Venkovský příběh – 25. Svatba

Dominikova svatba se dramaticky přibližovala, naštěstí nám snoubenci ulehčili shánění svatebního daru, kdy prohlásili, že by si rádi užili líbánky v nějaké exotické zemi. Proto svatebčany požádali o příspěvek na tuto cestu a podle toho, kolik vyberou, si pak zvolí místo své cesty.

Někdo jim to prý trochu rozmlouval, že by si měli přát spíše něco praktického, ale mně s Robinem se jejich nápad velice líbil. Především asi proto, že my sami jsme zatím byli tak nějak bez cestovatelských zkušeností. Co jsem začal pracovat i já, našetřili jsme s Robinem na naše první ojeté auto, kterým jsme občas vyjížděli na výlety po naší vlasti. Na dovolené jsme jezdili taky po republice, ale do vzdálenějších míst jako jsou Krkonoše, Beskydy nebo Jeseníky. Jednu dovolenou jsme také strávili v Tatrách, a to byla pro nás dosud nejexotičtější dovolená. Díky našemu Pažoutkovi 207 jsme také byli jako spojka pro Evku s Vencou v případech, kdy jeden z kluků onemocněl a bylo je třeba odvézt na pohotovost. Fungovali jsme také jako nákupní spojka pro Robinovu mamku, kterou jsme vozili jednou za týden na velký nákup do Písku. Evka s Vencou si ojetinu pořídili asi dva roky po nás, a tak zájem o naše služby postupně opadl.

Ten rok jsme si ale s Robinem řekli, že bychom si měli už konečně dopřát něco lepšího a vyrazit k moři. Vybírali jsme tak dlouho, až výběr padl na Kanáry, pořád jsme nevěděli, jaký zvolit ostrov, a tak jsme se rozhodli, že začneme tím největším, Gran Canaria. Teprve až po nákupu zájezdu jsme zjistili, že Gran Canaria jen mate svým názvem a nejde o největší z Kanárských ostrovů, ale to už bylo jedno. Naopak jsme dodatečně zjistili, že se jedná o nejteplejší ostrov, myšleno po stránce gay komunity, a tak jsme kvitovali náš výběr. To nás ale mělo čekat až v říjnu.

Teď byl nejdůležitější Dominik a jeho chystaná svatba, kam si Dominik pozval své veškeré příbuzenstvo, kolegy z práce s rodinami a samozřejmě naši partu s rodinami. Monika příbuzné, Petru a pár spolužáků ze školy.

Dominik nás poprosil, abychom využili naše auto, kde bych jel já s Robinem, Robinovou mamkou a jednou tetičkou, která je taky sama, a tak se k nám krásně vejde. Robin se dobrovolně přihlásil o řízení, že jako svědek jsem extrémně důležitý, a tak se mám jenom vozit a dámám otevírat dveře a pomáhat jim s nástupem a výstupem.

Svatba byla situována do jednoho osamoceného statku asi patnáct kilometrů od nás. Zde se konal jak obřad, tak následná veselice s tím, že mladší přespí tam na různých matracích. Starší svatebčané budou mít zajištěný odvoz do svých domovů či hotelů a naši hlavní dva protagonisté měli na statku svůj pokoj.

V den svatby jsme si všichni přivstali, nejdříve jsme s našima zdobili auta, naštěstí se toho ujala mamka, takže jsem se nemusel s těmi fanglemi nervovat. Začali jsme se strojit, Robin si vzal opět ten nádherný oblek, který měl tehdy na mém maturitním plese. Sice mi zmužněl, ale mamka šikula mu ho trochu povolila, a tak se do něj pořád vešel. Když se nastrojil, opět se mi podlamovala kolena. Chytil jsem ho za obě ruce a pár vteřin na něj jen koukal.

„Robine, ty jsi v tom obleku prostě jak klenot, jsi krásnej,“ kroutil jsem nevěřícně hlavou.

Robin zrudl:

„Fildo, nech toho, podívej se na sebe, tobě ty obleky sedí.“

Musel jsem ho obejmout a přitom zmáčknout jeho pevné hýždě, až mi sykl do ucha.

„Lumpe, nech toho, nebo bude vidět to, co by při takový události nebylo vhodný, a v těch místech mi to tvoje mamka nepovolovala,“ pošeptal mi.

