Venkovský příběh – 37. Dělení

Robinovi se firma skutečně rozjela a to takovým tempem, že i já, který byl v tomto směru optimista, jsem byl překvapený, jaký byl zájem. Zpočátku to byly zakázky v rámci okresu, pak už jezdil v rámci kraje a jednu zakázku měl až na Vysočině. Po roce jsme tak stáli před dalším rozhodnutím, Robin přestal stíhat, i když pracoval od rána do večera i přes víkendy. Byl chudák zmordovaný, což si vybralo daň na našem společném životě. Neměli jsme na sebe moc času a klukům jsem se věnoval vlastně jenom já vyjma chvilek, kdy Robin učil Libču svoji práci. Tehdy Robin stál před rozhodnutím, zda má zakázky odmítat, nebo jak to udělat, aby je odmítat nemusel. Dali jsme hlavy dohromady a shodli jsme se na tom, že bude potřeba přibrat pomocníka. Kdo by to měl být, jsme měli jasno prakticky okamžitě. Robin oslovil Dominika a ten neváhal. Stejně často Robinovi pomáhal s instalacemi na místě a občas utrousil, že tam, co pracuje teď, ho to vůbec nebaví, že tam není kolektiv, jako byl ve Vojkově, a že se bude muset poohlídnout někde jinde.

Dominik byl za nabídku nadšený, bude makat se svým dlouholetým kamarádem, do práce to bude mít pár metrů a peníze, které si dohodli, byly také o něco lepší, než měl doposud. Robin měl stejnou radost a já taky, jelikož i Dominika tak budu vídat každý den. I když jsme dospěli a naše parta už se nevídala tak intenzivně, jelikož jsme každý byli zaměstnaní tak, abychom vybudovali a zajistili co nejlepší život pro své rodiny, pouto přátelství se nevytratilo a vidět se s Dominikem pro mě znamenalo vždy o kousek lepší den.

To samé platilo u Kaká i Pucka. Zatímco u Pucka nebylo nic nového, kdy měl své dvě Aničky, Kaká se narodily dvě slečny Daniela a Petra a z Kaká se stal opravdu pyšný táta. S kýčovitě nastrojeným kočárkem se s nimi hrdě nosil po vsi a rád přijímal obdivné komentáře sousedek jakéhokoli věku. To byl prostě náš Kaká, pozornost a obdiv mu vždycky dělaly dobře. V tu dobu měli už skoro dostavěno a pomalu se s Petrou zabydlovali. Dům měli postavený hned vedle rodičů Kaká.

Sestěhováním se však začaly objevovat první trhliny v jejich vztahu, který občas připomínal italskou domácnost. Peťa mu vyčítala, že se o holky stará jen před ostatními, aby si udělal dobré jméno, ale že doma na to kašle. Těžko říct, kde byla pravda, protože vím, že Kaká uměl holky i přebalit, koupal je, ale neuměl si s nimi moc zablbnout, což je ale pro chlapa u kojence těžké. Kojenec není moc na blbnutí a myslím si, že tátové v tomhle směru do své role nastoupí až o něco později. Co nám však s oblibou předhazoval, byly jeho plány na spojení rodů:

„Hele vy máte dva kluky, my dvě holky, tak to časem budeme příbuzný, ne?“

Na blbnutí měl ale svoje fotbalisty z přípravky, kam začal chodit i náš Filda, ze kterého se stal i velký fanoušek. Od Kaká dostal nějaké plakáty fotbalistů, takže si je hned hrdě vylepil v pokojíčku. Vydupal si dres Barcelony a snil o tom, jaká bude jednou hvězda. Jeho růžové sny se rozplynuly hned v prvním zápase, na který jsme ho samozřejmě přišli povzbudit. Spíše než nad samotnou hrou jsme se s Robinem rozplývali nad těma špuntama. Měli na sobě dresy od nějakého sponzora, ale neodhadli velikost, a tak na nich dresy plápolaly a všichni do jednoho vypadali jak strašáci do zelí. V jakékoli akci byl víc vidět rozevlátý dres než samotný fotbalista. Bohužel se stalo, že první Fildův zápas skončil prohrou, což nám chudáček taky pořádně oplakal.

„To nevadí, Fildo, to se ve fotbale taky stává, že se prohraje, ale byl jsi ze všech nejlepší, jen ten druhej tým byl silnější,“ konejšil jsem ho.

