Povídky

Koukl jsem po něm. Spokojeně se usmíval. Asi na mě byl skvělej pohled. Sotva jsem ho pusou obejmul a naučit se ho dostat do krku, mi trvalo docela dlouho. Teď už jsem byl v tomhle směru ale profík, protože Lukovi se to tak líbilo. Přitiskl jsem mu na ocas jazyk, sevřel ho v puse a začal dlouhými tahy kouřit. Rukou jsem si sevřel svý stojící péro a začal si ho honit. Bylo součástí dohody, že můžu. Luke mi nechtěl odpírat sex, to považoval za ponížení nejvyšší kategorie. Chtěl, abych si sex užíval stejně, jako on. V tomhle byl náš D/s vztah jiný. Nikdy mi nezakazoval dotýkat se sám sebe.

Po lehčím hraní a menší nehodě od Gimpa jsem se přesunul k jeho pomočenému rozkroku, ze kterého stále kapaly kapky moči. Rozepnul jsem mu tedy zip a zpod švů jeho obleku vytekly zbylé chcanky smíchané s olejem na latex. Koukal jsem na jeho zamčeného ptáka, ze kterého padaly kapky moči. Líbilo se mi, jak se Gimp stydí a snaží se chovat normálně a vžít se do role.

Odemknul jsem to jeho staré CBčko a opatrně jsem z něj vyndal jeho péro, bylo vidět, že moc to CBčko pohodlné neměl. Sundal jsem z něj všechny ostatní součásti a začal jsem instalovat nové. Při prvním dotyku kovu na jeho tělo se Gimp natolik lekl, že povyskočil. Ignoroval jsem jeho poskakování a pokračoval v práci.

Kolik lidí, tolik chutí, tentokrát tedy něco pro příznivce drsnějších hrátek s grupáčem navrch pro ty, kterým jen jeden nestačí, pro všechny ostatní pak snad alepoň trocha zábavného čtení a nějaké barevné obrázky, tu a tam dokonce i s bublinkama.

„Ještě si chvíli pohrajeme, zmrde,“ vysvětlil. Moc jsem teda netušil, co tím myslí. Než jsem se stačil zorientovat, sundal mi boty a ponožky. Ponožku mi zkušeným hmatem nacpal do pusy. Chtěl jsem ji vyplivnout a zeptat se, co vyvádí, ale převázal mi pusu druhou ponožkou, takže jsem měl smůlu. Snažil jsem se dostat překážku z pusy ven, ale marně. Jen jsem tam kroutil hlavou a snažil se ji vystrčit, ani se nepohnula. Cítil jsem, jak pomalu začíná nasákat slinami.

Norm s Markem mě pak odvedli do obchodu na místo, kde měla být výbava vystavená. Dovedli mě až k podivnému zařízení, ze kterého vedla spousta kožených popruhů. Norm začal moje ruce a různé části těla pomalu přivazovat.

Osvobodím kotníky a opět si kleknu. Periferně vidím, jak i on osvobozuje overal až dosud za rukávy stažený kolem pasu a staví se za mě. Raději sklopím zrak a nohavicí poslušně otírám podlahu. Dnes už to nejspíš přijde, dalo se to čekat, vezme si mě i zezadu. Včera se spokojil pouze s mým krkem, teprve jsme se seznamovali, jeho slova, dnes bude nepochybně chtít víc, bude chtít všechno. Nemá smysl se tomu pokoušet vzdorovat.

Moje péro hladce vklouzlo do návleku. V tom okamžiku mě to málem přivedlo k výstřiku, ale povedlo se mi to rozdýchat. Najednou mě Mark plácnul po zadku. Než jsem se vzpamatoval, vklouzly jeho lubrikantem potřené prsty do mé díry. Rychle jsem se otočil a tázavě se na něj podíval.

Vzhledem k tomu, že tuhle podmínku jsem jako jedinou znal dopředu, tak bez dalšího zdržování nebo dokonce smlouvání si přes hlavu přetáhnu tričko, z nohou si stáhnu kraťasy rovnou i s boxerkama a na hromádku odhodím i ponožky. Pak pomalu zvednu oči k Nikovi, zatímco ruce se mi úplně automaticky ochranitelsky spojí před mým rozkrokem.

„Ajajaj, další kázání…? No tak jen do mě,“ pohodlně se zapřu v židli a upřu na něj pobavenej pohled. „Viac by si potreboval pár na zadok,“ založí si ruce na hrudníku. „No, co naděláš. Jak jsi sám řekl, už mi není dvanáct, takže na podobný výchovný lekce už je pozdě,“ posmívám se mu. „Nemuselo by,“ pronese záhadně a přimhouří na mě oči. „Aj vo svojom veku očividne výchovnú lekciu potrebuješ ako soľ.“

„Klídek,“ prohodí Isaac jakoby nic a začne mi olizovat pravou bradavku. „Svůj ranní vlak stihneš tak, jak bylo domluvený, nehodlám tě tu držet tejden,“ vymumlá mi do hrudníku. „No skvělý, to jsi hodnej! To abych si připravil děkovnej proslov!“ zahučím sarkasticky a znovu podrážděně zaškubu rukama, jako kdybych doufal, že jednou ten provaz přece povolit musí, ačkoliv moje racionální já ví, že nic takovýho se samozřejmě nikdy nestane. „Cleme, jestli se nepřestaneš pořád tak vztekat, tak vážně budu muset bejt přísnější. A ty víš, že to umím!“ napomene mě Isaac.

Naposledy překontroluju čas na svým OsComu: 18:05. Okej, to je akorát – nechtěl jsem tam nedočkavě přijít hned na šest, ale zároveň nechci, aby si Jess začal dělat starosti s tím, že jsem si to rozmyslel… Nerozmyslel jsem si to. Jenom jsem malinko nervózní. Ale to je snad pochopitelný, ne? Nejsem moc zvyklej si domlouvat rande ani normálně, natož takhle v podstatě naslepo, tedy s někým, s kým se znám jenom přes Hru!

Odpověď přišla brzo a já mám poslední vteřiny se rozhodnout, jestli to vezmu na wecka nebo uteču. Nadrženost vyhrává a já s měkkýma kolenama, ale pevným rozhodnutím razím směr hajzlíky. Vlevo stojí nějakej děda a vzadu vysokej týpek v modrý mikině. Jdu rovnou k němu. Tedy, čekal bych tu větší nával, možná odpoledne. Teď čerstvě po obědech to vypadá celkem klidně. Stoupnu si k tomu svýmu týpkovi, sáhnu do rozkroku. Vyndám péro a bylo by zbytečný předstírat chcaní. Z takhle naběhlýho bych nevyloudil ani kapku.