Pak už jsme nasedli, naši jeli vyzvednout z vlaku nějaké vzdálené příbuzné od Dominika a my jeli do Vojkova pro Robinovu mamku, která se už do auta s Evkou, Vencou a klukama nevešla. Takto jsme se přiblížili k Dominikovu domu. Zde už vládl pravý svatební chaos, auta zaparkovaná, jak se dalo, hromada lidí na dvorku ochutnávající první občerstvení toho dne. Na dvorku jsme viděli jen pana Pavelku s Dominikovou ségrou.

„Dobrý den, pane Pavelka, tak kde máte ženicha?“

„Ahoj kluci, ale ani mi nemluvte, na něj čekají všichni, on je snad horší než nevěsta, furt se strojí, má tam holku na účes, stará okolo něj lítá, tečou jí nervy. No, ale mně vlastně taky trochu… Vy pacholci, tak to uteklo a teď se mladej žení. Když jsme ho přivezli z porodnice, tak jsme si říkali, to si počkáme, než se ožení, no a je to tady… A vůbec, holomci, jakej furt pane Pavelka, pro vás už nafurt Přemek.“

A evidentně dojatý Dominikův taťka nám podal ruku. Ten obrovský pan Pavelka, lamželezo, ke kterému jsme vzhlíželi jako k tomu největšímu silákovi pod sluncem a který je teď naměkko takovým způsobem, že kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych tomu.

Konečně se ve dveřích objevil náš ženich. Jakmile ho všichni spatřili, zmlkli. Já se jen zhluboka nadechl. Překrásný, vysoký, urostlý chlap v černém obleku, blýskavé obuvi a s orchidejí na prsou. S jeho typicky přísným pohledem, ale úsměvem na tváři.

Byl tak vyšperkovaný, že jsem se musel naklonit k Robinovi:

„Promiň, lásko, ale dnes nebudeš ten nejhezčí.“

„Téééda, ty sprosťáku, tak víš, co ti řeknu já? Že ty taky ne.“ A začal se smát. „Se ještě dneska o Dominika popereme.“

„No to teda, dneska skončíme v blátě.“

„No musíme to vzít sportovně, kdo by dneska měl bejt hezčí než Dominik a Monika? To by nebylo fér.“

Mezitím se sjeli už všichni hosté, Kaká s rodiči, Pucek jen s Aničkou a malou Aničkou coby družičkou a Evka s Vencou a klukama coby “družáky“. A asi tak sedmdesát dalších lidí. Dominik se snažil se všemi pozdravit a pokynul na nás, konkrétně jen na nás kluky z party, zavedl nás k sobě do pokoje, nalil nám panáka, řidičům malého, a nadechl se:

„Vás jsem si musel vzít stranou, nějak se celej chvěju a mám docela nervy, přitom jsem si říkal, co? Řeknu ano a jdeme slavit. No, a jsem z toho pěkně v řiti. Chci vám jenom říct, že pro mě, po rodičích a teď teda Monice, znamenáte úplně nejvíc, prožil jsem s váma celej život, s Robinem teda trochu míň, ale chci vám říct, že svatbou se nic nemění. Pořád chci, abychom udržovali tenhle náš spolek, bavíte mě a bavit budete. Monika se nastěhuje ke mně, nějak to tady přistavíme, aby, až budou děti, měli taky svoje. Jediná změna bude, že už se u mě nebude dát pařit, ale tak to přežijete, ne? Jste prostě moji bráškové, tak na vás!“

Kaká poslouchal a když Dominik skončil:

„Ty náš starej brachu, to bys dostal pěkně po hubě, kdybys s náma už nechtěl mít nic společnýho, a filmový večery můžou bejt samozřejmě u mě.“

Na to navázal Pucek:

„Dome, asi budu mluvit za všechny, když řeknu, že jsi to ty, kdo nás vždycky stmeloval, a že tě bereme jako velkýho kámoše. My ti to ještě řekneme, až řekneš, že teda ano, ale ať se ti tenhle krok vydaří navždycky.“

Dominikova řeč ve mně vzbudila velkou dávku emocí, že jsem se skoro nevzmohl na slovo:

„Dome, teď jsi mě fakt dostal, nikdy jsem si nedokázal představit, že budeš takhle nervózní.“

Dominik přistoupil ke mně s Robinem:

„Jsem. Jak kráva, ale pro vás mám něco speciálního.“ Objal mě, dal mi pusu a to samý udělal Robinovi.

