Venkovský příběh – 13. Odhalení

Pucek vyšel ven:

„Říkal jsem ti, abys mě nechal bejt!“

„Pucku, prosím tě, nemůžeš to nechat bejt? Není to zbytečný?“

„Zbytečný? A vy jste teď jako buzeranti, nebo co?“

„Jo, jsme! Jsme s Robinem spolu, a stejně jako ty máš rád Aničku, tak já mám rád Robina, nic jinýho se nemění a všechno ostatní zůstává tak, jak bylo.“

„To je šílený, to je tak nechutný, víc už nechci slyšet, běž a mezi nás už se nepleť, ani s tou tvojí slečinkou.“

„Pucku, přece…“

„Jdi do hajzlu a ještě jednou sem páchneš, tak ti zmaluju tu tvoji přihřátou držku!“ A zabouchnul dveře.

Byl opravdu hnusný a choval se jako totální debil. Zalezl jsem doma do pokoje a byl v šoku. S Robinem jsme si chvilku psali, z našich zpráv byla cítit zoufalost.

Druhý den jsem jel za Robinem, bylo mezi námi napětí strachu. Strachu o budoucnost, kamarády, rodinu. Na druhou stranu jsme tu byli jeden pro druhého a spolu to zvládneme, i kdybychom měli zůstat jen sami dva.

„Robi, Pucek se zklidní, šel jsem za ním moc brzo. Víš co, zítra jsme měli mít sraz u Šichty, normálně tam přijdem a uvidíš, že si s náma nakonec dá pár panáků. Bude tam i Kaká, ten to bude brát úplně jinak.“

„Fílo, já ti tak závidím tvůj optimismus. Je to v prdeli, tak dlouho sním o klukovi svých snů, teď ho najdu a posere se všechno ostatní.“

„Robi, uvidíš, že nekecám, je to šok, teď poznal, jaký opravdu jsme, celou dobu to neviděl, tak mu to šrotuje a bohužel takhle reaguje, ale přece jen tak nezahodí alespoň moje a jeho přátelství, vždyť se kámošíme celej život.“

Ještě hodně hodin jsme probírali, co bude, nebude, jak to dopadne. Snažil jsem se to vidět realisticky, ale samozřejmě jsem se bál i té horší varianty, kdy nebudeme klukama přijati a jejich přátelství skončí. Zároveň jsem svoje pochybnosti nechtěl ventilovat před Robinem, který z toho byl opravdu nešťastný a to poslední, co potřeboval, byl nějaký další pochybovač.

Druhý den jsme vyrazili na pivo k panu Šichtovi, tak jak jsme se domluvili. Krom štamgastů jsme tam byli s Robinem první. Dostali jsme pivo a čekali. Pucek s Kaká dorazili asi až za hodinu, ale jak vešli, Pucek na nás hodil vražedný pohled, podíval se na Kaká a povídá:

„Teda Kaká, nepřijde ti, že je tady dneska strašný vedro? Čím to asi bude?“

Kaká nijak nereagoval a šel směrem k nám, ale vtom ho Pucek šťouchnul:

„Kam jdeš? To ti je snad zima? Pojď si sednout sem,“ a šli k jinému stolu.

To samozřejmě probralo štamgasty i pana Šichtu, kteří sledovali s překvapením celou situaci. My koukali na vedlejší stůl, Pucek něco povídal Kaká a ten se díval na nás, ale nic neřekl. Atmosféra byla příšerná, dali jsme ještě jedno pivo a raději zaplatili a odešli. Za námi se jen ozval Pucek:

„No to je dost, alespoň se tu trochu vyvětrá a bude dejchatelno.“ A bylo slyšet, jak sám sebe pobavil povedeným vtipem.

Pan Šichta byl klasicky zvědavý, a tak zjišťoval, co se stalo. Pucek jen mávl rukou:

„Ále nic, pane Šichta, jen tady vznikají pochybný známosti, to ani nechtějte vědět.“

To bylo něco pro pana Šichtu, hned chtěl vědět, co má na mysli, když se Pucek nadechoval, skočil mu Kaká do řeči:

„No pane Šichta, my zase nebudeme za drbny, je to takový jedna paní povídala a Hubert z toho dělá senzaci, že jo? Nebudeme jako stará Kovaříková a nebudeme tady šířit něco, co není vůbec jistý.“ A tím se celá debata ukončila.

