Znovu nalezená láska 46 – Riviéra

Do oběda zbývaly tři hodiny, kluci jeli do Versailles, Christiné je se Suzi, Jacques a Éric jsou v bance a Alex bůhví kde. Zajedu na kávu k Pierrovi. Měl jsem štěstí, Pierre byl ve službě. Srdečně jsme se objali a políbili. Vůz mi nechali na malém parkovišti pro hotelové vozy u vstupu do hotelu. Sedli jsme si do atria a objednali kávu, dostal jsem chuť na koňak, ale včas jsem si uvědomil, že jsem tu vozem. Klábosili jsme o aktuálních událostech a já se ho zeptal na to, proč se tak culí. „Ty ses zamiloval?“

Culil se jako ten pověstný měsíček. Přikývl hlavou.

„Znám ho?“

Opět přikývl. Přemýšlel jsem, kdo by to mohl být. Tipoval jsem, že to bude někdo starší, ale nikoho kromě Maurice jsem neznal, no a ten zase nepřipadal v úvahu vzhledem k jeho zaměření na zajíčky. Nikdo mne nenapadal. Tázavě jsem se na něj podíval. „Nikdo mne nenapadá.“

Trochu nabral ruměnec. „Michel.“

„Blahopřeji! Hodný a milý kluk.“ Objal jsem ho a políbil.

„A víš, že mi ho tak trochu dohodila maminka? Párkrát jí přinesl kávu a ona ho vyzpovídala a zeptala se ho, zda se mu nelíbím. Když viděla v jeho tváři, jak se upejpá odpovědět, ale oči se mu zaleskly, tak mi doporučila, abych si ho koukal hledět. Stačilo jedno rande a byla ruka v rukávě. Prozradil mi, že jsem se mu líbil od začátku, co tu nastoupil, ale neodvážil se udělat první krok, no a já se zase držel toho, že co je v domě, není pro mě.“

„Někdy se vyplatí narušit stereotypy.“

Najednou jsem zaslechl hlasité a milé dvojhlasné: „Salut Simon!“

Otočil jsem se a zahlédl, jak se na mne řítí dvě rozverné dámy, Pierrova maminka a její přítelkyně Cecilie. Po živelném objímání a líbání jsme si konečně usedli a při kávě a nějakém zákusku jsme proklábosili dobrou hodinu. Samozřejmě, že se mi pochlubila, jaká je dohazovačka a že Michel už bydlí s nimi, chválila ho, jak je hodný, jak jí pomáhá v domácnosti, jak se učí od ní vařit oblíbená Pierrova jídla...

Rozloučil jsem se s tím, že se ještě musím podívat na naše nadační sídlo. Když jsem přijížděl, viděl jsem, jak jeřáb do útrob bazénu spouští technologické zařízení. S vozem jsem zajel do již zkolaudovaných garáží. Obsluze jsem se představil, mladý kluk se podivoval, neznal mne.

„Zaplatím vám to jako každý jiný zákazník.“

Uculil se a zvedl mřížovou roletu. Procházel jsem si stavbu a pozoroval postup prací. Nakonec jsem zašel k bazénu, to už měli technologické zařízení uložené v podzemí na pojízdných plošinách a přesouvali je na místa určení. Pod stropem byl pojízdný mostový jeřáb a montáž probíhala jako nacvičený koncert. Zahlédl mne mladý mistr, který mne znal, a spěchal ke mně. Rukou jsem ho pozdravil a naznačil mu, aby se neplašil a pokračoval v práci. Hezky se usmál a věnoval pozornost montáži. Já jsem zpovzdálí pozoroval ten cvrkot. Odešel jsem do atria, vypadalo nádherně, celé bylo zastřešené skleněnou konstrukcí. Podlaha byla vykládaná velkoplošnými žulovými deskami šedé barvy. V patrech byl šrumec, hemžilo se to tam řemeslníky. Elektrikáři montovali svítidla, truhláři hlučeli pilami a vrtačkami, montovali zařízení v pokojích, zabudované skříně, pod okny stoly, pod stropy nad skříněmi byly palandy a skříňky na prádlo. Instalatéři dokončovali montáže sanitárních zařízení, vybavení kuchyněk, vše bylo zabudované pevně do interiéru. Jak jsem se dozvěděl, volně budou pouze sedačky, křesla, stolek a židle. Vypadalo to moc pěkně. Pokoje byly pro tři osoby. Byly dost prostorné a mohly sloužit i jako nouzové bydlení pro rodinu s jedním či dvěma dětmi.

Když jsem vystoupal do podkroví, žasl jsem. Byly tam zbudované nádherné mezonetové byty s přiznanými krovy. Prosvětlené byly velkými vikýři s francouzskými okny a krov do atria byl celoskleněný. Zatím pracovali na prvním patře, ale slibovali, že to bude do konce listopadu všechno hotové, aby naši svěřenci již mohli trávit Vánoce v tomto luxusu.

V přízemí se připravovaly různé provozy, zejména kavárny, pekárny, občerstvení, pizzerie, obchůdky. Hledal jsem, kde jsou tiskařské stroje, ale nenašel jsem je. Když jsem se pak mistra na to ptal, tak jsem se dozvěděl, že sice by je stavba unesla, ale nesměly by se spouštět, to by už podzemní klenby neunesly ty otřesy. Museli je odstěhovat k Lombardům na zámek do koníren, kde jsme měli uložené tisky. Chápavě jsem přikývl.

„Byl jste se podívat v podzemí? Už je hotové.“ Teď mi došlo, že jsem nijak neřešil tu Karimovu mučírnu. Mistr se potměšile uculoval. Když jsme k ní došli, zeptal se, co s tím mají dělat. „Nikdo se k tomu nechtěl vyjádřit, prý ať si to rozhodnete sám.“ Rozchechtali jsme se. Tázavě se na mne díval.

„Všechno to zlikvidujte!“

„Není to škoda?“

Zavrtěl jsem hlavou. „Jsou to krámy, vybudujeme zde novou, pěkně špičkově zařízenou a zabere celé podlaží.“ Překvapeně a nevěřícně na mne valil oči. Já jsem se od srdce rozesmál. „Zařídíme zde kompletní wellness centrum, fitness, lázně, masérské služby, sauny, bazénky, vířivky... Vstup bude z náplavky a z garáží.“

„Tak obrovské wellness snad nikde není, to minimálně v Paříži bude první.“

„Někdo musí být první.“ Culil jsem se a představoval si, jak se zatváří Jacques, až mu to oznámím. Projektant se asi už zjančí. Mistr se ale stále uculoval a kradmo koukal na tu Karimovu mučírnu.

„Koukám, že tě to zajímá, co se ti líbí?“

„Spíš jsem zvědavý, představuji si, co se asi tady dělo.“ Uculil se.

„Chtěl bys to vyzkoušet?“ To už jsem na jeho kalhotách viděl, jak se mu vzdouvá boule. Jeho tváře nabraly jemný nach. Bezhlasně přikývl. Ukázal jsem mu na sprchy, ať se vypláchne, a můžeme si to vyzkoušet.

„Ale já jsem to nikdy nedělal.“

Převrátil jsem oči v sloup. „Co jsi nedělal? Miloval jsi se s mužem?“ Zavrtěl hlavou. „A chceš to vyzkoušet se mnou?“ Opět přikývl.

„Nebude to bolet?“ Už jsem byl nervózní a chtěl jsem mu odvrknout, že bude, když to bude zdržovat. Běžel do sprchy poté, co jsem ho ujistil, že budu na něj něžný. Také jsem mu musel vysvětlit, jak si udělat hygienu. Já si zatím připravil různé pomůcky ze skříně. Ostentativně jsem je naskládal na jednu z lavic, na které jsem 'operoval' Karlose. Pak jsem se také zašel osprchovat. On stál nahý u lavice a prohlížel si mnou vystavené pomůcky. Měl pěknou postavu, vypracovanou nejspíše fyzickou prací, mezi nohama mu už čněl hezký, trochu robustnější klacek a odhaloval lesknoucí se žalud. Pod ním se mu lehce pohupoval pořádně naditý pytel, doslova výstavní. Nohy měl hezky chlupaté, což mne dost vzrušilo a můj klacek to dal najevo. Vyvalil oči a otevřel ústa údivem.

