Co jsem? Kdo jsem? 29

Potřebuji nějaký zážitek a zkoušku s Noahem?

Otáčím se na pravý bok a proti mně, tak na dvacet centimetrů leží ten nejkrásnější, nejslastnější, nejmilovanější obličej, jaký jsem ve svém životě kdy viděl.

Můj Robertík leží na levém boku, ledabyle přes ledviny přehozené to naše společné prostěradlo, zbytek těla a nohy odkryté a nádherně kontrastující s tím bílým povlečením. Jeho opálené tělo by splynulo s místními Baličany a vůbec Indonézany. Někdo by řekl „čmoudy“…

Když jsem toto slovo zaslechl poprvé, otřepal jsem se odporem. Nebylo to vzhledem k domorodcům, ale k tomu člověku, který to z pusy vypustil. Prostě toto označení nesnáším a Rob stejně tak. O černoších jsme se odnaučili říkat „negři“, tak proč jihovýchodním Asiatům říkat „čmoudi“? Mohli bychom se od nich mnohé učit.

To jsem se nechal trochu unést. Teď zblízka zkoumám už tolikrát prozkoumanou Robovu tvář a nemůžu se těch rysů nabažit.

Jak je to zvláštní, když spící člověk totálně uvolní mimické svaly v obličeji a vypadá tak bezbranně a nevinně. Je jako dítě, které se ničím netrápí a nic ho netíží.

Jakmile se dospělák probudí, hned nasazuje masku nepřístupnosti, nedůtklivosti a odtažitosti. Proč se to děje?

‚Netrap se tím zrovna teď,‘ vsouvám si do hlavy a zaměřuji se na studium Robova neodolatelného obličeje.

Jeho ústa jsou lehce stočena do takového delfíního úsměvu, což znamená, že má koutky zvláštně zvednuté vzhůru. Jeho víčka s poměrně dlouhými a hustými řasami se ani nehnou, což znamená, že jeho spánek je někde v theta vlnách. Teď ho vzbudit, tak bude ‚dýmnutý‘ celé dopoledne. Sám to znám, když mě někdo vzburcuje uprostřed nejtvrdšího spánku.

Nejraději bych se přisál na ta jeho delfíní ústa a prohrábl se mu mezi nožičkama, ale nechci zkazit chvilku okamžiku. Stejně neodolávám, natahuji ukazováček a úplně nejněžněji, jak to jen jde, mu přejíždím po obočí, kolem očí a uší po krajích tváří až na bradu. Tady mi to nedá a velice opatrně, ale opravdu velice opatrně mu přejíždím po horním a spodním rtu.

Odolávám polibku a začnu mu kroužit kolem nosu a nosních dírek. Do mozku se mi dostává nějaké popichování a tak Robovi lehce přikládám bříška prstů na jeho nosní dírky. Chvilku se nic neděje, Robovo dýchání se zastavuje a tělo se začíná vzpouzet.

Rychle prsty stahuji, zavírám oči a dělám, že spím. Chvilku se nic neděje, a tak otvírám jedno oko a vzápětí druhé. Rob si vyspává, jako by se nic nedělo.

Opět prstem přejíždím po celém jeho obličeji, zkoumám jeho obočí, řasy, vějířky kolem očí, vrásky kolem nosu a zase si neodpustím a přitisknu prsty na jeho nosní dírky.

Tentokrát držím trochu déle, až vidím, že se mu začínají mihotat víčka. Ještě chvilku a pouštím a mírně se na polštáři odvracím. Slyším hluboký nádech, kterým si Rob doplňuje kyslík, který jsem mu právě odebral. Trochu se zavrtí a zase je ticho. Otáčím hlavu doprava, Rob zaujal stejnou polohu a vypadá to, že zase tvrdě řeže.

Přibližuji dvojici prstů, které vypadají jako hadí rozeklaný jazyk k Robovým nozdrám, a když už jsem na milimetr daleko, vymršťuje se Robova pravačka a rychlostí blesku mě chytá za zápěstí. Po pravdě, málem jsem si stříknul do textilu.

„A mám tě, ty tyrane,“ pronáší Rob přísně, ale vzápětí sebou háže a přistává na mém těle, které pod jeho váhou nemá šanci se bránit. Totálně mě zalehává, nohama a pažemi mě zatýká a přikovává k matraci. V tu ránu jsem tuhej. Tuhej, myslím jako tvrdej. A né já, ale ten můj.

„Teď si tě pomučím,“ povídá Rob a začne mě muchlovat a hlavně lechtat.

