Romány

“Dušan povie krémeš len tomu, koho má rád, mne tak za celú éru povedal 3×.” “Je to aj tvoja zásluha, Luky,” letmo ho pobozkal Paľo a to isté urobil Peter. “Tak môžeš bežať, krémeš, ideme sa osprchovať.” “Chalani, mohol by som sa na vás pozerať? Prosím,” bol to taký presvedčivý pohľad, že súhlasili. “Ale len pozerať!” dal si podmienku Peter.

„Hledá! Sám mi to říkal. Právě teď…, Luku, musíš mi věřit. Nevím, jestli na vztah, nebo jen na sex, ale myslím, že tentokrát by to mohlo být vážné. Proto se mi s tím taky svěřil,” šeptal rozrušeně a Lucas se zamračil, vcházeje do obývacího pokoje. „Danieli? Ty teď někoho hledáš? Jako na sex nebo na vztah?” „Cože? Co to všichni pořád dneska melete? A to tady ještě není Leonard… To už si mám zamlouvat kamrlík v blázinci? Proč bych někoho měl hledat? Proč se mě na takové hloupé otázky ptáš, Luku? On ti hodil něco do pití? Určitě!“ promnul si čelo a dopil zbytek kávy.

Začalo se stmívat, když se zřítila část střechy u nádvoří. Zavřel dveře kaple a okolo vše utěsnil mokrými kněžskými hábity. Zapálil svíci. Dítě spalo. Teď teprve ucítil popáleniny na svém těle. Oblečení bylo zcela zničené. Pomalu vše svlékal. Zbyly tu jen bílé alby. Alba, nebo košile, vždyť je to jedno. Přemýšlel, jak se odsud dostane, když hluk ohně přerušil třeskutý rachot. Zřejmě vyhořel dřevěný vnitřek donjonu a ten se zřítil. Hned na to se rozehřměl mnohem děsivější zvuk z kostela. Zem se zachvěla pod nohama. Všechno se třáslo. V okně viděl míhající se plameny.

“Petrus, Petrus, prečo si len Petrus? Zapri otca a vzdaj sa mena. A ak nechceš, lásku prisahaj mi a ja nebudem viac Hláska. Budem len a len tvoja láska,“ upravil si Shakespearove verše, ktoré mu nežne šepkal. Po dokonale pobláznených bradavkách sa prebozkával až k Paľovmu kohútovi, ktorý žiadostivo čakal. “Poď do mňa láska,” žiadal ho rozpálený Peter. “Júlia, luna ešte neposvätila tú noc, kedy mi daruje na ovládnutie teba moc. Ale na ten okamih sa teším veľmi, moc. Budeš všetkých svätých prosiť o pomoc!” Vytvoril si Peter svojho Williama.

„Ne, Ještěrko, takhle, jak to vidíš ty, to nefunguje! Materialistickou stránku teď probírat nechci, k té ti řeknu svoje později. A ta druhá? Ty mi tvrdíš, že jen bereš, zatímco já dávám? Vážně? Uvědomuješ si, kolik jsi toho dal ty mně? Kolik jsi mi věnoval lásky, jakou cestou jsi mě vedl, aniž bys o tom ještě věděl. Kolik jsi mi zakázal odboček, po nichž jsem původně chtěl jít a až později zjistil, že vlastně vedou do záhuby. Ty máš pocit, že mi nic nedáváš? Jsi celý můj svět, který jsem objevil nedávno a který je prosycený barvami, a konečně mi všechno dává smysl. V tomto jsem to já, kdo ti dluží. Ty si vůbec neuvědomuješ, kolik jsi toho stihl darovat ty mně.“

