• Bamira
Stylklasika
Datum publikace4. 3. 2024
Počet zobrazení1618×
Hodnocení3.81
Počet komentářů2

Ráno, když jsem se vzbudil, Ďoďo držel v dlani můj klacek a tulil se ke mně. Já ho rukou objímal. Tvář měl klidnou, se spokojeným výrazem. Políbil jsem ho do vlasů. Něco zamumlal. Upustil můj klacek a natáhl ruku. Pohladil mi tvář.

„Dobré ráno!“

„Dobré i tebe!“ odpověděl. Uculil se. „Som caly dolámany, ty śi mi včera dal zabrac. Z tebu by som dluho krok ňeutrimal. Aľe bulo to bars šumne.“

Přizvedl se a políbil mne na tvář. Pohladil jsem mu rameno.

„Ďoďu, neviaž śe ku mňe. Já sebe ľem chcem užívac, som každu chviľu dagdze indze. Na jeśiň začňem študovac v Parížu. Nerobilo by to dobrotu.“

Trochu smutně se na mne podíval a pokýval hlavou.

„Aľe śi šumný a dobre mi s tebu,“ usmál jsem se na něj.

Uculil se, nebo spíš ušklebil.

„Co na mňe šumne, pytám ce? Nevidzíš, jak my terča zuby, jak zajacovi.“

Pohladil jsem ho po tváři.

„Nikda śe nehaň a neponižuj! I ślepy pozná co šumne, ľem glupy ňe. A té zuby, pre mňe su sexy!“

Rozchechtal se. „Ty śi blázen!“ Smáli jsme se oba a objímali. Naše ruce bloudily po našich tělech, což nezůstalo bez odezvy. Ještě před snídaní jsme se hezky něžně pomilovali, osprchovali a vyrazili na nedaleký Hrebienok.

Dopoledne jsme se vydováděli na svahu.

Jak se obával, že prkno nezvládne, opak byl pravdou. Šlo mu to velmi dobře a užíval si toho. Musím ho dát dohromady s Petrem. Peter z jeho schopností bude určitě nadšen.

Po obědě jsme se vraceli domů, cestou jsme se zastavili u nadporučíka Vlčka na muničáku.

„Máte v sobotu volno? Jestli chcete, můžeme spolu s kamarádem udělat nějaké sešupy.“

Vyjeveně se na mne díval. „Já nemám prkno ani boty.“

„To máme, stačí lyžařský oděv. Prkna, boty, přilby máme v půjčovně.“

„Tak jo, fajn, pojedu.“

„Ty ho balíš!“ vyhodnotil mé počínání Ďoďo.

Culil jsem se. „To tak na mňe vidno?“

Rozchechtali jsme se.

Za chvilku, co jsme dojeli domů a Ďoďo odešel také domů, klepal nám na okno jeho otec. Přišel se přesvědčit, zda je to pravda, že jsem mu dal práci.

Ujistil jsem ho a doporučil mu, aby se k Ďoďovi choval trochu jinak.

„Pan raditeľ, on už bul na dňe, tak sce ho duśil a deptal. Neznám, či by nezrobil dajaku gluposc, keby som sebe teho ňevšimnul a ňepomohol mu. To by sce isto nechcel.“

Trochu se zastyděl.

„Šak znaš, Piťu, jaka hňeśka doba, na nikeho nichto ňebere ohľad. Šicko sebe muśíš tvardo vydobyc.“

„Hej, aľe i zúfalstvo má hranice a un bul myślím už na hranici.“

„Dzekujem ci, Piťu, za šicko, bars śi mi pomohol, i já už sebe zúfal. Chcel som, žeby študoval daľej, aľe už nemáme také peňeźi a pre Maťa tyž ňeznám, či daco dáme do hromady.“

„Jožko, može teraz študovac distančňe v Košicoch. Keby mu trebalo pomoc, ta znam śe s rektorom.“

„Ta ty taky šikovný a snažíš śe každému pomáhac. Čul som, že śi i bábe vybavil šumné odškodňeňe. To na tým ministerstvu muśiš mac dobré mesco.“

Rozesmál jsem se.

„Já ňemám žádné mesco na ministerstvu. Ľem dakedy pre ministra daco exterňe zrobim, po večaroch daco prekontrolujem, prepočítam, abo vyhodnocim a napíšem posudek.“

„Aha. No, aľe śi šikovný a vyznáš śe. Tá eśči raz ci dzekujem, hlavňe za Jožka.“

„Jožko šikovný a snaživý a já mu verím.“

Podal mi ruku a ještě jednou děkoval.

„Ňezostalo daco z teho segedíňu?“ zeptal jsem se sestry. Rozchechtala se.

„Já znala, že budzeš chcec, ta som zochabila pre nas,“ culila se, ona by se o segedín neošidila. „Dáš sebe teraz?“ Přikývl jsem.

„Volal Bélla, že prídze pojutru, po obedze s Petrom i s ocom, pre ten Gazik.“

Chápavě jsem pokýval hlavou a cpal se segedínským gulášem. „Počítaj, že priveźu aspoň sto fľašky vína, jak ho znám,“ smál jsem se.

„A dze ho dáme?“

„Preto ci to hvarím včas, žeby śi to vymyślela.“ Chytila se za hlavu. „Dáme to do skľepa, nebuj śe, vejdze śe to tam.“

„Včera som Piťa zavolala na večeru. Pital śe, dze śi, aľe ja ňeznala, bo śi mi nepovedzel.“

„Potom za ním zajdzem, pred večeru, ta počítaj s ním. Zajdzem za kresnym, Ďoďo nám budze majstrovac na statku a potom i na kurii a sypancu. Naj śe stara. Bul už na zosypaňe. Ten jeho ocec, to jak drak.“

Sestra se ušklíbla.

„Aľe na Maťka nedá dopuśčic.“

„Asi je ślepy, aľe až prekukňe, ta śe nebudze stačic čudovac, kedz śe začňe vyfarbovac,“ poznamenal jsem.

Sestra souhlasně přikývla.

Kmotr se potěšil, že mu ubudou starosti o stavby a bude se moci věnovat svařování.

„Aľe vy tu budzece furt najvyšší, budzece mac śicko pod paľcom.“

Bezradně se na mne podíval.

„Podohváram śe z ujkom Palym, naj na ňeho dohľadňe. V piatek mi priveźu z maďaroch víno, ta ho isto prehvarim.“

Kmotr se rozchechtal, až mu břicho nadskakovalo. Také věděl, jak Paly miluje víno.

„Cez dzeň vetrajce ten byt, jak je v ním nový nábytek, bo tam śmerdza te laky a ľepidla, až me oči predvčerom palili.“

Cestou zpátky domů jsem se zastavil u Piťa a pozval ho na večeři.

„Chcel śi mi daco včera?“

„Chcel som ce vidzec, bo jutre idzem ku śestre až do ňedzeli. Asi śe už ňeuvidzíme, než odejdzeš.“

Šli jsme ke mně a před večeří jsme si stačili dát skleničku koňaku.

Objal jsem ho kolem ramen a hladil mu rameno. Zasněně se na mne podíval a políbil mne jemně na rty. Pohladil jsem mu tvář. Usmál se. Opět mne políbil.

„Zostaňeš hňeśka u mňe?“

Uculeně kýval hlavou. „Už som śe bál, že śe nedočkám.“

„A čeho?“ zažertoval jsem, schválně, co řekne.

„Tebe!“ vyhrklo z něj a dal mi vášnivý polibek. „Chcem ce, bars. Už som śe ce ňemohol dočkac. Furt ľem śi z dakým druhým a já zostávám stranu.“

„Tyž ce bars chcem, aľe nechcel som ce ľem tak, na rýchlo. Chcem sebe ce šumňe užíc.“

„Budze to šumné, hvariš?“ culil se. Přikývl jsem.

