Romány

„Tak ten Karlos se mi minule montoval do přítele, stále mu dělal nějaké návrhy a on byl z toho několik dní špatný. Tak vás varuji oba dva, jestli se na něj jen podívá, tak mu utrhnu koule, nacpu mu je do krku, skopu ho do kulata a pak ho hodím sviním.“

„Miluji tě!“ slyšel jsem známý milý hlas. Bál jsem se otevřít oči. Hlavou mi proletěl celý večer. Tlačily se mi slzy do očí. Miluji jej, přestože nesmím. „Miluji tě, André!“ tekly mi slzy. André mi je slíbával z tváře. „Nebreč!“ „André, za pár dnů odjedu, co bude pak?“ 

Čítam tie zápisy, sú strohé, krátke. Často o žalúdočných problémoch. Kde tu sa objaví aj spomienka na incident, kde sa snažil ochrániť 13-ročného chlapca pred Stanom Hojstričom a nakoniec ho obvinili, že to on bol útočník. Ani jedna jediná zmienka o mne. Až mi to začínalo byť ľúto. Neskutočne ľúto. Na násilníkov si spomenie a na mňa nie. Ja, ktorý ho stále milujem. Milujem ho doslova a do písmena až po hrob. O mne ani jedna zmienka, ani jedno písmenko, ani čiarka. Plačem.

“Mirko myslí, že či sme si tam my dvaja…,” vysvetľuje mu Andrej. “Neboj sa, nevrzli sme si tam, ja som na baby, ale Andrej je skvelý chalan, aj keď je gay,“ uisťuje ma Sveťo. Zazvoní mu mobil a povie, kde je. Už som pokojnejší. Sveťo vyzvedá od Andreja, čo robí. Môj chlap sa prizná, že pomocného robotníka na stavbe. Sveťa zaujíma, koľko zarobí, a keď mu Andrej povie sumu, sa len zasmeje. “Vyser sa na takú robotu, u mňa dostaneš okamžite päťkrát viac, a keď sa osvedčíš, môže to byť aj desaťnásobok,” ponúka mu prácu Sveťo. Andrejovi zažiaria oči.

Jen co za sebou zavřel, kluci spustili milion otázek a projevy úžasu, nejvíce se nadchli nad jacuzzi. „To nemají ani ministři,“ uchechtl jsem se. „Jak jsi to udělal?“ „Pusou. To jen vy se domlouváte jinými orgány,“ chechtal jsem se z plna hrdla. „Ty jsi korunovaný magor,“ křenili se kluci. „Jsem zvědav, jak umíte projevovat vděk,“ culil jsem se. Vrhli se na mne všichni a líbali mne a lechtali, hajzlíci.

Michal si vydělal pěkné peníze, začal se hezky oblékat a zvedlo se mu sebevědomí, tvář měl vysmátou, byl to jiný kluk. Začal jsem pozorovat, že se mi líbí, občas jsem se zapomněl a zakoukal jsem se na něj. Když to někdy postřehl, začervenal se a sklopil oči. Že by byl? Mám se jej zeptat? Byl jsem vždy zastánce přímého řešení, tak jsem mu položil tu otázku: „Líbí se ti kluci?“ Nečekal jsem na odpověď, aby nebyl v rozpacích. „Mně se totiž moc líbíš.“ Zrudnul. Myslel jsem, že práskne dveřmi a už jej neuvidím, ale jenom skoro neslyšně hlesl: „Ano, ty se mi také líbíš.“

“Prepáč, Petrus…,” znova sa spustil z Paľových očí prúd sĺz. “Kurva, Pali, už nebuč!” Natiahli si na pančucháče tepláky, vzali si aj bundy a išli na balkón. Paľovi z rukáva bundy vypadli nunčaky. Podal ich Petrovi. “Rozbi mi hlavu, ak to neurobíš ty, spravím to ja!” povedal v afekte Paľo. Peter mu ich prudko vytrhol a vyhodil z balkóna. “Paľo, do riti, prestaň sa správať ako kokot!” povedal mu rozhodne. Podal mu cigaretu a objal si ho. “Však aj som kokot!” precedil Paľo pomedzi zuby. “Teraz budem hovoriť ja. Asi chceš vedieť, ako sa teraz cítim,” Paľo prikývol.

Andrej ma chytí za ruky a vážne mi pozrie do tváre. “Vieš, Mirko, teraz ti to už môžem povedať.” “Čo Andík?” ostávam prekvapený. “Mal som veľké obavy, obrovské obavy, aké to bude. Teda ani neviem, či to chceš vlastne počuť,” pýta sa neisto. “Andrej, chcem vedieť všetko, čo sa ťa týka, nech je to čokoľvek,” uisťujem ho.

„Sundej spoďáry a ukaž ptáka.“ Spustil kalhoty a boxerky až ke kotníkům, byl jsem jako v transu, spustil jsem stejně svoje kalhoty a spodky a vyvalil se můj macek, dalo by se říci, že na chlup stejný jako ten jeho, stáli jsme proti sobě. „Už věříš, že jsme dvojčata?“ Culil se, objal mne a rozbrečel se. Vtom se rychle rozevřely dveře, Štefko byl zvědavý, co se děje, za ním se přiřítil i Roman. Koukali, jak se držíme s Ondrou v objetí, kalhoty u kotníků a naši mackové skoro také v objetí.

Oproti nim išla Alica s veľkým zväzkom balónov. Paľo aj Peter jej dali ružu zo strelnice. Ona im dala balóny. Paľovi čierny a Petrovi biely. Chalani prišli ku kráľovstvu krivých zrkadiel. Paľo si čierny balón strčil pod nočnú košeľu, Peter pod tričko. Robili pupkáčov alebo tehotných. Smiali sa na sebe, ako ich krivé zrkadlá deformovali. Chalani boli na retiazkovom kolotoči. Rukami sa snažili chytiť. Pustili balóny a tie stúpali k slnku. Chalanom sa podarilo chytiť sa za ruky. Pritiahli sa k sebe. Balóny zmizli na oblohe ako malé bodky. Po chvíli vystupovali zo sedačiek retiazkového kolotoča, keď sa prestali točiť okolo vlastnej osi, lebo boli navzájom zatočení. Paľovi sa zakrútila hlava. Peter ho pohotovo chytil, aby nespadol.

Ešte jedna pusa a vychádzame z kríkov. Oproti nám sa rútia dvaja policajti. “Chlapci, nevideli ste tu nejakých trtkošov?” pýta sa jeden. “Prosím?” pýtam sa zarazene. Cítim, ako sa červenám. V duchu mu odpovedám “My nie sme trtkoši, my sme fajčoši.” “Súložiacu dvojicu, pohlavný styk, ak viete, čo to je! Dostali sme hlásenie,” dodáva druhý, ktorý nás považuje za nepoškvrnené vtáčatká, ale my sme už riadni vtáci.

“Petrus, ako dlho si mi už nepovedal túto vetu. Viem, dnes cítiš ľútosť z toho, čo sa mi stalo. Ja som šťastný, že si pri mne, ale čo ak ťa o dva týždne zmlátim tak, ako zmlátili mňa. Čo ak ťa zo žiarlivosti zabijem.” “Ale Pali, nepreháňaj.” “Petrus, nepreháňam, je to tak a ty to vieš, a ak to neurobím ja, urobíš to ty,” povedal Paľo rozhodne. “Takže ty hovoríš koniec?” zamrazilo Petra. “Petrus, neviem, fakt neviem, ale mám strach.” Do izby vstúpil ošetrovateľ s invalidným vozíkom. “Pán Hláska, idete na CT-čko.”