„Jsi moc pěkný!“

Zarděl se, poděkoval a opětoval mi kompliment. Pohladil jsem ho po zádech a má ruka pokračovala dolů k perfektně vytvarované prdelce.

„Ta je nádherná, zbožňuji takové prdelky!“

Zarděl se, ale ani nehlesl. Když mu moje prsty zajely do roklinky a prohrábly hebké chloupky, podlomila se mu kolena, až skoro padl na zem, no já ho stačil zachytit. Z tlustého ocasu mu už bez přestání tekla slastná šťáva. Poklekl jsem a olízl mu žalud, on v tom momentě mi postříkal tvář a něco i nadělil do úst.

Postavil jsem se. „Všechno to olízej!“

Stoupl si na lavičku a celý jemně rozechvělý mi čistil jazykem tváře. Já jsem mu potěžkával ten jeho perfektně naditý pytel. Druhá ruka mu už prozkoumávala roklinku a prsty jemně tlačily na dírku. Masíroval jsem mu hráz a prsty mi občas zajely dál, až k dírce, ale nevnikaly do ní. Když mne očistil, nasadil jsem mu pouze škrabošku. Přesunul jsem ho ke kříži a upnul mu ruce do kožených pout. Následně jsem mu připoutal i nohy. Neodolal jsem a pojal jsem do úst jeho neochabující kládu, za chviličku mé péče už ho měl opět jako z ocele. Sténal vzrušením a ocas se mu vzpínal. Nasadil jsem mu škrtidlo a počal jsem si pohrávat z jeho malinovými bradavkami. Vzrušovalo ho to hodně, protože během chvilky mu nádherně tvrdly a tyčily se do prostoru. Vzal jsem plácačku a lehce jsem mu na ty naběhlé bradavky rukojetí brnkal a pak silněji a silněji. Brzo nabraly tmavou fialovou barvu. Vždy u toho hlesl, ale bylo znát, že to je v normě, že ho to vzrušuje, ocas svými záškuby to také potvrzoval. Vzal jsem je do úst a nejdříve jemně a postupně drsněji a silněji se mu do nich zakusoval. Vzdychal a lapal po dechu.

Odepnul jsem ho z kříže a upnul přes kozu. Toužil jsem po jeho dírce. Když jsem se podíval na jeho vyšpulenou dírku, málem jsem vybouchl. Poklekl jsem a už jsem se věnoval jejímu opracovávání. Jazyk jsem měl jako bernardýn a slintal jsem a slintal. Rozetka mu svítila a já jí věnoval náležitou péči.

Jak jsem byl v pokleku, za jedním vzdáleným kamenným pilířem jsem pozoroval nějaký pohyb. Zaměřil jsem na to svou pozornost a poznal jsem tam mladého kluka, nejspíše nějakého montéra, jak zpoza toho pilíře nás šmíruje a honí si klacek. Nechtěl jsem ho nechat se vystříkat. To by byla velká škoda. Postavil jsem se a kývl na něj. Honem se schoval za pilíř. Po chvilce vykoukl a já na něj opět kývl, aby přišel k nám. Ocas už měl schovaný v montérkách a pomalu nejistě šel k nám. Došel k nám celý rudý a jemně se chvěl. Prstem na ústech jsem mu ukázal, aby mlčel a čekal. Já jsem se ještě chvíli věnoval mistrově dírce, když byla tak zpola připravená, zastrčil jsem mu do ní menší vibrátor nastavený na jemnější vibrace. Chopil jsem toho montéra za ruku a odtáhl ho do sprchy, potichu jsem mu vysvětlil, jak se připravit. Opět jsem slyšel to obligátní, že to nikdy nedělal...

„Neboj se, bude to jen o rozkoši.“

Nejistě se uculil. Já odešel k mistrovi. Ten už byl rozechvělý jako sulc. Vyndal jsem mu robertka a olízal mu rozetku. Silně se zachvěl, když ucítil můj jazyk, a následně silně hluboce vzdechl. Vzal jsem plácačku a s citem mu poplácal pěkné pevné hýždě. Nabraly hezkou červenou barvu, hekal a slastně vzdychal. Jemně jsem mu pak poplácal i pytel, trochu sebou nejprve cukl, ale když pochopil, že to dělám s citem, opět se rozhekal. Plácačku jsem vyměnil za důtky. To už přišel hezký mladý montér, také s pořádně vyšponovaným klackem. Nebyl tak mohutný jako mistrův, ale kluk se neměl za co stydět, ze žaludu mu vytékala šťáva a stékala po tom pěkném klacku na koule. Mistrovi jsem vyměnil vibrátor za vibrační vajíčko s objímkou na ocas, kterou jsem mu na něj navlékl, takže mu masíroval klacek i nitro dírky. Rozhekal se a pak sténal, jako by to bylo naposled v životě. Uvědomil jsem si, že jsem mu to nastavil asi na nejvyšší výkon, tak jsem mu trochu ubral.

Poklekl jsem před mladíkem a pojal jeho krásně vypnutý klacek do úst, abych ho očistil od vytékající slasti. Cítil jsem, jak mu v něm cuká, a když jsem zvedl zrak, viděl jsem, jak silně svírá víčka a snaží se zadržet svou erupci. Jemně jsem mu promnul koule a kluk mi plnil ústa s hlasitým vzdechem. Uculil se a snažil se mi omluvit. Postavil jsem se a podělil se s ním o jeho nadílku, překvapeně se usmál a přijal to. Podíval se na můj trčící ocas a bez zaváhání poklekl a už si ho cpal do úst. Tak vehementně ho kouřil a cucal, až jsem se lekl, aby mi ho neukousl. Musel jsem uznat, že byl ale moc šikovný. Musel jsem ho zabrzdit, svou dávku jsem chtěl věnovat mistrovi a možná, že i pro kluka něco zbyde.

Zvedl jsem ho a moje prsty mu prohrábly roklinku. Zachvěl se a já mu jemně masíroval rozetku. Zatlačil jsem na něj, aby se předklonil a zapřel se rukama o další kozu. Nečekal jsem a už jsem mu obdělával jazykem rozetku a následně i moje prsty jí věnovaly svou péči. Tlačil mne čas, a tak jsem se snažil, co to šlo. Když jsem do něj dostal dva prsty, zatlačil jsem ho více na kozu a stejně jako mistra i jeho jsem k ní připoutal a strčil mu do dírky vibrátor. Kluk se rozechvěl a sténal a kňoural. Nechal jsem ho, ať si to chvíli užije, a já předstoupil před mistra a nabídl mu k olíznutí svou bambuli. Nenasytně ji ale pojal do úst a chvatně mne kouřil. Nemohl jsem to dlouho vydržet a nakrmil jsem mu lačná ústa. Ještě chvíli pak lapal po dechu. Vibrátor ho pěkně dráždil a jeho klacek se krásně vzpínal. Naštěstí měl nasazené škrtidlo.