„Bars šumné!“

„A keľo raz?“

„Raz, začňeme po večeri a skončíme ráno.“

Hlasitě jsme se rozesmáli. Zašli jsme na večeři. K večeři jsme měli rizoto, ne suchou rýži se zeleninou a kousky masa, ale pravé rizoto, pěkně krémové z kulaté rýže. Miluji ho, ale segedín je vítěz. Piťo se divil, že je to kaše. Když ale ochutnal, tak se jen uculil. Pak mi na pokoji asi půl hodiny básnil, jak to bylo výborné. Vzpomněl jsem si na jednu příhodu ze školní jídelny se školním suchým sypaným rizotem. Zaskočilo mi, a jak jsem prskal a kašlal, vyletěl mi nosem hrášek a dopadl klukovi naproti do jeho porce. Nic jsem mu neřekl, asi mu chutnal.

Chvíli jsme poseděli v kuchyni, bavili jsme se s tátou, co je nového, co bude potřeba udělat. Řekl jsem mu o Ďoďovi. Byl potěšen, že bude zajištěná péče o stavby. Zeptal jsem se, jak je to se stavbou domu pro hořejší babičku. Již dostali stavební povolení, čekají jen, až trochu oschne půda po zimě. Manžel od mé sestřenice, babiččiny vnučky, je stavební mistr a s dědou také trochu koketuje o včelách, tak se dohodli, že jim to postaví se svou partou. Je to poctivý chlap a také šikovný zedník, znám ho dobře, nám také dělal všechny stavební práce na domě.

To já jsem Milana navedl na ty včely, protože děda už má přes sedmdesát a se zdravím asi na tom není nejlíp. Sice si nestěžuje, ale hulí jak fabrika, chrchlá a kašle, je dýchavičný. Doufám, že až děda nebude moci, tak se o včely postará. Bydlí na okraji vesnice, za jejich domem je náš statek. On jejich pozemek byl ukrojen od statku a postavili si tam dům.

Babičku s dědou jsem o svátcích navštívil, ale o domě jsme se nebavili.

S tátou a Piťom jsme si dali skleničku koňaku.

„Preco śi mi nepovedzel, že ten koňak od Ježíška taký drahý?“

„Jak ja možem znac, keľo to Ježíška stalo?“ uculil jsem se.

„Paly mi to povedzel, že to stojí asi štverc milionu. Ta śi śe zošalil, dac teľo peňeź za jednu fľašku?“

Nebudu mu prozrazovat, že jsem ji vyhrál a nic mne nestála.

„No, aľe ľepší je než súľ, ňe?“

Nechápavě koukal.

„Co ňeznáce tu rozprávku, jak princezny mali povedzec ocovi, jak ho ľubia?“ Chechtali jsme se všichni.

„Idzem sebe odpočinuc, z tych Tatroch som dajaký zmožený.“

Sestra se hned ptala, proč a s kým, kde jsme spali…

„S kým asi, kemu trebalo vyčiscic hlavu, tak zme sebe zašli zaľižovac.“

Vzal jsem Piťa do koupelny, připravil mu župan a osušku.

„Porádňe śe priprav! Znaš jak?“

Culil se a pokýval hlavou.

„Aľe já eśči nikda ňemal v sebe nikeho.“

Panická prdelka, musím mu věnovat maximální péči. Už jsem slintal.

Šel jsem připravit lože. Vystřídali jsme se v koupelně. Když jsem přišel, Piťo už byl jak na trní. Nedočkavě se vrtěl. Postavil jsem se před něj a shodil ze sebe plášť. Stál jsem před ním nahý v plné kráse se vztyčeným ocasem a lesknoucím se žaludem. Natáhl jsem k němu ruku. Vstal a shodil ze sebe plášť. Stál proti mně v plné své kráse se ztopořeným klackem a lesknoucím se žaludem. Uchopil jsem jeho tváře do dlaní a dal mu hluboký polibek. Byl nejen hluboký, byl i dlouhý a vášnivý. Objal jsem ho a přivinul k sobě. Naše klacky se o sebe třely, pak i mezi sebou šermovaly, a šermovaly i naše jazyky. Mé ruce se sesuly na jeho hebce ochmýřené půlky a jemně je masírovaly. Když mu mé prsty projížděly roklinku, podlomila se mu kolena. Vzal jsem ho do náruče, jako by nic nevážil, i když byl urostlý téměř jako já.

Položil jsem ho doprostřed lože. Má ústa ho líbala po tvářích, po krku, olízal jsem mu uši a ocucal lalůčky. Nohy se mu kroutily. Jazykem jsem mu sjel na klíční kost a sesouval se k bradavkám. Na těch jsem si dal záležet, jemně jsem mu je olízával, pak cucal a následně svíral pevně rty. Pomalu se mu zduřely. Jemně jsem je ožužlával zuby, když už pevně trčely, citlivě jsem se do nich zakusoval. To už házel nohama. Vzal jsem mu bradavky do prstů a pozvolna je stlačoval a zakrucoval. Trčely jako špunty. Krásné, temně bordové. Líbal jsem mu celá prsa a prsty se neustále věnovaly bradavkám. Pozoroval jsem, že už hází i prdelkou. Ocas mu pevně trčel a zářil jasně červeně, celý orosený hebkou šťávou. Tělo se mu chvělo. Má ústa se pomalu líbáním přesouvala k pupíku, do kterého zajel můj jazyk. Silně se zachvěl. Ústa se vracela zpět na hrudník. Jazyk olízal bradavky a zuby je opětovně pevně nabudily. Sténal a zrychleně dýchal. Oči zavřené a zuby zakouslé do spodního rtu. Ruce rozhozené a dlaně sevřené v pěst.

Přizvedl se a zapřel lokty.

„Teraz śe budzem bavic s tebu já!“

Zaujal jsem jeho pozici a on mou, no změnil ji. Obkročil mne nad klínem, lekl jsem se, že už chce na mne nasednout. Předklonil se ke mně a zahájil svou hru ožužláváním uší, zejména lalůčku, a šťoucháním špičkou jazyka do ucha. Hajzlík, to mne dráždí i lechtá. Chvilkami jsem se málem pochcal. Přesouval se na druhé ucho, políbil má ústa letmým polibkem. Svou péči věnoval druhému uchu. Dlaněmi mi hladil hrudník, jen tak jemňounce, aby čechral mé heboučké chloupky, které mi před ne tak dlouhou dobou trochu vyrašily. Posunul se níže a olízal mé bradavky. Ocucával je a dráždil prsty, jemně se do nich zakusoval zuby. Miluji dráždění bradavek. Ocas se mi z toho neustále vzpínal a šťouchal ho do prdelky. Napřímil se a přisedl mi ho, měl ho napasovaný mezi půlkami a lehce se na něm pohyboval dopředu a dozadu. Bylo to nádherné, ocas se mu také pěkně napnul a neustále ronil. Pohledem jsem se kochal na krásném klukovi, nádherně vzrušeném klukovi, na klukovi, který mne chtěl. Sténali jsme slastný duet.

Hřbety dlaní jsem mu čechral chloupky na stehnech. Prsty jsem mu projížděl slabiny. Vždy se při tom napjal, očekával snad, že se budu věnovat jeho ocasu. Také jsem mu projel po trubici lehce hřbetem prstu a jeho šťáva mi ho celý orosila. Podíval jsem se mu do očí a olízal jsem s rozkošnickým úsměvem jeho vyroněnou šťávu. Sklonil se k mým ústům, také ji chtěl ochutnat. Žádostivě do sebe pojal můj prst a ocucával ho. Zasunul jsem mu dlaň pod pytlík a lehce si s ním pohrával, pohoupával a jemně hladil. Dráždilo ho to ještě více a ještě více ronil. Uchopil jsem mu půlky a dotlačil si ho k ústům. Nenasytně jsem pohltil ten krásný, napnutý klacek. Objížděl jsem mu žalud a vysával z něho šťávu. Vzdychal a vzpínal se. Moje prsty rejdily v roklince mezi půlkami a čechraly heboučké chloupky. Prsty mu občas projely přes dírku a jemně na ni tlačily. Nasadil jsem mu kroužek.

