1871 Utah 6

Jediným prudkým pohybem trhne paží nahoru…

Né, to snad né! Ten zkurvysyn mi fakt proříznul předkožku. Sklápím hlavu a vidím, dva cáry předkožky, které mi visí po obou stranách žaludu a řinou se z nich proudy krve. Ono to ani moc nebolí, protože ten nůž je ostrý jako břitva. Krev se valí a zatím nenastupuje bolest. To se ale určitě brzy změní, až mozku dojde, co se stalo.

„Brácha, ty jsi borec, to je fakt něco, to se ti povedlo!“ jásá Ken jako malý fakan, plácá Kida po ramenou a poskakuje okolo Kida i mě. „Snad nevykrvácí…“

Kid stojí jako přikovaný a je sám fascinovaný tím, co právě vykonal. Kenova poslední věta ho ale staví z výšin zpět na zem. Trochu třepe hlavou a pak rychlými kroky spěchá ke stolu. Nalévá do široké a vysoké sklenice whisky, napřed si z ní přihýbá a pak ji znovu plní tou sračkou.

Nese ji ke mně a nasadí mi ji zespodu na ptáka. Alkohol v čerstvé ráně pálí jako tisíc čertů. Pravda, alkohol zatáhne cévy a také desinfikuje, ale teď to teprve začíná kurevsky pálit a bolet.

Řvu a proklínám je do posledního kolene, ze kterého pocházejí. Kdybych neměl prázdný močový měchýř, tak se snad pochčiju.

Kid se již vzpamatoval a vymýšlí další píčovinu.

„Chceš zase něco proti bolesti, kurevský kriple? Na, chlastej!“ a zvedne sklenici z poloviny naplněnou tou sračkou a z poloviny mou krví.

Zatínám zuby a odvracím hlavu. Na scénu nastupuje Ken a zapojuje se do divadla. Vytahuje svůj lovecký nůž a vráží mi ho z boku mezi zuby s plánem mi je vypáčit. To raději vzdávám, nechci mít ještě proříznutou hubu, a tak povoluji a pusu otvírám. Za vlasy je mi zvrácená hlava dozadu a obsah sklenice mi mizí v puse a krku. Ne vše stačím polykat, a tak část té tekutiny mi teče po bradě a po břiše.

Krvácení nepřestalo a tak Kid plní znovu sklenici a nasuje mi ji zespodu na ptáka. Největší bolest a pálení je za mnou, cítím jen tupou bolest a cukání v ráně.

Kida zřejmě začíná bolet ruka, a tak říká Kenovi, aby přikulil nějaký špalek a postavil ho mezi mé roztažené nohy. Několika dalšími klacky špalek podkládá, aby na něm stála sklenice rovně a byla tak vysoko, že v ní mám žalud s rozříznutou předkožkou. Můžu pohnout pánví a ptáka ze sklenice vyndat, ale asi bude nejlepší, když alkohol zatáhne cévy a srazí krev.

„Mám hlad, jdu se najíst,“ prohlašuje Ken a vydává se ke koním.

„Máš pravdu, nějak mi po té dřině také vyhládlo,“ přizvukuje Kid a přihazuje na oheň několik polen. „Necháme ‚Roztrhptáka‘, ať přemýšlí, čím si to zasloužil.“

Ken se za chvíli vrací s pánví a nějakými potravinami. Pánev pokládá na polena v ohništi, do které dává nakrájený špek a cibuli. Po chvíli otvírá konzervu a sám se při tom skoro propichuje nožem, jak mu nefunguje koordinace. Vyklápí do pánve sojové boby a nechává vše prohřívat.

Průběžně oba zvyšují poměr alkoholu v krvi, vytahují suchary, které jim při jejich mizerné alkoholové koordinaci padají na zem, chroupou je a zřejmě zapomínají na to, že se jim pálí jídlo na pánvi.

Až když se z pánve začne nebezpečně kouřit, startuje Ken k ohni a stahuje pánev, čímž si samozřejmě pálí ruku o kovové držadlo. Kurvuje a pánev pokládá, tedy spíš pouští na zem vedle ohně. Natahuje rukavici a přenáší to připálené jídlo na stůl a oba se vrhají na tu šlichtu, jako by týden nejedli.

