Do třetice všeho zlýho i dobrýho (2/2)

Alex

Nechám sa Marianom odviesť až do spálne. Celý čas ma zozadu objíma, a tak ma teplo jeho tela dokonale upokojuje. Borisa vnímam len okrajovo. Tak nejak sa neviem rozhodnúť, čo presne si o ňom myslím. Vzrušuje ma a zároveň trochu desí. Najviac zo všetkého ma však prekvapuje, ako na neho reagujem. Akoby som mu mal problém odporovať. Sám sebe sľúbim, že sa o to pri najbližšej príležitosti zase aspoň pokúsim.

Marian sa so mnou zastaví až na koberci pri našej posteli. Je nachystaná na sex. To mi je hneď jasné. Chýbajú periny a aj vankúš je tam len jeden. Asi aby sme mali viac miesta.

Ale nie len to ma zaujme. Ložná bielizeň je čierna. Nádherne sexy čierna. Ani som netušil, že také povlečenie máme.

Takže sa to naozaj stane, pomyslím si. Príde mi to šialene neskutočné.

Marian si ma pretočí v náručí, potom ma pustí a o krok ustúpi, aby sa mohol vyzliecť. Nestihne si dať dole ešte ani len tričko a ozve sa mi pri uchu Borisov panovačný hlas:

„Nevieš, čo máš robiť?“ spýta sa.

„Neruš, kochám sa,“ odvrknem. V tej chvíli Marian odhodí tričko na zem a začne si vyzliekať nohavice. Čaká ma fakt perfektný výhľad. Aspoň si to na chvíľu myslím.

„Máš kľačať na kolenách!“ zatlačí mi Boris na ramená.

Sekundu odolávam, ale má takú silu, že to rýchlo vzdám a na tie kolená sa zveziem.

„Nabudúce to skús bez toho zbytočného odporu,“ povie a otrie mi svojho vtáka o líce. „Fajči!“ prikáže. Zovriem pery, i keď sa v skutočnosti brániť vôbec nechcem. Lenže ani nechcem, aby dostal všetko úplne zadarmo.

Boris sa zvonivo zasmeje a chytí ma pod krkom.

„Vážne môžem použiť metódy, aké uznám za vhodné?“ natočí sa na Mariana. Hovorí pokojne, ale aj tak ma z jeho slov zamrazí.

„Jasně,“ mykne Marian ramenami a potom sa nakloní ku mne. „Všechno, co se bude dít dál, je ve tvých rukách,“ šepne mi do ucha.

Boris si pričupne zboku:

„Stopku poznáš,“ doplní, a tým mi aj dá najavo, že ho Marian o našich pravidlách informoval. A že mi naozaj neplánuje skutočne ublížiť.

Je to len hra.

Hra na mačku a myš. Alebo skôr hra na dvoch kocúrov a jednu trochu priečnu myš.

Obaja počkajú, kým prikývnem, a vystrú sa. Týčia sa nado mnou ako dve sochy moci, pred ktorými sa nedá utiecť. A ja utekať ani nechcem. Cítim, že si ma obzerajú. Naskakujú mi z toho zimomriavky vzrušenia. Obaja sú už nahí. Dosť podstatné časti ich tiel vyčnievajú do priestoru. Obliznem si pery a poslušne pootvorím ústa.

Boris mi zatne prsty do vlasov a natočí ma k svojmu rozkroku.

„Teraz nás oboch urobíš,“ oznámi a hneď mi aj začne strkať svojho vtáka do úst. Vôbec sa nerozpakuje. Našťastie nie je taký veľký ako Marianov, a tak zvládnem pojmúť celú jeho dĺžku takmer bez problémov.

Marian si zatiaľ kľakne za mňa a uvoľní mi ruky. Prečo to urobil, pochopím v momente, ako sa zas postaví a nasmeruje moju dlaň na svojho vtáka. Poslušne mu začnem honiť, i keď sa na to nedokážem úplne sústrediť. Boris totiž zrýchli tempo a začne si ma doslova nabodávať na svoju kládu. Z očí mi vyhŕknu slzy. Vôbec mi nedopraje čas, aby som sa poriadne nadýchol, a tak ho po pár ďalších prírazoch skúsim voľnou rukou odtlačiť.

„Ani to neskúšaj!“ ohriakne ma a prirazí mi hlavu nadoraz na svoj rozkrok. Pustí ma, až keď sa zakuckám. Dovolí mi, aby som sa dvakrát nadýchol, a zas mi vtáka narve do úst. Jeho gule mi plesnú o bradu. Zovrie mi vlasy a znova nasadí šialené tempo.

Marian tiež vie byť drsný, ale toto je podstatne vyšší level. Moje telo to síce vzrušuje, ale myseľ sa vydesí.

Netuším, akým spôsobom to Marian pozná, ale bez slova položí ruku na Borisove rameno. Ten mi v okamihu prestane zvierať vlasy a znova dovolí, aby som sa nadýchol. Tentoraz mi na to dopraje dostatok času. Dokonca o niečo viac, ako by som skutočne potreboval. A práve to spôsobí, že sa zas upokojím a poslušne otvorím ústa.

„Dobrý chlapec,“ pochváli ma Boris a potom už na nič nečaká, narve mi vtáka do úst a vzrušene u toho vydýchne. Za chvíľu je rovnako drsný ako predtým, ale už sa toho nebojím. Už viem, že prestane, ak to budem naozaj potrebovať, a tak sa snažím dopriať mu čo najviac uspokojenia.

Marian mi naznačí, že by som ani jeho nemal zanedbávať. Okamžite mu začnem zas honiť. Viem, že mi to nejde práve plynule, ale myslím, že mu to vôbec nevadí.

Po pár ďalších prírazoch mi Boris natlačí hlavu na svoj rozkrok. Zavrčí a potom svojho vtáka sprudka vytiahne a urobí sa mi na hruď.

Dôkaz svojho vyvrcholenia mi rozotrie po hrudi. Ja zatiaľ využijem čas a snažím sa popadnúť dych.

„Toto bola tá ľahšia časť,“ skonštatuje, zas mi zovrie vlasy a natočí mi hlavu k Marianovmu rozkroku. „Teraz uvidíme, či vieš poriadne uspokojiť aj svojho pána.“

„On nie je môj…,“ začnem, ale vetu nedokončím. Boris obopne dlaňou Marianovho vtáka a začne mi jeho žaluď strkať medzi pery.

