Povídky

  • Kashttan
Stylromantika
Datum publikace9. 12. 2018
Počet zobrazení227×
Hodnocení4.69
Počet komentářů4

Mrznou mi ruce, mrznou mi nohy, mrzne mi celé tělo. Chtěl bych, aby jeho zpěv nikdy neskončil, ale mé utrpení je větší a větší. Mé zkřehlé ruce se znovu a znovu pokoušejí o potlesk. Následně sbormistryně ohlásí poslední píseň. A mě zachvátí smutek. Ještě pár písní bych tu zimu vydržel. Chudák Vincent, dojde mi. On tam stojí skoro nehybně celou dobu. Musí mrznout mnohem víc.

  • B.J. Bass
Stylromantika
Datum publikace7. 12. 2018
Počet zobrazení313×
Hodnocení4.92
Počet komentářů4

Bol to on, alebo nie? Čo tu vôbec robí? Ak dobre viem, jeho starí rodičia už tu roky nežijú. Prečo ma to vlastne zaujíma? Kedy sa stihol oženiť?

  • zmetek
Stylromantika
Datum publikace5. 12. 2018
Počet zobrazení598×
Hodnocení4.86
Počet komentářů7

Leželi jsme ráno po probuzení v posteli, pročesával jsem prsty chlupy na Bertově hrudníku a břiše. Moje oblíbená činnost, takové mazlení. „Lechtáš…“ „Já vím, ale dělám to rád, líbí se mi to.“ Posunul jsem se, posadil jsem se rozkročmo na něj, pak jsem se položil, ruce na jeho hrudníku a opřel jsem se bradou o ně a díval se na něj. Díval se mi do očí, ruce založené za hlavou. „Chtěl jsem se zeptat, co bys rád k Vánocům, Níťo?“ zeptal se.

  • Saavik
Stylromantika
Datum publikace4. 12. 2018
Počet zobrazení581×
Hodnocení4.97
Počet komentářů7

- Kam vlastně jdeme? - - Ke mně. Domů. A nekoukej, já se na tebe nevrhnu. - I když já bych zlatíčko teda věděl, co s tebou, pomyslel si Milan v duchu.

  • Kashttan
Stylromantika
Datum publikace2. 12. 2018
Počet zobrazení740×
Hodnocení4.78
Počet komentářů9

Jsem úplně zmrzlý, zachumlám se ještě víc do bundy. Pomalu kráčíme po kraji sjezdovky od lesa dolů k silnici. Na lyžování je ale ještě málo sněhu a zasněžování tu není. Všude už je tma, jen pár loučí, které vyznačují cestu, ještě pomalu dohořívá. Ticho šumavské vesničky ruší jen křupající sníh pod našima nohama.

  • zmetek
Stylromantika
Datum publikace18. 11. 2018
Počet zobrazení1061×
Hodnocení4.78
Počet komentářů15

Ráno po snídani jsem vyrazil ke slati. Dorazil jsem tam na osmou, jak jsme se domluvili. Rozhlížím se, nikde nikdo. Otočil jsem se ke slati. Ještě se nad ní pořád převalovala mlha, ta se zvedne tak za hodinu. Opřel jsem se zády o břízu a pozoroval chomáče mlhy. Keře a vyšší traviny, které se v ní ukrývaly, vypadaly najednou jako sedící postavy… Sedí tam osaměle, jako by o něčem tiše přemýšlely…, třeba o tom, kudy se dostat zpátky… Vypadalo to zlověstně, nepřátelsky, běhal z toho trochu mráz po zádech, cítil jsem, jak se mi začínají ježit vlasy.

  • Jaachim H. T.
Stylromantika
Datum publikace13. 11. 2018
Počet zobrazení682×
Hodnocení4.48
Počet komentářů12

Jak jsem včera pochodoval poblíž silnice a nakopával kusy ledového sněhu, narazila moje bota do něčeho barvou naprosto nepřipomínajícího sníh. Sklonil jsem se, abych lépe viděl, co jsem to obalené ve sněhu nakopl. Šedivý kus kovu jsem oprášil a v ten moment jsem si uvědomil… Našel jsem zbraň!

