Pozvánka do obchodu sportovních potřeb

Upozornění: Tato povídka byla silně inspirována povídkou První přičichnutí od Sidonia a je publikována s jeho souhlasem.

Jsem kluk, 29 let, hubený, výška 179, modré oči, vlasy na ježka. Pracuji jako prodejce elektrokol a zároveň dělám mechanika. Mám pěknou prodejnu a servis a pracujeme tam dva kluci na plný úvazek. Mám blízko k lidem jako prodejce a zároveň jako mechanik a mám tolik práce, že se za celý den nezastavím. Můj vedoucí je relativně daleko, že by přišel na přepadovku moc nehrozí, musel bych ho vidět přicházet. No prostě ideální, ne?

Mám několik úchylek. Nikdo o nich neví, sám to tajím. Tou první jsou Adidas teplákové soupravy a druhou Adidas boty. Přesto to dlouho trvalo, než jsem se rozhoupal vyrazit si pro nějakou teplákovou soupravu Adidas a boty dle svých představ. K rozhodnutí mě přiblížilo nové zaměstnání, kdy jsem se seznámil s jedním prodavačem, který pracuje v malém obchodě se sportovními potřebami, dalo by se říci, že spíše v prodejně specializované na Adidas. Prodavač je naším pravidelným zákazníkem a jmenuje se Petr. Párkrát potřeboval poradit s elektrokolem. Když mě uviděl v práci, vždy zašel na chvíli pokecat.

Přijel na elektrokole, měl problém s předním světlem, a byl oblečen v Adidas soupravě oranžově svítící barvy a teniskách Adidas. Nenápadně jsem se zeptal na Adidas teplákovku pro mě na elektrokolo, že je moc pěkná, že ji chci koupit. Jakmile zjistil, o co mám zájem, zablýsklo se mu evidentně v očích. Navíc byl velmi sympatický, kolem třiceti, a hlavně úplně můj typ. Vyšší, vysportovaná postava, poměrem k výšce spíše takový silák, ochránce od pohledu. Nevím, jestli si všiml, že po něm vždy koukám, doufám, že ne. Ale někdy jsem si připadal jako slintající pes hypnotizující misku se žrádlem, když čeká na povel, že může začít žrát.

Při jednom z našich rozhovorů jsem jej požádal znovu o radu při nákupu teplákovky na kolo. Sám navrhnul, ať se stavím, že je lepší přijít ke konci pracovní doby, kdy je klid a může se mi více věnovat. Po skončení práce jsem sedl na elektrokolo, vyjel jsem za Petrem do obchodu. Po vstupu do obchodu jsem zjistil, že se zabývá jiným zákazníkem, sám jsem si tedy našel správné regály a začal hledat stylem, jak se říká – neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane. Adidas souprava byla jasná volba, byly vyrovnané v regále v různých barvách. Chtěl jsem najít mikinu a tepláky svítící barvy. Zároveň nesměla být obyčejná, ale moderní. Začalo tedy hledání v Adidas regále.

Ze zamyšlení mě vytrhl známý hlas, přišel Petr oblečen v oranžově svítící Adidas soupravě, přinesl mi sklenku a řekl:

„Tu máš speciální nápoj na přivítanou, po něm se budeš cítit uvolněně.“

Dlouho jsem nic nepil, žízeň jsem měl jako trám, v práci jsem nestíhal, a tak jsem se rád napil. S díky jsem odmítl jeho rady, protože tady to není o konkrétní představě, ale více o takové té „jiskře“, kdy si člověk najednou uvědomí ‚tohle je přesně to, co hledám‘, a hlavně Petr nemusel vidět, co mi zajímavé představy dělají v kalhotách. Poodešel k čelu regálu s tím, že si musí vyplnit nějaké papíry. Nebylo to úplně ideální, protože mne mohl vidět z profilu, a zrovna při prohlížení se mně zase začal stavět slušný stan. Co dělat? Mírně se pootočit a začít myslet na něco jiného, což moc nešlo, jenže odejít k jinému stojanu by bylo moc nápadné. Tak jsem si prohlížel další kusy s víceméně podobným efektem dle toho, jak moc se líbily, nebo ne. Celou dobu jsem ale měl nutkavý pocit, že mne nenápadně sleduje.

