Kluk na hraní – Kapitola 1. – Změna začíná

Pohled z okna auta byl rozmazaný pás šedivého města, který plynule přecházel v zelené pruhy předměstských zahrad. Mirek seděl na sedadle spolujezdce, ruce složené na klíně a poslouchal, jak Vladimír klidně hovoří o běžných věcech – o práci, o tom, jak se mu daří, o jeho starém Mercedesu, o blížícím se víkendu. Slova byla banální, tón hluboký, uklidňující. Mirek přikyvoval, sem tam vmísil krátkou poznámku, ale uvnitř mu bušilo srdce tak zběsile, že měl pocit, jako by mu mělo roztrhnout tenké tričko. Věděl, co přijde. A přesto ta normálnost cesty, ten zdánlivě obyčejný přejezd z veřejného prostoru do soukromého přechodového světa Vladimíra, dával celé věci neuvěřitelně silný, až omamný náboj. Bylo to jako být přitahován nějakou tichou gravitací, proti které neměl nejmenší chuť bojovat.

Zastavili před řadovým domkem s upraveným trávníkem. Vladimír vystoupil a beze slova otevřel dveře i Mirkovi, jako by to byla samozřejmost. Uvnitř domu to vonělo po kávě a dřevě.

„Přezuj se,“ řekl Vladimír a ukázal na policii s párem čistých návleků. Jeho hlas neměl rozkazovačný tón, ale tichou, nekompromisní jistotu, která nepočítala s neuposlechnutím. Mirek se přezul, postavil boty vedle Vladimírových, elegantních polobotek, a následoval ho do kuchyně.

„Kávu? Čaj? Nebo máš chuť na něco studeného?“ zeptal se Vladimír a otáčel kohoutkem u rychlovarné konvice.

„Kávu, prosím. Jen tak, černou,“ odpověděl Mirek hlasem, který zněl cize i jemu samotnému.

Vladimír přikývl, připravil dva šálky. Sedli si ke stolu a chvíli mlčeli, poslouchali bublání konvice a tikání hodin na stěně. Mirek cítil, jak se mu dlaně potí, jak každý sval v těle je napjatý očekáváním. Vladimír se na něj díval přes okraj šálku, jeho tmavé oči byly klidné a pozorné. Nebyla v nich žádná spěchající touha, jen trpělivé, téměř analytické zaujetí.

„Je to v pořádku, Mirku,“ pronesl tiše, až skoro něžně. „Nemusíš se bát. Všechno bude, jak má být.“

Mirek přikývl, ale slova uvízla v krku. Strach to nebyl. Bylo to cosi mnohem složitějšího, směs odevzdanosti, vzrušení a hluboké, instinktivní touhy potěšit tohoto muže, který na něj působil tak monumentálně a přitom bezpečně.

Když dopili, Vladimír šálky odnesl do dřezu. Otočil se a opřel se o linku, založil si ruce na hrudi.

„Tak,“ řekl prostě. „Jdi se osprchovat. Lehni si. Já přijdu za tebou.“

Mirek vstal. Nohy mu při tom nepodklesly, k jeho vlastnímu překvapení. Jen ho pronikl jemný, ale intenzivní třas. Beze slova vyšel z kuchyně a našel koupelnu. Byla čistá, stroze zařízená, s velkou sprchovou skříní. Svlékl se pomalu, skládal oblečení na prázdnou vanu s pedantskou přesností, kterou by za normálních okolností nepoužil. Voda byla horká, proud silný, smýval z jeho kůže veškeré stopy dne, veškerou nejistotu. Myšlenky se mu rozplývaly pod doteky vody a mýdlové pěny. Umyl se dobře, jako by se připravoval na rituál. A v jistém smyslu to rituál byl.

Když vystoupil, osušil se velkým, hebkým ručníkem. Na věšáku visel další, čistý, sněhově bílý. Obalil se jím kolem pasu, pevněji, než bylo nutné, jako by to byl poslední kousek zbroje, který mu zbývalo odložit. Pak vyšel do chodby. Dveře do ložnice byly pootevřené. Vešel.

