Venkovský příběh – 12. Voda

Robin k nám začal jezdit často a já k němu, chtěli jsme být pořád spolu. Robin u mě občas i přespal, ale tak, aby to nevěděli kluci. Jednou naoko spal i u Dominika, aby to nevypadalo divně. Hráli jsme to dobře, nikdo na nás nic nepoznal, ale jak jsme byli o samotě, byli jsme plni vášně. Zatím však vše zůstávalo takové platonické, bylo to zvláštní, dva mladíci v rozpuku, plní testosteronu, co se do sebe čerstvě zamilovali, přitom to bylo jen o líbání, mazlení a pocitu štěstí z toho druhého.

Kaká se nám ve zdraví vrátil z Řecka, kdy nám líčil, že řecké bohyně jsou výmysl a že jsou to pěkně studené pizdy. No osobně si myslím, že to není pravda, jen zrovna neoslnil svým modelovým vzhledem, byl bez zářezu, a tak je hodil všechny do jednoho pytle. Co jsem však obdivoval, bylo, jak byl opálený. Jeho až exoticky snědá kůže kontrastovala s jeho blonďatými vlasy, až jsme se s Robinem shodli, že ačkoli je to fakt modelína, tak tohle mu neuvěřitelně sedne.

Návratem Kaká se nám také přiblížila naše plánovaná voda, když jsme domlouvali, co a jak, tak jsem se ujal role hlavního pořadatele:

„Takže, pánové, bude to takhle, čtyři kánoe, Dominik s Mončou, Pucek s Aničkou, Kaká s jeho novou roštěnkou Týnou, no a na mě zbyl holt Robin.“ A podíval jsem se na Robíka jakoby útrpným pohledem.

Bylo vidět, že Robin byl v rozpacích a trochu zčervenal, přesto mi to vrátil:

„No to jsem to vyhrál teda, ale to se dalo čekat.“

„Náhodou,“ zareagoval Pucek, „docela vám to závidím, alespoň si budete moct dělat, co chcete, a nebudete pod kontrolou.“

„Huberte! Já jsem tady taky,“ připomněla se Anička.

Naplánovali jsme to na pět dní s tím, že jsme chtěli sjet z Lenory až do Boršova s přejezdem busem z Nové Pece do Vyššího Brodu. Tehdy ještě neplatilo omezení pro splutí prvního úseku, což byly krásné časy. Nicméně chápu, že teď už je třeba to regulovat. Vybavení jsme měli zarezervované v půjčovně na Lenoře, takže s sebou jen oblečení, spacáky a stan pro každou dvojici.

V sobotu ráno jsme vyrazili, nemohl jsem se Robina dočkat, a tak když přistoupil, měl jsem co dělat, abych se na něj hned nevrhnul. To pnutí mezi námi bylo neskutečné a i na Robinovi bylo vidět, že má co dělat, aby se mě nedotkl víc, než je mezi kamarády normální. Přesto když jeden nebo druhý prohodil něco vtipného, tak jsme se neudrželi a alespoň jsme si přátelsky rukou rozhodili účesy.

Jak to tak cestou na vodu bývá, ve vlaku se popíjelo, dělal se trochu kravál a pořád jsme střídali místa, takže jsme každou chvilku seděli vedle někoho jiného. Tak se stalo, že jsem na chvilku skončil vedle Dominika, ostatní byli v živém hovoru, jen my dva jsme v tu chvíli byli mimo téma. Dominik do mě šťouchnul:

„Fílo, koukám, že si s Robinem fakt rozumíte, to jsem rád, že ho neberete jako nějakýho vetřelce.“

Zarazil jsem se a začalo mi v hlavě okamžitě šrotovat. Sakra, Dome, jak si mám tenhle tvůj komentář vyložit? Že bys něco tušil? Ne, to je blbost, prostě má radost, že Robin mezi nás perfektně zapadl. Hlavně se nesmím prozradit, nebo fakt něco tuší a zkouší to ze mě dostat?

„Jo, Dome, sedli jsme si fakt dost, je to dobrej týpek.“

„Tak to je skvělý, já bych mezi nás nepřivedl nějakýho debila a přesně jsem tušil, že vy dva si sednete. Rob je taky takovej tišší, intelektuál,“ usmál se.

„Prosím tě, copak já jsem nějakej intelektuál, to, že mám z matiky dvojku, ze mě ještě nedělá intoše.“ A taky jsem mu rozhodil rukou účes, aby to nevypadalo, že to dělám jen Robinovi, a zmírnil jsem tak případné podezření, že mezi mnou a Robem je něco víc.

