Romány

Snažil se pracovat a nemyslet na něj, ale myšlenky neustále odbíhaly za ním, za jeho zářícíma očima, když mu předal plyšáka, i starostlivýma, nejistýma, ale ve všech ohledech, jakkoliv byly utrápené či šťastné, byly krásné. Stejně jako to ostatní, co k těm očím patřilo. Dávno neviděl jen krásu vnější, teď se opájel jeho vnitřním půvabem. Toho kluka musel milovat každý, jeho nevinnost a jemnou dětinskost, tu trochu naivity i uzavřenost. Daniel chápal, proč se nesvěřuje. Bál se, aby mu někdo neublížil, protože působil a byl křehký jako porcelán.

Lukáš vyndal z vaku zvlášť voňavý olejíček ze Simonových zásob. Jakub si klekl. Oba jej laskali na krásně tvarovaných půlkách jeho zadečku. Lukáš ho převrátil na bok. Vklouzl do milované štěrbinky bez sebemenšího odporu. To už Martin zaujal opačnou polohu vedle Jakuba. Ten si ho hned přitáhl, aby si vzájemně posloužili. Lukáš zrychloval a přirážel do hedvábného zadečku. Vzpomněl si na jejich první milování. Jak byl Jakub vyděšený, strachoval se, aby mu Martin neublížil. A dnes? To roztomilé mládě by se milovalo celou noc. Ještě trochu, žadonil, když už oba nemohli.

Marek se ke mně zničehonic naklonil a dal mi pusu na vousy. Usmáli jsme se na sebe. Potom zavřel oči a přivoněl si do mého podpaží. Zhluboka nasál nosem mou vůni. Podíval se na mě. Na jeho tváři se rozzářil krásný široký úsměv.

Snívali sa im krásne sny, popisovať ich by bolo ako nosenie dreva do lesa. Snívalo sa im o tom, čo práve robili. Ich sny boli o sexe. O krásnom, nežnom aj vášnivom sexe v ružových pančucháčoch. O sexe dvoch spriaznených duší, ktoré tak isto ako ich mladé krásne telá vytvárali dokonalý pár.

No však já vlastně taky ne. Chvilkové rozhodování, co mu řeknu, za které jsem se skoro hned začal stydět. Vždyť se přece nic nestalo, proto jsem nasadil co nejnormálnější tón: „Taky jsem je nevybíral já. Ale potkal jsem Jerryho a ten mi poradil.“ Všiml jsem si, jak sebou Damián malinko škubnul. Odložil notebook a posadil se. Chvilku mlčel, než se opatrně zeptal: „Kdes ho potkal?“

Chtěl sice tu spoušť uklidit, než Lucas dorazí domů, aby ho nenapadlo se ptát, co se stalo, ale věděl, že v ruce se sádrou neudrží smeták ani lopatku, takže to bylo stejně marné. Střepy byly úplně všude, hrníček se roztříštil na tisíc drobounkých kousků. Na úklid potřeboval obě ruce a ty teď k dispozici neměl. „Ještě než se zeptáš, co se stalo, myslím, že nemá cenu se vymlouvat na nešikovnost. Vypěnil jsem a mrsknul jsem jím o zem. Důvod znát nemusíš.“

Martin klečel u něj. Vyhrnul jeho košili, sevřel rukou topořící penis. Obkroužil jazykem žalud, jemně ho stiskl zuby. Jeho ruce sjely až ke kolenům. Vnitřní stranou stehen stoupaly k bokům, aby se spojily v proláklině půlek. Vnímal tlak, záchvěvy i prudké vyvrcholení, Lukášovy tlumené výkřiky. Miloval střídání rolí, stejně jako on. Teď už se jeho napjaté tělo uvolňovalo, rozechvělé nadcházející slastí. Lukáš mu vše vracel, s vášnivostí i něhou.