Místnost byla prozářená pozdním odpoledním sluncem, které pronikalo žaluziemi a kreslilo na podlahu dlouhé pruhy světla. Postel byla velká, s tmavým prostěradlem, bez jediné vrásky. Mirek k ní přistoupil, odhrnul lehkou přikrývku a položil se na záda. Ručník pod ním jemně zachrastil. Zavřel oči a snažil se dýchat pravidelně, zhluboka. Napodoboval spánek, ale každý nerv v jeho těle byl napjatý a bdělý jako struna. Slyšel vlastní tlukot srdce v uších, tlumené zvuky z domu – Vladimírovy kroky, šelest nějakého papíru.

Čekání nebylo dlouhé, ale zdálo se být věčné. Pak uslyšel, jak se dveře tiše zavírají. Těžké, pomalé kroky se blížily k posteli. Mirek ani nepohnul řasou, jen jeho břicho se stáhlo krátkým, křečovitým pohybem pod ručníkem. Vladimír se zastavil u nohou postele. Chvíli jen stál a díval se. Ticho v místnosti bylo tak hutné, že by se dalo krájet. Pak se ozvalo jemné šustění, kovové zacinkání. Mirek věděl, co to je, ještě dřív, než cítil první dotek na zápěstí.

Vladimírovy prsty byly teplé, suché, pevné. Sevřely Mirkovo levé zápěstí a přitáhly je k liště hlavy postele. Mirek nehnul ani brvou, dokud neslyšel tiché cvaknutí, pak měkké zachrastění řemínku. Totéž se opakovalo s pravým zápěstím. Byl přivázán. Pevně, ale ne bolestivě. Řemínky byly široké, kožené, s měkkou podšívkou. Sevření bylo konečné.

Teď otevřel oči. Podíval se přímo na Vladimíra, který stál vedle postele a upravoval poslední přezku. Jeho výraz byl soustředěný, klidný.

„Taťko,“ vydechl Mirek a jeho hlas zněl chvějivě, slabě. „Proč… proč to děláš?“

Vladimír se na něj podíval. V jeho očích nebyla krutost, jen hluboké, temné soustředění.

„Protože to tak mám rád,“ ​​odpověděl prostě, téměř mírným hlasem. „A protože ty to budeš mít taky rád. Teď zavři oči znovu.“

Mirek uposlechl. Okamžitě. Tma za víčky byla ještě zajímavější, když cítil, jak se kolem jeho hlavy omotává nějaká látka – hedvábný šátek, podle jemného pocitu na kůži. Vladimír mu uvázal šátek pevně přes oči, uzel mu zapadl do vlasů vzadu. Svět zmizel.

Tma za šátkem byla naprostá, hmat a sluch se staly jediným průvodci. Mirek slyšel, jak Vladimír odchází a zase se vrací. Tiché kroky na koberci přerušil jemný zvuk – jako když se někdo posadí na okraj postele. Matrace se pod Vladimírovou vahou mírně pohnula a Mirek se s ní nepatrně zhoupl.

Teplá, široká dlaň se položila na jeho holé rameno. Bylo to jen lehké přidržení, ale do Mirka z toho vjela vlna tepla. Vladimírova ruka se začala pohybovat pomalu, téměř líně. Hladila ho po jeho klíční kosti, sestoupila po hrudi, kde se zastavila nad bijícím srdcem. Mirkovy bradavky pod tím pomalým, kruhovým třením okamžitě ztvrdly do citlivých hrbolků. Vydechl tiše, vzrušeně, a jeho břicho se zatnulo.

„Už to začíná,“ zašeptal Vladimír hlubokým, sametovým hlasem, který zněl blízko, těsně u jeho ucha. Jeho ruka pokračovala dolů, přejela přes napjaté břišní svaly, zastavila se těsně nad horním okrajem ručníku. Zde ji Vladimír nechal ležet, jen lehce tlačil dlaní dolů. Mirek dosud cítil, jak se mu pod tím dotykem rozkrok znovu zaplňuje krví, jak jeho klidný penis pomalu, ale neúprosně začíná nabírat na objemu a tvrdosti a tlačí se proti měkkému bavlněnému ručníku.