Po asi čtvrt hodině ke mně znovu přišel, nahnul se a nenápadně pronesl:

„Ten za kasou je Pavel,“ také byl oblečen ve žlutozelené reflexní Adidas soupravě, „a to je můj velice dobrý kamarád. Koukám, co a jak si vybíráš, a mám dojem, že máte stejný zájem. Jestli máš čas a chuť, můžeme ti oba poradit, ale až po zavíračce. Budeme tu sami a ve skladu je větší výběr a hlavně soukromí.“

Nato jsem se zarazil, chvíli přelouskával přijatou informaci a pak se i podíval ke kase, odkud na mne nenápadně zamával neméně sympatický kluk, věkem mezi Pavlem a mnou a vysoký tak 190 cm. Musel jsem vypadat dost zmateně, asi jako Goro před Tokiem, protože se Pavel pro jistotu zeptal, jestli jsem v pohodě. Co teď? Tak jsem si holt zahrál vabank a souhlasil s privátním nákupem beze svědků. Jen jsem se zeptal:

„Jak jsi to poznal?“

„Slintající bernardýn při našich setkáních by byl méně nápadný.“ A pak dodal: „Jiný zájem o tenisky a Adidas teplákovky je vidět spíše mezi našinci,“ mrknul okem a odešel… A já měl pocit, že mám na čele napsáno i datum narození.

Kluci to museli mít celé naplánované, protože byli oba v práci do konce, jinak se různě střídali. To už jsem věděl z dřívějška a vůbec mně to nepřišlo divné, že jsou oba přítomni, a cítil jsem, jak na mě rychle působí ten nápoj. Ve skladu proběhlo základní představení mezi námi všemi. Sice jsme se znali, ale bylo to od vidění.

První oťukávací otázka směřovala k tomu, jestli si chci jenom vybrat správné boty a teplákovku na kolo, nebo je i „prakticky“ vyzkoušet. Do pojmu „prakticky“ se může schovat mnohé, tak jsem se raději zeptal, co si mám pod tím představit. Vysvětlení zamluvili a následoval spíše dotazník, co mám rád a chci zkusit. Na co složité popisování, když máme konkrétní videa pro cyklisty a podobně, že. S velkým studem, ač proč, když jsem byl „mezi svými“, jsem přiznal, že mne přitahují tenisky, Adidas tepláky a být v něčí moci. Oba připustili, že mají podobné představy, a bylo i vidět mírné pousmání nad zjištěním, že jsem submisivní. Oni jsou totiž spíše dominantní a dlouho hledali někoho, s kým by si mohli pohrát.

Petr se vzdálil se slovy, že jde hledat nějaké vhodné boty a tepláky a mikiny. Vrátil se celkem rychle s větším množstvím krabic, které pootevíral a vyndal jednotlivé modely. Znovu se omluvil, tentokrát, že má nějaké povinnosti, a já ať se posadím do křesílka a začnu vybírat a obléknu Adidas soupravu a boty Adidas, a tak jsem vše oblékl.

Byl jsem dost unaven, asi ten nápoj už působil, a tak jsem už sednul do křesílka. Jak se Petr vzdálil za má záda, tak jsem ucítil jen závan vzduchu z prudkého pohybu a Petr už byl za mnou, chytil obě moje ruce, silně mě obejmul, čímž mě totálně znehybnil, a jen pronesl:

„Na co to odkládat, začneme s praktickým hledáním hned. A jestli budeš mít kecy, tak tě budu muset nějak umlčet.“

Nejprve mě ta situace vyděsila, a tak jsem začal značně protestovat a zkoušel prosit, ať neblbnou a tak. Oba se na sebe podívali, usmáli se a Pavel pronesl něco ve smyslu, že když kecám, bude třeba nějak utlumit moje nevhodné komentáře, a než jsem se nadál, dostal jsem roubík do pusy. A oba se spokojeně usmívali, že teď si můžu nadávat, jak chci. Petr se mírně předklonil a jen pošeptal, ať se nebojím. Začalo mně docházet, že hra začíná a rovnou dle představ, které jsme si na začátku nastínili. Jen reakce v kalhotách už dávno prozradila, v co jsem tajně doufal…

Po vyzkoušení, že mě Pavel udrží, mi začal Petr přivazovat nohy. Když si hrát, tak proč ne. Začal jsem kolem sebe kopat, aby to neměli tak snadné. Pavel mě upozornil, že jestli budu i nadále zlobit, dostanu nějaké tepláky jako kuklu na hlavu a utáhne provázek, který je v kalhotách v pase, a zaváže na dva uzly, a už se z toho sám nikdy nedostanu. Ta představa mě ještě více vybudila, a tak začala sprška nadávek, spíše huhňání, že jsou úplně blbí, že se zbláznili, a dál moc nevím, protože mozek se mně začal silně odkrvovat a jiná část těla překrvovat.