„Nene, nic se nemění, jen jsem vám takhle chtěl dát najevo, jak moc vám fandím, a taky jsem si říkal, že bych mohl vyzkoušet, jaký to je, než budu pod tím čepcem.“

Nalezli jsme do aut a vyjeli, jediný, kdo chyběl, byla nevěsta, kterou vezli rodiče mimo, aby se dodržela tradice, že ji ženich uvidí až před oltářem.

Obřad začal, paní Pavelková vedla pyšně Dominika. Tak Dominik se mi žení, ten, kterého jsem tajně miloval, jen jsem si to nedokázal přiznat, tenhle skvělý, férový, krásný kluk, který mi byl vždy velkým vzorem a vždy jsem toužil být jako on, teď vstupuje do další etapy života. Ačkoli jsem měl Robina, síla okamžiku na mě začala doléhat čím dál víc. Ne, nebudu brečet, to dělají jen maminky a babičky.

Pak jsme přišli na řadu my svědci, s Peťou jsme vedli ještě hromadu dětí jako družičky. Peťa vedla malou Aničku a další dvě holčičky, já schytal kluky Evky a ještě jednoho chlapečka od Moničiny sestřenky z druhého kolena, nebo jak to bylo. Děvčátka pochopila vážnost situace a jako správné princezny se nesly, aby mohly být na obdiv. Zato kluci byli jak z divokých vajec, pořád by někam utíkali, dělali opičky na svatebčany a evidentně je to celé vůbec nezajímalo. To mi pomohlo rozehnat moje emoce ze svatby.

Pak už Moničin tatínek přivedl nevěstu, dala si hodně záležet a byla krásná, ale to víte, já to nedokážu tak ocenit. Když oddávající začal svou řeč, samozřejmě to stočil na klasické sladké řečičky a zajel i retrospektivně do života Moniky a Dominika. Takže došlo na to, že už nejsou ta malá neposlušná děcka, co cuchají rodičům nervy, a pryč jsou dětské hry… No samozřejmě to na mě zase dolehlo, podíval jsem se na Petru, ta už dávno bulela. Jak jsem to uviděl, spustil jsem taky, takže jsme tam brečeli jako dvě blbky a smáli se na sebe, jaký jsme dvě krávy.

Dopadlo to dobře, řekli si ano, jako svědek jsem jim mohl popřát jako první, ale když gratulovali i ostatní svatebčané, doběhl jsem si pro Robina a šli jsme poblahopřát společně. Dominik nás oba chytil za ramena:

„Tak co, vy moje buzničky, nechcete to dát taky už konečně dohromady? Patříte k sobě tak, jak jsem to u nikoho nikdy neviděl. Bude vám to spolu slušet, tak doufám, že příště tu budete stát vy dva.“ A podrbal nás po hlavách.

My s Robinem jsme se na sebe jen usmáli a ponechali jsme to bez komentáře. Jen jsme mu naznačili, že je blázen.

Po obřadu následovalo klasické focení, nechali jsme novomanžele svému osudu, ale po nějaké chvíli si zavolali svědky a vybrané přátele. Nejdříve se vyfotila skupina novomanželé, rodiče a svědci, pak jen holky, pak jen kluci a pak měl Dominik speciální přání. Chtěl se vyfotit se svojí klučičí partou. Rychle jsme tak vymysleli rádobyvtipnou sestavu, kdy Dominik byl uprostřed a jeden každý stál v jednom rohu a ukazoval na něj posměšně prstem. Pak chtěl Dominik fotku jen se mnou jakožto svědkem. Dominik, vzhledem ke své výšce, se postavil za mě a položil mi svou bradu na vršek mé hlavy a rukama mě objal kolem pasu. Tím focení skončilo, ale Dominik houknul na fotografa, zda by měl ještě čas na pár fotek, ten mu řekl, že samozřejmě má.

„Mohl byste tedy udělat pár fotek tady našemu nejzamilovanějšímu párečku?“ a ukázal na mě a na Robina.

Fotograf byl trochu zaskočený, ale naštěstí to byl docela mlaďoch, a tak rychle pochopil. My jsme Dominikovi trochu vynadali, ale ten jen řekl, že bychom toho měli využít a udělat si taky pár památečních fotek. Nakonec jich bylo asi patnáct. Když pak později fotky byly hotové, dal jsem si tři z nich k posteli.

