Oliver – 19. kapitola

"To si ze mě někdo nahoře už dělá prdel, ne?"

"Předevčírem to v tý předpovědi počasí ještě nebylo," odvětil Oliver. Stěrače před našima očima kmitaly jako splašené, voda stékala po předním skle v proudech a já nevěřícně těkal pohledem od té apokalypsy venku ke svému telefonu. Předpověď počasí, která ještě v úterý hlásila, že má být celý týden téměř dvacet stupňů a slunečno, případně částečně pod mrakem, se evidentně rozhodla, že nám naše výletové plány překazí, stůj co stůj.

Dnes (čtvrtek) – 14 stupňů, 9 mm srážek v průběhu celého odpoledne

Zítra – 15 stupňů, přeháňky, 16 mm srážek za hodinu

Sobota – 13 stupňů, celodenní déšť, 6 mm srážek za hodinu

Neděle – 19 stupňů, polojasno

"Samozřejmě, že až pojedeme domů, bude hezky!" zvolal jsem zoufale.

"Ještě že máme všechny ty procedury a neplánovali jsme žádné celodenní výlety po přírodních památkách nebo tak něco."

"To jo," přitakal jsem. "Víš co? V rámci zlepšení nálady jdu přečíst, co všechno máme v tom balíčku. Takže… olejová částečná masáž, bublinková koupel pro dva se sklenkou sektu, volný vstup do solné jeskyně, parafínový zábal zad a privátní wellness na šedesát minut obsahující saunu a vířivku. Tak. A hned se cítím líp."

"No to bys měl, protože už jen fakt, že jsme to sehnali na poslední chvíli, je celkem zázrak. Sice jsem musel teda polovinu těch procedur doobjednat telefonicky, ale jinak bychom se tam asi ukousali nudou, pokud bude fakt tak hnusně."

"Můžem se procházet v dešti, to zní jako celkem romantika, ne?"

"Procházení se v šestnácti milimetrech srážek za hodinu? Klidně běž, budu ti mávat z okna. To je daleko víc, než jak prší teď," oznámil mi a natáhl ke mně ruku, aby mě mohl poplácat po stehnu.

"Máš nějaký lepší nápad?"

"No…," stiskl mi stehno, "nějaký bych možná měl."

"To je mi víc než jasný," ušklíbl jsem se, "ale mít sex tři dny v kuse… To jsme mohli rovnou zůstat doma, ne?"

"Já jen vymýšlím náhradní program," pokrčil nevinně rameny. "Něco málo jsem s sebou radši vzal."

"Co znamená něco málo? Myslíš tu cestovní tašku navíc? Proboha, co všechno s sebou táhneš?"

Už už se nadechoval, aby se nějak obhájil, ale já mu skočil do řeči.

"A jak je možný, že když s sebou táhneš tolik hraček, jsem na cestu nedostal ani blbý pouta?"

Potutelně jsme na sebe mrkli, Oliver zřejmě nadmíru spokojený s mou odpovědí, a nebýt toho šíleného deště, věřím, že by při první příležitosti sjel někam k lesu nebo na opuštěné parkoviště.

"Slibuju, že na cestu zpátky už je dostaneš."

"No ale to už nebudu překvapený," namítl jsem. "Takže to už nebude ono."

"Kdybych nebyl tak zodpovědný, hodil bych tě svázanýho do kufru na celou cestu," povzdychl si. "Alespoň bych měl klid."

"Hele!" šťouchl jsem do něj. "Děláš, jako bys z mé přítomnosti nebyl celý blažený."

"Jsou chvíle, kdy jsem díky tobě blaženější než teď, co si budem," ušklíbl se a já nevěřícně protočil oči.

"Ty seš takovej hroznej úchylák!" A mně se to tak hrozně líbí. 

"Jen pomlč, vzpomínám si, jak se ti v úterý po večeři nelíbilo, jakej hroznej jsem úchylák. Vybavuješ si to? Pokud ne, vlastně se ti ani divit nebudu. Vypadal a zněl jsi, jako že jsi tak trochu v jiném světě. A po tom třetím orgasmu už spíš v kómatu."