Poté následovalo přivázání rukou k područkám. Pavel ještě pro jistotu provedl jednu kontrolu všech pout, jestli drží dobře a zároveň neškrtí. Pak se na mě podíval mírným pohledem:

„Zkus udělat rukou značku OK, teď zvedni palec a postupně přidávej prsty do čísla tři. To budou naše signály, jak na tom jsi. OK je vše v pohodě, jednička, že ještě v pohodě, ale blíží se hrana, dvojka, že už jsme na hraně a spíše ubrat, a trojka je okamžitá stopka. Jinak si dělej, co chceš, a na to nebude brán zřetel. Souhlas?“ 

Ukázal jsem prostředníček. Petr jen pronesl:

„A protože tady někdo zlobí, dostane trest.“

Ihned jsem začal házet hlavou, abych kladl alespoň nějaký odpor. Ten byl ale marný. Pavel mi řádně prohmatal rozkrok, což jsem nečekal a na první moment mě to dost vylekalo a zpod roubíku se vylinul silný vzdech, a on tak dostal chvilku na vyzkoušení zafixování mé hlavy svou druhou rukou. Pavel začal natahovat na mou hlavu další tepláky schválně hezky pomalu a ještě zavazovat provázek. Nebo mě chtěl ještě více znervóznit z přicházejícího trestu.

„Tak první kus, jak se ti líbí, co?“

Ač jsem uhýbal hlavou a zkoušel všelijaké protesty, Petr se jen zasmál:

„Nic ti to nebude platné, hezky si zkusíš tepláky na hlavě.“

To už Pavel seděl proti mně, chytil mou bradu a natlačením na hruď Petra, který byl stále za mnou, hlavu řádně zafixoval, abych s ní nemohl hýbat.

„A teď zhluboka nasávej.“

Protože to byly tepláky Adidas, které zatím patří do TOP a jejich pach je nezaměnitelný, dále pocit bezmoci a jistého ponížení v mezích mých představ, řádně mně zacukalo v péru.

Petr se opět zasmál:

„Takže první pokus dopadl dobře.“

Najednou mi začal sundávat z hlavy tepláky, jedny, pak druhé, ale musel nejdřív rozvázat provázky. Ruku měl stále v mém rozkroku. Vzal z druhé krabice Adidas boty, které se mně ale vůbec nelíbily. Pokus proběhl, že mi na obličej nasadil botu a zafixoval kobercovou páskou. Jen s hlavou už nešlo vůbec hýbat a reakce v Pavlově ruce byla nulová.

Na to Petr smutně pronesl:

„A tahle se nám s Pavlem zrovna líbí, tobě evidentně ne.“

Tímto stylem proběhlo testování několika modelů a různých barev tepláků. Po posledním pokusu Pavel pro něco odešel. Když se vrátil s páskou v ruce, natáhl svoji nohu k Petrovi, ten mu sundal jeho Adidasky a zkusil i tu jeho tenisku. Protože se na prodejnu přezouvají, aby správně reprezentovali, byla díky tomu čistá a ani ne moc zpocená, jen akorát, tak mužně. A hned mi ji páskou připevnil k hlavě, aby ji Pavel nemusel držet. Měla největší efekt. To už jsem samozřejmě moc nedokázal vydržet a erekce byla skoro až nesnesitelná, s mokrým následkem. Pavel byl na vše připraven a začal mně stahovat tepláky. Pavel se dotazem ujistil o mém stavu a po naznačení, že je vše OK, si za mě klekl a začal mě tahat za bradavky. Pocit to byl nepopsatelný. Nemoci se hýbat, vědět, že mám hezkého kluka za zády, hezkou botu na obličeji, které se nemůžu jen tak zbavit a musím ji tak stále cítit, prakticky jsem padal v extázi do bezvědomí… Jak mi Pavel stáhnul tepláky, okamžitě na něj vystřelilo moje péro. Začal po něm pomalu přejíždět dlaní a přivádět mě tak k šílenství.