„Né, to néééé,“ kňučím a kroutím je jako úhoř, abych se dostal z toho jeho pevného, hřejivého a přitom něžného objetí. Rob mě ovšem pevně znehybňuje. Sedá na moji pánev, nohama mě zatkne pod stehny a rukama mě masíruje a počítá mi hodně důkladně žebra tak, že se můžu zbláznit smíchy.

Rob zvolňuje, trochu se několikrát pohne zadečkem na mém ztopořeném ptáčkovi, naklání se a zulíbává mi celou tvář, načež se k sobě přisáváme chtivými rtíky. Nakonec se Rob oddaluje a povídá:

„Ty nadržený králíčku, dneska nic nebude, protože nás čeká velké vzrušivé šou. Budeš to muset vydržet. A teď alou do sprchy a na snídani.“

„Rozkaz, pane,“ prohlašuji a i když nerad se sbírám a s trčícím stožárem procházím přes pokoj do koupelny, kde si na toho mýho nezbedu pouštím studenou sprchu. Narychlo se utřu, a zatímco se sprchuje Rob, zběžně stelu postel. Je mi trapné nechávat rozházený pelech, aby ho pokojská nebo pokojský zgruntu musel přerovnávat. Oni to stejně přeglajznou a dostelou k dokonalosti. Pár dolarů na posteli je tady samozřejmostí za skvělou službu.

Tentokrát si objednáváme vejce do skla a s hromadou tropického ovoce a džusem je to skvělá snídaně. Ještě kafíčko a už mě Rob popohání, že si musíme mrsknout.

Jak mrsknout? Kam mrsknout? Co to zase je? Otáčím zvědavě oči k Robovi, ale ten mě jen rukou popohání. Nic nepotřebujeme a před vilou nás čeká uber s nagelovaným a usměvavým Balíkem. Tedy Baličanem. Nic nenamítám, sedám si za řidiče, Rob vedle mě. Šofér má určitě instrukce a vyrážíme.

Za chvilku opouštíme hustě zastavené prostory a dostáváme se do divočiny. Z oficiální sinice odbočujeme na takovou, řekl bych, polňačku a prodíráme se nefalšovaným pralesem plným palem, banánovníků, keřů, travin a neskutečnými trsy bambusů, které dosahují výšky přes deset metrů a každý stvol má u země dobrých dvacet centimetrů v průměru. To jsem ještě nikdy neviděl.

Co dva kilometry projíždíme vesničkou, či spíše osadou o několika příbytcích. Ale v každé je nějaká ruční dílna, která zpracovává obrovské kmeny, fošny, prkna a vytvářejí z nich stoly, židle, křesla, ozdoby na vchody a dveře. Stejně tak obrovské množství figurek a reliéfů pro turisty.

Když se pokouším zeptat řidiče, co je to za cestu, odpoví:

„That is schort-ka.“

Tak to je teda výraz. V podstatě to znamená, že je to zkratka. Dále vysvětlil, že po oficiální cestě by to bylo o dvacet kilometrů delší. Já jsem jenom rád, že vidím i něco jiného než je určeno pro oči turistů.

Snažím se z Roba vypáčit, kam jedeme, lezu mu rukama pod paže, kolem krku i do nohavic jeho kraťasů, ale Rob je neoblomný a jen se mi směje, jak jsem urputný.

Asi po hodině a půl zastavujeme a řidič nás vede k přístavišti, odkud startují rychločluny někam na moře. Když dojde na náš spoj, musíme si sundat žabky a brodit se asi pět metrů ke člunu, kde nastupujeme. Je to jako v letadle, tak padesát míst v zasklené palubě. Vyrážíme na širé moře a vlny pod námi nám dost razantně narážejí do dna, což způsobuje poměrně velké rány.

Přistáváme tentokrát u plastového plovoucího mola, které se pod námi nebezpečně houpe. Na břehu před nás vysypávají přepravku bot a žabek a každý si nachází ty svoje. Kupodivu nikomu nic nechybí a také nic nepřebývá. To by se v Čechách nestalo.

Nasedáme do džípů ala safari a neskutečnou rychlostí pádíme prašnou silnicí do nějakého speci resortu, který má všechny stavby otevřené a z bambusu. A právě tady jsou ty bambusy deset až patnáct centimetrů v průměru a svázané nějakou štípnutou liánou, nebo také na jemno naštípaným bambusem. Prostě taková bambusová vesnička. Náš průvodce – řidič nás vede do míst, kde si vybíráme ploutve a brýle se šnorchlem. Oblečení necháváme ve skříňkách, od kterých neexistují klíče, protože tady se prostě nekrade.