„Ták,“ mumlal Vladimír téměř pro sebe, když jeho prsty začaly kreslit lehké, svůdné kruhy přímo přes látku, přesně nad tím, co se pod ní probouzelo k životu. „Vidíš? Tvé tělo už moc dobře ví, co chce. I když tvůj rozum může pochybovat.“

Mirek se pokusil zadržet další vzdech, ale nepodařilo se mu to. Z úst mu unikl třesavý, krátký nádech. Pod Vladimírovou rukou jeho penis ztěžknul, vztyčil se, až vytvořil v ručníku zřetelný, vlhký stan. Látka byla tenká a Mirek cítil každý záhyb, každý pohyb prstů, jako by na něm nebyla. Vladimír teď netlačil, jen lehce hladil tu tvrdou, teplou hmotu od špičky po kořen a zpět.

„Taťko,“ vykoktal Mirek, jehož hlas byl plný napětí. „Prosím…, prosím, nedělej to. Já… já to nechci.“ Slova zněla dutě, naučeně, jako scénář, který měl být dodržen, i když každý sval jeho těla volal pravý opak.

Vladimír se jen tiše zachichotal.

„Lžeš, chlapče,“ řekl klidně. „Tvá kůže, tvá krev…, ta mě neoklame.“ Jeho druhá ruka se přidala k té první. Chytila ​​horní cíp ručníku, tam, kde byl pevně zastrčený pod Mirkovým bokem.

Mirek cítil, jak se látka pomalu uvolňuje. Byl to dlouhý, téměř nesnesitelně pomalý pohyb. Chladnější vzduch v místnosti olízl jeho boky, jeho spodní břicho. Pak ručník povolil úplně a ležel mu jen volně přes stehna. Vladimír ho neodhrnul. Jen ho nechal ležet jako poslední symbolickou clonu.

Teplá, suchá dlaň se mu opřela přímo do rozkroku. Dotek byl nyní přímo na kůži, bez překážek. Vladimírovy prsty jemně obemkly Mirkův plně vztyčený penis. Byl už krásně tvrdý, horký, kůže na žaludu byla jemně navlhlá s předzvěstí vzrušení. Vladimír jen držel jeho tuhost. Mirek zatnul zuby, aby nevydal zvuk, ale jeho pánev se nepatrně pohnula vpřed a nevědomky hledala větší tlak.

„Krásný,“ zamumlal Vladimír. Pak se jeho prsty pohnuly. Začaly jemně, téměř nesměle hladit jeho šourek a vážit koule v dlani. Mirek vyjekl, krátký, udivený zvuk. Dotek byl neuvěřitelně intimní, jemný, a přitom tak do očí bijící. Vladimír to neuspěchal. Jednou rukou dál masíroval jeho koule, zatímco palcem druhé ruky začal kroužit kolem korunky jeho žaludu, sbíral tu čirou, lepkavou vlhkost, která se tam už dávno objevila.

Pak se doteky vzdálily. Mirek slyšel, jak se Vladimír naklání. Teplý, vlhký dech mu najednou foukl na nejcitlivější místo. Jeho tělo se prudce sevřelo v očekávání. První dotek Vladimírových rtů byl lehounký, jen letmý polibek na vnitřní straně jeho stehna, vysoko u rozkroku. Mirek zasténal. Druhý polibek dopadl na spodní část břicha, těsně nad střední kost. Pak se Vladimírova ústa přesunula přímo k cíli.

Nejdřív to byl jen jazyk. Plochý, horký, drsný hrot, který se pomalu, pomalu, pomalu připlazil od kořene jeho penisu až k samotné špičce. Přejel přes žalud, kde se sladce zastavil a kroužil kolem té nejcitlivější části. Mirek vykřikl, tentokrát hlasitěji, a jeho ruce se v poutech sevřely v pěsti.

„Ááá… taťko, prosím…“

Vladimír ho ignoroval. Jazyk pokračoval v cestě, teď sestoupil zpět dolů, tentokrát pomaleji, hlouběji. Olízal celou délku jeho ztopořeného údu, pak se stočil a věnoval pozornost jeho varlatům. Obejmul je jedním dlouhým, vlhkým tahem, pak je vzal jemně do úst, jen lehce, a masíroval je jazykem.

Mirkovi se zatočila hlava. Vzrušení mu stoupalo jako přílivová vlna, koncentrovaná v rozkroku, ale šířící se bleskově do celého těla. Jeho dech byl teď přerývaný, série krátkých, hlasitých vzdechů.