Cítil jsem, jak mi rudnou tváře, a ošil jsem se na místě. Už jen z jeho slov se mi dělalo těsno v kalhotách. Pamatoval jsem si to moc dobře.

"Za jak dlouho tam budem?" zeptal jsem se rozpačitě, abych odvedl řeč jinam.

"Asi za půl hodiny. A nestyď se, viděl jsem tě nahého úplně ve všech pozicích a stavech, fakt se nemáš proč červenat." Jeho ruka mi sjela po stehnu, až mi vklouzla do rozkroku. Lehký stisk mě upozornil, že můj problém bude asi krapet větší.

"To mi nepomáhá, jestli to chceš vědět."

"To je tak trochu pointa, můj milý."

Odkašlal jsem si a upozornil sám sebe, že mám půl hodiny na to, abych se uklidnil a zbavil se erekce těsnící se v mých kalhotech.

Tenhle výlet bude zatraceně náročnej.

Dohodli jsme se s Oliverem, že zaplatíme celý pobyt napůl, ale podezříval jsem ho, že tajně připlatil za lepší pokoj. Že nakoupil procedury navíc, o tom jsem věděl, ale byl jsem si naprosto jistý, že v balíčku láhev šampaňského na pokoji nebyla. A byl jsem si také jistý, že ten pokoj určitě neměl být tak ohromný a s balkónem.

"Akorát stíháme večeři, takže se vybalíme až potom," oznámil mi. Byl jsem zvyklý, že většinou rozhodoval i mimo postel, naladil jsem se už dávno na stejnou vlnu, a pokud jsem neměl jiný názor či to pro mě nebylo extra důležité, moc rád jsem poslechl.

Navíc mi připadalo, že náš vztah se den ode dne zlepšuje. Ačkoliv Oliver ta slova stále nepoužil (a stejně tak ani já, jelikož už jsem nechtěl riskovat, že nastane další trapné ticho), připadalo mi, že takhle asi vypadá láska. Tak, že vám nenápadně podsune klíče od svého bytu. Že tajně zaplatí za lepší pokoj na hotelu a pak se tváří ohromně překvapeně, abyste se necítili blbě, že to celé zaplatil. Že i když je to pro něj cesta navíc, zajde vám do vaší oblíbené pekárny pro tu nejlepší koblihu s lískooříškovou náplní, jen aby vám udělal radost. Že vnímá vaše potřeby, nálady i reakce. A záleží mu na tom, opravdu záleží.

"Jsi bezedný," poznamenal, když jsem si ke stolu přinesl druhý talíř plný jídla.

"No promiň – nedokázal jsem se rozhodnout, jestli chci opečený brambory, hranolky nebo lasagne, tak jsem si dal všechno. A jelikož kuřecí steak se sýrovou omáčkou mám stejně tak rád, dal jsem si ho hned dvakrát, aby mi zbylo i k hranolkům, i k bramborám. To je složitá matematika, víš?"

"Rozhodně," ušklíbl se a pustil se do svých pečených brambor s vepřovou panenkou. "Ale jsem na tebe teda velmi zvědavý."

"V čem? A jestli z tebe vypadne zas nějaká sexuální narážka, tak se stěhuju do jinýho pokoje."

"Tak zaprvé – myslím, že tak zásadový bys fakt nebyl. A zadruhé – mluvím o tom, že máme od osmi ten soukromý wellness. Tímhle stylem tě tam budu kutálet."

"Neboj, neboj," zazubil jsem se na něj, "já jsem jako kráva. Mám čtyři žaludky."

"Úžasný, jak jsi na to přišel, vole?"

"Pokud dovolíš, tak býku. Vůl je kastrovaný."

Oliver si pobaveně odfrkl, pustil se znovu do jídla a po očku sledoval, jak do sebe hrnu porci pro tři lidi. Zakončil jsem to ještě kokosovým dortíkem a vanilkovou zmrzlinou, až jsem byl konečně spokojený. A plný k prasknutí, což jsem samozřejmě nemohl za žádnou cenu přiznat, ačkoliv to bylo očividné.

"Tak jdeme?" pobídl mě Oliver.

"Minutku," zarazil jsem ho. "Ještě trávím."