Ha, takže bude šnorchlování, to se mi bude líbit. Nasedáme na lehkou bárku, která je vybavená pro turisty, a mažeme zase na moře. Spíš objíždíme tento ostrov a za patnáct minut kotvíme a jde se do vody.

Byl jsem v mnoha zoologických zahradách, kde měli podmořské světy, ale tohle se nedá srovnat. Pohybuji se mezi rybičkama všemožných barev, kolem mě se plácají nemotorná těla turistů, ale také mrštná těla místních plavců, kteří jsou ve vodě jako doma. Okoukávám, jak se nadechnout a dostat se i pět metrů hluboko. Rob mě ale vždy překonává a bývá ještě hlouběji pode mnou.

Má ‚natrenýrkováno‘, jak s oblibou říkám, a při každém nádechu se snažím dostat hlouběji a hlouběji.

A pak mi to nedá a snažím se k Robovi pod vodou dostat co nejblíže a v nestřežené chvíli ho chytám za zadek. Škubne sebou, jako by se o něj otřel elektrický úhoř, ale když zjistí, že jsem to já, přitáhne si mě k sobě a obejme mě nohama i rukama, čímž mě totálně znehybní. Následně si vytahuje šnorchl z pusy a to samé dělá mě. A přitom se mi přisává na moje ústa a společně s mořskou vodou mi vyplachuje a vylizuje celou mou hubičku. Jsme už těsně nad hladinou, takže s vzápětí vynořujeme a nedechujeme.

Na hladině povídá:

„Ty jeden provokatére, chceš, abych tě utopil?“

„Ne, chtěl bych se s tebou pod vodou pomilovat,“ povídám a vklouznu mu rukou do plavek. Snaží se odtáhnout, ale já ho pevně držím za kuličky a přitahuju si ho k sobě.

„Víš o tom, že potápěčské brýle ti dovolí pod vodou stejně jasný pohled jako na vzduchu a kolem nás je spousta lidí?“ úlisně se na mě Rob směje, ale nebrání se.

‚A sakra,‘ pomyslím si a, i když nerad, pouštím Robovy kuličky. Stejně mě to zase vzrušilo, a tak se raději trochu pootočím a jdu zkoumat podmořskou faunu.

Osazenstvo lodičky nás naloží a asi za dvacet minut zastavujeme nedaleko břehu, který jako skála prudce sestupuje do moře. Jdeme znovu do vody. Ta skála pod vodou uhýbá směrem do ostrova a takto vzniklý podvodní převis je rájem tisíců různobarevných rybiček. Proplouvají mi mezi prsty, cítím, jak se dotýkají mého těla, dokonce mě některé oždibují. Je to tak roztomilé, ale taky vzrušivé. Kdo ví, jestli by mi takhle oždibovali i mého ptáčka, kuličky a prdelku. Asi bych si to nechal líbit. Teda já jsem snad úchylný. Nemůžu si pomoct, ale všechno hned obracím do sexuálních prožitků. A to jsem si myslel, že ty moje pubertální zážitky, kterých jsem měl přehršel, mě již opustily. Ale když sex a vše s ním spojené je tak bezva.

Asi po hodině jsem pěkně vyšťavený, pomalu, abych se ještě víc nevysílil, si to šinu po hladině k lodičce. Teprve teď si všímám, že vždy v dosahu každého turisty je nějaký domorodec, který je v případě problémů schopen zasáhnout. Mají to fakt vymakaný. Jeden takovýto průvodce mě provází a jak se dotknu žebříku u lodi, otáčí se a mizí za ostatními. Teď už jsem pod dozorem těch na lodi. Pomáhají mi dostat se na palubu, kde sundávám brýle, šnorchl a ploutve, přehazuji přes ramena osušku, přijímám trojdecovou petku s chladnou vodou a odpočívám.

Postupně se naloďují další turisté. Žabí, domorodí chlapíci následují a jako poslední se elegantně na bok lodi vyhoupne Rob. Trochu se mi ulevuje, protože jsem začal být jako na jehlách, kdepak asi je. Že by se nechal sežrat nějakou murénou, jsem zavrhnul, ale přece jen. Mám o něj obavy. Proč? No proč asi? Protože mi na něm záleží a bojím se o něj. I když on by si určitě poradil.

Sedá si vedle mě a já se k němu přitulím alespoň bokem, abych ho cítil vedle sebe. Nejraději bych se svým vlhkým tělem přitisknul na jeho ještě mokré. Bože, jak já po něm stále toužím. Obejme mě zezadu kolem zad a pak přes ramena a tře mě přes osušku, aby mě trochu zahřál.

