Romány

Měl jsem nos přilepený na okýnku a začínal rozeznávat vlnky na mořské hladině. Klesáme. Za chvíli se pod letadlem začaly tu a tam objevovat i lodičky a my se stále víc blížili k pevnině ostrova před námi. Pobřeží lemovaly místy písečné pláže, místy skály, suchá země byla posetá malými keříky, mezi nimiž svítily nízké bílé domky s taškovými střechami.

Na okamžik jsem zatoužil vrátit se do té doby, kdy jsem ho učil já, kdy bylo všechno tak krásně jednoduché. Nakonec se ti po tom lockdownu ještě bude stýskat, ty pitomče, ne? Oslovil jsem v duchu sám sebe, ale skoro to tak bylo.

Nevinná otázka, pronesená zblízka do ucha. Ještě ráno by mě vzrušila okamžitě, stejně jako jeho nahé tělo, které se ke mně zezadu přitisklo.

"No, Olíku, s tím, jak se občas tváříš, se mu vlastně vůbec nedivím," zasmál se Luky. "Aleši?" otočil se na něj Oliver. "Zamlouvám si po tobě minimálně dvacet ran rákoskou. Luky to evidentně fakt potřebuje." "No," rozhlédl se Aleš, "jelikož už všichni beztak evidentně dojedli, myslím, že se rovnou můžeme přesunout do obýváku na první exekuci."

Poslechl jsem Marka a řídil se jeho instrukcemi. Marek sedící naproti mně roztáhnul natažené nohy, takže jsem mu viděl pod nohavičku trenýrek. Všimnul si toho a usmál se na mě svýma krásně rozzářenýma očima.

Chvilku na mě koukal a pak se rozesmál: „Ty rudneš naprosto stejně jako Damián. Tak povídej, co přesně tě vede k domněnce, že bychom s Kamilem neměli být v pohodě?“

Normálně bych se tak asi nechoval, přepnul bych se do svého submisivního módu a byl alespoň v rámci mezí poslušný. Jelikož jsem ale stále bojoval sám se sebou po naší hádce, věděl jsem, že tentokrát to po dobrém nepůjde. Nebo alespoň ne hned na začátku.

Rychle jsme dokončili ranní hygienu, navlíkli na sebe trička a kraťasy, Marek mi nasadil kšiltovku, pohladil mě po zadku a s boulemi na kraťasech jsme vyběhli ven na ulici, do chladného rána.

„Okej, tak chci si tě trochu potrápit, když ti to zní líp,“ řekl Kamil tichým, nebezpečně znějícím hlasem a sklonil se, aby mohl Bena olíznout po lícní kosti. „Chci si tě potrápit a taky tě budu trápit… A ty s tím nemůžeš dělat vůbec, vůbec nic…,“ špital mu do kůže na krku, zatímco ho tam majetnicky olizoval a lehce tu jemnou kůži skousával – a Ben se z toho všeho jenom vzrušeně ošíval.

Stáli jsme před zrcadlem jen v trenýrkách a čistili si společně zuby. Markovy svaly na paži a na prsou pracovaly a jeho chlupatý pupík krásně zdobil Markovu téměř nahou postavu. Začalo se mi při pohledu na Marka zvedat péro v kalhotách. Na Markových trenýrkách se také rýsovala boule, která se vzpírala o umyvadlo.

Tón jeho hlasu při vzrušení mě pokaždé rozechvěl. Temný, mollový, měkký, podbarvený touhou. Tenhle kluk se milovat doopravdy chtěl, věděl bych to, i kdybych ho nelíbal a zároveň s tím nevzal do dlaně jeho penis.

Teprve když Lex dosedl na koberec, doneslo se mi k uším, jak dlouze vydechl. „Ježiš! To bylo… ehm…,“ potřeboval se se mnou podělit o svý dojmy, ale nějak mu došly slova. Jenom jsem se sám pro sebe usmál. Mohl bych totiž ty slova zkusit doplnit místo něj. Bylo to nečekaný. Rychlý. Efektivní. Vzrušující. Podle mě to bylo všechno najednou.

Položil jsem skleničku na stolek a Marek mi zajel svýma horkýma rukama pod triko. Pomalu vyhrnoval látku nahoru a dlaněmi mě přitom hladil po těle. Zvedl jsem ruce nad hlavu a Markovy ruce mi pomalinku přejely přes chloupky mého podpaží. Marek mi přetáhl triko přes hlavu.