Uvolnil jsem montéra, který se chvěl rozkoší způsobenou vibrátorem. Chtěl si prohnat klacek a vystříkat se, ale zastavil jsem ho a pohledem mu naznačil, že má k dispozici mistrovu dírku. Zašeptal jsem mu, aby byl opatrný a zajížděl do něj pomalu. Mistrovi jsem vyndal vibrátor a kluk měl cestu volnou a on do něj zasouval svůj napjatý klacek. Mistr se rozkoší celý rozechvěl a slastně sténal do rytmu přírazů. Když jsem uznal, že oba jsou již trochu znavení, klukovi jsem uvolnil škrtidlo a ten hlasitě vzdechl, prudce přirazil a plnil mistrovi útroby. Mistra jsem ale nenechal zahálet a jen co z něj kluk vyndal svůj klacek, namířil jsem svou bambuli na jeho dírku a lehce jsem vklouzl do jeho nitra. Vzápětí jsem ucítil, jak se jeho dírka sevřela za mým žaludem a on hlasitě vyhekl. Pomalu a trpělivě jsem si to mířil vpřed, mistr se třásl více a více, až se bez ustání rozhekal až skoro s kvílením. Zastavil jsem a ocas mi zacukal. Teď se rozvzlykal, třásl se a slyšel jsem i jeho zuby, jak jektal. Já jsem se párkrát nakrátko posunul vpřed a vzad, a to ho rozdráždilo ještě více. Když už sotva sípal, posouval jsem se vpřed, až jsem byl celou svou chloubou v jeho nitru. Několikrát jsem mu projel celou délkou tam a zpátky a on již upadal do mdlob. Vrazil jsem do něj klacek na doraz, zařval jsem a naplnil mu útroby. Uvolnil jsem ho a sundal mu škrabošku. Po chvilce, co se rozkoukal, spatřil toho kluka a trochu vyděšeně se na mne podíval.

„Teď to uděláš ty jemu,“ ukázal jsem na montéra.

Mistr se znaveně uculil, ale klukova prdelka mu zřejmě dodala sil. Vyndal jsem klukovi vibrátor a mistr se už dobýval do lehce uvolněné dírky. Musel také postupovat pomalu, protože kluk nebyl plně roztažen. Mistr to pochopil a přizpůsobil své pohyby. Kluk se také dost hlasitě projevoval a jeho steny mne pěkně rozdráždily a v ocasu mi to opět začalo škubat. Pozoroval jsem mistra, jak si toho užívá, a ocas mi zvolna tvrdl. Když jsem viděl, že mistr je zmožen, uvolnil jsem mu škrtidlo, namířil jsem svůj ocas na jeho dírku a prudce ho vrazil do jeho nitra. Mistr zahučel jako lokomotiva a s mou pomocí také zajel do kluka nadoraz a vystříkal do něj celou svou dávku. Znaven se položil na jeho záda a já mu ještě párkrát projel nitro, byl grogy, ani nehlesl.

Pomohl jsem mu se zvednout z kluka. Posadil se vedle na lavičku a já se jal užít si klukovu dírku. Byla perfektní, akurátní a já si toho užíval. Kluk vydával všemožné zvuky, ale všechny z rozkoše. Klacek měl pořádně napnutý a bambuli jako žárovku. Zvedl jsem ho z kozy a položil zády na stůl. Zvedl jsem mu nohy, opřel si je o ramena a rozjel jsem festovní piglovačku, až mu poskakovala hlava. Byl jsem rozparáděn jako toro ve španělské koridě. Když jsem zahlédl jeho prosebný pohled, přirazil jsem a vyprázdnil do něj druhou dávku. Kluk také neváhal a s vypětím všech sil vystříkl. Také jsem toho měl dost a sotva jsem se držel na nohách.

Když jsme si chvilku na lavičce odpočali a culili se nad našimi výkony, políbil jsem je a poděkoval.

„Ty jsi pořádný kanec,“ ohodnotil můj výkon mistr, kluk jen znaveně přikývl.

Rozloučil jsem se a vrátil se k Lombardům. Do oběda scházela ještě skoro hodina, tak jsem zavolal Juditce, abych zjistil, jak to dopadlo s Oděvou a tím Pražákem, zda přijal mou nabídku. Ani jsem nestačil pořádně ji pozdravit a už na mne chrlila: „Vieš, že sme bez prezidenta?“

V první chvíli jsem byl zděšen, myslel jsem, že například zemřel nebo podobné neštěstí, ale ona mi honem vychrlila, že v pondělí odstoupil z funkce. Byla to jeho reakce na to, co v pátek 17. července 1992 přijala a vyhlásila Slovenská národní rada, dokument Deklarace Slovenské národní rady o svrchovanosti Slovenské republiky, který vyslovuje požadavek samostatnosti Slovenska. Tak a je to tady! Teď budu muset řešit starosti s občanstvím, s podnikáním, jaká bude organizace firmy... Bylo mi mizerně, jako bych už takhle neměl dost starostí. S Oděvou to dopadlo dobře, všichni zainteresovaní se dohodli, přesně podle mého předpokladu. Prodej řediteli byl pro podvod zrušen a Oděva byla prodána mému bratrovi za jednu korunu. Již dnes ráno spolu s Pražákem založili akciovou neveřejnou společnost, každý s vkladem deset milionů a společným nepeněžitým vkladem ve formě nemovitosti, každý rovným dílem. Tento týden budou restrukturalizovat firmu, přijel i nový ředitel a ekonom. Podle toho, jak mi to vyprávěla, tak jsem usoudil, že si brácha s Pražákem padli do oka. Byl jsem rád, že to tak dobře dopadlo.

„Juditko, pokiaľ by potrebovali investovať do modernizácie, tak som ochotný vložit do toho ďalších desať milionov.“

„Škoda, že tiež nemám takého brata.“ Rozesmáli jsme se.

„Chceš si pohovoriť s Markom? Práve prišiel.“ Podal jsem Markovi telefon.

Kluci u oběda nadšeně probírali, co všechno viděli a co na ně udělalo největší dojem. Po obědě jsme šli po nákupech doplnit si věci, zejména pro koupání, ale i běžné oblečení, tak jak jsem jim to slíbil. Občas jsem je musel trochu nutit, protože se stále upejpali.

„Kluci, slíbil jsem vám to a udělá mi to radost, vím, že nemáte takové prostředky jako já. Mám vás všechny rád, jinak bych vás nepozval, tak mi také udělejte radost a využijte této příležitosti. Miluji vás, všechny.“

Začal jsem je všechny líbat. Kluci se rozchechtali a už se tak neošívali. Bernard s Pepíkem si vybírali věci a také si hleděli Mariána a hezky ho vybavili. Potěšilo mne to, jak se o něj starají. Marián byl z toho celý hin. Některým jsem se snažil poradit a něco doporučit, zejména Hanzimu a Miťkovi. Když už měli nakoupeno, obsadili jsme jednu kavárnu s venkovním posezením nedaleko butiku Maurice a pochutnali jsme si na kávě a nějakých laskominkách. Pak jsme přepadli Maurice a on nevěděl, na koho se dříve koukat. Maurice se chystal na naši prezentaci v Praze, tak všem vzal míry s tím, že jim do Prahy přiveze vycházkové obleky a pláště. Chvilku jsem s ním kecal o jeho akcích. Prozradil mi, že se chystá, až nastoupím do školy v Paříži, uvést mne do trochu nóbl společnosti. Rozchechtal jsem se.

„Maurice, víš, že já nejsem stavěn na nóbl společnost, jsem obyčejný kluk z vesnice.“

„Simone, původ není vše, co dělá z člověka osobnost a nóbl. Jsou i jiná kritéria.“

„Měří se metrem?“ zažertoval jsem.

„Simone, jsi inteligentní, máš cit a takt. Vyzařuje z tebe autorita a zodpovědnost, jsi velmi dominantní. To vše tě předurčuje jako vůdce, věřím, že jednou z tebe vyroste velmi výrazná osobnost.“

„Mluvíš jako kniha!“ Rozesmáli jsme se.

„Trochu asi tomu rozumím, vystudoval jsem psychologii.“ Teď se rozesmál on.

„Netušil jsem to, nikdy ses nepochlubil.“

„To víš, rodiče chtěli, abych něco vystudoval, no a v tomto oboru není matematika ani jiné zbytečně mozek zatěžující informace a naučíš se hezky komunikovat. Přitom když řekneš nějakou blbost, tak tomu málokdo rozumí.“ Vybouchli jsme smíchy.

„Tys to vystudoval hlavně kvůli tomu, abys uměl oblbnout mladé zajíčky.“

„Ty jsi mne odhalil.“ Už jsem dostával z toho smíchu křeče. „Ale to, co jsem o tobě řekl, to myslím vážně! Kdybys vstoupil do politiky, tak určitě bys uspěl. Mohl bys být třebas prezidentem.“

„Maurice, už to stačí, dostávám z toho záchvaty smíchu.“

Klukům ještě změřili nohy a hlavy, aby jim k oblekům doplnil boty a pokrývky na hlavy.

