Co jsem? Kdo jsem? 24

Kam zase jde? Za Martinem? Za ním? Sakra…

Co zase jančím? Vždyť mi Rob říkal, že je Martin na holky, tak co vyvádím? Sakra, jsem jako nějaká žárlivá stíhačka a všude vidím problémy. Nejraději bych Roba špicloval celý den, jestli se snad neotočí za nějakým klučičím zadkem. Musím se toho zbavit. Jenže ono je to tak těžké, když ho miluji a nechci o něj přijít.

No a právě to moje žárlení by mohlo být příčinou, že to Roba přestane bavit a opustí mě. Mnoho vztahů právě na tomhle patologickém žárlení ztroskotalo.

Neměl bych se jít léčit? Nebo se někomu svěřit? Komu tak asi?

A já vím komu…

Bacha! Rob se vrací. Ve stoje si dává dva loky piva, zbytek nechává na stole, bere mě za ruku a zvedá mě ze židle.

„Máme zaplaceno. Pojď brouku, půjdeme domů,“ povídá a něžně mě směruje k východu ze zahrádky. No paráda, mám problém se trefit do branky. Přece jen tři piva a panáček se na mě podepisují. Nemám trénink. Kolo mi naštěstí bere Rob, jinak bych se o něj pravděpodobně přerazil.

Sotva zaklapnou dveře, už se sápu po Robovi. Ten se sice nebrání, ale směruje mě do koupelny, kde mě něžně svléká.

Jsem rozpustilý, pořád se pochechtávám a lezu Robovi do kalhot. On se brání jen tak naoko a situuje mě do sprchového koutu. Tam mě posazuje na sklopné sedátko a pouští na mě teplejší, teda spíše vlažnější sprchu. Za chvilku ke mně vklouzává nahatý a začíná si mě umývat jako malé dítě. Moc se mi to líbí, stoupám si a nastavuju mu všechny části svého těla. Když se mi dostane na zadeček, otočím se k němu a zadeček mu nastavím. Lehce mě mydlí a stejně lehce přejíždí po rýžce.

Chci něco víc, tlačím se na něj zadečkem, že je naprosto jasné, o co mi jde.

„Prosím, udělej mě,“ zakňučím a vrtím zadkem jako nějaká kurvička.

Robovi je naprosto jasné, že ze mě mluví alkohol, ale zase mě nechce odbýt.

„Jestli si někdy něco začnu s tým zadečkem, musíš ho mít naprosto čistý. Mohli bychom začít tím, jak se to dělá. Souhlasíš?“

„Ano, ano, chci ho mít čistý,“ kňourám.

„Tak mě poslouchej. A soustřeď se,“ povídá pevným hlasem a já se postavím do pozoru.

Sáhne do skříňky a vytáhne plastovou stříkačku o objemu tak dva decilitry.

„Tohle ti napustím vodou s hypermangánem. Ty si mázneš prdelku sprcháčem, zavedeš si to do zadečku. A napustíš si to do sebe. Chvilku počkáš a pak si skočíš na záchod. Zopakuješ to dvakrát. Rozumíš?“

Jsem jak v Jiříkově vidění. Udělám, co mi Rob řekl, a snažím se to udělat podle pokynů. Zvláštní pocit, ale takový nějaký očistný. Když se plním vodou, cítím, jak se mi lehce nafukuje bříško. Podruhé do sebe pumpuju dvě dávky a je to suprové. Sice musím stáhnou půlky, než se přesunu na mísu, ale ta sprcha je děsně uvolňující. Prubnu to ještě jednou a vím, že ze mě jde jen čistá voda. Takovouto očistu jsem ještě nezažil.

Prý se v určitých institucích dělá kompletní výplach tlustého střeva. I když to navenek vypadá trochu nechutně, jsou na to docela dobré recenze. Že bych si tam někdy zašel? Proč ne, ale dnes to na programu není. Ještě jednou se přesprchuji a vylézám ven. Rob je někde mimo, asi aby mi nelezl do intimního soukromí.

Obtočím si osušku kolem boků a šourám se z koupelny. Přitom narazím do obou stran futer dveří a je to dost slyšet. Rob mi jde naproti, narovná mě a zavelí, abych se nehýbal. Stojím jako socha Davida od Michelangela a Rob mě otírá do sucha.

Když je u mých kotníků, cítí, že se kácím. Po vzoru vojáků si mě přehazuje přes rameno a nese si mě do své ložnice. Spíše cítím, než vidím, že je to ložnice. Mé tělo se pokládá na sametové prostěradlo neskutečně velkého kulatého letiště a saténová přikrývka mě obejme ze všech stran. Dostávám pusu na čelo a putuji někam mezi sny a bdění. Vysloveně se mi spát nechce. Tělo by spalo, ale mozek kupodivu funguje.