„Když já…, když já chtěl dát gól,“ vzlykal.

„Z toho si nic nedělej, tak dáš příště nebo přespříště, takovej Messi taky v prvním zápase nedal gól, a jak se ho dneska všichni bojí,“ konejšil ho naopak Robin.

Ale i tak to byl pro všechny slavnostní den, a tak jsme šli všichni čtyři na pořádný pohár, aby měl Filda sílu na další zápas.

Uběhly další dva roky a Robinova firma se rozjela opravdu nebývale, nyní již nestačil ani Robin, ani Dominik, a tak musel být před rokem přijat další kolega. Byl to kolega také z dílny, kde dřív pracovali Robin s Dominikem. Jejich původní dílna krizi nepřežila a nadobro skončila. V tomto roce bylo zakázek tolik, že se nakonec stalo to, že si Robin musel pronajmout i jiné prostory, a nebyly to jiné prostory než ty po zkrachovalé dílně ve Vojkově, kdy zároveň přibral další dva kolegy, také z bývalé dílny. Všichni se měli co otáčet a jezdili již téměř po celých Čechách.

Byla to opravdu jízda a náš rodinný život dostal přísný rutinní řád, kdy domácnost a péče o kluky už zůstávala čistě na mně a Robin byl stále v práci. Dávno měl již Robin splacený dluh vůči klukům, zajištěni jsme byli skvěle. Náš vztah se zajel do ryze praktické stránky věci, kdy společných chvil bylo velmi málo, ale o to více jsme si je užívali. Bylo to období upevňování našich životů po materiální stránce věci a budoucího zajištění nás i kluků.

Jednoho dne za mnou přišla mamka a povídá mi:

„Fildo, na víkend přijede Radek s Ilonou, chce s tebou něco důležitýho probrat a přeje si, aby u toho byl i Robin.“

„Mami a o co jde?“

„To on ti všechno řekne.“

„Takže ty víš, o co jde, ale neřekneš mi to?“

„Nooo vím, ale nebudu ti to říkat, všechno si řekneme o víkendu, ale Robin by měl být u toho v každém případě.“

Řekl jsem to pak Robinovi, ten byl překvapený, což já ostatně také, přece jen, že chce něco probrat se mnou, mi nepřijde tak divné, ale že i Robin?

V sobotu jsme si sedli všichni, když brácha začal:

„Brácha, já jsem to probíral už s našima, je to dost blbý téma, ale je potřeba ho vyřešit. Jde o to, co zamýšlíš nebo zamýšlíte do budoucna?“

Trochu jsem se zamračil.

„No úplně nevím, kam tím míříš. Jak, co zamýšlíme do budoucna?“

„No takhle, nebudu chodit okolo horký kaše a řeknu to na rovinu, jde mi o to, jestli i v budoucnu tady chcete žít, jestli chcete, aby ten barák byl jednou váš. Že zase po vás ho zdědí Libor s Fildou.“

„Jo takhle, už ti asi rozumím, no jako je to blbý se o tom takhle bavit, ale už jsem o tom taky párkrát přemejšlel, ale bylo mi blbý to řešit.“

Do toho se vložili naši:

„Fildo, my už jsme to s Radkem probírali a souhlasíme, je potřeba to vyřešit, dokud ještě jsme, a Radek má prostě takovej návrh.“

Radek si znovu vzal slovo:

„Prostě jde o to, že by naši napsali poslední vůli s tím, že barák by zůstal celej tvůj a mě bys vyplatil teď, bude nám asi za rok končit fixace a byla by tak možnost splatit naši hypotéku a bejt bez dluhů. Nás to sem stejně netáhne, my se dokonale zabydleli v Praze a ani mladý sem skoro nejezděj.“

„Aha, no to je docela nečekaný, a kolik by sis představoval?“

„Potřebujeme splatit necelý dvě mega, tak jsme se s Ilčou shodli, že dvě mega.“

„Dvě mega, jo?“ skočil do řeči Robin. „Ten barák má hodnotu určitě přes šest.“

„No právě, brácha, nechci tě vodírat, jde nám o to, že bychom neměli svázaný ruce, i když je mi jasný, že takhle byste je teď měli svázaný vy dva.“

„Ty jo, brácha, jako stejně by se to jednou řešilo a my tady zůstat chceme, takže je to vlastně dobrá nabídka, ale kde teď seberu dvě mega?“

Robin měl palec tak napůl v puse a intenzivně přemýšlel, pak praštil do stolu:

„No tak prodáme barák ve Vojkově, sice budeme muset dát nájemníkům výpověď, ale já myslím, že za ty dvě mega ho prodám,“ řekl rezolutně.

