Co jsem? Kdo jsem? 27

Nabízí se stěžejní a sžíravá otázka: „Dám to?“

Trochu se od Roba odtáhnu. Je jasné, že teď je na mně, abych převzal iniciativu. Klekám si vedle toho zbožňovaného těla, sjíždím ho pohledem a nevím, jak mám začít. Pokládám obě dlaně na jeho tělo. Jednu na prsa, druhou na břicho. Nedá mi to, musím se sklánět a zlíbat celé jeho bříško a prsíčka. Rob leží klidně, je nadmíru vzrušený a jistě plný očekávání. Mně jezdí očička sem tam po jeho těle a nervozita ze mě přímo čiší.

***

„Tak už mu ho do té prdele konečně vraž! Nevidíš, že na to čeká a jeho řiť je přímo chtivá? Na co čekáš, přece se chceš do něho vystříkat a vycákat mu tu jeho nenasytnou díru.“

Na to jsem čekal!!! Zrovna, když jsem chtěl zažít něco pěkného, krásného milého a vášnivého, něco, po čem jsem toužil, a po čem evidentně touží i moje velké zlato, mi to zase ten parazit v mozku chce překazit. PRÓÓČ???

„Dělej, nasaď a protkni ho tím svým mohutným kyjem. Doteďka prznil tvoji prdel on, tak mu to teď oplať i s úroky,“ nestydatě mě popouzí, „natrhni ho, aby věděl, že i ty si pánem nad jeho tělem a jeho životem!!!“

Můj goa‘uld učinil pokrok. V jistou dobu jsem míval pocit, že je vstřícný a chápavý. To jsem se asi zmýlil. Nikdy nevěř nepříteli jeho med, který ti maže kolem pusy. Kdykoliv může, tak tě podrazí a ještě se bude tvářit, že chtěl tvoje dobro. Podívejme se kolem sebe po světě. Mám svoje heslo: ‚Jediný na koho se můžu spolehnout, jsem jen a pouze já sám.‘ Jedním dechem ovšem dodávám: ‚A to ne vždy.‘

„Nééé,“ chce se mi řvát nahlas, abych toho smrada bezpáteřního umlčel. Namísto toho jen tiše zaúpím. Představuju si toho plaza z SG a v duchu ho probodávám ostrou, ale opravdu ostrou jehlou, kterou mu vrážím do chřtánu. Projíždí jeho slizkým tělem a vychází někde u jeho zakončení. Vypadá teď jako makrela na klacku připravená na grilovačku. Kroutí se a syčí, kdyby mohl, tak mě zakousne.

„Máš, co si chtěl, smrade. Myslel jsem, že si můj kamarád, ale nebyl si. Vytvořil jsem si tě, abys byl mou vrbou, mým přítelem v nesnázích, kdy jsem si nevěděl rady někdy na začátku puberty a mlátil jsem se od mantinelu k mantinelu. Potácel jsem se na scestí, ‚Co jsem? Kdo jsem?‘

Chvíli jsi mi byl opravdu oporou. Pak ses nějak rozdvojil a stal se z tebe Dr. Jekyll, ale také Mr. Hyde. Schyzofrenie tě sežrala a Mr. Hyde začal převládat. Pak ses vcítil do goa’ulda a snažil ses převzít vládu nad mým tělem i myslí.

Jenže nejsi skutečný, jseš jenom výplodem mé fantazie. A stejně, jako jsem si tě ve své hlavě stvořil, tak tě teď, a nemohu říct, že s lítostí, v mé hlavě likviduji. Nejsem ale nelida. Děkuji ti, za všechny tvé krásné a příjemné podněty, za pomoc při překonávání mých sexuálních prvotin, přešlapů a krkolomných pádů při hledání orientace, za pomocnou ruku, kterou si mě až do dospělosti vedl.

Nastal ovšem okamžik, kdy tě už nepotřebuji a když si mi začal vyloženě škodit, pak nezbylo nic jiného, než tě opustit. Nevěděl jsem, nebo lépe řečeno neměl jsem odvahu, to udělat. Teď si napíchnutý na grilovací jehle a život z tebe vyprchává. Raději bych se s tebou rozloučil kultivovanějším způsobem, ale tys‘ o to nestál a pohár mé trpělivosti přetekl.