"Tvoje čtyři žaludky budou trávit ještě tak dvanáct hodin, zvedej se."

Protočil jsem oči a těžkopádně se zvedl. Následoval jsem ho k výtahu, aby nás dovezl do třetího patra, ale Oliver těsně před výtahem uhnul ke schodům.

"No tak to si běž sám," prohlásil jsem a založil si ruce na prsou. Ukročil jsem k výtahu a přivolal si ho, pevně rozhodnutý se nenechat zlomit.

"Žádný takový," chytil mě za zápěstí a zatáhl směrem ke schodům, "hezky pěšky."

"Ani mě nehne."

Pohled, který mi poté věnoval, měl být zaručeně posledním varováním. Přesně v tu chvíli se výtah s cinknutím otevřel, já se mu vytrhl a hbitě vklouzl dovnitř. Trvalo však jen dvě vteřiny, než mě Oliver následoval, a jelikož na nás nechtěl stahovat pozornost, nesnažil se mě násilně vyvléct ven. Místo toho mi předloktím zatlačil pod bradu, natiskl mě tak na stěnu výtahu a volnou rukou stiskl tlačítko označující naše patro. Dveře se zavřely a on mi paží zatlačil na krk ještě o něco silněji. Vydralo se ze mě přiškrcené zakňučení a oběma rukama jsem se ho chytil za předloktí. Přesně v tu chvíli povolil, jen symbolicky se předloktím lehce dotýkal mého krku a klidně prohlásil: "Až vylezeme z výtahu, v klidu dojdeme do pokoje. A ve chvíli, co zavřu dveře, si klekneš a po čtyřech se doplazíš až do kouta vedle skříně, rozumíš?"

"Nemůžeš mi dát výprask," namítl jsem. "Zítra máme masáž. A půjdeme do bazénu a vířivky. Lidi by viděli stopy."

"Ptám se, jestli mi rozumíš. Ne, co si myslíš, že můžu nebo nemůžu. Navíc plavky všechno zakryjí. Takže ještě jednou – rozumíš, co po tobě chci?"

"Ano," zamumlal jsem poraženě. Jakmile se výtah otevřel, následoval jsem ho do pokoje, krůček za ním. U dveří našeho pokoje jsem se pozorně rozhlédl. Když ale po živé duši nebylo ani vidu, ani slechu, sesunul jsem se na kolena, ještě než kartou otevřel dveře.

"Snažíš se nahnat si nějaké plusové bodíky?" ušklíbl se a vešel dovnitř. Já jsem ho po čtyřech následoval, ani jsem necekl, jen jsem se přesunul do kouta, kam mě poslal. Nebylo to ani zdaleka poprvé, kdy jsem klečel na hanbě, ale většinou mě hned poté ještě vyplatil plácačkou, bičíkem nebo rukou.

Klekl jsem si s koleny od sebe tak, abych neseděl na patách, a ruce jsem spojil za zády, přesně jak po mně pokaždé chtěl. Mlčky jsem čekal, co se bude dít, napjatý, vzrušený, nervózní a nedočkavý. Věděl jsem, že nemáme před privátním wellnessem moc času. Na druhou stranu jsem si nemohl být jistý, že pokud bych ho opravdu vytočil, nenechal by mě místo vířivky klečet na kachličkách vedle.

"Máš tak moc rád trestání, nebo s tvou výchovou tak moc selhávám?" Tohle bylo zákeřné. "Jsi tázán, smíš odpovědět."

"Třeba jsem tak moc nevychovatelný," odpověděl jsem. "A navíc – ty mě tak rád trestáš."

"Dobře, tady tvé povolení mluvit ruším. Zůstaň klečet a zpytuj svědomí."

Na několik minut v pokoji zavládlo naprosté ticho přerušované jen občasným zašustěním papíru, což znamenalo, že se Oliver rozhodl pro můj nejméně oblíbený trest. Tedy nevěnovat mi pozornost. A pokud mě navíc nechal oblečeného a bez jediné sexuální pomůcky, tedy bez roubíku, pout nebo análního kolíku, trest přestával velmi rychle být vzrušující.