Pak jsem zase přemýšlel já a bylo ticho.

„Ne, Vojkov se prodávat nebude, hele jsou dva kluci, tak jeden by mohl jednou dostat tenhle barák a druhej by měl barák ve Vojkově. Vezmeme si americkou hypotéku, ale nerad bych na tenhle barák, tak jestli nevadí, že bysme ručili Vojkovem. Navíc nájem by nám splácel větší část hypotéky.“

Ještě jsme chvilku probírali detaily, ale nakonec jsme si plácli. Radek vůbec nečekal, že se dohodneme tak rychle, ostatně ani já bych to nečekal, přece jen jde o velký krok, který by se měl probrat, ale ať jsem to bral, jak jsem to bral, obě strany získaly a přesně to, o co jim šlo.

Robin i souhlasil s mým návrhem a ocenil skvělý nápad, že každý z kluků po nás získá dům a že jsme jim zajistili to, aby se nemuseli trápit s bydlením, až vyrostou. Parádně jsme se zadlužili, měli jsme z toho strach, ale na druhou stranu, když jsme viděli, jak moc se ostatní museli zadlužit, aby si pořídili bydlení, řekli jsme si, že jsme z toho vyvázli nakonec ještě dobře.

Zase mihla dvě léta a kolotoč povinností nepovoloval, Robin byl strhaný, ale firma prostě jela, a tak po těch letech jsme měli splacenu půlku hypotéky. Na Robinovi byla vidět úleva z toho, jak to běží a jak rychle se daří splácet dluh, respektive na něj šetřit. Já s Robinem sjížděl už čtvrté gumy a Libor nám šel pomalu do puberty, což se zatím projevovalo občasným odseknutím a uraženými obličeji. Tohohle období jsme se báli, naštěstí to nebylo zase tak dávno, co jsme si tím prošli já s Robinem, a tak jsme to brali s úsměvem a do Libora raději moc nešťourali. Ten na oplátku pomáhal v dílně, a navíc se jevil jako čím dál větší chytrolín s tendencí organizovat druhé. Bylo tak jasné, kam budou směrovat jeho kroky po základce. Robin také několikrát připomněl, že učňák bude pro Libora jen formalita.

Na druhou stranu s Fildou jsme to měli jednoduché, ten byl ještě krásně dětský, žil si svým fotbalem a po večerech, když jsme seděli u televize nebo na zahradě, přiběhl si k nám pro pohlazení a přitulit se. Přitom básnil o tom, jak jednou bude hrát za Barcelonu, a vyprávěl nám, co mu všechno strejda Kaká poradil, aby z něj byl ten nejlepší fotbalista. Sice už se v dresu tak neztrácel, ale pořád to bylo takové tintítko, zato poměrně rychle běhající. Byli jsme za jeho klidnou duši moc rádi, i když nám bylo jasné, že jen co přestojíme Libora, začne to mlátit s Fildou.

Tehdy byl pozdní podzim a moji rodiče, kteří už dost zestárli, se rozhodli, že pojedou navštívit tátovu ségru k Plzni a kluky že vezmou s sebou, aby poznali své vzdálené příbuzné. No kluci z toho moc nadšeni nebyli, ale my s Robinem jsme byli moc a moc rádi, že budeme mít víkend sami pro sebe. Sice jsme v pátek zašli s klukama do hospody, jak jsme stále říkali k Šichtovi, i když ten nás již před nějakou dobou opustil a nyní v hospodě kralovala jeho dcera. Sobotu jsme však prospali a na večer jsem připravil takovou malou hostinu pro nás dva s vínem a s tím, že si dáme klid u nějakého filmu a potom že se po delší době pořádně pověnujeme také sobě a dáme si záležet. Náš intimní život sice fungoval, ale jak jsme byli dost unaveni, bylo to takové hrc frc, hlavně ať jsou koule prázdné a jdeme spát.

