V dobrým – i ve zlým (2/3)

Marian

Lex mi chvilku upřeně hledí do očí, než pevně pronese:

„Ale ja nič také nechcem. Ani nebudem chcieť.“

S úsměvem mu lípnu pusu na rty, než ho ujistím:

„Tak pak nechci a nebudu chtít ani já, kapiš? No, ale teď mě víc než to, co nechceš, zajímá, co bys chtěl?“ natáhnu se ke dveřím pro spolujezdce, otevřu je dokořán a přehnaně okázalým gestem mu pokynu, ať si nasedne. „Musíme to tvoje maturitní výzo nějak oslavit!“

„Ale, veď…,“ Lex malinko zrozpačití, „sme ho už oslavovali… dvakrát…“

Rozesměju se:

„To jo, jenže to ještě nebylo takhle oficiální, víš? To jsi ještě neměl v ruce papíry, haha. Takže teď to musíme ještě do třetice oslavit ofiko, rozumíš, jako že i s těma úřednickýma razítkama…“ A s tím za Lexem zabouchnu dveře, obejdu auto a sednu si za volant. „Takže?“ mrknu na něj zvědavě. „Můžeme si zajet na nějakej výbornej oběd. Hmm, ale taky to můžeme nechat třeba na víkend, pokud bys radši nějakou pořádnější oslavu, u které si nebudu muset hlídat čas, abych to stihl do práce…“

Lex si napůl přemýšlivě, napůl uličnicky skousne ret.

„No… alebo by sme mohli obed vynechať… a tú oficiálnu oslavu presunúť do spálne… To tiež určite stihneme, než budeš musieť ísť do práce. Ja ti tie papiere prilepím v spálni na stenu, keď ťa tak rajcujú,“ zašermuje mi pobaveně svým výzem i osvědčením před očima.

„No, když mám v posteli tebe, tak už na nic dalšího rajcovního koukat nepotřebuju…,“ přimhouřím na něj oči.

To už se Lex hbitě připásává:

„Tak v tom prípade hlasujem za posteľ. Vidíš, a ešte ušetríš za obed!“

„Vzhledem k tomu, že jsem nedávno docela zautrácel v jednom sexshopu, tak o nějakým šetření nemůže být řeč,“ věnuju mu rozvernej cukrblik a konečně nastartuju.

Nemůžu si nevšimnout, jak se Lex vedle mě zvědavě ošije.

„Ale! A čo si mi kúpil?“

„Jak – tobě?“ zapředstírám zhrození, zatímco se taky připásávám. „Snad nám, ne?“

„Myslel som, že tebe stačím ja.“

„To stačíš!“ ujistím ho, načež se k němu v rámci možností trochu nakloním: „Ale když se třeseš vzrušením, posuneš ten můj zážitek minimálně o tři levely vejš…“

Lex nasucho polkne, což mi na tváři vykouzlí poťouchlej úsměv.

„Tak čo si kúpil?“

„To je překvapení,“ mrknu na něj, načež se začnu obezřetně vymotávat z parkoviště.

„Marian,“ vzdychne Lex – a zní to nadrženě i vyčítavě zároveň, „tak aspoň naznač!“

„Hmmm,“ protáhnu záměrně, „to bych možná mohl… Prostě když odteď doma mám úředně potvrzenýho elektrotechnika, tak dejme tomu, že jsem si pořídil ještě nějaký elektrohračky…, aby to šlo hezky dohromady…“

Lex se ošije:

„Ale ja… ja neviem, či…“

Přesunu dlaň z řadicí páky na jeho koleno a povzbudivě mu ho stisknu.

„Klídek. Postarám se, aby se ti to líbilo.“

Alex

Elektro pomôcky… a skutočne nemyslím tie do mojej školy… s Marianom nenápadne obchádzame už dosť dlhý čas. Respektíve ich obchádzam ja a tvárim sa, že neexistujú. Že sú v tej jeho, vlastne už asi našej, zásuvke s hračkami tak nejak navyše.

