Povídky

Milanovy ruce obkroužily celé prsní svaly a rty se přisály k bradavkám. Ruce sjely k pevnému zadku. Mazlily se s oblinami svalů, aby se zmocnily ztvrdlého penisu. Prsty vytvořily závity na napjaté předkožce a předaly tu krásu ústům. Jemné nasávání se změnilo v rychlé. Danovy ruce v Milanových vlasech, sílící přirážení, výkřiky a konečně poslední trhavé pohyby.

Zeptal jsem se Berta, jestli on drží v hlavě výročí. „Ta důležitá ano.“ Vyzvídal jsem, která považuje za důležitá, ale dostalo se mi jen laskavého úsměvu. „Hele, třeba kdy jsi dostal první pusu, nebo něco takovýho si pamatuješ?“ „To si pamatuju, ale ne datum. Data si pamatuju jen u narozenin, to si myslím, že stačí.“ „Hele, ty jsi zčervenal! Já už ani netušil, že to ještě umíš! To ale musej bejt hodně dobrý vzpomínky!“

„Můžu se zeptat, jak se jmenuješ?" Snažím se dál konverzovat, jako by se nechumelilo. No, nechumelí a hned tak nebude. Železo se musí kout, dokud je mladé. A mladé je, žhavé teprve bude. To on je to železo, tedy želízko v mé výhni. Ale všeho do času. A ne, nechci si s ním pohrávat, tuhle hru musí hrát oba.

Tak tenhle kluk není ořezávátko. Přesunuli se do klasické devětašedesátky. Krásně tvarované péro, znatelné, ale ne moc naběhlé žíly. Nevyholené, ale sestříhané chloupky pomalu se zvedající k pupíku do tenkého pramínku. Šourek zřasený jako krajka, dosti velké koule. Na hrázi pokračující chloupky až k hladkému análu. Pěkně se rýsující svaly stehen. A ochutnávka? Obkroužil jazykem přečnívající okraj žaludu. Tak tohle by mohl denně. Šukatelnost všech deset bodů.

Frederic se vysvlékl a ponořil do vody. Všiml si, jak ho René obdivně sleduje. Zase se vynořil malý střípek v paměti. Přes chladivou vodu začalo se jeho tělo hlásit. Není pochyb, to úžasné stvoření odhánějící včelky bude jeho. Neudrží se. Ale přesto by měl něco naznačit. Tohle není válečná kořist. Určitě nikoho nenutil násilím. Vynořil se před chlapcem.

Tomáš k němu došel a objal ho. Rusty do té doby jejich konverzaci jen bedlivě sledoval z pelechu. Teď se okamžitě zvedl a šel obejmout je oba. „Je skvělá, protože ho naopak do jedný postele dneska večer vlézt nenechá.“ Mnohoslibně se na Petra usmál a políbil ho současně s jedním podrbáním za psím uchem.

„Neboj, princezno,“ pohladil ho páskem po tváři, pak si ho na sebe posadil a pevně mu chytil ruce. „Co děláš, to bolí!“ „Ne-ne, to teprve bolet bude,“ řekl se vší vážností a stáhl mu ruce páskem. Konec pásku zavázal k posteli. Jeho rty se přiblížily k Benově hrudi. Začal ho kousat do bradavek. „Prosím,“ vydechl. „O co pak prosíš?“ zašeptal mu Matt do ucha. „Buď jemný,“ v tom Mattovi došlo, že když se se svým bratrem chtěl bavit o sexu, vždy z tématu vycouval. Byl ještě panic.

Potřeboval jsem přemíru citu, která ve mně zůstala po Ivanovi a která mě pomalu dusila, k někomu obrátit. Zoufalá potřeba projevovat i duševní lásku. Vytvořil jsem si z tebe svého nového kluka a začal si příhody, co se odehrávaly jen v mojí fantazii, psát. Něco jako si píší zamilované puberťačky. Můj drahý deníčku! Tak snad blbý to až nebylo, ale asi bych se styděl, kdybys to někdy četl.

Místnost byla ještě útulnější, než se zdála být, a Luca? Ten patřil mezi ty nejkrásnější muže, jaké kdy spatřil. Chlapec měl zvláštní pocit, snad že vedle něj někdo leží, ale Luca seděl, spíše klečel. Podíval se na jeho nohy – zarostené chlupy. Proboha jako koza! Ne! Jako kůň! A… a kopyta! Dvě kopyta! Antoniovi se hlavou mísily myšlenky, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Úlekem se odsunul a spatřil druhou polovinu jeho těla, chtělo se mu brečet. Ne dvě kopyta, čtyři! Slzy měl na krajíčku. Jestli se předtím cítil zranitelný, teď se cítil doslova v nebezpečí. Byl to kentaur, takový, jakého znal ze svého dětství z bájí a pověstí, z eposů a legend.

Adam si stoupl. Přitáhnul Jardu na kraj válendy a ten uchopil nohy rukama a stáhnul se do kozelce. Naklonil hlavu na bok. Vzrušovalo ho napínání svalů na Adamových stehnech, když začal pořádně přirážet. Představoval si Leška, jak dravě šoustá svého miláčka. Tak trochu drsně, chtivě a majetnicky.

Povytáhne obočí: „V pohodě? Zdál ses zaraženej, jak jsi odcházel. Donesl jsem ti kapučíno. S perníkovou příchutí. Je sladký samo o sobě, tak jsem ti do něj nedával cukr. Tvůj přítel sice říkal, že raděj máš černý kafe s trochou cukru, ale zrovna teď vypadáš spíš na něco sladšího.“

Ocitol sa totiž na štyroch, nohy mal roztiahnuté od seba, bol v miernom predklone, pretože ruky mal spútané za chrbtom, v ústach malú guličku a nevedel teda nič hovoriť. Snažil sa síce kričať, ale z úst mu vychádzali len tlmené zvuky, ktoré nemohol nikto počuť. Roman si uvedomil, že je v pozícii, keď ten neznámy muž vidí jeho vyšpúlenú prdel a hlavne musí vidieť aj jeho anál.

„Prostě seš nudnej.“ „Nudnej…?“ „Jo. Prostě to, že seš hezkej a milej, mi jednoduše nestačí. Ty prostě nemáš odvahu k nějakýmu experimentu, ty se bojíš nějakýho většího vzrušení. Stáhnul by sis kalhoty a zašukal by sis tady a teď?“