  • Dušan Bartoň
Stylromantika
Datum publikace11. 11. 2018
Počet zobrazení977×
Hodnocení4.87
Počet komentářů16

"Víš, proč jsem ji nikdy nenosil?" "Netuším." "Stál mi v ní ještě deset let potom." "Jednou se nám to hodí. Ušetříme za Viagru." "Jednou se z tebe určitě zblázním," řekne a pohladí tu mikinu, jako by to bylo štěně.

  • Angelos
Stylromantika
Datum publikace3. 11. 2018
Počet zobrazení582×
Hodnocení4.32
Počet komentářů6

Okamžitě nastražil uši a zpozorněl. Znělo to jako pískání. Skoro jako když píská člověk na prsty, ale mělo to určitou melodii a pravidelnost jako volání nějakého zvířete. Les se zatím zdál opravdu prázdný, ale Thomas si vzpomněl, že může ukrývat ještě horší nebezpečí než moře. Raději se sehnul, opět posbíral své dřevo a rychlým krokem se vypravil zpátky k pláži. Dokonce našel i cestu, která nebyla tak porostlá prapodivnými květinami…, jako by ji někdo vyšlapal. Avšak něco jej bolestivě stáhlo kolem nohy a svět se mu zamotal.

  • nebi
Stylromantika
Datum publikace30. 10. 2018
Počet zobrazení513×
Hodnocení4.48
Počet komentářů3

Večer se vydali znovu na cestu. Les dělal čest své pověsti, cesta jim utekla jako nic v naprosté pohodě. Přesto Levan viděl, že Sebastian není ve své kůži. Snažil se ho povzbudit. Často ho bral za ruku, lehkým stiskem žádal jeho pozornost. Upír na něho vždy pohlédl a usmál se. Ale v jeho očích cosi bylo, promluví si s ním ráno.

  • Angelos
Stylromantika
Datum publikace28. 10. 2018
Počet zobrazení794×
Hodnocení4.27
Počet komentářů5

Thomas koukal jako čertík z krabičky. Připadal si jako domorodec v civilizaci… nebo spíš jako civilizovaný člověk v neznámé divočině. Se směsicí pocitů vysunul nůž z mrtvého zvířete a hleděl na podivně zabarvenou a divně vonící krev. Pak se stejně ohromeně otočil k lesu, který se rozprostíral za pláží. Štíhlé, světlé kmeny nesly větve s košatým porostem červených a růžových listů, zatímco u kořenů rostly podivně zabarvené a tvarované mechy, rostliny a houby, které nikdy v žádném herbáři neviděl a ani neslyšel, že by kdy mohly takové věci existovat. Vypadalo to spíš jako něco, co vzešlo z plátna zfetovaného malíře-surrealisty.

  • Robin
Stylromantika
Datum publikace23. 10. 2018
Počet zobrazení852×
Hodnocení4.86
Počet komentářů5

Páni. To mě dostalo. Takže on se mnou vážně počítá do budoucna. Vůbec jsem nevěděl, co na to říct. Po večeři jsme šli ještě k němu probrat to ještě jednou a v klidu. No… nakonec z toho nic nebylo. Možná to bylo vlivem vína, které jsem si dal, nebo tou větou, kterou Richard vyslovil, nevím. Ale zničehonic jsem vzal Richarda za ruku a odvedl ho do ložnice.

  • nebi
Stylromantika
Datum publikace22. 10. 2018
Počet zobrazení509×
Hodnocení4.06
Počet komentářů6

Všichni zvedli hlavy, koruny stromů byly propletené, neprostupné. Listy a větve tvořily dokonalý štít. Neviděli nebe, hvězdy, nic. „Ve dne tu bude absolutní tma, nemusíte se bát.“ Celou noc šli, pomalou a vyrovnanou chůzí. Nemluvili a skutečně se cítili uvolnění. K ránu se utábořili.