Jako z dálky slyším, jak Rob něco uklízí v kuchyni, a pak z dálky telefonický hovor, který se mi ztrácí, protože s telefonem jde patrně na terasu.

A teď! Teď celý voňavý a ještě vlhký ze sprchy si lehá vedle mě a stahuje si polovinu přikrývky, která je určená snad při tři osoby. Na délku a šířku má snad dva metry padesát. Můžete ji mít přes hlavu a ještě si s ní podložit nohy. Zabalit se do ní a ještě zbyde polovina pro partnera. Vnitřek pokrývky je neskutečně tenký a lehký. To je komfort a luxus. Určitě je v domě klimatizace, protože je mi mírně chladno a pod tou božskou přikrývkou je moc príma.

Chvilku čekám, jestli Rob vyvine nějakou aktivitu, ale on nic. Trochu se zavrtím a začnu se k němu tlačit zadečkem. Konečně reakce. Otáčí se na bok a přitahuje si mě tou kanadskou tlapou za břicho do svého klína.

No a už je ze mě zase chlapák připravený k útoku. Zavrtávám se mu zadečkem do klína a tlačím na jeho rozkrok. Rob mě hladí po tom mém hlaďoučkém podbřišku a pak mi podebírá kuličky a masíruje mi je. Chci to, chci ho.

Dýchá mi teplý vzduch na má ramena, rty mi oždibuje ušní lalůček. Cítím teplo toho mého obra na zádech, celým tělem se na mě tlačí a přitahuje si mě k sobě. Jeho nástroj je už také tvrdý a mám ho položený mezi půlkami, kterými se na něj tisknu. Copak nechápe, že mě má ošukat? Vždyť se mu nastavuji jako kurvička.

„Narvi to do mě,“ prohlásím nakonec a přitom mě hned zamrzí, co to ze mě vypadlo.

Cítím, jak strnul, a tak se to snažím napravit, ale moc se mi to nedaří. To jsem to pěkně pokakal.

„Promiň, já asi nevím, co říkám, ale když jsem si ten zadeček vyčistil,“ kňučím provinile. Myslel jsem, že by to dnes mohlo jít.

„Poslouchej, já si tě nechci brát jako nějakou prodejnou děvku nebo placeného prostituta. A zneužít tě, když si zjevně ojíněný alkoholem, to se mi příčí, i přesto, že po tobě toužím, štěňátko. Jednou to přijde a bude to pěkné. Ale to budeme oba střízliví a opravdu si to budeme přát. Chápeš, jak to myslím?“

„Já vím, ale když ten můj zadeček je tak nadržený…,“ zkouším to ještě jednou.

„Dnes sis zkusil, jaké to je zadeček si vyčistit. Líbilo se ti to?“

„Líbilo a moc. Dokonce jsem si to udělal třikrát a zdvojnásobil dávku,“ chlubím se.

„To si udělal moc dobře. Dnes tě ale neošukám, ale nějakou radost ti dopřeju. Nehýbej se a dokonale se uvolni.“

Mírně se odkuluje, loví pár věcí z nočního stolku a povídá:

„Budeš ležet na boku a ani se nepohneš. Je ti to jasné?“ povídá přísně.

„Dobře, náčelníku,“ pípnu a můj kolík je napnutý v očekávání věcí příštích. Stejně tak mi cuká v prdelce.

Rob pode mě vsouvá osušku. Část vzadu, větší část vepředu. Proč asi? No jasně. Možná dojde ke stříkání a v postříkané postýlce se nám nebude chtít spát.

Slyším lupnout uzávěr nějaké tuby. Rob mi nadzvedává horní polovinu zadečku a na dírku mi nanáší chladivý gel. Zatrne mi a naskočí husí kůže. Lehká masáž a pak se mi do dírky dostává úzká trubička, která tam lehce vklouzává. Je ale sotva za oběma svěračema, načež z ní do mého zadečku začíná pronikat něco chladivého. Trubička se postupně vysouvá a ta emulze z ní stále proudí a promazává mi celou cestu až po okraj. To musí být nějaký skvělý aplikátor lubrikačního gelu. Představuji si, jak je ta moje zadní cesta promazaná a děsně klouzavá.

Několikrát mi ten aplikátor projede zadečkem a já cítím, jak se mi svěrače uvolňují. Trubička mizí a místo ní nastupuje něco objemnějšího. Ale ne o moc. A hlavně: je to živé a pohybuje se to ve mně. Robův prstík.

