Povídky

Moje oči znovu lačně hltají jeho svaly a zlatavé opálení. Jasně, letmo zabloudí můj pohled i do jeho rozkroku. Zdá se mi nadpozemsky krásný, a kde ho laskají sluneční paprsky, tam ho chci laskat já. Jdu k němu blíž, stoupám si za jeho hlavu. Jako bych mu chtěl dávat záchranu a chtěl mu přidržet činku v případě, že by jeho vypracované paže snad náhle polevily. On ale jako by něco vytušil, nesahá po čince a vyčkává, co já dál. Nechystám se dávat mu záchranu, místo toho se skláním svým obličejem k jeho, hluboce a něžně se zadívám do těch jeho oříškově hnědých očí. Je to romantické, ale taky trochu legrační, protože naše hlavy jsou vzájemně vzhůru nohama. Políbím ho na rty a on místo, aby se snad bránil, jen hlesne: „No konečně!“ 

Ani nevieme ako a je neskorý večer, zmáha nás už únava. Prišiel čas zaľahnúť do postelí. Osprchujeme sa a teta nás odvedie do hosťovskej izby s dvomi širokými posteľami a nadýchanými perinami. My však vieme, že spať budeme len v jednej, že bude dlhá aj táto noc, plná vášne bozkov a lásky. Teda ja mám trošku obavy, či môj čertík bude ešte dnes zvládať erotické harašenie.

Z živýho veselýho dítěte se samozřejmě obratem nestal totálně zasmušilej melancholik, co se jen zavírá doma se zataženejma závěsama. Se spolužákama z průmky jsem jakž takž vycházel. Jen řeči o holkách jsem musel vždycky nějak nenápadně zahrát do autu. Hrál jsem s nima fotbal ve škole, občas i po škole. Docela mi to šlo. Jen ostatní byli bezstarostní a veselí, ve sprchách po hře „kravili“, běhali nahatí a šlehali se ručníkama po zadku a pro mě zase nastával očistec, když v legraci začali předvádět kopulační pohyby nebo měli narážky na to, že není dobré se ve sprše shejbat pro mejdlo. Holt nevybouřená puberta. Tvářil jsem se, že rozhodně nekoukám na jejich bimbající se pérka a poskakující pevný prdelky. Asi blbnuli vcelku normálně, jako mladý prdlý kluci všude jinde, jak se mě moje hlava snažila přesvědčit. Nic tím nemyslí. Jenže můj „kámoš, co bydlí o patro níž“ se z toho hned zase plašil, já jsem možná i rudnul v obličeji a nevěděl jsem kam s očima.

Kristián k nemu pristúpil a chytil ho za bundu. „Povedal som, že stačilo. Neviem, či si si všimol, ale ak tu niekto Olivera mláti, som to ja. Rozumieš?“ Jano a jeho partia ustúpili, zjavne nechceli riskovať konflikt s Kristiánom, ktorý mal v škole povesť chladnokrvného a silného športovca. „Fajn, fajn, veď sa len bavíme. Tak šťastné a veselé,“ zamrmlal Jano a spolu s ostatnými odišiel. Kristián sa otočil k Oliverovi, ktorý sa stále držal za tvár, na ktorej sa už začínala črtať červená škvrna. „Si v poriadku?“ spýtal sa Kristián, no jeho hlas neznel práve starostlivo.

Norm s Markem mě pak odvedli do obchodu na místo, kde měla být výbava vystavená. Dovedli mě až k podivnému zařízení, ze kterého vedla spousta kožených popruhů. Norm začal moje ruce a různé části těla pomalu přivazovat.

Snažil jsem se zaměřit, o koho jde, jelikož jsem si nejdříve myslel, že jde o někoho z místních. Zpod kapuce na mě koukaly dvě ustrašené oči a tvář mladšího kluka kolem pětadvaceti let, zpod kapuce bylo ještě vidět několik pramínků vlasů, ze kterých crčí voda. Bundu měl sice do přírody, ale neuzpůsobenou na déšť, respektive ne na takovouhle plískanici. Bunda byla úplně promočená a stejně tak kalhoty. Turistické boty měl bytelné, tak snad alespoň nohy měl v suchu.