Dnes sa im už nevyhnem. To sa vlastne dalo čakať. Pár týždňov dozadu som Marianovi povedal, že ak zmaturujem z elektro, tak sa pohráme s elektro.

Hrozne divná veta. Ale myslel som ju smrteľne vážne! To bude tým, že som vtedy tak nejak neveril, že skutočne zmaturujem.

Zhryziem si peru. Ako z toho teraz von? Nenápadne mrknem na Mariana. Tvári sa dosť nadšene, a tak mu celú cestu nedokážem nič povedať. Aspoň nie na túto tému.

Neodhodlám sa ani v momente, ako vstúpime do bytu.

Ani potom, ako si pre seba ukradnem na pár minút kúpeľňu.

Ústa sa mi rozviažu, až keď z nej vyjdem, a v kuchyni zapadnem rovno do Marianovho náručia.

„Vieš, ako to bolí, keď ťa kopne elektrika?“ začnem nenápadne.

„Tuším,“ šepne mi do ucha a hneď nato mi ho oblízne. Na celom tele mi naskáču zimomriavky. Sakra. „Máš dost nebezpečný povolání, abys věděl, musíš mi slíbit, že vždycky…,“ pokračuje zmyselným hlasom, ale rýchlo sa zarazí. „Počkej, o čem přesně vlastně mluvíme?“ odtiahne sa, aby mi videl do očí.

„O ničom,“ zaklamem a natiahnem sa pre ďalší bozk.

Marian so mnou na sekundu spojí pery, ale potom odo mňa o pol kroku odstúpi.

„Lexi, o čem je řeč?“ spýta sa. Znie prívetivo a zároveň dominantne. A to je vždy sexy. Až na situácie, kedy by som si pravdu najradšej nechal pre seba.

„Vravím, že o ničom,“ zopakujem svoju predchádzajúcu odpoveď. Nechtiac ju tak trochu odvrknem.

Marian povytiahne obočie.

„Alexeji?“ skúsi to na mňa celým menom. Zo spôsobu, akým ho vysloví, mi cukne v rozkroku.

Nechápem, ako to robí! Niekedy stačí jedno slovo z jeho úst, špecifický tón, dôraz v hlase a najradšej by som mu vyslepičil aj to, čo neviem.

V zúfalej snahe o vzdor sa zamračím a skrížim si ruky na hrudi.

Pár sekúnd sa prepaľujeme pohľadom. Nakoniec sa Marian usmeje.

„Tak jak chceš,“ skonštatuje a prudko ma pritiahne nazad k sebe. Pretočí ma vo svojom náručí a môj chrbát si oprie o hruď. Nestihnem ani zanadávať a prejde ma na nadávky chuť. Stane sa to v momente, ako mi oblizne ušný lalôčik a hneď nato pošepká: „Lexi, dnes už jsme jedno nedorozumění absolvovali, takže tohle druhý trochu urychlím. Chceš mi říct, co se ti prohání hlavou, po dobrým – nebo po zlým?“

„Vôbec ti to nechcem povedať,“ pomrvím sa, akoby som sa mu chcel vytrhnúť, ale nijak veľa sily do toho nedám. Na to mi je v jeho blízkosti až príliš dobre. „Ale možno ma zaujíma, čo znamená po dobrom a čo po zlom.“

„To ti rád prozradím,“ uchechtne sa a rukou vkĺzne za gumu mojich domácich teplákov. Nemám pod nimi nič, s boxerkami som sa po sprche neobťažoval, a tak narazí rovno na to, čo hľadal. „Po dobrým znamená, že ti pomalu a něžně promasíruju ptáka, ale nedovolím ti, ať se uděláš, dokud mi neřekneš pravdu.“

„Och,“ vydýchnem. „A po zlom?“

„Tak to ti rychle a drsně promasíruju ptáka, ale nedovolím ti, ať se uděláš, dokud mi neřekneš pravdu,“ oznámi mi akoby nič a na pár sekúnd mi oba spôsoby názorne predvedie.

Vzrušením sa mi podlomia kolená. Obe verzie sú perfektné. Len tá predstava odopretia orgazmu sa mi až tak nepáči.

„A keby si ma proste len ošukal?“ spýtam sa.