Po chvilce dráždění odešel k Petrovi a něco si povídali. Chvilku se nic nedělo a jen jsem slyšel povědomý, mlaskavý zvuk, který jsem ale nedokázal zařadit. Po Pavlově návratu se zvuk vysvětlil. Stoupl si přede mě, napřed mi začal lehce prsty přejíždět po péru, jako by se s ním mazlil, a když jsem to už vůbec nečekal, tak prudčeji mně přetáhl předkožku, což doplnilo mé mírné zasyčení, jde mně totiž trochu hůř přetáhnout. Úplně fialový žalud začal opatrně otírat něčím měkkým a vlhkým, protože to vůbec nedřelo, jen neskutečně studilo a šimralo. Měl jsem pocit, že se z toho udělám předčasně. Ještě mne navíc začal hladit po těle a vyhýbal se rozkroku.

Petr si po chvíli nanesl lubrikační gel a začal pomalu přejíždět moje péro. Mám pocit, že jsem několikrát ztratil vědomí, jakou slast to přinášelo, a zároveň mě přivádělo k šílenství, jak lechtivý pocit to byl, když přejížděl po obnaženém žaludu. Nikdy dříve jsem něco podobného nezažil. Vždy chvilku jezdil, a když už to vypadalo, že se udělám, tak přestal, a takto pokračoval pořád a pořád. Dohánělo mě to k šílenství, být takto na hraně a nemoci nic. Jen vidět a cítit nasazenou tenisku a cítit i ty drsně kluzké rukavice.

Po nějaké době jsem začal mohutně stříkat. Vše dokázal směrovat tak, že mé oblečení zůstalo nedotčené. Jenže on nepřestával v dráždění, jednou rukou držel péro u kořene a dlaní druhé ruky rychle kroužil po vrcholu žaludu a já začal zakoušet ten šílený pocit, kdy po citlivém žaludu stále někdo jezdí. Je to nepopsatelný pocit lechtání, něčeho nepříjemného, zároveň příjemného, co nechcete zažít, ale jen samotná představa udělá z péra kámen. Snaha se vykroutit byla marná. Úvazy byly pevně zajištěné, a tak jsem byl vydán na milost a nemilost mému trýzniteli. Oba kluci se nad vzniklou situací velmi bavili, já teda moc ne. Naštěstí trýznění trvalo jen chvilku a byla mně dána milost.

Tato scéna kluky vzrušila natolik, že následně se začali navzájem líbat, hladit po těle a mazlit. Občas věnovali pohled i mně, stále přivázanému ke křeslu a stále s botou přes obličej. Strhali ze sebe tepláky a Pavel vzal jedny černé teplákové kalhoty, natáhl je Petrovi na hlavu, zatáhl provázek, který byl v pase, a utáhl až na doraz a zavázal na dva uzly. Hned po tom si začal Petra připravovat zezadu, na prsty si nanesl gel a pomalu mu začal zasouvat prsty do zadku. Napřed jeden prst, hezky pomalu dovnitř, ven a zase dovnitř, pak dva, tři prsty, a to už nevydržel a šel na věc. Lehce přitlačil a penis mu zajel do díry jako po másle, jen Petr heknul. Netrvalo to dlouho a s občasnými pohledy na mě se udělal do něj. Petr samozřejmě nechtěl zůstat pozadu, stoupl si přede mě, Pavel za něj s černýma teplákama na hlavě mu ho začal tvrdě honit. Velmi záhy mohutné cákance dopadly na mé břicho.

Chvilku se vydýchávali a najednou si všimli, že mně z jejich divadla zase stojí. Tentokrát si ke mně klekl Petr, nanesl si gel a po přetažení kůžičky začal jezdit jen dlaní po vršku žaludu. Mně se to moc nelíbilo, před chvíli jsem se udělal a měl jsem zase, jenže co dělat, když se nemůžete hýbat, jen trpět a hlasitě hekat. Za chvíli jsem zase stříkal a ani tentokrát nebylo vynecháno trýznění po orgasmu.

Po základním sklizení nežádoucích zbytků mě začali vysvobozovat. A hned se ptali, jestli to náhodou nepřehnali. Nepřehnali, přesně poznali mé meze, co ano a co už ne, a dokázali napoprvé splnit něco, co bylo zasunuto v nejhlubší části mého mozku mezi tajnými přáními. Poté jen následovalo klasické předání čísel a domluva, že by se něco podobného dalo zopakovat. Šel jsem do sprchy, osušil jsem se a kluci mě vzali k regálu a vybrali jsme novou Adidas soupravu bílé barvy a černý batoh, do kterého jsem dal zastříkanou oranžovou teplákovku, tu, co jsme vybrali na kola. Obul jsem si nové boty a v polovičním transu jsem odjížděl na kole, neboť prožité chvíle byly snad sen.

