Povídky

Doplavali ke svým věcem a posadili se na kus trámu u vody. „Je to tady skvělé, divím se, že sem nikdo nechodí.“ „Odevšad je sem daleko, většina lidí o tom neví. Ale už jsem tu jednou potkal jednu dvojičku. Docela je to rozhodilo, jak se lekli. Ale pak v pohodě.“ „Taky jsme dvojička,“ usmál se Marcel. Prostě jejich blízkost udělala své. „Myslím, že máme víc jak lásku k přírodě. Vzpomněl jsem si na zprofanované heslo doby. Důvěřuj, ale prověřuj. To je náš případ. Naši miláčci nás proflákli. Ta krása, co vidím, je volná, nebo zadaná?“

Týden uběhne jako voda. Ani se nenaděju a je tu den soudu. V životě by mě nenapadlo, že se tam někdy podívám. Před začátkem procesu se sejdu s panem Koutským. Dodává mi odvahu. Nemám se ničeho bát! Tento případ je jasný! Musíme vyhrát! Jenže vždy je tu co když. Nesnáším myšlenky, co se mi honí hlavou. Člověk nikdy neví! Opravdu se bojím. Nikdy v životě jsem neměl takový strach! Potřeboval bych čertíčka vedle sebe. Jenže to nejde. Zahlédnu Beátu, jak se blíží i se svým právníkem. Nemám sílu se na ni podívat. Nastal čas našeho procesu.

V posteli si Toma přitáhl k sobě a dovolil si ještě poslední dávku svého suchého humoru: „Máme kliku, že Rusty je natolik vychovaný, že nejenom neštěká, ale ani nekouše. Měl jsem pravdu, že vyžly vůbec nejsou agresivní.“ Tom se s ním nechtěl přít, ale přece jen mu alespoň v myšlenkách mírně odporoval. Každý pes dokáže kousnout, stejně tak jako každý člověk dokáže ublížit. Záleží na okolnostech.

Erik už na ty moje ostravský tři vykřičníky nic neodpoví, naštěstí, ale já stejně po zbytek odpoledne a podvečera skřípu zubama. Ne, tohle nepůjde, vrtím si sám pro sebe hlavou cestou domů. Já tu výpověď vážně budu muset podat… Všechny tyhle pracovní starosti se mi ale vykouří z hlavy v té samé vteřině, kdy v desátým patře vystoupím z výtahu – a zjistím, že na schodech před mým bytem posedává ségra. „Gábi, co tady děláš?“ starostlivě si k ní přidřepnu. „My jsme byli na něčem domluvení?“ zapátrám v paměti.

Dojdu jim konsternovaně otevřít. Než se vzpamatuji, vše si na povel vezme Vítek. Vytáhnou gril, holky v kuchyni připraví pohoštění a já jen nevěřícně na vše koukám. Nenechal mě v tom, ne, oni mě v tom nenechali. Všichni se vesele baví, švitoří, občas se mě zeptají, kde co je, nebo si to sami najdou. Jejich dobrá nálada se přenese na mě. Donesou si i alkohol, jemu já se musím vyhnout. Přece jen prášky, co jsem měl včera, nejsou kamarádi s alkoholem. Chci jim pomoct, ale s díky odmítnou. Prý jsem jim poskytl útočiště, a to stačí.

„Jo, to zní rozumně,“ odepíšu… a po krátkým zaváhání přidám i usmívající se smajlík. A to je právě ono. Ten smajlík se na Tobiho usmívá, zatímco já se momentálně neusmívám. Tak snadný je někomu přes písmenka lhát! Achjo… „A tak… asi tě nebudu rušit, když máš toho hodně do školy, ne?“ nadhodím. „To sice mám, ale zase abych si s tebou nemohl chvíli povídat, tolik to vážně nehoří,“ objeví se mi na displeji.