„Něžně, nebo drsně?“ pobozká ma na krk.

„Je mi to jedno,“ priznám.

„Zvládnu i oboje najednou,“ zasmeje sa. „Ale tohoto tvýho pokladu,“ stisne mi dlaňou vtáka, „se při tom ani nedotknu. A dám si sakra velkej pozor, aby ses neudělal.“

„Héj, to nie je fér,“ zakňučím.

„Lexi, a je fér, když se mnou nechceš mluvit o tom, co tě trápí?“

Kurva.

Dostal ma.

Nie je to fér.

Ja to viem… ale… A na to ale sa konečne vykašlem. Veď je to Marian. Môj Marian.

„Ja… nechcem elektro,“ priznám.

Marian ma vo svojom náručí pretočí a pozrie mi do očí.

„Dobře,“ prikývne.

„Povieš len dobre?“ začudujem sa.

„Promiň, tak to teda rozvinu: dobře, lásko moje jediná,“ pritiahne si moju ruku k perám a pobozká ju.

Okamžite mu ju vytrhnem.

„Ty si zo mňa uťahuješ!“ vyprsknem, i keď sa po takom oslovení moje srdce až podozrivo rozbúcha.

„Neutahuju,“ odhrnie mi z čela prameň vlasov, aby mi nepadal do očí. „Jenom k tomu nemám co dalšího dodat.“

„Nemáš?“ spýtam sa. „Veď som ti to elektro po mature sľúbil a teraz nechcem!“

Marianov výraz sa zmení z hravého na zaskočený.

„No a? Nebo to se jako bojíš, že si teď budu nějak vynucovat, abys ten svůj slib dodržel?“

Pokrútim hlavou. Tak nejak automaticky. Zrazu vôbec neviem, prečo som sa pýtal.

Marianovi však napätie z tváre nezmizne. Pritúlim sa k nemu. Pár sekúnd to trvá, ale nakoniec okolo mňa obmotá paže.

„Lexi…,“ povzdychne si. Viac ho povedať nenechám.

„Ja viem, prepáč.“

„Neomlouvej se. Jenom mě zaskočilo, že si myslíš, že…“

„Nemyslím,“ preruším ho. „Naozaj si nemyslím, že musím robiť, čo sa mi nepáči. Prisahám. Len mám dneska asi nejaký blbý deň.“

„Ale víš, že…“

Umlčím ho bozkom. Krátkym, letmým, úprimným.

„No moment, to jsi mě teď třikrát po sobě nenechal doříct větu?“ spýta sa a zároveň sa odo mňa kúsok odtiahne. Nie veľmi, len toľko, aby som videl, ako mu zaiskrí v očiach.

„Och, a čo urobíš? Potrestáš ma?“ povytiahnem jeden kútik pier do provokačného úsmevu.

Marianovi chvíľu trvá, kým zareaguje. Akoby premýšľal. Napokon sa však rozhodne to viac nerozoberať a poddá sa okamihu. Obtočí okolo mňa paže a spojí naše pery. Za stáleho bozkávania sa pomaly dostaneme až do spálne. K posteli som chrbtom, a tak si myslím, že ma na ňu Marian povalí hneď, ako sa moje nohy dotknú jej rámu.

On ma však miesto toho pustí:

„Jenom vteřinu, tohle uklidím,“ povie a pre niečo sa nakloní. Môj pohľad smeruje za jeho rukou až k obdĺžnikovému balíčku zviazanému červenou stuhou.

„To je čo?“ spýtam sa.

„Teď už nic, co by stálo za pozornost,“ zhodí balíček na zem. Trochu to buchne a mne zovrie srdce.

„Héééj, to vyzeralo, že je pre mňa,“ zaškaredím sa na neho a pre balíček sa zohnem.

„To je ta elektro hračka, kterou jsem koupil,“ vysvetlí a ja zatiaľ stiahnem stuhu. „Ale když teď vím, že nic takovýho nechceš, tak to prostě…,“ pokračuje, kým trhám strieborný ozdobný papier. „Proč to vlastně rozbaluješ?“ zaujíma sa bez toho, aby dokončil predchádzajúcu vetu.