Já mám jiné starosti. Přemýšlím, jak ten můj pták bude vypadat, jestli se to zahojí a jestli si ještě někdy zašukám. Takhle tedy mělo vypadat to moje ponížení jak tělesné, tak psychické. Dobře si to ta smečka zneuctěných městských šmejdů vymyslela. Kolik za to tihle ti Malkowiczové zkasírovali? Zjistím, kdo inicioval celou tuhle frašku? To asi bude problém, protože si na mě zarajtovalo opravdu velké množství paniček a zakouřilo si snad stejné množství jejich manžílků a to ze širokého okolí. A nejen zakouřilo. Pár tuctů si to moje péro fakt snažilo narvat do prdele a já jim milerád podržel, když za to něco káplo.

***

Madam mě vedla chodbičkou, která spojovala centrální salón bordelu s nově postavenou částí, kde bych měl úřadovat já. V polovině chodby byly boční dveře do pracovny madam, odkud jsme vyšli. Madam první, za ní já v rudém županu a stejně tak rudých trepkách. Vešli jsme do salónu, snídaně byla již uklizená a dívky seděly na pohovkách a křeslech v širokém půlkruhu. Evidentně čekaly na náš příchod. Naproti bylo honosné křeslo pro madam a menší křesílko zřejmě pro mě.

Usadili jsme se a madam spustila svou řeč:

„Děvčátka moje, dovolte, abych vám představila nového člena našeho podniku. Jmenuje se Jan a byla bych ráda, kdybyste ho přivítaly srdečně a s otevřenou náručí.“

„Vítej u nás, Jene,“ pronesla s nadšeným úsměvem děvčata jako jedním dechem a ozval se potlesk jejich jemných rukou, který musela nakonec utnout madam rázným pohybem ruky, ve které držela složený vějíř, kterým si čas od času ovívala obličej.

Mimochodem, obličej si ovívala neustále, protože v podniku bylo poměrně velké teplo, aby děvčata mohla být polonahá a klienti dostali rychle žízeň. A madam byla navlečená v několika vrstvách, šněrovačce, blůzce a přehozu a pod tím oblečením by se potila i myš.

„Děkuji, přeji pěkný den,“ odpověděl jsem slušně směrem k děvčatům.

Madam stručně vysvětlila, že budu v druhé části podniku a budu uspokojovat paničky a možná i… Tedy spíše se budou uspokojovat ony na mě. To vyvolalo rozpaky a nechápavé výrazy na tvářích dívek, snad kromě Loly.

„Jene, postav se a ukaž své tajemství, po kterém budou paničky slintat. No, nestyď se, víš, kolik nahých mužů moje děvčata už viděla?

To je pravda, řekl jsem si a postavil se. Sáhl jsem na pásek, ale madam se postavila také a zastavila mě.

„Já sama,“ řekla, postavila se za mě, ale tak, aby viděla na děvčata, rozvázala mi pásek a pak pomalu rozevřela okraje županu.

Kromě Loly a Kamala, kteří už mě viděli, vyletěla dívkám obočí až někam na temeno hlavy, oči se rozšířily, brady spadly a ozvalo se sborové:

„My God!“

Madam mi stáhla župan z ramenou, popostrčila mě do středu půlkruhu dívek a pomalu mě otáčela, aby si mě děvčata mohla prohlédnout ze všech stran. Pak mě vzala na dosah dívek a vedla mě pouze v rudých trepkách z jednoho konce řady dívek obloukem na stranu druhou. Dívky natahovaly ruce a dotýkaly se mě na ptákovi, na koulích, na zadku, na břiše a stehnech, ale také mi prohmatávaly svaly a řekl bych, že byly pěkně vzrušené.

Když mě madam na konci řady otočila, byl jsem již napolo ztopořený, což vedlo ještě k většímu údivu. Cestou zpátky už byla děvčata zaměřena jen na můj pyj a koule a v cíli mi už stál jako kamenný stožár.

„Nenecháme Jena, aby se trápil přetlakem v koulích, že ne?“ potutelně s usmívala madam. „Jan vám určitě ukáže, jaké dávky skrývá ve svých koulích. Je to tak, Jene?“

Bylo toho na mě ten den už dost, ale co už. Byl jsem fakt nadrbaný jako pouštní pes, který neviděl fenu dva roky, a to i přesto, že jsem se sotva před půl hodinou vystříkal do madam.

Přikývnul jsem, ale madam sebrala vítr všem děvčatům, které si myslely, že si užijí ruční, a možná i ústní práci.

„Protože byste si záviděly, kdo Jena vyhoní, neudělá to ani jedna z vás. Udělá to Kamal. Jan má zkušenosti i s muži, tak mu to vadit nebude, je to pravda?“ otočila se ke mně.