Asi tě z mysli nikdy nevytěsním, budu se však snažit pamatovat si jen ty pěkné chvíle a na ty špatné zapomenout. Sbohem.“

Tím sbohem se mi v celém těle nějak ulevuje. Celý tento vnitřní dialog vypadá, že je neskutečně dlouhý, přitom si uvědomuji, že od mého zaúpění uběhly sotva dvě sekundy. Asi jako když se zdá sen. Už jsem to tady jednou zmínil. Sen se táhne jako týden před výplatou, přitom je to jen mozkový mžik, který proběhne během několika ‚pikosekund‘.

***

Rob registruje moje potlačované zaúpění a starostlivě ke mně otáčí hlavu. Moje tykadlo už nestojí šikmo nahoru, ale spíše šikmo dolů visí. Rob ke mně zvedá oči a je mu rázem jasné, že mám neskutečnou trému. Znovu si mě k sobě přitahuje, ale tak, abych se mu posadil obkročmo na prsa. Hladí mě po bříšku, po prsou, masíruje mi bradavky, až začínají tvrdnout. Podebírá mi ptáčka i s kuličkama, sklání hlavu na prsa a nasává do svých krásně tvarovaných rtů špičku mého žaludu, postupně žalud celý. Obkružuje mi ho jazykem a proniká i do dírečky. Následně je můj ptáček v jeho pusince celý. Nasává mi moje kladélko hlouběji a rukou mi stahuje předkožku ke kořeni, aby byla napnutá a v jeho puse citlivá.

Špatné myšlenky, které mi na chvilku zatemnily mozek, jsou zaplašeny a vracím se do reality, kdy jsem v tomto útulném apartmánu jen já a můj miláček. Napětí v mém obličeji se uvolňuje a nastupuje blažený, možná až přiblblý úsměv. Hladím Roba oběma rukama po tvářích a prsty mu přejíždím po rtech, které těsně objímají mého pašáčka.

„Ty moje trdýlko,“ povídá, když opustí mého ptáčka, „teď jsi pán ty a já jsem tvůj otrok, který musí pánovi sloužit. Jestli chceš, můžeš si mě i potrestat. Ty si teď dominant, já jsem subíček, připraven pánovi splnit každé přání.“

S těmi slovy opět snižuje hlavu a nasává do úst můj penis. Zavírám oči a užívám si tu slast. Jo, to je ono. To je zase ten pocit, který mi dělá dobře. Tvrdnu a vzrušení mi stoupá do hlavy. Rob usuzuje, že jsem jak fyzicky tak i psychicky připravený, vytahuje mého ptáčka z pusy, masíruje mi jednou rukou kuličky a druhou přetahuje ptáčka po celé jeho délce. Žalud mám nasliněný, tak mi dělá dobře přejíždění Robovy dlaně po hraně a celém jeho povrchu.

„Pane, vezměte si mě zezadu,“ šeptá, sundává mě ze svých prsou, otáčí se na břicho a sklouzává nohama z postele. Leží břichem na okraji postele, zatímco kolena a holeně má na zemi. Postel je poměrně vysoká a Rob je v pozici, že kolena i kyčle zaujímají pravý úhel. Nohy má co nejvíce od sebe.

Jeho prdelka je exkluzivní. Pevná, krásně tvarovaná, prostě k zulíbání. Sjedu za něj a napřed se na Robův zadeček přitisknu tak, že mám svého kamaráda mezi jeho půlkami a jezdím po té namazané rýžce sem a tam. Miluji ten kluzký pohyb, a proto se trochu natahuji pro tubu a na vrcholek Robovy štěrbiny nanáším vydatnou dávku lubrikantu. Trochu vody ze sklenice a jsem v sedmém nebi.

Tělo pode mnou je plné života, cítím, jak pulzuje, chvěje se, je ctižádostivé. Robovy ruce se sesunou na své půlky a hodně je roztahují. Je na čase zaútočit na ten nejsladší otvor mého Roba, mého Robíška, mého Bertíka, mého zlatíčka.