  • nebi
Stylromantika
Datum publikace16. 10. 2018
Počet zobrazení745×
Hodnocení4.06
Počet komentářů15

Zůstala stát se skloněnou hlavou. Obávala se, jak bude upír reagovat, až spatří její oči. Na rozdíl od vlkodlaka bude vědět, co znamenají. Jen na to pomyslela, ozvalo se: „Sundej kápi a ukaž se.“ Udělala to. Pozvedla hlavu.

  • JN
Stylromantika
Datum publikace14. 10. 2018
Počet zobrazení1519×
Hodnocení4.65
Počet komentářů17

Na křižovatce cest tu stojí malý dřevěný přístřešek, taková bouda, jen takový stan, ale ze dřeva. Tak akorát, aby se do něj vešel bytelný stůl a dvě lavice. Tady se dá počkat, dokud se nepřežene ten nejprudší déšť. Vešel jsem dovnitř a shodil batoh a pláštěnku. Ticho. Jen tiché šumění deště. A kroky. Před boudou se objevil kluk. Mohlo mu být tak kolem třiceti. Byl štíhlý, vysoký. Žádný šampion, ale hezký, normální kluk. Měl dlouhé, tmavé, rovné vlasy, které spadaly na jeho mužná ramena a rámovaly oválný obličej s hezky tvarovaným nosem. Docela hezký kluk, blesklo mi hlavou.

  • nebi
Stylromantika
Datum publikace9. 10. 2018
Počet zobrazení581×
Hodnocení4.53
Počet komentářů4

Levan se probudil. Dobře se mu spalo, už dlouho nebyl tak odpočatý a svěží. Protáhnul se, až mu v kostech zapraskalo. Posadil se na posteli. Kde je Sebastian? Rozhlédl se, nikde nikdo. Zavřel oči, soustředil se na něj a poznal to hned. Nemohl být daleko a byl v pořádku. „Sebastiane?“ zavolal do prázdna.

  • Tomáš98
Stylromantika
Datum publikace8. 10. 2018
Počet zobrazení893×
Hodnocení4.71
Počet komentářů5

Ach jo, to jsem zase položil otázku. Dominik byl chvíli zticha a nic neříkal, jen koukal do blba. Tak mě napadlo, že ho trochu rozveselím. Odložil jsem sklenku a přiblížil se k němu blíž. Až když se můj nos dotýkal jeho tváře, jako bych ho chtěl políbit, jsem řekl: „Zapomeň na to, jestli si pamatuješ, před tím v předsíni jsme měli něco rozdělaného.“

  • nebi
Stylromantika
Datum publikace7. 10. 2018
Počet zobrazení638×
Hodnocení4.64
Počet komentářů8

Přivřel oči, bylo tak příjemné oddávat se jeho dotekům. Do zad mu vypaloval horké cestičky svými prsty a na hrudi ucítil jeho horké rty. Kruci. Neměl začínat rozhovor polibkem, momentálně má mysl zastřenou touhou. A znovu pocítil i chuť napít se jeho krve.

  • zmetek
Stylromantika
Datum publikace4. 10. 2018
Počet zobrazení1123×
Hodnocení4.87
Počet komentářů8

„Skočíme si večer na chvíli na ryby?“ „Dobře, tak jo.“ Já na chytání ryb nic nevidím, ale Bert tvrdí, že při tom relaxuje a baví ho to. Nahodí, posadí se. Já si sednu rozkročmo za něj, chytím ho oběma rukama okolo pasu, přimáčknu se a položím hlavu na jeho záda. Takhle relaxuju já. Z jeho napětí už poznám, kdy ho mám pustit, protože se natáhne pro prut.