Obracím se na záda s koleny široce roztaženými. Rob má k mé prdelce dokonalý přístup. Klečí mezi mýma nohama a neskutečně jemně mě prstí. Něžně proniká dovnitř a zase se vysouvá ven. Začíná mě to rajcovat a poměrně hlasitě vzdychám. Teď naráží na hodně citlivé místo. Prohnu se v zádech a zadeček vystrkuji víc a víc proti Robovi. Jeho prst si našel to správné místo a začíná mi ho masírovat. Druhou rukou, kterou má také namazanou lubrikantem, mě chytá za ptáčka a velmi pomalu mi ho protahuje. Masíruje mi kuličky a vlastně celá má spodní část je tak klouzavá jako tehdy s Olinku u rybníčku.

Tohle jsem si přece slíbil, že s Robem podniknu. Dnes ale ne. Nechávám se od něj krásně dělat.

Nedá se to vydržet. Během chvilky je po všem a já mám pocit, že jsem se zbláznil nebo přímo umřel.

Rob mě něžně očišťuje a já se mu vrhám do náruče. Cítím se tak bezpečně, tak oddaně, tak bezbranně, tak jeho.

Rob mě chvíli mazlí, pak se otáčí na záda a já se k němu tisknu bokem. Jednu pokrčenou nohu si mu položím na bříško, ruku na jeho hruď a mazlím mu bradavky a nízký kožíšek. Hlavou se mu zavrtávám do ramenní jamky a funím mu do ucha.

„Povídej mi něco pěkného,“ žadoním.

Rob se zhluboka nadechne a začne vyprávět.

Po první větě přestávám vnímat…

Propadám se do říše snů a nic nechci řešit.

To ale ještě nevím, co má Rob v plánu.

***

O půl čtvrté mě nekompromisně budí a žene mě pod studenou sprchu.

Nechci z toho skvělého teplého letiště, které jsem si vlastně ani neužil.

„Chlastat se musí umět, ale také je potřeba druhý den fungovat. Za půl hodiny jedeme na chalupu za vašema.

„Cože? Dnes? Teď? Dyk nemám sbaleno, a krom toho, já nevím, neumím, nechci.“

„Drž, mlč a nic se ti nestane,“ zní poměrně jasný rozkaz a velké tlapy mě tlačí do koupelny.

„Sprchový kout nebo vana?“ zazní nekompromisní dotaz.

Nejsem schopný odpovědět, a tak se mě chápou ty kanadské dlaně, berou mě do klubíčka a vkládají mě do vany, do které začíná proudit tisíce tenkých pramínků nejdříve teplé vody, která se postupně mění v méně teplou, dále v chladnou a nakonec studenou vodu.

Vyskakuji jako čertík z krabičky, prskám kolem sebe, ale to už mě halí do sněhobílé osušky můj zachránce, vytahuje mě z vany a třením mě zahřívá.

Větší střízlivou terapii jsem ještě nezažil. Rob mě pokládá na pohovku v obýváku, a protože se třepu zimou, zabalí mě do deky. Trochu se mi klíží oči a on mě tady nechává. Do pěti minut se mi do nosu dostává neodolatelná vůně smažených vajíček a v další minutě mi přistávají pod nosem společně s křupavým rohlíkem namazaným máslem. Vedle talířek s nakrájenou zeleninou.

A k tomu všemu pořádný hrnek silného kafe. Bože, jak se o mě Rob dokáže postarat. Měl bych mu to někdy oplatit.

„Já nejsem sbalený,“ připomínám se a v hlavě plné permoníků přemýšlím, jak to navlíkneme.

„Za dvacet minut vyrážíme, doma sbalíš nejnutnější a v šest budeme u vašich. Vidíš v tom problém?“ pěkně mi to logisticky podává.

„Když mi pomůžeš, udělám všechno, co budeš chtít,“ pípnu.

„Tak pohni zadkem,“ prohlásí Rob.

A teď to jde krok za krokem. Žádné ale, nejde to, je problém, apod. Jak to ten Rob se mnou umí? Doma se balím jako na povel, Rob mi něco přihazuje do tašky, hlavně hygienické potřeby a mažeme směr chalupa.

Sotva opouštíme město, padá mi hlava doleva na Robovo stehno. Nebráním mu v řízení a on má cestu nastudovanou. Hřeje mě jeho stehno, které oběma rukama objímám a nenápadně pravačku směřuji k jeho rozkroku. Hladí mě jednou rukou ve vlasech, po rameni i po boku. Auto je automat, tak nemusí řadit a může mě hladit. Jak to dělá, že je pořád tak při síle? Je mi s ním moc dobře.