Kluci nechali nákupy u Maurice s tím, že jim je přiveze před večeří k Lombardům. Já jsem protáhl kluky Montmartrem, stavili jsme se i u Alexe, který byl v ateliéru a měl už tam ubytované tři kluky, malíře. Hned jsem je požádal, aby mi portrétovali všechny kluky, mohou to být i nějaké alegorie, podobné jako to dělá Alex. Kluci chápavě pokyvovali a už si stavěli kluky do pozic a skicovali. Alex je po oku kontroloval a usměrňoval. Všichni to byli čerství absolventi, vážili si toho, že se jich ujal a poskytl jim zdarma přístřeší a ateliér. Ateliéry patřily naší nadaci. Já si zatím s volnými kluky zašel naproti do své vilky a využil jsem toho malého vyhřátého bazénku, svlékl jsem se a už jsem se čvachtal. Ostatní se ke mně přidali.

Asi po hodině se kluci vystřídali. Samozřejmě, že jsme trochu laškovali, ale žádné orgie se nekonaly, to si necháme na noc a na Riviéru. Zítra ráno vyrážíme, kluci a Suzi jedou TGV a já musím vozem zdolat přes devět set kilometrů, vyrazím ráno ve čtyři. Ještě před večeří jsem zajel zajistit klukům jízdenky s místenkami, abych měl jistotu, že budou spolu.

Ráno jsem naložil Hanze a vyrazili jsme, nebylo to takové vzrůšo jako v Německu, ale po dojezdu, když jsem to přepočítal, tak průměrná rychlost mi vycházela na sto deset kilometrů za hodinu, slušné. Zastavili jsme se v Nice, abych se ujistil, zda kluci už přijeli. Chvilku jsme si poseděli před Bageterií a trochu se najedli a dali kávu. Na stolku mne zaujal bulletin realitních společností s obrázkem nádherné historické, ale zmodernizované italské vily na kopci nad Nice se spoustou bazénů, bazénků, rybníčků a fontán. Když jsem se pozorně podíval, byla to nabídka na prodej, ale cena nebyla uvedená. Ukázal jsem to Hanzimu.

„To musí stáť veľa milionov,“ rozesmál se.

„Zajdeme sa na to pozrieť? Veľmi sa mi to páčí.“

Vytřeštil oči. Já se uculil.

Měl jsem takový divný pocit mravenčení, to jsem vždy míval, když jsem tušil dobrý obchod.

Dojeli jsme na kopec nad Nice před obří kovanou bránu. Nečekali jsme. Brána se automaticky otevřela a já vjel na perfektní dlážděnou cestu, podél fontány s vodotrysky až před hlavní budovu s předsunutým portálem podepřeným mohutnými mramorovými sloupy. Jen co jsem zastavil, už se objevil elegantní asi třicetiletý muž a vítal nás ve vile. Představil se jako zástupce realitní kanceláře. Omluvil jsem se, že jsme na cestě z Paříže, tak ať promine naše ustrojení.

„Náhodně se mi ve městě dostal do rukou váš bulletin a vaše vila mne zaujala, zejména těmi bazény, miluji plavání.“

Usmál se. „Tak to jsem rád, protože je zde dvanáct různých bazénů, rybníčků, vířivky i fontány, ve kterých se dá plavat. Zrovna ta, kolem které jste přijeli, je hluboká jeden a půl metru, široká pět a dlouhá sto dvacet metrů.“

„Tak to mi bude stačit přeplavat k bráně a zpět.“ Uculili jsme se oba.

„Prosím vstupte, provedu vás.“

Byla to nádherně zrekonstruovaná vila, elegantní moderní zařízení doplňovaly vždy s citem historické kousky. Komody, skříňky, křesla, obrazy nebo lustry. Některé místnosti zdobily stropní fresky, asi pětimetrová vířivka v relaxační místnosti byla pod baldachýnem podepřeným mramorovými sloupy. Několik kuchyní a přípraven, vše bylo vybaveno špičkovým zařízením La Cornue. Na každém kroku jsem pozoroval luxus, ten nejvyšší. V hlavě mi to šrotovalo, to bude pořádná pálka. Vila měla tři nadzemní podlaží a tři podzemní, tam byly zejména garáže pro dvacet vozů, kinosál, bazén, disko klub, fitness, sauny, vinný sklep… V přízemí byly společné prostory, jídelny, salony a salonky, bary. V prvním patře apartmány pro hosty a druhé patro bylo vyhrazeno jako soukromí majitelů. Mohl jsem tam oči nechat, nic hezčího jsem si ani neuměl představit.

Makléř mne neustále pozoroval a já viděl, jak se uculuje a těší ho to, že se mi to moc líbí. „Nedávno byla vila zrekonstruovaná, veškeré zařízení je vyrobené na míru a jsou použity ty nejkvalitnější materiály a zařízení,“ hrdě se chlubil. „Mám pro vás překvapení,“ culil se a vedl mne ven přes sluneční terasu k perfektně zastřiženému živému plotu, za kterým se rozprostírala ta největší vířivka, jakou jsem nikdy neviděl. Padesát na deset metrů, spousta bublinek a trysek, ten systém byl tak výkonný, že bublinky ani nestačily splasknout, vypadalo to jako pěna.

„Úžasné!“ zvolal jsem nadšeně. Podél vířivky byla lehátka a na konci této terasy byl bar a kuchyně s grily. Z toho místa jsem měl ohromně příjemný pocit, byl jsem tak uvolněný, všechno mi to připadalo tak přirozeně vzdušné, lehké a cítil jsem se velmi příjemně. To místo mělo úchvatnou atmosféru. Zamiloval jsem si ho, jen jsem se bál, kolik mne to bude stát. Nesmím zapomenout, že tak rozlehlý objekt vyžaduje také dostatek personálu, odhadoval jsem, že v sezoně asi padesát a mimo sezonu minimálně dvacet. Ve svém odhadu jsem se nemýlil, někdy, když je více hostů, tak toho personálu je i víc než padesát.

„Tak a teď mi prozraďte, za jakou sumu mi to chcete vnutit?“

Potutelně se usmál, tušil, že mne má na háčku.

„Třicet osm milionů USD.“ To už ale se tvářil vážně.

Já se na něj také podíval s vážnou tváří. Pozoroval jsem v jeho očích váhání, možná trochu úlek, že cena je přehnaná, ale když jsem se rozesmál a napřáhl k němu ruku, tvář se mu rozjasnila.

„Beru to!“

Domluvili jsme se na pátek podepsat smlouvu, dal jsem mu potřebné údaje a také kontakt na ekonomku, kdyby ještě něco potřeboval. Viděl jsem na něm, jak si v duchu počítá provizi. Už jsem se těšil, jak se budu čvachtat v rybníku s koi kapry. Ne, po tom netoužím, ale jsou tam tři velké bazény a ta vířivka je perfektní. Byl jsem tak nadšen, až jsem měl husí kůži.

Hanz byl jako v mrákotách. „Ty si to kúpil, skutočne?“

Přikývl jsem a Hanz na mne stále nevěřícně koukal s otevřenou pusou. Objal jsem ho a políbil. Trochu se vzpamatoval a zarděl, protože makléř stál stále u nás. Rozloučili jsme se a vyrazili do našeho letoviska, které jsem ještě nikdy neviděl a ani nevím, jak vypadá. Když jsme dorazili do Saint Maxime, byly čtyři hodiny a kluci už byli ubytovaní a dováděli na pláži. Představoval jsem si, že hotel bude vysoká moderní budova, jak jsem se mýlil! Byl to celkem rozlehlý čtyřpodlažní objekt ve tvaru písmene U. V oblouku bylo průčelí s hlavním vchodem a uvnitř mezi křídly byl dlouhý bazén, rozdělen do dvou sekcí. Mělký do jednoho metru pro děti a druhá část klasická se svažovala postupně až do tří metrů.