Kolem deváté hodiny narušilo klidný večer intenzivní bouchání na dveře. Šli jsme otevřít a tam viděli evidentně dost nasraného Kaká, který hned spustil:

„Vy zmrdi, vy si tady jenom hrajete, že jste teplý?“

Vyvalili jsme oči a odpověděl jsem:

„Co? Co to plácáš, Kaká?“

„Vy jste chrápali s Petrou? No jasně, chrápali, co se ptám, sama mi to teď řekla.“

„No tak, Kaká, trochu se zklidni, pojď dál a nedělej tady scény na celou vesnici.“

Kaká byl pěkně vytočený a líčil, že se s Petrou zase pohádali a ona mu vpálila něco ve smyslu, že je v posteli mizernej a že daleko lepší sex zažila s námi.

„Ach jo,“ povzdechl si Robin, „musíte se vy dva věčně hádat? Máte dvě skvělý holky, spolu k sobě sedíte, ale musíte si věčně něco vyčítat. A to, co ti řekla Petra, je sice pravda, ale jenom částečně. S Petrou jsme spali tak, že jsme si užívali my dva s Robinem a ona se na nás dívala a dělala si to sama, a navíc to bylo v době, kdy vy dva jste se maximálně pozdravili.“

„Aha, a nekecáte?“ zklidnil se Kaká.

„Proč bysme ti kecali? Copak nás holky baví? Vzniklo to tak, že jsme se pinkli, Petra nás doprovodila a byla z nás úplně hotová. Nevím, jestli se ti někdy svěřila, ale ona se prostě ráda dívá na dva chlapy spolu. No nějak se to zvrhlo a takhle to dopadlo. Dokonce když hrála Robinovu holku kvůli klukům, tak jsme jí tak nějak přislíbili, že to zopakujeme, ale to už pak byla s tebou a nikdy k tomu už nedošlo,“ potvrdil jsem Kaká.

Ten vzal telefon a volal Petře:

„Můžeš teď přijít k Fílovi s Robinem? Holky nech u našich… No tak nedělej uraženou a přijď, neboj, jsem sice nasranej, ale už ne tolik.“

Netrvalo dlouho a Petra u nás zvonila, Kaká jí popsal, co jsme mu řekli, a Petra to potvrdila, že prý ho chtěla nasrat, jelikož neplní sliby. Mělo jít o nějakou nepřidělanou poličku nebo co. Kaká trochu roztál a povídá:

„Teda miláčku, to jsi mi nikdy neřekla, že jsi takhle úchylná, pozorovat dva teplouše. Nic ve zlým, kluci.“

„No, jsem si řekla, že bys to nepochopil, a navíc jsme si tady s Fílou a Robem dali slib, že to zůstane jenom mezi náma.“

„No tak za tohle bych tě fakt neodsoudil, ale podala jsi to tak, že jsi s nima chrápala a že to není tak dávno.“

„No právě že to už je hodně dávno.“

„Já se z vás zblázním,“ vložil jsem se do toho, „to si musíte dělat takový naschvály? No tak co teď? Nechcete tady zůstat, když už jste nám takhle přerušili romantiku?“

„Fílo, vy jste měli romantiku, jo?“ ptal se se zděšením Kaká.

„No co myslíš? Naši pryč, kluci pryč, máme s Robinem celej barák pro sebe, tak jsme si to chtěli udělat hezký, no.“

„Ty volééé, tak to mě sere, fakt sorry, tak my půjdeme, ať nejsme takový kazišuci,“ omlouval se Kaká.

„Kašlete na to, když už jste tady, tak pokecáme a uděláme takový jako dvojitý rande,“ ponoukal Robin.

Nakonec zůstali, kecalo se o životě, prodrbali jsme nějaké lidi ze vsi a vypili několik lahví vína. Byli jsme už v pěkné náladě, a tak atmosféra byla víc a víc uvolněná, až klasicky došlo na téma sexu. Před Kaká jsme nikdy nic netajili a po tom, co jsme prožili s Petrou, už nemělo cenu hrát slušňáky, to samé platilo z jejich strany.