Vôbec ma nenechá, aby som sa na taký vpád poriadne pripravil. Len stále zvyšuje tlak na môj zátylok. Neprestane ani v momente, keď mi Marianova obrovská kláda zaplní hrdlo. Pridrží mi hlavu v jeho rozkroku a začne určovať tempo. Každý príraz okomentuje aspoň pár slovami:

„Len pekne fajči, tu môžeš aj spapať odmenu.“

„Škoda, že ja som sa ti nemohol urobiť do úst.“

„Si krásny, keď sa trasieš.“

„Buď dobrý, možno potom budeme aj my.“

Konečne ma nechá, aby som sa nadýchol. Mimovoľne spojím pohľad s Marianovým. V očiach má odraz vzrušenia, ale zároveň je tam aj ostražitosť. Dáva na mňa pozor. Na hrudi ma niečo podivne zahreje. Je to dôvera a možno aj…

Nestihnem tú myšlienku dokončiť. Boris ma zas drsne potiahne za vlasy.

„Máš tu niečo rozrobené,“ povie a na jeden prudký príraz mi zas narve Marianovho vtáka do úst. Ak by ma nepridržal, tak sa pri tom zosuniem na zem. Na okamih uvoľní zovretie a hneď nato zas prirazí moju hlavu k Marianovmu telu.

„Nabudúce, keď mu budeš fajčiť, tak ťa ja budem šukať,“ zasmeje sa Boris a mne z tej predstavy poskočí vták vzrušením.

Kurva.

Viditeľne to dostane aj Mariana. Počujem to na jeho dychu. Už bude.

Za pár sekúnd sa to skutočne stane. Marian vyvrcholí. Priamo do môjho hrdla. Pár kvapiek z jeho orgazmu mi stečie po brade.

Sadnem si na päty, aby som uľavil svojim kolenám, a vychutnám si pohľad na Marianovu tvár. Tesne po orgazme je nádherný. Priviera viečka a zhrýza si peru.

O pár sekúnd sa spamätá a zvrchu na mňa pozrie.

„Vydrž,“ usmeje sa a vezme z nočného stolíka vlhčené obrúsky. Viem presne, čo urobí, a on ma nesklame.

Kľakne si oproti mne a nežne mi otrie tvár, potom rovnako opatrne očistí moju hruď. Všetko to zakončí bozkom. Krátkym, letmým, ale plným citu.

„Ehm,“ odkašle si Boris, počká na Marianove prikývnutie, chytí ma pod ramenami a vyzdvihne do stoja.

„Ľahni si na chrbát!“ ukáže na posteľ.

Jedna moja časť mu chce ukázať fakera a donútiť ho, aby ma na tú posteľ dostal sám – ideálne násilím. Ale moja druhá časť sa dosť teší na pokračovanie, a tak si nakoniec ľahnem presne tak, ako po mne chcel.

Boris na mňa chvíľu hľadí a potom hupne ku mne. Kľakne si na kolená a siahne na gumu mojich teplákov.

„A teraz sa na teba konečne poriadne pozriem,“ zapradie sladko a začne mi nohavice sťahovať rovno aj s boxerkami. Môj vták nadšene vyskočí hneď, ako opustí stiesnený priestor.

„Pozrime sa, niekomu sa to naozaj páči drsne,“ uškrnie sa a natočí hlavu na Mariana. „Asi by sme mali pritvrdiť,“ vyzlečie mi všetko oblečenie a odhodí ho na zem. Ocitnem sa pred ním úplne nahý, ale prekvapivo mi to vôbec nepríde divné. Pohľadom zakotví na mojej hrudi.

„Čo keby som ti prepichol aj druhú bradavku?“ potiahne ma za piercing.

Obočie mi po jeho otázke vyletí do závratných výšin.

„Čo keby si ma radšej vyfajčil?“

Boris sa uškrnie, zoskočí z postele a zamieri do rohu miestnosti k veľkej čiernej taške.

Marian si zatiaľ ku mne prisadne a pohladí ma po nohe. To je aj jediné miesto, na ktoré pohodlne dosiahne. Dôležité však nie je, kde sa ma dotkol. Ale ako sa ma dotkol. Nežne. Takmer posvätne. Akoby mi tým dával najavo všetku svoju náklonnosť.

Zadívam sa mu do očí. Zdá sa mi, že obaja chceme niečo povedať. Niečo pekné.

„Ale prosím vás, to si nechajte na inokedy,“ vyruší nás Boris. Svoju tašku hodí na posteľ a hneď sa v nej začne hrabať. Ako prvé vytiahne svorky. Dve. „Toto ťa bude bolieť,“ usmeje sa na mňa. „Za tie tvoje nemiestne návrhy.“

Nasucho prehltnem. Tak nejak tuším, kam mi ich plánuje pripnúť.

Ďalšie na posteli skončí dildo. Malé. Na moju smolu však nafukovacie.

„Budeš mať pocit, že ťa roztrhne,“ ozrejmí mi Boris svoje zámery. Miesto strachu ma zaleje vlna vzrušenia. „Ale ako vidím, tak sa nevieš dočkať,“ prečíta si z môjho výrazu. Zhryziem si peru.

Boris zatiaľ zo svojej tašky vyloví lubrikant a balíček kondómov a pozrie na Mariana:

„Tvoju veľkosť nemám.“

Marian sa postaví a prejde ku komode. Otvorí zásuvku a vyloví z nej iný lubrikant. Ten, o ktorom vie, že ma nijak nedráždi. Na chvíľu zaváha a venuje mi pohľad. Z jeho očí si prečítam nemú otázku.

Áno, chcem. Chcem, aby si si ma označkoval, pomyslím si, ale navonok len prikývnem.

„Já kondom nepotřebuju,“ pousmeje sa Marian a vytiahne zo svojej zázračnej zásuvky ešte putá. Všetko poukladá na posteľ. Boris na ňu zatiaľ pridá trstenicu.

Keď vidím všetky tie veci pokope, tak mi logika káže, aby som sa začal báť. Lenže moje telo má úplne iný názor. Každá bunka sa mi nadržane chveje.

Boris vylezie ku mne na posteľ a vezme si svorky.

„Čas na zábavu,“ položí mi dlane na hruď, aby si ma pridržal, a bez zaváhania pripne prvú svorku na moju bradavku.

Zabolí to, ale nedám na sebe nič poznať. Naopak. Provokačne mu pozriem do očí.

„Veď teba ten vzdor prejde,“ pohrá sa mi s piercingom v druhej bradavke. Niekoľkokrát zaň potiahne. Ani raz to však neurobí poriadne. Akoby s takou ozdobou nemal skúsenosti, a tak si nie je úplne istý, čo všetko si môže dovoliť.

Neodolám a vyplazím na neho jazyk.

Boris zovrie pery do úzkej linky a obzrie sa na Mariana.

„Ten je fakt neuveriteľne drzý,“ povie.

Marian sa pousmeje.

