Romány

Upřel pohled na Elstara. Hlavu opřenou o opěrku křesla, ruce volně na područkách, rozhozené nohy do stran. Lákavý pohled na muže, který mu je od chvíle, kdy se setkali, na blízku. Mladík listinu odložil, prohlížel si klidnou tvář spícího muže. Vstal, došel k němu, jemně pohladil strniště na milované tváři, prsty přejel po jizvě. Sklonil se a přitiskl své rty na Elstarovi, zlehka. Kolem boků se mu nečekaně rychle ovinuly ruce, Elstar ho stáhl k sobě na klín, do pusy mu vrazil jazyk. Lukas se nebránil, vychutnával si dravý polibek, vnímal své tělo, které na to reagovalo téměř okamžitě. Zvědavá ruka mu sjela do kalhot. Vzdychl.

Levan se řítil chodbami, míjel překvapené obyvatele vládcova sídla. Nezpomaloval, dveře místnosti, kde cítil Sebastianovu přítomnost, otevřel prudčeji, než bylo nutné. Spatřil Sebastiana a srdce se mu sevřelo. „Jsi zpátky,“ usmál se a vykročil mu vstříc. Lykan se na něho vrhnul, prudce ho přirazil ke zdi. Upír se stihl rukama zapřít o zeď, před rty se mu objevilo Levanovo zápěstí.

Upír ze sebe sundával oblečení, volným krokem se vydal do horké koupele. Ponořený po krk, zavřené oči, voda lehce nadnášela jeho tělo. Pak pocítil lehké mrazení, věděl, že Levan je kousek a dívá se na něho. Nechal oči zavřené, jiná část jeho těla ho prozradila. Nejdřív slyšel zvuk vody, jak lykan rozrážel hladinu. Pak ucítil horké ruce stoupající od kotníků, přes lýtka, stehna až k jeho pasu.

Mladík si ho prohlížel s neskrývaným zájmem, i když měl pořád strach. A Damien se najednou cítil nesvůj. Byl to pro něho dost neobvyklý pocit. Pohled zvláštních očí se mu propaloval kůží. Prudce vstal, ale vůbec si neuvědomil, že stále drží Mathiase za bradu. Ten byl tak nečekaně rychle a dost bolestivě postaven na nohy. V úleku pootevřel rty, zhluboka se nadechl, ale ani se nepohnul. V Damienovi se vzedmula vlna touhy, měl chuť se sehnout a políbit Mathiase. Rychle ho pustil, odstoupil. Uhranutě se díval na mladíkovo tělo. Nedokázal si pomoct.

Sebastian se protáhl. Podíval se do Levanovy tváře. Vlkodlak poklidně spal. Pohledem klouzal po krku k odhalené hrudi, přejel si jazykem po rtech. Nebyla to chuť po krvi, co cítil. Byla to touha políbit milovaného, mít ho v sobě. Zasténal. „Co se děje?“ Lykan si ho měřil zamlženým, rozespalým pohledem. „To nic, klidně spi.“ Levan se usmál, přitáhl si ho k sobě.

Levan nechtěl čekat, vyšel do salonku, nikde nikdo. Všichni ve svých pokojích. Mohli by se Sebastianem jít bez nich, ale oni jsou teď jejich nejbližší. Mohou se na ně spolehnout. Zaklepal na dveře upírů a pak lykanů. Upíři byli venku hned, Kail s Markem za chvilku po nich. Levan v krátkosti vysvětlil, o co jde, ukázal tetování. Vyšli před hlavní dveře, vojáci tam stáli.

Hleděli si do očí, beze slov, v tichu lesa. Sebastian se jemně dotýkal Levanovy tváře, hladil mohutnou šíji, hrudník. Prsty opisoval stvoly tetování na Levanově těle. Hřejivé ruce hladily jeho záda, rty vypalovaly horké polibky do kůže na upírově krku a hrudi. Nemluvili, oblékli se a znovu splynuli v objetí. Každé pohlazení, políbení, bylo víc než jakákoliv slova. Souznění bylo úplné. Cítili emoce toho druhého, každý zachvěv těla i duše.

Večer se vydali znovu na cestu. Les dělal čest své pověsti, cesta jim utekla jako nic v naprosté pohodě. Přesto Levan viděl, že Sebastian není ve své kůži. Snažil se ho povzbudit. Často ho bral za ruku, lehkým stiskem žádal jeho pozornost. Upír na něho vždy pohlédl a usmál se. Ale v jeho očích cosi bylo, promluví si s ním ráno.

Zůstala stát se skloněnou hlavou. Obávala se, jak bude upír reagovat, až spatří její oči. Na rozdíl od vlkodlaka bude vědět, co znamenají. Jen na to pomyslela, ozvalo se: „Sundej kápi a ukaž se.“ Udělala to. Pozvedla hlavu.

Přivřel oči, bylo tak příjemné oddávat se jeho dotekům. Do zad mu vypaloval horké cestičky svými prsty a na hrudi ucítil jeho horké rty. Kruci. Neměl začínat rozhovor polibkem, momentálně má mysl zastřenou touhou. A znovu pocítil i chuť napít se jeho krve.

Sebastian se na něj zašklebil. Uchopil pevně ruku, přitáhl si ji ke rtům a zabořil do ní zuby. Krev mu naplnila ústa, něco takového nikdy neochutnal. Nedalo se to k ničemu přirovnat. Tělo se probouzelo, Levanova síla proudila do něj. Kousnutí moc nebolelo, ale cítil se divně. Kupodivu ne nepříjemně, naopak. Ke svému překvapení zjišťoval, že na něj má tahle naprosto bláznivá situace docela stimulující účinky.