„Otoč śe!“

Otočil se a před mými zraky se rozevíraly jeho krásné půlky. Nelenil jsem a prsty mu je od sebe oddálil. Usmála se na mne krásně růžová, vyzývavá rozetka. Chtivě jsem se jal ji jazykem olízat a prozkoumat. Sténal a hekal, špulil dírku. Jazyk se jí věnoval a olizoval ji, slinil a dráždil. Připojil jsem k tomu i prsty a zanedlouho se krásně otevírala. Hluboce se předklonil a vzal do úst můj klacek. Vysával mou touhu a masíroval mi koule. Labužnicky obkružoval žalud jazykem po tvrdém ráfku. Opět ho ocucal, pak ho celý pohltil a vrážel si ho co nejhlouběji.

Najednou se postavil.

„Ojeb me, už to nevytrimem!“

Honem si lehl na záda, vyzvedl nohy a vystrčil na mne svou chlupaťoučkou, nenasytnou prdelku. Poklekl jsem k ní. Jazyk obkroužil jeho rozetku a několikrát ji olízal. Prsty se vydaly prozkoumat nabízenou dírku. Slastně hlesl, když mu vnikly mé prsty do nitra a obkružovaly ho. Za chviličku už sténal a hořel nedočkavostí. Já již také žádostivě slintal. Vzal jsem vajíčko a vsunul mu ho do nitra. Nechápavě se na mne podíval. Uculil jsem se. Za chviličku už převracel oči, když jsem mu zapnul vajíčko a nastavil asi poloviční vibrace. Chrochtal nebo vydával podobné zvuky a mlátil rukama do pohovky. Po asi deseti minutách jsem přidal. Mrskal už celým tělem. Hekal a kňoural, lapal po dechu. Ubral jsem mu vibrace a hladil heboučce chlupaté půlky. Jazyk mu opět olízal rozetku a šťouchal do dírky. Ucítil jsem anténku vajíčka, je to takový tenoučký umělohmotný ocásek. Uchopil jsem ho do zubů a pomaličku ho vytahoval. Zastavil jsem se s vajíčkem u svěrače a přidal na vibracích. Hlasitě vzdychal a kopal nohama. Vytáhl jsem z něho vajíčko a vzápětí do něho strčil prsty a obkružoval mu nitro. Sténal a vzlykal.

Uchopil jsem mu pevně pytlík a ten krásný a vytoužený klacek jsem mu ocucával a kouřil. Vzpínal se a prohýbal jako luk.

„Piťu, Piťu, už me ňetrap, vyjeb me.“ Celé tělo se mu chvělo.

Poklekl jsem k jeho zadečku, k jeho panickému zadečku, bude to pro něj premiéra. Můj ocas bude jako první prozkoumávat jeho krásnou dírku. To mne vzrušilo na maximum. Bambuli jsem měl na prasknutí, bál jsem se, že až do něj zasunu, tak okamžitě vystříknu. Vzal jsem lubrikant a promazal jsem si důkladně klacek i jeho dírku. Měl ji dostatečně připravenou a má bambule se otírala kolem dírky. Pevně sevřel víčka a zuby sevřel spodní ret. Pomalu jsem napřímil klacek a zatlačil žalud do dírky. Krásně do ní vklouzl, ta se za ním okamžitě sevřela. Pohladil jsem mu bříško jemně porostlé chloupky. Trochu se uvolnil, otevřel oči a uculil se.

Usmál jsem se na něj. Kývl jsem hlavou, pomalu jsem se do něj soukal a on jen jemně vrněl. Pomaličku se jeho tělo zachvívalo, až se dostalo do jemného třesu. Užíval jsem si to pronikání, bylo to i pro mne velice vzrušující. Měl jsem obavy z předčasného vyvrcholení. Nechtěl jsem ale nasazovat si škrtidlo. Doufal jsem, že se ovládnu a dostanu se zdárně do cíle. V jednu chvilku jsem měl namále, ale ovládl jsem se. Piťo mi vůbec nepomáhal, chvěl se a škubal sebou, což mne dráždilo a dovádělo k šílenství. Byl jsem v něm celý ponořen a vyžíval jsem se v tom. Bylo to nádherné spojení. Vyčkával jsem, až trochu ustane mé nádherné vzrušení a také Piťovo, který se stále chvěl a sténal. Když jsme se trochu oba zklidnili, přizvedl jsem ho a líbal, vášnivě a divoce. Byl jsem ho žádostiv. Sundal jsem mu kroužek, jeho klacek byl na prasknutí, stačilo, že jsem mu olízal žalud, a vytryskl z něho nádherný gejzír. Neúnavně jsem znovu a znovu do něho vstupoval. Nebyl jsem schopen se ho nabažit. Když jsme ustáli v našem milování, už svítalo. Oba jsme byli nádherně zmožení.

Pro sestru, která měla odpolední, jsem na dveře nalepil lístek, aby mne dříve než v deset nebudila. Věděl jsem, že mi přesně v deset zabouchá na dveře, ale bez vyzvání nevstoupí.

„Do śmerci na hňeśňu noc nezapomňem,“ byla první Piťova slova po probuzení.

Pohladil jsem mu tvář, políbil jemně na ústa. Koukal jsem se mu do očí. Měl je také zelené, ale kolem zornice měl na duhovce zlaté, nebo spíše rezavé sluníčko.

Když vstával z postele, podlomily se mu nohy.

„Och, kurva, to bolí,“ zašklebil se.

„Zrob sebe výplach z odraźenu vodu, potom ci namascim dzirku s hojivu mascu.“

Když jsem otevřel dveře, na chodbě už jsem ucítil řízky. Sestra mi to dělá naschvál, ona je řízková a já, když přijedu domů, tak chci po mámě většinou halušky nebo jiná bezmasá starobylá jídla.

„Po obedze idzem do Prešova, ta ce zvežem ku śestre.“

„To budze fajňe, aspoň śe nebudzem terigac od vlaku s boľavu ricu.“

Chechtali jsme se.

Když jsem ho zavezl k sestře a pro jistotu doprovodil ke dveřím, jeho sestra po zazvonění na mne z okna volala, abych počkal.

Koukal jsem na Piťa, zda neví, co chce. Jen pokrčil rameny.

Otevřela nám dveře do paneláku a už mi strkala dvě velké tašky, zda bych je Piťovi neodvezl domů, ať se s nimi netahá vlakem, když jsem tu autem.

„Rád,“ usmál jsem se.

Jeho sestra byla také moc pěkná přirozená blondýnka s dlouhými vlasy. Celá jejich rodina byla blond, měli ještě staršího bráchu, ten ale byl trochu větroplach, záletník a pijan.

„Daco s obľečeňa som jim poopravovala, poprišívala gombičky, no a tak co bulo treba.“

„Šak ono od vlaku až tu ku vám na koňec sidliska, to fajný kus drahy.“

„Už žeby zme mali motor, bo som pokažde z teho ucahaná jak kúň.“

„Cilko! Tych pajtašoch, co chodza ku ocovi, zme s Piťom dakus zrovnali a priśľubili, že vám pomožu opravic dom. Ta naj tvuj Janko na nich dohľadně a povice jim, co a jak maju zrobic.“

Cilka se udiveně na nás dívala, pak se rozchechtala, až se za břicho popadala.

„Už bulo treba daco z nima zrobic, aľe Laci, ten patri ľem, co dze vypic a ulapic dajaku kydľu, než by śe dakus postaral.“

Laci je jejich nejstarší brácha, bydlí na dohled od jejich domu, ale jemu je jedno, co se tam děje.

„Sluchaj, Cilko. Já idzem nakupic daco pre sebe i pre našich. Marinka mi dala spisano co jej treba. Nechceš tyž isc sebe nakupic, aspoň ci to odvežem.“ Jen zamítavě pokroutila hlavou. „Cilko, znám, že po śvetoch sce śe vydali z peňeź. Poc ze mnu, budzeš mi robic aspoň šumný doprovod a já ci zaplacím nákup. Piťo ci dohľadně na dzeci. Pujdzeme do Cerrefouru do Košic, bo tam chcem dajake veci z Francii.“

Upejpala se. Ukázal jsem jí černou kartu se třemi třpytícími se brilianty.

„No, idzeme!“ Běžela se převlíknout. Ani jí to dlouho netrvalo.