„Já jsem tě varoval, že to s ním nebude lehký!“

„Uvidíme, koľko mu to vydrží,“ uškrnie sa Boris a rýchlo mi pripne svorku na bradavku s piercingom. Nahlas vydýchnem, ale viac na sebe nedám nič poznať. Zato keď ma úplne znenazdania chytí za gule, neudržím vypísknutie. A ďalšie pridám, keď si ich pomýli s antistresovými balónikmi.

Chcem ho odstrčiť, ale ruky mi v poslednej chvíli zachytí Marian a prišpendlí mi ich nad hlavou.

„Za drzost se platí,“ šepne mi do ucha a spojí so mnou pery. Boris zatiaľ neprestáva môj miešok mačkať v dlani.

Krútim sa ako červík na háčiku, ale proti nim dvom nemám šancu. A na moju smolu ani jeden z nich nechce prestať. Marian tlmí moje kňučivé vzdychy svojimi ústami a Boris striedavo pridáva a uberá na sile.

Keď už si myslím, že to naozaj nevydržím, spraví Boris niečo úplne nečakané. Vsiakne môjho vtáka do úst a pri tom mi zas opakovane stlačí gule. Striekať začnem skôr, ako si to vôbec stihnem uvedomiť.

Marian mi prestane zvierať zápästia a tlmiť moje vzdychy svojimi perami. Miesto toho so mnou spojí dlane a na okamih aj pohľad. Potom oči zavriem, a tak vôbec netuším, čo práve robí Boris. Len podvedome cítim, že sa na mňa pozerá, keď sa trasiem vo vyvrcholení.

Po pár sekundách ochabnem na posteli. Preberie ma až ich rozhovor.

„Super, už mu nestojí, tak čo keby sme mu narvali vtáka do klietky, nech si pokračovanie poriadne odtrpí,“ navrhne Boris.

„Jsem pro, aspoň si vyzkouší něco úplně novýho,“ pochváli ho Marian a posteľ sa zhupne. Počujem otvorenie zásuvky a za chvíľu začne jeden z nich plniť ich spoločný plán. Nevládzem ani protestovať.

Kurva. Po orgazme som vždy pár minút strašne vláčny. Preberie ma, až keď ma Marian vytiahne do sedu.

Pozriem na klietku, ktorá mi zdobí vtáka. Nie je to extra nepríjemné, len je to strašne divný pohľad. Neviem si ani len predstaviť, že sa v tom vzruším.

Marian jemne potiahne za svorku na mojej bradavke.

„Takhle jsi děsně sexy,“ povie. „Ale ještě tomu pořád něco chybí… Na všechny čtyři!“ prikáže.

Nemám energiu neposlúchnuť, a tak bez zaváhania splním jeho rozkaz. Potom sa už činov ujme Boris. Otvorí lubrikant a nakvapká ho na úzke nafukovacie dildo.

„Môžem ho do neho strčiť bez prípravy?“ spýta sa Mariana a mňa jeho otázka donúti nasucho prehltnúť, i keď už tuším, že on slovne rád trochu preháňa a v skutočnosti by nič také snáď neurobil.

„To by se ti nepovedlo, bývá dost stáhnutej,“ Marianova dlaň zamieri na môj zadok a jemne končekmi prstov obkrúži vstup do môjho tela. Potom sa natiahne pre gél a bez ďalších slov si ho nanesie na prst. Ten do mňa opatrne vtlačí. Rýchlo pridá druhý a až potom uvoľní miesto pre Borisa.

Čakám, že aj ten bude opatrný, ale on má iné plány. Dildo do mňa narve na jeden príraz. Nezabolí to nijak extrémne, ale aj tak sebou cuknem, ako sa zľaknem. A znova to so mnou trhne, keď začne dildo nafukovať a ja pocítim zväčšujúci sa tlak.

To stačí, pomyslím si a on znova zatlačí balónik.

„Dosť!“ požiadam nahlas, ale ani to ho nezastaví. „Dosť!“ skúsim to ešte niekoľkokrát. „Prosím,“ zakňučím, keď sa mi otvor bolestivo napne.

Boris prestane a prekvapeným hlasom povie:

„On vie aj poprosiť?“

Marian

Uchechtnu se.

„To je v podstatě novinka i pro mě,“ schválně si trochu zapřeháním. Ve skutečnosti už jsem Lexe tohle kouzelný slovíčko párkrát říct slyšel. Nebo přesnějc, už párkrát jsem ho donutil to vyvzdychat… „Každopádně přišel čas zjistit, jaký další nepoužívaný výrazy má ve svým repertoáru!“ mrknu na Borise, načež se skloním k Lexovi a provokačně mu šeptnu do ucha: „Třeba dneska dojde i na mý jméno…“

Lex po mně loupne očima a užuž se nadechuje, aby mi něco odsekl, ale Boris ho předběhne a zasměje se na mě:

„Ty si nechaj zájsť chuť!“ Hned nato pleskne Lexe přes zadek: „Ale ja sa možno nejakého toho prosím pane dočkám…“ A s těma slovama z tý nafukovací hračky trochu vzduchu vypustí – aby hned vzápětí dvakrát po sobě stiskl balonek a průměr dilda zase o trošku zvětšil.

„Naser si,“ vypadne z Lexe.

„Ale ale, odvážne slová na niekoho, koho zadok je v mojich rukách!“ ušklíbne se Boris a znovu dildo trochu přifoukne. Tu bolestivou grimasu, která Lexovi přeletí po tváři, nemůže vidět, přesto ji ale vytuší, protože se zeptá: „No? Už si zmenil názor?“

Z toho, jak Alex vzdorovitě našpulí pusu, se dovtípím, že názor určitě nezměnil – a ani se k tomu v nejbližší době nechystá, a tak tuhle informaci Borisovi přetlumočím. Němě. Jenom očima. A přidám do toho svýho pohledu i nenápadný ponouknutí, ať toho mýho drzouna přece jenom trochu šetří.

Boris to všechno pochopí na první dobrou, protože dřív, než ho Lex znovu stihne poslat někam, navrhne:

„A čo keby si poprosil Mariana? Samozrejme, nezabudni na to pane.“

S touhle variantou už Lex zjevně žádnej problém nemá, protože ke mně okamžitě zvedne hlavu a bez jakýhokoliv zaváhání poslušně pronese:

„Prosím, pane, už to stačí.“

Načež Boris se spokojeným uculením dildo vyfoukne a z Lexe ho vytáhne.

„Keď vieš tak pekne poprosiť,“ ušklíbne se a posune se, aby mi udělal na posteli místo, „tak nechám tvojho pána, aby si ťa pripravil sám a lepšie – a skúsime to potom ešte raz.“

„Toho se chopím rád,“ kleknu si za Lexe, pevně ho uchopím za pas a vytáhnu ho taky na kolena. „No ale přece na nás nebudeš jenom namlsaně koukat? Co kdybys mezitím toho mýho nevychovance začal seznamovat s rákoskou?“ A s tím sebe i Lexe odnaviguju ke kraji postele, aby měl Boris k Lexovu po nových zkušenostech lačnýmu tělu snadnější přístup.