Když jsem přijel před hotel, vyšla mi vstříc asi padesátiletá sympatická dáma a s napřaženou rukou mne vítala. Představila se mi jako Marie, ředitelka hotelu 'Les Jardins'. Hotel v zahradách. A skutečně i byl, všude kolem něj bylo plno kvetoucích keřů a květin, nechyběly ani pergoly s vinnou révou. Byl to hotel postavený těsně po válce, na ruinách po dělostřeleckých útocích nacistických křižníků. Městečko Saint Maxime totiž leží u ústí zálivu Saint Tropez a na protější straně je město Saint Tropez a tato města chránila vstup do zálivu. V obou městech stojí mohutné obranné věže právě pro tento účel. Samotné město Saint Maximo není velké, má necelých patnáct tisíc obyvatel a žádný velký průmysl. Je to typické přímořské letovisko s menší rybářskou flotilou, několika hotely a penziony. Je zde starý klášter, kterého věž byla přestavěna na obrannou. Raritou ale je, že jsou zde dva objekty, které nepodléhají francouzské jurisdikci, jsou to výsostní území jiných států. Jedním je palác Švédského království a druhým náš hotel. Nejlepší na tom je, že jsem to ani nevěděl. Před sametovou revolucí sídlil náš konzul v Marseille, ale když jsem konzulát dostal v rámci reparací, tak konzul se přestěhoval za svou manželkou do Saint Maximo, jeho paní je právě ředitelkou hotelu. Užívají zde jedno větší apartmá jako svůj byt, ale někdo zapomněl odvolat ho z funkce, tak se rozhodl ujednat s francouzskou vládou přemístění konzulátu do našeho hotelu a tím jsme získali i výhodu výsostného území, jak mi to vysvětlila ředitelka. Já v tom nevidím žádný problém, jen nevím, jak dlouho to vydrží. Ekonomka Jana při přejímce hotelu si této změny asi ani nevšimla, protože měla dost práce s převodem zaměstnanců a uzavíráním smluv.

Provedla mne celým hotelem i zahradami. Hotel vypadal moc dobře udržovaný, ale bylo vidět, že je potřeba ho již zmodernizovat. Ředitelka mne pozvala do svého apartmá, kde jsem se seznámil i s jejím manželem konzulem. Když mi nabídla občerstvení, poprosil jsem o českou kávu. Rozesmála se a s pochopením mi ji udělala. Mluvila o svých představách, jak hotel zmodernizovat. Bylo na ní ale znát, že se jaksi drží zkrátka, byla dost skromná.

„Najměte si architekta, ať nám vypracuje návrh, chci, aby hotel byl zařízen tím nejlepším a nejmodernějším zařízením, tak aby splňoval standard pěti hvězd.“

Byla z mého požadavku v šoku. „Myslíte, že bude pak hotel rentabilní?“

„Možná to chvilku potrvá, ale věřím, že si svou klientelu získá. Je hodně možností, jak klienty přilákat. Je zde dost volného prostoru, tak bych chtěl vybudovat zde wellness té nejlepší kvality. Zítra pojedeme spolu do Nice, tam se podíváme, jak si to představuji. Nepotřebujeme zlaté kliky nebo záchody, ale pohodlí příjemného prostředí a maximálně kvalitní služby.“

Ještě ten večer jsem zavolal Jacquese a poprosil ho, aby mi domluvil toho architekta, který projektoval náš azylový dům v Paříži.

Když jsme druhý den zajeli do mé nově zakoupené vily v Nice, jenom žasla nad tím luxusem a vším zařízením. Protože bylo horko, měl jsem chuť skočit do bazénu a zaplavat si. „Nebude vám vadit, když si trochu zaplavu? Problém ale je v tom, že nemám plavky, tak abyste se nepohoršovala mou nahotou.“ Oba jsme se rozesmáli.

„Dříve bych asi byla trochu v šoku, ale za ta léta tady na Riviéře už jsem si na takové výstřelky zvykla. I na naší pláži máme jednu menší část trochu schovanou za útesem pro naháče.“ Usmála se.

Ukázal jsem jí na kout s kuchyňkou, kde byla i velká lednice s plným barem nápojů. „Tam se můžete občerstvit.“

Když jsem se už odstrojil a skočil do bazénu, objevil se mladý kluk s osuškami, koupacími plášti, pantoflemi a i dostatečným výběrem plavek, jak pro mne, tak i pro paní. Já už jsem plavky odmítl, ale paní nezaváhala a využila možnosti také se občerstvit a za chvilku už se utápěla v bublinkách obří vířivky.

Když jsme se k obědu vraceli, nadšeně jsme mluvili o obří vířivce, zeptala se, zda si ji můžeme dovolit i u hotelu. Přikývl jsem a ona mi málem strhla řízení, jak se na mne vrhla a políbila mne. Pak zrudla a omlouvala se. Viděl jsem, že je to správná osoba pro můj hotel.

Po obědě jsem se konečně dostal na pláž a poprvé jsem si lokl trochu té slané vody. Když jsem pak klukům prozradil, že za ostrohem útesu je i nuda, honem se tam všichni hnali. Nikdo tam ale nebyl, tak se alespoň mohli sami slunit bez obav, že je budou okukovat nějací dědkové. Protože jsme byli v zátoce, tak vlny tam byly minimální a mohli jsme si hezky v klidu i zaplavat. Já nejsem velký příznivec opékání se na sluníčku, tak jsem si vždy jen chvilku odpočinul a pak opět se mordoval s mořem. Oproti plavání v bazénu je to velký rozdíl, každé šplouchnutí sebemenší vlnky vám chrstne do očí, nosu či úst slanou odpornou vodu. Takže příště s sebou šnorchl a brýle. Zítra si vyzkouším potápění.

Za útesem, kde se tvořily trochu vlny, jsem zahlédl nějakého kluka surfovat. Zaujalo mne to a zamával jsem na něj. Je to podobné jako snowboard, rad bych si to zkusil, jen přijít na to, jak se sladit s vlnami. Vůbec jsem si neuvědomil, že jsem nahý. Kluk ke mně doplul a zubil se od ucha k uchu. Prozradil mi, že je místní a občas dává lekce naším hostům, ale musí jít dál od zálivu, kde jsou trochu vlny. Není to nic extra, ale při troše větru se to dá. Domluvili jsme se na příští den, pak jsme si ulehli, on na prkno a já jen tak do písku a povídali si, co kdo dělá nebo studuje. Byl zvědav, odkud jsem a proč jsme přijeli zrovna sem, kde skoro nic není na rozdíl od Nice nebo Cannes. Neprozradil jsem mu, že jsem majitelem hotelu.

„Tady je to levnější a my všichni jsme studenti.“

Chápavě přikývl. „No, není to tady tak špatné, hotel má výborné služby, některé i lepší než v Tropez nebo Nice, šéfová se snaží. I mne si najala pro hosty, vždy mi večer nechává požadavky na další den. Dnes jsem si vydělal tři stovky, měl jsem tři klienty, každý po hodině.“ Uculil se a mrkl na mne. „Tady není moc příležitostí k výdělku, tak si toho vážím. Vydělávám si tady na studium. Celou naši rodinu živí hotel, maminka dělá pokojskou, otec má na starosti všechna plavidla hotelu, dvě lodě, čtyři čluny, šlapadla, skútry. Je to celkem slušný a spolehlivý příjem, lepší než lovit ryby, kde úlovek není nikdy jistý a smrdíš rybinou. Promiň, už mne ten neoprén pálí, pomůžeš mi ho stáhnout?“ Pomohl jsem mu ho stáhnout do půlky těla. Pozoroval jsem na něm, jak si prohlíží mého ptáka a i ten jeho se netajil, že by byl mrtvý.

„Vzrušuji tě?“ Mlčel, ale zrudl. „Chceš si sáhnout?“ Uchopil jsem ho za ruku a přiložil si ji na ptáka. Honem ji odtáhl.

