Povídky

Nakonec, nebylo to první dildo, který si na tý podlaze připravoval. Přestal jsem ho pozorovat a místo toho jsem pohledem následoval konec jezdeckýho bičíku, kterym Angel lhostejně přejížděl po potem zvlhlý kůži svýho klienta. Záda, boky, stehna, obliny vyšpulených půlek. A pak střed.

Stál přede mnou do půl těla, v ruce krátký kožený důtky. Tmavý bokový džíny na dlouhejch nohách, v bradavkách piercing a pod pupíkem taky. Na pravým rameni vytetovanej černej kůň ve cvalu. Pan božský osobně. Koukl jsem mu do rozkroku a boule, co se tam vydouvala, mě nenechala na pochybách, že tam pro mě schovává pěkný překvapení.

„Neumíš poslouchat, Eliáši?“ přimhouřím na něj oči, ale i když to trochu zavrčím, pořád ve svém hlase cítím i pobavení. Sám jsem překvapený, kde se to v něm bere. Měl jsem pod rukama spoustu lidí, co to měli přímo v povaze, to, že je tahle hra baví právě, když je postavená na tom, že neposlouchají, dokud je do toho nedonutím. Ale Eliáš takový nikdy nebyl. I teď si myslím, že to není úplně jeho styl, ale nemůžu říct, že by mě takováhle změna jeho chování nebavila. Baví mě to, a moc, ten kluk má v sobě spoustu vrstev a mně se zatím líbila každá, kterou jsem objevil.

„Co se to, do háje, děje? Co děláš? Přestaň!“ Jako kdybych fakt na chvíli uvěřil tomu, že za to může von a ten jeho, teda vlastně můj, vovladač. „Nevyšiluj, vždyť jsem ti říkal, co dělám. Jo a doporučuju ti pustit ty trenky, stejně je za chvíli neudržíš.“ Kouknu se na svoje ruce a leknu se. Jsou najednou voproti těm trenkám nějaký malý. Pustím je a trenky spadnou vokamžitě na zem k mejm nohám. Sakra, uvědomím si, že teď jsem před Maxem úplně nahej, a navíc stále se stojícím pérem, který ještě nestihlo zareagovat na tuhle podivnou situaci. Anebo naopak stihlo? Než si to ale stihnu celý srovnat v hlavě, uvědomím si, že už sedícímu Maxovi nevidím ani do vobličeje, ani na jeho vosvalenej hrudník a břicho, ale celej můj vobzor zabírají jeho chlupatý nohy a hlavně chodidla.

O Jindřichovu budoucnost, co člena armády, jsme se s Vilémem počali strachovati. Snaha jeho vyhnouti se trestu přislíbenému v nitru jeho neuvěřitelné schopnosti zvěda probudila. O mladém Baronu Oldřichu z Branné nám toliko zpráv během několika málo dnů nanosil, že podezření z loupeže spisů v archivu Generálově se v nás usídlilo. Ujištěni jsme byli, že Generál o akci této ani zbla povědomí nemá. Vnitřně zapochyboval jsem o tom, neb Generál dle názoru mého o každém pohybu, ba i slově, ve zdech těchto jest zpraven.

Ráno probuzen jsem byl mladíkem velmi pěkným, který ku koupeli mě vyzval. Dotyky jeho ve mně plamen chtíče vzedmuly. Původně rozhodl jsem se hned po koupeli Viléma vyhledati, by mi od tohoto plamene pomohl. Nebylo toho zapotřebí. Mladík, Markem zvaný, svůj šat odložil a za mnou do kádě teplé vody vstoupil. I počal tělo mé umývati tak jemně, že těmto dotykům slastným jsem se poddal zcela, oči zavřel a jen na vlnách příjemných myšlenek se vznášel. Na mé hrudi počal jemně se věnovati bradavkám mým, nejdříve hadříkem hebkým, posléze jen svými prstíky hbitými a nakonec, což vytrhlo mě z rozjímání mého, i jazykem svým.