Z toho, co viděla v obchodním centru, byla vyjevená. Bylo to něco úplně jiného než v ostatních super- a hypermarketech. Neustále jsem ji musel ponoukat, aby si brala, co chce, když jsem viděl, že se na něco zakoukala, tak jsem jí to hodil do vozíku. Za chvilku se už otrkala a nakoupila si, co ji lákalo. Doporučil jsem jí svou oblíbenou kávu. Koukala nevěřícně na půlkilové balení za čtyři stovky.

„Neznám ľepšú kávu. Tá mi najvecej šmakuje.“

Donutil jsem ji, aby si nakoupila i nějaké oblečení pro děti, pro sebe i pro Piťa. Vzpomněl jsem si totiž, jak přišel ke mně oblečen na zábavu. Také jsme jim vzali i hračky a laskominky, to je pro ně nejdůležitější.

Já potřeboval hlavně koupit telefon s faxem, abych nemusel běhat na statek. Bezdrátový Panasonic s dosahem pět set metrů byl můj vítěz.

Když jsme se vraceli, tak cestou jí to nedalo a lamentovala, jak mi to oplatí.

„Cilko, nerob sebe starosci, šak zme spolu rośli jak jedná rodzina. Vy sce jedli u nás a já u vás. Šak do hňeśka ani nemáme medzi sebu plot, našo dvory i zahrady buľi jak jedna, než brat tam nahnal ovce, ta muśel zrobic na zahradze ohradu.“

Domů jsem dojel zrovna k večeři. Nejdříve jsem nainstaloval fax na chodbě. Mámě se líbilo, že telefon je bezdrátový, a když jsem jí řekl, že s ním může chodit i po zahradě, byla nadšená. Navolil jsem tam také potřebná čísla a rychlé volby. Seznámil jsem je s obsluhou.

Bráchové téměř zbořili barák, když jsem jim podal tašky s oblečením pro ně. Vše v černé barvě. Hlavně džíny Levi Strauss a černé kožené křiváky.

Máma se pohoršovala, že vypadají jako chuligáni.

Po večeři jsme si pochutnali na francouzské kávě.

Sestra i maminka se předháněly chválou, jak je výborná.

„Tej śe žádná nevyrovná!“ konstatovaly.

Raději jsem před mámou neřekl, kolik stojí, to by jí určitě přestala chutnat.

Po večeři jsem se vydal k sousedovi s taškami s prádlem. Už když jsem procházel pod oknem kuchyně, zaslechl jsem hlasitý hovor. Tušil jsem, že tam má opět nějaké kluky. Nemýlil jsem se. Byli tam čtyři kluci, také jeden z těch, kteří podstoupili sexuální výcvik na umyvárně. Znal jsem všechny čtyři. Zaujal mne ale hlavně jeden. Krásně rostlý a vysoký blonďák s ostrými mužnými rysi.

Pozdravil jsem a zeptal se, zda neruším.

Dívali se na mne a nezmohli se na slovo, bylo zřejmé, že už věděli o tom, co se dělo předevčírem na statku.

Začali se uculovat.

„Miro!“ oslovil jsem toho vysokého a velmi sexy blonďáka. „Jak śe má ocec? Co robí?“

Krásně svůdně se uculil.

„Už sebe rychtuje mašiny na poľo.“

„Kukám, že mám tu nových adeptoch na výcvik.“ Podíval jsem se na toho kluka, co už to absolvoval. Ten nevěděl, kam s očima.

„Ta co? Chcece to oprobovac?“ uculil jsem se. Přikývli na souhlas.

„Dobre vtedy, veźmi jich do kupeľni a ukáž jim, jak śe pripravic. A šicke, i vy ujku!“

Ten se nadšeně zašklebil. Mně už ocas šel prasknout, když jsem si pomyslel na Mira. Jeho děda a moje bába jsou sourozenci, takže naši otcové jsou bratranci. Jeho otec Tomáš byl nejhezčí a nejvíce sexy chlap ve vesnici a Miro byl po něm. Tomáš vlastnil mlátičku obilí a v létě chodil po statcích mlátit obilí. Byl vysoký a urostlý, svalnatý, široká ramena, ostré mužné rysy tváře, blond vlasy, chlupatá prsa a věčný úsměv na tváři. Vždy jsem se nemohl dočkat, až přijede mlátit obilí k nám. Nadšeně jsem ho pozoroval, jak připravuje mlátičku, usazuje do dolíku obří motor, stabilák na pohon mlátičky. Motor měl nahoře na nasávání vzduchu takový hrnec s dírkami, kam vždy vhodil zapálenou žlutou tyčinku. Obdivoval jsem ho bez dechu, když se předklonil, zapřel a uchopil kliku, aby roztočil mohutný setrvačník stabiláku a ten mu vždy spolehlivě párkrát zabublal a pak se rozeřval na celou vesnici. Tváře mu při startování zrudly a svaly se napjaly, to byla podívaná. Vyladil otáčky a pak si spokojeně oddechl. Občas kalafunou protřel šajbu – řemenici, aby řemen neprokluzoval. Zdržoval se poblíž, pomáhal chlapům s plnými pytli obilí. Házel je, jako by nic nevážily, a to každý měl přes padesát kilo. Mohl jsem na něm oči nechat a on se mnou laškoval, občas mne i pohladil. Snad jsem u toho i vrněl. Já byl v té době malý kluk, osm devět let, o sexu a sexuální touze jsem neměl ponětí, ale těch blažených pocitů z jeho blízkosti jsem si užíval.

Kluci se svlékali a odcházeli do koupelny, já mezitím šel domů pro tašku s pomůckami. Když jsem se vracel, pro jistotu jsem zarýgloval vrátka a zamkl vchodové dveře, aby nás nikdo nepřekvapil. Kluci za chvilku postupně vycházeli z koupelny a já je ihned, než se stačili vzpamatovat, ustrojil. Každý dostal okamžitě pouta na ruce za zády, oči jsem jim převázal kusem prostěradla a do prdelky vsunul vajíčko zapnuté na minimum. Jen co byli takto ustrojení, ocasy jim topořily. Je to velmi vzrušující pocit, když máte zavázané oči a jste v očekávání sexuálních hrátek. V dírce vám jemně vrní vajíčko, ocas se vám vzpíná a nemůžete se ho ani dotknout, natož si ho vyhonit. Miro byl bezpochyby nejhezčí kluk ve vesnici a vůbec i jeden z nejhezčích kluků, co jsem znal. Už když jsem mu zasouval vajíčko do krásné chlupaťoučké dírky, jsem měl sto chutí ho nemilosrdně vymrdat jako nějakou děvku.

Postavil jsem je do řady vedle sebe, ocasy všem krásně trčely, bambule se leskly a jemně ronily. Všem jsem postupně promnul koule a chvilku ocucal ocasy. Jeden hezčí než druhý, ale nejhezčí a největší patřil Mirovi. Soused byl hned po něm. Olízával jsem jim bradavky a jemně je dráždil zuby. Postupně se jim zduřely a pěkně zbarvily. Musel jsem jim nasadit škrtící kroužky, protože jejich nadšení pro hrátky se dostávalo do vyšších obrátek a já si je chtěl ještě užívat. Promazal jsem jim dírky a zašpuntoval análními kolíky. Mírně jsem přidal na vibracích vajíček. Lehce sebou škubali a chvěli se.

