Romány

Na Příkopech, když jsem došel, se odehrával hotový rej čarodějnic. Bernard se snažil, seč mohl, aby mne zastoupil, no na vše nestačil, tak v aktivních rolích vystupovali i Ľubo se Stanom a nevedli si špatně, a mimo to, moc se jim to líbilo. Vypomáhal jim i Fanda a vehementně obdělával dírku benjamínka Pepíka. Honem jsem se osprchoval a už jsem se rozhlížel a uvažoval, 'kam s ním'. Když jsem viděl Bernardovu prdelku, jak s ní vrtí a přiráží do Danyho, tak jsem neodolal a vrazil mu ocas do jeho nádherné roklinky. Jen se pootočil a uculil se. Políbili jsme se a bez přerušení dál hobloval Danyho dírku a já tu jeho. 

Posedával jsem a občas vyhlížel z okna na hřiště. Za chvilku přiběhli ti dva kluci k topolu, co rostl před šatnami, vyndali ocasy a očůrávali ho. Kochal jsem se pohledem na dva moc pěkné kluky, ten vyšší měl hezký ocásek, takový normální, pěkně si ohrnul předkožku a mířil s ním nahoru. Druhý kluk, skoro o hlavu nižší, mi vyrazil dech. 

Když jsem ulehal, pomyslel jsem na to, že je to první noc, co jsem u rodičů a budu spát sám. Najednou jsem uslyšel lehké zaklepání na okno. Odhrnul jsem závěs a za oknem se na mne culil Miro. Zašel jsem ke vchodu a otevřel dveře. „Možem ku tebe?“ zeptal se nesměle, trochu prosebně. „Poc daľej.“

„Olízaj ten bordeľ, co śi narobil!“ S nadšením olizoval těla kluků od svého nadělení. Pobrukoval si, protože jsme s Petrem byli stále v něm a k tomu i plně vibrující vajíčko. Ocas měl stále napnutý a nemohl si na něj sáhnout. Vzpínal se mu vzrušením, byl krásně vybarven a napnutý žalud k prasknutí. Když dolízal kluky, pootočil hlavu ke mně s prosebným pohledem. Věděl jsem, že už je na doraz, jeho díra je pořádně vydřená.

Vyšel jsem do předsíně a rázně zaklepal u strejdy. Otevřel dveře, stál tam a culil se jako mílius (dobrosrdečně idiotský). Levou rukou jsem ho chytil za košili pod krkem, kolenem mu plnou silou narazil koule a pravačkou zavřel dveře. Jeho děti to nemusí vidět. Trhnul jsem s ním, až letěl na konec předsíně a dopadl pod skříňku, na které měli kbelíky s vodou, protože neměli vodovod. Jeden kbelík se převrhl a vylil na něj. Jen lapal po dechu a kňučel.

„Simone! Pomiluj mne!“ Snad mi vypadly oči z důlků. Nevěřil jsem tomu, co jsem slyšel. „Cože?“ „Chci se s tebou milovat! Chci, abys ty byl můj první, nauč mne milovat se.“ „Chápeš, co říkáš? Já tě nemiluji!“ „Já vím, ale mám tě rád, líbíš se mi a věřím ti. Věřím, že mi neublížíš, že budeš něžný a opatrný.“ „Jak si můžeš být tak jistý?“ „Protože jsi na mne byl vždy hodný a milý, nelhal jsi mi, staráš se o mne, záleží ti na mně. A od kluků jsem se také leccos dozvěděl.“ „Prosím tě, a co takového ses dozvěděl?“ Potměšile se šklebil. „Že se umíš moc hezky milovat. Že neměli nikdy lepšího milence od tebe. Že máš až neskutečnou výdrž a stále chceš, kdykoli a kdekoli.“ Chechtal se. „To zní jako definice nějaké sexmašiny.“

„Honzíku, nechtěl bys zítra zajít ke mně?“ Podíval se na mne s jakousi nedůvěrou v očích. Mlčel. „To není dobrý nápad.“ „Takže náš vztah není přátelský a řediteli jsi lhal?“ Mlčel. „Promiň, že jsem tě obtěžoval, domníval jsem se, že jsme přátelé.“ „Pch,“ uchechtl se. Otočil jsem se a odcházel. „Jsem ti dobrej jenom na to, abych ti podržel,“ zařval za mnou a celá chodba oněměla, všichni studenti jako by zmrzli.