V resortu odevzdáváme šnorchlovací výbavu, ze skříněk, kde jsme si uložili svršky, si bereme suché oblečení, převlékáme se, plavky necháváme na skvělém sušícím bambusovém žebříku a jdeme na baštu. Nepřeberné množství mořských plodů, ryb na milión způsobů, všude přítomná rýže připravená mnoha způsoby, ale také brambory, omáčky, ovoce a zelenina – švédský stůl jak sFiňa. Lehké pivo a půl hodinky na relax, než začne další program.

Cože? Další program? Bert mě chce snad zničit. Bere mě za loket a táhne mě za jednotlivé bambusové chatičky, spíše takové otevřené boxy. Tady se nachází krásná zahrada, taková oáza klidu. Ve spoustě zeleně, vysokých trav a trsů bambusů jsou umístěny kamenné lavičky a spousta těch jejich pomníčků s obětinkami. Celý prostor je provoněn vonnými tyčinkami, které mě přivádí do stavu letargie.

Robertík mě zatahuje do jednoho zákoutí schovaného před zraky okolojdoucích a přitiskne si mě na sebe.

„Jak bych si tě tady teď hned pomiloval. Je to tady tak romantické a ty mě strašně přitahuješ,“ šeptá mi horkým dechem do ucha, zatímco se ke mně tiskne celým tělem a já cítím, jak je vzrušený. Zasypává mě polibky a tiskne k sobě tak, že nemůžu dýchat.

„Ty můj lve, ty přece víš, že bych se od tebe nechal milovat neustále a stejným metrem bych ti to milerád oplácel,“ padá ze mě jedno slovo za druhým, třu se svým tvrdým pérem o jeho a rukama směřuju pod jeho šortky. Už ho držím a už ho chci udělat.

„Pojď, alespoň se vyhoníme, já to moc chci. Chci stříkat a chci vystříkat tebe.“

Jsem tak nadrbaný, že mi vůbec nedochází, že jsou kolem nás další turisté. No co, vždycky jsem chtěl provozovat sex na veřejnosti, tak by to mohlo být tady, ne? V poslední chvíli se mi Rob vykrucuje, odtahuje se a s omluvným pohledem říká:

„Robíšku, večer nás čeká velké představení. A já chci, abys stříkal co možná nejvíc, a já si to chci také užít.“

Trochu zklamaně, ale s pochopením se na Roba usmívám, přitáhnu si jeho hlavu k mojí, něžně ho políbím, beru za ruku a procházíme zbytek té skvělé zahrady.

Když už si myslím, že pojedeme domů, dostáváme pokyn znovu do plavek. Zvedám zvědavě obočí a otáčím se na Roba. Ten se ničemu nediví a jde si pro plavky. Následuji ho a poté se poslušně řadíme do fronty a vydáváme se na krátké dřevěné molo, které je těsně nad kalnou vodou. Uvědomuji si, že je to ústí řeky, která se nedaleko bude vlévat do moře.

Po obou stranách mola jsou zvláštní loďky. Něco mezi kajakem a kánoí. A kupodivu jsou z nějakého extrudovaného polystyrénu. Skvěle vytvarovaná místa pro sezení a nohy, těžiště těsně u hladiny, což se právě spíše podobá kajaku. Fasujeme každý kajakové dvoupádlo a vyrážíme.

Jsem vepředu a chvilku mi trvá, než se sesynchronizuji s Robem. Plujeme po řece, která má břehy lemované mandragovníky. Jsou to zvláštní stromy, které mají jakési vzdušné kořeny vystupující tak padesát až sedmdesát centimetrů nad vodu a odtud teprve vedou kmeny. Kořeny jsou propleteny tak, že je to děsné bludiště, kde se orientují snad jen ptáci.

Nedovedu si představit, že bych v takovémto místě ztroskotal. Tady se nedá chodit, lézt ani plazit. Běhá mi mráz po zádech.

Průvodce nás vede různými zákoutími, slepými prameny, sem tam se vyhýbáme nějakému motorovému člunu, až se dostáváme k ústí, voda se čistí a jsme v mořském zálivu. Odtud obloukem k molu, výstup a do šaten.

Jsem totálně mrtvý, ale šťastný, že jsem viděl kus domorodého světa a tropického pralesa. Rob mě málem musí odnést do taxíku, kde mi hlava okamžitě padá na Robův klín, a upadám do polospánku. Slyším, jak si Rob s řidičem povídá, ale angličtina mi nechce jít do hlavy, tak ten hovor beru spíš jako kulisu.