Tři kluky jsem posadil na pohovku, další dva si před ně klekli a dostali za úkol obdělávat jejich ocasy. První z kraje seděl Miro, jeho ocas jsem si vzal do péče já. Jsem sobec, nikomu ho nedám. Chtivě jsem mu slízával ronící šťávu a on se při tom vzrušeně vzpínal. Chvilku jsem mu ocucával žalud, nádherný, napnutý a žhavý. Pak jsem mu podráždil uzdičku a pomalu se posouval po silně vystouplé trubici až k míšku. Nedočkavě jsem ho vcucnul do úst a jazyk už mu masíroval koule. I když mi zaplňovaly téměř celá ústa, dařilo se mi je převalovat a pohrávat si s nimi. Ruce mi zabloudily na jeho bradavky a zlehka jsem mu je prsty masíroval a svíral. Pozvolna mu tvrdly a vystupovaly. Pokojem se rozléhaly slastné vzdechy a sténání. Kluci také nezaháleli a pečlivě své protějšky lízali, cucali a kouřili. Bylo na nich znát, že z toho mají potěšení a vzrušuje je to. Pojal jsem do úst lesklý a hlaďoučký žalud. Jazyk okamžitě kontroloval kol dokola tvrdý ráfek. Klacek mu vzrušeně škubal. Pomalu jsem si ho soukal do úst, zvědav, zda ho pojmu celý. Vešel se do mne, ale být o milimetr delší, asi bych se už dávil. Měl jsem ho odměřený, a tak jsem se vehementně věnoval jeho kouření. Ještě nikdy mi takto rychle hlava nekmitala. Jeho bambule se určitě zvětšila, podíval jsem se na ni a měl ji napjatou na prasknutí, tmavě zbarvenou, a sténal a kňoural.

„Vybuchňem!“ zařval.

Pevně jsem mu sevřel prsty ocas těsně za žaludem a jeho napětí ustoupilo. Klidně povzdechl. Teď už jsem do svých hrátek s ocasem zapojil i prsty. Jednou dlaní jsem mu masíroval a jemně honil ocas, druhou jsem opečovával pytlík a koule. Jemně jsem mu ho hnětl a žongloval s varlaty. Ústa a jazyk se věnovaly olizování šťávy ronící se z ocasu.

„Budze zmena,“ upozornil jsem je na změnu poloh.

Sedící kluci vystoupili na pohovku a poklekli s vyšpulenou prdelkou. Vyndal jsem jim kolíky. Jejich protějšky jsem tvářemi nasměroval na špulící se dírky.

Kluci neváhali, věděli, jaký je jejich úkol, a s vehemencí se pustili do díla.

Byli překvapení, když se jim jazyky zabořily do šlehačky pokapané čokoládovým dipem. Já jsem Mirovi jenom zvedl nohy a mírně je překlopil. Vyndal jsem mu kolík i vajíčko a okamžitě se na mne usmívala jeho nádherná rozeta a špulící se dírka. Také jsem mu na ni stříkl šlehačku a dip. Neváhal jsem pak ani na okamžik a věnoval jsem jí veškerou pozornost. Jazyk po ní rejdil a dráždil, olizoval a šťoural. Dírka pulsovala a chvilkami se otevírala. Jazyk nelenil a snažil se vecpat do té malé štěrbiny. Otevírala se více a více a zase zavírala. Zase jsem mu ji postříkal trochou šlehačky a žaludem jsem mu ji roztíral po roklince. Pak jsem žaludem jemně tlačil na dírku, ta se trochu otevírala, ale na vstup to nestačilo. Opět se do díla zapojil jazyk, očistil mu celou roklinku od šlehačky, Miro se u toho kroutil a svíjel, sténal a kňoural. Do dírky jsem vnořil prsty a ty zkoumaly její průchodnost. Zastrčil jsem je co nejvíce a jemně mu šimral nitro. Trefil jsem se a Miro už hekal, škubal sebou, třásly se mu nohy. Prsty jsem mu obkružoval dírku a snažil se ji co nejjemněji, ale co nejvíce rozevřít. Stříkl jsem mu do dírky trochu šlehačky, ta se rychle sevřela. Po chvilce lízání se opět otevřela a Miro sténal rozkoší.

Dírka již byla pěkně připravená přivítat mého ptáka a ten nelenil. Žaludem jsem mu chvilku otíral rozetku, a když se dírka otevřela více, vklouzl dovnitř. Miro překvapením vyhekl, ale uculil se a zavrněl.

„Já eśči v sebe nikého ňemal, ta me ňeroztarhni,“ prohlásil trochu bázlivě.

Přizvedl jsem mu hlavu a naklonil jsem se k ní.

„Ňebuj śe, já nerobim boľesc, ľem mučím z rozkošu.“ Vášnivě jsem ho políbil, jemňe jsem ho kousl do spodního rtu. Olízl se a uculil, přesně jako to dělával jeho otec. To mne vydráždilo ještě více a měl jsem chuť do něj vrazit svého nabijáka. Naštěstí jsem si včas uvědomil, že jeho dírka je také netknutá, a tak jsem opatrně a pomaličku do něho vstupoval. Lehce sebou třásl a lapal po dechu. Můj ocas zdolával jeho dírku, až dosáhl maxima. Vyčkal jsem chvilku a moje bambulka se z pocitu vítězství napínala, ale já jí nedovolil stříkat a ovládl jsem její touhu. To ale vydráždilo Mira, třásl se jako osika a chtěl něco říci, ale jen jakoby jektal. Když se po chvilce uklidnil, promluvil.

„Ty máš aľe kokocisko, šak ho mám skoro v žaludku,“ promluvil třaslavým hlasem.

„Dobre ci, ňebolí?“

Jen zavrtěl hlavou. „Ta to šumne, chviľu tak zostaň.“

Na to má bambule opět reagovala a vzpínala se. Miro zahekal a slastně se culil.

Po chvilce spočinutí jsem mu projížděl pozvolna dírku a postupně zrychloval, až jsem se dostával do varu a bušil do něj. Sténal a hekal, intenzita jeho zvukových efektů se také zvyšovala úměrně mým přírazům.

Za chvíli už řval a kvílel, házel hlavou. Pozvolna jsem zpomaloval své přírazy, nechtěl jsem ho vystříkat a on měl nasazený kroužek, takže nemohl. Vystoupil jsem z něho a položil mu nohy na zem.

Klukům jsem ohlásil změnu. Teď jsem jim nasměroval ocasy na dírky a zastrčil do nich žaludy.

„Teraz co najpomalejši do nich zašturce, ňež sebe na vás zvykňu. Potom už podľa sebe, jak chto budze chcec. Rešpektujce jeden druhého.“

Kluci už byli pěkně napnutí, bambule měli všichni pořádně nalité a fialové.

Rozvázal jsem Mirovi ruce a sundal hadr z očí. Uculil se a vrhl se na mne. Přisál se na má ústa jako pijavice, vášnivě se mi zakusoval do rtů a ruce mi masírovaly klacek a koule. Po chvilce se posadil a kochal se pohledem na mém ocasu.

„Piťu, ty máš porádného chuja, vekšeho má ľem Mačkin chvust.“ Rozchechtali jsme se. Mačkin chvust, Kočičí ocas, byla přezdívka jednoho dědka z vedlejší vesnice, který měl ocas asi tak ke kolenům. Jednou jsem ho viděl sedět nahého na břehu řeky a jak si něco šmudlal mezi koleny. Když jsem k němu došel blíž, tak jsem zahlédl, že si myje ocas. Skutečně, neuvěřitelně obrovský, jako předloktí dospělého chlapa, se sevřenou pěstí. Přezdívku dostal jako malý kluk, když měl ocásek dlouhý a tenký jako kočičí ocas.

Miro neotálel a chtivě pohltil mého ptáka a náruživě ho kouřil, olizoval a cucal. Olizoval koule a nemohl se nabažit olizování mé bambule. Ronil jsem šťávu a on ji se slastí vysával. Kouřit uměl hezky a ocas se mi napínal připraven vystříkat mu mandle.

„Chceš me okoštovac?“ zeptal jsem se ho. Uculil se a pokýval hlavou.

Dlouho nečekal, pár přírazů a už jsem mu vystříkával mandle a pumpoval do něj semeno. Asi v tom měl praxi, stačil to pěkně polykat a ani se nezakuckal. Culil se a důkladně mi olizoval ocas.

„Máš fajne geňo.“

„Chalani, stridačka.“

Kluci, kteří leželi, se postavili, ti kteří je obdělávali, se posadili a nabídli jim na oplátku k hrátkám své ocasy. My s Mirem jsme toho využili, zaklekli jsme si k ležícím klukům a nabídli jim naše ocasy. Neváhali a už nám je ocucávali, sáli, lízali a kouřili. Miro se slastně uculoval, a když uviděl, že tomu svému dráždím bradavky a hladím prsa, také to dělal svému klukovi.