Po návratu domů jsem se rychle osprchoval a šel spát, jak mě celá situace vysílila. V noci ani sny nedaly pokoj a přehrávalo se mi, co by se ještě dalo dělat s klukama někde jinde než v obchodě, až jsem se vzbudil oblečen v bílé teplákovce a celý mokrý v rozkroku. To byly sny, musel jsem stříkat, a tak jsem šel v teplákovce do sprchy a sprchoval jsem se v ní asi deset minut, pak jsem ji sundal.

Za čtrnáct dní jsem se v práci potkal s Pavlem a ten se hned ptal, jestli jsem v pohodě, že se neozývám. Musel jsem se omluvit. Vjemů bylo najednou moc a potřeboval jsem si vše srovnat v hlavě. Jedna věc je o něčem snít a druhá to prožít. A pak také ten můj byl dost citlivý. Takový záběr jsem ještě nedostal.

Protože jsem v práci končil brzo po obědě, oblékl jsem oranžovou teplákovku Adidas a nové tenisky a sedl jsem na elektrokolo. Domluvili jsme se na osobní návštěvě v obchodě a co dál, a hlavně, že budou oba kluci v práci. Výhoda malých obchodů je, že je lze kdykoliv na chvíli zavřít. Což se po mém příchodu využilo, a jak odešel jediný zákazník, tak Pavel zamknul, vyhlásil polední pauzu a šli jsme si sednout do zázemí prodejny. U hrnků kávy se probíralo, jak dál do budoucna. Kluci dali najevo, že je velice potěšil můj zájem o další hrátky, ale to už příště v pražském salonu BDSM, kde mají více „hraček“. O víkendu pořádají Adidas párty, kam přijde pár nadšenců, tak jestli přijedu, a tak jsem kývnul. Ale že musím přijet na kole oblečen do oranžové Adidas soupravy a už v devět hodin do jednoho pražského privátního salonu BDSM, že jim pomůžu s přípravami.

Ve stanovený čas jsem zvonil na zvonek malého domku. Trochu mne přepadl strach, že jdu do domu, ze kterého nemusí být úniku, jak kdyby byt v paneláku byl záruka bezpečí, že je vlastně pořádně neznám a další podobné obavy co by kdyby. Jenže zvědavost byla silnější, a to už Petr vycházel otevřít branku. Kostky byly vrženy. Přivítání probíhalo v přátelském duchu, skoro až familiárním, jak kdybychom se znali roky. Při rozpravě kluci zmínili, že je to speciální Adidas párty, a dali mi napít speciální nápoj na přivítání. Hned mě napadlo, že jsem ho vypil už při prvním setkání u nich v prodejně. Co bude následovat, si ale nechali pro sebe, a jestli chci, mohu se jít vysprchovat. Bylo léto, a tak sprcha přišla vhod, zvlášť když na hrátky chci být čistý. Ještě se zeptali, jestli budu chtít i udělat záznam. Po chvilce přemýšlení jsem souhlasil, bylo mi to všechno úplně jedno a se vším jsem souhlasil, jen pod podmínkou, že nebude veřejný. Bude zajímavé se podívat na sebe i z „druhé strany“.

Koupelnu měli velikou a řešenou tak, že sprchový kout byl velký. Jediný problém byl můj stojící penis, jak si ho umýt a neudělat se… I to se zdařilo. Najednou oba kluci vpadli do koupelny, oblečení do Adidas souprav svítící zelenkavé barvy. Díky soupravám a kuklám nebylo úplně poznat, kdo je kdo, což mě ještě více nabudilo, najednou se vše stalo takové neosobní, oddělené. Celé to umocňoval pocit, kdy oni byli oblečení a já nahý.

Dle výšky asi Petr ke mně přistoupil a suše mi oznámil, že je potřeba provést důkladnou očistu všech tělesných dutin. Já se začal vzpírat, ale to už mě Petr chytal za ruce a se slovy: „Pocem, poslouchat budeš!“ je spoutal, zvedl a připnul k řetízku u stropu. Pak oba poodstoupili, prohlíželi si mě nahého a spoutaného, a ještě udělali fotku.

Následně si Pavel nanesl mýdlo a začal mi jeden prst pomalu strkat do zadku a kroužit s ním. Díky tomu bylo pronikání prstu okořeněno o jistý nepohodlný pocit navíc. I když co může přebít pocit úplného ponížení, kdy si někdo s vámi dělá, co chce, a nic nezmůžete. Já se zmohl jen na vzrušené zavzdychání při každém pronikání dovnitř. Mísily se ve mně pocity nechtěného i pocit totálního vzrušení, že jen z této činnosti se musím udělat a zároveň mi musí klesnout.