S Robinem jsme se courali po vsi jako dva zpráskaní psi, jeden by si myslel, že když jsme do sebe čerstvě zamilovaní, že si ty chvíle budeme užívat a zlobit přesně tak, jako jsme zlobili na vodě. V tu chvíli mi přišlo, že mi v životě byla dopřána jen kraťoučká epizoda štěstí, která trvala měsíc, a nyní to bude jen trápení. Zase jsem měl zpátky chmury, které jsem měl před tím, než se mi Robin otevřel.

Uplynul déle než týden a my se s Robinem vlastně celou dobu schovávali před ostatníma. Před rodiči jsme hráli, že je vše v pohodě, ale Puckovi s Kaká se vyhýbali. Jezdil jsem spíše do Vojkova za Robinem a alespoň se blíže poznal se ségrou Evkou a jejím Vaškem. Evka prožívala své gotické období a bylo to vlastně docela vtipné. Venca mi přišel jako opravdový rváč se životem. Na to, že byl z děcáku, kam ho pohodili rodiče, kteří ho nechtěli, a nikdy neměl štěstí na adopci, tak na život nezanevřel a podle toho, co říkal, měl skvělou vizi, že se jednou z ubytovny dostane a pořídí pro něj a Evku bydlení. Makal v Pennáči, a ještě chodil na brigády, musel jsem uznat, že je na tom vlastně hůře než my s Robinem, a přesto nic nevzdává. Nesmíme tedy ani my, a kdybych měl o své kamarády přijít, tak tady mám hned dva nové.

Ten den bylo příšerné dusno a bylo jasné, že se přižene pořádná bouřka. Rozhodl jsem se, že dnes u Robina nepřespím a pojedu raději domů. Asi v jedenáct v noci se začalo blýskat a hřímat a o něco později se spustila obrovská průtrž, která mě uspávala. V pokoji byla tma, jen jej občas strašidelně osvítilo světlo blesku. Když už jsem byl skoro v limbu, ozvalo se bouchání na okno. Probudil jsem se a vyhrabal se k oknu, po otevření jsem koukal na totálně promoklého Dominika.

„Co tady děláš?“ zeptal jsem se.

„Vaši už spí, tak jsem přelezl plot, můžu dovnitř, nebo budeš koukat, jak moknu?“

„No jasně, skoč.“ A Dominik se škrábal oknem ke mně do pokoje.

Rozsvítil jsem, Dominik byl komplet durch, sundal si tričko a z okna ho vyždímal, vyštrachal jsem nějaký použitý ručník, co se válel v pokoji, a podal mu ho, aby se otřel.

„Na, ale asi bude už trochu jetej.“

„Na to sere pes, přijeli jsme, je to asi dvě hodiny.“

Posadil se na postel, otíral se a já si sedl naproti němu na židli. Dominik hrozivě zvážněl, jeho oči nasadily ten přísný pohled, kterého jsem se vždycky tak bál.

„Fílo, já přišel, jelikož bych neusnul… Mluvil jsem s Puckem,“ a nastala chvíle dramatického ticha. Mně zatuhla krev v celém těle a Dominik pokračoval: „Je to pravda?“ A začal mě pohledem doslova drtit.

Já se nevzmohl na slovo a jen jsem opatrně a pomalu přikývl.

Dominik vydechl, dal si hlavu do dlaní, chvíli tak zůstal, pak se na mě podíval, jeho pohled se během vteřiny změnil na ten nejlaskavější:

„Fílooo, proč jsi mi nic neřekl? To myslíš, že bych ti utrhnul hlavu, nebo co?“

„Tak já si to vlastně uvědomil teprve nedávno, nevěděl jsem to, nebo asi jo, ale odmítal jsem si to přiznat, nebo jsem tomu nevěřil, nebo já nevím. A taky jsem se bál, však už ti musí bejt jasný, jak to dopadlo s Puckem. Už nechce, abychom se s váma stýkali.“

„Pucek je čurák, s tím si to vyřídím. Víš, mluvil jsem i s Kaká, prej to bylo tuhle v hospodě hustý, co tam Pucek předvedl. Kaká to hrozně sere, že se vás nijak nezastal. On to věděl jenom od Pucka, ale nenapadlo ho s tebou promluvit, jelikož Pucek dělal nějaký scény nebo co. Prosím tě, a jak dlouho to spolu táhnete?“

„No dá se říct od tý vaší rozlučky se školou u Šichty, pak jsme ještě kolem sebe našlapovali, a jak byla ta párty u Kaká, než jel do Řecka, tam to vlastně začalo definitivně.“

„Teda vy jste potvory, takže na vodě už jste byli spolu, jo?“

„Byli a tobě to řeknu, na vodě jsme dokonce měli i první sex,“ zčervenal jsem.