Za nějakou chvíli si Miro lehl na záda, opět chtěl, abych mu obdělal díru.

„Vyjeb me eśči, to bulo tak šumne,“ culil se.

Zalehl jsem ho a chtivě líbal, jedna ruka si hrála s jeho ocasem a druhá zase s bradavkami. Sesunul jsem se a ústy mu podráždil bradavky. Líbáním jsem se posouval až k ocasu, ten byl pěkně napnutý a žhavý. Žádostivě jsem si ho zasunul do úst a jazykem okružoval kolem ráfku. Promnul jsem mu koule a vyzvedl nohy. Ocas se mi při pohledu na jeho dírku vzepjal a zhoupnul se. Jazyk překontroloval prostupnost dírky a žalud se už nedočkavě do ní cpal. Už byl protažen, a tak jsem ho bral dost razantně. Hekal a házel sebou, už nebyl spoután za zády a mlátil rukama kolem sebe, málem nafackoval klukovi vedle. Občas jsem hodil okem po sousedovi, ten si v ničem nezadal proti klukům, byl stejně potentní a bylo znát, že i zkušenější. Ocas měl moc pěkný, zářivou lesklou bambulku vystavoval na odiv. Uměl se hezky milovat a také to klukům dokonale předváděl.

Zvedl jsem Mirovi jednu nohu a položil jsem si ji na rameno, natočil se tak trochu na stranu a můj ocas se dostal do jiného uhlu. Řval jako pominutý, že se chce vystříkat. Zvolnil jsem a řekl mu, že za chvíli, ale vystříká někomu dírku. Natěšeně se zaculil.

Kluci vystřídali polohy a už obdělávali dírky kamarádů. Když už byli znavení, nechal jsem je, aby na obdělávané kluky zalehli, a my jsme s Mirem obdělávali jejich dírky. Miro se uculoval, že konečně také zasunul do dírky. Všichni už jsme byli pěkně upocení, jako v sauně. Usoudil jsem, že se dostáváme do finále. Oznámil jsem to klukům. Spustili halas a pískot. Uvolnil jsem všem ruce, oči ale zůstaly zavázané. Všechny jsem uložil na záda, přizvedli si nohy a přidržovali si je rukama. První začal obdělávat dírky Miro. Vzhledem k tomu, že jich bylo jen pár, tak do každého měl zasunout asi dvacetkrát, plus mínus. Před posledním si sundá škrtící kroužek a vystříká ho.

„To i tebe mám ojebac?“ zeptal se. Pokroutil jsem hlavou. Asi byl zklamán, ale už bušil do souseda, ten byl první na řadě. Já neodolal a při tom, jak do něj bušil, pohrával jsem si s ocasem Piťova otce. Měl moc pěkný napnutý žilnáč. Párkrát jsem mu ho i olízal od ronící šťávy. Když s ním Miro skončil, tak jsem do něj vstoupil já. Byl dost překvapen mou velikostí, znal své kluky, tak věděl, že takovou velikost nemá žádný z nich.

„Piťu, ty śi jebač pervej tredy!“

Uculil se a užívali jsme si toho oba. Měl moc pěkné tělo, nádherné bříško. Hladil jsem mu ho a pohrával si s bradavkami, čechral chloupky. Než jsem se přesunul na dalšího kluka, promnul jsem mu koule a pevně sevřel půlky. Ty měl také moc pěkné, pevné a chlupaté. Myslím, že se mi o něm bude občas zdát.

Miro došel k poslednímu klukovi a sundal si kroužek. Dlouho do něj nebušil, než zařval a naplnil jeho nitro. Byl hezky znaven a houpavě se došoural na své místo. Jelikož po něm jsem obdělával kluky já, měl jsem ho vystříkat, ale já si ho chtěl nechat na později. Vystříkal ho soused. Teprve po vystříkání si mohli rozvázat oči. Všichni byli krásně zmožení, rozvalovali se na pohovce. Všichni se vystříkali a byli vystříkáni. Po chvilce odpočinku jsem je po dvou hnal do sprchy a upozornil, aby šetřili teplou vodou, ať zbyde pro všechny.

Já šel jako poslední s Mirom, schválně. Chtěl jsem ho ještě jednou, tak jsem mu nejprve hezky vypláchl z dírky sousedovu nadílku. Již při jeho očistě se mi ocas vzepjal v očekávání hezkého mrdu. Protřel jsem ho sprchovým gelem a už se dobýval do jeho nitra. Miro se krásně kroutil, ale dával si pozor, abych z něho nevyklouzl. Užíval si to a špulil na mne tu nádhernou prdelku. I Marilyn by mu to záviděla. Rukama jsem ho podebral v podpaží a uchopil za ramena. Bušil jsem do něj bez milosti, ocas se mi vzpínal, hrozil explozí. Snažil jsem se to co nejvíce oddálit, ale už jsem to nemohl déle vydržet.

„Trim śe!“ zařval jsem.

Zvedl jsem mu jednu nohu ke svému rameni a za mohutného řevu jsem mu vystříkal nitro. Na tom klukovi mne vzrušovalo všechno, nejvíce ale jeho krásný úsměv a podoba s otcem, do kterého jsem byl zamilován už jako maličký kluk. Počkal jsem si a dostal jsem ho.

„Ty śi jak bujak! Já už ňemožem ani stác na nohoch,“ culil se.

Kluci se sousedem se na nás uculovali a popíjeli studené pivo.

„Nerozbili sce mi kúpeľňu?“

Loučil jsem se s nimi a zeptal se, zda někdo nechce doučování. Jen se spokojeně culili.

Když jsem ulehal, pomyslel jsem na to, že je to první noc, co jsem u rodičů a budu spát sám. Najednou jsem uslyšel lehké zaklepání na okno. Odhrnul jsem závěs a za oknem se na mne culil Miro. Zašel jsem ke vchodu a otevřel dveře.

„Možem ku tebe?“ zeptal se nesměle, trochu prosebně.

„Poc daľej.“

Jen co jsme vešli do pokoje, vrhl se na mne a žádostivě a lačně mne líbal. Rukou mi jezdil po těle, než skončila v rozkroku a mnul mi ocas a koule. Já byl již v boxerkách, tak jsem mu řekl, aby se také svlékl, a já jsem nám mezitím nalil skleničku koňaku. Usrkávali jsme koňak a naše ruce chtivě bloudily po těle toho druhého. Ulehli jsme v objetí a líbali se, hladili a ožužlávali si navzájem střídavě bradavky. Měl pěkné velké koláče kolem bradavek, to se mi u chlapů moc líbí a vzrušuje mne to. Hrál jsem si s nimi a vyžíval jsem se v tom. Zase mi vytál v mysli jeho otec, také měl takové bradavky, a už jsem byl jak z ocele. Pomyšlení na jeho otce na mne působilo jako afrodiziakum. Až jsem se z toho pomyšlení zasmál.

„Čemu śe śmeješ?“

Pokroutil jsem hlavou. On se ale nedal a vrtal do mne. Tak jsem mu vyprávěl, jak jsem se jako malý kluk zamiloval do jeho otce. Jak jsem ho obdivoval a jak on je mu moc podobný a neustále mi ho vším připomíná. Pobaveně se zaculil.

„Ocec je tyž porádny bujak, asi jak ty. Paru raz som ho i vidzel, bo un śe dajak ňehaňbi. Často i teraz z mámu do teho buša jak na jurmaku cigáňi do bubna, ľem posceľe rapča.“

Rozřehtali jsme se, až jsem se lekl, že vzbudíme celý barák.

„S ňevlastným bratom Piťom sebe často robíme dobre. Un taky šikovny, vycica mi geňo, jak malé ceľe krávu. Chcel po mňe, žeby som mu šturil chuja do dziry, aľe nedarilo śe nam, bo zme to ňeznali jak. Teraz kedz śi mi to ukázal, ta to vyskušáme, ten śe poraduje.“ Culil se a těšil.