Zadní dírku žádného muže jsem takhle zblízka nikdy neviděl, pokud pominu nějaké porno. Pomaličku ji prozkoumávám prstem a ona se stahuje a zase roztahuje. Pulzuje životem jako sopka před erupcí. Je krásně růžová, s jemnými vráskami směřujícími dovnitř Robova těla. Pomaličku prstem pronikám dovnitř a krásně to klouže. Necítím žádný odpor a tak se propracovávám pohyby sem a tam stále hlouběji. Cítím, že dírečka, a za ní pokračující tunel, jsou krásně uvolněné a promazané. Zkoumám dál, připadám si jako speolog, který prozkoumává ještě nikým nenavštívené a neprozkoumané podzemní prostory. Přidávám ukazováček druhé ruky. Jde tam stejně hladce jako ten první. Trošičku si Robovu prdelku prstím, přidávám prostředníčky a pokouším se tu jeskyňku trochu roztáhnout. Jde to poměrně snadno a při bližším pohledu vidím krásně růžové a prokrvené stěny toho tunelu, do kterého bych měl co chvíli vstoupit. A někde tam vzadu je tma a nepoznané. Co tam na mého ptáčka, nováčka, čeká? Nehrozí mu tam nějaké nebezpečí?

Tento průzkum mě nabudil natolik, že moje kopí je připraveno k útoku. Rob vrtí lehce zadečkem, otáčí hlavu položenou na posteli bokem a povídá:

„Tak už si nehrajte, pane, a pojďte do mě.“

Nasazuji špičku žaludu na tu jeho růžovou rozetu a zatlačím. Můj žalud jako kouzlem zmizí v té rozkvetlé dírečce a vnímám, jak je nasáván dovnitř. Chci ven a zažít ten pocit znovu, ale Rob se trochu pokrčí, natáhne ruce kolem svých boků dozadu, chytne mě za boky a rázem si mě přirazí k sobě. Zajedu do něj jako po másle a naše kuličky se setkají.

Hlasité heknutí zní unisono a snad neproniká přes stěny apartmánu. Rob se prohýbá v zádech a stále mě tiskne k sobě. Já jsem prohnutý stejně tak, svého ptáka mám hluboko v Robovi a cítím, jak se jeho zadeček svírá, tepe v něm a je úplně hladový.

Po chvilce, kdy si užíváme vzájemného spojení, se Rob trochu uvolňuje, padá plnou váhou na postel, otočí hlavu ke straně a žadonivým hlasem šeptá:

„Teď mě, Robinku pěkně ošukej. Začni pomalu a pak můžeš přitvrdit, prosím.“

On žadoní a dokonce prosí. To mě musí opravdu mít moc rád. Co rád, musí mě milovat, když se mi takto dává a chce něžnosti. A já se pokouším mu je splnit.

Nepůsobím radost a potěšení jen jemu, ale také sobě. Je zvláštní mít takového obra ve své moci, dívat se na ta statná ramena, vypracované paže, široká záda, pevné půlky a tu kráskou dírečku, která obepíná můj penis. Když zajíždím dovnitř, její růžové okraje mizí vevnitř Robova těla a je krásně hladká. Pokud vyjíždím, část té jeskyňky se vyhrnuje s mým ptáčkem, jako by mě nechtěla pustit. Vytváří růžový kroužek, který je k tělu mého penisu přisátý, a já z něj pomaličku kloužu ven. Vzápětí se ten růžový límeček zase schovává v dírce a já ho svým fešákem znovu a znovu promašťuji.

Teď mě Rob velmi citlivě od sebe oddaluje, já z něj kloužu ven, ale to jen proto, že se Rob přemístí na podlahu na všechny čtyři, kolena roztáhne a kňourá. On opravdu kňourá:

„Pane, ojeďte mi tu moji nehodnou prdelku, potrestejte mi ji, potrestejte mi celý zadeček, potrestejte celého Roberta.“

Pane jo, namísto toho, aby mě to odradilo, hecuje mě to víc a víc. Klekám si mezi jeho kolena a vrážím mu svůj nástroj hluboko do bříška. Vzájemně se pohybujeme a jsme jako jedno tělo.

Hekáme a vzdycháme oba, já přitvrzuji a nakonec se zvedám na chodidla a v podřepu buším do Robova zadečku jako smyslů zbavený. Nejsem schopný se udržet a plácám Roba po jeho půlkách. Ten neprotestuje, prohýbá se v zádech a prdelku vystrkuje vstříc tomu mému žihadlu. Držím se ho za boky a narážím do něj se vší zběsilostí. Kuličky do sebe narážejí plnou silou a mé slabiny nahlas pleskají o ty pevné půlky. Rob je zakousnutý do prostěradla a já si raději nacpal osušku mezi zuby. Naše těla si jdou vzájemně vstříc, zrychlují a narážejí do sebe plnou váhou našich těl.