***

Mám plnou pusu. Plnou pusu, ale není to jídlo, je to něco teplého, živého a mohutného. Nekoušu do toho, jen to jazykem objíždím, vytahuji z úst se sevřenými rty a zase si to vsunuji dovnitř. Bože, to je tak rajcovní, tak dobré, tak úchvatné. Ty tvary, které jazykem zkoumám, jsou nezaměnitelné. Je to perfektní ztopořený penis. Jen, proboha čí?

Zvedám oči a ony mi najdou nad hladkým bříškem dvě skvělá prsa s trčícími bradavkami a nad nimi se na mě kření…

Olinka!!!

Nééé, to néééé, vždyť ona je holka s kundičkou a né nějaká transka. Kde jsem se to ocitnul???

***

„Klídek, pejsánku, klídek. To byl jen špatný sen,“ promlouvá ke mně ten nejbáječnější hlas a já se budím na Robově stehně zpocený jako myš, i když je v autě zapnutá klimatizace. Naštěstí mi z pusy netekla slina.

„Bože, to byla hrůza,“ vzmůžu se a přitisknu se Robovi na stehno.

Ruka mi opět zabloudí do Robova rozkroku a vzpomínka na penis v mých ústech, o kterém se mi zdálo, mi vnukne neskutečný, nepatřičný a dokonce chlívácký nápad.

Rozjíždím hru, které se Robertík nebrání, a dokonce se ještě přidává.

Má volné šortky a já mu zajíždím rukou do volné nohavice. Stejně jako já je naostro a v nohavici jsem s rukou šátralkou jako doma. Nahmatávám jeho obrovské koule, lehce je promasíruju a štráchám se po jeho penisu, který už stojí jako stožár.

A protože se Rob nebrání, stahuju mu gumu šortek z bříška pod koule. Vykukuje na mě kamenný penis. Oběma rukama mu stahuji gumu přes zadeček. Rob se musí trochu nadzvednout, aby se mi to dařilo. Šortky má někde v půli stehen a já mám dokonalý přístup k jeho nádobíčku. Není to nádobíčko, ale přímo nádobí.

A mám celou krásu před očima. Rob má levou nohu hodně pokrčenou a uvelebenou u dveří, protože nemusí šlapat na spojku, takže je všechno krásně při ruce. No a já se přisávám na tu jeho chloubu a pravačkou mu mačkám jeho žlázy, až syká bolestí. Vím, že to chce a že se mu to líbí.

Opakuje se sen? Mám pořádného macka v puse? Dostávám ho až na mandle? Ohmatávám jazykem hranu žaludu, uzdičku a vnikám jazykem do dírky? Jo, je to tak a není to žádný sen. Je to pořádný pták mého Roba a já si to užívám.

Nestarám se o to, jak Rob řídí. Určitě to zvládá a já ho chci mít v puse a v rukou.

„Robíšku, já už budu, kam to nastříkáme? Mám v přihrádce papírové kapesníky…,“ sípá Rob.

Já na místo odpovědi pevně objímám jeho varlata, stáhuju je dolů a zintenzivňuji pohyby, sání a manipulaci u kořene. A je to tady. Rob se mi dělá do pusy a já to tak chci. Chvíli si s tou nadílkou v puse hraji, promílám ji jazykem a rozmazávám ji po Robově žaludu, dokud toho není tolik, že víc nezvládnu v puse udržet a začínám polykat.

Polykám a krásně to klouže do krku. Ještě další dávky a pak vysávám do sucha poslední kapičky. Překvapuje mě, jak je to snadné a chutné. Chutné hlavně proto, že je to Robovo.

Když se vzpamatuji, cítím, že auto nejede. Zvednu hlavu a koukám, že Rob je zapřený v opěrce sedadla a má zavřené oči. Mrkám přes přední sklo a vidím, že stojíme na okraji silnice.

Pane jo, to asi muselo pro Berta být silné, že raději zastavil. Asi se mi něco povedlo. Hi hi i i.

Způsobně si sedám na sedadlo spolujezdce, utírám si koutky úst od toho pribináčku a stáčím pohled na to moje zlato.

Zlato se evidentně uklidňuje, otvírá oči a otáčí hlavu ke mně. S lehkým úsměvem se ptá:

„To mělo znamenat co?“

„Já jen tak…,“ hážu na něj psí oči.

„Víš, že jsme asi sto metrů od vaší chalupy? Co kdybych jel trochu rychleji a vaši nás načapali v tom nejlepším?“

„Oni určitě spí, ale možná by je zvuk přijíždějícího auta vzbudil a z patra by nám koukali přímo čelním sklem na to, no na to ono,“ uchechtávám se.

„Ty prevíte jeden,“ chichotá se také a natahuje přes zadek gumu šortek.

Zbytek, teda ten kousek na chalupu dojíždíme, až…