Když Pavel usoudil, že vnitřní očista stačila, přistoupil Pavel a začal mi stahovat předkožku s tím, že i zde bude provedena očista. Moje snahy o vykroucení byly marné, Petrovo sevření bylo pevné. Protože neměl Pavel takový cit, tak přetažení bylo mírně bolestivé. Ovšem bolest smíchaná s pocitem bezmoci vyvolala jen další vzrušené kňourání. A tak jsem nyní zakusil pocit oněch výstupků na obnaženém žaludu. Jejich pocitovou ostrost zmírňovalo mýdlo. Pavel měl celý žalud v sevřené pěsti a pomalu rukou jezdil nahoru a dolů. Kňoural jsem, prosil, ať mě už udělají, ale kluci se jen tlumeně, díky nasazeným kuklám, smáli.

Skoro těsně před vrcholem Petr přestal a se slovy, že očista stačí, mě osprchovali, vypnuli vodu a začali mě sušit ručníkem. Nyní jsem od nich dostal přidělené oblečení, bílou kombinézu Adidas, do které mě oblékli, doslova nacpali už proti mé vůli, i když jsem se bránil, ale nic to nepomohlo. Najednou jsem zjistil, že má na konci rukávů rukavice bez prstu. Začali se smát a řekli mi, že to je speciální kombinéza od Adidasu z teplákové soupravy, ze které se bez cizí pomoci ještě nikdo nedostal. A hned mě zamrazilo, co mě vůbec čeká za orgie.

Už jen ten pocit ponížení, pak pohled na věci, jak si mě sami oblekli proti mé vůli, z toho se mně začalo stavět péro do pozoru. A když hra, tak hra. Po oblečení kombinézy mi obuli úplně nové Adidas tenisky, při zavazování mi je pořádně utáhli. Jakmile jsem byl hotov, tak mne v nové bílé kombinéze opět vyfotili a následně mne každý chytil za jednu ruku a někam mě odváděli.

Byla to jejich herna. Uprostřed bylo nějaké lehátko a koukám, že je naklápěcí. Trochu mne udivil prostor, měla to prý být místnost předělaná na párty a různé akce.

Stál jsem uprostřed místnosti a najednou jsem měl strach. Přede mnou stál Pavel a za mnou Petr a Pavel říká:

„Dej si ruce do kapes!“

Radši jsem je tam strčil, stejně by mi je tam Pavel s Petrem nacpali. Slyším, jak Petr zatahuje zipy, které byly všité u rukávu zevnitř mikiny, obě ruce byly znehybněny, a ještě zatáhl Pavel zipy u kapes, tak jsem ruce z kapes nevytáhl a byl jsem totálně znehybněn, jenom jsem mohl chodit. Najednou se Petr předklonil a zatáhl mi zip mezi nohavicemi, který tam byl všitý a přitom nebyl vidět, a už jsem nemohl ani chodit. Oba se mi smáli, jeden mě chytnul zepředu za nohy a druhý zezadu za tělo a odnesli na vyšetřovací lehátko s připravenými popruhy a mně bylo hned jasné, že se zase nebudu moci hýbat. A jen mě přitáhli popruhem přes břicho, abych nespadl. Lehátko upravili do pololehu, abych prý dobře viděl, co mně budou dělat. Tak druhý mě pevně držel, abych se nemohl hýbat. A zase byla fotka.

Oba mě začali hladit po těle a na kombinéze byla kukla, kterou mi natáhli na hlavu a zapnuli zip, který byl všitý zepředu kukly, takže jsem nic neviděl. Petr se zeptal:

„Už jsi někdy kouřil péro?“

„Ne, a ani nebudu!“

„Tak to zkusíme,“ rozepnul u kukly zip a já koukal, že mám péro nad sebou a už mi ho strká do pusy, ale já ji měl zavřenou.

Petr zavolal na Pavla, aby přinesl speciální roubík, a už mi mačkal nos. Jak jsem nemohl dýchat, otevřel jsem pusu a hned jsem tam dostal roubík se speciální dírou pro kouření péra a zajistil mi ho vzadu na hlavě řemínkem. Chtěl jsem zavřít pusu, ale nešlo to. Petr a Pavel se mi smáli a byl jsem vydán do jejich rukou, a než jsem se rozkoukal, už mi ho tam Petr narval přes ten roubík až do krku. Jenom se oba smáli a Pavel ho za chvíli vystřídal. Jak ho vytáhl, tak mi u kapuce zatáhli zip a řekli mi, že přijde další test. Zip na mém peru rozepli, péro něčím mazali, pak mi ho ohnuli a zatáhli zip.