„Mmmmh… ach… ano… takhle…,“ vyplivl ze sebe, už bez studu, bez odporu.

Vladimír spokojeně vrčel, vibrace přecházely přímo do Mirkova těla. Pak se vrátil k penisu. Tentokrát však jeho ústa nepřistála na žaludu. Místo toho je otevřel a Mirek cítil, jak se jeho špička noří do tepla, do vlhka, jak ho obklopuje měkké, přilnavé sání. Nebyl to hluboký nájezd, jen pomalu, centimetr po centimetru, si Vladimír bral jeho penis do pusy. Mirek zavyl, zaryl se patami do prostěradla. Pocit byl ohromující, přímo elektrizující. Jak se jeho tyč úplně ponořuje do toho úžasného, ​​těsného tepla, jak Vladimírův jazyk pracuje na spodní straně.

Jeho ústní stisk byl pevný, měkký a neuvěřitelně zkušený. Mirek cítil, jak se celá jeho tyč zabořuje do toho vlhkého, pulzujícího tepla, jak se mu na spodní straně jazykový hrot zarývá do citlivé žíly. Měkké rty těsně obepnuly ​​kořen. Zbylo jen teplo, sací pohyby, které táhly nahoru a dolů v krásném, pomalém rytmu, a ohlušující příval rozkoše, která mu stékala po páteři a v konečcích prstů na nohou se proměňovala v třesavé mravenčení.

„Mhmh…, taťko…, to je… to je tak skvělý…,“ vyplivl ze sebe Mirek, jehož hlas byl teď chraplavý, rozbitý rozkoší.

Vladimír ustal v dráždění a nechal Mirkův penis hluboko v ústech, jen lehce vibroval hrdlem. Pak ho pomalu pustil, až se celý mokrý, lesklý úd vynořil s jemným pop zvukem. Vladimírova dlaň ho zachytila ​​u kořene, aby nepadl, a horký dech mu foukl na přehnaně citlivou kůži.

„Vidíš, chlapče,“ promluvil Vladimír hlubokým, lehce zastřeným hlasem, který zněl temně a spokojeně. „Tvé hezké péro si to užívá víc než ty sám. Je celé tvrdé jako klacek a už z něj kape jako z kohoutku.“ Jeho prst přejel po spodní straně žaludu a sebral kapku čirého preejakulátu, kterou pak demonstrativně olízl. „Sladký. Cítím, jak se ti chce. Jak ti to tam uvnitř ťuká a žadoní, abych to dotáhl až do konce, viď?“

Mirek jen přikývl, nemohl mluvit. Byl uvězněný v této temnotě a slasti. Vladimír se naklonil znovu. Tentokrát to nebylo pomalé svádění. Otevřel ústa a skoro až násilně nasál celý Mirkův penis až ke kořenu. Mirek vykřikl, jeho tělo se zvedlo z postele, napnulo se v oblouku, jen pouta na zápěstích ho držela na místě. Vladimír začal kouřit rychleji, energičtěji. Ruce si položil na Mirkova stehna a rozhrnul je ještě víc. Jeho nos se tlačil do Mirkova ochlupení, vousy dráždily citlivou kůži třísel.

„Kurva!“ vyjekl Mirek, vulgární slovo mu vyletělo z úst dřív, než ho vůbec mohl zachytit. „Do prdele, taťko, takhle… takhle mi ho udělej!“

Vladimír jen zachrochtal, vibrace mu projely celým Mirkovým penisem. Zastavil se na vrcholu, se sevřenými rty okolo žaludu. Mirek zavyl, cítil, jak se mu ta tlaková vlna valí z koulí vzhůru, nebezpečně blízko k bodu zvratu. Hrozilo, že to všechno skončí příliš brzy, v explozi, kterou Vladimír… nepovolil.

Přesně v tom okamžiku se vše zastavilo. Vladimír prudce pustil penis a odtáhl se. Studený vzduch udeřil do mokré, přehřáté kůže Mirkova penisu jako bič. Mirek zařval frustrací a potřebou, jeho pánev se trhavě hnala vpřed, hledajíc ten ztracený tlak. Nic. Jen prázdno a bodavá, nesnesitelná chuť vyvrcholení, která mu zůstala viset v podbřišku jako nesplněný slib.