Tenhle plán mi však pokazil právě Robin, který se k nám přesunul a podíval se na mě:

„Fílo, jelikož jsme na vodě parťáci, tak tady pro tebe něco mám.“ A vytáhl tlustý kožený náramek, stejný jako měl on, ten náramek připomínal chránič na lukostřelbu, jen nebyl zase tak velký. Zároveň se na mě podíval pohledem, ve kterém bylo vidět, že to není jen dárek pro parťáka na vodu. Ten pohled byl tak měkký a zamilovaný, že se mi okamžitě chtělo plakat štěstím. Robinku, co mi to děláš? Vždyť víš, že se na tebe nemůžu teď vrhnout. Naštěstí tuhle chvilku ukončili ostatní.

„Ty krávo, Ančo, oni mají lodní znamení, my nic nemáme,“ záviděl Pucek.

„Domíí, jak to, že tě nenapadlo něco takovýho pořídit?“ láteřila Monča.

„No tak, lásko, tak něco pořídíme cestou, alespoň budeme mít památku přímo z vody,“ uklidňoval ji Dominik.

V Lenoře jsme vše vybavili, a jelikož je první úsek krátký, hned jsme se na něj vydali. S Robinem jsme se dohodli, že se budeme střídat na pozici háčka a zadáka s tím, že tenhle první úsek bude na háčku Robin. Ten si při nástupu do kánoe sundal tričko, málem jsem spadl do vody, jak byl sexy. Nohy skoro po kolena ve vodě, vyhrnuté nohavice kraťasů, na jeho pevné tělo dopadaly paprsky slunce tak, že jsem okamžitě ucítil omamnou vůni jeho rozpálené kůže. Aby mě ještě více vyprovokoval, tak se ještě náležitě protáhl, abych si mohl prohlédnout detaily jednotlivých šlach.

Naklonil jsem se k Robovi a spíše pološeptem jsem mu řekl:

„Robe, tohle nevydržím, když mě budeš takhle provokovat, tak to bude všem jasný, že na tebe čumím víc, než je zdrávo. Nemůžu si prostě pomoct, jsi prostě kunďák jak svině.“

Robin se na mě vyzývavě usmál:

„Bobku, tak si taky sundej tričko, ať se mi trochu opálíš a ať mě taky provokuješ. Strašně ti to sluší, už ve vlaku jsem měl problém se udržet a neobejmout tě.“

Téhle milé výzvě se nedalo odolat, a tak já, starý stydlín, jsem se odhodlal nasednout do kánoe „nahoře bez“. Cestou nebylo moc jiných vodáků, díky odpolední hodině byl již hlavní proud pryč. Kakáho nový objev Týna byla tradičně vzhledem modelka, ale konečně žádná blbka a byla s ní sranda. Na rozdíl od mě se nestyděla vůbec. Hned, jak jsme vyrazili, si sundala podprsenku od plavek s tím, že se musí opálit pořádně. Její pevné dvojky budily všeobecnou pozornost, především pánských účastníků a samozřejmě se to neobešlo pochvalných komentářů a pískání. Týně tato pozornost dělala evidentně dobře a vtipné bylo pozorovat Kaká, jak se naparuje, že tahle holka patří k němu.

Díky tomu si nás s Robinem nikdo moc nevšímal, jeli jsme spíše pomaleji a já si užíval pohled zezadu na mého přítele. Jaký to byl krásný vnitřní pocit, když jsem si říkal „mám přítele“. Pokaždé když zabral za pádlo, svaly na zádech hezky vystouply a z ramen a lopatek mu začaly stékat kapky buď potu, nebo vody, která občas na jeho těle přistála. Chtělo se mi křičet na všechny okolo: Nečumte jenom na Týnu, podívejte se i tady na Robina, jak je krásný, jak je sexy, a tenhle výstavní kousek zase pro změnu patří ke mně! Úplně přesně jsem chápal Kakáho pýchu, kterou se nadouval, když slyšel pochvalné komentáře od lidí na jiných lodích či na břehu. Nejraději bych nás teď vyklopil a Roba jakože zachránil odtažením na břeh a tam bych ho celého zulíbal. Představy začaly být hodně divoké, takže je jasné, že to nezůstalo bez odezvy v kraťasech. Naštěstí jsme v tu chvíli jeli i sami, což byl docela zázrak.

„Broučku?“ zavolal jsem na Robina.