Hrozně jsem se chtěl po tom jídle natáhnout, přitulit se k němu a relaxovat, místo toho jsem ale musel držet poziční trest zatracených deset minut, možná i více. Tiše jsem kňourl a zavrtěl se, abych dal najevo, že už začínám mít dost. Nijak nezareagoval, avšak šustění stránek ustalo. Uběhla minuta, dvě…, skoro jsem se začínal bát, že usnul. A já neměl na výběr, než jen bezmocně zírat do bílé zdi.

Uslyšel jsem lehké zhoupnutí postele a poté téměř neslyšné kroky. Napjal jsem se v očekávání – buď mě za vlasy či krk vytáhne do stoje a potrestá, nebo mě seřeže rovnou v kleče. Rozechvěle jsem se nadechl a připravoval se na jakoukoliv variantu.

Prsty mi vklouzl do vlasů a zlehka se jimi začal prohrabovat: "Dej kolena k sobě."

Bez řečí jsem tak učinil. Oliver si klekl za mě a já pochopil, proč jsem měl kolena přiblížit k sobě. Klekl si tak, aby se mi koleny natiskl k vnější straně lýtek a svým tělem tak těsně na to mé. Mezi námi byly jen mé ruce, které jsem stále držel zkřížené za zády. Už to bylo dost neobvyklé – při trestání si většinou držel poměrně odstup. Místo toho mě volnou paží objal kolem pasu, zlehka mi zatáhl za vlasy a pomalu, doslova mazlivě mě začal líbat na krk. A já se pod jeho doteky začal roztékat. O to víc, že jsem to absolutně nečekal.

Zavřel jsem oči a se zavrněním se položil do jeho náruče. Krásně voněl, jeho tělo mě hřálo a rty dráždil citlivou kůži na mém krku. Byl ztělesněním dokonalosti, toho, co se mi líbilo, co mě přitahovalo, co jsem miloval.

"Můžu se prosím otočit?" zeptal jsem se opatrně a ruce stále ukázkově držel za zády.

"Mhm," zamručel souhlasně Oliver.

"Používej slova," odcitoval jsem jeho slova a vyčkával, jak zareaguje.

Tiše se zasmál, políbil mě za ucho a šeptl: "Ano, smíš se otočit."

Nemusel to říkat dvakrát. V další chvíli už jsem klečel čelem k němu, objímal ho kolem krku a hladově líbal na rty. Nic pro mě nebylo dost. Nedokázal jsem se ho nabažit. Přisunul se ke zdi, aby se o ni mohl opřít zády, posadil si mě na klín a nerušeně jsme pokračovali. Desítky polibků, doteků, rozechvělých dechů a nekonečné lačnosti po tom druhém.

Dychtící. Žíznící. Prahnoucí po přítomnosti toho druhého.

A možná, jen možná – milující.

Na privátní wellness jsme dorazili o pár minut později, ale jelikož jsme byli poslední před zavírací dobou, paní byla tak moc hodná a řekla, že stačí, když odejdeme ve čtvrt na deset.

Interiér vypadal opravdu kouzelně, laděn do modré a černé s dřevěnými prvky. Osvětlení zůstávalo tlumené, takže celý prostor působil útulným a lehce tajemným dojmem. Jako by vás pobízel, ať odhalíte sebe samé. Ať se nestydíte. Nikdo to neuvidí. Nikdo vás nebude soudit.

Ne že by mi někdy záleželo na názoru ostatních.

Nechal jsem župan sklouznout z ramen a nahý zalezl rovnou do vířivky. Oliver si vlezl ke mně, úlevně vydechl a zavřel oči.

"Tak mě tak napadlo… kde se vidíš za pár let?" zeptal jsem se a sklouzl k němu pohledem. Nechal své oči zavřené a chvilku to vypadalo, že mě vlastně vůbec nevnímá, než konečně odpověděl.

"Na tohle bych ti perfektně odpověděl na základce a střední. Tam jsem byl ještě plný ideálů."

"A pak jsi je ztratil?"

"Pak jsem dospěl," odvětil.

"A myslíš, že dospělý nemůže mít své ideály?"

"Může. Ale taky musí vědět, jaká je realita. A podle toho fungovat."

