Povídky

Bylo to všechno skvělý, cítil jsem se v sedmým nebi a po večeři jsme se pomilovali v tom pokojíčku, ze kterýho mě skutečně přecházel zrak. Poctivá dřevěná postel, peřiny z husího peří, na zdi pendlovky, vůně venkova, sušených levandulí a celý to prostě nemělo chybu.

„Jakože pojď si zamrdat? Děláš si ze mě prdel? Šukat na faře?“ Bylo mi to žinantní, ale taky to byla výzva. Na faře jsem fakt ještě nešukal. Takže jsme si poprvý zašukali na faře.

Lehli jsme si vedle sebe, takže jsme byli na té malé posteli nalepení jeden na druhého, obličeji k sobě. Začal mě pod trenkama pomalu honit, občas přejel prsty po žaludu, pak mi ruku zavedl pod kraťasy na svoji kládu. Nahmatat ji znovu – tvrdou, žilnatou a horkou – ve mně probudilo tu samou touhu jako tehdy v jeho pokojíčku. Nesměle jsme si je honili navzájem. Zvolna jsme přibližovali obličeje a cítili svůj dech čím dál blíž. Pak mě David poprvé políbil na rty.

Sid byl nadšený a zdálo se, že v tom starobylém domě omládl. Šukali jsme postupně v každé místnosti a taky venku, v noci i za denního světla. Tahle jeho nová energie se mi víc než zamlouvala. Celou dobu jsem ale měl divný pocit, že nás někdo pozoruje. Nikoho jsem neviděl, nic se záhadně nepohnulo, neotevřely se samy dveře, jen jsem cítil něčí přítomnost. Jako kdyby tam s námi žil nějaký duch.

Držel mě za hlavu a tlačil mi ji níž. Pomalu jsem ho jazykem olizoval v okolí pupíku, lízal jsem ho a líbal až do pubického ochlupení. Krásně voněl a mě to hrozně vzrušovalo. Dostal jsem se až k jeho penisu a podržel jsem si ten skvost před obličejem. Byl rovný jako pravítko, hodně žilnatý s velkým pevným žaludem pokrytým jemnou předkožkou. Jemně jsem rty za ni zatáhl a pak ji pustil zpět. Krásně se přetáhla přes nalitý žalud a ten z ní vykukoval ven. Nalízl jsem jeho špičku a nasál tu vůni. Byla slaná a silná.

No a dnes, dnes mám pro Viktora překvápko. Včera jsem totiž byl v nemocnici na kontrole – a voilà, jsem úplně ortéza-free! Hahaha, mám z toho prostě radost. Sice teda na nohu pořád ještě našlapuju dost opatrně a tím pádem chodím děsně pomalu, no ale jupí, budu moct v pondělí do školy! A v pohodě zvládnu ten náhradní termín písemných maturit! A hlavně… hlavně můžu zase začít pořádně hrát… „No nekecaj!“ pozdraví mě Viktor, když mu tentokrát já osobně zajdu do předsíně otevřít dveře, a přejede mě od hlavy k patám rozzářeným pohledem. „Vyzeráš nejak inak… žeby iný účes?“ dobírá si mě, zatímco se zouvá.

Marcelovi neušlo, jak se Petr zaškaredil. Zato na plavovlasého číšníka se usmál. Tím v chlapcově pozornosti klesl na třetí místo. Fiat, plavovlásek a pak teprve on. Pousmál se. Paní šéfová se zvedla, že se večer uvidí. Ujala se jich zřejmě učenka, vypadající velmi mladě. Zašla s nimi k chatce. Zapjala u dveří jistič.