Teď to Rob dotahuje do dokonalosti. Mezi svými stehny natahuje ruku a obejme moje varlátka. Varlátka jsou ale tak nabušená a plná semene, že myslím, že mi prasknou. Nejsou to teď varlátka, ale pořádná varlata, tedy spíše koule. Cítím v nich tupou bolest jako vždy, když jsem chtěl stříkat, ale ejakulace byla oddalována.

Rob mě za koule táhne dopředu pod své břicho a pokaždé, když mi penis vyjíždí z jeho prdelky, tak mě za ně zase přitáhne hluboko do sebe. Navíc mi koule mačká a já za chvíli vybuchnu.

A je tady křeč.

Křeč, která se nedá vydržet. Všechen ten přetlak ze mě pryští do Robíkova milovaného těla. Rob to cítí a stahuje svěrače zadečku, aby mě dokonale vyždímal. Do toho mě ještě povzbuzuje:

„To je ono, můj pane, stříkejte to do mě, zneuctěte můj nehodný zadeček, naplňte ho vaší šťávičkou. Zasloužím si to!!!“

Kriste, jak mě těmi slovy dokáže ještě dodělávat. Nejsem ani úplně vystříkaný, když se kácím na Robova záda, kloužu po nich a sjíždím horní polovinou těla vedle Roba na podlahu. Rob se naklání na bok společně se mnou a teď ležíme na boku oba, já ještě uvnitř Robova zadečku, který mě svými stahy pořád vysává. Jsem částečně v mdlobách, ale v penisu mi stále cuká a ejakulace není u konce.

Rob to zpozoruje, nechá mi ptáčka vyklouznout z jeho sladké prdelky, bere mi ho zlehounka do ruky a jemně, opravdu moc jemně mě dodělává. Mám pořád osušku mezi zuby a sténám blahem, snad i bolestí, ale je to taková ta bolest, kterou chce cítit každý chlap při orgasmu.

Trvá to dlouho, pomalu, neskutečně pomalu se uklidňuji a tělo se mi přestává cukat. Rob mě celého hladí, líbá, opatrně mi přetahuje předkožku a masíruje kuličky. Jsem tak šťastný, tak plný citu, že mu omotávám paže okolo krku, přitahuju si ho na sebe a šeptám mu ta nejsladší slovíčka střídavě do jednoho a druhého ucha.

Stěží se přemisťujeme na postel, kde ležím na zádech a trochu se sunu, aby mi nepadaly nohy na zem. Rob se posouvá se mou. Mám nohy pokrčené, kolena od sebe a situuji si Roba nad mé bříško. Zlato chápe můj záměr, trochu se nadlehčí a přes jedno mé pokrčené koleno se mi přesouvá mezi nohy. Naši kouzelníci se opět setkávají, a i když je ten můj jako po anestézii, Robův je v plné polní a připravený na zteč.

Už to není můj otrok, ale můj ochránce, můj miláček, můj King.

Nadzvedávám zadeček, dlaněmi si zespodu roztahuji půlky a tentokrát žadoním já:

„Pojď do mě a udělej se do mě, prosím. Moc o to stojím.“

„Dobře ty moje holátko hlaďounké, udělám radost tobě, ale i sobě,“ šeptá a neskonale pomalu a dlouze do mě proniká.

Kde bere tu výdrž? Ptám se sám sebe. Možná je to většími zkušenostmi a už není nadrbaný jako králík, kterému právě začaly fungovat pohlavní orgány.

Rob mě neskutečně pomalu a něžně miluje. Já hladím celé jeho tělo a líbám všude, kam dosáhnu. Věřím, že by mě chtěl také vyšukat trochu tvrději, ale asi si to schovává na jindy. Tohle to dlouhé a intenzivní projíždění mi dráždí prostatu tak, že na mě přichází tentokrát anální orgasmus, a protože mi ptáček nestojí, tak ejakuluji se zvadlým a je to zase jiné poznání.

Protože se Rob začíná cukat a vzdychat, je jisté, že se právě dělá do mého bříška. Snažím se po jeho vzoru stahovat zadeček, abych mu způsobil co největší potěšení. Protože se tváří napolovic ztrápeně a napolovic blaženě, jsem si jistý, že se mi to daří. Jeho tělo těžkne a pokládá se na to moje. Kdyby nebyl opřený o lokty a tím se nade mnou mírně nenadzvedával, asi bych právě vypouštěl duši.

Po nějaké době ze mě vyklouzne, po několika dlouhých minutách oddechování se oba odebíráme do sprchy, tentokrát společně, protože nám ze zadečků vytéká přebytek semínka, které naše prdelky nedokázaly vstřebat.