„Nelíbí se ti to?“

„Není to vhodné, někdo nás uvidí, jsou tady další hosté.“

„Já nejsem host.“ Udiveně a nechápavě se na mne podíval. Kruciš, to jsem neměl říkat, teď abych prozradil, že jsem majitel, a to jsem nechtěl, to by bylo asi horší.

„Jak jsem ti říkal, že studuji stavební školu, tak jsem tady, abych zjistil stav hotelu a pak doporučil úpravy. Louisi, rád bych věděl, zda je tady nějaká skupina lidí, co se zabývá folklorem, víš, staré písně, tance a tak, cokoli. Rád bych se s nimi seznámil, možná bychom mohli někdy uspořádat tady v zahradách nějaké vystoupení, a pokud by bylo těch skupin více, tak i nějaký festival.“

„To by ti více řekli o tom mí rodiče. Maminka zpívá a otec hraje na klarinet, občas si s přáteli zanotují, a i v okolí jsou nějaké skupiny. V každém městě se někdo najde.“

„Tak je přiveď po večeři k šéfové, že si s nimi chce promluvit majitel hotelu.“

Překvapeně se na mne podíval. „On je tady?“ Přikývl jsem. „To on přijel tím Bugatti? Je to krásný vůz, jednou bych takový chtěl.“

„Na ten si surfem nevyděláš.“ Rozesmáli jsme se.

„Simonééé!“ řvali na mne zdáli kluci a mávali na mne. Přiběhl ke mně Miťka a klacek mu krásně bimbal. Když ke mně doběhl, tím bimbáním mu pěkně naběhl. Louis si proměřil očima celé jeho dva metry a hlavně pěkně naběhlý klacek.

„Co śe stalo?“

„Dajaký chlopec tu učí potapac śe.“

„Tu Louis.“ Ukázal jsem na něj a seznámil je. Museli se snažit mluvit anglicky. Oba měli trochu s tím potíže, ani Louis angličtinu moc nezvládal.

„Miťku, kedz daco budzece chcec, ta to nahlaśce na recepciu, najlepši do večery. Na jutre už som ho zabešteľoval, do obeda o dześatej.“

Mezitím k nám došli i ostatní kluci a Suzi. Louis nevěděl, kam s očima.

„Louisi, po večeři nás musíš poctít návštěvou, máme ty dva poslední bungalovy.“

Louis už byl rudý až za ušima.

„Louisi, abys nebyl v rozpacích, tak ti prozradím, že jsme všichni zaměření na kluky, jsme gayové. Tedy Suzi není, ale je k nám tolerantní. Tady Bernard je Francouz, ti dva jsou z USA a ostatní jsme ze Slovenska nebo z Čech. Louisi, není ti to trapné, pařit se tady mezi naháči v neoprénu?“

Chudák vytřeštil na mne oči.

„Chalani, Louis potrebuje pomôcť s tým neoprénom.“

Louis mi nerozuměl, tak vyděšeně jen pozoroval, jak ho kluci uchopili a stahovali z něj ten gumák. Honem po svlečení si zakryl klín, protože ocas se mu ztopořil a kluci se všichni chechtali. Rošťák Martin se mu otíral svým již tuhým ocasem o prdelku a další kluci ze stran také neotáleli a ani jejich ocasy. Louis by se asi nejraději propadl pod zem, cely rudý jen převracel oči v sloup.

„Louisi, nestyď se, oplať jim to!“

Rozesmál se a odkryl svůj tvrdý hezký klacek, uchopil jednou rukou toho mého, také již vzpínajícího se, a druhou stačil uchopit Miťka. Něco říkal, ale v té vřavě jsem mu nerozuměl. Martin, jak se na něj tlačil zezadu, tak mu uchopil klacek a masíroval mu ho a Louis neměl šanci. Za chviličku zařval a stříkal a stříkal, než se mu podlomila kolena. Za huronského smíchu jsme si všichni honili klacky a jak byl v pokleku, tak to všechno schytal. Chudák, vypadal hrozně, jako já po EKG. Kluci ho uchopili a všichni jsme se vrhli do moře nakrmit ryby. Louis se s tím nemohl srovnat a stále se červenal.

„Louisi, nestyď se, my jsme všichni takoví rošťáci,“ objal jsem ho kolem ramen a dal mu na ústa polibek. Opět překvapen valil oči, ale už bylo znát, že se s tím smiřuje a zklidňuje. Ruka mi sjela na jeho prdelku a promnul jsem mu ji. Hezká pevná, až se mi z toho zhoupl klacek. To neušlo jeho pozornosti, až pootevřel ústa.

„Těším se na tvou prdelku, máš ji moc pěknou!“

Zalapal po dechu. Možná chtěl něco namítnout, ale já mu zacpal ústa jazykem a pěkně jsem mu je prorejdil.

Po večeři jsme si s ředitelkou a Louisovými rodiči na chvíli usedli v ústraní a přednesl jsem jim svou představu o pořádání kulturních akcí zaměřených na folklór, byli nadšení. Omluvil jsem se jim s tím, že se na ně spoléhám a věřím, že to dokážou jistě uspořádat ke spokojenosti všech. Když se to doneslo k uším zastupitelů města, také byli ochotní podpořit naši iniciativu. Věnovali nám dost rozsáhlý pozemek města sousedící s našimi zahradami, abychom mohli vybudovat příhodný amfiteátr. Tak, jak se zvěst o našich akcích šířila po Riviéře, tak nám přibývali i aktéři z celého pobřeží a naše letovisko získávalo na popularitě. Místní mládež si tam také našla cestu, zejména když jsme tam pořádali diskotéky. Časem získaly takový věhlas, že jsme museli rozšířit areál, přidali jsme další dvě pódia jako taneční parkety. Jednou se nám povedlo přilákat i Jean-Michela Jarreho s jeho elektronickou muzikou a laserovými efekty nad zálivem.

Mezitím co jsem jednal s ředitelkou, kluci rozjeli svou vlastní diskotéku na verandě našeho bungalovu. Lezli při tom po sobě a ovíjeli se jako břečťan.

„Vidím, že vám ani nescházím,“ smál jsem se.

„Chybíš!“ přivinul se ke mně Hanzík a políbil mne. Pohladil jsem mu prdelku a pevně ho objal. Také jsme se chvilku vlnili v rytmu moře. Pozvolna jsme se přesunuli do naší haly, protože to byl největší bungalov kruhového tvaru, po obvodě měl pět ložnic a uprostřed byla také kruhová společenská místnost. Mezi vstupy do ložnic byly pohovky a uprostřed velký stolek, ve kterém byla zabudovaná vinotéka a bar s tvrdým alkoholem. Nabídl jsem všem přípitek s koňakem, který nikdo neodmítl. Snažil jsem se promluvit si s každým, abych se dozvěděl jejich dojmy a zda mají nějaká přání. Všichni se zdáli být spokojení, ale stále jsem měl takový divný pocit, že něco není v pořádku. Někteří kluci na stolku vypisovali pohledy a povídali si o tom, kolik to stálo, vtom jsem si uvědomil, že jsem zapomněl na to, že nemají peníze, tedy většina z nich. Omluvil jsem se, že si musím na chvilku ještě zajít na recepci. Když jsem se vrátil, rozdal jsem klukům i Suzi každému tisíc franků, aby měli kapesné a nemuseli si o nic říkat. Omluvil jsem se jim, že jsem ty první dny měl trochu starosti a zapomněl jsem na to. Pak jsem ještě poučil Hynka, který držel naši firemní kartu, aby v případě potřeby ji použil. Poté se nálada zlepšila.

„Kluci, pokud na něco zapomenu, tak se neupejpejte mi to připomenout! Maximálně vás někam pošlu.“ Všichni vybouchli smíchem. Přisedl si ke mně Bernard a přistrčil mi velkou pohlednici s naším hotelem adresovanou Lombardům, abych se podepsal. Všichni jsme se podepsali.