„Ty mi snáď čítaš myšlienky!“ věnuje Boris jeden úsměv mně, druhej, lehce škodolibej, Lexovi – a rovnou se pro ten mnou zmíněnej nástroj natáhne, zatímco mně podá do ruky pouta.

„Nápodobně,“ kývnu na něj pobaveně, spoutám Lexovi ruce za zádama a pak hmátnu pro lubrikant. „A víš co? Ještě mi podej tu malou černou hračičku, co jsi mi ukazoval… Víš, jak jsi říkal, že je to… hmm, novinka ve tvým dráždícím repertoáru nebo tak nějak,“ lovím v paměti, zatímco registruju, jak se Lex zvědavě ošije.

Boris se na mě vědoucně uculí a ještě jednou si přidřepne ke svý tašce, aby mi chvilku nato vložil do dlaně silikonovej návlek na prst, po celý délce ozdobenej různě tvarovanýma výstupkama.

„Nebuď zvedavý!“ všimne si i Boris, jak se Lex zkouší natočit a zahlídnout, co přesně si na něj chystám, koncem rákosky mu přejede od břicha přes hrudník až ke krku a donutí ho nadzvednout hlavu a podívat se mu do očí. „Jediný, na koho sa máš teraz dovolené dívať, som ja!“

Já si zatím nasadím náprstek na ukazováček, zakápnu ho slušnou vrstvou lubrikantu – a opatrně vklouznu do Lexova análu. Lex vzrušeně vydechne, ale hned vzápětí usykne, škubne sebou a kolem mýho prstu se stáhne – to když ho Boris, zatím jenom tak zkusmo, šlehne tou rákoskou přes stehno. A ještě jednou.

„No no!“ neodpustí si Boris, aby Lexe hned nezačal peskovat. „Ešte som ani nezačal, tak sebou nehádž!“

S tím neházením Lexovi pravda moc nepomůžu, protože začnu ukazováček pomalu vytahovat a zase zasunovat do jeho nitra – a všechny ty stimulační výstupky se začnou činit, což Lexe donutí nejenom zavzdychat a zamlít sebou, ale pravděpodobně i slastně přivřít víčka. Boris ho totiž znovu přetáhne rákoskou přes stehna a zahromuje:

„Tak čo som ti povedal? Kam sa máš pozerať?“

Nakloním se k Lexovu uchu a polohlasně mu poradím:

„Být tebou, tak Borise moc neprovokuju, vzhledem k tomu, co drží v ruce… No a taky bys mu ve svým vlastním zájmu mohl ukázat, jak umíš hezky počítat. Řekněme třeba zatím do desíti.“

Lex přikývne… a na několik dalších minut se já i Boris odmlčíme a necháme ho, aby měl možnost si celou tu situaci nerušeně užít: to, jak před ním Boris našlapuje a přechází zleva doprava a zase zpátky… a jemně, téměř něžně mu přejíždí rákoskou po kůži… u čehož ho propaluje neuhýbajícím pohledem… A to, jak se pak z ničeho nic a bez varování rozmáchne a přetáhne ho tou rákoskou tu přes podbřišek, tu přes stehna, tu přes hrudník. Nedává do toho zatím žádnou velkou sílu, takže Lex sebou pokaždý škubne spíš leknutím, než že by ho to bůhvíjak bolelo – ale pokaždý se nádherně sevře kolem mýho prstu, protože ho nepřestávám zevnitř masírovat. A pokaždý pak napůl roztouženě, napůl tak trochu frustrovaně zavzdychá – a horkotěžko vypustí do prostoru další číslovku…

Když se konečně dopočítá do patnácti – protože osmička z něj vypadla dvakrát, takže jsem ho za tu nepozornost potrestal tím, že jsem mu dopřál pět ran navíc –, Boris mu přikáže:

„Otvor ústa!“

Lex zaváhá, protože si není jistej, co tím Boris sleduje, a tak mu volnou rukou hladivě přejedu přes břicho a vybídnu ho:

„Co jsem ti říkal o tom, že bys neměl provokovat někoho, kdo se nad tebou tyčí s rákoskou v ruce?“

Alex tedy ten Borisův požadavek splní, pootevře pusu – a Boris mu tu rákosku hbitě vloží mezi rty a instruuje ho:

„Zahryzni! A nie, že ju pustíš! A rozkroč poriadne nohy, nech môžem skontrolovať, ako ťa Marian pekne premazal…“

Pochopím to jako pobídku k tomu, ať si s Borisem vyměníme místa, a tak z Lexova roztouženýho těla vytáhnu prst, přestanu ho přidržovat a zvednu se z postele, zatímco Boris si za Lexe sedne na paty a jak jinak – hned vezme do ruky to nafukovací dildo.

Já zatím chytnu Lexe pod bradou a přizvednu mu hlavu, aby se mi díval do očí, propojím s ním pohled, a když Boris tu hračku do Lexe vsune a přifoukne a jemu se vzrušením zachvějí víčka, bez varování mu sundám svorku z levý bradavky. Lex vyjekne, což jsem čekal, takže rákosku, kterou přestane svírat mezi zubama, zachytím dřív, než dopadne na zem.

„Marian, ty ho vážne nemáš vôbec vychovaného,“ okomentuje to Boris a schválně ten koment okoření posměšným tónem.

„Napodruhý už to zvládne,“ prohodím nerozhozeně, počkám si, až ke mně Lex zase zvedne hlavu… a až pootevře pusu… a znovu skousne tu rákosku… Pak chvilku nechám Borise, ať si pohraje s tím dildem podle svýho uvážení, a když se Lex v těch svých pocitech zase začne ztrácet a celý tělo se mu zachvěje vzrušením, sundám mu svorku i z druhý bradavky.

Alex

Z úst sa mi vyderie niečo medzi vypísknutím a divným chrapľavým zakňučaním, ale tú trstenicu tentokrát udržím, i keď mám príšerne sucho v ústach.

Marian mi pomasíruje bradavky a venuje mi jeden pohľad do očí.

„Už ji můžeš pustit,“ pridrží trstenicu, počká, kým pootvorím ústa, a potom ju položí na posteľ.

Boris sa zatiaľ ďalej hrá s dildom. Nikdy ho veľmi nenafúkne. To táto poloha neumožňuje. Len ho rád vyťahuje a zas do mňa zasúva. Rozochvieva mi to celé telo. Najintenzívnejšie pocity sa mi však usádzajú v rozkroku. Môj vták sa snaží presvedčiť klietku, že nie je zas tak úzka a predsa mu musí dovoliť, aby si tiež trochu užil. Ona s tým názorom nesúhlasí. Každou sekundou mu pripadá tesnejšia. Chladnejšia. A ťažšia. Akoby zázračne menila váhu.