První byla ta společná s celou partou, kdy posměšně ukazujeme na prvního podpantofláka z naší grupy. Tu jsem vybral proto, že tato fotka vyzařovala jakýsi zlom v našich životech, ale přesto z ní sálala pevnost našeho přátelství. Všichni s krásnými úsměvy, které se tvářily posměšně jen jako, přitom je jasné, že nás nemůže nic rozdělit.

Druhá byla ta fotka jen já s Dominikem, na kterou Robin čas od času žárlil. Na fotce jsem se tvářil trochu vyjukaně z postoje, který Dominik vymyslel. Zato Dominik měl úsměv od ucha k uchu a jeho postoj a objetí jeho rukou jako by říkalo: Jsi můj brácha, mám tě rád a budeme tu vždy pro sebe.

Třetí byla naše společná s Robinem, kdy Robin je na ní opřený o starou vrbu a já ho držím za ruce tak, jako bych ho chtěl odtrhnout ze spárů starého stromu, ale nejde to. Zároveň jsme na sebe vysílali vysmáté obličeje s pohledem do očí, které říkaly jen dvě slova: Miluji tě.

Svatba dál pokračovala tak nějak dle klasického programu, rozbíjení talířů, jezení polévky z jednoho talíře, takovou malou pomstou pro svědky bylo přání, zda mohou pronést nějakou krátkou řeč. Petra už měla svou řeč za sebou a já byl na řadě, svou řeč jsem si připravil na kus usmoleného papíru, který jsem měl celou dobu v zadní kapse kalhot na upoceném zadku. Povstal jsem a vyndal z kapsy zvlhlý cár papíru. Nevypadalo to moc slavnostně a jen jsem koutkem oka zahlédl svou mamku, jak si dává ruku do čela a potajmu se chichotá. No to zase doma dostanu ceres.

„Milá Moniko, milý Dominiku, už takhle tady budu koktat dost, ale aby to nebylo ještě víc, tak jsem si svůj projev připravil na tomto krásném úhledném papíře. Jak spousta z vás ví, máme s Dominikem a ostatními, které nebudu jmenovat, stačí, že jsme tu na paškále my dva, takovou partu. Známe se už od porodnice a holky jsme mezi sebe nikdy nepustili a slíbili si, že budeme navždy spolu a žádná holka nás nikdy nerozdělí. Kdybych se nadál, že jednou budu svědčit a mluvit na svatbě Dominika a členky konkurenční holčičí party o dvou členkách Moniky, a ještě k tomu jí to dosvědčí ta druhá, tedy Petra… Asi bych ti, Dome, vyškrábal oči a poté i Dan s Hubertem. Jo, já vás vlastně nechtěl jmenovat, tak sorry. Jenže jak šel čas, hormony se bouřily a naše dětské sliby vzaly za své. Dnes už všichni víme, že těmto slibům nelze dostát a už vůbec je nelze vymáhat, zbývá nám jen si slíbit, že tenhle den není konec starých časů, ale naopak nový začátek, který nám nabízí spoustu nových možností. Dnes už vím, že hrát si na klučičí a holčičí partu byla hloupost, přesto, Mončo, doufám, že i ty s Petrou si budete potřebovat spolu tak nějak po holčičím pokecat a Dominika nám občas půjčíš, a my ti za to slibujeme, že ho budeme chránit jak oko v hlavě, abychom ti ho vždy v pořádku vrátili. Mončo, Domčo, ať je vaše společná cesta životem tou nejkrásnější cestou ze všech, a kdyby přece jen jste narazili na nějaké bláto, budu tu nejen já, ale věřím, že kdokoli ze zde přítomných, abychom vám ho pomohli smýt. Tímto bych rád připil na vaše zdraví, štěstí a lásku.“

Nečekal jsem, že proslov sklidí tak bouřlivý potlesk, a Moniku tak trochu dojal, že mi musela dát pusu a Dominik mě zase musel obejmout. Ten Dominik byl dnes celkově dost naměkko, stejně jako jeho táta. Dva obrovští, mohutní chlapi, kteří se na první pohled a někdy i na ten druhý zdají být ostří, nepřístupní a respekt budící, ale ve skutečnosti jde jen o velice tvrdé schránky, které skrývají obrovská srdce, tak obrovská, jako jsou oni sami.