Já jen přikývnul a madam pokynula Kamalovi. Ten s rádoby kamennou tváří přistoupil bokem ke mně, podíval se mi do očí a já v těch jeho viděl chtivé jiskry. Podebral mi rukama koule a každou zvlášť potěžkal, protočil mezi prsty, prohmatal, stisknul. Pak je pustil, stoupnul si trochu víc bokem, skoro až za moje záda, péro mi zvedl a otevřenou dlaní mě po koulích začal plácat. Koule se houpaly a vycházely ranám vstříc. Kamal přidával na razanci, až to nahlas pleskalo a já se začal předklánět bolestí.

Vše se odehrávalo čelně k sedícím dívkám, které se sesedly do jedné stěsnané řady. Do středu se vmáčkla bordel mamá a opět se začala ovívat tím svým vějířem.

Kamal už stál těsně za mnou, levou rukou mě chytil za levou půlkou zadku a poměrně silně zmáčknul. Pravačkou mi objel kolem boku, uchopil můj kyj a začal ho pořádně honit. Hodně mi stahoval předkožku ke kořeni a to se mi vždy napnula k prasknutí stejně jako uzdička. A pak zase předkožku shrnul přes žalud, až mi ho celého zakryla.

Při tom honění, které nabývalo na rychlosti, mi zajel druhou rukou mezi půlky a razil si cestu do mého zadku. Trochu to dřelo, a tak si za mou hlavou naslinil prst a narval ho do mě. Netrvalo dlouho a já děvčatům předvedl unikátní oblouk, který opsalo moje semeno, jež se sneslo k zemi, a to za všeobecného jásotu děvčat.

Střed salonu byl vydlážděn mramorovou mozajkou, na kterou moje semeno pleskalo a rozstřikovalo se na všechny strany. Aspoň se to dalo rychle uklidit. Okolí bylo pokryto kobercem a tam by bylo čištění asi horší.

Kamal se mi pořád vrtal prstem v zadku, přitom se ke mně tisknul bokem a já cítil, že má pěkně tvrdého ptáka. Toho mého mi vyždímal do poslední kapky, otřepal ho a ještě chvíli mi přetahoval předkožku přes žalud a zase ji ohrnoval až ke kořeni. Penis se pomalu uklidňoval a ochaboval.

Slečny byly pohledem stále přikovány na mém kokotovi a určitě by ho rády ochutnaly. Uvidíme, třeba jednou ochutnají.

Osazenstvo se pomalu uklidnilo a madam rozprášila ten slepičinec s tím, že se za půl hodiny otvírá a děvčata musí být v pohotovosti. Mě si opět oblékla do županu a nasměrovala mě do své kanceláře, kde jsme měli ladit podrobnosti.

A tehdy madam přišla s originálním nápadem.

***

Žerou, mlaskají při tom, zapíjí tou sračkou, krkají, prdí a vůbec se chovají jako neskutečná hovada.

„Za to připálené žrádlo stejně může ten zmrd,“ prohlašuje Ken, „kdyby nás tolik nezaměstnával, tak se nám to jídlo nepřipálilo.“

„To máš pravdu,“ blekotá Kid a nevraživě se na mě dívá, „Měli bysme ho za to potrestat.“

„Co mu takhle zmalovat prdel?“ přisírá si Ken.

„Dobrý nápad,“ opáčí Kid. „Otočíme ho, ale opatrně, aby se nám nevysmeknul z pout.“

Beztak jsem tak sešněrovaný, že se nemohu ani pohnout.

Kokoti mi odvazují levou nohu a levou ruku, ale nechávají mi na zápěstí a kotníku provazy, za které mě tahem otočí kolem pravého boku, takže teď pro změnu stojím ke stromu přitisknutý čelem a břichem. Opět mě pevně přivazují, jako by přivazovali afrického slona. Po celodenním uvázání nemám sílu se vzpěčovat. Ochutnávám kůru uschlého dubu, zatímco cítím, že mi někdo z těch parchantů promazává prdel nějakou mastnou sračkou. Takže ještě prdel mi chtějí zneuctít, pomýšlím si. Tisknu se břichem co nejvíc ke kmeni stromu a stahuju půlky, aby do mě nemohli. Ale jestli chcete do něčí prdele proniknout, tak do ní vždy proniknete. Kór, když se nemůžete moc bránit. Cítím, jak se na moji díru tlačí pravděpodobně prst v rukavici a za chvíli ho mám nevybíravě v sobě. Tělo se samovolně prohne a břicho se tiskne ke kmeni, i když hned se mi připomene cejch na podbříšku.