Jak byla Petra v náladě, tak se podívala na nás dva:

„Ale stejně mě mrzí, že už jsme to nikdy nezopakovali, byl to fakt nejvíc rajcovní zážitek.“

Robin se podíval trochu provinile:

„No já vím, že jsme ti to i tak trochu slíbili, ale pak už nějak nebyla příležitost a pak jsi začala chodit s Kaká.“

„To je v pohodě, Robine, to vůbec neřeš, já to tehdy plácla z nadrženosti, samotný mi potom bylo trapně, zvlášť když si spojím, v jaký to bylo situaci.“

„To si vůbec nevyčítej, my se s Fildou tak trochu i těšili, asi jsme taky trochu exhibouši, jako tady Kaká, co se rád předvádí před milfkama. Pamatuješ, tehdy na tom čundru?“

„No počkej,“ zarazil Kaká, „já se tehdy jenom převlíkal.“

„Jooo převlíkal, ale s chutí ses vystavil jim, aby se podívaly,“ smál jsem se.

„Nooo, tak kdy zase uvidí mladýho kolouška, že jo?“ smál se Kaká.

„No tak jako, když jsme u toho, my jsme si stejně dneska s Robinem chtěli udělat takovou romantiku, tak jestli tady Kaká dovolí, tak třeba by ses chtěla dneska zase podívat,“ vypadlo ze mě spontánně a mrknul jsem na Robina, ze kterého bylo patrné, že by vůbec nebyl proti.

Ach ten alkohol, ten tak uvolňuje, normálně bych tohle se sebe nedostal, ale jak je jeden v opojení, je odvážnější, a navíc i tak nějak nadrženější.

Petře se rozsvítily oči:

„Jé a to by vážně šlo? No jako co mám říct, samozřejmě, že chci. Miláčku a nechtěl by ses i ty na kluky podívat? Trochu bych si s tebou taky pohrála.“ A začala se na Kaká trochu lísat.

„Ty jo, to jako fakt? To je nějaký už hodně perverzní, ne? Ty jsi dobře ulítlá,“ odvětil překvapeně Kaká.

„A neříkej, že ty nejsi perverzák,“ vpálila mu s úsměvem.

„Noooo jako možná trochu maličko, ale když tak o tom přemejšlím, tak zase jako proč ne, alespoň uvidim ty naše dvě buzničky v akci,“ pousmál se totálně rudý Kaká.

Přesunuli jsme se do ložnice, já s Robinem jsme si sedli na postel a Kaká s Peťou do křesílek a tak trochu trapně na sebe koukali. Bylo ticho a ve vzduchu byly cítit jakési zábrany.

„Ty jo, to je takový strojený, co? Posledně to tak nějak vyplynulo přirozeně,“ řekl nejistě Robin.

I já se tak cítil, ale dostal jsem kuráž a chuť na Robina a se slovy, že se do toho dostaneme, jsem ho popadl, vystrčil jeho zadek a dvakrát ho pořádně rukou lísknul.

„Tak takhle občas dostane, když mě zlobí.“ A stáhnul jsem mu jeho domácí kalhoty a na naše dva hosty vysvitl svítící, ochlupený zadek, který dostal další dvě rány, až se začervenal. Robin se pak vzpříčil, převalil mě a lehl si na mě. Nejdříve mi věnoval několikavteřinový hluboký pohled jeho fantasticky modrých očí, aby mě pak dlouze políbil a zamotal svoje prsty do prstů mých.

Než jsme se nadáli, byli jsme oba nazí a věnovali se sami sobě. V rámci probíhající vášně jsme se očkem mrkli, co vyvádějí ti dva zvědavci. Oba již jen ve spodním prádle, Petra seděla obkročmo na Kaká a třela se o jeho ohromný stan. Na tom křesílku však byli oba tak trochu nemotorní, a tak je Robin vyzval:

„Tak pojďte vedle nás, sem se vejdeme všichni.“

Jak Robin poručil, tak udělali, chvilku se ještě tak oťukávali a bylo vidět, jak oba sem tam koukají, co děláme my s Robinem. Jednu chvíli se dokonce střetly moje pohledy s Kaká, ten jen mrknul, jakože je všechno v pohodě, a věnovali jsme se dál svým polovičkám. Kaká zcela obnažil Petru a ta položila Kaká na záda a stáhla mu trenýrky. V tu chvíli se ozvalo mocné plesknutí, jak Kaká tvrdá výbava praštila o jeho ploché břicho. Ten zvuk nás s Robinem vyrušil, až jsme se museli oba podívat. Robin uznale pokývl:

„Teda Kaká, koukám, že legendy jsou pravdivý.“

Ten se jen usmál a pyšně se podíval na Petru, která už se věnovala jeho kompletně vyholenému mužství pusou. Tohle když jsme s Robinem uviděli, museli jsme se přetočit do klasické šedesátdevítky a provozovat stejnou techniku, kterou od nás, za pár vteřin, okoukali i naši spolusouložníci.