Řekli jenom:

„Ok a jdeme na poslední test.“

Cítil jsem povolovat zip na zadku a zajíždět tam péro, ale nepoznal jsem, jestli to byl Petr nebo Pavel. Za chvilku ze mě vyjel a zapnul další zip na zadku.

„Tak jsi připraven a za deset minut přijdou ostatní.“

Za chvilku bylo slyšet lidské hlasy a cinkot skleniček a najednou mě někdo osahával. Bylo to víc rukou a říkali:

„Podle naší bílé kombinézy speciálky vidím, že je to nováček.“

Najednou pustili decentní hudbu a rozepnuli mi zip u kukly a naklopili houpačku, že jsem skoro stál, abych si všechny mohl prohlédnout. Bylo jich tam celkem deset oblečených v Adidas soupravách černé barvy a na hlavách černé kukly a bílé Adidas tenisky, pak osm oblečených v Adidas soupravách žluté barvy a černých Adidas teniskách a bílých kuklách, a dvě postavy s Adidas soupravou modré barvy, na nohách bílé tenisky Adidas a na hlavě černé kukly. Jenom jsem koukal, že se na mě všichni koukají, a zaslechl:

„Kdy se s nováčkem seznámíme? Dáme si přípitek!“

Slyšel jsem bouchnout šampáňo, cinkot skleniček a dostal jsem také jednu sklenku, ale tu do mě lila jedna žlutá teplákovka přímo do pusy dírou přes roubík, ale musela použít trychtýř a už jsem cítil, že to není šampus, ale radši to jsem to vypil celé a velmi pomalu.

„No jdem na to. Po nápoji ti bude péro stát celou noc až do rána.“

Přišli ke mně, zapnuli u kapuce zip a už se domlouvali, jak se mnou naloží. Lehátko šlo do vodorovné polohy, u kalhot na nohavicích rozepli zip a už mi poutali nohy popruhyk sedačce. Péro mi stálo, málem protrhlo tepláky a už mi někdo rozepnul zip, který tam byl všitý, aby se k péru dostali a nemuseli sundávat kalhoty. To bylo teda vymyšlené.

Najednou jsem uslyšel rozepínat zip u kapuce a už mi ho tam strčili skrz roubík až do krku. Koukal jsem, že tam stojí zástup v černých soupravách Adidas ve frontě, a první žlutá teplákovka Adidas se na mě napíchla a znásilňuje mě. Jako další zip rozepla na zadku černá teplákovka a narvala mně péro do prdele a začala mě hoblovat. To byl mazec, to jsem nikdy neviděl ani nezažil. Začali se na mě střídat, a když jsem měl vystříknout, tak žlutá teplákovka ze mě slezla a už jsem věděl, co mě čeká. Moc neochabnul, začali mi ho kouřit, a když ani to nepomohlo, nasadili mi vibrační přístroj a už mi ztvrdnul jako kámen.

Najednou ze mě všichni slezli, pozapínali všechny zipy a šli se posilnit. Pili šampus a mně přes roubík s dírou nalili taky šampus za odměnu a zatáhli všechny zipy. Usnul jsem.

Najednou jsem ucítil, že mě osahávají ruce po celém těle. Slyšel jsem, jak se rozjížděl zip na kukle a ostatní zipy také. Další černá souprava v puse a žlutá na penisu to hoblovala a další černá měla strčené péro v mé prdeli, a tak pořád dokola. Ztratil jsem pojem o čase, nemám představu, kolik se jich na mně vystřídalo.

Najednou ze mě žlutá teplákovka slezla a stříkal jsem až do stropu. Co mě bude zase čekat, kdo bude další?

Nasadili přístroj na penis a spustili ho a za chvilku ho sundali a byl jsem připraven. Velkým obloukem se vyhýbali trčícímu péru, které už bylo totálně tvrdé a teklo. Petrův hlas zahlásil, že jsem byl přijat a je třeba vše ukončit a udělat společnou fotku. Postavili mě v houpačce připoutaného, po pravé straně osm oblečených žlutých teplákovek, nalevo deset černých teplákovek, dvě modré teplákovky a Petr v zelenožluté svítící teplákovce po mé pravici. Pavel všechno nafotil taky v Adidas teplákovce. Vše zakončili a přišel od Petra povel odpoutat mě z lehátka a rozepnout všechny zipy na kombinéze. Sundali mě z houpačky a já se postavil na vlastní nohy. Podal mi novou teplákovou soupravu Adidas bílé barvy, ať se jdu převléknout.

