Povídky

Sakra, ten mi hnul žlučí, soptím v duchu, zatímco sbíhám schody na pláž. Na nádhernou pláž mimochodem, to se musí nechat! Oceán se šustivě, lísavě vlní, převaluje průzračnou vodu tam a zpátky, odráží se v něm dopolední sluníčko… a celá ta scenerie mě vyloženě zve k vykoupání, jenže to bych se musel vrátit na pokoj pro plavky. A to se mi nechce, a tak se chvilku jen tak rozhlížím kolem dokola, lámu si hlavu nad tím, proč se v té čisťounké a na omak teplé vodě vůbec nikdo necachtá… A pak se vydám jen tak nazdařbůh líným tempem doprava. Courám se podél vody, často teda přímo i vodou, užívám si, jak na mě nikdo nemluví a jak nemusím s nikým mluvit já a jak tu nikde neslyším češtinu… A zároveň mě to vnitřně všechno strašně užírá. Že tu na mě nikdo nemluví, že nemám s kým mluvit já.

Prešiel do spálne a otvoril zásuvku na komode, v ktorej mal schovaný svoj prsteň. Bol to elegantný zlatý prsteň so zafírom, ktorý kúpil pred časom, keď si bol istý, že Filip je ten pravý. Hlavne si pamätal okamih, keď ho pre Filipa vybral – s túžbou, aby ho daroval láske svojho života. Marek sa vrátil do obývačky, kde Filip spoznal v Marekovej ruke dobre známu krabičku z komody, stál s úsmevom na tvári, očividne dojatý. Marek sa priblížil a nežne vzal Filipovu ruku. „Teraz je na mne, aby som ti ukázal, ako veľmi ťa milujem,“ a prsteň mu natiahol na prostredník.

Bolo mi tak trápne, že mi začínalo byť trápne aj z toho, ako mi je trápne, a tak sa z toho stal jeden nekonečný kolotoč. Zobudil som sa už pred hodinou, ale dlho mi trvalo, kým som nazbieral odvahu, aby som vyšiel z izby. Keď som z nej konečne vyšiel, tak som počul Honzov rozhovor s babičkou a to mi začalo byť pre zmenu… ešte trápnejšie. Nevedel som si predstaviť, že sa mám ukázať na oči jemu, a nieto ešte ďalšiemu členovi jeho rodiny. Čo si už len musela pomyslieť, keď jej povedal, že má doma študenta, ktorý to prehnal s alkoholom?

Jejich miláček si rukama uchopil oba penisy a jemně je hladil. Mazlení ve vodě museli zkrátit. Ještě osušit a už si nesli Tolju na postel. Jejich rty se setkaly při líbání hebkého šourku a nasávání koulí. „To asi nevydržím,“ kňoural. „Nevadí, tak kohoutek pusť.“ „Krásný dostřik, tady ho přepůlíme. Každý máme kousek. Chceš, Honzo, břicho nebo prsa?“

V romantickej atmosfére neskorej noci, keď sa svetlo mesiaca jemne odrážalo od okna, sedeli Filip a Marek v tichej, ale intenzívnej blízkosti. Obaja sa dívali na seba, akoby sa čas spomalil a celý svet sa sústredil len na ich vzájomnú prítomnosť. Vzduch medzi nimi bol nabitý nevypovedanými slovami, túžbou a vzájomným porozumením, ktoré nepotrebovalo byť vyjadrené.

