Povídky

Musel nad tím přemýšlet. A vůbec, když někoho i najde, jak všechno vyřídit s Hedou? Zdeněk už klečel jako svůdná čubička, zadeček roztouženě vystrčený lákal k dlouhým hrám. Dnes si všechno prodlouží, co to jen půjde. Přitiskl se k zádům, naklonil hlavu a začal cumlat ušní lalůčky. Vzdychání se zintenzivnilo a přešlo v kňourání.

Jedním z mých spolužáků byl Jarda. Ačkoli nejsem dvakrát vysoký, on je ještě asi o půl hlavy menší, ale měl pěkně vyrýsované tělo, holé, jen od pupíku dolů pruh chlupů, a co mu příroda ubrala na výšce, to mu přidala mezi nohama, na svůj věk měl nadstandardní péro a dvě obří koule měl tak do třetiny stehen. To byl jeden z těch, co se nestyděl a sprchoval se tak, jak se má. Modrooký přidrzlý blonďák, který byl docela průserář, ale i učitelky pro něj měly asi slabost, jelikož mu dost věcí procházelo. Zřejmě za to mohlo jeho frajerské, suverénní chování spojené s roztomilostí jeho malého vzrůstu.

„Tak to vybal,“ postavil před něj jednou půllitr Kofoly na barový pult s takovou razancí, až část tmavé tekutiny vyšplíchla ven, a zkoumavě se na něj zahleděl. „Co se děje? A jestli řekneš, že nic, tak to rovnou zvednu,“ ukázal na ten půllitr, „a vyliju ti to na hlavu!“ „Ts, to je chování,“ hudral Kuba, „máte tu někde nějakou knihu stížností? Jsem nespokojenej s chováním jednoho číšníka, haló!“ „Já se tě ale neptám jako nějakej barman, ptám se tě jako tvůj kámoš!“ upozornil ho Vil.

Dneska je ten velkej den
On je nevěstou, on ženichem
Všechno bude sweet tak, jak má být

Bylo mně už šestadvacet, když mně přišlo, že život funguje jak přesýpací hodiny, co nejdou otočit. Čas utíká rychleji jak jemný písek v nich, a než se člověk naděje, je horní baňka prázdná. Z kluka se stává muž a z uniklé kořisti lovec. Ještě pár let a seminář mládí končí, protože mládí bude v hajzlu, ale můj život byl stále jako na houpačce.

Povídalo se o všem možném, kluci pak šli udělat večeři. Zbyl kousek kuřete po studenu, primář chtěl, ať nakrájí i kus uherského salámu a čabajky. Ještě rajčata a papriky, okurka. Než šli spát, ukázal jim koupelnu a vyndal osušky. Vysvlékli se nahoře a v trenýrkách postupně seběhli do koupelny. Otevřeným oknem bylo slyšet cvrlikání cvrčků a ptáků, kteří díky osvětlení v ulicích také ponocují. Bylo horko, složené deky dali na židli.

Ondra jen pronesl: „A protože tady někdo zlobí, dostane trest.“ Ihned jsem začal hlavou házet, abych kladl alespoň nějaký odpor. Ten byl ale marný. Dalibor mi řádně prohmatal rozkrok, což jsem nečekal a na první moment mne to dost vylekalo a zpod roubíku se vylinul silný vzdech, a tak dostal chvilku na vyzkoušení zafixování mé hlavy svou druhou rukou.

Počas nasledujúcich dní a týždňov mu často zavolám, občas sa ozve aj on mne, je to paráda, akoby som znovu našiel zmysel života, lásku. Mám pocit, že sa čoraz viac zbližujeme a spoznávame. Občas sa aj stretávame, no ako plynie čas, cítim, že Roman je čoraz viac akýsi odmeraný, už to nie je ten veselý chalan, ako som ho spoznal. Vŕta mi to hlavou.

„Ty seš děsně tvrdohlavej! Což je mimochodem podraz, protože v životopisu jsi to zmíněný neměl!“ zakroutí Jindra hlavou, koutky úst mu pobaveně cukají. „Spoustu věcí tam nemám,“ zase se s chutí zahryznu do bagety. „Třeba důvod, proč jsi odešel ze svý bývalý práce,“ prohodí. „Třeba,“ přikývnu. „Ještě pořád mi to nechceš říct?“ zasonduje. „Teda jako není to nic, co bych potřeboval vědět, jenom… jsem prostě zvědavej,“ přizná.

Zasedačka je plná. Nejenom našich lidí, ale i spousty cizích… I když oni jsou zjevně cizí jenom pro mě, protože někteří chlapi od nás se s nima polohlasně baví. Snažím se vyčíst z jejich tváří, o co jde. Sednu si vedle Mary, tázavě k ní zvednu oči… a ona jen pokrčí rameny. Když do místnosti konečně vejde Jonas v doprovodu Nathana, Filipa a ještě někoho dalšího, celej se uvnitř sebe napnu. Přijde mi, že s jejich příchodem se vzduch v zasedačce ochladil. Že zamrzl… a jednotlivý zmrzlý molekuly mě bodají do tváří… a do paží…

Hynek se vrátil a chystal se mu předat psa. "Přece mě neoberete o tu chvilku, kdy si můžu pokecat s někým, kdo mi i odpoví. Pojďte dál," zval Hynka a odebral se do obýváku, kde se složil do křesla. Vystrčil osádrovanou nohu a řekl: "No tak, jsem neškodný, teda skoro."

Jeho rameno se dotkne mýho, což by mě nemělo nijak rozrušovat, za poslední dva týdny jsme se jeden druhýho nadotýkali až až, jenže… To bylo jiný, to mi Ryan v podstatě jenom pomáhal přežít, když se to tak vezme. Kdežto teď sedíme na jedný posteli… a přes nohy máme přehozenou jednu deku… a z našich těl sálá taková ta ranní horkost…

Zvedl jsem se, sundal ze sebe všechno a šel jsem do sprchy, pustil jsem si skoro studenou vodu a nechal ji po sobě stékat. „Jakube, co to s tebou je, co se to s tebou děje?“ pronesl jsem nahlas. Nebylo to ani poprvé, ani naposled, protože tohle dělám dost často, že mluvím sám na sebe. „Motáš se v nějakém začarovaném kruhu.“ Vtom jsem si všiml, že moje péro je z ničeho nic v pozoru. A moje hlava začala myslet na okamžik s Danem, ale i na vyprávění Štěpána… Začal jsem si pomalu strkat dva prsty do análku a přitom jsem začal lehce vzdychat. Představoval jsem si Dana, jak mě šuká, ale zároveň jsem si představoval, jak Štěpána šuká jeho první láska do zadku.