Ani se pořádně neutíráme a v objetí padáme na postel. Přehazujeme přes sebe prostěradlo, proplétáme se nohama a rukama a v pevném objetí usínáme.

***

Zdá se mi, jak se soustavně milujeme na bělostné pláži pod nádherným příkrovem palem, mezi jejichž větvemi prosvítá azurová obloha. Střídáme polohy, jednou jsem dominantní já, jindy Rob. Milujeme se na pláži, ve vodě, opřeni o palmy, na banánových listech, prostě všude.

A hele, asi sto metrů od nás provozují stejné prostopášnosti moje kámošky Olinka s Martinkou. Bože, jaké polohy dovedou vymyslet. Že bychom se od nich něco přiučili? To je zase nápad. Ať si každá dvojice dělá to, co je jí příjemné.

Když se vydovádíme, skáčeme do té neskutečně čisté a teplé vody a obě dvojice se k sobě přibližujeme po krk ve vodě. Je to legrační, že právě v takovéto chvíli seznamuji holky s mým přítelem a Roba se svými kamarádkami.

Děj se vyvíjí, ale já nevím jak, protože mě šimrá Robův nos na tváři a já se budím. Za okny je jasný den a Rob mi dává najevo, že musíme na snídani nebo jsme bez ní.

„Víš, že si mi přetrhnul zajímavý sen?“ naoko se na Roba zlobím, ale vzápětí mu lepím pusu a skáču z postele.

***

Máme pár posledních dnů tohoto božího pobytu, a i když si to neskutečně užíváme, jistým způsobem se těšíme domů. Trávíme čas dlouhými procházkami po plážích. Někdy jdeme i několik kilometrů a brodíme se řekami, které se přes pláže vlévají do moře. Někdy je vody jen po kolena, jindy musíme naše skromná zavazadla držet nad hlavou, protože voda nám sahá až do podpaží. Někdy se stane, že se ještě zaboříš do písčitého dna a seš v ústí řeky po krk. Je fajn mít vedle sebe záchranný kruh v podobě pevné paže toho mého „drobečka“.

Po takovémto vyčerpávajícím výletu se kousek od vily uvelebujeme na pláži. Nacházíme obrovský, ale fakt obrovský kmen stromu, který vyplavilo moře a vyvrhlo ho v době přílivu poměrně daleko od moře. Kmen je dobou, sluncem a mořskou vodou dokonale zbaven kůry a úplně ohlazený do běla. Je tak široký, že se na něj dá položit tělo.

Odkládáme zavazadla, která se mimochodem skládají jen z plátěných letních košil a bermud, k tomu osuška, kdybychom se chtěli plácnout do písku, pití, nějaké ovoce, mobil (co kdyby), na kmen stromu a běžíme do moře, kde jsou příjemné vlny a my v nich řádíme. Potápíme se, podplouváme je, tiskneme se na sebe, líbáme se a zase se od sebe oddělujeme, abych vzápětí vlezl Robovi na záda a nutím ho, aby se mnou plaval. Když se pokládá na vodu, jen se ho lehce držím za ramena, tělo mám nadnášeno vodou a pohybem nohou mu pomáhám v dopředném pohybu.

Za chvíli jsme z vln unavení, a tak vylézáme a míříme k tomu bílému kmeni. Rob si na něj sedá s nohama směrem k moři a já si lehám na záda podélně, nohama směrem k Robovi. Teď se jako píďalka jablečná přibližuji k Robertíkově tělu. Nohy mám roztažené a spadají mi podél kmenu. Prohýbáním zad a opíráním se o hlavu vykonávám pohyb, kterým se přibližuji k Robovu boku. Když už jsem u něj a dotýkám se jej rozkrokem, objímám jeho tělo nohama a na druhém Robově boku je zaklesávám do sebe. Tvořím takovou nějakou kravatu.

Robovi se to evidentně líbí, nebrání se a rukou mě začíná hladit na bříšku, dráždí mi bradavky a sem tam přejede i po ptáčkovi. Tady mi začíná cukat a plavky se mi začínají napínat. Raději tedy toto místo opouští a hladí mě pouze po břiše a druhou rukou od kotníku přes koleno na stehno, které má před svým břichem.