„Neviem, no… bolo to zabalené a očividne je to pre mňa,“ myknem ramenami, akoby moje slová všetko vysvetľovali, a zvyšky papiera položím na stôl. Už už chcem otvoriť krabičku, ale spamätám sa. „Asi to budeš vracať,“ skonštatujem.

„Ne, to už nemůžu, už jsem to otevřel a nabil… Klidně se koukni.“

„Prečo si vlastne kupoval niečo nové?“ spýtam sa. Na krabičke je nápis, ktorý sľubuje elektro zážitok a zároveň niekoľko druhov vibrácii. Vnútri sa nachádza čierny zakrivený vibrátor priemernej veľkosti. Nevyzerá zle. Viem si ho predstaviť… v sebe. Vlastne ma tá predstava zrazu dosť láka.

„Tak bylo vidět, že máš z toho elektra strach… Tak jsem chtěl na začátek něco trochu jemnějšího, než čím ti pokaždý vyhrožuju, že to vytáhnu ze šuplíku,“ sadne si na posteľ a poklepe na miesto vedľa seba.

Kurva.

Ja ho tak milujem.

A tak strašne chcem, aby sa so mnou pohral. Presne podľa jeho predstáv.

Prejdem k nemu aj s vibrátorom v ruke, ale nesadnem si. Nechcem sa rozprávať. Chcem niečo iné.

„Čo keby si to do mňa strčil, zapol a donútil ma, aby som ti vyfajčil?“ podvihnem obočie.

Marian sa trhane nadýchne.

„Lexi, nech to plavat. Když nechceš, tak nechceš, to přece nevadí. Já nebudu dělat nic, co tobě…“

„Ale ja už chcem,“ preruším ho. A vôbec neklamem.

Marian na sekundu zaváha a pozrie mi do očí. Neviem, čo presne si v nich prečíta, ale jeho výraz sa okamžite zmení. Sprudka sa postaví.

„Tys mě zase nenechal dopovědět,“ povalí ma na posteľ a o sekundu mi začne sťahovať tepláky. Podvihnem zadok, aby s tým nemal veľa práce. Tričko si vyzlečiem sám, kým si on stiahne vlastné nohavice spolu s boxerkami. Pohľad na jeho polonahé telo mi spôsobí v podbrušku príjemné chvenie. Marian môj výhľad ešte vylepší a vyzlečie si aj tričko.

Mňam.

Hneď ako naše oblečenie skončí za zemi, nevinne na neho zažmurkám.

„Tak tohle na mě vůbec nezkoušej,“ podvihne obočie. „Dnes jsi mi několikrát skočil do řeči. To je nevychovanost, kterou musím potrestat.“

Súhlasím!

Pretočím sa na brucho a stiahnem pod seba vankúš, aby mal ku mne lepší prístup.

„A nezabudni, že som sa dvakrát zbytočne… au,“ vypísknem, keď mi na zadku pristane jeho dlaň.

„Dvakrát ses chtěl úplně zbytečně pohádat,“ dokončí za mňa, posteľ sa zhupne, ako si na ňu kľakne, a znovu ma udrie. Tentokrát už svoje verbálne prejavy stlmím. Viem, čo ma čaká, a teším sa na to.

Marian sa vôbec nerozpakuje a nechá svoju ruku, aby sa poriadne činila. Vzdychať začnem niekedy pri šiestom dopade jeho dlane. Pri pätnástom sa pokúsim uhnúť. Už to fakt bolí. A zároveň ma to až príliš vzrušuje.

„Kampak?“ pridrží si ma jednou rukou a druhou pokračuje. „Teď přestat by nebylo moc výchovný!“ upozorní ma.

Aj by som mu niečo odvrkol, ale mám čo robiť, aby som tlmil tie divné kňučivé zvuky, ktoré sa mi derú z pier.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

Ešte párkrát a budem.

Zatnem nechty do matraca a v tom momente Marian prestane.

„Takhle snadný to mít nebudeš,“ zasmeje sa, zoskočí z postele a zamieri k zásuvkám.