„Hele, tomu chlívákovi se to líbí, co kdybychom ho narazili na kůl?“ vymýšlí další píčovinu Ken.

„To bysme mohli, ale to obyčejně nikdo nepřežije. Necháme si tu jeho kundu na později. Zatím mu ji protáhneme něčím jiným.“

Kid si bere Kena stranou a něco do něj hustí. Občas se kouknou na mě, pak zase diskutují, nakonec přikyvují a se spokojenými výrazy kráčí ke mně. Moc na ně nevidím, protože jsem přivázaný čelem ke stromu, ale je jasné, že mají plán. Vzdalují se, obcházejí farmu, hospodářské stavení a nakonec se přihrčují s několika různými kusy dřev, spíš klád z mladých stromků. Vše je totálně vysušené a zbavené kůry povětrnostními podmínkami. Hážou to za mě, přebírají to a některé kolíky přitesávají do špic.

Krokují ode mě nějaké vzdálenosti. A nakonec patami dělají kříže do prachu dvora asi tři metry za mými zády a přibližně dva metry od osy mého těla. Tam zatloukají kolíky do země šikmo ode mě. Co to vymýšlejí, pitomci?

A je to tady. Asi na dvoumetrovou kládu o průměru tak deset centimetrů přivazují delší provazy, které si mimochodem museli půjčit z mého těla, protože tolik lan a provazů už bývalá farma nenabízí. Teď tu kládu protahují mezi mým tělem a stromem a konce uvazují na těch zatlučených kolících. Kládu mi dávají těsně nad kyčle a utahováním mi vyšpulí prdel tak, že vypadám jako nadržená lama.

Bezva. Roztažené nohy připoutané k dubu, to samé s rukama asi sto šedesát centimetrů výš a mezi tím tělo do véčka s vystrčenou prdelí. Tak teď už tu prdel nestáhnu.

Dochází mi, co se ti zmrdi chystají udělat, a tak mi nezbývá, než se na to připravit a prostě to přijmout. Dostávám další dávku maziva a jedním rázem mám v sobě péro jednoho z těch idiotů. Je zbytečné se vzpouzet, a tak se v rámci možností uvolňuji v úvazech a povolují svěrače, aby to bylo co nejméně bolestivé, i když o to víc ponižující.

Alkohol někdy působí jako kazišuk, a tak tomu prvnímu hovadu trvá opravdu dlouho, než se do mě vysype. Padá na moje záda a dodělává se jako plemenej kanec. Bych se nedivil, kdyby mi slintal na záda.

„Ty kurvo, to jsem tě vymrdal, co? Takhle ti tu tvoji díru určitě nikdo neprotáhl, že?“

Vytahuje ptáka ze mě a já teprve podle hlasu poznal, že mě právě ojel Kid. Pro jistotu vrtím hlavou, jako, že ne, ale zažil jsem lepší.

Během minuty je ve mně Ken a ten se snaží o něco víc. Dělá to jakoby s rozběhem. Vytahuje ptáka ze mě úplně a pak z několika centimetrů ho do mě vráží. Mušku má ale mizernou, takže mu někdy čurák vyjíždí na moje záda, někdy na moje koule. Nakonec ve mně zadokuje a s třepoucíma kolenama se do mě dělá.

Když ze mě leze, tak nechávám prdel schválně nestaženou, aby ze mě to jejich sprostlé semeno vyteklo. A taky že jo.

„Koukej na tu jeho nenasytnou kundu. Určitě by chtěl ještě,“ povídá mezitím Kid, který si už natáhl kalhoty a ještě slintá.

„Ještě ho promázni a roztáhni mu tu kundu co nejvíc.“ Ken se s radostí vrhne do práce a čeká, co jeho povedený bratříček vymyslel. Nevím, jestli má vůbec natažené kalhoty, ale dere se mi prsty v rukavicích dovnitř a fakt mi prdel roztahuje. Kid zatím dochází ke stolu, bere oba biče, s kterými jsem se již seznámil, a porovnává zakončení jejich držadel. Kdo někdy měl v ruce honácký bič, tak ví, že dřevěné držadlo, neboli rukojeť, je zakončeno koženými řemínky opletenou dřevěnou koulí, stejně tak i ta rukojeť, aby tato nevyklouzla z ruky.

