Filtr povídek

„A namydlíš mi záda?” mrknul jsem na něj a začal mu předvádět pod tekoucí vodou hodně erotický divadlo jak z reklamy na sprchový gely. Snad nikdy jsem se nemydlil tak důkladně a tak pomalu, jako když mě on hltal očima, ale vliv to na něj žádnej nemělo. Asi se mu to líbilo, ale bez konečnýho efektu a já ho chtěl pořádně ošukat, ne vyhonit si péro pod sprchou. Z toho už jsem dávno vyrostl.

„Myslím, že si ten trest opravdu zasloužíš!“ pokračoval jsem a pomalu se k němu blížil s přimhouřenýma očima, krokem predátora. Jeho oči soustředěně pozorovaly pásek v mých rukou a viděl jsem v nich strach i očekávání. V nestřežené chvíli jsem chytil jeho ruce, oním opaskem mu je spoutal, jedním pohybem mu stáhl skinny džíny a přehnul si ho přes kolena. Ovšem to, co schovával ve svých černých džínách, mi doslova vyrazilo dech. Nejenže má fantastický zadek, který jsem ještě neměl možnost si detailně prohlédnout, ani když byl oblečený, ale hlavně jeho spodní prádlo mě donutilo zalapat po dechu.

Umývali se pod proudem horké vody navzájem tak, že to spíše hraničilo s masturbací. Z těl jim stoupala nejen pára, ale i ztopořené penisy. Jednu chvíli Stašek krátce uchopil Jackův pyj do úst a nenápadně pozoroval, jak budu reagovat. Nevím, jestli vůbec mohl něco přes zapocené sklo vidět, protože v sauně bylo jen tlumené světlo.

Kev se bleskem vodtahuje a vztyčuje se nade mnou na rukách. Beze slova mě sleduje neproniknutelnym výrazem. Z takhle zvážnělýho Keva jde až strach. Někdy mám pocit, že jeden druhýho známe snad líp než sami sebe, že jsme spolu vodvždycky. Skutečnost je taková, že jsme se potkali vlastně před hrozně krákou dobou. Jsou mraky věcí, který vo sobě nevíme.

Tohohle kluka chce. A bude ho mít. V náhlém popudu ho vzal za ruku. Míša neuhnul. - Pojď, jen se trochu poznáme… - Slyšel z vlastního hlasu potlačovanou touhu, věděl, že Míša si musel všimnout, že je vzrušený. Cítil mírné chvění, které necítil už dávno, protože to bylo taky už dávno, kdy měl důvod ho cítit.

Noční bouřka, jež v Robinovi probudila bolestné vzpomínky, druhý den neexistovala. Slunce zářilo na celý kraj, nebe bylo vymetené a ptáci si mohli strhnout hlasivky. Toho rána se probudil Erik jako první. Chvíli se rozkoukával, než mu došlo, co vidí a co se stalo. Měl u sebe Robina. Čelem k sobě, schouleného a přituleného.

Mladík seděl u stolu, kde ho zanechal při odchodu. Rozcuchaný, zarudlý a s úsměvem na tváři. „Dostal jsi odpovědi na své otázky?“ Tadeáš se nepřestával červenat. Ani se nemohl panu Holensovi podívat do očí. Než vůbec něco řekl, stařec ho předběhl. „Moc jste toho nenamluvili, nebo se pletu?“ Teprve teď se mu mladík podíval žhnoucím pohledem do tváře. „Nikoho, jako je on, jsem nikdy nepotkal.“ „Věřím. Ale myslím, že se k sobě hodíte víc, než oba tušíte.“

Ta vůně parfému – znám ji! V té chvíli mi to docvaklo. „Tak co, štětko? Už jsi vzhůru?“ I kdybych nebyl, kopanec do ledvin by mě zaručeně probudil. „Zmrde!“ zasyčel jsem. „Važ slova, ty německá kurvo, mě budeš oslovovat pane Smith jako všichni ostatní!“ procedil mezi zuby. „Vyliž si, parchante!“ další kopanec do ledvin mě uzemnil. Asi bych si neměl vyskakovat a spíš se soustředit na to, jak se dostat z jeho spárů. „Lízat budeš ty, ale moje péro a díru,“ řekl pobaveně, „chtěl jsem to s tebou zkusit po dobrém a tys to musel tak zabít! Tobě nikdo neřekl, že cokoliv si umanu, to dostanu? Neřekl, že? Tak teď to víš! A pamatuj si to dobře!“

Prostředí pro soutěž bylo uspořádáno s vytříbeným vkusem. Nejednalo se o žádný amatérský podnik s lacinými efekty nebo nevkusnou výzdobou. Na pódium bylo zaměřeno několik barevných reflektorů, místo zápasnických žíněnek byla podlaha vyložena sametovými polštáři a jediné, co připomínalo boxerský ring, byly barevné ručníky přehozené přes provazy, které lemovaly podium a gong, který svými údery upozorňoval přítomné na začátek jednotlivých disciplín.

Drželi se za ruce, sestoupili do podpalubí, Nire ho dovedl do jejich kajuty. Byla menší, ale příjemně zařízená. Loď patřila někomu, kdo nemusel šetřit při jejím vybavování. Kožešiny, vyhlazené dřevo, na zdi zrcadlo s vyřezáváným rámem. Nire dovedl chlapce k lůžku, pomalu ho svlékal. Kirem se díval do černých očí, klouzajícím po jeho těle. Když byl nahý, nehnutě stál. Jen si užíval tu chvíli, že jsou spolu sami. Nireho ruce jemně hladily ramena, krk, sklonil se pro polibek. Chlapec ho stáhl k sobě na postel, muž se nenechal pobízet.

„Ten hajzl, co tě napadl, je místní kápo. Dostane sto ran holí,“ povídá mi, zatímco si užívá mý kouření. Prohejbá se v bocích, hlavu zvrácenou, zavřený oči. Jeho dech se prohlubuje. Snažím se kouření prodlužovat, aby se mu maximálně líbilo. Na jeho spokojenosti závisí můj život. Dokud jsem pod jeho ochranou, je to v cajku.

Plivnul mi mezi půlky, projel mi svěrač nasliněným prstem a pak do mě zasunul tu svou parodii na ptáka. Skoro jsem ho necejtil, ale byl jsem ten poslední, komu to vadilo. Sevřel jsem svaly, aby do mě nezačal zase kopat, že jsem moc uvolněnej. Nechtěl jsem mu dát absolutně žádnou záminku, protože byl opravdu krutej a taky nevypočitatelnej.

„Zaraž ho tam celýho,“ řve na mě pěkně rozrajcovanej, když zasouvám moc pomalu a opatrně. Nemusí mě vybízet dvakrát. Tvrdě přirazím a dlaní tlumím jeho nadrženej řev. Chtěl to, tak to má se vším všudy. Bezohledně ho šukám celou svou dýlkou, koule mi pleskaj o jeho zadek a on jen tlumeně heká pokaždý, když jsem nadoraz.