Na hraně vody a pískové pláže se sem tam někdo prochází, někdy sólo, někdy ve dvojicích. Některé dvojice jdou jen tak vedle sebe, jiné se ledabyle drží za ruce, některé jdou v objetí, ruce zaklesnuty za pás toho druhého. A jsou to dvojice různého ražení. Některým to děsně sluší a mohou to být dvojice jak heterosexuální, tak stejného pohlaví.

Co je ale zase na pováženou, jak se dovedou dát dohromady dva naprosto odlišní lidé. A předesílám, že to nejsou místní, ani Indonésané, snad ani Asiati. Vesměs to jsou Američani nebo Evropani. Prostě jeden z dvojice štíhlý, tedy šik a protějšek – hrouda sádla. A to ve všech modifikacích. Prostě protějšky se přitahují. Ale to je asi myšleno v mentalitě a povaze, ale tělesně? Nám s Robem to hlava nebere. Ale co už. S tím nic nenaděláme a soudit to nechceme.

Užíváme si své přítomnosti a sledujeme ty lidi. Jsou od nás dobrých dvacet metrů daleko a na nás moc nekoukají.

Zleva se pomalu šine nějaký domorodý mladík. Od pohledu se trochu vymyká, protože má dobrých sto osmdesát centimetrů, možná o nějaký centimetr víc. Je to jeden z těch, kdo vás zaujme postavou, vizáží, účesem, držením těla. Na sobě lněné sněhobílé šortky, stejně tak košili s krátkým rukávem. V ruce žabky, protože jde na hraně vody a pláže. Přichází kolmo k našemu směru, otáčí se a míří přímo k nám. Je jasné, že středem jeho zájmu jsme my. Pomalu se blíží a pak se zastavuje asi metr a půl před námi.

Pane jo, pěkných Baličanů jsme se něco naprohlíželi, dokonce je s Robem prodrbali jako babky na žižkovské pavlači, ale toto je výstavní kus. Světlejší než většina Baličanů (možná má v předcích nějakého Evropana), mírně zešikmené oči, ale opět odlišné od domorodců. Širší ramena, útlý pas, tělo do trojúhelníku, pod rozepnutou košilí obdivně tvarované břicho, stehna tak akorát, vymakaná lýtka, prostě model.

Navazuje s námi oční kontakt, který mimochodem navázal už, když se k nám vydal od moře, měkkou, ale spisovnou angličtinou se ptá:

„Hi, my name is Noah. I've been watching you for a few days and you seem to be doing really well. I'd like to offer you some variety during your stay.“

Prostě: Jmenuje se Noah, okukuje nás už několik dnů, líbíme se mu a rád by nám něco nabídnul pro zpestření našeho pobytu.

Zvedám hlavu a pak si sedám vedle Roba. Koukám na něj a nevím, co mám říct. Nechávám to tedy na Robovi.

„Co by to mělo být?“ ptá se Rob dokonalou angličtinou.

Noah začíná vysvětlovat, že vlastní zážitkový podnik, kde nabízejí různé zážitky, společnost osamělým turistům, ale i dvojicím a kromě jiného provozují masáže všeho druhu. Od relaxačních až po ty méně relaxační.

„Tedy erotické? A i takové, které jsou spojené se sexuálními službami?“ vyzvídá naprosto sebejistě Rob.

Protože ho to nevyvádí z rovnováhy, chápu, že se určitě s něčím podobným už setkal a nepřekvapuje ho to.

Anglicky rozumím dost dobře, takže chápu vše, o čem se mluví.

Noah nám vysvětluje, že záleží vyloženě na zákazníkovi, co si bude přát, a během návštěvy podniku nebo v soukromí se služby mohou rozšiřovat nebo zkracovat.

Teď ale zabředává do dosti citlivých podrobností:

„Máme zkušenosti, že zahraniční turisté hledají zážitky, které si doma nemohou dovolit. Nejde o peníze, spíš o soukromí, pověst a reputaci. Na co si doma netroufnou, tady zábrany mnohdy odhazují. A nejen muži a ženy, ale i dvojice heterosexuální i homosexuální. Dokonce i menší skupinky. 

Jsem ochoten vám nabídnout sám sebe se vším všudy. Dokonce i své tělo k vašemu potěšení. Mohu být středem vaší pozornosti, ale také mohu být pouze nápomocen při vašich milostných hrách, usměrňovat vaše dotyky, směrovat vás k postupnému vyvrcholení a exkluzivnímu zážitku. To vše pro vaše potěšení a naplnění vaší touhy jednoho po druhém. Mohu vám dopřát jistého nepoznaného vzrušení.“

Noah se střídavě dívá z jednoho na druhého, mluví skoro šeptem zvláštním podmanivým hlasem a z jeho projevu je jasné, že vůbec netlačí na pilu. Mně z toho jde hlava kolem, nevím, co si o tom mám myslet. Rob stojí ovšem pevně na zemi a vyzvídá.