„Ne, ne, ne…,“ supěl Mirek, slzy bezmoci mu stékaly pod šátkem. „Prosím, taťko, ne takhle…, já to chci…, potřebuju vystříkat, dovol mi to…“

Vladimír se posadil na okraj postele. Mirek slyšel jeho klidný, pravidelný dech.

„Ale ne, chlapečku,“ řekl tiše, téměř něžně, ale v hlase mu zněla neoblomná jistota. „Tak snadno tě nepustím. Ještě jsme ani pořádně nezačali. Tvůj malý rozkošnický pinďour si bude muset pěkně počkat. Máme tu daleko zajímavější díru, která čeká na trochu pozornosti.“

Mirkovi přeběhl mráz po zádech. Slova byla drsná, ale způsob, jakým je Vladimír vyslovil, byl tak klidný, že to jen umocnilo jejich účinek. Vladimír pevně uchopil Mirkův kotník.

„Teď si dáš nožky hezky nahoru,“ řekl Vladimír a jeho tón už žádnou diskuzi neměl. Mirek, stále chvějící se nedokončeným vzrušením, mu nevědomky pomohl – zvedl levou nohu, když ji Vladimír táhl nahoru. Jeho noha se ohnula přesně tak, jak ji Vladimír potřeboval mít. Pak uslyšel cvaknutí koženého řemínku z druhé strany postele. Stehno mu zůstalo pevně upevněné, noha ohnutá, rozkrok naprosto otevřený a vystavený.

To samé se opakovalo s pravou nohou. Bylo to trochu neohrabané, trochu krkolomné. On, s rukama nataženýma nad hlavou, s očima zavázanýma, s nohama roztaženýma a přivázanýma k rohům postele. Byl naprosto vystavený, bezbranný a jeho penis, stále tvrdý a bolestně prokrvený, trčel do vzduchu jako bílá vlajka jeho vydané touhy.

Vladimír zašel někam mimo jeho doslech a ihned se vrátil. Mirek slyšel šustění a pak cítil, jak se mu pod hýždě a spodní část zad tlačí něco měkkého. Polštář. Vladimír mu ho tam zasunul a zvedl mu pánev ještě výš. Mirkův zadek byl teď lehce vyvýšený, jeho přirozená dírka, ta tajemná a netušená brána, byla naprosto vystavená na odiv.

Vladimír si znovu sedl na okraj postele, tentokrát blíž. Mirek cítil jeho pohled, jako by to byl fyzický dotek. Pak ucítil na vnitřní straně stehna, těsně u rozkroku, teplý, vlhký polibek.

„Tady to je,“ zamumlal Vladimír, jeho hlas byl teď plný obdivu a temné fascinace. „Ta pěkná, malá růžová dírka. Už se tak krásně svírá, čeká. Děsíš se trochu, co?“

Jeho prst přejel jen lehce, téměř nehmotně, přes ten křehký prstenec svalů. Mirek se lekl a celý se stáhl. Jeho anální svěrač se křečovitě sevřel jako lastura.

„Uklidni se, Mirku,“ tišil ho Vladimír. „Ničeho se neboj. Nech mě se na ni jen podívat.“ A pak se sklonil. Tentokrát jeho rty spočinuly přímo na onom místě. Byl to jemný, suchý polibek. Mirek vydechl překvapením. To bylo… nečekané.

Pak přišel jazyk. Plochý, horký a neuvěřitelně živý. Olízl ho jednou, široce, od perinea až skoro k ocasu. Mirek zajásal. To… to bylo jiné. Intimnější, divočejší nějak. Vladimírův jazyk nebyl tak jemný jako u penisu. Byl důkladný, zkoumavý. Soustředil se na samotný svěrač, kroužil okolo něj, pak se pokusil o jemný, ale vytrvalý tlak.

„Mhmh… do háje…,“ vydechl Mirek, jehož odpor se rozplýval v této nové, vlhké invazi. Jak se mu svěrač pod tím vytrvalým lízáním a tlakem začínal pomalu, neochotně uvolňovat. Byl to zvláštní pocit – část ho chtěla zatnout, bránit se, ale větší část, ta, která už byla opilá rozkoší a podřízeností, se otevřela.

