Romány

Martin předal ze svých darů krásnou kůži zebry a několik antilopích pro výzdobu rytířského sálu. Taky Nicolas přidal pár senegalských zbraní a každý něco, co by ozdobilo novou zeď. Přijeli dost pozdě, tak se neponocovalo. Vyprávění si nechali na zítřejší den. Zato všichni ocenili horkou lázeň. Zdejší ženy se hned ujaly Cristely a Ludvík měl jako všude hned práci. Tady bylo možné užít si i lásky. To asi ocenili všichni. Nicolas měl i v novém křídle hradu svou komnatu. Všechno ukazoval Zdislavovi.

Také vše proběhlo. V katedrále byli jen ti nejbližší, ale venku je čekalo půl města. Zvěsti o Ludvíkovi se rozšířily z nemocnice. Doktor, co byl na konci světa. A přivezl si z Afriky manželku. Prý je to portugalská princezna. Ke všemu trochu přispěli i chlapci Alfred a Bernard. Jakuba se Zdislavem napadlo udělat z nich na svatbě pážata. Něco pochytili z řečí dospělých a něco si přidali. Ti byli vším nadšeni. Měli jako ostatní od koní místnost s postelemi a malým krbem. Otec Jeroným a pak mniši v klášteře je budou učit čtení a psaní.

I Najam, nyní Samuel s Fabriziem na Nový rok vyspávali. Zato si všechno vynahradili večer po lázni. „Snad dnes je vhodná chvíle,“ nejistě říkal Samuel. Poprvé si užívali úplné nahoty svých těl. Vonné olejíčky doplňovala zapálená myrha. Fabrizio pomalu seznamoval svého partnera se vším, co patří k mužské lásce. Hlazení, líbání těch nejintimnějších míst. Pomalu jejich hrátky provázelo oddychování až k slastnému úpění.

Druhý den se rozloučili. Přijali drobné dárky z vlny, hlavně šátky a šály. Taky osadníkům věnovali opis mapy oblasti, kudy pojedou na jih. Ukázali jim, jak v mapě číst. Vyrazili na sever a druhý den uviděli cestu z Marrákeše do As-Sawiry. Večer příštího dne se shledali s Lukášem a chlapci. Taky přišel Mauricio. Zítra příprava a loučení, další ráno se nalodí, pak poslední zastávka chalífátu, Agadir el-arba, rybářský přístav.

Dostali se i ke své další cestě. Jak stanovit místa a vzdálenosti na poušti a v horách. Všichni už znali astroláb, ale zde dostali Jákobovu hůl, o které se píše už v Bibli. Jakub se hned musel pochlubit, že ji zná. Vypadala jako dřevěný meč. Tyč s kolmým posuvným břevnem a stupnicemi. Vše funguje na podobnosti trojúhelníků. Kompas už také znali, ale tenhle, který dostali, byl mnohem dokonalejší. Nakonec nelitoval ani Nicolas. Dozvěděl se spoustu užitečných věcí a noci trávil se svým Zdislavem.

Lukáš zcela podléhal závrati jako vždy, když Martinova ústa pevně svírala jeho penis. Ruce zabořené ve vlasech sjížděly níž a mazlily se s ušními lalůčky, masírovaly krk. Při tom nechybělo mnoho a mohl o něj přijít. I o svěřeného Nicolase. Neutuchající vlny vzrušení zaplavily jeho tělo, když v sobě pocítil svého chlapce. Vnímal všechny jeho napínající se svaly, hluboké přírazy, stejně tak jako jazyk pronikající mezi zuby. Chuť, vůně jeho těla i trošku škrábající jednodenní strniště.

Když se po srdečném rozloučení vraceli po schůdkách ke člunům, Zdislavovi uklouzla noha. Nicolas jdoucí za ním ho chytil do náruče a otočil k sobě. Skoro se dotkli ústy. Oba zčervenali. Za nimi šel jen Jáchym s Hankem, v rukou koše proviantu. Jáchym něco řekl korejsky a oba se rozesmáli. Na pobřeží dorážely vlny. Zatím jen obvyklé. Přesto návrat trval déle, nejméně o půl hodiny. I rytíři pomohli s vesly.