„Myslím, že až to Christine uvidí, tak ji tady máme cobydup.“

Vzpomněl jsem si na ten bulletin s vilou. Vyndal jsem ho z baťůžku.

„O víkendu se budeme čvachtat tady.“ Ukázal jsem to Bernardovi a ten zavýskal, až sebou všichni trhli a každý to chtěl vidět. Následovalo milion otázek a já mlčel. Jen jsem odpověděl, aby se těšili, že je tam krásně a Hanz přitakával. Bernard byl samozřejmě nejdotěrnější.

„Dej už pokoj, nebo tě tady přehnu přes pohovku a oklátím.“ To už ho Pepík tahal na jejich místo. Rozesmál jsem se, když jsem viděl, jak žárlivě si ho střeží. Z Bernarda za ten rok vyrostl také moc pěkný mladý muž. Navštěvoval fitko, takže hezky zesílil a zmužněl. Slušelo mu to. Uvědomil jsem si, že trochu na Pepíka žárlím a závidím mu ho. Zatřepal jsem hlavou, abych se zbavil té stupidní myšlenky. Co mne to napadlo? Zasmál jsem se. Hanz se na mne nechápavě podíval.

„Len pozorujem, že stárnem.“ Zasmáli jsme se oba a Hanz pokroutil hlavou. Políbil jsem ho a on mi polibek opětoval. Pak jsem zjistil, že nejsme sami, co se líbáme, ostatní už byli i dál. Z druhé strany vedle mne seděl Louis a asi se cítil jako páté kolo u vozu. Objal jsem ho volnou rukou a přivinul k nám. Rukama jsme si vzájemně prozkoumávali všechna naše zákoutí. Za chvilku testosteron ovládl náš bungalov. Louis byl trochu v rozpacích, když zjistil, že na to jdeme tvrdě a dnes si jeho dírka užije.

„Neříkej mi, že jsi to ještě nedělal.“

Zrudl a zavrtěl hlavou. „Nedělal.“

Vau. Dvacetiletý panic a s moc pěknou prdelkou, ocas se mi zmítal nedočkavostí.

„Neboj, budeš řvát, ale jen slastí.“ Rozesmáli jsme se, ale bylo na něm vidět, že má pochybnosti. „Více než polovinu z těchto kluků jsem zbavil panictví a žádný z nich si nestěžoval.“ Mrkl jsem na Hanze. „Zeptej se tady Hanze.“ Hanzík jen přikyvoval. Napadlo mne, že Hanz by mohl být jeho první. Potměšile jsem se usmál.

„Anebo budeš mít premiéru tady s Hanzem.“

Kluci se na sebe podívali, uculili se a oba přikývli. Hanz se sklonil a pojal Louisův klacek do úst. Louis se zaklonil, já se postavil a nabídl mu do úst svůj klacek. Chtivě ho do sebe soukal. „Pomalu, klid, neuteču ti.“

Uvědomil si, že s plnou pusou by toho moc nenadělal, a tak si pohrával s jazykem. Bungalovem se už rozléhaly všechny možné i nemožné zvuky. Zahlédl jsem Suzi, jak pozoruje kluky a prsty se jemně dráždí různě po celém těle. Asi se podobných seancí ještě neúčastnila, ale něco s Béllom už zažila, tak to není pro ni nic překvapivého. Po chvíli přišla ke mně a hladila mi záda až na prdelku. Políbil jsem ji, pohladil po tváři a pohledem jsem zajel k Markovi. Podívala se na něj a pochopila. Já jsem už dříve na ní pozoroval, jak se na něj soustřeďuje její pozornost. Jasně funguje pud zachování rodu. Vybrat toho nejsilnějšího. A Marek bez pochyb byl nejsilnější, silou jsem mu konkurovat nemohl, on byl 'bejk'. Byl svalnatý, urostlý, dobré rodinné zázemí, pěkný klacek a také byl pohledný. Mimo to měl s holkami dost zkušeností. Ideální!

Popošla k němu, Marek zrovna dost razantně bušil svou kládou do Miťka. Chudák Miťko, viděl jsem, jak do něj nemilosrdně buší, až mu nadskakuje hlava. Pohladila ho po zádech a pomalu směřovala její dlaň na Markovu chlupatou prdelku. Hladila mu půlky. Marka to dost bralo, protože jsem viděl, jak pevně zavírá víčka, když mu ale zajela prsty mezi půlky, Marek zařval jako jelen v říji, přirazil a vyvrcholil do Miťkova nitra.

My s Hanzem jsme připravovali Louise na jeho premiéru. Dostal škrtidlo, aby nevyvrcholil předčasně, to se nadrženým panicům stává. Pak jsem mu s trochou gelu zavedl malé šidítko, až měl oči navrch hlavy, když jsem přidal na vibracích. Později, když už byl mírně znaven, jsem mu jazykem opracovával dírku. Měl ji moc pěknou, až jsem chvílemi bojoval s pokušením, že do ní tvrdě vniknu. Když jsem mu ji dráždil jazykem, třásl se a nádherně sténal. Občas se jeho dírka na mne usmála, vyšpulil ji, to byl signál, že je svolný přijmout do sebe Hanze. Předal jsem ho Hanzovi, ten netoužil se mazlit jazykem s jeho dírkou, a tak si pokapal kondom gelem a nasadil žalud k Louisově skulince. Louis vyšpulil dírku a Hanz do ní pronikl za jemného hlesnutí. Opatrně a pomalu pronikal jeho nitrem. Louis se chvěl a toužebně sténal.

Hanzovi jsem připomněl, aby nepospíchal, a zašel jsem si na chvilku k Američanům, které jsem trochu zanedbával. Steve když mne uviděl, krásně se usmál, ale Alesio byl k nezastavení a obdělával mu dírku s plným zaujetím. Přimáčkl jsem se ocasem mezi jeho půlky a zajel jsem do jeho nitra. Alesio prudce proti mně přirazil, jednou, dvakrát a potřetí zajel prudce do Steva a zařval v extázi. Políbil jsem ho a pohladil prdelku. Přesunul jsem se k Honzíkovi a Jankovi. Miloval jsem Honzíkovu prdelku, měl jednu z nejkrásnějších prdelek. Lehce jsem mu ji pohladil, nenechal se vyvést z rytmu a klátil Janka o sto šest. Janek byl jako v mrákotách. Pohladil jsem mu tvář. Nebudu je rušit, vím, že Honzík by pravděpodobně byl zase mimo. Vedle nich řádil Mikloš s Martinem, oba jsou nezmaři, tak těm to vydrží dlouho. Martin by si nechal dírku piglovat celou noc a Mikloš má docela výdrž a také je disciplinovaný, dokáže se kontrolovat. Jenže to by do jeho dírky nesměl proniknout můj ocas. Mikloš se po několika mých přírazech vzepjal a plnil s hlubokým bručením Martinovy útroby.

Vrátil jsem se k Hanzimu, viděl jsem, že už patrně mele z posledního. Byl značně zmožen, uvolnil jsem mu škrtidlo a prstem mu zajel do dírky. Uvolnil stavidla svému spermatu a znaven se složil na Louise. Když se vzpamatoval, navrhl jsem, že zaplujeme do ložnice. Hanz odešel a já si udělal kávu, mezitím se vzpamatoval i Louis a oba jsme se loučili s kluky a zalezli jsme do naší ložnice. Stačil jsem ještě zahlédnout, jak Suzi leží a Marek ji dráždí po těle jazykem. Louis zašel do sprchy, Hanz už dřímal v posteli, pohladil jsem mu tvář a dal polibek. Něco zamumlal, nechal jsem ho v klidu odpočívat, jistě si na něj v noci vyčlením chvilku. Louise sprcha sice postavila na nohy, ale stejně vypadal trochu zdrchaně. Zavinutý v županu si ke mně přisedl, nalil si minerálku a svlažil hrdlo.

„Vyprahlo ti?“ zasmál jsem se.