Náhle zo mňa Boris dildo vytiahne a zoskočí z postele.

„Musím sa trochu upokojiť,“ skonštatuje. „Inak ho hneď pretiahnem.“

Marian sa zvonivo zasmeje a obopne dlaňou svoju ukážkovú kládu. Už mu z nej tečie.

„Nedivím se ti, je fakt k sežrání,“ končekmi prstov zovrie môj piercing, jemne zaň potiahne a nahlas vydýchne: „Potřebuju se napít. A ty asi taky.“

Nezareagujem. Vôbec mi nedôjde, že hovorí na mňa. Pochopím to až v momente, ako ma osloví.

„Lexi? Máš taky žízeň?“ spýta sa.

Prikývnem. Som strašne smädný.

Marian sa zošuchne z postele a tiež mi pomôže na nohy. Na sekundu sa mi podlomia kolená, ale nedovolí, aby som stratil rovnováhu. Pevne ma zovrie vo svojom náručí.

„Dlouho jsi klečel. Musíš to trochu rozchodit,“ povie jemne. Boris mi zatiaľ uvoľní spútané ruky a natisne sa na môj chrbát.

„Alebo ťa priviažeme o posteľ a necháme hodinu alebo dve na kolenách.“ Oddiali sa a plesne ma po zadku. „To znie ako dobrý plán, keď s tebou dnes skončíme.“

Vzdorovito pretočím očami, ale našťastie ma nevidí. Zato Marian ma vidí a venuje mi jeden káravý pohľad.

„Borisi, lano,“ požiada a ten mu ho bez zaváhania podá.

Marian mi zas spúta ruky. Tentokrát pred telom. Voľné konca lana mi prídu až zbytočne dlhé, ale keď ich uchopí a potiahne ma za ne smerom do kuchyne, pochopím, že ich tak nechal schválne.

Každý krok mi príde trochu zvláštny. Skĺznem pohľadom na svoj rozkrok. Môj vták sa snaží prebojovať von z klietky. Cítim ten tlak. Cítim to nezvyčajné nepohodlie. Ale cítim aj sústavnú stimuláciu. Neviem sa rozhodnúť, či to neznášam, alebo zbožňujem.

Pri kuchynskej linke vytiahne Marian zo skrinky pohár, naplní ho vodou a prisunie mi ho k perám.

„Colu už nemáme?“ vypadne zo mňa, kým nad tým pouvažujem.

Marian podvihne obočie, a tak začnem rýchlo piť. Trpezlivo nakláňa pohár tak, aby mi to čo najviac uľahčil.

„Ještě?“ zaujíma sa, keď vo mne skončí aj posledný dúšok.

„Nie,“ pokrútim hlavou.

„A nejaké poďakovanie by nebolo?“ spýta sa Boris.

„A za čo?“ v nepochopení podvihnem obočie.

„Alexej, ja začínam mať podozrenie, že ty v skutočnosti žiadne kladné body ani nechceš zbierať. No, nech je teda po tvojom. Všetky tie záporné ti spočítame v poriadnom výprasku,“ chytí ma za pás a odvedie k stolu. „Ohni sa, ruky pred seba a rozkroč poriadne nohy.“

Poslúchnem. Ani ma nenapadne protestovať. Boris si ma bez ďalších slov napraví, aby to bolo presne podľa jeho predstáv. Stihne pri tom aj zájsť dlaňou na môj rozkrok a venovať pár stlačení môjmu miešku. Z pier sa mi vyderie niečo medzi vzdychnutím a zakňučaním. Môj vták zatiaľ v klietke zaplače.

Boris sa uchechtne:

„Stavím sa, že sa v tom spravíš.“

Nestihnem sa mu za tú domnienku vysmiať. Marian sa postaví na opačnú stranu stola, chytí povraz, ktorým mám zviazané zápästia, a poriadne zaň potiahne. Donúti ma tým úplne vystrieť ruky. Dokonca sa musím na sekundu vytiahnuť na špičky. Našťastie rýchlo trochu povolí a dovolí mi normálne stáť, i keď viac sa pohnúť nemôžem.

„Hmm, takže to máme nepoděkování za to, že jsem ti dal napít, plus taky to, že pohrdáš vodou a dožaduješ se Coly,“ vytkne mi.

„A to nie je všetko,“ doplní ho Boris. „Ešte je neskutočne drzý, v jednom kuse mi len odsekáva a odporuje. To máme len za poslednú minútu hneď tri prehrešky. Myslím, že každý z nich by sa dal odčiniť tak piatimi ranami. Ale je čas prestať sa s ním hrať. Trstenica má bolieť!“

„Ale to…,“ chcem protestovať, ale Marian mi priloží prst k perám.

„Pššt, nezhoršuj si to!“

Marian

„Ja som to počul!“ ozve se ale Boris. „Zase chcel odvrávať! Takže ďalších päť!“ Načež obejde stůl, stoupne si vedle mě, popadne Lexe za vlasy a zvrátí mu hlavu tak, aby se mu musel podívat do očí. „Byť tebou, počúval by som tvojho pána, Alexej, a naozaj by som si to prestal zhoršovať. Aj tých dvadsať rán si odtrpíš, to ti garantujem, tak ma nenúť, aby som musel počítať do tridsať…“

Lex nasucho polkne a nervózně ke mně kmitne pohledem – a já na něj jenom povytáhnu obočí ve stylu já jsem ti to říkal. Nic jinýho už mu naznačit nestihnu, protože to už ho Boris pustí a Lex, aby ulevil svý namáhaný krční páteři, položí hlavu na stůl… a odevzdaně zavře oči. Mám děsnou chuť se sklonit a lípnout mu uklidňující pusu do vlasů, ale ovládnu se. Ostatně nechci mu kazit zážitek… Celý si to vede v podstatě sám, do těch jeho drzostí a provokací ho nikdo nenutíme, takže si tohleto tvrdší zacházení zjevně užívá.

A rozhodně není sám! Když mrknu po Borisovi, kterej s rákoskou připravenou k akci pomalu obchází stůl, věnuje mi taky pěkně nadrženej pohled… No a já se s tím nežinýruju a rovnou si hmátnu do rozkroku, abych si od toho nadrženýho pnutí ulevil aspoň pár dotykama.

„Chceš s tým pomôcť?“ navrhne mi Boris a mlsně si olízne ret.

„Pokud vím, tak už mi pomáháš – s krocením tady tohohle neposlušnýho frajera!“ kývnu bradou směrem k Lexovi.