V jednu chvilku auto zastavuje a Rob na chvilku vystupuje. Je to jen mžik a je tady zpátky a my pokračujeme v jízdě. Do ruky mi přistává plechovka coly. Vypiju ji na dvakrát a světe div se, je to jako bych spolknul fermetrazin. Kofein v cole mě pěkně vzbudil a dokonce nabudil.

‚Klídek, čeká tě večerní šou,‘ říkám si, zvedám se, opírám se a zaposlouchám se do hovoru. Povídá se tak nějak nezávazně o všem možném a už jsme doma a vystupujem. Podáváme si ruku s našim celodenním průvodcem a jdeme do apartmánu. První cesta vede do sprchy, přece jen celý den ve slané vodě a pot k tomu…

Schyluje se k večeru a nás ještě čeká večeře. Nechce se nám do restaurace, proto zasedáme v nedalekém varunku, kde dělají skvělé grilované kuře na medu. Každý čtvrtku, tři deci piva a vracíme se domů. Je šest hodin PM a v sedm by měl přijít Noah. Začínám být hodně, ale fakt hodně nervózní.

***

Přesně v sedm hodin se ozvalo decentní zaklepání. Pohlédnu na Roba a v mém pohledu musí číst obavy, strach, očekávání i chtíč.

„Buď v klidu a pohodě, kdykoliv to můžeme ukončit. Mám otevřít?“ šeptá Rob a něžně mě drží za krkem.

Podívám se mu do očí a snažím se mít pevný pohled. Pomalu, ale pevně přikývnu. Rob jde otevřít a ve dveřích stojí Indonéský bůh. Lehce snědá postava opět celá v bílém, v obličeji svítí skvělé bílé zuby a bělmo očí, postava orámovaná dveřmi a za ní černočerná tma. Vejde dovnitř, se slovy ‚Good evening‘ podává ruku Robovi a pak popojde ke mně a podává ruku mně. Podlamují se mi kolena. Noah drží moji ruku nepoměrně déle než tu Robovu, upřeně se mi dívá do očí a nádherně se usmívá. Nemohu se od něj odtrhnout, a tak to nakonec udělá Noah. Vrací se zpátky ke dveřím a vtahuje dovnitř kufr na kolečkách. Stejný, jako se používá do podpalubí letadla. Copak to tam má za výbavu?

Sedáme si společně na letiště a Noah nás seznamuje s tím, co je v plánu. Teda spíš nám říká, že nás bude celou dobu navádět, co máme dělat. Zdůrazňuje, a přitom se mi dívá upřeně do očí, že se vše dá zastavit jednoduchým záchranným slovem ‚STOP‘. Kdokoliv toto slovo pronese, znamená pro všechny ostatní, že akce končí a nikdo se nebude zlobit, že se nepokračuje.

„Kromě toho chci připomenout, že v jednu chvíli se dostaví můj kolega, ale ten bude k dispozici pouze mně a pro vás to bude jen představení. Jene, bude to pro tebe přijatelné?“

Trochu mi to v hlavě šrotuje a vybavuje se mi šuškanda Roba s Noahem u baru, když jsme se na dnešním večeru domlouvali. ‚No, proč ne, když to Rob domluvil,‘ říkám si a tak tedy jen kývnu.

„Dobrá, oba teď půjdete do sprchy a pořádně si ji užijete, potom si sednete do postele a lehce se přes klín zakryjete prostěradlem. Já tady zatím nachystám prostředí.“

Děláme, o co jsme požádáni. Jenže jakmile se Rob svlékne, já jsem zase v plné polní a myslím si, že se snad udělám sám. Rob to vidí a snaží se mě vůbec ničím nedráždit. Studená sprcha na ptáka a varlata můj chtíč uklidňují, a tak se raději věnuji tělovému šampónu a totální očistě. Snažím se na Robíka nedívat, i když je to těžké, když je vedle mě ve sprchovém boxu.

Oplachuji se vlažnou vodou a rozkrok znovu chladím studenou. Moc to nepomáhá, protože na Bali nemají studenou vodu, spíš takovou odraženou. Rychlé osušení, osušku kolem těla a hups do postele, opřít se o polštář u pelesti postele, stáhnout osušku a zakrýt nezbytné prostěradlem. Vedle mě přistává Rob.

