Povídky

Len čo vyšli von, zastali. Marek sa pozrel na Andreja s otázkou, čo ďalej? „Prejdeme sa ku mne,“ povedal Andrej a vyrazili spolu večerným mestom kráčajúc mlčky vedľa seba, akoby scéna v kaviarni sa neodohrala. Ani jeden nechcel začať, lebo obaja vedeli, že to medzi nimi visí ako obrovské závažie a možno to bude aj bolestivé. „Prečo?“ nakoniec sa spýtal Marek potočiac hlavu k Andrejovi.

Mé prsty vnikly mezi jeho na nohách. Sevřel jsem je. Otíral tváře o kotníky a lýtka. Nakonec došlo na mokré chloupky stehen. Jako by jazyk chtěl spočítat všechny vodou učesané vlásky malých bytostí uschovaných v kůži. Černé husté kudrlinky klína, jen nepatrně ochlupený váček, zcela zaplněný oválnými koulemi. Pulsující penis, jako indiánský totem plodnosti.

“Otoč se,” požádal mě, a jakmile jsem to udělal, začal mi masírovat ramena. U krku našel zatvrdlé místo a prsty se snažil ho uvolnit. Nechtěně mi unikl povzdech. Zavřel jsem oči a poddal se mu, cítil jsem, že nervozita mizí. “Je to lepší, ne?” zeptal se a já jsem souhlasně vzdychl.

To už klečel nade mnou Jirka. Byl vyšší, štíhlý, i jeho péro nebyla žádná kláda, zato asi z ostatních nejdelší, s žaludem protáhlým skoro do špičky. Pomalu si honil, měl zavřené oči a vzrušivě vzdychal. Když mi ho zasunoval do úst, byl opatrný, dobře si vědomý délky. Zřejmě mají kouření s Milanem dobře nacvičené. Trvalo déle, než spíš vytekl s pár přírazy. Možná mou chuť ovlivnila mandarinka. Zdála se mi nevýrazná, nepatrně kyselkavá. To už mi Maty připravil kousek hrušky. Milana bych radši viděl zezadu. Jeho prdelka byla fakt rozkošná. Nemusel mít mindrák ani z ánfasu. Pořádný koule, jako přilepený ke kratší, ale zato silné kládě. Hubu mně sice nenatrhl, ale bylo ho tam dost. A taky slušná porce semene spíš neurčité chuti, ne ovšem nepříjemná.

„Pokud tě náhodou napadlo, že se z tohoto veskrze romantického místa přesunete do bytu, buď tak hodný a vynechej mou postel. Přespím v ateliéru,“ řekl ledovým hlasem, kterým zakryl všechny emoce, které jím zmítaly. Nemohl se vrátit domů, a bylo naprosto jedno, jestli se ten jeho Patrik zdrží, nebo by tam už Erika našel samotného. Tolik ran, kolik utržil za poslední dny musel rozdýchat, sám. A jediné místo, kde si dokázal lízat rány, aniž by ho někdo rušil, byl právě ateliér. To, že byl těsně pod střechou a bude tam nejmíň padesát stupňů, řešit nehodlal. Potřeboval být sám.

Sice byly všude radiátory, ale až tak vedro tu nebylo. Jenže my už byli celí mokří. Přesunuli jsme se na bok. Pak se rychle vysmekl, opřel mě v sedě a sedl mi do klína, čelem ke mně. Nabodl se a to byla sakra jízda. Jenže už ne dlouho. Cítil jsem nesmírný tlak a úžasný uvolnění. Oba jsme asi řvali ukojením. Chtěl jsem uvolnit i jeho napětí, ale jen nás otřel a obrátil na bok mě. Pocítil jsem v sobě jeho pulzující klacek. Chvíli jsme se rozdýchávali, než začal. Nejdřív jen pomalu a jemně. Jako by si dělal místo. Pak přidával, chvílemi přerušoval, až začala parádní jízda. Jeho mokrý koule přirážely, najednou mu skoro vyklouznul, aby se zabořil ještě víc. Jeho výstřiky ustaly. Nehýbal se.

Vojta ten tlak neustál. Zvedl se a utekl. Nechal tam bundu a ani se nerozloučil. Zdvořilosti by mu stejně obrátily žaludek dnem vzhůru. Čím víc utíkal, tím víc si vybavoval Erikovu hladkou kůži, měkké, po lásce lačné rty, a úzký dlouhý penis, na který nemusel ani sáhnout, aby se udělal. A pak jen slyšel zase „to“ jméno. Vojta se zastavil a za nejbližším stromem se vyzvracel. „Pane, jste v pořádku?“ ozvalo se za ním.

Raptor sa mu prisal na ústa. Vrazil mu jazyk do úst. Náhle sa prudko odtiahol. Vrazil mu päsťou do žalúdka. Gleb sa bolestivo prehol, dostal facku a letel k zemi. “Kto ti dovolil umyť si zuby!” precedil nasrato Gerasim. “Ja som si len ústa vypláchol,” ospravedlňoval sa Gleb. “Ja sa nepýtam, čo si urobil, ja sa pýtam, kto ti to dovolil? Mal si si vypláchnuť len riť!” pokračoval Gerasim. Podal mu ruku a pomohol sa mu postaviť. “Izvini cypľjonok. Ešte jeden?”

A taky ho obdivuju za to, jak to umí se mnou. Bydlíme spolu už skoro tři měsíce – a pořád mě to nepřestává udivovat. A pořád mě nepřestávají fascinovat ty jeho šikovný, hbitý a jemný prsty. A dotyky. A ty jeho podmanivý oči. A to jeho panovačný chování. V sexu. Mimo postel naštěstí zase tak panovačnej není. Na druhou stranu, s ním se i obyčejná snídaně, chystání se do práce nebo večerní sledování filmu zvrhne do sexu. Takže je vlastně panovačnej tak nějak pořád…

Povolil uzel na kravatě a sundal si ji. Stejně tak košili. Rozepnul pásek, kalhoty sklouzly k zemi. Stáhl si slipy. Poodstoupil od stolu. Zahřmělo a rozsvítila se žárovka. Stál tam jako socha. Na levém předloktí měl velkou tmavou skvrnu. Zřejmě mateřské znaménko. Od pupíku dolů roztroušené chomáčky tmavých chloupků až k pomalu topořícímu a zvedajícímu se penisu.

Přejedu mu automaticky konečky prstů i přes krk a obličej, ale ten pohled na to, jak, snad z reflexu, otevře pusu a ten můj prst olízne, se mnou málem praští. Jo, nemůžu si pomoct, děsně mě láká se ho dotýkat, líbí se mi ty jeho neohrané reakce, jak všechno naplno prožívá, ale teprve z tohohle mi v rozkroku zacuká tak, že je to skoro konečná.

Do své postele pouštěl kohokoliv mnohem ochotněji než k psacímu stolu. A tam už taky přišla i jeho chvíle, přestože ani tentokrát nespěchal. Dlouho dráždil pružnou mladou dírku jazykem, než si s ohledem na toho kluka vzal kondom, potřel ho gelem a pronikl do něho. Jeho vlastní orgasmus byl jako silný záchvěv dvou o sebe třoucích se tektonických desek, a když viděl, že jeho milenec má znovu nabito, přivedl ho rukou k orgasmu podruhé.