„Hmmm,“ protáhne Boris smyslně a dojde ke mně, těsně ke mně, „ten sa určite nebude hnevať, keď si ho pár minút nebudeme všímať… takže?“ A spolu s tím mi obtočí volnou ruku kolem těla… a na to, jak s tou rákoskou v ruce působí hrozivě, mě překvapivě něžně pohladí po zadku.

„Hej!“ ohradím se a mám co dělat, abych zakryl ten rozhicovanej podtón. „Abych ti taky nenapařil nějakej trest za to, že mě vůbec neposloucháš!“

Boris se zvonivě rozesměje:

„Bože, vy viete byť obaja tak vtipní!“ Naštěstí mě ale víc neprovokuje, no, nebo spíš nedráždí, věnuje mi ještě jedno mrknutí – a pak už ode mě odstoupí a veškerou svou pozornost upře zase na Alexe. Koncem rákosky mu přejede po páteři… a mezi půlkama… „Nezabudni pekne nahlas počítať!“ upozorní ho ještě – a pak se rozmáchne a nechá rákosku dopadnout na Lexův nádherně vyšpulenej zadek.

Lex se prohne v zádech a škubne sebou, tentokrát stoprocentně ne jenom leknutím, a teprve po hodný chvíli, kterou potřebuje k tomu, aby se s tímhle novým pocitem srovnal, z něj vypadne tichý:

„Jedna…“

Boris ho tou rákoskou znovu jenom tak zlehka pošolichá mezi půlkama, než se zase rozpřáhne a ozdobí mu zadek dalším pruhem… A Lex tu bolest znovu nejdřív prodýchá, než vykníkne:

„Dva…“

„Ak toto má byť nahlas, tak ja som sa sem asi prepadol z Pluta,“ zareptá Boris, ale nedá Lexovi šanci se opravit a rovnou ho přes zadek uhodí potřetí. A tentokrát viditelně přidá na síle.

Lex vyjekne, takže ta trojka se v tom zvuku docela ztratí, no a čtyřku o pár vteřin pozdějc naopak jenom drmolivě procedí mezi zubama.

Boris na mě tázavě zvedne obočí – a já na něj nepatrně zavrtím hlavou: nechci, aby tohle bral jako projev Alexovy neposlušnosti a trestal ho za to dalšíma ranama navíc… Boris na mě pro změnu zakoulí očima, jako že jsem moc měkkej, a já pokrčím ramenama. No tak možná jsem. Ale pořád platí, že chci, aby si to Lex hlavně užil, a třicet ran rákoskou takhle napoprvý by fakt nedal. Navíc v Borisově podání.

Ono i těch dvacet bude možná příliš! Protože u pětky a šestky Lex zase bolestivě vyjekne, no a číslo sedm spíš zakňučí než cokoliv jinýho. O tom, že už hodnou chvíli kapou na desku stolu jeho slzy, ani nemluvím…

Ještě chvíli to celý nechám v Borisově režii, a když ze sebe Lex plačtivě vydrmolí desať, vložím se do toho:

„Teď je řada na mně…“

Lex ke mně zvedne oči – a já mu palcem setřu slzy z tváří a povzbudivě se na něj usměju.

„Ako chceš! Tak ja ti toho ufňukanca aspoň podržím,“ hrne se Boris na mý místo, zatímco mi předává rákosku.

„To můžeš,“ přikývnu, rákosku od něj převezmu – a rovnou ji odložím na stůl: „Ale tohle už nebude potřeba…“

Nebude to potřeba, protože těch zbývajících deset ran Lexovi vyplatím dlaní. Tak, jak je na to ode mě už zvyklej. A tak, jak vím, že se mu to líbí – i když dneska se mu to asi líbí přece jenom o trošku míň, protože už má zadek díky tý rákosce docela rozpálenej… A taky proto, že tentokrát je jeho skotačivý péro sevřený v tom chladným vězení. Nasucho polknu, když si představím, jak se mu pověnuju, až ho z toho vězení konečně pustíme…

„Dúfam, že svojmu pánovi náležite poďakuješ za to, aký bol k tebe ohľaduplný!“ okomentuje tohle zjemnění hry Boris, když Lex konečně odsykne číslo dvacet – a Boris mu začne uvolňovat ruce.

„Poďakujem,“ vydechne Lex – a já se mu usměju do zad. Počkám, až Boris odmotá provaz z jeho zápěstí, pak ho chytnu v pase a pomůžu mu zvednout se ze stolu. Opřu ho o sebe a začnu hladivě klouzat dlaněma po jeho chvějícím se těle.

„No ale to poděkování si vyberu, až budeme sami,“ zaksichtím se na Borise. „Teď je čas na odměnu.“

„Pre koho?“ pozdvihne na mě obočí.

„No pro nás všechny, ne?“ mrknu na něj. Pak k sobě Lexe natočím čelem, přivinu si ho do náručí, pátravě se mu zahledím do očí a potichu se ho zeptám: „Jsi v pohodě?“

Ještě než mi ale Alex stihne cokoliv odpovědět, donese se k nám Borisovo posměšný:

„To snáď nie je pravda, už si zase štebocete! Vy bez toho fakt nevydržíte ani pol hodiny, čo?“

„Hele,“ pobaveně se na něj otočím a gestem mu naznačím, co nám může, „co kdybys nám to přestal závidět, přesunul se do ložnice a zatím nám trochu rozehřál postel?“

„Marian,“ zacukají mu koutky, „ani nevieš, ako rád by som ťa teraz prehol cez koleno. Ale tak dobre, že ste to vy, doprajem vám tri minúty súkromia. Každú ďalšiu sekundu naviac si ale vyberiem po svojom, s tým počítajte!“ Přičemž ještě nezapomene naoko výhružně zamrkat na Lexe, aby bylo jasný, na kom a jak si to hodlá vybírat, a chvilku nato už za sebou zavře dveře od ložnice.

„Nevšímej si ho,“ chytnu Lexe pod bradou a jemně ho přinutím, aby zase věnoval pozornost mně. „Takže? Dobrý? Nebo už se ti pokračovat nechce…?“

Alex

„Ja neviem,“ kmitnem pohľadom k trstenici, ktorá zostala položená na stole, a potom svoj zrak nasmerujem k zemi. Cítim, že sa stále chvejem. Tento zážitok bol tak intenzívny, že som ho v sebe ešte nedokázal úplne spracovať.

Marian mi vloží dva prsty pod bradu a jemne ju podvihne.

„Rákoska už není na programu,“ pohladí ma po líci. „No a navíc, všechno je to přece ve tvých rukách. Je to jenom hra. Musíš se naučit, kdy je čas ji zastavit.“

„Zastavil si to za mňa,“ pousmejem sa a viem, že si Marian z tých slov prečíta o niečo viac. Možno aj jednu otázku.

Ako je možné, že ma tak dobre poznáš?