Rozhlížíme se kolem. Noah během té chvilky vybavil náš pokoj asi dvaceti svíčkami, zapálil několik vonných tyčinek, vykouzlil živé květy, které rozmístil po pokoji a na našich nočních stolcích stojí vysoké sklenice s bublinkovým nápojem. Postel je potažená černou saténovou látkou, na které také sedíme a máme přes klín poskládaný úzký pruh prostěradla.  Vypadá to jako jeviště, kde se bude něco odehrávat. Naproti postele je toaletka posázená dalšími svíčkami a na ní dvě stejné sklenice, ale jen jedna naplněná stejným mokem. Odněkud se line klasická hinduistická hudba.

Noah si stoupá k nohám postele a velice pomalu si rozepíná knoflíčky té bělostné košile. Stahuje ramena dozadu a košile mu neskutečně pomalu sklouzává z ramen a paží až k zápěstí, kde se na chvíli zastaví, načež padá k zemi.

Se mnou to děsně cloumá a myslím si, že i s Robem. Bokem na něj mrknu, ale on se snaží udržet kamennou tvář. Pokouším se o totéž.

Noah bere svoji skleničku, klekne si na okraj postele, položí na ní svůj zadek a přisune se k nám. Natáhne ruku se sklenicí se slovy:

„Tak na krásný večer,“ říká to tak měkce a něžně, „doufám, že budete spokojeni.“

„Už teď je krásný a příjemný,“ odpovídá na to Rob a já přikyvuji.

„Pokud souhlasíte, pozvu sem kolegu. Vy nebudete dělat nic, jen se budete dívat. Bude to takové představení k tvým narozeninám, Jene. Může být?“

Já bych už teď souhlasil snad se vším, a proto horlivě přikyvuji.

Nevím, jak to udělal, nejspíš má nějaký pager, ale v tu chvíli se ozývá klepání a Noah otvírá dveře.

„Kolega Dani,“ představuje ho ve zkratce, nalévá i jemu skleničku a Dani si s námi připíjí.

Oni jsou snad jako dvojčata. Nejsou ti Balíci snad všichni stejní? Asi jako se nám zdají Vietnamci stejní, my se jim zdáme stejně tak. Prostě Dani je jako kopie Noaha.

„Jste připraveni?“ ptá se nás Noah, a když přikyvujeme, zhasíná poslední lampičku a společně s Danim sfoukávají svíčky na našich nočních stolcích. Miluji vůni čerstvě sfouknutých svíček.

Noah s Danim si stoupají v nohách postele proti sobě a jsou osvětleni pouze od toaletky a zrcadla zezadu. Vzniklé osvětlení vytváří zvláštní obraz podobný stínohře s tím rozdílem, že těla jsou nasvícena i trochu z boku a odrážené světlo svíček od okolních zdí nám lehce ozařuje postavy i z naší strany.

Noah Danimu sundává košili, takže stojí proti sobě jen v bílých šortkách. Hudba začíná být něžná, podmanivá.

Chlapci začínají hrát mileneckou hru. Nejdříve se lehce dotýkají dlaněmi, hladí se na pažích, po ramenou, na hrudníku, na břiše, za krkem. Střídavě se otáčejí a nechávají se laskat na zádech, tisknou se k sobě, aby si pozice vyměnili. Hladí si paže, sjíždějí na zadečky a letmo se dotýkají svých přirození. Přitahují se k sobě a začínají se líbat po celém těle. Asi jako když já jsem si ochutnával Roba na terase. Ovšem, když jsem jen divák, má to jinou, děsně vzrušivou dimenzi. Mazlí se a tisknou se k sobě nejprve hrudníky, pak břichy a nakonec i rozkroky, kdy vsouvají stehna mezi stehna toho druhého.

Hlazení a laskání nabývá intenzity a pod těmi plátěnými tenkými šortkami se začínají rýsovat ztopořené penisy. Začíná to být hodně intenzivní. Ruce jsou propletené a hladí všechny části těl. Směřují stále níž, až mizí pod gumou šortek. Oba mají ruce pod gumou šortek toho druhého. Co se tam děje, o tom si můžu nechat jen zdát. Dvojice se společně otáčí kolem své osy a je jasné, že jedna ruka masíruje prdelku toho druhého, druhá ruka honí ptáčka a hraje si s kuličkama. Vše se děje neskutečně pomalu a mně můžou prasknout koule a žalud.

A teď, teď už je to jasné, neskutečně pomalu si ti čokoládoví kloučci vzájemně stahují šortky. Stojí skoro zády k nám, takže se jim objevují nádherné půlky jejich skvěle tvarovaných zadečků. Šortky padají k zemi, hoši jsou přitisknuti bříšky k sobě a stále jim nejsou vidět jejich ptáčci, na které jsem tak zvědavý.