Znovu si sadnem ku klavíru, ale ešte kým začnem hrať, zazvoní mi mobil. Usmejem sa a vezmem ho do ruky. Nevolá mi Adam, ale jeho babička. Mám jej číslo uložené ešte z doby, keď Adamovi u mňa dohadovala lekcie. Nepríjemná predtucha mi zovrie žalúdok, a tak mi chvíľu trvá, kým hovor prijmem, ale nakoniec to urobím. „Dobrý deň,“ pozdravím. „Och, ahoj, Viktor,“ povie a už podľa tónu jej hlasu spoznám, že sa niečo stalo. „Volám ti, aby si vedel, že Adam dnes nepríde. Prepáč, že som si na teba spomenula až teraz, ale mala som toho veľa a som stále v šoku, tak ma nenapadlo, že by som ti mala dať vedieť, keď spolu mávate tie lekcie klavíra.“

Šli jsme tak, aby na nás nebylo vidět, Robin si mě opřel o strom, ze kterého zhruba ve dvou metrech trčela větev. Nalepil se na mě a začal mě líbat, až jsme se oba ocitli bez trička. Cítil jsem jeho horkou, lehce opocenou kůži na mé a zároveň jsem v podbřišku cítil tlak tvrdého Robinova rozkroku. Pak si mě přesunul pod tu větev, z batohu vyndal pouta.

Ten nevinný bezelstný kluk, který měl ještě nedávno problém oplatit mi pusu na tvář v úplně opuštěný zátočině Orlice, mi teď normálně honí čuráka na úplně zalidněným náměstí v centru miliónový metropole v jižní Itálii. Se mi zdá. Tohle jsem si ale uvědomil až o něco později, zatím se oddávám pocitům blaženosti, vzdychám mu za rameno a užívám si jeho hbité ruce na mém nádobíčku. Obličeje máme těsně u sebe, Filip mě propaluje těma svýma modrýma rentgenama a má výraz profesionálního pornoherce, jako kdyby public fun byla naše běžná kratochvíle.

Na chvilku se na mě zadumaně zahledí, jako kdyby se mi snažil ten můj vkus vyčíst z očí, ale než mi jeho upřenej pohled začne být… nepříjemnej, i když čímsi příjemně nepříjemnej, natočí se ke klavíru a spustí. Asi půl minuty tápu a přemýšlivě krčím čelo, ale když v tom jeho přednesu konečně rozeznám Billie Eilish a její Happier then ever, nedokážu se přemoct a začnu mohutně vrtět hlavou. „Né, tohle né,“ doplním svou reakci i slovně, „to je strašný!“ Viktor po mně zvědavě hodí okem, aniž by přestal hrát, a tak to svý hodnocení rozvedu: „Jako ne v týhle tvý verzi, to zní naopak překvapivě dobře, ale celkově prostě Billie nesnáším.“ Viktor se hlasitě rozesměje: „Tak si to predstav, to sme na tom rovnako!“

Vlastík se na malou lahvičku díval s nedůvěrou, snad je Ivan rozumný. No co už teď, pořád něčím překvapuje. Tentokrát bude ve vůdčí roli, i když raději byl dole. Ale nasvícená prdelka jeho partnera udělala své. Zajel rukama ke kolenům a pak hladil hochova stehna. Ruce vyjely až k bokům a sjížděly níž. Palce hladily nařasený svěrač, aby je nahradily ukazováčky. Konečně. Asi ten sajrajt začal působit. Přidával na rychlosti, chvíli přerušil a znovu. Pak už se nedalo nic udržet. Když si někdy ve vaně nahonil podruhé, nebylo to už nic moc. Teď měl pocit, že stříká líp jak při kouření.

Ludvík zrudnul. Valtr měl tepláky a připadalo mu, jako by trochu měnily svůj objem v rozkroku. Jeho reakce byla stejná. „Včera jsem měl pocit souznění mezi námi. Bude to stejné i teď?“ Valtr objal chlapcovy boky a trochu si ho přitáhnul. Necítil žádný odpor. Spíš něco jako odevzdání. Když se blížil k jeho rtům, zavřel oči. Trošku se naklonil, ale stejně to byly jejich nosy, co se dotkly poprvé. Pak polštářky rtů. Oddálili se.