„Copak?“

„Jsi strašně sexy takhle zezadu, teda nejen takhle zezadu, ale teď si to hodně užívám. A podívej se, co jsi způsobil!“

Robin se otočil a já poukázal na můj stan v kraťasech.

„Wow, Fílo, ty divochu, jak se teď mám soustředit na jízdu?“

„A Robíku, ty se mnou ještě nechceš spát?“

„Jak tě tahle blbost napadla?“

„No vlastně, že spolu jsme skoro už měsíc, mazlíme se, líbáme se, ale dál jsme ještě nedošli. Už je to i o té nadrženosti, jak jsme se bavili.“

„Jo tááák, takže mladý pán nade mnou už honí? No tak to vás, pane, mohu ujistit, že já taky.“ Chichotal se. „Fílo, já mám na tebe strašnou chuť, ale myslel jsem si, že nechceš spěchat.“

„Robe, vůbec ne, já tě chci už od začátku, jen jsme si to asi neřekli a ani se o nic víc nepokusili.“

„My jsme hrozný prvničky, co?“ smál se Robin. „Tak to musíme při první příležitosti napravit.“

„To teda musíme, nejradši bych to napravil okamžitě.“ A oba jsme se smáli.

Brzy večer jsme dorazili na Soumarský most, na tábořišti postavili stany a skončili v místním stánku. První večer jsme to trochu přehnali, a tak když jsme zalezli do stanů, prakticky hned jsme usnuli. Já usnul v objetí Robina, který mě pevně držel, ale taky záhy usnul. Ráno jsme se probudili asi o něco dříve, v tábořišti bylo ještě ticho a bylo slyšet jen šumění Vltavy. Robin ležel jen v trenýrkách na boku, koukal na mě a hladil mě po tváři. Já prohraboval jeho chloupky na hrudi, chvilku mu koukal do očí a chvilku si prohlížel jeho tělo. Na trenýrkách bylo vidět, že mu je tahle chvilka více než příjemná.

Usmál jsem se na něj a mlčky rukou sjížděl tam, kde se rýsoval obrys v trenkách.

„Broučku, teď je ta příležitost,“ zašeptal jsem mu do ucha a spodní prádlo pomalu stáhnul. Robin si lehl na záda a nohy pokrčil v kolenou. V očích měl výraz plný touhy, očekávání a nejistoty. Já mu klečel mezi koleny a nemohl se vynadívat. Vlastně až měsíc poté, co jsme se dali dohromady, jsem viděl Robina kompletně nahého na denním světle, a ne jako tehdy na Volšáku. Jeho penis tam pevně stál, cukalo v něm, což zvýraznilo žíly, které se rozebíhaly po celé té kráse. Velikost jsem tipoval stejnou jako já, tedy sedmnáct centimetrů. Okolo něj měl husté kudrnaté chlupy a na středních koulích bylo vidět, že o ně pečuje. Robin byl pro mě v tu chvíli naprosto nedostižný a jako bych znovu zapochyboval, že si tenhle krásný kluk vybral zrovna mě. Úplně jsem se zastyděl, že bych měl na něj znovu sáhnout. Na tenhle poklad musím hodně opatrně, abych ho nepoškodil.

Robin to vypozoroval a zašeptal:

„Copak?“

Zčervenal jsem, naklonil jsem se mu k uchu a pošeptal:

„Promiň, nemůžu se na tebe vynadívat, jsi neskutečně nádhernej.“

„Ty jsi brepta, viď?“

To už jsem se ale vrátil do původní pozice, pohladil opatrně Robina po koulích, ten lehce vzdychl, stáhl zadek a na hrudi bylo vidět, jak se mu naježily chlupy. Stejně tak, když jsem rukou přejel po tvrdé kládě, ze které v tu chvíli vytekla kluzká šťáva. Znovu jsem se na Robina usmál a zajel hlavou mezi nohy tak, abych mohl tu krásu olíznout. Jen jsem to udělal, Robin se začal chvět, vzal jsem tedy tu tvrdou kládu do pusy a asi třikrát olízl, když se ozval mohutný vzdych a mně do pusy proudila teplá dávka spermatu. Trochu jsem se lekl, ale nepolevil jsem, čekal jsem, až ze sebe vše dostane.

Vtom se z vedlejšího stanu ozval Kaká:

„Co to tam vyvádíte, vy dva?“

Oba jsme zkoprněli a vyvalili na sebe oči, až jsem Robinovu dávku spolkl, ale vůbec mi to nevadilo. Zachránil to Robin:

„Ále Fíla tady strašně prdí, to se nedá vydržet.“

Vyvalil jsem oči na Robina a s úsměvem jsem mu naznačil, že je pěkný sprosťák, a na tvář mu dal jakože facku.