Tomáš, jeho otec, si vzal jeho maminku jako svobodnou matku, u nás se jim říká „prespanka“, dost si za to po vesnici od drben vytrpěla. Nemanželským dětem se zase říká „kopirdan“. Tomáš vyženil kluka, kopirdana Štefka, Štefana, zdrobněle pro malé dítě Piťo. Je to pěkná motanice. Jaká je podobnost Piťa a Štefana? Žádná. Piťo je zdrobnělina od maďarského Pišta, jenže to také není to pravé jméno. Maďarsky Štefan je Ištván, nějakou přesmyčkou a zkomolením vznikl Pišta, Piťo či Piťukám. No a aby toho nebylo málo, tak i na Slovensku vznikají různé obdoby toho jména, takže si přidejte ještě Števa, Štefča, Štefi atd. Když jsem nastoupil do školy do první třídy a všichni jsme se měli postavit a představit, když učitelka přečetla naše jméno, tak jsem se nepostavil. Přečetla mne jako Štefan. Když mi vytkla, že jsem nevstal, tak jsem jí vysvětlil, že nejsem Štefan, ale Piťo. A bylo to.

Od té doby se vždy vztekám, když mne někdo oslovuje nějak jinak, než jsem se mu představil. Proto jsem pak asi v deseti letech přijal další jméno při biřmování – Šimon. Když mi mělo být patnáct, tak jsem si s tetou, která vedla matriku, domluvil, aby mi to jméno zapsala jako druhé. Přikývla, ale museli mi to podepsat rodiče. Nějakým nedopatřením, nepozorností nebo čím, zapomněla na háček a mně v občance zazářil SIMON. Tato varianta se mi zalíbila a od té doby jsem ho začal po každém vyžadovat. Pro naše sice zůstanu stále Piťko, popřípadě Štefko, ale jinak vyžaduji oslovení Simon. Stejně jsem neměl vyhráno, i s tak nenáročným jménem jsem měl občas potíže a připisovali mi na něj háček jako Šimon. Ne že by se mi to jméno nelíbilo, koneckonců původně jsem si ho vybral sám. Trval jsem na tom, že se jmenuji Simon a na Šimona nereflektuji a také nic s tímto jménem nepodepíši. Jednou jsem u Bati vytočil prodavačku při podávání reklamace tak, že roztrhala vzteky blok s reklamačními protokoly. Mohla si ale za to sama, nejdříve dvakrát špatně zapsala mnou reklamované vady a pak potřetí mi zkomolila jméno. Tak jste se konečně dozvěděli, proč jsem jednou Simon, jindy Piťo či Piťko, pak Štefko nebo Šimi, jak mne začali oslovovat spolužáci. Nechápu, proč každý má snahu vám přetvářet jméno. Ten boj je jako s větrnými mlýny, občas už také rezignuji.

„A znaš, že zo Štefkom zme tyž rodzina. Jeho ocec je muj bratraňec.“

„Nikda zme o tým nehvareli, myśľel som, že oca ňepozná, bo méno má po mame.“

„Má ňeľem méno po mame, aľe i také šumné bľiskavé oči má po něj a tyž je taky šumný jak ona, no a i taky malý.“

Rozchechtali jsme se, protože Štefko byl skutečně nevelký, tedy proti nám ostatním, ale moc pěkný, milý a věčně vysmátý. Jeho biologický otec, můj bratranec, byl také moc pěkný, ale jako by nepatřil do naší rodiny. Byl z dvojčat, oba byli hodně urostlí, ale to bylo vše, co měli společné, on trochu zasmušilý, chlupatá hruď a vlasy neskutečně černé jako havraní peří, jemně kudrnaté. Jeho dvojče, blonďák s rovnými vlasy jako dráty a věčně vysmátý. Byl to brácha mé sestřenice Anči, které jsem říkal teto, protože byla starší než moje maminka, a u které jsem bydlel. To, že Štefko je jeho syn, jsem se jednou dozvěděl náhodou. Konec jejich zahrady navazoval na naši, kde jsme měli velkou hrušeň. Jednou jsem na ní česal hrušky, když se na jejich zahradě hádala teta s bratrancem. On si tenkrát chtěl Anču vzít, když mu řekla, že čeká Štefka, ale teta s tím nesouhlasila a on hlupák si ji nevzal. Tohle bylo asi v době, když Štefkovi bylo asi deset let, a jeho maminku si vzal Tomáš za manželku. Zajímavé, že jeho biologický otec se také jmenoval Tomáš.

Od té doby jsem tetu neměl rád.

„Ta mi privedz dakedy Štefka, naj ho tyž zaučím.“ Přikývl a culil se.

Dopili jsme koňak a opět se políbili. Ulehli jsme proti sobě, líbali se a hladili, objímali, hráli si s ocasy a koulemi. Nemohl se nabažit mého ocasu a já toho jeho, proto jsem se otočil a mohli jsme se tak věnovat jeden druhému. Prožívali jsme nádherné souznění. Držel jsem v rukách jeho pevné, krásně vytvarované půlky a čechral na nich hebké chmýří. Prsty se vždy nechaly zlákat do jeho roklinky, kde také čechraly jemné chloupky a lustrovaly jeho rozetku a povolnost dírky. Miro se otočil a vystrčil na mne vyzývavě prdelku. Můj ocas už byl jako ze žuly a nekompromisně se dral do jeho dírky. Jen jemně vzdechl a pak slastně sténal, když můj klacek jako motorový píst jezdil v jeho útrobách, klidně, jemně, v pravidelných intervalech. Objal jsem si ho v pase a ruce se mohly věnovat jeho klacku. Naše vzrušení se pomalu stupňovalo. Vydrželi jsme takto dlouho. Jednou rukou jsem ho hladil po chlupaťoučkém břiše. Miluji pevná chlupatá bříška, vydráždilo mne to, vzepjal jsem se a tvrdě přirazil a stříkal a stříkal do jeho útrob. Já se hluboce předklonil a vsál jsem mu ocas do úst, jemně mu sevřel koule, a ani jsem nečekal a už mi plnil ústa svou smetanou. Po dnešním večeru sice v nás moc toho nezbylo, ale to vzrušení a prožitek stály za to.

Ráno jsem se vzbudil s ocasem v jeho dírce, nebyl už z ocele, ale stačilo pár přírazů a probral se z letargie a rychle nabýval na objemu. Miro se probral, pootočil ke mně hlavu a uculil se. Políbil jsem ho.

„Idzeš do roboty?“

„Hej, aľe až na nočnu.“ Dělal údržbáře v nemocnici v Prešově a drželi tam celodenní pohotovost.

Ještě jsme se hezky asi hodinu milovali. Slyšel jsem, jak odchází máma do práce. V té době dělala také v Prešově v pekárně. Když dělala noční, tak nám vždy přinesla k snídani čerstvé křupavé rohlíky. Táta, ten už byl určitě pryč, odcházel po třetí, šel podojit krávy do JZD v sousední vesnici. Dělal to jako záskok, když někdo čerpal dovolenou. Vstali jsme před sedmou a zašli do sprchy v prádelně. Věděl jsem, že sestra tam nevejde, zejména když přes okénko vidí, že se tam svítí, to ví, že se sprchuji. Ve sprše jsme si to opět rozdali, trvalo nám to přes hodinu. Pozval jsem Mira na snídani. Trochu se ošíval, že co řekne sestra, že u mne spal.

„Co by, možno śe ce tak akurát opýta, jak śi śe vyspal.“

„Dobré ráno!“

Sestra také pozdravila a neopomněla se zeptat, jak jsme se vyspali.

„Vydzíš ňe, do ružova.“

Chechtali jsme se všichni tři. Bráchové už byli také vzhůru a přiřítili se. Sestra nestačila dělat palačinky, tak jsem jí pomáhal je aspoň potírat. Mám je nejraději se smetanovým tvarohem. Vzpomněl jsem si na šlehačku a čokoládový dip, tak jsem pro ně zaběhl k sobě do pokoje. Sestra se už ani nedivila, věděla, že v poslední době jsem se přeorientoval na čokoládu, smetanu a šlehačku jsem miloval vždycky. Nejvíce kysanku, tu jsem jedl místo jogurtu.