„Požičiate mi tie noty?“ požiadal som ho a on pochopil, ktoré chcem, aj keď som to nedefinoval. „Určite,“ podal mi ich, ale keď som si ich chcel vziať, tak ich hneď nepustil, ale miesto toho sa mi zahľadel do očí. Jeho oči mali takú zvláštnu farbu, niečo medzi hnedou a zelenou, a ja som nevedel, či sa mi zadrhol dych z toho, ako nimi na mňa intenzívne hľadel, alebo preto, že som vedel, že sa niečo opýta. „Nechceš si o tom všem ještě promluvit?“

Tak to jsou muka. Sakra copak on to necítí? Po líbání měl Franta pocit, že mu prasknou koule. Taky když Lukáš usnul, opatrně vstal, šel ke kmenu jabloně a stačilo pár tahů prsty a úleva byla sladká. Jenže mnohem sladší by byla, kdyby místo na kůře stromu skončila úplně jinde. Vrátil se. Hoch ležel za jeho zády. Přisunul se blíž. Jedna ruka skončila ve vlasech, druhá na Frantových prsou. Snad časem.

To vše v Radimovi vykrystalizovalo v dosud nepoznanou nejistotu, ten muž, přestože byl téměř o generaci starší než on, ho prostě a jednoduše eroticky přitahoval, navíc způsobem, který až dodnes nepoznal a kterému nerozuměl. Prohlížel si jeho tělo a hledal na něm nějaké znamení, něco, co by ho polidšťovalo, něco, co by vysvětlovalo krev Radimovi divoce pulsující ve spáncích a povážlivě nejen v nich, a něco, co by zároveň vyjadřovalo i jakoukoli emoci stojící za zachycení. Kromě nesouměrného ostrůvku řídkého porostu pubického ochlupení a až nepřirozeně masitého penisu, který se v chomáči dlouhých hustých chlupů i s plným šourkem ledabyle povaloval na hraně lehátka narychlo ráno sestaveného z dřevěných palet pokrytých bílým prostěradlem, však neviděl nic, co by mu napovědělo, nic, co by alespoň trochu jeho pocity vysvětlilo.

„Ahoj, Oli!“ oplatil jsem mu pozdrav – a rovnou jsem přešel k věci: „Můžeš mi prosím tě vysvětlit, čo si tým chcel povedať?“ Nějakým způsobem mě totiž ty jeho čtyři slova podráždily, nemohl jsem si pomoct, ale zároveň jsem na něj nechtěl hned spustit moc zostra, a tak jsem to celý zkusil zjemnit tím, že jsem tu otázku zaobalil do mnohem měkčeji znějící slovenštiny. „Čím…?“ zkusil Oliver hrát o čas – zjevně už i jemu došlo, že tím posledním vzkazem trochu přestřelil.

Byla neděle, místo na zaparkování našel téměř hned a jen pár kroků od svého cíle. Zastavil se u výlohy zavřené prodejny kožené galanterie a několik chvil předstíral, že pohledem vybírá novou aktovku, pak rychle otevřel přilehlé neoznačené, černou neprůhlednou fólií zaslepené dveře, prošel jimi a spěšně za sebou opět zavřel. V malém prostoru zádveří, který skrýval vlastně jen další, tentokrát již firmou i otevírací dobou označený vstup, vyhledal očima zvonek, a především oko kamery nad ním. Zhluboka se nadechl a zazvonil.

Filip odložil hrníček, vyšel ven pod stříšku, ulitu šnečka přendal za stružku do mechu, stáhl tepláky na půl žerdi. Miloši nezbylo než se dívat na krásné půlky zadečku a to, co držel v ruce, ho docela rozhodilo. Znervózněl, ale zároveň cítil vzrůstající vzrušení, kterému se nedalo ubránit. Filip byl docela atraktivní typ s těmi jeho kudrlinami. Jen se pomalu vkrádal strach, jestli všechno třeba není jen hra.

Takže i když to možná zní trochu směšně, tahle hračka udělala svoje, trocha alkoholu asi taky, blízkost jiného nahého kluka k tomu, prostě bariéra byla prolomena, smáli se, mazlili, Eda přestal odstrkovat všetečnou ruku, která byla stále zvědavější a oni se pomilovali. A ukázalo se, že směs burčáku a moštu může být nejen prospěšná, ale i poněkud výbušná, takže Eda musel u Franty zůstat na noc, ale nikdy toho ani jeden nelitoval.