Poté se ke mně první dostal Pucek:

„Ty krávo, dobře ty ten proslov, tohle bych v životě nedal dohromady.“

Kaká se smál:

„Ty vole Fílo, jestli já se budu někdy ženit, musíš mi dělat oddávajícího, tohle byla super řeč.“

Pak už se ke mně prokousal i Robin, objal mě:

„Fildo, ty debílku můj milovanej, co to bylo? To jsi mě na to nemohl připravit? Já měl co dělat, abych se tam nerozbrečel. Taková řeč, a ještě z tvejch sladkejch rtů, to bylo naprosto perfektní. Ani nevíš, jak jsem teď pyšnej, že tenhle poeta je můj!“

„Ale jdi, ty trdlo, byl to docela trapas na tom upocenym nechutnym papíru.“

„To je detail, naopak to podtrhlo to, jak to bylo od srdce.“

Dál už byla klasická zábava s hudbou, kdy jsme popíjeli a tančili s nevěstou, svědkyní, maminkami, tetičkami a kdoví s kým ještě. Dominik s Monikou pozorovali jak mě, tak Robina, až to Dominikovi nedalo a přišel za náma:

„Taky si zatancujte spolu, ne jen s babama, na ostatní serte, ty, co vás znají, to stejně vědí, a ty, co ne, se neposerou. A když jo, tak já si je zklidnim.“

Samozřejmě, že jsme si chtěli spolu zatancovat, ale nechtěli jsme Dominikovi a Monče kazit svatbu a zbytečně na sebe upozorňovat. Ale pak zase hráli nějaké ploužáky, a to už jsme neodolali. Nakonec jsme udělali dobře, pár pohledů jsme sice zaznamenali, ale bylo to takové, že po chvíli pokývali a už nás neřešili. O největší rozruch se tak nakonec postaral Pucek, který nějak dost panákoval, a když se hrála ta odrhovačka Satisfaction, ale ne od Stounů, ale ta, jak tam jsou ty umaštěný, kozatý dyliny, co mlátí kladivem nebo pracují se sbíječkou a dělají u toho lascivní pohyby, vyskočil na stůl a začal je předvádět taky. Ale nejen to, on začal také odhazovat svoje svršky, což byla nejdříve sranda, ale když už měl na sobě jen trenýrky a vypadalo to, že už je na sobě dlouho mít nebude, šlo do tuhého. Mladé holky ho povzbuzovaly, ale stále se bavící babičky byly zralé na infarkt myokardu. Proto jsme ho společnými silami sundali a Anička ho uložila.

My to táhli asi do půl třetí, kdy jsme to s Robinem zabalili, vytáhli spacáky a našli si odlehlé místo na pozemku statku. Byla velice teplá noc, a tak jsme se svlíkli jen do trenek, zalezli do spacáků, jen si dali pusu na dobrou noc a usínali jsme.

Najednou se nad námi rozsvítilo světlo z čelovky.

„Chlapi, jste to vy?“ Byl to Kaká.

„Jo, jsme, zhasni to,“ zavrčel Robin.

„Můžu si lehnout k vám?“

„No jasně, co se ptáš?“ odpověděl jsem.

Kaká si taky sundal všechno kromě trenek a vrtal se do spacáku.

„Hele a mohl bych si lehnout mezi vás?“

„Co? Proč?“ zeptal jsem se.

„Já nevím, mně je nějak smutno nebo já nevím.“

Znělo to tak zvláštně teskně, že jsem nevěděl, jestli je to myslí ze srandy, nebo vážně.

Robin jen pokývnul, že mu to nevadí, a já ho pustil mezi nás.

„Prosím tě, Kaká, jak smutno? Co ti je?“

„Já nevím, když tomu Domovi a Monče to tak dneska slušelo, a vám dvěma taky, já vám prostě asi závidím. Já nikoho nemám, já se nedokážu zamilovat do holky. Já nevím, co myslíte, když si najdu chlapa, bude to lepší? Vždyť vy se máte tak rádi a tak spolu držíte.“

Ta slova nás s Robinem znovu probrala.

„Kaká, jako sorry, ty nejsi teplej, kdokoli jinej, ale ty ne,“ řekl Robin.