Dominik se rozzářil:

„Ty jo, no nekecej, takže už jsi taky v klubu chlapů jako my, jeee, to mám radost! Ty jo a sorry za to naše chování, teď jsem si dal úplně všechno dohromady, proč jsi měl ty problémy a my na tebe ještě tak tlačili. Teď bych si dal nejradši pár facek.“

„Dome, co blbneš, však jsi nemohl nic tušit, a i já jsem chtěl mít holku jako vy, to je úplně zcestný.“

„A že ani ten parchant Robin nic neřekl? Nikdy nic nenaznačil, je pravda, že jsem ho nikdy s žádnou holkou neviděl, a to o něj zájem měly, a jakej.“

„Robin to dost tajil, první, komu to řekl, jsem byl až já. Ten je z Pucka a Kaká v prdeli víc než já, bojí se sem jezdit a jezdí za mnou natajno.“

„Na Pucka se vyserte, přece se kvůli takový píčovině s váma nepřestaneme bavit. Fílo, byl jsi vždycky kámoš, jsi kámoš a budeš kámoš, mám tě fakt rád a teď snad ještě víc. Pocem!“

A vrhnul se na mě, svýma obrovskýma prackama mě obejmul jako nikdy předtím.

„Fílo, jestli na vás bude mít někdo nějaký kecy, bude mít co do činění se mnou, to si pamatuj!“

Ve mně se rozlil pocit klidu, štěstí a bezpečí, ten, na kom mi záleželo z party nejvíc, nás bez okolků přijal, a ještě má chuť nás před ostatními bránit. Po chvilce jsme se od sebe odlepili, Dominik nasadil úsměv:

„No vidíš, Fílo, a já se s tebou tady skoro nahej objímám, tak doufám, že nedostanu od Robina po hubě.“

Plácnul jsem ho po hrudi:

„Domi, já myslím, že tobě tohle projde i u Robina.“

„Akorát teď asi nebudu pořádně vědět, jak se k vám chovat. Nemám si oblíknout to tričko, aby to nevypadalo divně?“

„Dome, a oblíknul by sis to tričko, kdybych byl normálně na holky?“

„No to asi ne,“ odpověděl zamyšleně.

„Tak vidíš, tak to nech být tak, jak to je, chovej se k nám tak jako doposud. Tělo máš sice fakt pěkný, ale to neznamená, že po tobě chci hned rajtovat. Mám Robina a tobě by to stejně nic neříkalo, prostě jako doposud.“

„Tak dobře, hele a co kdybychom napsali Robinovi, ať zítra dorazí ke mně na druhou, napíšu i Kaká, ať dorazí. Na Pucka se zatím vysereme, ten dorazí až večer k Šichtovi.“

Zpráva pro Robina: Miláčku, zítra přijeď do Záboří, ve dvě jdeme k Dominikovi, už je zpátky. Už se nemusíš ničeho bát, věř mi. Tvůj Fíla.

Potají jsem se vykradl z pokoje a skočil do ledničky pro pivo a ve spíži ukradl nějaké brambůrky. S Dominikem jsme si sedli v trenkách na zem a opřeli o postel. Přesně tak, jak to děláváme u něj v pokoji při našich filmových večerech. Povídali jsme si tentokrát hlavně o mně, na Dominikovi byl vidět opravdový zájem o problematiku vztahů mezi kluky. Asi jsme trochu hlučeli, neboť se ozvalo zaklepání na dveře a nakoukla mamka:

„Co tady vyvádíte, vy dva blázni?“

„Dobrý večer, paní Machová, před chvílí jsme se vrátili z Chorvatska, tak jsem hned Fílovi běžel povyprávět zážitky.“

„No jo, vy bez sebe nemůžete chvilku bejt, co, to nemohlo počkat do rána?“ usmála se mamka a zavrtěla hlavou.