Vladimír spokojeně zabručel.

„To je ono, hochu. Pusť mě tam trochu. To si budeš pamatovat.“ A pak jazyk pronikl. Ne moc, jen špičkou. Byl to pronikavý, intimní, nesmírně erotický pocit. Mirek vyjekl a jeho tělo se zachránilo. Vladimírův jazyk se v něm krátce pohyboval, pak ustoupil a zase zaútočil hlouběji. Lap, lap, lap – zvuky byly lehce vulgární, vlhké, a Mirkovi připadaly nesmírně vzrušující. Hlava mu začala jemně bzučet z těchto nových pocitů.

Vladimírův jazyk pracoval vytrvale a zkušeně. Ten horký, vlhký, nesmírně živý sval se nezastavil jen u povrchu. Po chvíli kroužení a lízání se zešpičatěl a začal vyvíjet soustředěný tlak přímo na ten křehký svalový kroužek, který pod ním už jen chabě vzdoroval. Mirek supěl, jeho dech se změnil v krátké, chraplavé vzdechy. Jak se mu svěrač pod tím vytrvalým, vlhkým náporem rozevírá, jak vlhký hrot jazyka proniká dovnitř. Byl to pronikavý, neznámý pocit. Nebolelo to – Vladimírův pohyb byl příliš jemný, příliš trpělivý – ale byl to pocit nesmírné intimity a podmanivosti. Jeho tělo, už uvolněné vzrušením a bezmocí, se začalo přizpůsobovat. Pánevní dno povolovalo.

„Ták,“ zamumlal Vladimír svým hlubokým hlasem přímo do mokré kůže Mirkovy hýždě.

Vibrace toho hlasu se rozléhaly dovnitř.

„Už to jde. Už se ta tvoje pěkná prdelka otevírá pro svého taťku. Cítíš to? Jak tě můj jazyk rozparádil?“

Mirek nemohl odpovědět. Jen sténal, jeho hlava se v divokém souhlasu vrtěla na polštáři. Vladimír se odtáhl jen na vteřinu. Slyšel lehké zacvaknutí a pak zvuk něčeho, co se vytlačilo z tuby. Gel. Chladná, kluzká látka se mu najednou rozetřela po rozkroku, soustředila se na ten napjatý, zkoumaný otvor. Mirek se lekl toho chladu, ale Vladimírova dlaň ho jemně, ale pevně přidržela na místě.

„Uklidni se, holčičko,“ řekl Vladimír a jeho tón byl teď o něco hrubší, více vlastnický. „Jen to namažu, ať nám to jde lépe. Nebudeš chtít, abych ti ji natrhl, že ne?“

Slovo „holčičko“ Mirkem projelo jako elektrický šok. Bylo to ponižující a zároveň to do něj vlévalo novou, temnou vlnu vzrušení. Byla to role, nová hra. Přikývl, i když věděl, že Vladimír nevidí jeho obličej.

Pak přišel prst. Namazaný, teplý. Nejdřív jen lehce tlačil, kroužil, rozmazával gel. Pak, s nenucenou, neodolatelnou silou, začal pronikat. Mirek vykřikl. Bylo to jiné než jazyk. Plnější, konkrétnější. Necítil bolest, jen obrovský, cizí tlak, který postupně, milimetr po milimetru, rozdával jeho nejintimnější svalstvo. Vladimír nepospíchal. Zůstal chvíli jen tak, zasunutý po první článek prstu, nechal Mirkovo tělo, aby si na to zvyklo.

„Dýchej, Mirečku,“ přikázal tiše. „Dýchej a nech to jít. Tvoje tělo to umí. Je na to stavěný.“

Mirek se snažil poslouchat. Zhluboka se nadechl, a jak vydechoval, cítil, jak se jeho vnitřní svěrač uvolňuje ještě víc. Vladimírův prst využil té chvíle a plynule, neúprosně pronikl dál. Teď v něm byl celý. Mirek zatajil dech. Ta cizí hmota v něm jen vyplňovala prostor a dotýkala se míst, kterých se doteď nikdy nikdo nedotkl.