Najednou se Petra zvedla a tak jako příkazem se zeptala, zda nemáme šátek nebo něco tomu podobného. Šátek jsem měl ve skříni, tak jsem jí ho podal. Petra se pak, jak domina, podívala na Kaká:

„Dane, teď ti zavážu oči, když má někdo zavázaný oči, je to o to intenzivnější prožitek.“

Kaká neodporoval a vmžiku měl zavázané oči, Petra mu ještě před obličejem ukázala fuckáče, a když nereagoval, bylo jasné, že nic nevidí. Začala ho hladit a líbat po těle a my viděli, jak mu naskakuje husí kůže.

„Tak co, miláčku, je to hodně příjemný, co?“ zeptala se.

„Jo, Peťo, je to boží, tak intenzivní,“ vzdychal Kaká.

Ta ho hladila, škrábala nehty, pak pomačkala jeho obří nateklé koule a lehce nehty poškrábala jeho obří péro. Pak se podívala na mě a gesty mi naznačila, ať ho vezmu do pusy. Byl jsem zaražený, ale upřímně jsem měl velkou chuť ho ochutnat. Podíval jsem se na Robina a ten mlčky přikývl, že mohu. Pochopil jsem, že si musí myslet, že ho kouří Petra, a tak jsem mu velmi opatrně olízl koule a pak ho vzal do pusy, Petra ho přitom jemně hladila v podbřišku. Kaká chutnal skvěle, měl jsem sice v hlavě takových výčitek, vždyť je podvod vůči němu, ale nemohl jsem si pomoci, ta chuť zakázaného ovoce, i když od Robina povoleného, byla prostě neodolatelná.

Kaká začal hrozně vzdychat a začal být dost mokrý:

„Joo Peťo nepřestávej, to je skvělý, tohle musíme dělat častějc, takhle naslepo.“

Pokračoval jsem ještě pár minut, když Petra z ničeho nic promluvila:

„No to jsem ráda, že se ti to takhle naslepo líbí.“

To Kaká zarazilo, je kouřený a Petra k němu mluví, sundal si šátek:

„Fílo, ty vole, co blbneš? Co to děláš?“

Mně došlo, že tohle jsme přehnali:

„Kaká, promiň, to tak nějak vyplynulo ze situace.“

„Jemu nic nevyčítej, to já jsem mu přikázala a podle reakce sleduju, že se ti to líbí, ty prase jedno,“ řekla stroze Petra.

Kaká chvíli vyjeveně koukal, já taky, a navíc jsem pořád držel jeho péro v ruce. Kaká se vzpamatoval:

„No já myslel, že je to tak intenzivní, protože tě nevidím, ale… no… jako jo, je to super, Fílo, pokračuj, tak jako doteď!“

Pokračoval jsem, zabořil se naplno do jeho koulí, ale když jsem viděl, jak svévolně teče, nemohl jsem si to nechat ujít a zase ho musel vzít do pusy. Kaká mě chvilku pozoroval, pak padl hlavou zpět do matrace:

„Ty krávo, to je skvělý, já se poseru,“ a začal rukou dráždit Petru.

Robin, který to zatím jen v tichosti pozoroval, se nad něj naklonil:

„Můžu se přidat k Fílovi?“

„Jo, jo, kluci, teď už můžete cokoli, teď už není co řešit.“ A zase padl a užíval si, čeho se mu dostává.

„No nemysli si, že se tady budeš jen tak válet a užívat si,“ zahřměla Petra a sedla si Kaká na obličej, který se hned pustil jazykem do jejích útrob. Kaká v tom byl asi šikovný, jelikož trvalo chvilku a Petra začala řvát na celé Záboří, a když z něj sesedla, měl chudák celý obličej pěkně mokrý.

My s Robinem jsme se už nevěnovali jen jeho penisu, ale líbali a hladili ho po celém těle. Kaká mě fascinoval, ačkoli už jej třicítka také dávno minula, byl absolutně holý a takový celý hebký, že jsem měl pocit, že tady přede mnou leží Kaká v době, kdy přišel o své panictví se Sýkorkou po oslavě jeho patnáctých narozenin. Jaký to byl kontrast s mým poměrně chlupatým Robinem, oboje má svoje pro a proti a vlastně jsem neuměl říct, že by se mi jedno nebo druhé nelíbilo.

