Povídky
- Blanch





Chladný bílý maják, tyčící se do výšky, se částečně ztrácel v mlze jako všechno ostatní. Malá dřevěná dvířka byla zřetelně vidět, s velkou pravděpodobností je ještě nedávno někdo natřel veselým červeným odstínem, a vyleštěná mosaz na klepátku v podobě fantastické mořské panny se přívětivě blýskala. Že ho vůbec překvapovalo něco jako mořská panna místo klepátka. Další z těch zbohatlických manýrů lidí, kteří nevědí, jaký nesmysl by si ještě mohli za peníze, co by zachránily nejeden život, pořídit.
- Isiris





Já jsem to ale takhle nechat skončit nechtěl. Takhle… nanicovatě. Dobrých kámošů není nikdy dost. A už vůbec ne v anonymním milionovým velkoměstě, za což jsem Prahu i po těch skoro pěti letech studia pořád považoval… A tak jsem se rozhodl, že ten další krok udělám zase já. Nějak. Nějakej. Jenom jsem nejdřív potřeboval přijít na to, jakej.
- Jirka BVK





Nastoupil jsem na místo kastelána na zámku Krásný Kopec. Nebyl nijak velký, ale zato byl nádherně vybaven s velmi vytříbeným vkusem (což se o mnoha šlechtických sídlech říct nedá). Mě, jako velkého knihomila, lákala rozsáhlá knihovna. A nejvíce mou pozornost upoutala skříň, v jejíž spodní části byla dvířka na klíček. Podle předešlého kastelána tato dvířka neměla klíček, alespoň ne v zámeckých sbírkách, a tak prý zatím nebyla otevřena.
- Blanch





Conor se vydal na křížovou výpravu starých křivd. Jediné, po čem touží, je, aby našel muže, co zničil život jeho babičce, která mu na smrtelné posteli svěřila celoživotní tajemství. Ale v momentě, kdy potká Patricka, se jeho svět přibarví emocemi, které nečekal. A vůbec nezáleží na tom, že tenhle Patrick je zřejmě jeho blízký příbuzný.
- Ian





Max seděl při světle jedné svíčky na podlaze, opíral se o bar a přímo z lahve pil víno, které našel v jedné z beden ve skladu. Jeho matka by to zcela jistě odsoudila jako jednání bez úrovně, ale jemu to bylo úplně fuk. Na okenní tabulky bubnovaly drobné kapky deště a on měl pocit, že prší i v něm samotném. Rozhlížel se po velkém a pustém prostoru, pozoroval stíny, které na stěny vrhalo skromné světlo, a měl strašnou chuť do všeho kopnout.
- Keiro





„Jak jsi mohl?“ zašeptal přítel. „Neměl jsem na výběr,“ podotkl a opět vzhlédl. Střetli se očima. V jedněch se zračila nevěřícnost, v druhých tiché odhodlání. „Vždy máme na výběr!“
- Saavik





Když ho obracel k sobě, zahlédl Simon na malinký okamžik i ve tmě obrys mužovy tváře. Byl divný. Ale nevěděl čím. Jedno si však uvědomil. Ten člověk zcela určitě nevypadá jako ostatní lidé. To ještě netušil, že je to jen chabý popis skutečnosti…
- Keiro





Pustil sprchu, otestoval teplotu a postrčil ho pod tekoucí vodu. Opatrně omýval jeho tělo a srdce se mu svíralo bolestnou touhou. Ovšem ne tou tělesnou nebo sexuální. Toužil ho držet v náručí, líbat do vlasů, šeptat milostná vyznání. Chtěl, aby se na něj usmál, vyslovil jeho jméno, tak jak to uměl jen on.
- Max Remotus





Užíval si slastného pronikání a pohrával si s Julkovým penisem. Jeho prsty pak vyrazily po známých cestičkách chlapcova těla. I v polotmě, jen částečně osvětlené srpečkem měsíce, vykroužily obrysy bradavek, aby připravily cestu jazyku a rtům. Vnímal droboučké hrbolky a sem tam nějaký vlásek v úžlabince prsou. Pak intenzívní propojení jazyky až k prvním vlnám pocitů před mučivě naléhavým vrcholem. Dokázat prodloužit výrony touhy a doznívající vzrušení.
- Isiris