Pane jo, oni jsou tak rafinovaní. Když se k nám konečně pomaličku otáčí čelem, vidíme, že mají na přirození nasazený zvláštní bavlněný návlek, který jim těsně obepíná ztopořený penis a pak se rozšíří, aby jim objal obě varlata. Dokonale to kopíruje ztopořený penis a varlata. Celé je to staženo tenkou šňůrkou, která vše drží pohromadě a skrytě. A navíc v bílé barvě, což úplně září ve tmě a kontrastuje se snědou barvou obou zúčastněných.

Hoši se přemisťují na dolní část postele a následující scény se odehrávají v kleče a posléze v leže. Jsou opravdu pěkně nadržení, protože ty návleky mají děsně napnuté a obnažené žaludy se jim jasně rýsují.

Líbají se, hladí se po celém těle, masírují si prdelky, dokonce se vzájemně honí, protože jim to ty návleky umožňují. Mačkají si kuličky a nahlas vzdychají vzrušením i bolestí. Imitují pronikání do zadečků zepředu i zezadu a nakonec končí v poloze šedesát devět, kdy se regulérně kouří i přes ty návleky a dovedou se k vyvrcholení. Asi tedy k předstíranému, ale více než reálnému.

Odlepují se od sebe, ještě chvilku se mazlí a teď se sesouvají z postýlky, natahují šortky, berou skleničky, přisedají si k nám, ťukají si s námi a skleničky vyprazdňují. Asi jim při té akci vyschlo.

„Líbilo?“ ptá se Noah a já jen s vyschlým krkem přikyvuji. Dole jsem tvrdý jako skála a musím si pevně tisknout penis těsně za žaludem, abych se neudělal. Noahovi je naprosto jasné, proč mám jednu ruku pod prostěradlem.

Všichni se tak nějak uklidňujeme a Dani se sbírá k odchodu. Mává na nás a mizí za dveřmi ve tmě.

Přemýšlím, co bude dál, a zvědavě otáčím oči na Roba. Jenže stejně si můj zvědavý pohled vysvětluje Noah. Dolévá nám všem skleničky sektem a pak se zvedne a zaplouvá do koupelny. Trochu mi ptáček ochabnul, a tak mě napadlo, že bych mohl zkontrolovat toho Robova. Jen jsem se ho dotknul, tak bylo jasné, že ještě jeden dotek a stříká. Ten je nadrbanější snad ještě víc než já. Ale má více zkušeností a umí se ovládat.

Dveře koupelny se otvírají a s osuškou kolem pasu se k nám blíží Noah. Po kolenou se blíží po posteli směrem ke mně, až je na dosah. Nevím, co mám dělat, ale on bere mé ruce a pokládá si je na svoje prsa. Jasně mi dává najevo, že si ho můžu osahat. Hážu pohled po Robovi, ale ten jen shovívavě přitakává.

A tak si Noaha vezmu. Beru si ho jako Roba, když jsem chtěl prozkoumat každý jeho sval. Zkoumám ho, hladím, čichám k tomu skvělému tělu, někdy do některých partií i kousnu. Noah drží a dokonce i vzdychá. Zespodu mu zajedu pod osušku na jeho pevně tvarovanou prdelku, mačkám ji a hnětu.

Přemýšlím, jestli má pořád na ptáčkovi ten návlek, a tak pomalu a postupně mezi půlkami jeho skvělého zadečku postupuji dopředu a dostávám se na jeho kuličky. A tady žádnou překážku necítím. Chytám ho tedy za kuličky a táhnu je dolů. Noah přivírá oči a tiše úpí. To už ale mám v ruce jeho skvělý kyj a masíruju mu ho.

Noah ze sebe strhává osušku a klečí přede mnou ve vší kráse. Já se nemůžu nabažit toho pohledu a vrhám se na jeho tělo. Padá naznak na postel a já do něj jedu otevřenými dlaněmi, ale také ústy, abych ochutnal to jeho tělo.