„Nejen to, jsem docela rozbolavělý.“

„Počkej, to mi chceš naznačit, že už nic nebude? My se spolu nepomilujeme?“ Vypadal zaraženě. „No jestli tě to bolí, tak se můžeme pomazlit.“

Spokojeně se usmál a přikývl. Jeho ruka už ale šmátrala v mém rozkroku a netrvalo to ani minutu a už pojímal do úst mou bambuli. Hrál si jako malé dítě, nevěděl, co dřív. Já si pohrával s jeho bradavkami, hladil jsem mu prsa a občas mi ruka sjela i mezi jeho půlky. Natáhl jsem se pro svůj baťůžek a svou zázračnou mastičkou jsem mu potřel dírku.

„Ty chceš do mne?“ zeptal se trochu zaskočen.

„No, chtěl bych, kdyby tě to nebolelo, ale říkal jsi, že tě to bolí, tak jsem ti to potřel hojivou mastičkou.“

„Aha!“ uculil se a pokračoval v olizování a cucání mého ocasu.

„Chceš mne ochutnat?“ zeptal jsem se. Usmál se, podíval se na mou bambuli, pevně ji sevřel a přikývl, já byl dost nadržený, a tak jsem okamžitě stříkal svou dávku do jeho pootevřených úst. Zakuckal se a odběhl do koupelny.

Ráno, když začalo svítat, jsem se probudil, z jedné strany se mi na záda lepil Louis a z druhé jsem objímal kolem pasu Hanze. Trochu mi sjela ruka a narazila na tvrdý klacek, ten můj byl tak tvrdohlavý, že se musel se studem schovat do Hanziho jeskyňky. Hanz slastně vzdechl a přimáčkl se co nejvíce na mne a ten můj tvrdohlavý trouba byl celý schovaný v jeho nitru. Jemně a pomalu jsme spolu zápasili, já chtěl klacek vytáhnout ven a on ho zase chtěl mít co nejhlouběji. Příjemný souboj trval dost dlouho, než jsem zmožen se do něj vystříkal. A že jsme neměli gumu, tak to čvachtalo a čvachtalo. Po sprše jsme opět ještě zalehli, Hanz mi hladil tvář.

„Ňemyślel som včera, že śe tak zmordujem s tým Louisom. To jebaňe dosc unavne.“ Postěžoval si Hanz. Usmál jsem se.

„To ňe jak lízac miad, co?“ Rozesmáli jsme se.

„Jak to robiš, že vyjebeš pejc, šesc chlopcoch a furt možeš?“

„Ňebuj śe, až vyjebeš pervu stovku chlopcoch, ta na to pridzeš.“ Rozřehtali jsme se. Louis se zavrtěl. Otevřel oči a objal mne. Políbil jsem mu tvář.

„Jak ses vyspal?“

Uculil se. „Výborně!“

Moje prsty se už prodíraly jeho roklinkou k dírce. Usmál se.

„Bolí?“ Zavrtěl hlavou. „Tak to zkusíme?“ Zapýřil se a sklopil zrak.

Když se vrátil ze sprchy, já už byl připraven. Nejdříve jsem se pomazlil jazykem s jeho dírkou. Dal jsem si záležet a dokonale jsem si ho připravil. Jenom jazykem jsem ho vydráždil tak, že hekal a sténal, jako bych ho na nože bral. Dokonale jsem se na něm vyřádil, byl totálně zničen, pak mi došlo, že máme v plánu v deset hodin potápění. Asi se utopí. Nechali jsme ho ležet a odpočívat. Promazal jsem ho svou mastičkou a přinesli jsme mu snídani do postele. V deset se sice šoural k vodě jako kačer, ale voda ho vyléčila, neboť na něm nebyla únava a bolest znát.

„Tys mi dal. Sotva jsem došel k vodě.“ Chechtali jsme se. „Ale musím uznat, že to bylo nádherné. Nedokázal jsem si to představit, neměl jsem ani tušení o tom, že to může být tak... nádherné, vzrušivé, omamné...“ Políbil mne a poděkoval.

„Takže přijdeš večer?“ zažertoval jsem. Opět jsme se chechtali. To už kluci se zkoušeli potápět a Louis se jim věnoval. Také jsem si to zkusil, ale moc mne to nebavilo hledat po dně nějaké škeble. Namířil jsem si to podél pobřeží a nasadil své tempo. Se šnorchlem a brýlemi to šlo, musel jsem ale sledovat větší vlny a abych se nevzdálil od pobřeží. Cítil jsem, že mi moře ubírá více sil než bazén, a tak jsem si to raději namířil k pláži. Docela jsem byl znaven, a tak jsem si ulehl a natáhl na písku, vystavil jsem své tělo slunečním paprskům. Unaven jsem se oddal dřímotám.

„Spálíš se sluncem.“ Zaslechl jsem ne moc dobrou francouzštinu. Otevřel jsem oči a nade mnou stál nahý, dokonale krásný muž s tubou v ruce. Napřáhl ji a podal mi tubu.

„Děkuji!“ Roztíral jsem si emulzi po těle.

„Jsi dobrý plavec, tvůj výkon je obdivuhodný. Mohl bys závodit.“

Usmál jsem se. „Závodím jen sám se sebou.“

Také se usmál. „Promiň mou nedokonalou francouzštinu, mluvíš anglicky?“ Uculil se.

„Ani moje francouzština není dokonalá a angličtina snad ještě nedokonalejší. Můžeme mluvit anglicky, aspoň si ji potrénuji.“

Přikývl.

Sedli jsme si pod převis, kde nepražilo sluníčko, a povídali si. Představil se mi jako Henry, je profesorem anglického jazyka na univerzitě v Cambridge. Přijel sem se vyhřát, užít si sluníčka a klidu, nemá rád přeplněná letoviska, chce si užívat klidu, vyčistit si hlavu. Přiznal se, že přijel sem s přítelem, ale ten má raději hektický život, tak se pohádali a přítel odjel, asi to bude i konec vztahu. Posmutněly mu oči. Když pak si vyslechl, co jsem si na sebe upletl, k jakému studiu jsem se rozhodl, rozesmál se na plná ústa.

„To si troufáš!“

„Tak dokončit střední školu není problém, horší je to s jazyky, téměř vše jsem se učil sám, no a gramatice jsem moc pozornosti nevěnoval. Projel jsem si základy a pak už mne tak nějak zavál vír života a musel jsem se snažit komunikovat nejdříve ve Francii kvůli obchodům a pak v USA kvůli rodině.“

„Tvá angličtina není tak hrozná, s jakou se setkávám u zahraničních studentů, jen je dost americká,“ rozchechtal se. „Kdybys chtěl, na naší univerzitě existuje hostovský program. Je organizován do tří trimestrů. Můžeš absolvovat jen jeden, nebo všechny. Kompletně jsou to dva ročníky a po úspěšném absolvování je udělen titul bakalář. Každý trimestr obsahuje osm seminářů v trvání dvou, tří dnů a závěrečnou zkoušku. Stejný program má i Regent's Park College na Oxfordu. Kdybys měl zájem, tak ti pomohu, můžeš využít během seminářů mého pohostinství.“ Uculil se.

Začalo mi to vrtat v hlavě. Sakra, další břemeno na má bedra. První rok, to bych mohl zvládnout, ale druhým rokem po skončení střední školy plánuji nastoupit studium architektury na Umprum. To bych už asi nezvládal, zejména z časových důvodů. Neustále bych létal Praha, Paříž, Londýn, brrr. Musím si to pořádně rozmyslet.

„Děkuji, musím si to pořádně rozmyslet, jak bych to zejména zorganizoval.“ Vrtalo mi to v hlavě, studovat na jedné z nejprestižnějších univerzit světa, pootevřít si tak vrátka k budoucnosti za cenu toho, že nenastoupím na Umprum. Mohu ale architekturu studovat v Paříži, jak mi to navrhoval Jacques. To už vypadá reálně, to by mohlo vyjít i za cenu toho, že bych pravděpodobně vynechal dost přednášek a asi občas si musel zaplatit semináře mimo termín. No jasně, přijmu jeho nabídku.