Ne že bych nebyl spokojenej s tím, jak vypadám, a ne že bych nebyl zvyklej se před někým svlíkat… Ale zjišťuju, že je to úplně jinej pocit – udělat to dobrovolně, kdy chci a před kým chci, než být takhle svlíknutej nedobrovolně… a být donucenej tak zůstat a nechat se okukovat.

Než se stačím nadechnout k odpovědi, přiletěla další rána. Zadek mě pálí, ale neodvážím se pohnout. Pak cítím, jak mě hladíš po rozbolavělé kůži. Palec zabloudil až k díře. Jemně ji promneš a při tom stále lehce honíš moje péro stažené dozadu. Zatlačíš palcem a lehce pronikneš do mne. Jednou, dvakrát, pak ale přestáváš. Plesk, další rána mi přistála na půlce a v dalším okamžiku cítím v rýze tvůj vztyčený penis. Projíždíš s ním nahoru a dolů, je tvrdý jako kámen. Lehce se zavrtim, abych se nasměroval dírkou na tvůj žalud. Plesk. Půlky se mi stáhly bolesti a leknutím.

"Vezmi si ho," zašeptá muž nade mnou. Kleknu si a rukama se začnu propracovávat přes knoflík a zip džín. Jen pár vteřin stačilo, kalhoty má stažené nad koleny a jeho úd mi trčí do tváře. Pohladím ho, prsty přejedu po visícím pytli a pootevřu ústa. Ani se ho nedotknu a za mými zády se ozve: "Ani se nezeptáš na svolení, čubičko?" V chodbě darkroomu jsi nás snadno našel a teď stojíš za námi. "Smím?" ptám se. Vím, co odpovíš, ale přesto čekám.

UPOZORNĚNÍ: Všechna předchozí varování určená pro citlivější čtenáře jsou i nadále ve všech ohledech platná a osoby se známou přecitlivělostí na násilné, ponižující a jakkoliv jinak bezcitné verbální či vizuální podněty by se měly ke konzumaci textu nebo jeho součástí, ať již vcelku nebo jednotlivě, uchýlit pouze ve stavu nejvyšší nouze a vždy až po náležité premedikaci! V PŘÍPADĚ POCHYBNOSTÍ JE NEZBYTNÉ SE PORADIT SE SVÝM LÉKAŘEM NEBO LÉKÁRNÍKEM.

Upozornění pro citlivější čtenáře: Jedná se o počin téměř čistě pornografický a záměrem autora nebylo čtenáře poučit, nebo dokonce jakkoliv vzdělat, ale výhradně a pouze rozrušit. Fyzické a charakterové parametry veškerých jednajících postav jsou za tím účelem záměrně zatíženy veškerou, pro pornografii typickou, zjednodušující schematičností a jsou stejně jako děj sám zcela nerealistické. Text obsahuje vyjma necudných obrázků také popis násilných a kriminálních aktivit, včetně nekonsensuálního nechráněného pohlavního styku, které navíc nebudou v závěru nijak postiženy.

A taky ho obdivuju za to, jak to umí se mnou. Bydlíme spolu už skoro tři měsíce – a pořád mě to nepřestává udivovat. A pořád mě nepřestávají fascinovat ty jeho šikovný, hbitý a jemný prsty. A dotyky. A ty jeho podmanivý oči. A to jeho panovačný chování. V sexu. Mimo postel naštěstí zase tak panovačnej není. Na druhou stranu, s ním se i obyčejná snídaně, chystání se do práce nebo večerní sledování filmu zvrhne do sexu. Takže je vlastně panovačnej tak nějak pořád…

Jakmile vstoupím za ním do ateliéru, do očí mě uhodí černej provaz visící ze stropu. Nepatrně se zarazím a páteří mi projede napůl vzrušený, napůl znejistělý zamrazení. Vypadá to tak… tak… No prostě, dřív jsme se po mým příchodu mohli s Brunem aspoň chvilku tvářit, že se jedná o úplně obyčejný kamarádský setkání, ale teď je patrný na první pohled, o co mezi náma přesně jde.