  • nebi
Stylromantika
Datum publikace2. 10. 2018
Počet zobrazení713×
Hodnocení4.25
Počet komentářů7

Lykan ležel na zádech, ruce a nohy rozhozené do stran, nahý. Sebastian sledoval jizvy na jeho těle. Mnohé z nich dokázal identifikovat. Kousnutí a škrábance od upíra poznal bezpečně. Množství jizev ho udivovalo, nemohl to úplně posoudit, nevěděl, kolik jizev z bojů by měl, kdyby nějaké měl. Po zhojení zranění nezůstane upírům žádná jizva. Snadno se tak pozná čistokrevný od proměněného.

  • nebi
Stylromantika
Datum publikace29. 9. 2018
Počet zobrazení1210×
Hodnocení4.70
Počet komentářů13

Lukas vrávoravě vykročil a málem upadl. Opřel ho tedy o sebe a vedl halou ke schodišti. Na schodech se Lukas zapotácel a málem je strhl oba. Elstar ho zachytil a prostě vzal do náruče. Kolem krku se mu ovinuly dvě hřejivé ruce a Lukasova tvář se přitiskla k jeho krku. Šimral ho svým dechem a vlasy se neposlušně toulaly na rameni. Když vyšel po schodišti, zahnul ke dveřím pokoje, loktem otevřel dveře a vstoupil.

  • nebi
Stylromantika
Datum publikace23. 9. 2018
Počet zobrazení942×
Hodnocení4.36
Počet komentářů16

Sebastian se na něj zašklebil. Uchopil pevně ruku, přitáhl si ji ke rtům a zabořil do ní zuby. Krev mu naplnila ústa, něco takového nikdy neochutnal. Nedalo se to k ničemu přirovnat. Tělo se probouzelo, Levanova síla proudila do něj. Kousnutí moc nebolelo, ale cítil se divně. Kupodivu ne nepříjemně, naopak. Ke svému překvapení zjišťoval, že na něj má tahle naprosto bláznivá situace docela stimulující účinky.

  • zmetek
Stylromantika
Datum publikace19. 9. 2018
Počet zobrazení1179×
Hodnocení4.71
Počet komentářů15

Obraz mladíka, který sedí v interiéru u stolu, přičemž za ním jsou vidět otevřené dveře do další místnosti. Ruku položenou klidně na stole, dívaje se zádumčivě z obrazu. Takové ty oči, které vás sledují, ať jste kdekoli v místnosti. Světlé vlasy po ramena. Tmavý, začernalý obraz. V rohu obrazu nejasný nečitelný erb a nápis. Adamovi se s obtížemi podařilo přečíst: AETATIS SUE XXI. Takže portrétovanému bylo dvacet jedna let. O rok starší než Adam.

  • nebi
Stylromantika
Datum publikace18. 9. 2018
Počet zobrazení1327×
Hodnocení4.07
Počet komentářů12

Čekal, až uslyší zvuk motoru. Prohlížel si mladíka. Jeho tvář, která teď, když byl v klidu, působila něžně. Levan si ji pamatoval z boje, tvář dravce, pro něj nádherného dravce. Chtěl ho, živočišná touha mu proudila v žilách. Odhalená světlá kůže vypadala ještě bledší vedle Levanovy opálené pokožky. Pohladil ho jemně po tváři, sklonil se a políbil ho do vlasů. Zavřel oči a vdechl jejich vůni. Zavrčení motoru mu dalo znamení, že je čas.

  • zmetek
Stylromantika
Datum publikace16. 9. 2018
Počet zobrazení1379×
Hodnocení4.57
Počet komentářů12

Se sestrou jsme vždycky měli zakázáno se k rašeliništi i jen přibližovat, takže nás samozřejmě lákalo. Ta oka vody, ostrovy rašeliníku, sem tam zakrslá břízka. A nejhezčí to bylo, když se nad slatí lehce převalovala mlha. Bylo to jak romantická pohádka. Zastavil jsem se a koukal na slať. Ve sluníčku vypadala klidně a nevinně. Vzal jsem větší kámen a hodil jsem ho na kus, co vypadal jako cestička. Dopadl s mlasknutím a hned se začal potápět. Zavřelo se za ním bahno se zvukem, který zněl jako zoufalý povzdech.