Pár sekúnd mi len hľadí do očí a potom povie:

„Můžu Borise poslat domů, on to pochopí.“

„Heh,“ uchechtnem sa. „Ale predtým si bude hodinu honiť, aby sa zmestil do nohavíc.“

Marianov ustarostený výraz sa náhle zmení:

„Ale ale, tak očividně máš ještě pořád dost energie a hlavně drzosti na rozdávání…“

Myknem ramenami. Je zbytočné, aby som na to reagoval. Obaja vieme, že má pravdu.

Marian sa uškrnie.

„Každopádně o Borise se nestrachuj, ten se o sebe zvládne postarat do minuty. Hlavně když si tě bude představovat v tomhle,“ skĺzne dlaňou na klietku, ktorá zviera moju výbavičku. Aj ten jemný dotyk spôsobí, že mi na celom tele naskáču zimomriavky.

„A aké sú ďalšie možnosti?“ vydýchnem. Aj sám sebe zniem až príliš nadržane.

Marian premiestni obe ruky na môj zadok a prehnetie ho ako cesto. Zakňučím. Bolí to a zároveň ma to vzrušuje.

„Další možnost už je jenom jedna. Budeme tě šukat tak dlouho, dokud se i navzdory týhle svý nový rajcovní ozdůbce neuděláš,“ zašepká mi do ucha a hneď nato ho olizne. Takmer sa z pocitov, ktoré mi spôsobia jeho slová, sklátim k zemi.

„V tom sa predsa nedá urobiť,“ šepnem. Moja veta je niečo medzi konštatovaním a otázkou.

Marian mi venuje úsmev, z ktorého nedokážem nič vyčítať.

„To už se se mnou zase dohaduješ? Mazej do ložnice, na postel, na všechny čtyři. Nebo, pokud už ti to pro dnešek stačilo…“

Posledné slová nedopovie, len mi nimi dáva možnosť voľby.

„A čo keby si mi to dal dole a až potom pôjdeme do tej spálne?“ skúsim vyjednávať.

Marian ma sprudka otočí chrbtom k sebe.

„Ty mně nemáš co dávat žádný návrhy!“ rázne ma plesne po zadku, až z toho nadskočím. Mám neskutočne citlivú kožu. „Do ložnice!“

„Au,“ vypísknem, ale poslušne sa poberiem k dverám. Otvorím ich a ako prvé mi pohľad padne na Borisa vyvaleného na posteli. V dlani si mačká svojho dokonale pripraveného vtáka. Je kurevsky sexy.

Ale fakt kurevsky sexy.

Nasucho prehltnem.

Mám pocit, že by som sa zas potreboval napiť. Alebo aspoň niečo šťavnaté obliznúť. Niečo na to ako stvorené vidím v Borisovom rozkroku.

Ďalší adept k naplneniu mojich hriešnych myšlienok sa mi natlačí priamo na zadok. Marian ma zozadu objíme a jeho tvrdá kláda mi pripomenie, že ma dnes budú šukať dvaja.

Zachvejem sa.

Marian ma odnaviguje k posteli. Boris mi okamžite uvoľní miesto a načiahne sa pre kondóm. Obaja to zvládnu bez slov.

Trochu ma to ticho desí. Vyhupnem sa na matrac a posadím na päty. Na oboch rýchlo pozriem.

„Ale, ale,“ zapradie Boris. „Žeby mal zajačik strach?“ spýta sa.

„Ja sa nebojím ničoho!“ odvrknem, kým nad vlastnými slovami pouvažujem.

Čakám, že ma Boris okamžite schladí nejakou vyhrážkou, ale on sa miesto toho úprimne zasmeje.

„Ani sa nečudujem, že sa nebojíš drsného sexu, keď máš v sebe každý deň takého obra,“ mrkne k Marianovmu rozkroku.

Nie je mi úplne jasné prečo, ale do tváre sa mi nahrnie červeň.

Marian sa uchechtne a nakloní k môjmu uchu.

„Na všechny čyři,“ prikáže, „a nenuť mě to opakovat potřetí.“

Chcem poslúchnuť, ale zaváham. Nie som si úplne istý, na ktorú stranu sa mám natočiť.

„Boris začne – a já si tě potom dodělám,“ ozrejmí mi Marian, akoby mi prečítal myšlienky, a sám ma nasmeruje do správnej polohy.

Na sekundu ma prepadne nervozita. Pripadám si strašne vystavený a zraniteľný, keď tak bez ostychu vystrkujem zadok na niekoho, kto si práve nasádza kondóm. Na niekoho iného ako na Mariana.

Veľmi rýchlo ma však ten zvláštny pocit prejde. Marian zostane stáť pri mojom boku. Pohladí ma po krivke chrbtice a zájde až medzi polky. Bez problémov do mňa dostane jeden prst a hneď aj druhý. Mám pocit, že som dosť premazaný, ale Marian aj tak trochu gélu pridá a vkĺzne do mňa tretím prstom. Nahlas vydýchnem.

A znova, keď sa Marian odtiahne a natlačí sa na mňa Boris. Cítim teplo jeho tela. Aj jeho tvrdosť. Pokožku mám po výprasku trstenicou neuveriteľne citlivú. Ako by horela.

„Počkej chvilku,“ požiada ho Marian. „Chci, ať se mi dívá do očí, až do něj přirazíš,“ povie a presunie sa predo mňa.

Spojím s ním pohľad. A hneď nato vyheknem a vypúlim oči. Boris do mňa vrazí vtáka úplne nadoraz. Bez ostychu. Bez zaváhania. Bez akéhokoľvek upozornenia.

Pevne ma chytí za boky, vysunie sa zo mňa a zas sprudka prirazí.

Marianovi zaiskrí v očiach a spokojne sa usmeje.

Boris mi dlaňou zatlačí na chrbát, aby som sa viac prehol, a zas zopakuje svoj obľúbený násilný vpád. Tentokrát však trafí presne to správne miesto v mojom tele a mne sa z intenzity toho pocitu zahmlí zrak.

Potom sa mi zahmlí aj mozog. Vnímam len Borisove dlane zaryté v mojich bokoch a jeho vtáka, ktorý sa do mňa norí a zas sa vynára v šialenom tempe. Ale najviac zo všetkého vnímam Marianov pohľad. Akoby ma jeho oči hypnotizovali. Akoby on mohol za každý pocit v mojom tele.

A tých pocitov skutočne nie je málo. Borisov vták sa mi v pravidelných intervaloch obtiera o prostatu a ten môj sa snaží preraziť klietku. Odprisahal by som, že cítim každý jej záhyb. Pevnosť toho zovretia ma štve a zároveň intenzívne stimuluje.

Potrebujem sa urobiť. Šialene to potrebujem.

„Prosím,“ zakňučím, i keď viem, že je to zbytočné.