„Hlavňe s týma tvojíma srágorami nezaśviň sedačku abo koberec, naj ňemuśím tepovac.“ To jsem věděl, že nerada tepuje, a také nerada vysávala. Teď, co nebývám doma, určitě vysávají bráchové. Jistě si je nějak uplácí. K palačinkám jsme měli moje oblíbené kakao, silné a sladké. Když ho Miro ochutnal, uculil se.

„To jak rozpuśčena čukoláda.“

„Dobré, ně?“ Přikývl.

Po snídani jsme poklidili, bráchové někam vyběhli, asi za kamarády. Miro se také rozloučil.

S Mirom jsme si vždy zařádili, když jsem navštívil rodiče. Bohužel asi pět let poté ho na nejfrekventovanějším místě uprostřed vesnice na přechodu srazilo auto a byl konec. Zůstala po něm krásná mladá vdova a dvě malé děti, mladšímu nebyl ani rok. Mirovi bylo čtyřiadvacet let. Osud byl krutý.

Stále mám v počítači jeho obrázek a pokaždé při pohledu na něj roním slzy.

***

Se sestrou jsme si později dali kávu a povídali, řešili běžné starosti.

„Mohla by śi zrobic dajaky jednoduchý zákusek, kedz prídze ten Bélla s ocom, naj jim máme co ponuknuc ku káve.“ Přikývla. Přemýšlela, co asi.

„Zrobim ten medový krémeš, ten rýchlo hotový a každému šmakuje.“

Ten miluji, je to takové tenoučké medové těsto asi jeden centimetr tlusté, je to jako jemně navlhlá sušenka, není to lístkové těsto. Pak je klasická náplň vanilkového sladkého krémového pudinku a jen jemně posypaný moučkou. Má to vypočítané vždy na čtyři pláty, dnes ale udělala osm, aby jim mohla dát také něco s sebou. Pořídila si velkou troubu, do které se vejdou čtyři plechy. A jelikož těsto je tenoučké, jen tak, aby se rozlilo a pokrylo plech, tak jsou pláty i rychle upečené. Za chvilku už sázela druhou várku. Já zdrhnul, určitě by chtěla, abych míchal pudink, a já nesnáším stát u sporáku. Za chvilku jsem už slyšel šlehač, to do vystydlého pudinku zašlehávala máslo. Už to bylo bezpečné, nehrozilo hlídání nebo míchání něčeho u sporáku.

„Já teho Béllu ani neuvidzim, bo už budzem v roboce.“

„Ta ci ho privežem ukázac do roboty.“ Rozchechtal jsem se. Plácla mne po zádech.

Odpoledne přijel Bélla s Petrem, otec řídil jejich Favorita a měli s sebou i strejdu jako dalšího řidiče. Byl jsem doma sám, tak jsem je vzal nejdříve na statek. Obdivně koukali, kolik je tam techniky. Kresny už měl připravené doklady od UAZu a také smlouvu na přepis. Béllův táta nevěřícně koukal na čtyřicet narovnaných UAZů, také na další techniku, zejména na Tatry. Objel si po statku pár koleček, aby ho vyzkoušel a trochu dostal do ruky řazení. Líbilo se mu to, posadil jsem k němu kresného, aby jeli k nádrži a natankovali plnou.

„Natankujce sebe i Favorita.“

Strejda se uculil a odjel.

Bélla se nevěřícně rozhlížel.

„To šicko tvojo?“ Přikývl jsem. „Ta to ci bába muśela dac dosc peňeź.“

„Bába mi peňeźi nedala a ani by som od ňej nevźal, bo mi teho dala i tak až veľo. Počítam, že eśči s tým budu starosci, až śe ostatňe doznaju, co mi šicko dala, a budu chcec z teho daco uchmatnuc. Dala mi ten zburaný statek, tam rozpadajúcu śe kuriu a v stredku valala sypaňec. Do teho šického treba vložic hromadu peňeź na opravu. No, aľe aby sce sebe nemyśľeli, že my dala ľem ruiny, ta mi dala i ľes, veľký palác v Prahe a pejc menších a žeby som śe mal dze kajac a modlic, ta i klášter s koscelom.“ Řehtali se jako koně.

„Co chceš robic s koscelom?“

„Šak ci hvarím, že modlic, to som vźal jako taku premiu pre pocešeňe babi, bo ona dosc nábožná i mama, ta naj majú radosc. Veľo to nestálo, a kedz śe me to omerži, ta to furt možem predac, abo dakemu venovac, štátu, církvi… No a vo Francii konzulát v Marseille, hotel a pejc bungalovy na Riviere. O praźninoch tam idzeme. Dúfam, že mace pasy, kedz ta sebe kukajce jich zrobic co najskorej.“

Padly jim čelisti. Nechtěli tomu věřit.

„Ty śi blázen!“ chechtali se kluci. To už přijel táta s UAZem, vyculený a spokojený.

„Ta dze dáme to víno?“ ukázal na Favorita. Ten musel drhnout podvozkem na každém sebemenším hrbolu, jak byl naložen.

„Zložíme to u nás, dáme sebe aspoň kávu a daco zakuśic.“

Odjeli jsme k nám a oni začali vykládat z kufru. Dva pětadvacetilitrové demižóny s cedulkami s označením sklizně. Pak vyndal dva pětilitrové.

„Ten je cseresznye pálinka a ten druhý je barack pálinka.“

To budou mít naši radost, táta, že to bude pít, a máma, že bude muset hlídat demižony i tátu, aby to nepřehnal.

Pak ještě vyložili čtyři bedny s láhvemi tokajského, každá jiný ročník po patnácti lahvích. Naštěstí to nebylo tak těžké, tak jsme je s kluky složili do sklepa, také jeden velký demižón. Druhý dám strejdovi Palymu, ten pak pro mne i do ohně skočí. Pálenky jsem dal k sobě do pokoje.

Pozval jsem je na kávu a předložil jim krémeše. Podivovali se, že to někoho napadlo dělat z jiného než lístkového těsta, a pochvalovali si ho. Petrovi se dělaly boule za ušima.

Bélla mi sdělil, že zůstává s Petrem a jede s ním do Tater.

Rozloučili jsme se se strejdou a Béllovým otcem, dal jsem mu s sebou krabičku krémešů.

***

Slovník:

ňeutrimal – neudržel * bars šumne – velmi pěkné * dagdze – někde, kdesi * pytám ce – prosím tě * ľem – jen * hňeśka – dnes * šicko – vše * mesco – místo * Ďoďo, Jožko – Jozef * zochabila – nechala * pojutru – pozítří * jutre – zítra * kuria – malé šlechtické sídlo * sypaňec – špejchar * do ňedzeli – do neděle * hvariš – říkaš, mluvíš * nevytrimem – nevydržím * chuja – ocas, penis * do śmerci – do smrti * terigac – trmácet * gombičky – knoflíky * motor – auto * pajtaše – lotři * povice – řekněte * dakus – trochu * daco – něco * dajaku – nějakou * dajak – nějak * dakedy – někdy * kydľu – sukni * šmakuje – chutná * mašiny – stroje * oprobovac – zkusit, vyzkoušet * šicke – všichni, všechny * zašturce – zasuňte * okoštovac – ochutnat * geňo – semeno * jebač – mrdač * bujak – býk * jurmak – jarmark, trh * rapča – vržou, praskají * ňehaňbi – nestydí * šak – vždyť

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (15 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (16 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (16 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (15 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (21 hlasů)

Komentáře  

+4 #2 Odp.: Znovu nalezená láska 28 – Dva paniciZ. 2024-03-07 10:11
Cituji Bamira:
Končím! V redakci je poslední kapitola, můžete se těšit. Už vás nebudu obtěžovat svými výšplechy. :-*

Vzhledem k číslům to pořád lidi čtou, i když to evidentně nepovažují za dílo roku. No a? 🤷‍♂️Jestli tě psát baví, piš, pro sebe, a pro těch třeba 500, kteří to každý týden otevřou. 👍
Citovat
-3 #1 Odp.: Znovu nalezená láska 28 – Dva paniciBamira 2024-03-06 14:36
Končím! V redakci je poslední kapitola, můžete se těšit. Už vás nebudu obtěžovat svými výšplechy. :-*
Citovat