"V tom případě nechci nikdy dospět!" prohlásil jsem. "Budu jako Petr Pan. Nikdy nevyrostu." Ačkoliv už mi bylo skoro dvacet jedna.

Oliver se tiše uchechtl, konečně pootevřel oči a natáhl ke mně ruku. Objal mě kolem ramen, přivinul do náruče a políbil do vlhkých vlasů: "Strašně bych ti přál, abys nemusel."

"A já bych si strašně přál, aby ti někdo dokázal vrátit ideály."

Pousmál se a políbil mě na spánek. Zvedl jsem k němu hlavu, svým nosem se otřel o ten jeho a políbil ho na rty.

Třeba bych ho přiměl znovu věřit. Dívat se na hvězdy, snít a radovat se z představy naděje. Ze zářné budoucnosti plné splněných ideálů.

"Jdu do sauny, přidáš se?" zeptal se.

"I ty vtipálku. Nesnáším saunu, dělá se mi tam pěkně zle. Ale ty běž. Budu mít odsud na tebe moc pěkný výhled." A byla to pravda. Sauna se nacházela na druhé straně rozlehlé místnosti, přímo naproti vířivce. A s prosklenými dveřmi jako bonus.

"Šmíráku!" odfrkl si Oliver rádoby pohoršeně.

"Jako by ti to vadilo."

Omotal si kolem pasu osušku a přesunul se až ke dveřím sauny. Nastavil si teplotu, určitě na nesnesitelně vysokou, a vklouzl dovnitř. Osušku si položil na lavici, posadil se na ni a opřel se o vyvýšenou lavici v úrovni jeho ramen. Nohy roztáhl od sebe a já zatoužil ocitnout se přímo mezi nimi. Tentokrát jsem se však nechtěl doprošovat. Chtěl jsem, aby zkrátka neodolal.

Ušklíbl jsem se sám pro sebe, pomalu jsem se zvedl a opatrně vylezl z vířivky. Jen po očku jsem zkontroloval, zda se na mě stále dívá, a poté jsem se přesunul k lehátkům. Položil jsem na lehátko ručník, poté jsem si na něj klekl a protáhl se jako kočka, se zadkem vysoko ve vzduchu. Záměrně jsem se na něj už nedíval, jen jsem se pomalu položil na břicho a ještě několikrát jsem se zavrtěl tak, aby to bylo pohodlné.

Náhle se dveře sauny otevřely a já jsem se sám pro sebe uculil. Nijak jsem se na něj ale neotáčel, jen jsem vyčkával, až ke mně sám přijde. Zaslechl jsem zapnutí sprchy a poté silný proud, který musel smáčet Oliverovo tělo. To mé se rozpalovalo jen myšlenkou na něj. Na to, až mě uvězní svým pevným stiskem, až mi ukáže, jakou má sílu. Jakou má nade mnou moc.

Jen z těch myšlenek jsem začal velmi rychle tvrdnout, znovu jsem se zavrtěl, a když se sprcha vypnula, rozbušilo se mi srdce ještě zběsileji. Jeho rychlé kroky se ke mně blížily, kůže mi doslova hořela vším tím vzrušením a adrenalinem. Zastavil se těsně za mnou a pak —

"SEŠ DEBIL?!" vyjekl jsem, když se na mě prudce položil svým šíleně studeným a vlhkým tělem. "Slez ze mě! Hned!"

Oliver se mi smál do ucha, držel mé zmítající se tělo v ledovém objetí a pronesl: "No no, jen se nevztekej. Ať ti neprdne cévka."

"Maximálně tak infarkt. Z tebe, ty vole!"

Znovu se zachechtal a konečně ze mě slezl. Poplácal mě po zadku a dodal: "Býku. Nezapomeň, vůl je vykastrovaný."

"Abys nebyl brzo vykastrovanej i ty," prskl jsem a zabalil se do osušky. Ale Oliverův smích mě donutil se taky usmát, což mě štvalo ještě víc.

Mrskl jsem po něm osušku, a když se ke mně naklonil, aby mě omluvně políbil, nechal jsem se až napotřetí. Protože má vůle byla samozřejmě stejně tak silná jako Oliverova trpělivost s mým přidrzlým já.