„Tak já k vám pošlu Týnu, ta za to umí taky pěkně vzít.“ Od Kaká ze stanu se však ozvala pravá nefalšovaná facka a následovalo nějaké pošťuchování a kdo ví, co se při tom dělo.

Robin se za toho hluku přesunul k mým napnutým mokrým boxerkám. Pohladil bouli, přivoněl si a pak nosem jezdil všude. Boxerky mi stáhl, mně se točila hlava, dráždil mě žaludek, jak mi bylo krásně. Najednou jsem ucítil teplo vlhkého jazyka, který mi přejel dvakrát po žaludu. Vzrušení bylo však tak intenzivní, že jsem jen rukou naznačil a začal stříkat, až jsem se musel kousnout do ruky, abych nevykřikl. Velkou část jsem hodil Robovi na obličej a zbytek šel do pusy. Rychle jsem vyhrabal ručník, začal mu obličej otírat a slabým šeptem jsem se omlouval:

„Robinku, promiň, to jsem nechtěl, myslel jsem, že vydržím víc.“

„Telátko, to je v pořádku, náhodou to bylo roztomilý. Že jsme to stihli oba dost brzo, co?“

„To je proto, že jsi tak krásnej,“ usmál jsem se.

„To bylo proto, že jsi ještě hezčí a máš tak jemnej jazýček.“

Sluníčko se pomalu probouzelo a my leželi nazí ve stanu, drželi se za ruce a hladili, kde se dalo. Pomalu z nás začal stékat pot, ale přesto se mi vůbec nechtělo vyrážet na další etapu. Chtěl jsem takto zůstat snad nafurt. Nedalo se ale nic dělat, bylo třeba vstát a vyrazit na dnešní dlouhou pouť.

Posnídali jsme, zabalili stany, věci zavřeli do barelů a vyrazili. Ten den sluníčko opravdu pražilo, dnes jsem schytal háčka já, ale dával jsem to celkem obstojně. Cestou jsme si s Robinem popiskovali nějaké písničky, když jsme si všimli, jak Dominik s Mončou blbnou tím, že se snaží kánoi rozhoupat, to samozřejmě nemělo dlouhého trvání, a tak se oba udělali. Na pomoc jim přijel Pucek s Aničkou, které schválně taky vyklopili, a to samé se opakovalo s Kaká a Týnou. My se jim chtěli vyhnout, jelikož jsme věděli, že jde o zradu. To se nám v jednu chvíli i povedlo, ale Dominik nás doplaval s tím, že udělat se musíme všichni, a tak nás taky vyklopil.

Vylezli jsme ke břehu, že nastoupíme zpět do lodi, když Monča povídá Dominikovi:

„Domí, pojď sem, já tě namažu a ty pak mě, nebo se spálíme.“

To samé udělaly i Týna s Aničkou svým klukům. Robin to kvitoval jako skvělý nápad s tím, že mě taky namaže. Tak jsme tam stáli ve vodě a prováděli kosmetický salon. Robin byl opravdu pozorný, nevynechal jediný centimetr kůže, cítil jsem, že nejde jen o klasické namazání krémem, ale že si užívá dotyků a přesně ví kam sáhnout, abych nezůstal v klidu, což se mi opět začalo projevovat i v šortkách, naštěstí to ale nebylo vidět navenek. Jak já se chtěl na něj zase vrhnout!

Kaká nás chvilku sledoval, když mu to nedalo:

„Chudáci kluci, vám to nemá kdo udělat, tak si to musíte udělat takhle navzájem.“

Všiml jsem si, jak Robin červená, tak jsem tentokrát zachránil situaci já:

„Kaká, jen nás nelituj, to my si to navzájem uděláme rádi, vždyť jsme jeden tým.“ A byl jsem na sebe pyšný, jaký krásný dvojsmysl ze mě vylezl.