Věřil mu! Hrozně moc mu věřil, jenže zároveň ho nechtěl zklamat. Viděl Daniela jako dokonalého a ze srdce si přál smět pro něj být dokonalým taky, pral se sám se sebou. Nechtěl mu nic zamlčovat, ale taky nechtěl, aby ho viděl ve světle, v jakém se viděl sám, a štěstí v šedých očích, když jejich majitel zjistil, že si našel práci, bylo tak krásné… V ten moment si připadal nádherně a zoufale nechtěl, aby ta chvíle skončila. Obě možnosti mu přišly špatné, ale musel se rozhodnout.

Shodil oblečení a sedl si k Simonovi do vody. Byla příjemná, jen jeho čerstvě zhojené rány v ní zčervenaly. Simon objal jeho ramena a přitáhl si ho k sobě. Tenhle chlapec miluje předehry stejně jako Lukáš. A jeho neustálý úsměv, jako by patřil k jeho tělu. Nad pravým okem má malé mateřské znaménko. Jako hvězdičku, Auroru. Je tu samá Jitřenka. Začal líbat Matějův krk. A on bříšky svých prstů jemně masíroval jeho. Pak si nadzvedl tak drahé mu tělo a nosem dráždil Matějovy bradavky. Přidal jazyk. Voda voněla jak rozkvetlá louka. Oba byli šťastní, je zapotřebí užít si lásky. Za pár dnů přijde loučení.

Povzdechl si a odešel vedle se uklidnit. Copak musel žárlit na všechny, co si s jeho zrzkem rozuměli? Vždyť jeho nový kudrnatý kolega byl přesně ten typ, který by si s Lucasem mohl skvěle rozumět. Měl by mu nové přátelství upřít jenom proto, že je až abnormálně a naprosto nesmyslně žárlivý? Odstřihnout ho ode všech přátel? Od které doby byl tak majetnický? Vlastně odjakživa, co se týkalo jeho partnerů. Jenže Lucas byl jen spolubydlící. Neměl na to žádné právo, ani kdyby byl Lucas jeho přítel. Ale on nebyl…

Když chlapci dojeli na malou náves, viděli sice malé dřevěné pódium z několika koz a prken, ale žádné kejklíře. Na něm byla kláda a v ní dva mladíci. V kládě ruce a hlavy, nohy přivázané provazy. Nad nimi pacholek s důtkami. Vedle starší muž v kožené čapce, na koni, zřejmě zdejší majitel tvrze. U odsouzených mnich v sutaně převázané provazem, v ruce kříž. „Co udělali ti chlapci, čím se provinili, že je chcete bičovat!“ vykřikl Martin. Staré jizvy zabolely. „Jsou posedlí ďáblem. Propadli sodomii. Nakazili by i ostatní. Začni s bičováním!“ sípal mnich a kynul pacholkovi.

Daniel byl pravý opak Lucase. On byl náladový a extrovertní, ale možná že stejně jako on potřeboval klidného a introvertního člověka ve vnějším světě, potřeboval Lucas pevný bod v tom vnitřním. A Daniel jím byl, protože i když to možná neuměl se slovy, kdesi v něm bylo cosi, co Lucasovi dodávalo klid a bezpečí, něco, co mu šeptalo, že všechno bude v pořádku. A to sám Lucas neměl, hledal to, ale nedokázal najít. Možná byli úplně jiní a možná se navzájem potřebovali. A v ten moment to Lucas cítil, věděl to. To souznění bylo jako neviditelné provazy, které je v momentě jejich objetí svázaly, ale neublížily jim, naopak, jen posílily cosi, co mezi nimi bylo.

Nahoře Jakub s Martinem nakládali do kamen polena. Noci byly ještě studené a kamenné zdi chladné. „Až budete hotovi, přijďte ke mně.“ Skoro mu selhával hlas. „Ano, pane.“ Oba hoši byli trochu vyděšení. Na stole připravil loučky. Ke džbánku dvě sklenice. Když přišli, vyzval je, aby zaujali místo naproti němu. Vyndal zátku a nalil do obou sklenic rudou, hustou tekutinu, vonící mařínkou a medem. „Já,“ opět nebyl schopný mluvit. „Mám vás oba rád, ale měl bych si vybrat jednoho z vás.“