„A jak si přišel zrovna nás? To takto oslovuješ každou dvojici?“

„Ne, to ne,“ odpovídá evidentně nezaskočený Noah, „vyhlížíme a oslovujeme potencionální zákazníky po jistém průzkumu a prověření. Sledujeme všechny turisty a vytipováváme si, komu bychom mohli služby nabídnout. U vás bylo od počátku jasné, že jste do sebe zamilovaní, že tady trávíte jakési líbánky. Chováte se k sobě moc pěkně, pozorně, a kdybyste mohli, tak se milujete, kdekoliv by to šlo. Nemám pravdu?“

Svorně pomalu přikyvujeme a Noah pokračuje:

„Také víme, jak se chováte v restauracích, v obchodech na veřejnosti. Dospěli jsme k názoru, že byste si mohli z Bali odvézt i jeden netradiční zážitek.“

Nastává pauza, která se protahuje, a tak Noah nadhodí:

„Kousek poodejdu a vy se domluvte, jestli byste o tom alespoň uvažovali a jestli na mě chcete kontakt, souhlasíte?“

Víc než Rob, kývu hlavou já. Noah odchází k moři a chvíli se brouzdá ve vlnkách.

Otáčíme se k sobě, já nevím, co mám říct. Rob mi dává prst na ústa, abych mlčel, a povídá:

„Zlatíčko, nic mu neslíbíme, probereme to na pokoji, souhlasíš?“

„Dobře, věřím, že víš, co děláš,“ pípnu.

Noah se na nás chvilkama koukne a pak se zase brouzdá ve vlnkách, které se připlazí na pískovou pláž, aby se zase vracely zpět do moře. Při jednom takovém vzhlédnutí mu Rob nenápadně naznačuje hlavou, že může přijít. Loudavým krokem se vrací po hraně vody a pláže, až je k nám kolmo, a stejně tak pomaličku si to šine k nám. Žádná nedočkavost, prostě pomalu jde. Před námi se zastaví, kouká na nás a jen lehce naklání hlavu k levému rameni s otázkou v očích.

„Noahu, musíme to s přítelem probrat na pokoji. Je to na nás moc rychlé a je to vážné rozhodnutí. Předpokládáme, že je vše diskrétní a bezpečné.“

Noah by se mohl urazit, ale nedělá to. Shovívavě pokyvuje hlavou a ujišťuje nás, že je to ta největší samozřejmost na světě.

„Dobrá,“ pokračuje Rob, „dej nám do zítřka do večeře čas. Kde tě najdeme?“

„Nehledejte mě, já si vás najdu sám. Děkuji, že jste vyslechli mou nabídku budete o ní přemýšlet. Určitě se rozhodnete správně.“

Podává nám ruku a zase tou pomalou chůzí jde k vodě a vzdaluje se po naší pravici, až zmizí mezi ostatními návštěvníky pláže. Jeho postava je zezadu k sežrání. Hltáme ho očima oba stejně.

Nastává zvláštní ticho, během kterého mi to v hlavě šrotuje, a já se neodvažuji na Roba podívat. Nakonec to Rob rozčísne:

„Je čas se poohlédnout po nějakém jídle. Navrhuji skočit domů dát rychlou sprchu, trochu se zkulturnit a vyrazit si někam na večeři. Na hlavní třídě téhle vesnice jsem si všimnul mexické restauračky se zahrádkou na chodníku. Můžeme si tam dát nějakou tu jejich specialitku a sledovat cvrkot na ulici. Když se stmívá a rozsvěcují se světla, je to romantické. Můžeme tam probrat Noahovu nabídku. Může být?“ Přitom se ke mně otáčí, bere mě za krk a přitáhne si moje ústa ke svým.

Jsem rád, že to neřešíme teď hned a mám čas si to v hlavě pořádně probrat. Nadšeně souhlasím, sbírám ty nuzné uzlíčky, beru Roba za ruku a s poskakováním se bereme k domovu. Dáváme rychlou sprchu, Rob oholí tvář, já holím spodek, protože vousům se moc nechce růst – hladká hubička mi vydrží minimálně dva dny – vosk do vlasů, nezbytný svěží parfém a vyrážíme.