Jak jsme se mu věnovali, potkávaly se i naše jazyky, Kaká s Petrou to fascinovaně pozorovali. Petra se podívala na Kaká:

„Jsou dobrý, co?“

Kaká jen přikývl:

„Jsou a podívej, jak se k sobě mají.“ Pousmál se.

V rámci zápalu jsme se pak věnovali jeho silným stehnům a jeli níže a níže, až jsme se dostali k chodidlům, kdy jsme si každý vzali jedno a začali jsme lízat a jemně kousat do jeho prstů, abychom si občas opět vyměnili polibky. Aby nám to bylo pohodlnější, nadzvedli jsme je, díky tomu se nám otevřel zadek Kaká, který na nás svítil. Mrkli jsme na sebe, že do toho půjdeme, podíval jsem se na Kaká:

„Tak co, už jsi někde sehnal couru, co by ti lízala díru? Pamatuju si moc dobře, jak jsi říkal, že to musí být super.“

„Ty vole, kluci, ještě ne, ale to už by bylo fakt moc,“ řekl Kaká s očima navrch hlavy.

„Ale to jsi mi nikdy neřekl,“ zahřměla Petra, pak se podívala na nás: „Chtěl to? Chtěl, tak mu vylízejte tu jeho nadrženou prdel!“

Nohy jsme mu skrčili až k tělu a začali olizovat každý jedno stehno, Kaká začal zase hrozně vzdychat a my si všimli, jak jeho díra pěkně tepe. Sjížděli jsme níž a níž, až se naše jazyky potkaly v díře našeho kamaráda. Ten začal okamžitě řvát, ale slastí. Jak byl hebký, tak kňučel jak malé miminko, přitom jsem si všiml, jak drží Petru křečovitě za stehno.

„DO PRDELE! To je bomba, nepřestávejte!“ řval.

My se snažili tak, jako bychom se chtěli prolízat až do krku, pak se jen ozvalo:

„Ty krávo, chlapi, mně v něm lechtá a cuká, já se asi udělám.“

Srovnali jsme mu nohy a políbili každý jednu stranu jeho rudého, obřího žaludu. To bylo to poslední, pak v něm cuklo, až jsem s ním dostal po sanici, a začala z něj lítat jedna dávka za druhou. Jeho dávka byla všude od prsou až ke kořeni. Když přestal, nabral jsem ho znovu do pusy, to sebou začal házet:

„Fílo dooost, to už nedávám, já mám dost.“

Ze zážitku jsme byli s Robinem tak rozrajcovaní, že jsme si klekli z každé strany nad Kaká a vzájemně se dodělali rukou. Bylo to dokonalé bukkake, jehož obětí byl Kaká. My jsme ho takhle ale chudáka nechtěli nechat, a tak jsme se pustili jazyky do jeho očisty, až byl úplně suchý. Ležel tam jak sultán a užíval si servisu, který mu jeho sluhové dopřávají.

Pak jsme si lehli všichni čtyři vedle sebe a oddychovali, nic neříkali a jen se na sebe koukali. Kaká se pak na nás podíval:

„Tak tohle bylo mega úchylný, ale jako dokonalý, to nemělo chybu.“

„Ale, ale,“ naklonila se nad něj Petra, „takže se ti to takhle líbí?“

„No jako jo, ale sorry, kluci, že jsem vám nijak nepomohl, chtěl jsem, ale měl jsem nějakej blok, pořád asi nejsem buzna.“

Pousmál jsem se:

„Jen klid, Kaká, to že se necháš udělat od chlapa, z tebe ještě buznu nedělá. Líbí se ti to takhle? Tak si to prostě užij a neřeš nějakou morálku. My si to rozhodně užili.“

Pak bylo zase chvilku ticho, které opět rozčísl Kaká:

„Teda my jsme stejně hrozná vesnice, tady kámen prcá cihlu,“ smál se.

„A ty myslíš, že jinde se tohle neděje?“ doplnil řečnicky Robin.

Tenhle večer tak položil základ takového zvláštního vztahu, který jsme udržovali s Kaká i Petrou. Párkrát do roka, když byla možnost, jsme se takhle sešli a zpestřili si naše sexuální životy. Takhle jsme to udržovali několik let, a i přes Kaká prořízlou hubu to zůstalo jen mezi námi.