Vlak mě nedoveze domů, jenom do krajskýho města, ve kterým bych měl přestoupit na bus. Jenže jelikož jízdní řády spojů vedoucích do naší vísky připomínají noty na buben, nasednu před nádražím už tradičně do taxíku. S našima si pak doma stihnu dát večeři a povyprávíme si, co je novýho, než se začnu pár minut před osmou sbírat k odchodu. „Jdeme s Mírou na jedno,“ odpovím na mamčino povytažený obočí. „Už zase?!“ „Jak – už zase? Naposledy jsme se viděli před třema týdnama!“ hájím se se smíchem.
- Keiro





Jazykem bloudil po hrudi, vzal mezi rty vzrušenou bradavku, zajel jazykem do pupíku. Na okamžik k němu vzhlédl a viděl, jak má zavřené oči a slastně pootevřené rty. Výborně, pomyslel si a rukou začal bloudit po zádech. Přesunul se dopředu a opatrně položil dlaň na knoflík od kalhot.
- zmetek





Doma jsem vytáhl kraslice, včetně mého pokusu o Boschovské vejce a naaranžoval jsem je do košíku na předsíni a pak jsem se vydal nazdobit jablůňku před vraty. Dřevěná vajíčka jsem ještě trochu přetřel včelím voskem, barevné šňůrky vydržely od posledně, tak jen je pověsit. Malé štafle, ze kterých jsem vajíčka věšel, se mi občas lehce křivě bořily do hlíny, takže jsem měl chvilkami strach, jestli ze štaflí nehodím tlamu, ale zvládl jsem to. Slezl jsem dolů, oprášil ruce a poodstoupil, abych si prohlídnul dílo. Jo, dobrý, pravidelný. Otočil jsem se a zůstal jsem koukat. Kus ode mne byl bílej ušák. Koukal na mě asi stejně udiveně, jako já na něj. Na chvilku zapanáčkoval, ale jak jsem se hnul, tak vzal do zaječích a zmizel.
- Keiro





Víc říct nestihl, protože Mike k němu zatím došel a vášnivě se mu přisál na rty. Nejprve měl v úmyslu se odtáhnout, ale pak si to rozmyslel a polibek opětoval. Chytil Mika za zátylek přitáhl si ho k sobě na postel. Ležel vedle něj na boku a jemně se probíral chloupky na Anthonyho hrudníku. Za okamžik ho to však přestalo uspokojovat, přehodil přes něj nohu, otočil k sobě jeho hlavu a vášnivě ho začal líbat.
- Ian





Ani sebevětší příprava však nedokázala Maxe připravit na to, co mu přistálo na stole. Kafový bazén v praxi. Nevěřícně koukal na černozelenou břečku, která se na něj šklebila z obludně obrovského hrnku, a přál si, aby chuť na kávu nikdy nedostal. Podařilo se mu vytvořit pokus o úsměv a napil se. Proboha, to je jako kdyby někdo svařil vývar z krysy naložené v týden starých fuseklích! Tomuhle by nepomohlo, ani kdyby do hrnku absolutně nekulturně překlopil flašku rumu!
- Keiro





Trhl sebou, když uslyšel rozepínání zipu u kalhot. To snad nemyslí vážně, pomyslel si a tentokrát se ho zmocnilo mírné zděšení. Kdosi mu totiž rukou zabloudil k poklopci. V očích se mu objevil děs. Oni se snad opravdu snaží ho tady znásilnit.
- aduška





„Já ti říkal, že jsme měli letět přímo přes Varšavu! Že to přes Londýn bude trvat dýl. Říkal jsem ti to? Říkal! Jenže ty ne, tys musel přes Londýn, protože to prý bude jistější,“ začal se rozčilovat Roman. „Tady máš ten svůj Londýn!“ Rozmáchl se naštvaně rukou směrem k tabuli. Malou příruční tašku, držící v druhé ruce, položil na kufr a posadil se. Obličej schoval do dlaní.
- Keiro





Pomalu ho zkoumá rukama, laská jeho tvar. Mladík sebou mírně hází a vzrušeně vzdychá. Zack se skloní ještě níž a vezme ho do úst. Nejprve jen lehce, jazykem objede jeho špičku a s rozkoší poslouchá jeho steny. Nasliní si prst a opatrně do něj začne pronikat. Mladík na okamžik ztuhne, ale vzápětí se uvolní. To proto, že ho vezme celého do úst a jemu se vše ostatní vypaří z hlavy. Zack ho mu podepře boky polštářem a vyklouzne z něj prstem. Mladík zklamaně zasténá. Hrabě se usměje. Trochu ho nadzvedne a jazykem obkrouží jeho otvor. Jared vykřikne, jak jím projede vlna vzrušení.
- HonzaR.