Seděli na posteli vedle Jakuba. Martin si klekl a sklonil hlavu do Lukášova klína. Jak celou dobu toužil po tomto okamžiku. Ten držel jednou rukou spícího Jakuba a druhá skončila v černi vlasů. Pak vyzvedl svého milovaného chlapce k sobě. Teď byl on tím klečícím a po dlouhé době odloučení si dopřával nebeské slasti. Oba si pak lehli z každé strany k Jakubovi. Zítra si budou moci vychutnat celou lásku, jak bývali zvyklí. Jejich ruce se spojily nad Jakubovou hlavou. Zítra, jak úžasné a krásné může být tak obyčejné a všední slůvko.

Čeněk se zcela poddával Matějovu objetí. Vždyť je vše tak krásné cítit pronikání svého milence, poskytnout svůj nektar jeho chtivým ústům. Proč hledat něco víc? Ale stejně tak cítil, bude-li příležitost, nedokáže odolat až trýznivé touze po Johanovi. I Matěj vzpomínal na Simona. Uběhl půlrok, neobjevil se. Zato Hanka jeho Jáchym seznamoval neustále s novými způsoby lásky. Co taky jiného, vždyť byl k poskytování těchto služeb vychován. Rozhodně se oba dva nemuseli do ničeho nutit.

Bylo hned vidět, že se obránci stáhli k bergfriedu, kamenným hradbám a malé věži. Tam se také snažili dostat všichni rytíři. Po schodech malé věže na hradby se první probil Magar s Martinem, za nimi hned Hanek s Jáchymem. Taky Děpolt, Vítek a Lukáš. Z malých vrátek věže vyběhlo asi pět mužů s meči. Hned se vrhli na Magara a Martina. Ze střílny bergriedu zasáhly šípy Děpolta a Lukáše. Střelbou odpověděl Hanek, Vítek a Jáchym. Ten byl určitě úspěšný, přestože trefit se do úzké štěrbiny okna nebylo snadné. Ale ze střílny, kam směřoval jeho šíp, už další nevyšel.

Hankovi jeho exotickou lásku přáli. A ten? Nechal si od Ludvíka napsat pár krátkých vět, v latině i arabštině, o kterých si myslel, že bude potřebovat. Když se snažil něco z toho přečíst, jeho Jáchym mu dal prst na ústa, svlékl se a pomalu svlékal i Hanka. Pak si klekl nad něj a celé jeho tělo masíroval. Používal jednotlivé prsty i dlaně a lokty. Pokynul mu, aby se otočil. Totéž proběhlo, když ležel na břiše. Začal přejíždět po hrázi, mnout a nechat mezi prsty proklouzávat jeho varlata. Neomylně poznal, kdy přestat a kdy s ještě větší intenzitou pokračovat. To už se nedalo vydržet. Hanek strhl chlapce k sobě, přetočili se a pronikal do jeho těla. Stejně tak svým jazykem do na první pohled malých úst.

Na schodišti potkal jednoho z chlapců z hradiště, co budou topit místo Hanka a Čeňka. Vrátil se nahoru. U vědra s vodou uviděl konečně Davida. Odmotával poslední lokty černého sukna. Byl asi stejně vysoký, velmi štíhlý, ale nikoliv vyzáblý. Celé jeho tělo bylo seskupením svalů. Při každém sebenepatrnějším pohybu se vše na něm rozehrálo, jak struny na loutně. Připomněl mu olympijské běžce na staré řecké amfoře. Nádherné tělo. A rozhodně netrpěl žádným studem. Odložil smotanou látku. Aniž by si zakryl své přirození rukou, uklonil se a usmál.

Přistoupil k němu, vzal ho do náruče a vystoupil s ním po několika dřevěných schůdcích ke kádi. Pomalu ho spouštěl do vody, aby se pak sám přehoupl přes okraj jako bůh Pokušení. Všechny výhrady, pochyby, obavy mizely s prvními něžnými doteky. Čeněk ucítil Johanovy plné rty i jazyk pronikající do jeho úst. Zcela se poddal jeho vůli. Pak si ho otočil a pozvedl. Z malé poličky na kraji vědra vzal mýdlo a krouživými pohyby umýval jeho záda.