Povídky

"Krásně hřeješ," zašeptal jsem své drahé polovičce a zavrtal jsem se do houští, jak říkám občas z legrace jeho porostu. Už není černý jako kdysi, ale trošku stříbrný. Když nic neříkal, začal jsem ho hladit. Pleskl mě po ruce.

Kam ti to nastriekam? Môžem ti to streknúť do papuľky?“ Bolo mi jasné, že Juraj sa zrejme blíži k výstreku a na to som sa veľmi tešil. „Budem rád, ak sa urobíš do mojich úst.“ A myslel som to vážne. Chcel som ochutnať Jurajove semeno. Jeho vták chutil úžasne a páčilo sa mi Jurajovi fajčiť.

„Dělej… Nadoraz… Víc!“ Supěl pode mnou a já to měl skoro venku. Poslechnout, byl bych v něm už vylitej. Sevřel jsem ho v bocích a z lehu vytáhnul na kolena. Naopak jsem zpomalil a koukal na svý péro, jak mizí a zas se skoro vynořuje z jeho dírky. 

Držel jsem ho za ruku, když jsem ho vedl k výtahu… A ve výtahu taky… A když jsem odemykal svůj byt, tak taky. Držel jsem ho za ruku, jako kdybych mu chtěl vynahradit všechny ty dny, kdy jsem to nedělal.

Sehnul se k jeho klínu. Trochu propadlé břicho, zesláblá stehna. Snad změna vzduchu a klid, snad…, je dvacáté století, lékařská věda významně pokročila. Karel s Jiřím jim poradí. A přijede i lékař z Olomouce. Jen toho nejžádanějšího mezi nohama neubylo. Chvilku si pohrával, pak se sklonil. Pomohl si trochu rukou. Chlapec se mírně prohnul a s výkřikem mu plnil ústa.

Zbadal som ho pár sekúnd pred tým ako on mňa. Vyzeral ako vždy. Dokonale. Bojovne som vystrčil bradu a pozbieral všetky svoje predsavzatia, v ktorých som si prisahal, že sa k nemu budem správať odmerane. Lenže stačil jeden pohľad do jeho očí a tie moje smerovali k zemi spolu s uvedomením, že mi fakt hrozne chýbal.

Nečekal jsem na to, až jeho pohár trpělivosti přeteče, prostě jsem mu v rychlosti sjel na zip kalhot. Po krátkém zaváhání, jsem ho plně rozepnul a vjel mu svou dlaní pod trenky. Hlasitě zasténal, opřel se zády o dřevem obloženou zeď a začal se po mně natahovat, aby mi tu péči oplatil, ale nenechal jsem ho. 

„Zrádci,“ ozvalo se jim za zády. Michal se protahoval jen ve slipech. „Nemohli jste mě vzbudit?“ „Počkej, skočím ti pro špekouna,“ položil svou vidlici Toník. Mojmír zčervenal. Nemohl odtrhnout oči od Michalova rozkroku. Jako by mu trochu…, no rýsoval se tam. Můj bože! „Jdu se oblíknout.“ S Toníkem se vracel i Jarda.

„No trenéra jo,“ uchechtl se Michal a zkusil si levou rukou dosáhnout kamsi k pravé lopatce, „ale já narážím na tebe. Na to, že ty z mýho přestupu nadšenej nejseš.“ Kryštof trhnul rameny. „Tak nadšenej bejt nemusím. Mně stačí, když kvůli tobě nezačnem prohrávat, a to zatím vypadá, že nezačnem… Co je? Sis natáhl sval?“ nedokázal se už bez komentáře dívat na to, jak se Michal na lavičce kroutí. „Asi…,“ zahučel Michal.

„Zkusíme to taky, né Feďo?“ Filip přidržel Fedorovu hlavu. Prsty zabořené ve vlasech. Jazyk vnikající do úst. „Seš božskej,“ zašeptal, jeho ruce náhle sjely až do Fedorova rozkroku. Stisknul. Ten se vyděšeně díval ke Karolíně, ale ta dávala hrníčky do dřezu.

Říká se, že v partnerským vztahu hrozí krize po třech, sedmi a desíti letech. Aspoň ve všelijakých psychologicky laděných příručkách se na to upozorňuje. Je v nich teda hlavně plno nápadů, návodů a mouder, jak si takový spokojený partnerský, ale třeba i pracovní vztahy vybudovat a udržovat, a já se jima veskrze snažím řídit, takže mi přijde, že to všechno docela funguje – a že tedy všeobecně v těch knížkách nejsou žádný bláboly. Ale kruci, nemusel bych se na vlastní kůži přesvědčovat o fungování úplně všeho, ne? A tedy právě i o tom načasování těch krizí. Sedm let…

Viktor si ještě v kabinetu oblékl vestičku. Musel se i usmát. Jako kdyby šel požádat o ruku své vyvolené, nebo vyvoleného? Trochu si zjišťoval, jak se tady na bývalého primáře dívají. Jen samá chvála. Cestou prohodili pár poznámek. Odložili si v předsíni. Denis ho zavedl do malého útulného pokoje se zařízením z dob první republiky. Z křesílka vstal starší, silnější bělovlasý muž. Denis je představil.

Když dopil a otočil se ke dřezu, aby mohl opláchnout použitou skleničku, protože tady sakra nemají ani tu pitomou myčku, zadíval se pro změnu Julian zkoumavým, zvídavým pohledem na Bernarda. Taky si ještě pořád na novou situaci nezvykl. Že už tři týdny, od začátku letních prázdnin, nebydlí v tomhle rozlehlém rodinném domku jenom se svou mámou a babičkou, ale přistěhovali se sem hned dva další zástupci opačného pohlaví – a sice Lukáš, mámin nový partner, a jeho syn. Bernard, týjo, to je aspoň jméno!