„A co když jo? Když se nedokážu zamilovat do žádný holky, měl jsem jich tolik, ale asi to byly jen objekty na šukání.“

„No právě, ty jsi jenom nepotkal tu pravou, kdybys byl teplej, tak nešukáš holky. Nebo o čem sníš, když si ho honíš? Myslíš při tom, že ošukáš nebo tebe ošuká nějakej chlap?“ zeptal jsem se.

„Ne, to ne, to mě nikdy nenapadlo, ale neumím do toho dát city, ale vás dva mám moc rád, Dominika mám moc rád, i toho Pucka.“ Kaká zněl fakt nešťastně.

Robin se trochu pousmál:

„No a jak nás máš rád? Chtěl by ses s náma třeba hladit, líbat, šahat na nás a já nevím co ještě?“

„Ne, to asi ne, prostě jste hrozně fajn lidi, moc pro mě znamenáte.“

„No tak vidíš, tak to nejsi teplej, to nás máš rád jako kamarády, stejně jako my tebe,“ dodal jsem.

Nevím, co to na Kaká dolehlo, síla romantického dne? Taky určitě pár skleniček, a na něj opravdu dlouho trvající období bez holky.

„Hele, kluci, a nechtěli byste zkusit na mě třeba sahat, jako saháte na sebe, jestli to se mnou něco bude dělat?“

Robin se nad něj naklonil:

„Kaká, co to po nás chceš, jsi nalitej, ráno si budeš nadávat.“

„Nebo si budu nadávat, že jsem to nezkusil.“

Byli jsme z něj trochu nešťastný, na druhou stranu to byla docela vzrušující představa, zjistit, že třeba Kaká má nějaké divoké představy, které v sobě dusí. Chvilku jsme o tom ještě diskutovali, až jsme si s Robinem řekli, že co bychom pro kámoše neudělali. Rozepnuli jsme mu spacák a každý z jedné strany jsme ho začali hladit po těle. Jeho tělo bylo hrozně hebké, s Robinem jsme se občas rukama potkali a prsty protkli mezi sebe.

„Tak co, Kaká, dělá to něco s tebou?“ zeptal se Robin.

„Je to příjemný, takový lechtivý.“

„No a máš chuť teď dát mně nebo Filipovi třeba pusu, nebo šáhnout si na nás?“

„To ani ne, ale zkuste třeba sáhnout pod trenky, jestli to se mnou něco neudělá.“

„Hele zase to nebudeme přehánět, evidentně to není nic pro tebe,“ řekl jsem, ale ještě jsme s Robinem rozepli spacák o něco víc a hladili Kaká po stehnech směrem k trenkám. Bylo jasné, že to s ním nic nedělá. Na druhou stranu já měl takové hříšné myšlenky, že bych si pod ty trenky sáhnul se vším všudy, ale měl jsem určité morální zábrany. Je tu Robin a Kaká má evidentně slabou chvilku, a ještě navíc je opilý. Nechci toho v žádném případě zneužít.

Ale přece jen jsem si trochu sáhl a zajel jsem mu pod trenky na jeho sametový, ale kamenný zadek. Ten jsem mu dvakrát zmáčkl:

„Tak vidíš, nejsi teplej, máš jenom splín a chybí ti holka, který bys mohl dát svoje city najevo, jdeme spát, ráno ti bude líp,“ ukončil jsem to.

„Tak jo, a můžete mě alespoň obejmout? Ať vím, jaký to je od chlapa?“

Robin se zasmál.

„Ty jsi loudil, co?“

Ale přesto jsme ho obejmuli každý z jedné strany a leželi na sebe nalepení. To mi přišlo moc sexy, taková skoro trojka, ale jen na citové přátelské úrovni. Kakáho jsem k sobě přitiskl tak, abych mohl obejmout i Robina. Kaká mě moc překvapil, ten věčný smíšek a playboy a najednou na něj něco dolehlo, ale byl jsem moc rád, že v nás má důvěru a svěřil se se svými pocity, než aby je dusil v sobě. Od toho tu sakra taky pro kámoše jsme.

Pomalu jsem usínal, když se mi do hlavy vkradla Dominikova slova z dnešního dne: „Tak co, vy moje buzničky, nechcete to dát taky už konečně dohromady?“ A v hlavě se mi začal klubat ďábelský plán.