Romány

S klukama jsme do nemocnice jezdili skoro každý den, personál měl s námi trpělivost, a tak nás pouštěli vždy na několik minut podívat se, jak se Robinovi daří. Stav byl však stále stejný, vždy jsem se snažil najít sebemenší náznak zlepšení, třeba to, že měl jednou ruku v jiné poloze než včera, bylo pro mě dobré znamení. Bylo to ale jedno velké nalhávání, ruka byla jinak, jelikož ji tak zanechala sestra, která Robina opečovávala. Ke zlepšení sice nedocházelo, ale na druhou stranu nedošlo ani ke zhoršení, což bylo opravdu důležité.

Třásl jsem se, Javi mě uklidňoval, naznačil mi to stejné, čím jsem včera obhajoval sám sebe, že to všechno je důsledek Robinova chování. Cítil jsem se strašně provinile, rychle se dooblékl, rozloučil se a běžel směrem, kterým se Robin vydal. Nikde jsem ho neviděl, telefon mi nezvedal, a tak jsem vyrazil na hotel. Cestou jsem přemýšlel, co mám dělat, co mám říct, na stranu druhou jsem si musel přiznat, že náš vztah je v rozkladu a že tomu tak bylo ještě předtím, než jsem vůbec věděl, že nějaký Javier existuje.

Ráno jsem šel nejdříve domů, abych se převlékl do práce, Robin už byl pryč. Potkal jsem jenom kluky, kteří řekli, že se večer jen Robin zeptal, jestli jsem doma, a tím to skončilo. Bylo mu úplně jedno, kde jsem. Kluci kolem mě našlapovali opatrně a z jejich zraků bylo čitelné, že nevědí, co se děje, že by tomu rádi porozuměli, a v tom pohledu se zračil i strach z budoucnosti. Nicméně jsem usoudil, že bych je tím neměl zatěžovat, a tak jsem nenaznačil, co se děje.

Jak jsem už naznačil, náš vztah s Robinem se stal takovým rutinním. Fungovali jsme jako dvě samostatné jednotky, které se doplňovaly a tím tvořily symbiózu, která mně vyhovovala. Na stranu druhou ta mladická vášeň vzala za své, ale když jsem to probíral s Dominikem nebo Puckem, utvrdili mě, že je to normální. Na stranu druhou to neznamená, že by své polovičky měli rádi nějak méně, jen je třeba to občas nějak okořenit, ať už nějakým překvapením, nebo v posteli.

Ráno jsem se probudil s horečkou, bolestí v kostech a celkově mi bylo hrozně. Jen jsem se vypotácel, abych zkontroloval Fildu. Ten ležel, koukal do mobilu a taky mu nebylo dobře, při svém nočním dobrodružství pořádně nastydl, ale ve srovnání se mnou byl v pohodě. Naštěstí mi zbylo ještě pár dní dovolené, a tak jsem zavolal do práce a vzal si volno do konce týdne.

Nyní se usmál taky, jen lehce a pohladil ho po tváři. Hebká pokožka hřála, chtěl ji ochutnat polibky, ale potlačil tu touhu a začal knoflíček za knoflíčkem rozepínat jeho košili. Pomaličku odhaloval jeho bledou kůži, až spatřil malé bradavky. Lehce, jen jakoby mimoděk po nich přejel prsty a fascinovaně pozoroval, jak reagují na ten letmý dotyk. Edovi se na pažích objevila husí kůže, téměř neslyšně vydechl a spokojeně přivřel oči.

Robinovi se firma skutečně rozjela a to takovým tempem, že i já, který byl v tomto směru optimista, jsem byl překvapený, jaký byl zájem. Zpočátku to byly zakázky v rámci okresu, pak už jezdil v rámci kraje a jednu zakázku měl až na Vysočině. Po roce jsme tak stáli před dalším rozhodnutím, Robin přestal stíhat, i když pracoval od rána do večera i přes víkendy. Byl chudák zmordovaný, což si vybralo daň na našem společném životě.

Robin byl tak zaražený, že se nevzmohl na slovo a byl celou dobu duchem nepřítomen. Což na něm bylo vidět, i když jsem přijel z práce. U večeře kluci hlásili, že jsme měli na návštěvě nějakého pána, což mi Robin zamyšleně potvrdil a zároveň mi řekl, že až uložíme kluky, potřebuje se mnou něco důležitého probrat.

Na začátek prázdnin jsme se těšili, o prodlouženém víkendu jsme chystali po letech zase vandr. Čistě pánská jízda, naše parta, a jako nováčky jsme přibrali Libču s malým Fildou. Popravdě jsem moc netušil, jak to naplánovat, bylo jasné, že musím ubrat v kilometrech, s Robem jsme se shodli, že nějakých deset, dvanáct kiláků za den by mohli zvládnout. Tohle kvitovali i kluci z party, bude to volnější, nebudou tak utahaní a bude se častěji odpočívat. Naplánoval jsem trasu z Kaplice do Nových Hradů, trochu náročnější na kopce, na což později nadával hlavně Pucek, ale vzhledem k denní vzdálenosti jsme si to mohli dovolit.

Vyjeveně jsme se na sebe podívali, až Robin povídá: „Hele, vy dva skrčci, co to tady vytrubujete, oba dva chceme dát pusy, ale vám!“ Načež jsme se začali honit po domě, až jsme je chytili, unesli k nám do postele. Tam jsme leželi, Liborek na Robinovi a Filípek na mně. Drželi se nás jak klíšťata, hladili nás po hlavách, až po chvilce usnuli. My s Robinem na sebe jen tak koukali a v Robinově pohledu jsem vyčetl, jak moc ho tato role baví. I já se cítil naprosto šťastný. Vlastně mám to, po čem jsem toužil, nádherného, milého a hodného přítele a dva skvělé raubíře, kteří nás sice moc odpočinout nenechají, ale bohatě to vracejí svou láskou k nám.

„Tak co? Chcete to sundat, nebo se vám to zalíbilo?“ Přikyvovali. „Na co čekáte?“ Honem si rozepínali kalhoty a já se kochal. „To je krásné, měli by vás vystavovat ve Zverimexu,“ rozchechtal jsem se. „Ty se směješ, ale víš, jaké je to utrpení?“ „Nevím, já jsem hodný.“ „To jo! Jsi tyran!“ Ale už se uculoval, protože jsem mu odemkl klícku. Následoval pak Matys, okamžitě se jim klacky topořily. „Nechtěl bys nás toho zbavit?“ ukazoval Tadek na svůj ocas trčící k nebi. „Copak jsem prase? Určitě toužím po takových zapařených smraďoších.“ Uraženě si prohlíželi své klacky a snažili se i intenzivně čichat.

V boji se scimitarem neměl Samuel moc protivníků a jednoznačné zvítězil. Pak Martin s Hankem předvedli několik zajímavých výpadů. To se kolem seskupili mladí rytíři a nechyběly výkřiky překvapení a chvály. Stejné to bylo u Jáchyma. Čaroděj, kroutili hlavou. Mezi největšími obdivovateli byl i Erik z Čeňkovy družiny a zrzeček Dante. Včera nadšeně poslouchali vyprávění afričanů a hezky zmožené je odnesli na jednu postel. Od rána se drželi u Nicolase a Zdislava. Chlapci jim šli ukázat, co si přivezli z Afriky. Během řeči se oba přiznali, že by rádi vstoupili do vévodových služeb. Erik se obával, že ho chtějí oženit s nějakou starou hraběnkou. Danteho přemlouvali ke vstupu do kláštera. Zdislav se vypravil poradit za Jakubem.