„Tsss, vôbec som nebol blízko,“ odfrknem si a nenápadne sa obtriem o matrac. Naozaj mi nechýba veľa.

Marian kmitne pohľadom na hodinky a potom do mojich očí.

„Ty máš jediný štěstí, že po obědě musím do práce, jinak bych ti započítal i tuhle lež.“

Odvrátim od neho tvár a usmejem sa do vankúša. Prehltnem všetky provokačné poznámky. Dokonca zabránim svojim prstom, aby sa sformovali do nie príliš pekného gesta. Veď aj zajtra je deň a to budeme mať oveľa viac času.

Podľa zvuku poznám, že Marian otvoril zásuvku a hneď ju aj zatvoril. O pár sekúnd si sadne ku mne na posteľ.

„Žádný poznámky? Divný,“ začuduje sa a zároveň mi medzi polky kvapne štedrú dávku lubrikantu.

„Len si veľmi nezvy…,“ nestihnem ani len dokončiť vetu a slová sa mi zaseknú v hrdle. Marian totiž do mňa vnorí jeden prst.

„Co jsi říkal?“ spýta sa.

„Vôbec nič,“ vydýchnem nadržane.

„No proto,“ pridá druhý prst a neomylne nájde citlivý bod v mojom tele. Veľa sa s ním však nepohrá. Cíti, že som na hrane, a nechce, aby som sa spravil.

Sadista.

Po pár sekundách zo mňa prsty vytiahne a znovu otvorí fľašku s lubrikantom. Síce presne nevidím, čo robí, ale predpokladám, že pripravuje elektro vibrátor. O chvíľu sa mi moja domnienka potvrdí.

Pomaly a opatrne začne do mňa hračku zasúvať. Nie je príliš široká, a tak to ide relatívne ľahko. Takmer to nebolí.

„Ukážu ti, co to všechno umí. Vibrace dnes vynecháme, protože ty už znáš… Vyzkoušíme jenom elektro,“ informuje ma a v tom momente hračku zapne. Netuším, ako to viem, pretože na vlastné prekvapenie vôbec nič necítim. Aspoň nie vedome. Len moje telo vníma, že sa niečo stalo. „Tahle hračka je pro úplný začátečníky, takže to rovnou přepnu na třetí stupeň,“ povie a aj to urobí.

Toto už teda cítim. Ale inak, ako som pôvodne očakával. Je to ako… chvenie, ktoré sa šíri z jedného miesta do celého môjho tela.

„Podle toho, jak se tváříš, mi přijde, že se krapet nudíš,“ prejde mi Marian končekmi prstov po chrbtici a premasíruje tú polku zadku, ktorá je k nemu bližšie.

Slasťou privriem viečka.

„Ale moje dotyky tě očividně nenudily,“ uchechtne sa.

Niežeby nehovoril pravdu, ale aj tak na neho vyplazím jazyk.

„Takže říkáš, ať to nastavím rovnou na pětku?“ spýta sa, ale moja odpoveď ho nezaujíma a rovno hračku prepne.

Tú zmenu poznám okamžite a vôbec netuším, čo si o nej myslím. Jednoznačný názor má len moje telo, ktoré ma donúti zavzdychať a zaboriť prsty do matraca. Hlavu mám príliš zaneprázdnenú premýšľaním, či sa mi to jemné pichanie v mojich útrobách páči, alebo nepáči.

„Lexi,“ osloví ma Marian a nakloní sa k mojej tvári. „Uvolni se, nebraň se tomu,“ zašepká mi do ucha a pobozká ma na plece.

V tom momente moja myseľ vypne. Akoby jej to prikázal, i keď to neurobil.

Marian svoju pozornosť presunie na môj zadok. Niekoľkokrát hračku pomaly vytiahne a zas zastrčí nazad. Dáva si záležať, aby vždy trafil ten zázračný bod v mojom tele, a ja jeho počínanie odmením niekoľkými zavzdychaniami.

„Ještě trochu přidáme, ať to seznámení stojí za to,“ zvýši stupeň výbojov.