Odešel jsem do sprchy. Přišli mě omýt a osušili a oblékli mě do nové teplákovky. Vstoupil jsem do místnosti a tam deset kluků v červených Adidas soupravách, osm holek ve svítících zelenožlutých soupravách, nikdo neměl na hlavě kuklu. Všichni mě přivítali, že jsem přijat mezi ně, Adidasáky, pokud budu chtít. Tak jsem hned přikývl. Jídla a pití alko a nealko bylo dost, zábava pokračovala v plném proudu. Já jsem prodal dvě elektrokola a jedno horské kolo, tak jsem byl spokojen. Dostával jsem jednu skleničku s pitím za druhou. Vše skončilo ve tři hodiny ráno.

Usnul jsem, a když jsem se probudil, nemohl jsem hýbat rukama ani nohama a koukám, že mě někdo převlékl do bílé kombinézy Adidas a všechny zipy pozapínal. Jenom jsem neměl kuklu a roubík a ležel jsem zase na houpačce připoután pásem, abych nespadl. Bylo mi jasné, že mi podstrčili opět ten speciální nápoj a mohli si se mnou pohrát. V devět hodin se ostatní začali probouzet a jenom se mi všichni smáli. Nevím, kdo mě převlékl. Zjistil jsem, že je nás nocležníků celkem devět a byli oblečení v černých Adidas teplákových soupravách. Petr mě trochu plácl přes péro, což mírně zabolelo a ono se trochu postavilo. To byl úspěch, neudělám se.

Petr se zeptal:

„Jsi připraven na kouření bez roubíku?“

A já jsem přikývl, že to zvládnu bez roubíku, stejně bych musel kouřit tak jako tak. Přišel Pavel a nasadil mi kuklu, zatáhl mi zip a kuklu jsem musel mít zapnutou. Odpoutali pás, kterým jsem byl připoután, sundali mě z houpačky a rozepli všechny zipy na kombinéze.

„Tak jsi potvrdil, že patříš mezi nás.“ To bylo ráno kolem deváté hodiny.

Petr a Pavel mě chytli za ruce a zase mě někam vedli. Já nic neviděl, protože jsem měl zapnutou tu kuklu. Posadili mě na gauč, pustili televizi a pustili záznam ze včerejška, jak se to podařilo natočit. Kluci mi konečně rozepli zip u kukly a všichni se mně smáli, jak vyděšeně koukám. Byli oblečeni v teplákovkách a seděli na sedačkách a sledovali mě jako nováčka. Přišlo vhod malé občerstvení, měl jsem velký hlad po té vysilující noci a obrovskou žízeň. V herně bylo několik kamer, a tak bylo na co se dívat. Celou dobu sledování záznamu mně stál a tekl. Petr mně nabídnul, jestli si na něj nechci lehnout. Proč ne? A tak jsem si mu sednul mezi nohy, opřel se o jeho hrudník a uvelebil. Ale byla to léčka. Své nohy propletl s mými, chytil mi ruce a pěkně podržel. Pavel mi natáhl tepláky na hlavu a zavázal provázek na dva uzly a začal mi honit péro. Petrovo sevření bylo pevné, vymanit se nedalo, a tak i přes mírný nesouhlas jsem se opět udělal.

Od té doby se občas vídáme celá skupina a takto si hrajeme. Ani nemohu uvěřit, že je to skutečnost a dlouhodobý sen se stal realitou. Šel jsem se osprchovat, oblékl jsem novou teplákovku oranžové barvy, sedl na elektrokolo a odjel domů.

Druhý den mi přišla SMS, že příští týden v pátek v deset hodin sraz v salonu v pražském BDSM. Mám první úkol: sehnat nováčka do bílé kombinézy Adidas, jinak tam budu já. Tak to nemám lehký úkol. Budu rád, když se přihlásí někdo z Prahy a okolí, ať já už nemusím do bílé Adidas kombinézy. Jak jsem stříkal celou noc a péro a prdel jsem měl v jednom ohni tři dny, byl jsem úplně vyřízený, a když se nikdo nepřihlásí, tak mě tam zase obléknou!!!