„Mamí, nemůžeme, musíme si všechno začerstva říct,“ usmál jsem se a rozházel Dominikovi vlasy.

„Tak hlavně nedělejte moc bordel.“ A šla zase spát.

„Fílo, a rodiče to vědí?“

„Nene, zatím jen vy v partě, nechceme to filtrovat ven, vlastně ani vám jsme to zatím nechtěli říkat, kdyby nás Pucek nenačapal.“

„Tak snad nás tvoje máma neslyšela.“

„Neboj, neslyšela, vždyť jsme potichu, jenom svítíme, tak se přišla podívat, co se děje.“

Nakonec jsme takhle krafali asi do dvou ráno, kdy déšť ustal a Dominik se stejně kradmo vydal domů.

Druhý den dorazil Robin, z nádraží jsme hned šli k Dominikovi, chudák se bál, co se bude dít. Dominikovi jsem slíbil, že nic neprozradím, ale mohl jsem ho ubezpečit, že se opravdu nemá čeho bát. Když jsme k Dominikovi dorazili, vzal nás do svého pokoje, kde už seděl rozvalený Kaká. Dominik zavřel dveře a postavil se naproti Robinovi:

„Robe, včera jsme vedli dlouhej hovor s Fílou, byl to skvělej večer, a ani nevíte, jakou z vás mám radost.“

Robin byl zaražený, chvilku nevěřícně koukal:

„Takže ty už to taky teda víš?“

„No jasně, ale musím vás sjet za to, že jste nám to neřekli a hráli před náma komedii i na vodě. Ale chápu, Robe, říkal jsem to včera i Fílovi, taková věc nic nemění, pořád jste naši kámoši a pořád budete, jste skvělý lidi, no a že spolu chodíte? Super, alespoň se mezi nás nedostane žádná další baba, stačí ty zástupy od Kaká.“

Kaká se rozzářil, konečně vstal:

„Dominik má pravdu, hele a sorry za tu hospodu, že jsem nic neřekl, já to věděl jen od Pucka a nevěděl jsem, co si o tom myslet, ještě to, jak se tam choval, bylo na pěst. Stejně jsem šel chvilku po vás, nedalo se s ním vydržet. Měl jsem se alespoň ozvat, něco říct, chtěl jsem si s váma pokecat, ale nevěděl jsem jak, abyste se třeba neurazili, je mi fakt trapně a nerad bych, abyste na mě byli nasraný.“

„Kaká, v pohodě, chápu, na tebe nejsem nasranej ani za mák, a ty urazit? Nás? No když se ti to nepovedlo dodnes, tak by se ti to stejně nepovedlo, takže buď úplně v klidu,“ smál jsem se. „A díky za podporu, včera mě málem rozbrečel Dominik, tak se o to nepokoušej i ty, už je toho na mě fakt dost,“ řekl jsem odlehčeným tónem Kaká.

Robin jen dodal:

„Kaká, fakt moc díky, jsi skvělej, a ty Dome, to je úplně bez komentáře, já věděl už na učňáku, proč si tě vybrat za kámoše.“ A bylo vidět, jak z Robina všechno spadlo.

Kaká se vrhnul mezi nás, popadl nás za ramena:

„Tak to je úžasný, my máme mezi sebou dvě buzničky.“ A vypadalo to, že má z toho neskutečnou radost.

„No tak, Kaká, zase klidni hormon, ne?“ zahřměl Dominik.

„To je v pohodě, jen ho nech, vždyť jsme buzničky,“ zasmál se Robin.

Kaká jako by se dostal do euforie:

„Ty, Fílo, takže to se ti vlastně líbilo tenkrát u Volšáku, ta naše akce, co? Tak schválně, kdo z nás se ti líbil? Dominik? Já? Nebo snad Pucek?“

Robin nechápavě koukal, o čem to Kaká mluví, tak jsme se mu museli svěřit s naším opileckým zážitkem z loňského léta. Robin se smál:

„No vidíte, a já už tolik let uvědomělá buzna a tohle jsem s nikým nezažil, natož hned se třema.“

Kaká:

„Tak co, Fílo, kdo?“

„Kaká, tohle ti neřeknu, tohle si nechám pro sebe. Ber to tak, že jste se mi líbili všichni nebo žádný nebo jen některý z vás.“

„No tááák, Fílo, nebuď labuť, řekni.“

„No řeknu ti to takhle: co si fakt pamatuju, je to, že máš z nás největšího dicka, a to včetně Robina.“ Mrkl jsem na Kaká i Robina.

