Povídky

Mihne sa mu pri tom v tvári bolestivá grimasa. Ten krásny pohľad si však neužijem ani sekundu. Nádherne zranený výraz nahradí jeho typický úškľabok. Škoda, že som si nestihol urobiť fotku. Dal by som si ju zarámovať.

Přidřepl ke mně, pohladil mě po vlasech: „To bude dobrý, buzno. Pojď ke mně, pocem, maleeeej…” Konejšil mě a hladil. Přivinul si mě k sobě a zašeptal mi do ucha: „Pojď na pokoj, nastydneš.” Byl jsem jak hadrová panenka, vyčerpanej. Sejmulo mě to. Vzal mě za ruku, vytáhl a odvedl k sobě do pokoje. Bylo tam prázdno, takže jeho spolubydla asi odjel na víkend. Posadil mě na postel a já jen koukal tupě před sebe a tiše beze studu pouštěl slzy ven.

„Ajajaj, další kázání…? No tak jen do mě,“ pohodlně se zapřu v židli a upřu na něj pobavenej pohled. „Viac by si potreboval pár na zadok,“ založí si ruce na hrudníku. „No, co naděláš. Jak jsi sám řekl, už mi není dvanáct, takže na podobný výchovný lekce už je pozdě,“ posmívám se mu. „Nemuselo by,“ pronese záhadně a přimhouří na mě oči. „Aj vo svojom veku očividne výchovnú lekciu potrebuješ ako soľ.“

Pokoje byly po dvou, pod okny dva stoly, po každý straně jedna postel, dvě skříně a umyvadlo se zrcadlem. Sprchy a vécko na chodbě. Trochu se ozvalo moje uťáplý já a obával jsem se, kdo se mnou bude bydlet. Aby to nebyl nějakej namachrovanej bourák. Nebo aby to nebyl fakt frajer, aby nebyl Žán hned splašenej, když tam budem tak nějak spolu… Převlíkání, svlíkání… Jasný, ne?

Standa pustil vodu a přidal z tuby pěnu. Seděli naproti sobě, pokrčená kolena. Roman je rozevřel a přitáhl si svého partnera blíž. Cítil na šourku jeho prsty nohou. Zajely níž, což ho nesmírně vzrušilo. I naproti bylo co obdivovat. Zvedl si ho do kleku a líbal polo ztopořený penis. Miloval tenhle počátek milostných her. Zažíval při tom zvláštní pocit. Podobný pozdějšímu orgasmu. Na rozdíl od něj to nebyly jen vteřiny, ale pomalé vlny rozkoše.

Natáhl jsem si lékařské rukavice a jal se mu udělat tělesnou prohlídku. „Otevři hubu.“ Zajel jsem mu jedním, dvěma i třemi prsty až do krku, pokaždé se začal dávit. „Dávicí reflex nutno trénovat, ale v pořádku.“ Prohmatal jsem mu uzliny, žebra i břicho. Stehna, lýtka, chodidla, koule i péro, do obojího dostal ihned ránu. „Čubko nadržená… Koule hezky velké, poměrně plné, péro malé, pro zmrda ideální kombinace, nebude třeba příliš velká klícka.“

Druhý den ti dva odjeli a my jsme s Viktorem opět osiřeli. Trochu jsme poklidili po včerejší akci, a jelikož bylo pořád horko, jeli jsme se zase koupat. Když jsme se k večeru vrátili, tak se šel Viktor osprchovat a já po něm. Už jsme zůstali jen ve slipech. Viktor měl tentokrát svítivě modré, měl je pěkně obepnutné kolem sebe. Byly mu ale trochu malé, protože mu z nich u gumičky koukalo ven pár chlupů nad jeho penisem, a gumičky u nohou nezapadly k tříslům, a tak mezi třísly a gumičkou vznikla asi centimetrová mezera. Díky tomu byla, ve správném úhlu, vidět namáčklá varlata.

Roman ucítil pevné rty, ale i zuby a jazyk deroucí se k uzdičce a štěrbince na žaludu. Než se zmohl na vlastní odpověď, ucítil vzrušivé, chtivé kouření. To jistě není poprvé. To už se plně soustředil na svého miláčka. Mládí. I když určitě není nevinné. Všechno kolem zmizelo. Jen dvě vzájemně odevzdaná těla obklopená milostivým šerem.

Naposledy překontroluju čas na svým OsComu: 18:05. Okej, to je akorát – nechtěl jsem tam nedočkavě přijít hned na šest, ale zároveň nechci, aby si Jess začal dělat starosti s tím, že jsem si to rozmyslel… Nerozmyslel jsem si to. Jenom jsem malinko nervózní. Ale to je snad pochopitelný, ne? Nejsem moc zvyklej si domlouvat rande ani normálně, natož takhle v podstatě naslepo, tedy s někým, s kým se znám jenom přes Hru!

Super, to mi ještě chybělo. Nestíhám, a ještě mi ujede bus. Do pr… Mamka mi totiž vocapla, že se mnou chtěj v šest mluvit. Celej den přemejšlim, co na mě naši vytasí. Takže nechci přijít pozdě, jak nějakej lúzr. Je mi přece osumnáct, teda za chvíli o rok víc, že jo. Jsem prostě dospělej chlap. Hahaha. Že by chtěli řešit dovolenou? Jeeeee, moříčko miluju, města miluju, hory ne moc vysoký miluju. U móře jsme byli asi dvakrát, co si pamatuju. Hele ale i dovča u nás je celkem v pohodě. Moji rodičové dělaj, co můžou, nejsme žádní Rotšíldi. Jsem s nima v pohodě. Sice jsem jedináček, což jim nemůžu odpustit, ale jsou super.

Co se mi stalo, jsem si začal uvědomovat až o hodně později. Pomalu jsem přicházel k sobě, měl jsem hlavu položenou na Davidovi, který očividně usnul taky, televize už byla potichu. Film skončil. Jak jsem přicházel zpět k vědomí, začal jsem pomalu otevírat oči, a co jsem viděl, mě šokovalo…

„Můj dobrý pane. Moje duše je plná skvrn a rád k nim přidám i tvoji. Bude to mojí velkou radostí.“ „Což přibrat k našim radovánkám i toho pištce s nazlátlými vlasy a plnými rty, které určitě dobře zahrají i na jiné píšťale? Včera jsme tomu byli blízko, leč vyrušili nás. Mám krásné místečko na půdě nad námi. A padací dveře, co mají dobré jištění. Obavy jsou vždy na místě. Nestrávíme noc jen s růžencem v rukou.“ „Zajisté, stačí nám pokynout, hosté se rozcházejí, můj pane.“

Ten týden v Beskydech si užili se vším všudy a na všech frontách. „No řekni, kdy naposled jsme zažili takovouhle pánskou jízdu?“ vyptával se Vilém skoro každý večer, spokojený sám se sebou a s tím, jak to celé šikovně vymyslel a zorganizoval. „Takhle dlouhou ještě nikdy,“ odpověděl Kuba napoprvé, načež za pár dnů to zaměnil za: „Takhle parádní ještě nikdy“, aby dal Vilémovi najevo, že to opravdu celé šikovně vymyslel a zorganizoval. A jestliže si to parádně užíval hned v těch prvních dnech, tak poté, co se uprostřed týdne nechal ukecat a zašel s Vilémem do hotelového suterénu vyzkoušet wellness služby, si to začal užívat úplně božsky, a sice proto, že se tam zamiloval.