Jemné pichanie sa zintenzívni. Celé telo sa mi napne, na pokožke naskáču zimomriavky.

„Takhle se mi to líbí,“ povie, a aj keď mu nevidím do tváre, viem, že sa usmieva. „Ideální čas, abys splnil ten svůj slib, že mi vyfajčíš,“ chytí ma za rameno a začne vyťahovať do kľaku. Hračka pri tom pohybe zo mňa čiastočne vykĺzne, ale Marian ju okamžite zastrčí nazad.

„Vyfajčím,“ sľúbim zastretým hlasom, „ale nemohli… by…,“ pri ďalšom pohybe zakňučím, „sme to… vypnúť?“

Marian ma naaranžuje presne podľa svojich predstáv. Najprv ma premiestni na kraj postele na kolená, hneď nato ma nasmeruje, aby som si sadol na päty, skontroluje hračku, a až potom mi odpovie:

„Mohli bysme. Ale neuděláme to.“

Pomrvím sa a hodím na neho šteňací pohľad. Tie výboje sú… príliš.

„Ale no tak, tvý péro si očividně nestěžuje,“ mrkne na môj rozkrok.

Môj vták sa skutočne nesťažuje. Týči sa do priestoru a tečie z neho.

Sakra, ani ja sa predsa nesťažujem, len tých vnemov je nejak veľa. Neviem sa rozhodnúť, či ich zbožňujem, alebo nenávidím.

Potrebujem sa spraviť a potrebujem to hneď!

Marianovi je to ale viditeľne jedno. Postaví sa priamo predo mňa, položí mi ruku na zátylok a nasmeruje mi hlavu k svojej výberovej kláde. Aj on je vzrušený, a to teda poriadne. Jazykom si navlhčím pery.

„No tak šup, tvoje oblíbený lízátko čeká,“ popoženie ma, a tak okamžite poslúchnem. Najprv obliznem žaluď. Viem, že to tak má rád, a až potom ho vezmem do úst.

Nemáme úplne najpohodlnejšie polohu. Ja musím skláňať hlavu a Marian sa stavia na špičky vždy, keď chce, aby som ho vzal ešte hlbšie, a tak mi výnimočne dovolí, aby som si pomáhal aj rukami. Jednou ho držím pri koreni a druhou masírujem jeho hebké gule. A práve to druhé si nesmierne užívam. Má ich extrémne citlivé, a preto mi ich málokedy poskytne na hranie, takže sa rozhodnem túto príležitosť naplno využiť.

Odmenou je mi takmer okamžite jeho zrýchlený dych a zachvenie jeho tela. Aj ja sám sa chvejem. Hračka mi každú sekundu vysiela do útrob výboje, Marian ma chvíľami hladí vo vlasoch, chvíľami pritláča moju hlavu k svojmu rozkroku a mne zatiaľ v podbrušku vybuchujú emócie z toho všetkého.

Netrvá to dlho a všetky moje pocity sa akumulujú do jediného miesta a mňa zomelie orgazmus bez toho, aby sa niekto dotkol môjho vtáka. Je to pre mňa tak nečakané a zároveň tak intenzívne, že okamžite ani nechápem, čo sa stalo a ako sa stalo.

Len si to užívam.

Ten pocit. To uvoľnenie.

Marian nadržane zavrčí, ešte trikrát prirazí do mojich úst a potom ich naplní svojim vlastným vyvrcholením. Všetko poctivo prehltnem.

Hneď, ako skončí a prestane ma pridržiavať, zvalím sa na posteľ. Hračka zo mňa našťastie vykĺzne sama. Inak by ma jej výboje zničili.

„Dobrý?“ prehrabne mi vlasy. V zornom uhle mám jeho nohy. A na nich vidím svoje sperma. Rozosmeje ma to. Nemôžem si pomôcť. Dlho mu netrvá, kým si všimne, čo ma tak pobavilo, a tiež sa zasmeje.

„Asi sa pred prácou osprchuj,“ žmurknem na neho.

Skloní sa ku mne, vtisne mi rýchly bozk na líce a vybehne zo spálne.