Přesně jsem věděl, že tímhle Kaká pohladím ego, ten se okamžitě začal dmout pýchou, že jsme se museli všichni smát. Pak se Kaká zarazil:

„Počkat, počkat, Fílo, já zase nejsem tak blbej, z toho jsem slyšel mezi řádky, že ty a Robin spolu jen nechodíte, ale taky že…?“

Robin se praštil do čela:

„Jo, Kaká, chápeš to naprosto správně, a dokonce při tom úplně prvním jsi nás nachytal, pamatuješ na vodě, jak jsem ti říkal, že Fíla strašně prdí. Tak to nebyla pravda, to se dělo něco úplně jinýho.“

„Wow, pánové, já byl u vašeho poprvé, jééé, tak ani nevíte, jakou jste mi udělali radost.“ A dal nám každému pusu na tvář.

„No počkej, Kaká, to zase neznamená, že se tady musíme ocucávat,“ zarazil jsem ho.

„Prosím tě, jaký ocucávání, přátelská pusa na tvář, to vám přece nemůže vadit, ne?“

Rozhodil jsem Kaká jeho dokonalý účes:

„Ne, Kaká, nevadí, dělám si prdel.“

K večeru jsme se vydali na tradiční pánskou šichtu, dorazili jsme tam společně bez Pucka, kterého jsme čekali. Ten dorazil po nějaké době, když viděl osazenstvo, bylo vidět, že je zaražený. Dominik na něj pokynul, aby si šel sednout k nám. Přišel ke stolu, všechny si změřil:

„Co to jako je? To tady zakládáte nějakej zábořskej homo klub?“

Kaká rozhodil ruce:

„Pucku, vyser se na to a pojď si v klidu sednout, snad o nic nejde, ne? Dáme pár piv a bude všechno jako dřív.“

„Vždyť to je humus, co dělaj tyhle dva, a Kaká, od tebe jsem, jako od fotbalisty, čekal trochu něco jinýho, to jsem si mohl hned myslet, že taky patříš mezi ně. Pořád dokonalej, navoněnej a ty tvoje miliony roštěnek, to bylo taky jen tak na voko.“

Dominik rázně povstal, až s rachotem spadla jeho židle na zem:

„Víš co, Pucku? Jdi normálně do prdele, chováš se jak totální píča, táhni! A dokud se Robovi a Filipovi neomluvíš, nemáš mezi náma co dělat.“

„Uf, no to jsem taky rád, to jsem netušil, čeho jsem součástí, ještě že jsem z toho vyváznul bez újmy!“ Práskl dveřmi a odešel.

Dominik se posadil:

„Pane Šichta, hoďte nám sem rundu. Chlapi, z něj se vyklubal neskutečnej debil. Myslel jsem, že až nás uvidí všechny pohromadě, že se uklidní a nechá toho.“

Kaká byl hodně zaraženej:

„Taky čumim, je pravda, že když mi to o vás říkal, tak byl plnej nenávisti nebo jak to říct, ale tohle fakt přehnal. Ještě si myslí, že já jsem taky. Kluci, hrozně rád bych vám udělal radost, ale já nejsem ani trochu, já mám fakt rád holky.“

Poplácal jsem Kaká po zádech:

„Neboj, zrovna o tobě v tomhle směru nepochybuju.“

Dali jsme několik rund, a nakonec se poveselili, i když večer měl takový hořkosladký nádech. Měl jsem na Pucka vztek, ale zároveň mě mrzelo, že by měl z naší party odejít. I když byl pro mě takový nejslabší článek, měl jsem ho rád. Přece jen tolik let nejde jen tak zmuchlat a zahodit do koše. Na druhou stranu jsem si musel přiznat, že pokud by musel někdo z naší party odejít, jsem rád, že to byl právě Pucek.