***

Jako každý večer, i dnes se oproti dnu ochladí, ale stejně je minimálně dvacet sedm stupňů. Při té vlhkosti se to dá zvládnout a já tyto teploty, hlavně večer miluju. Jdeme ruku v ruce a Rob nás bezchybně navádí do slíbené restaurace.

Jen se přiblížíme a už nám v ústery vychází chlapík, který snad hrál mexické padouchy ve všech westernech. Malý, zaprcatělý, černovlasý, tváž plnou jizev od neštovic, s knírem tvaru srpu. Ale se širokým úsměvem a stejně tak široce otevřenou náručí.

„Buenas noches, caballeros. Gracias por su visita,“ rozšavně nás vítá a táhne nás k volnému stolečku, kde máme krytá záda (asi pro případ rvačky – ba ne, dělám si srandu), a nutí nám welcome drink. A jak jinak, tequilla. Sice zlatá, ale ani tu moc nemusím. Přerážím to solí a velkým kusem pomeranče. Jenže škopek je neskutečně objemný a ten mexický desperádos nejspíše nestrpí výmluvy. Zatínám zuby a polykám tu lihovinu z kaktusů.

Rob se široce na banditu usměje a požádá o meny. Ten se na patě otáčí a prchá do útrob té taverny. Jeho kroky jsou doprovázeny cinkotem ostruh. Se divím, že se o ně nepřerazí. Ostruhy jsou zrádné hlavně, když jdete ze schodů. To mi kdysi vyprávěl jeden koňák. To jsou prý držkopády.

Namísto bandity k nám přistupuje pěkné děvče, určitě Španělka nebo Mexičanka a s úsměvem nám podává jídelní lístky.

„Bienvenido a El Paso, ¿puedo ofrecerte algo de beber?“ a pro jistotu to ještě zkouší lámanou angličtinou: „Welcome to El Paso, can I offer you something to drink?“

Rob se na ni usměje tím nejsladším úsměvem, jaký ze sebe dovede vydolovat, posadí hlas hodně nízko a zavibruje:

„Buenos noches, señorita. Tomemos dos cervezas, por favor.“

„Sí, señor,“ začervená se a odcupitá dovnitř podniku s příznačným názvem El Paso.

„Hele, ty umíš španělsky?“ obořím se na Roba.

„Jen pár slov a frází. Polichotit slečně a objednat pivo zvládnu.“

„No, jen aby ses před ní nerozpustil. Byl jsi sladký, že mě z toho začaly vrzat zuby.“

„Heleď, oni jsou na nás milí, tak bychom měli být milí i my na ně. A nežárli!“ utírá mě.

„Promiň,“ pípnu, šibalsky se na Robouše uculím a vpíjím se do piva, které ‚señorita‘ se zářivým pohledem na Roba položila na stůl. Musím zapít tu pachuť tequily.

V jejich jídelním lístku se nevyznám, tak to nechávám na Robovi a rozhlížím se kolem sebe. Klientela snad z celého světa, vše je v takové až moc klidné pohodě, někde z útrob podniku zaznívá vyloženě mexická hudba, personál příjemný a pozorný.

Na stolečku nám přistávají dva tácy a v tu chvíli na něm není místo. Nedovedu popsat, co nám to tady nadělili. Mističky, hrníčky, skleničky, tácečky. Jediné, co poznávám, je pár hranolků nastojato umístěných v bílém plecháčku s velkými červenými tečkami. Z podobného hrnečku vykukují úzké segmenty nakrájené tortily. Hned vedle v mističce něco, co vypadá jako rozmixovaná rajčata s bazalkou a děsně pálivým kořením. Další širší hrníček a v něm vývar, ve kterém stojí kus žebra z neznámého zvířete, na kterém je řádný kus masa. V misce něco jako fazole chilli con carne a další a další speciality.

Pusa mi hoří a já pohybem žádám señoritu o další pivo. Je to ovšem zážitek, který si asi nebudu chtít zopakovat, ale bude na co vzpomínat.

Uvítací tequilla a dvě piva, která už podle hustoty napovídají, že nejsou nízkoalkoholická, mě přivádí do poměrně dobré a rozpustilé nálady. A možná na takovouto moji uvolněnou náladu Rob čekal, aby nakousl to, co se mi honí asi dvě hodiny hlavou.

„Robíšku, musíme probrat tu Noahovu nabídku…“

A jaja jaj…