Povídky

Přidám se k potlesku, kterým vyprovodíme konferenciéra z pódia, zároveň mám ale chuť si spokojeně zamnout ruce: konečně se dočkám! Hudbu od Hanse Zimmera miluju! No dobře, trochu to upřesním: miluju hudbu ze spousty filmů. Z většiny filmů. A z her. Nebo i klasický rádiový hity – ale v podání symfonickýho orchestru. Když jsem třeba nedávno objevil nesmrtelnou pecku Right Here, Right Now v symfonické verzi, způsobilo mi to takovej malej duševní orgasmus, haha… Ale k věci: proto jsem dnes tady, v Praze, na koncertě jednoho brněnskýho juniorskýho symfonickýho orchestru.

„Honzíku, nechtěl bys zítra zajít ke mně?“ Podíval se na mne s jakousi nedůvěrou v očích. Mlčel. „To není dobrý nápad.“ „Takže náš vztah není přátelský a řediteli jsi lhal?“ Mlčel. „Promiň, že jsem tě obtěžoval, domníval jsem se, že jsme přátelé.“ „Pch,“ uchechtl se. Otočil jsem se a odcházel. „Jsem ti dobrej jenom na to, abych ti podržel,“ zařval za mnou a celá chodba oněměla, všichni studenti jako by zmrzli.

To žuchnutí do měkkýho se mi líbilo vždycky. A s Lexem o to víc, když přistál v podstatě na mně. Tak jsem se trochu skulil na bok, stáhnul ty brejle, stáhnul i ty jeho a naklonil se nad něj. Někdo z nás dvou to už prostě musel zkusit…

Viktor si ještě v kabinetu oblékl vestičku. Musel se i usmát. Jako kdyby šel požádat o ruku své vyvolené, nebo vyvoleného? Trochu si zjišťoval, jak se tady na bývalého primáře dívají. Jen samá chvála. Cestou prohodili pár poznámek. Odložili si v předsíni. Denis ho zavedl do malého útulného pokoje se zařízením z dob první republiky. Z křesílka vstal starší, silnější bělovlasý muž. Denis je představil.

Pozoroval střechu vedlejšího paneláku, kde právě nějaký mladý montér předělával společnou anténu. Všechno shodil a byl tam v tom horku jen ve slipech. Určitě si byl vědomý, že ho nějaká ženská pozoruje. Kdyby měla třeba divadelní kukátko, bylo by na co. Viki se zasmál, tak on ženská není, ale podívá se rád. A kukátko je ve skříňce. Zaostřil. Jo, tak to by mohl. Tělíčko jak ze zahraničních časopisů pro homosexuály. Tam bývají takoví. Aby se bylo nač dívat, když už. Ty slipy tak tak drží svůj obsah pohromadě. A že se tam toho vleze.

Tak sa i stane. Len čo rukou zrýchlim kmitočet honenia vtáka, začne striekať až na druhú stranu steny a ja si labužnícky oblížem prsty so zbytkami semena. A že ho má husté a sladké. Po dlhom čase tak ochutnávam sperma niekoho iného a aj po dlhom čase mňa niekto neskutočne krásne vyfajčí. To, ako sa hrá jazykom s mojím žaluďom je… no…, ako keď mi to môj anjelik robil kedysi. Precitnem zo spomienok a ideme si umyť, čo je treba.

Sklenička s rumem klepla o stůl a Max si dvojnásobně v duchu vynadal – jednak si měl nalít něco silnějšího a jednak zase porušil jedno ze svých pravidel. Měl osvědčenou zásadu, neptat se na otázky, na které vlastně nepotřebuje znát odpověď, nicméně s tím, jak nebyl v kontaktu s přístavním světem, se některé jeho komunikační zvyklosti obrousily a on se pak často přistihl, že hodinu a půl od položení zbytečné otázky poslouchá informace, o které nemá zájem. A tentokrát to nebude jiný…

aneb o šlechetném studentovi.
Naučné vyprávění o síle viny a moci odpuštění. Zejména pro mládež dospívající veskrze vhodné a autoritami doporučené.
Důležité upozornění: Využití v textu uvedených erotických pomůcek v souvislosti s léčbou závislostí nemá žádnou relevantní oporu v seriózním vědeckém zkoumání a jejich užití pro medicínské účely nebylo příslušnými autoritami v jakékoliv podobě schváleno. Veškerá v textu uvedená odborná terminologie byla použita výhradně v rámci umělecké licence a text není určen jako doporučení či návod. Čtení může nepříznivě ovlivnit činnosti vyžadující zvýšenou pozornost, motorickou koordinaci a rychlé rozhodování. Obsahuje doprovodné světelné efekty nevhodné pro děti, těhotné a jinak světlosenzitivní osoby.

aneb o šlechetném doktorovi.
Naučné vyprávění o síle viny a moci odpuštění. Zejména pro mládež dospívající veskrze vhodné a autoritami doporučené.
Důležité upozornění: V textu uvedené hodnocení důkazů, dovozené právní kvalifikace a potencionální trestněprávní důsledky nejsou závazným právním stanoviskem ani názorem k tomu oprávněné autority a nebyly s takovou autoritou ani konzultovány. Veškerá v textu uvedená odborná terminologie byla použita výhradně v rámci umělecké licence a text není určen jako doporučení či návod. Čtení může nepříznivě ovlivnit činnosti vyžadující zvýšenou pozornost, motorickou koordinaci a rychlé rozhodování. Obsahuje doprovodné světelné efekty nevhodné pro děti, těhotné a jinak světlosenzitivní osoby.

Rybník byl na návrší nad vesnicí, její horní částí, z jedné strany obklopený lesem, ze druhé poli. Na keř nahnutý nad vodou si přehodili trička a plátěné kalhoty. Ve vodě mezi rákosím bylo potopené prkno původně z kusu lávky. Tím se dalo vyhnout bahnu a dál už byla větší hloubka vhodná k plavání. Ostrůvek vznikl naplavením větví, měl tak pět čtverečních metrů, plný prorůstajících vrbových prutů. Mezi nimi lavička z olše. Posadili se. Dal se odsud přehlédnout celý rybník s vlnícím se rákosím.

„To cestou doženeme, do Brna je daleko,“ mávnul rukou řidič a kráska se konečně rozhodla postoupit dál do autobusu. Ovšem hoch, co zřejmě patřil k ní a šel za ní, zase zcela rozhodil mě. Stejné vlasy barvy slonoviny, tvář anděla, modrý džínový komplet, oranžové tričko. Okamžitě mě napadlo, že tuhle tvář znám. Určitě z nějakého obrazu. Jistě, moskevské Puškinovo muzeum. Vlámští malíři, šestnácté století a hned se mi vybavil i nápis. „Chlapec, jehož krása se dotýkala hvězd.“

A i když si o jejích přesvědčovacích technikách myslím svoje, a i když mě to zrovinka na vodu nijak netáhne, jelikož jsem spíš suchozemskej typ – kolo, brusle, hory a podobně, tak tomu prckovi nechci kazit radost. „No tak teda jo,“ svolím a musím si oddálit telefon od ucha, jak ségra na druhé straně vypískne radostí. Jak malá!