Boris sa uchechtne, prestane prirážať, vysunie sa zo mňa a dvakrát ma poriadne plesne po zadku. Sila jeho úderu mi prebehne celým telom a skončí v rozkroku, kde sa zmení na vzrušenie, ktoré ma takmer roztrhne zvnútra.

Zastenám.

Marian natiahne ruku k mojej tvári a zotrie mi z líca zblúdilú slzu.

„Neboj, dočkáš se. Ještě jsme s tebou zdaleka neskončili,“ povie a v tom momente do mňa Boris zas prirazí. Ďalšie moje zakňučanie Marian utlmí bozkom.

A potom aj všetky ostatné. Bozkávame sa, zatiaľ čo ma Boris v pravidelnom rytme šuká. Trvá to sekundu a možno hodinu. To vôbec netuším.

Spamätám sa až v momente, ako Boris hrdelne zavrčí a Marian oddelí naše pery. Na chvíľu sa nedíva na mňa, ale niekam za mňa.

Boris ma v doznievajúcom orgazme zaľahne a ja klesnem na matrac. Klietka v mojom rozkroku sa mi nepríjemne pripomenie. Som na hrane medzi vyvrcholením a šialenstvom.

„Je tvoj,“ povie Boris chrapľavým hlasom a zosunie sa zo mňa.

S Marianom si vymenia miesto. Chcem sa vytiahnuť zas na všetky štyri, ale Marian mi tlakom na chrbát naznačí, aby som zostal ležať. Boris si sadne vedľa mňa. Mám hlavu nabok a vidím len časť jeho stehna. Prehrabne mi vlasy a ja čakám, že ma za ne potiahne, ale neurobí to. Akoby si to rozmyslel. Zošuchne sa z postele a za okamih sa jeho tvár objaví v mojom zornom uhle.

Natiahne k mojim ústam ukazovák.

„Líž!“ prikáže.

Do prsta mu zahryznem. Nie veľmi silno, ale ani úplne nežne.

Boris ruku stiahne a zasmeje sa:

„Tak som z neho drzosť asi nevyšukal,“ skonštatuje.

Rád by som mu niečo odvrkol, ale v tom momente do mňa začne vnikať Marianov mega vták a mne sa v hrdle zaseknú nielen slová, ale aj poriadny nádych.

„Uvidíme, jestli to zvládnu já,“ zapradie Marian a opatrne do mňa vtlačí ďalší kus svojej dĺžky.

Kurva, to je fakt dokonalé.

On je fakt dokonalý.

Zhryziem si peru, aby som nezačal kňučať, ale keď sa vo mne ocitne celý, tak mi predsa-len unikne nejaký neidentifikovateľný zvuk.

Marian ma prikryje svojim telom a vtisne mi bozk na rameno. Potom vtiahne moju kožu do úst, akoby si ma chcel označkovať, a zatiaľ sa vo mne pohne.

Celé telo sa mi zachveje prichádzajúcim orgazmom, ale tá skurvená klietka ho zastaví. Niekde v mojom vnútri zas len narastie napätie.

„Prosím,“ zaškemrám. Potrebujem ešte nejaký podnet. Niečo silnejšie. Niečo, čo ma prehodí za hranu.

„Šššš,“ šepne Marian a znova pohne bokmi. Tentoraz o niečo prudšie. „Dočkáš se,“ sľúbi a začne na svojom sľube pracovať. Alebo ma skôr začne šukať ako neúnavný stroj.

S každým prírazom si ma stále viac privlastňuje. Cítim, že mu patrím. Úplne zabudnem, že je s nami aj Boris.

Kým sa ten nepripomenie.

„Mne sa snáď zas postaví,“ povie, vsunie mi ruku do vlasov a pohrá sa s nimi. Hladí ma. A vôbec s tým neprestáva. Čo je značný kontrast oproti jeho predchádzajúcemu správaniu.

Marianovi sa zatiaľ zrýchli dych a s ním sa ešte zrýchlia jeho prírazy. Každý jeden ma núti zatínať prsty do matraca. Celé telo mi horí.

A potom to konečne príde. Roztrasiem sa vo vyvrcholení. Je to, akoby svet vybuchol a ja som vybuchol s ním.

Marian ma za chvíľu nasleduje. Urobí sa. Do mňa.

Prvýkrát. Do mňa.

Do mňa.

To som nikdy predtým nikomu nedovolil.

Marian

Když o pár hodin pozdějc ležíme s Lexem v posteli, už jenom sami dva, zlehka se objímáme, spokojeně se usmíváme – a to je naše jediná činnost, neudržím se a uteče mi tichý uchechtnutí.

Lex líně pootevře jedno oko, ale hned ho zase unaveně zavře a jenom zvědavě zachraptí:

„Čo…?“

„Nic,“ usměju se. „Jenom asi budu muset zvát Borise častějc, protože se mu fakt povedlo nemožný: minimálně na jeden den z tebe udělal krotkýho, přítulnýho kocourka… Asi se s ním domluvím na pravidelných týdenních lekcích, hmm?“

Jindy totiž před usnutím Lexova ruka šmátralka chtivě bloudí po mým těle, přesněji teda po dolní části mýho těla – ať už proto, aby mě Lex vyprovokoval k tomu, že mu ty dotyky začnu oplácet, nebo proto, abych ho znehybnil a to jeho škádlení si s ním vyřídil po svým… No ale dnes je Alex ze všech těch zážitků tak grogy, že na žádnou svou zlobivou epizodku nemá sílu.

„Tss… No tak čo už ti iné zostáva, keď si ma nedokážeš skrotiť sám,“ odfrkne.

Aha, tak zjevně i v Borisových metodách jsou ještě pořád nějaký mezery, když drzost z toho mýho raracha ani vytřískat, ani vyšukat nedokázal…

„Na druhou stranu, já už tě nikomu půjčovat nechci,“ přiznám potichu.

Tahle poznámka už Lexovi stojí za otevření obou očí. Zakotví na mně pátravým pohledem a já si připadám, jako kdyby mě tím pobízel, ať to dořeknu… Ať to řeknu všechno…

A já bych rád. Rád bych dodal ty dvě… no dobře, tak aspoň ty tři slova, jenže… nejsem si jistej. Nejsem si jistej, že můžu, a nerad bych to všechno pokazil. Nerad bych, aby se po mým případným vyznání Lex nakvašeně zvedl z postele a začal si do tašky házet svý věci s tím, že mi už x-krát říkal, že o nic takovýho jako vážnej vztah nemá zájem, a já si přesto jedu po svým…

A tak radši už nic nedodám.

Ještě chvilku se hypnotizujeme očima, on pak ty svý zase zavře… a zavrtá se mi do náručí o něco těsnějc, takže ho pevně obejmu a přitisknu ho k sobě.

A to je náhodou taky pěkný vzájemný vyznání, no ne?