A právě tato dvě zakončení Kid porovnává a samozřejmě si vybírá to větší. Bez nějakého varování ho namáčí do nějaké mazlavé sračky a se slovy:

„Kene, roztáhni mu půlky,“ mi ho narve do prdele.

Řvu jako tur, protože Kenova příprava nebyla tak dokonalá a je mi jasné, že mi tu mou díru natrhnul. Tlačí kouli dovnitř asi dvacet centimetrů, pak několikrát potáhne sem a tam, aby se mi svěrače za tou hrůzou zavřely.

Měl jsem v prdeli už hodně předmětů, ale takovýto průměr nikdy. Bojím se zatlačit, abych to ze sebe vytlačil.

„Myslíš, že to ze sebe nevysere?“ vyzvídá Ken a přidržuje mi rukojeť dost hluboko v prdeli.

„To bych mu neradil,“ odpovídá Kid, „ale pro jistotu mu tam ten potkaní ocas zajistíme, co říkáš?“

„Bezva nápad. Jak to chceš udělat?“

„Dones tu tenkou šňůru a prostě mu tam ten potkaní ocas k prdeli přivážeme, haháá,“ chytá se za břicho Kid a přebírá od Kena rukojeť biče a ještě mi ho několikrát zaráží do střeva až na doraz.

Za chvíli jsem sešňěrovaný kolem pasu, kolem stehen, mezi stehny a mezi půlkami kilometry šňůry, která ten bič drží pevně ve mně, a nemám šanci jej ze sebe vysrat.

Následně mi na prdeli přistává lehké šlehnutí biče. Je to jen takové polechtání, ale je mi jasné, že je to pouze takový předkrm a bude následovat hlavní jídlo.

A taky že jo, bič mi moji kůži mazlí a to nejen na prdeli, ale i na zádech, lopatkách, stehnech, ramenou a krku. Některé rány jsou tak razantní, že cítím, jak mi na kůži naskakujou jelita. Někdy jim ujíždí ruka a kůže se mi trhá. Nevydržím to a končím v bezvědomí zavěšený v poutech.

Co se děje dál, nevím, probírám se znovu otočený zády ke stromu a snažím se vzpomenout, co se dělo. Kůra mě strašně dře do zad a já nevím proč. Pomalu se mi rozjasňuje, uvědomuji si, že mám záda na sračku, a ta kůra mi nepomáhá. Pálí mě prdel, pálí mě proříznutá předkožka, pálí mě cejch na podbřišku.

Nohy mě nechtějí držet. Mé tělo rezignuje a spouští se dolů. Visím teď už jen zavěšený za zápěstí Jako Kristus na kříži a kolena mám pokrčená.

***

Sedli jsme si ke stolu, madam v tom svém rozložitém křesle a já naproti v křesle menším. Musel jsem si srovnat nádobí, abych si mohl dát nohu přes nohu. Teprve na skřížená stehna jsem si mohl položit ptáka.

Madam se naklonila nad stůl, lokty se opřela o jeho desku, prsty propletla a opřela si o ně bradu. Upřeně se na mě podívala a pak navrhla:

„Co bys řekl, tomu, kdybychom z tebe udělali Řeka?“

„Nerozumím…,“ odpověděl jsem.

„Přemýšlela jsem, v jakém duchu by mohlo být zařízení, ve kterém bys provozoval svoji živnost, jestli se tomu tak dá říct. Zatím jsou tam holé stěny a mohli bychom celý budoár zařídit v řeckém stylu. Sloupy Apolónova chrámu, otapetované stěny s antickými motivy, stejně tak i obrazy se sexuálními výjevy s paničkami i mladými hochy, nařasené závěsy, nějaké antické amfory a karafy, antická lůžka a křesílka, nábytek.

A ty bys přijímal návštěvnice v krátké tunice jako pravý Antik, pod kterou bys byl nahý. A samozřejmě by byla tak krátká, aby sotva zakrývala ten tvůj poklad. Mohl by sis ji někdy nenápadně nadzvednout, aby se ti odhalila špička žaludu buď obnaženého, nebo schovaného v předkožce, co na to říkáš?“

Znělo to lákavě, a jestli za to mělo něco kápnout, proč ne. Akorát jsem měl jeden problém. Trochu jsem se ošíval a nakonec jsem to řekl napřímo:

„Jenže mě pak ty paničky poznají, když budu chodit po městě, začnou si na mě ukazovat, rozkecají to všem okolo a já budu mít stejný problém jako v patnácti, když mě musela matka odvést sem do Gold Hilu.“

„Na to jsem už myslela. Pořídíme ti škrabošku nějakého pěkného řeckého otroka, která ti bude zakrývat čelo, oči nos a tváře. Budou ti vidět jen pusa a tu ti ještě trochu zvýrazníme rtěnkou. Naučíš se nosit jiný účes tady a jiný účes na veřejnosti. A bude to, chápeš? A už jsem i vymyslela název tohoto budoáru. Bude to ‚Apolónuv chrám‘. Souhlasíš?“

Sakra, ta ženská to měla vymyšlené do posledních detailů.

