Romány

Lukáš vyndal z vaku zvlášť voňavý olejíček ze Simonových zásob. Jakub si klekl. Oba jej laskali na krásně tvarovaných půlkách jeho zadečku. Lukáš ho převrátil na bok. Vklouzl do milované štěrbinky bez sebemenšího odporu. To už Martin zaujal opačnou polohu vedle Jakuba. Ten si ho hned přitáhl, aby si vzájemně posloužili. Lukáš zrychloval a přirážel do hedvábného zadečku. Vzpomněl si na jejich první milování. Jak byl Jakub vyděšený, strachoval se, aby mu Martin neublížil. A dnes? To roztomilé mládě by se milovalo celou noc. Ještě trochu, žadonil, když už oba nemohli.

Martin klečel u něj. Vyhrnul jeho košili, sevřel rukou topořící penis. Obkroužil jazykem žalud, jemně ho stiskl zuby. Jeho ruce sjely až ke kolenům. Vnitřní stranou stehen stoupaly k bokům, aby se spojily v proláklině půlek. Vnímal tlak, záchvěvy i prudké vyvrcholení, Lukášovy tlumené výkřiky. Miloval střídání rolí, stejně jako on. Teď už se jeho napjaté tělo uvolňovalo, rozechvělé nadcházející slastí. Lukáš mu vše vracel, s vášnivostí i něhou.

Když chlapci dojeli na malou náves, viděli sice malé dřevěné pódium z několika koz a prken, ale žádné kejklíře. Na něm byla kláda a v ní dva mladíci. V kládě ruce a hlavy, nohy přivázané provazy. Nad nimi pacholek s důtkami. Vedle starší muž v kožené čapce, na koni, zřejmě zdejší majitel tvrze. U odsouzených mnich v sutaně převázané provazem, v ruce kříž. „Co udělali ti chlapci, čím se provinili, že je chcete bičovat!“ vykřikl Martin. Staré jizvy zabolely. „Jsou posedlí ďáblem. Propadli sodomii. Nakazili by i ostatní. Začni s bičováním!“ sípal mnich a kynul pacholkovi.

Teď je Lukáš na svém hradě, nemůže spát, touží po lásce, která se mu nabízí. Jen je jí najednou až příliš. Koho si zvolit? Cítil, jak bude zima krutá. Mrazy i nadcházejícím rozhodnutím. Nebo se objeví ještě někdo třetí? Prošel na chodbu, minul spícího Jakuba. V ruce nesl malou olejovou lampičku s držadlem. Pocítil prudký závan zimy. Začalo naplno mrznout. Viděl, že Martin zřejmě zatáhl závěs na okně, kudy vytahovali dřevo. I přes závěs výklenku prevétu byla silná kožešina. Otevřely se dveře. Vyšel Martin s Aurou.

„Tak to bude po tři roky náš nový domov,“ usmál se mladík. Jen v myšlenkách byl stále u toho chlapce a jeho psa. „Náš hrad Zvon,“ dodal jeho společník. Pomalu sjížděli neposkvrněným sněhem po cestě ke hradu, zatímco konec karavany byl ještě v lese.