Romány
- P.Waits
klasika
17. 8. 2025
640×
4.81
4Už pěkných pár minut jsem za dveřma toho svýho apartmánu slyšel, že je vzhůru. Natáhl jsem si trenky, na podlaze si střihnul dvacet sklapovaček, k tomu dvakrát dvacet kliků a vyrazil ze dveří přímou trasou do koupelny, jednak abych se trochu vydejchal a pak jsem si taky potřeboval upravit fasádu. Jediný zhodnotitelný kapitál, který jsem zrovna měl, bylo tělo dvacetiletého atleta, tak ať to při prodeji vypadá alespoň jako výhodná investiční příležitost a ne jako špatnej vtip.
- P.Waits
klasika10. 8. 20251120×4.885Než se zmůže na reakci, jsem už ohnutý přes jeho vytrčené koleno a nad holým zadkem mám položený gumový sandál, který jsem si obratně vyzul, než jsem se osvobodil z tepláků. K mému překvapení se nenechá pobízet a první rána mi na zadek dopadne ještě dřív, než se stihnu rukama pořádně zapřít o podlahu. Nijak zvlášť to nebolí, přesto se proti němu překvapeně napnu a vzrušeně se hlasitě nadechnu. Zastaví se. Ohlédnu se přes rameno. Tázavě můj pohled zachytí a já na něho prosebně kývnu.
- P.Waits
klasika3. 8. 20251404×4.7911Rozlehlý park na setmělém náměstí mě popravdě nezajímal ani trochu. Z průzkumu terénu, který jsem si udělal už měsíc před tím, jsem však věděl, že nedaleko je noční klub, o který jsem měl naopak zájem mnohem výraznější. Vyzkoušel jsem ho už tehdy. Dědovi jsem se vymluvil na seznamovací večírek budoucích spolužáků a domů pak jel až hodně nočním, nebo spíše časně ranním vlakem. To, že momentálně od toho místa bydlím vzdálen pouhé jedno náměstí a pár ulic, jsem vnímal jako znamení. Nevyužít toho by byl skoro hřích. Byl jsem sice skutečně plný nových dojmů, ale ze všeho nejvíc jsem byl nadržený jako mladý kozel a potřeboval si ulevit.
- P.Waits
klasika27. 7. 20251622×4.727Ruka se mi z toho přemítání o tom, kým strýc Karel vlastně je, tak nějak sama od sebe ocitla v rozkroku. Ztvrdlý jsem byl téměř okamžitě, kdyby se neozvalo zaklepání, asi by mě přistihl v nejlepším, jen tak tak, že jsem přes sebe v posledním okamžiku stihl hodit tu voňavou deku. Přišel mi říct, že za chvilku bude večeře. Trochu mě to zaskočilo, měl jsem jiné plány a s tím, že by snad tradice více méně povinných společných večerů u stolu měla pokračovat i tady, jen v lehce pozměněném obsazení, jsem v nich nepočítal. Byl jsem přece dospělý, nebo jsem si to alespoň sebevědomě myslel.
- P.Waits
klasika20. 7. 20251652×4.776Dopis s mým jménem, který jednoho červnového dopoledne přinesl pošťák a děda ho neotevřený opřel o hrnek s nedopitým ranním čajem, co jsem po sobě před odchodem jako obvykle neuklidil, jakkoliv byl očekávaný a několik dlouhých týdnů dychtivě vyhlížený, mi roztřásl prsty i celé tělo. Věděl jsem, že jak tu obálku jednou otevřu, nepůjde už to vrátit, tak trochu jako konzerva – po otevření okamžitě spotřebujte.
- P.Waits
klasika13. 7. 20251844×4.668Vy, kteří ještě můžete, vzpomeňte na dobu, kdy svět byl stejně mladý a stejně vyjukaný jako vy sami, na dobu, kdy noviny vycházely jednou denně na papíře a spolu s časopisy a cigaretami se prodávaly u omšelých, psy a nočními opilci pravidelně občůrávaných stáncích na rohu ulice. V žádném takovém byste sice tehdy tento příběh zcela jistě otištěný nenašli, nicméně až si ho budete číst, můžete si to alespoň představovat a možná i docenit to, že dnes (stále ještě) vyjít může, byť třeba bez papíru.