„Vidíš?“ Vladimír začal prstem jemně pohybovat, vytahovat a zasunovat ho v krátkých, pomalých tempech. „Už to jde samo. Tvoje prdelka si to užívá. Saje mě dovnitř.“ Jeho hlas byl teď plný hrubé spokojenosti. „Řekni mi to. Řekni taťkovi, jaké to je.“

Mirek polykal.

„Je to… je to divný,“ vydechl.

„Divný?“ opakoval Vladimír a zarazil prst hlouběji, až se Mirek zajíkl. „Není to divný. Je to skvělý. Je to přesně to, co z tebe, z takového hezkého kluka, udělá moji dobrou, poslušnou děvku. Teď mi to řekni pořádně.“

Tlak se zvýšil. Vladimír přidal druhý prst vedle prvního. Nyní to byl už výrazný, rozpínající se pocit. Mirek zaúpěl, ale tentokrát v tom úpění bylo víc odevzdanosti než protestu.

„Je to…, je to skvělý, taťko,“ vyplivl ze sebe.

„Lepší,“ pochválil ho Vladimír a začal prstem znovu pohybovat, tentokrát však přidal i druhý.

„Tvoje díra je hezká a těsná. To se taťkovi moc líbí. Ale nejdřív si ji musíme pořádně připravit. A na to máme něco lepšího než prsty.“

Odstoupil. Mirek cítil, jak se prsty vytratily, zanechávajíce v něm podivný, prázdný pocit s lehkými pulzacemi. Slyšel Vladimíra, jak odchází z místnosti. Čekání bylo krátké, ale napjaté. Co asi znamenalo to „něco lepšího“? V duchu viděl představu, kterou už jednou naznačil – něco netradičního, banán. Myšlenka na to byla bizarní, ponižující… a neuvěřitelně vzrušující.

Vladimír se vrátil. Mirek slyšel, jak něco pokládá na noční stolek. Pak se ozvalo jemné svlékání slupky. Ano. Byl to banán. Mirek ucítil tu sladkou, lehce mdlou vůni.

„Teď, holčičko,“ promluvil Vladimír a jeho hlas teď zněl temně a slibně, „teď si z tebe udělám pořádnou hračku. Podívej se, co pro tebe taťka má.“ I přes šátek Mirek téměř cítil, jak se Vladimír sklání, aby mu ukázal ten předmět. Pak cítil na stehně chladný, hladký, mírně zahnutý hrot oloupaného banánu.

„Tohle ti, chudáčku, zasuneme do té tvé lačné dírky. Budeš krásně naplněný. Budeš moje ovocem nadívaná kurvička.“ Slova byla obscénní, degradující, a Mirek cítil, jak se jeho penis, který nikdy zcela nepovolil, znovu napnul až k bolesti, z nějž kapal čirý sliz přímo na jeho břicho.

Vladimír namazal banán dalším gelem. Pak se jeho ruka vrátila k Mirkovu zadku. Prsty mu znovu otevřely cestu, připravily ho. Pak byl nahrazen něčím větším, objemnějším. První tupý, pružný tlak banánu byl naprosto odlišný od čehokoli předtím. Byl měkký, ale pevný, a jeho zakřivení přesně kopírovalo přirozený tlak vnitřního análu. Mirek vykřikl, tentokrát hlasitěji.

Ostrý, tupý tlak banánu se zastavil v půli cesty. Mirek supěl, snažil se zpracovat pocit té měkké, přesto neúprosné hmoty, která mu rozšiřovala vnitřek způsobem, na který nebyly jeho svaly zvyklé. Vladimírova ruka ho držela pevně za bok, aby se nemohl pohnout.

„Tak, a teď si s ním trochu pohrajeme,“ řekl Vladimír a jeho hlas zněl temně spokojeně. Začal banánem pomalu, ale zřetelně pohybovat – vytahovat ho téměř ven a pak ho zasunovat zpět, v krátkých a pomalých průnicích. Mirek zaúpěl. Tření gelu, plastičnost banánu a ta neustálá, rozevírající plnost… jeho mysl se začala ztrácet v přívalu nových vjemů. Jeho penis bolestivě pulzoval, na vrcholu z něj neustále tříštily další jasné slzičky touhy.

Právě v tu chvíli se ozvalo ostré, dvojité zaklepání na vstupní dveře. Bylo to energické a sebejisté. Buch, buch.