Romány
- Adam Adler
romantika
11. 4. 2015
8320×
4.83
31
povídka roku 2015A vtom Pavel vstoupil. A našel mě, jak sedím na koberci a v ruce svírám Marcelovu kabelku. Chvilku na mě konsternovaně civěl. „Kdes to našel?“ A já na sucho polkl. „Pod postelí. Copak on ji vůbec nehledal?“ Nechápu, kde jsem tehdy vzal energii na tak věcný dotaz zbavený veškerých emocí. Pavel zúžil pohled. „Nevím… Je mi to – Je mi to líto, Adame.“
- Adam Adler
romantika4. 4. 20154844×4.760povídka roku 2015Srdce mi tlouklo jako o závod. „Musíme pryč,“ prohlásil jsem prkenně. To už rudnul. „Co to zase plácáš, Adame? Já jsem na dovolený. Nebudu se schovávat před nějakým…“ Ale to už si mě ten chlap všiml. A tvářil se úplně stejně jako já. Jakoby viděl ducha. Něco té barbíně pošeptal, vstal a mířil k nám. „Adame, kdo je to?“ nedal pokoj Pavel. A já jen zakuňkal: „Můj otec.“
- Adam Adler
romantika28. 3. 20155649×4.722povídka roku 2015Jeden z nich si mě však stačil prohlédnout. „Hele kluci, to je přece ta slečinka ze včera!“ zahalekal a mě polil smrtelný pot. Zatarasil mi svou mohutnou postavou cestu. „Jdeš za svým kamarádíčkem s tou nemožnou kabelkou?“ Panebože, to jsou ti boxeři od Renka z klubu! Mlčky jsem se ho snažil obejít. On si však znovu stoupl přede mě. „Kampak, kampak? Neumíš pozdravit, ty buzno?“
- Adam Adler
romantika21. 3. 20155484×4.671povídka roku 2015„Má to něco společného s city, které k mému muži chováte? Proto zůstáváte?“ Cítil jsem, jak celé moje tělo tuhne. Nikdy v životě jsem nevedl nepříjemnější rozhovor. „Já – Nevím, co na to říct, paní Dernerová.“ „Moje maminka mi vždycky říkala, že s pravdou člověk nejdál dojde.“
- Adam Adler
romantika14. 3. 20156490×4.713povídka roku 2015„Myslím, že tě strašně omezuje.“ Rozbušilo se mi srdce. „Koho myslíš?“ Snad ne… „Tátu, přece.“ Panebože, on to ví… „Jak – Jak to myslíš?“ „No tak, Adame. Nebuď včerejší. Známe svý lidi. Táta přefikne všechno, co se hejbe. S bráchou to víme odmalička.“ Chtělo se mi studem umřít. „Snad si nemyslíš, že já – že my…“
- Adam Adler
romantika7. 3. 20156358×4.701povídka roku 2015Jenže on se se mnou opravdu nemazlil. Někde vzal Indulonu, krátce mi promastil řitní otvor, a pak jsem jen slyšel, jak si rozepíná poklopec. A špička jeho penisu byla ve mně. „Adame, pokud se neuvolníš, bude tě to setsakramentsky bolet.“ Nebyla to prosba. Byla to rada. Možná příkaz.
- Adam Adler
romantika28. 2. 20156727×4.775povídka roku 2015Najednou přestal. „Tak co, líbilo se ti poprvé líbat chlapa?“ Jeho hlas zněl hrubě a – a možná i zlomyslně.
„A… Ano.“ Na víc jsem se zkrátka nezmohl. Bylo to příliš krásné, než aby to byla skutečnost. Pokud je to sen, nechci se nikdy probudit.
„Chceš, abych ti to udělal, Adame?“
- Adam Adler
romantika23. 2. 20155257×4.741povídka roku 2015„Potřebuju, abyste někam zajel.“ „Metrem?“ „Autem.“ Hrklo ve mně. „Pane Dernere, já – já nejsem moc dobrý šofér.“ Studem jsem se mohl propadnout do západního Německa. Hanka tiše bledla. Pavel brunátněl. „Do životopisu jste napsal, že máte řidičák skupiny B.“ „To mám,“ pípl jsem. „Tak v čem je problém?“ nechápal. „Řekl jsem vám to. Jsem mizerný řidič.“
- Adam Adler
romantika13. 2. 20155649×4.702povídka roku 2015„Já si ve své vlastní firmě můžu dělat, co chci. Nahrál jsem si všechny účastníky pohovorů. Snadno je pak můžu usvědčit ze lži.“ Zbledl jsem jako stěna. Nahrávka pokračovala: „Řekněte něco španělsky. Cokoliv. Bez přípravy. Hned… Mi nombre es Adam, soy veinte ańos de edad y tiene hermosas manos, el pescado frío.“ Udělalo se mi špatně od žaludku.
- Adam Adler
romantika8. 2. 20155730×4.740povídka roku 2015Otevřel jsem je a stanul tak tváří v tvář rozzuřenému dobrmanovi. Měl ostnatý obojek a výhružně na mě vrčel. Pavel Derner, kterého jsem si ani nestačil pořádně prohlédnout, jen seděl za svým skleněným stolem a nezúčastněně scénu pozoroval.