Honza už byl taky nahý, ale trochu schovaný za jedním sloupem. „Julku, vezměte se vzájemně v pase.“ Jenže tahle vzájemná blízkost a doteky na intimních místech vyvolaly své. Jejich už zvedající se penisy si dělaly, co chtěly. „Hoši, zajdeme ven. Klidně na to vleťte, když je chuť. Bože to je krása.“ „Ale my spolu nechodíme, jsme jen v práci.“ Honza na sebe rval slipy. „Tak to je věčná škoda. Vašim miláčkům se vzájemně líbíte. No to je vaše věc. Tak kdy začneme?“

„Představ si, mám skvělou zprávu!“ zahlaholím nadšeně, jakmile zapnu na notebooku WhatsApp a zjistím, že Tobi je online. „Jakou?“ vybídne mě a přidá usměvavej a pak zvědavej emotikon. Na oplátku mu tam hodím jeden rozveselenej, takovej ten v tý narozeninový čepičce. Mám totiž úplně luxusní a přesně takhle rozjásanou náladu! Jednak jsme se ve škole s Jirkou zase udobřili, z čehož mám samozřejmě radost – i Tobi si včera všiml, že jsem nějakej míň hovornej než dřív, až takovej vliv na mě to dohadování s Jirkou má –, no ale hlavně jsme se dnes dověděli ve škole super novinku! „Dověděli jsme se dnes – “ začnu psát… A najednou mě něco napadne. Napadne mě, jak celou tuhle akci povýšit na něco lepšího.

Přicházíme do stáje, kde již ostatní koně dostávají večeři. Sami s Nerem se hlasitě dožadují svého přídělu. Trochu jsme se zpozdili, jim se to evidentně nelíbí. Jakmile vstoupím k Sami do boxu, kde už nervózně pochoduje, zastaví se u žlabu. Přendám jí žrádlo do žlabu. S chutí se do něho pustí, nabere si pořádnou dávku, přežvykuje. Něco, pro mě nepochopitelného, ji vyruší, chce se podívat, co to je. Natáhne krk, tlamu má plnou krmiva, hlavou přejede nad mojí, v tu chvíli jí část žrádla vypadne. Vidím, jak kolem mě poletují částečky jídla. Největší část mi dopadne na vlasy, ramena. Stejnou trasou se vrátí ke žlabu, na mě dopadá další várka.

Na Dana to bylo dost rychlé, ale co, pořád po tom toužil, přece neřekne ne. Dál už neuvažoval a zcela se poddal Sváťovi. Klekl si podle pokynů a hned ucítil jazyk na svém svěrači. Nejdřív ho líbání trochu lechtalo, ale jeho druh stejně dlouho nevydržel. Nedočkavě přejel prsty s trochou krému a hned se snažil zasunout. To bylo dost jiné než tuba z umělé hmoty. Taky silnější a delší. Začal se přizpůsobovat a vycházet Sváťovi vstříc. Vzrušení obou hezky vrcholilo. Už se přerušit nedalo. Trochu si pomáhal se svým penisem, ale byl otočen, a jeho výstřiky zmizely v ústech protějšku.

Beru si letní rajtky, abych se venku neupekl, k tomu volnější tričko. Perka na nohy, chapsy do ruky. V sedlovně si vyzvednu čištění na koně. Chapsy a čištění nechám na úvazišti a jdu k výběhům. Pískám si a zvednu hlavu k nebi. Je nádherné, kobaltově modré, sem tam nějaká řasa. Žádný náznak toho, že by měla přijít letní bouřka. Bože, celý se chvěju vzrušením. Celé moje tělo vrní, takovou tou nedočkavostí a radostí. Moje nálada je plná očekávání, až se rozběhneme po louce a budeme vnímat jeden druhého. To naše propojení nejde slovy popsat.

Chlapci mají zhruba stejně let, zjistili. Pavel se dal jako řidič k profesionálním hasičům. Maxián mu zítra ukáže kašnu, stejně se tam bude muset ukázat. Nocí si mohou užít do neděle. Bude muset Richardovi za skvělou službu do obálky nějakou korunku přidat. Za zprostředkování. Jejich vybavení bylo obdobné. Ve vaně se jen rozdráždili. A byl kumšt se udržet. Zato na posteli, vlastně válendách se vyblbli do sytosti. Chvíli se hladili a užívali si až elektrizujících doteků.

Když se Bohdan vrátil z Milána, rozjel naše randění naplno. Stále častěji na mě čekával před studiem a pak jsme se jen tak toulali Prahou, jindy jsme si zašli na večeři nebo mě pozval na koncert či hudební vystoupení. Já mu to oplácel lístky do divadla. Měl jsem rád veselohry a taky moderní balet. Ze začátku jsem našemu vztahu nepřikládal příliš velký význam, Bohdan byl přece o deset let starší, říkal jsem si, je to dobrá chemie, etapa kamarádství, která časem vyprchá, nechám tomu volný průběh.