Když už jsme byli zase na lodi, Robin se potichu zeptal:

„Ty, Fílo, to jsou teda narážky, myslíš, že něco tuší?“

„Neboj, Robe, to jsou klasický dvojsmyslný kecy, kterých je milion, nikdo nic netuší.“

„No já, že dneska ráno mě Kaká slyšel, když jsem se udělal.“

„No však jsi to skvěle zahrál do autu, jo to prdění máš u mě ale schovaný, kámo.“

„Ale bylo to krásný, Fílo, byl jsi roztomilej.“

Zčervenal jsem, jak se jen dalo:

„Robíku, ty víc, od rána stejně nemám v hlavě nic jinýho.“

V podvečer jsme dorazili do Nové Pece a opakovalo se vlastně to samé, co na Soumaráku. Když jsme šli večer zalehnout, Robin ne a ne vlézt do stanu. Pořád postával venku a jako by na něco čekal. Když už bylo slyšet, že se zapnuly stany ostatních, naklonil se do našeho a pošeptal:

„Fílo, nechceš se jít chvilku někam projít?“ Celé to bylo vysloveno takovým kulišáckým tónem.

„Tak jo, proč ne?“

Vyrazili jsme mimo vesnici, kamsi směrem k lesu. Robin mě vzal za ruku, zastavil se, podíval se na mě:

„Konečně sami, ty můj čumáčku, ani nevíš, jak jsem celej den po tobě toužil. Celej den sleduju práci tvých rukou, zad, a jak jsme se mazali, to bylo největší utrpení.“

„To mi povídej.“ A přitiskl jsem se na něj. „Robinku, já tě mám čím dál tím víc rád, jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat.“ A objal jsem ho.

„Ty jsi můj zlaťáček, viď?“ A začali jsme se líbat. Popadl mě za ruku: „Pojď!“

A táhl mě k blízkému lesíku, tam se na mě vrhnul, začal mě líbat a sundal mi tričko, sám si sundal svoje. Přitiskli jsme se tělo na tělo, cítil jsem jeho horké tělo na mém, kdy mě jeho chloupky lehce šimraly na mých prsou. Měl jsem na Robina takovou chuť, že jsem vzápětí zakleknul a stáhl Robinovi kraťasy i s voňavými boxerkami. Jemně jsem se zahryzl do hebkých koulí a začal je sát a lízat, Robin mě jen lehce hladil po hlavě. Po chvilce jsem se začal věnovat tvrdé mokré kládě, dychtivě jsem kouřil asi pět minut. Tentokrát již byla Robinova výdrž větší. To samé pak opětoval mně.

Nakonec si mě natočil zády k sobě, dřepl si a plivnul mi do zadku, jednou, podruhé, potřetí. Pak se postavil:

„Lásko, asi tušíš, co chci udělat, jsi s tím v pohodě?“

„Ano, broučku, jsem. S tebou je všechno v pohodě.“

Srdce se mi rozbušilo vzrušením, očekáváním, ale i obavami. Robin byl něžný, přitlačil a já cítil, jak do mě proniká. Byla to v první chvíli obrovská bolest, štípalo to a myslel jsem, že mě roztrhne. Robin vycítil, že mě to bolí.

„Fílo, jsi oukej?“

„Hrozně to bolí, ale jo, chci to, tebe chci hrozně moc.“

Robin chvilku počkal a mezitím mě škrabkal na zádech, to jsem se rozplýval blahem. Pak opět přitlačil a pronikl hlouběji. Takto se to opakovalo, až byl úplně:

„Filípku, jsi můj kabrňák, ještě to bolí?“

„Ještě, ale už ne tolik, je to krásný.“

Ještě chvilku počkal a pak mě začal pomaličku šukat, až se rozjel rychleji. Po chvilce to povolilo a ve mně se rozlil pocit krásy. Cítil jsem v sobě toho nejhezčího kluka pod sluncem a projížděly mnou slastné impulsy. Moje péro bylo tvrdé jak kámen, a navíc jsem v něm cítil příjemný pocit, jako na čůrání. Po chvilce mě Robin narovnal, přitiskl na své tělo, objal kolem pasu a začal mě honit, což mělo krátkého trvání. Kolena se mi podlomila a já pokropil snad půlku lesíka. Robin nepřestával šukat, až jsem cítil, jak se třese čím dál víc. Najednou se ozvalo hlasité vzdychání, které bylo čím dál intenzivnější. Zajel do mě nadoraz a přestal, jen velice nahlas vzdychal a já cítil, jak se mým nitrem rozprostírá příjemné teplo, které proudí od Robinova tepajícího penisu, a zároveň jsem na svých zádech cítil silně a rychle tlukoucí Robinovo srdce.

Když se vydýchal, otočil jsem se k němu a beze slov políbil. Přitom jsem si ve svitu měsíce všiml slzy, která stékala po Robinově tváři.

„Copak, lásko? Co se stalo?“ zeptal jsem se vyděšeně.