Tím okamžikem se v něm spustila lavina emocí a otázek, jaký ten jejich vztah vlastně je. V létě na vodě si porozuměli dokonale, to jistě, jen si nebyl jistý, jestli jim jeden společně strávený týden v roce při sdílení něčeho, co on miloval dávno a Tom se to díky němu naučil mít rád také, bude stačit i do budoucna. Vztahy se přece musí nějak vyvíjet, někam směřovat. Mělo by se v nich něco budovat.
- Max Remotus





Polovina kluků si stoupla k okraji, který byl jen o něco níž než jejich penisy. Vašek stál v rohu a sledoval fascinovaně honitbu. Všichni to docela prožívali, nakonec si honili i ti, co nezávodili. Ozývalo se vzdychání a vzájemné povzbuzování. Petr s tím druhým měli péra stejně velký. Ale on viděl jenom Petra. Jak se mu napínaly svaly. Od obličeje až po stehna. A když viděl vystřikujicí sperma, vytekl sám.
- Keiro





Mlčky stál nad postelí a sledoval spícího cikána. Byl přikrytý jen zčásti, přesto ho nepřekvapilo, že spí nahý. Vždyť kolikrát ho navštívil pod rouškou noci v pokoji pro hosty? Bezpočtukrát. I on sám byl pod županem, co měl na sobě, nahý.
- Tom16





Kráčal nočnými uličkami centra mesta a jediný zvuk bolo tiché vržďanie snehu pod jeho nohami. Pridal do kroku, lebo mu bola zima, chcel byť čo najskôr doma, však mu ostávalo len pár stoviek metrov. Zabočil do ďalšej uličky a kráčajúc premýšľal nad teplým kúpeľom, keď tu ho zrazu zdrapila niečia ruka a pritlačila k stene. Nestihol ani reagovať, len zrazu cítil, ako tvár tlačí k studenej stene domu a ako ho ruka neznámeho šacuje.
- Max Remotus





Karel si vzal láhev minerálky a šel do knihovny. Vybral si Mahlerovu Pátou symfonii. Seděl v křesle a hlavou mu probíhaly události posledních dnů. Začal vnímat Jiřího. Snad od třetí věty se sólovou hornou už nic jiného před sebou neviděl. Všechny nástroje se přeměnily v miniaturní štětce malující portrét bytosti, zcela si podmaňující jeho srdce. Nanášené barvy se měnily, překrývaly, prorůstaly jemně i široce rozmáchle, aby se slily v obraz ikony, milované, zbožňované i nedostupně vzdálené. Dozněly poslední tóny. Karel si sedl ke klavíru. Adagietto se rodilo v bolesti.
- Tom16





Len čo vyšli von, zastali. Marek sa pozrel na Andreja s otázkou, čo ďalej? „Prejdeme sa ku mne,“ povedal Andrej a vyrazili spolu večerným mestom kráčajúc mlčky vedľa seba, akoby scéna v kaviarni sa neodohrala. Ani jeden nechcel začať, lebo obaja vedeli, že to medzi nimi visí ako obrovské závažie a možno to bude aj bolestivé. „Prečo?“ nakoniec sa spýtal Marek potočiac hlavu k Andrejovi.
- zmetek





Jakub u vstupu do hotelové jídelny ukázal lístek s číslem pokoje, mladá servírka si ho odškrtla na seznamu a usmála se na něj a poděkovala. Oplatil jí úsměv – to nic nestojí. Rozhlédl se, kde je volno. Bylo celkem brzo, většina hostů v hotelu si ještě přispí. Zamířil ke stolku pro dva, který byl dostatečně daleko od rodinky s trojicí dětí, které vždycky při jídle celkem prasily a dokázaly tak trochu kazit chuť k jídlu všem v okolí.
- Artim





“Otoč se,” požádal mě, a jakmile jsem to udělal, začal mi masírovat ramena. U krku našel zatvrdlé místo a prsty se snažil ho uvolnit. Nechtěně mi unikl povzdech. Zavřel jsem oči a poddal se mu, cítil jsem, že nervozita mizí. “Je to lepší, ne?” zeptal se a já jsem souhlasně vzdychl.