Jenže co se to děje? Vedle mé hlavy, která právě okusuje levý prsní sval, se objevuje hlava Roba a ten si užívá stejně druhé části Noahova těla.  Bereme si ho oba a nemůžeme se toho těla nabažit. Chceme oba ochutnat i jeho koule a ptáka, ale to nám Noah nedovoluje a nenápadně nás situuje na nás dva. Směruje nás tak, že jsme najednou v šedesátdevítce, chytá nás za naše nabušené klády a vkládá je do lačných hubiček toho druhého. Bere naše dlaně a dává je na prdelku toho druhého a pomáhá nám prdelky roztahovat. Drží nás za kuličky a něžnými slovy nás vybízí k ještě větší akci. Daří se mu to skvěle a já cítím, jak to ze mě jde hluboko Robovi do pusinky a stejně tak je moje pusina plná Robova semene. Jen proto, že máme pusy zaplněné penisem toho druhého, nemůžeme křičet nahlas, jen úpíme, hekáme a vzdycháme.

Obracíme se na bok a ještě si vychutnáváme ptáčka toho druhého, zatímco nás Noah hladí po zádech, bocích zadečcích a kuličkách. Je to hodně příjemné. Pomalu se vymotáváme z našeho sevření a upíráme pohled na Noaha. Usmívá se s uspokojením, jak nás dostal do extáze. My si ale všímáme, že jeho penis je napnutý k prasknutý, a pokud se neudělá tady, udělá se určitě hned za dveřmi sám.

Mrkneme s Robem na sebe a vrhneme se na Noaha. Povalíme ho na postel, přimáčkneme ho a vrhneme se na jeho nářadí. Noah se brání, ale je jasné, že jenom naoko, a nakonec se poddává. Napřed mu řádně hněteme skvěle oholené koule, které má slušně vybavené, a poté si podáváme jeho ptáka, který se může rovnat tomu Robovu. Celé jeho tělo je úplně hladké a krásně se po něm klouže.

Noah se přestává bránit, a tak si beru jednu jeho kouli do ruky, pak druhou a pěkně mu je na střídačku masíruju. Rob mu mezitím řádně protahuje ptáčka, přičemž vylovuje z nočního stolku lubrikant a dává mu na ptáka pořádnou dávku, která stéká i na koule a já mám snadnější práci. Noah se totálně uvolňuje. Objímám obě jeho koule a stahuji mu je ke kolenům. Zkouším mačkat a slyším, jak Noah vzdychá a jeho tělo se dostává do luku.

Chci ale i jeho ptáka, a tak se s Robem střídáme. Noah je krásně hlaďoučký, a tak hraní si s jeho tmavým penisem, který má na vnitřní straně předkožky trochu skvělejší barvu, je opravdu radost a neskutečný zážitek. Hrajeme si s jeho nádobíčkem až do doby, kdy se začíná napínat a v přirození mu začíná cukat.

Zvedáme se s Robem a doděláváme Noaha čtyřručně. Mačkáme mu koule a společně ho honíme, až z něj začínají lítat cákance spermatu. Dopadají mu na jeho čokoládové břicho a prsa a ta perleťová barva se na tom podkladu skvěle vyjímá.

Noah má tělo v luku a jen pozvolna se uvolňuje a klesá zpět na matraci. Po dlouhé době otvírá oči a jeho napjatý výraz se mění do úsměvu.

„Takhle hodní na mě klienti nikdy nebyli,“ prohlašuje a opět na chvíli zavírá oči. Dávám mu do ruky skleničku a on si dává pořádný lok.

„Pojďme se osprchovat,“ navrhuje Rob a situuje nás do koupelny.

Sprchový kout je opravdu prostorný, dva se do něj vejdou v pohodě, tři se trochu tísní. Ale to my chceme, vzájemně se mydlíme a hlavně si užíváme umývání intimních míst. Stále se nemůžu nabažit toho hnědého těla, a tak si ho ještě několikrát probírám a tisknu se k němu. Noah mi to s něhou oplácí.

Utíráme se a vracíme se do pokoje.

„Musím se rozloučit,“ povídá Noah a chystá se balit své vybavení.

„A co kdybychom ti pomohli se sbalit, ale vyspal by ses tady s námi a šel bys až ráno? Už je dost pozdě,“ navrhuje Rob a já nadšeně souhlasím.

Noah přemýšlí, ale nakonec kývne. Mám pocit, že jsme se stali něčím víc než jen jeho klienty.

Leháme si, Noah mezi námi, já si pokládám levou ruku na jeho hrudník. Tam se srážím s rukou Roba. Tak si ruku posunu níž na Noahovo bříško a pokračuji ještě níž. Noah se nebrání a tak nakonec obepínám Noahova ptáčka i s kulčkama. Chvilku si povídáme a já se propadám do sladkých hlubin snů. Skvělý dárek k narozkám, je to poslední, co se mi prožene hlavou.

Ráno otevřu oko a…