„Filípku, neboj, to je od štěstí. Neumím popsat, jak jsem právě teď šťastný. Právě jsi mi dal snad ten nejhezčí moment mého života.“

Po těchto slovech mi také okamžitě zvlhly oči:

„Ty jsi moje prdelka, to mi nedělej, nebo tady budeme řvát oba jak nějaký hysterky.“ A slzu jsem mu prstem setřel.

Vraceli jsme se zpět ke stanu, drželi se za ruce a byli jsme zhmotněním poezie, která popisuje zamilované jako ty, co nechodí po zemi. U stanu jsme slyšeli, jak všichni naši soudruzi již poctivě zařezávají. V tichosti jsme tak zalezli do stanu, svlékli se, přitiskli k sobě a pomalu usínali.

Když už jsem skoro spal, uslyšel jsem jen z dálky šepot:

„Dobrou noc, Filípku, miluji tě, jak jen mi nejvíc jde.“ A ucítil jsem něžný polibek na tvář.

Ráno nás čekal přejezd do Vyššího Brodu, odkud jsme po vodě pokračovali dál. Upřímně jsem moc nevnímal, co se po zbytek vody událo, jelikož mým středobodem byl Robin a o ostatní jsem moc nejevil zájem, i když jsem se za to styděl. Měl jsem je všechny rád a měl bych věnovat pozornost i jim, ale nějak mi to nešlo. Hlava mě pořád nutila sledovat a poslouchat jen to, co dělá a říká Robin. Zbytek vody byl v poklidu. Kromě nějakých typicky vodáckých alkoholových eskapád a letního blbnutí jsme si ještě jednou s Robinem vyrazili na noční procházku.

Vodu jsme tak přežili ve zdraví, krom tedy toho, že jsme já a Robin přišli o věneček, ale to bylo stejně jen mezi námi. Hned čtyři dny po návratu odjel Dominik s rodiči a Mončou do Chorvatska. Když odjel, Robin ten den přespal u mě a druhý den jsme vyrazili do lesa se courat a samozřejmě také trochu pozlobit. Odpoledne se Robin chystal domů s tím, že zítra přijedu já za ním. Do odjezdu vlaku zbývala asi hodina a my už jsme se vymotali z lesa. Sedli jsme si tedy na zastávku a kochali se krajinou a sebou. Dostal jsem zase chuť se s Robinem mazlit, zatáhl jsem ho do útrob zastávky, opřel o zeď a začal líbat. Chtěl jsem se pomazlit i s jeho chlupatou hrudí, tričko jsem mu dal za krk a olizoval jeho malé bradavky, zároveň přes kalhoty hladil jeho opět kamenný penis.

Robin se oddával příjemným pocitům a já se plně věnoval jeho kráse, když se za námi najednou ozvalo důrazné:

„NO TO SI SNAD DĚLÁTE PRDEL, NE?!!“

V obou by se krve nedořezal, Robin otevřel oči, já se otočil a za námi stál Pucek s Rafíkem, kterého chodil venčit jen párkrát do roka, jinak lítal po zahradě.

První jsem se vzpamatoval já:

„Pucku, počkej, já ti to vysvětlím.“

„Prosím tě, nechci nic slyšet, to je nechutný, to nemyslíte vážně?!“ Otočil se a odcházel.

Vyběhl jsem za ním:

„Pucku, prosím, počkej na mě,“ a chytil jsem ho za ruku.

„Nešahej na mě, ty buzerante! To je takovej humus, že ještě jednou na mě šáhneš, tak se tady na místě zebleju! Nebo mě chcete voba rovnou vomrdat?“ Vytrhl se mi z ruky a šel směrem domů.

Vrátil jsem se za Robinem, ten se třásl, byl bílý jak stěna:

„Fílo, co teď bude? Vždyť nás nesnáší, a hlavně to teď rozkecá mezi všema po celý vsi. Co budeme dělat?“

Pohladil jsem ho:

„Robinku, v klidu, je to pro něj šok, ale nic se nestane, je to kámoš, ty teď jeď normálně v klidu domů a já za Puckem zajdu a vše mu vysvětlím.“

„A co mu řekneš?“

„No co, že tě miluju a že jsme spolu, tohle musí pochopit. A v partě se holt už nemůžeme schovávat, neboj, bude to v pohodě, uvidíš.“

Na Robinovi byl vidět opravdový strach, já na sobě snad nedal nic znát, ale nebyl jsem na tom o moc lépe. Robin tedy odjel domů a já zvoním u Pucka.