„To toho moc nevydržíte, a to jsme ani pořádně nezačali.“ Podíval jsem se do skříňky na jejich vybavení. Našel jsem tam různě velké klipsy krokodýlky. Svalovcům jsem naznačil, aby je nabrali zespoda na varlata. S radostí jim je festovně prošvihali. Karlosovi bez přestání už tekly slzy. Na bradavky jim kluci nasadili malé ostré zubaté elektro klipsy. Karlos se pochcal. „Neboj, za chvilku se i posereš. Varoval jsem vás. Nebojte, nezapomněl jsem, co jsem slíbil. Nakonec dostanete i dezert, sežerete vlastní koule.“ Úmyslně jsem jim to řekl, aby na to po celou dobu mysleli, a tak se stupňoval jejich strach. „Nestrpím, aby někdo ubližoval mým blízkým, nebo i jiným hloupým dětem, obzvlášť takový pochcaný kripl jako ty.“

Přehoupl jsem se do bublinkami vířící lázně. Sevřel jsem jej do náruče a toužebně políbil. Pokračoval jsem v prozkoumávání těla krásného Michela. Jeho tělo s lehce vyrýsovanými svaly, bez chloupků, jen trochu jemně zarostlý v klíně, a i tam decentně upravený zastřižením. Byl tak odlišný od… To mi stále poleze do hlavy? Budu každého teď srovnávat s ním, nezbavím se ho. Je to k zbláznění.

„Tak ten Karlos se mi minule montoval do přítele, stále mu dělal nějaké návrhy a on byl z toho několik dní špatný. Tak vás varuji oba dva, jestli se na něj jen podívá, tak mu utrhnu koule, nacpu mu je do krku, skopu ho do kulata a pak ho hodím sviním.“

„Miluji tě!“ slyšel jsem známý milý hlas. Bál jsem se otevřít oči. Hlavou mi proletěl celý večer. Tlačily se mi slzy do očí. Miluji jej, přestože nesmím. „Miluji tě, André!“ tekly mi slzy. André mi je slíbával z tváře. „Nebreč!“ „André, za pár dnů odjedu, co bude pak?“ 

Pierre nám sám přinesl koňaky, přátelsky se pozdravili. „Omlouvám se, s Pierrem jsme přátelé a vy jste mi sympatický také, nemohli bychom si tykat? Máme k tomu dobrý koňak,“ všichni tři jsme se už culili a on přikývl. Napřáhl ruku. „Éric.“ Podal jsem mu ruku, pevně jsme si je stiskli, druhou rukou jsem jej plácl přes zadek a dal mu pusu na tvář. Byl tak zaskočen, že skoro nedýchal.

Michal si vydělal pěkné peníze, začal se hezky oblékat a zvedlo se mu sebevědomí, tvář měl vysmátou, byl to jiný kluk. Začal jsem pozorovat, že se mi líbí, občas jsem se zapomněl a zakoukal jsem se na něj. Když to někdy postřehl, začervenal se a sklopil oči. Že by byl? Mám se jej zeptat? Byl jsem vždy zastánce přímého řešení, tak jsem mu položil tu otázku: „Líbí se ti kluci?“ Nečekal jsem na odpověď, aby nebyl v rozpacích. „Mně se totiž moc líbíš.“ Zrudnul. Myslel jsem, že práskne dveřmi a už jej neuvidím, ale jenom skoro neslyšně hlesl: „Ano, ty se mi také líbíš.“