„Buď pozdraven, můj pane, i ty Jakube. Děkuji za vaši návštěvu. Zrudly jeřabiny, nahoře už napadl první sníh. Rozpustil se, pravda, ale všechno nasvědčuje, že bude krutá zima. Tak je tomu vždy, když se urodí nebývale lesních plodů. Je hodně jeleních soubojů. Všechna zvěř má mnohem hustší srst. Veverky si budují mnoho skrýší potravy. Jedle i smrky jsou obaleny šiškami. Vaše výprava k abatyši Hildegardě bude mít těžký návrat. Všechno bude jinak.“

“Zavři oči, brouku, a…,” začal Paľo na Petra mluvit. Peter oči zavrel, myslel, že Paľa ovládol. Na to pocítil, ako dostal dlaňou po hlave. “Nech mého ohaře, kurvo!” Peter prekvapene pozrel na Paľa, nerozumel, prečo zrazu začal hovoriť po česky. Čo sa stalo? Naozaj mu preplo? “Doprovoďte mě na zámek, tam na mě čeká hrabě,” prikázal Paľo a zosunul sa na lavičku. Zavreli sa mu oči a zaspal.

K jeho pokoji patřila i menší koupelna se sprchovým koutem, kam jsme zamířili, když jsme předtím Bětě a Davidovi popřáli dobrou noc. Kdyby mi před rokem někdo řekl, že se u pana manažera budu jednou sprchovat a spát s jeho synem pod jeho střechou, asi bych si jen poklepal na čelo.

Dalších asi deset minut jsem úspěšně předstíral, že jsem plně ponořenej do děje, zatímco Lex stejně úspěšně předstíral, že v týhle pozici vydrží bez hnutí klidně až do závěrečnejch titulků. Bylo mi ale jasný, že tady tuhle hru kdo s koho nemůže vyhrát – a taky ne: jakmile už pro něj byla ta strnulost jeho těla nesnesitelná, začal sebou zase šít a všelijak se vrtět.

Matěj se Simonem si nechali přinést káď ke koupání. Zítra navštíví saunu. Parní lázně, to měli už staří Římané, říkal Simon. Matěj nachystal víno, medovinu i kus pečeně. Přišel Hanek s Čeňkem. Předchozí popíjení jim dodalo odvahy. Káď byla přece jen malá. U Simona se vystřídali. Užíval si mladá a pružná těla. Omýval je, hladil a líbal. Matěj s Hankem vyzvedli Čeňka na okraj nad vodu.

“Vibrácie nášho súzvuku,
prenikli mi do sluchu.
A chcú ti stále vravieť,
že tak krásne je s tebou kráčať.
Naše telá neustále máčať.
Našimi krásnymi dotykmi.
Chlapec môj,
ja som z teba stále opitý.“

Tak ano, čekal jsem, že nějaký projev o mé orientaci dřív nebo později v tomhle prostředí padne. Jen jsem si v tu chvíli docela dost přál, aby to právě od tohoto člověka nebyl projev nějakým způsobem negativní. Přece jenom, nechtěl jsem zažít zklamání, protože mi byl doopravdy nevysvětlitelným způsobem sympatický, přestože mě moji kolegové v tomto ohledu považovali za naprostého exota.

Viděl ty jeho prosící oči, viděl, jak moc si to přeje, ač dost dobře nechápal proč. Vždyť musel tušit, že bez něj by se bavili lépe, že jim to bude jen kazit. Možná se snažil působit, že je mu fajn, ale pravda byla taková, že nejen ten náročný budíček, ale celé zjištění, co k Lukovi cítí, jej zasáhlo natolik, že by se nejraději zavrtal zpět do postele, pustil si Mozarta a zapomněl na celý svět. Poslední, na co měl teď myšlenky, bylo jít někam do kraválu mezi milion lidí a nechat si šejkovat vnitřnostmi na nějakém šíleném stroji, jemuž za jedno nevěří, že se s nimi nezhroutí, a pak jeho žaludek na tohle nebyl uzpůsobený. Už jako malé dítě kolotoče nesnášel a mohl to být klidně jen dětský kolotoč se zvířátky a troubícími malými autíčky, jezdící při zemi pořád dokola rychlostí šneka.