Tak tohle jeho partner mohl. Chlapcovy rty shrnovaly nalepené sladkosti, zuby jemně svíraly na hraně žaludu, aby uvolnily místo jazyku. Tohle sladké kouření si oba užívali. Samozřejmě i s konečnou odměnou. To už si Bořek rovněž připravil svého hocha jako lízátko. Neochudil ani kulky v hebkém šourku, které tak rád cumlal. Ještě chvíli si potom dopřáli děvětašedesátky.

Obhlížel jsem si zrovna klece, když ke mně přišel Mark s Normem a o něčem se bavili. Přinesli s sebou krabici plnou hraček a kůže. Co jsem zahlédl, tak šlo o kožený oblek, pouta, obojek, plug ve tvaru psího ocasu a ještě další věci.

Do Honzovej náruče som zapadol, ako keby som do nej naveky patril. S ním všetko zapadalo na svoje miesto. Dokonca aj moje myšlienky pri ňom zrazu dávali zmysel. Záhadne z nich mizli všetky obavy a všetky pochybnosti. V jeho prítomnosti bol svet oveľa farebnejší. Nebol len biely a čierny. Nemal len farbu klaviatúry. Bolo v ňom niečo viac. Na okamih som si spomenul na naše zoznámenie. Vtedy som neveril, že ho dokážem vôbec akceptovať, a zrazu pre mňa znamenal celý svet.

Ten posledně zmíněný stál na kraji svahu a díval se do krajiny. V jedný ruce měl plechovku s gulášem, v druhé držel lžíci a rohlík. Byl zády ke mně a já si uvědomil, že má fakt dobrou postavu a hlavně pěknej zadek. "Tam bych si to dokázal představit" říkám si v hlavě a představoval jsem si Josefa ze zadu jak mu zapichuju svoje péro mezi ty dvě krásný kulaťoučký půlky. Přesto ale mě víc, než eroticky zajímal Josef jako člověk. Přitahovala mě na něm ta jeho záhadnost.

Ta chvíle s Julim v učebně byla jedna z nejromantičtějších věcí, které jsem kdy zažil. Na střední škole jsem to byl vždycky spíš já, co se snažil svůj objekt zájmu něčím překvapit a okouzlit, no a Lukáš, ten můj učitel z vysoké, si už vůbec na takováhle gesta nepotrpěl. S ním byl ten vztah o úplně jiných věcech než zrovna o nějaké romantice. Julián ale zahrál na tuhle mou romantickou strunu, a to doslova, a já vnímal, jak se ve mně tahle dosud potlačovaná část mého já zase probouzí k životu.

Odložili osušky a chlapce odnesli na lože. Všichni už byli viditelně vzrušeni. Lorenzovo tělo bylo jak z bílého mramoru. Ricardo pociťoval stejnou neukojitelnou touhu jako poprvé s Josephem. Líbali se. Jeho ruce se zmocňovaly těla, jako když sochař si vychutnává všech tvarů, co vykouzlil z kamene. Jenže zde cítí bijící a milující srdce. Pomalu ho otočili na břicho a masírovali. Růžová štěrbina byla zatím sevřená a odolávala jazyku i prstům.

Už nad ním jenom mávnu rukou a během snídaně si hraju na nafučenýho a on na blahosklonně mlčenlivýho, ale když pak vyrazíme naboso, jenom v plavkách a s Matesovým batohem, ve kterým máme ručníky a lahve s pitím, podél pobřeží na sever, postupem času se zase rozkecáme. „Ty, hele,“ nevydrží Mates neokomentovat, když v průběhu půlhodiny míjíme už asi tak padesátýho nahatýho turistu, „zpátky půjdeme taky jenom tak, co?“ „A proč až zpátky?“ zašklebím se na něj. „Jestli tě něco takovýho láká, tak si klidně svlíkni plavky hned! Mrkej, takhle se to dělá!“ ukážu na jednoho týpka, co šel celou cestu asi padesát metrů před náma, pak se na chvilku ztratil kdesi za útesem – a najednou si to taky vykračuje s nahým zadkem.