„Mimochodem, pochopila jsem, že si užíváš s nějakým svým přítelem, a když jsem tě lehce proprstila a Kamal tě prstil řádně před děvčaty, tak ses nebránil, dokonce sis to užíval. Co kdybychom službu rozšířili i o občasnou pánskou návštěvu? Nechal by ses prcat od chlapů? Nebo oprcal bys nějakého chlapa, kdyby chtěl a pokud by se mu do zadní díry vešlo to tvé antické kopí?“

***

Krev z proříznuté předkožky trochu zasychá, a když skloním hlavu dolů, vidím to dílo v celé své parádě. Můj žalud by byl za normální situace schovaný v předkožce. Teď z ní ale vykukuje proříznutou rýhou. Pokud se mi ještě někdy penis postaví, budou ty dva cáry předkožky viset z obou stran jako ponožky na šňůře. Takhle se přeci nebudu nikde moct ukázat, i když se to zahojí.

No chlapče, tvůj sexuální život asi předčasně skončil. Pocity se mísí s bolestí a ta převyšuje, takže na nějaké filozofování nemám čas. Krom toho, jak jsem zase pevně přikurtovaný zádama ke stromu, mi kmen nepříjemně tlačí na tu rukojeť biče, kterou mám zaraženou vzadu v těle.

Pičusové jsou v ráži, tedy hlavně Ken, který kolem mě krouží s bowling knife a vyloženě si do mě chce bodnout nebo alespoň říznout.

„Co děláš?“ okřikuje ho Kid.

„Já si chci taky říznout,“ odvětí Ken a šermuje mi nožem před obličejem.

„Nech ho, má dost!“ vyjede na něj Kid.

„Ty sis říznul několikrát a já nemůžu?“ zařve přes rameno na Kida a dál šermuje nožem před mým tělem.

Jeho kalný zrak se zaměřuje na moji levou bradavku. Několika pokusy se mi ji snaží chytit mezi palec a ukazováček, ale v rukavicích mu to kurevsky nejde. Se vztekem bere rukavici na konci prstů do zubů a střídavě si ji stahuje. Teď už se mu celkem snadno daří mi bradavku chytnout stisknout a potáhnout.

Strašně se mu líbí, jak sykám bolestí, a tak se rozhoduje, že mi s ní zakroutí. A to se můžu počůrat. Nyní se zaměřuje na tu pravou, sundává druhou rukavici a dělá to samé. Tahá mi za bradavky, mačká je a kroutí s nimi a já se snažím s vypětím všech sil neřvat. Přitom se nebezpečně blízko pohybuje s ostřím svého nože v blízkosti mých bradavek, takže je nasnadě, že mi je jistě uřízne.

Dráždění bradavek se mi líbí, vzrušuje mě to, ale takovéto mučení nemusím.

A Kena napadá další hovadina. Levou bradavku mi pouští, naklání se ke mně, oslintanými rty mi nasává bradavku do té jeho nemyté huby a teď mi ji svírá zubama. Ohrnuje rty, takže je vidět, jak tu moji bradavku svírá hnědými, zkaženými zuby a táhne za ní tak, že na něj musím řvát, ať toho nechá. Teď přikládá na moji napnutou kůži těsně pod bradavkou ostří nože a je jisté, že zažiju další šok. On však lehce povoluje zuby a bradavka, dost pošramocená mu vyklouzává zpoza zubů.

To stejné se opakuje tak dlouho, než se nabaží a začíná nebezpečně kroužit knifem kolem mých naběhlých bradavek.

„Hej, nech toho, nesmíme mu nic uříznout!“ řve na Kena Kid, vstává od stolu, bere ho za límec a odtahuje Kena ode mě.

Jenže jak Kena přiškrcuje límcem, Ken se ožene nožem ze shora dolů těsně u mého rozkroku. Skoro nic necítím, jen lehké štípnutí. Kouknu dolů a vidím, že tím rychlým pohybem se dotkl nožem mého pytle.

A nejen dotknul…