Romány

Ještě jednou se rozhlédl, a když se ujistil, že kromě jich dvou, kteří se nacházeli ve vlastním světě, nikde nikdo není, poodtáhl gumu mých boxerek. Srdce se mi divoce rozbušilo, a pokud jsem do té chvíle nebyl rudý jako rajče, tak v ten moment už rozhodně ano.

Usadili jsme se k rezervovanému stolu v rohu místnosti a Nina se nadšeně zatetelila na židli: "To je tak vzrušující! Nikdy jsem na dvojitým rande nebyla."  "Z mých statistik vychází, že často lidi chodí na dvojité rande, aby si domluvili skupinový sex," řekl Mára neutrálním tónem, jako by mluvil o počasí.

Tentokrát bylo všechno jinak.

Přede mnou šla spolužačka Klára, kterou doprovázel její přítel. Každou chvilku měla jít na potítko, takže jsem se nedivil, že vypadala, jako by měla každou chvíli omdlít. On ji objímal kolem ramen, pokoušel se ji uklidnit a opakoval jí, "že se to učila tolik měsíců, tak není možné, aby to neudělala, vždyť to umí i pozpátku". No dobrý den, já se učil měsíc, z čehož první dva týdny jen velmi sporadicky. Jsem v prdeli. Další myšlenka, která se mi vloudila do hlavy, ačkoliv jsem se ji neúspěšně snažil vytlačit, byla, jak super by bylo mít s sebou taky takovou podporu. Toho určitého člověka, jehož objetí by mě udělalo nekonečně šťastným.

Do krku se mi nahrnula žluč. "Č-červená," vydoloval jsem ze sebe. "Omlouvám se, není mi dobře, musím… musím —" Vystřelil jsem na nohy a vběhl do koupelny. Prudce jsem za sebou zabouchl dveře, po cestě k záchodu ze sebe serval obojek, a jen co jsem dopadl na kolena k záchodové míse, vyzvracel jsem snad celý obsah svého žaludku. Dávil jsem se, žaludeční šťávy mě pálily v krku i nose a po tvářích mi stékaly horké slzy.

"Do hajzlu," vydechl jsem rozechvěle a skryl svou tvář do dlaní. "Ne, to ne…" Sotva jsem se držel na nohou, když jsem vyšel ven. Vytáhl jsem z kapsy telefon, který ukazoval, že bylo chvilku po desáté. Taktéž se dost ochladilo, takže mi v tom slabém svetru byla celkem zima, jelikož jsem se ale chvěl i tak, nepoznal jsem rozdíl. Nejistým krokem jsem se vydal k metru a snažil se uklidnit svůj dech, který se neustále zadrhával. Tlačilo mě na hrudníku, přímo bolelo, a já si nebyl jistý, zda to bylo těmi zadržovanými vzlyky, nepravidelným dechem nebo zlomeným srdcem.

"To nemůže bolet," prohlásil Oliver a zadek mi znovu zmáčkl. Frustrovaně jsem fňukl a nechal se od něj přetočit na záda. Až poté mou bolavou půlku pustil a sám se posadil, když jsem se po něm konečně neválel. "Uděláš nám kafe? Skočím se osprchovat," řekl a sklonil se ke mně. Zamžoural jsem na něj a oplatil mu polibek, který mi vtiskl na rty, než se svými rty přesunul níž. Letmý polibek na bradu, nad klíční kost, doprostřed hrudníku a nad pupík. Poté se ode mě odtáhl a konečně se vyhrabal z příjemně vyhřáté postele.

Chytil mě za očko obojku a já pohledem automaticky zkontroloval, jestli se na nás nikdo nedívá, i když na tom vlastně vůbec nezáleželo. Oliver za obojek prudce trhl a napomenul mě: "Na mě se dívej. Nestarej se o ostatní. Odpověz mi jasně a srozumitelně. Budeš v naprostém bezpečí a kdykoliv můžeme odejít, ano? Chceš jít dozadu?" "A-ano," vykoktal jsem. Umíral jsem zvědavostí.

Až po několika desítkách vteřin se mé tělo konečně uvolnilo, úplně jsem se do Olivera zapřel a hlasitě vydechl. Otřel mi břicho kapesníčkem, poté kolem mě ovinul své paže a pevně mě objal, čímž jen provazy kolem mého těla více přitlačil na kůži. Jakmile své sevření opět uvolnil, čekal jsem, že nás začne rozvazovat, místo toho mě jen hladil po těle a nechával nás stále svázané k sobě. A stejně, jak nás k sobě poutaly provazy, proplétalo se i něco uvnitř nás. Možná srdce, možná duše. Věřil jsem, že to také cítí. Musel.

Zabalil jsem se do velkého huňatého ručníku a posadil se do obýváku na gauč. Mlčky jsem čekal, než si Oliver sedne ke mně, a když tak konečně učinil, zůstali jsme v naprostém tichu ještě několik dalších minut. Nespěchal jsem na něj. "Trvá mi to, promiň," povzdechl si. "To nic, nespěchej na sebe," špitl jsem, ačkoliv jsem se chvěl zvědavostí. A nervozitou.

"Dobře, tak se nepřesuneme do postele," uchechtl se, jeho hlas pozbyl veškeré ospalosti. Přisál se mi rty pod čelist a pomalu se přesouval výš, až se dostal k mým rtům. Horlivě jsem mu polibek oplácel a objímal ho kolem krku, dokud nesjel svýma rukama níž. Pevně mi stiskl obě půlky a roztáhl mi je od sebe. Se zamručením jsem obličej zabořil do prohlubně mezi jeho krkem a ramenem a rukou jsem vklouzl mezi naše těla, abych mohl obemknout prsty kolem jeho napůl tvrdého mužství. "Eriku," napomenul mě, když jsem se o něj začal zároveň otírat. Pleskl mě přes pravou půlku. "Nechápu, o co se snažíš." "Fakt?" ušklíbl jsem se ironicky. "To je zajímavé, protože jsme to před nějakými dvěma hodinami dělali naposled. To, co nechápeš."

Otočil jsem k němu hlavu a upřel na něj svůj pohled. Kdybych se prostě sebral a odešel, bylo by to nejjednodušší. Už nikdy bych ho nemusel vidět, jelikož od následujícího týdne jsem měl beztak nastoupit na novou pobočku. Jenže pohled na něj mě vábil. Chtěl jsem mu být blíž. Jeho nádherné, jasně modré oči se na mě zaměřily a mně se usadil knedlík v krku. "Takže…," začal jsem opatrně, "co pro tebe jsem?" Srdce mi bušilo až v krku a připadalo mi, že se každou chvíli pozvracím.