Venkovský příběh – 52. Dokonalý tandem

Po svatbě obvykle následuje svatební cesta, tu jsme neabsolvovali ihned, ale slíbili si, že za nějakého půl roku si cestu uděláme, a ne nějakou romantiku u moře, ale pořádně dobrodružnou odyseu. Vybrali jsme Argentinu a lepší volbu jsme nemohli udělat. Hned na začátku nás uchvátilo živoucí Buenos Aires a jeho noční život. Poté jsme se začali přesouvat k nádherným vodopádům Iguazu, což bylo naprosto pompézní, ovšem jak jsme čekali, bylo to turistické peklo. Nicméně ani to nám nevzalo zážitek z té nádhery. Pak už jsme si půjčili auto a záměrně cestovali mimo turistické oblasti. Opuštěná krajina nás přímo sváděla vyrazit na neprobádaná místa. Ať již to byla otevřená pouštní krajina, nebo skalní útvary, vše mělo své kouzlo.

V těchto místech jsme byli, až na malé výjimky, naprosto sami. Nejenže mě uchvátily krásy zdejší přírody, ale uchvacovaly mě i hormony a Robina také. Kolikrát jsme se milovali na otevřené poušti, kde bylo ze všech stran vše stejné, jen v dáli jsme viděli naše parkující auto. Pro naše hrátky jsme využili i vrcholky dostupných skal či to na nás přišlo při nahém koupání v bystřinách na úpatí And, kdy jsme se potřebovali zahřát, abychom necítili tu tolik ledovou průzračnou vodu. Cítili jsme se jak jediné dvě bytosti na celé Zemi, a tak nám nedělalo problém se chvilkami procházet úplně bez oblečení. Prostě jsme věděli, že nikoho nepotkáme.

Bylo to grandiózní vyvrcholení našeho vztahu. Strávili jsme takto měsíc na cestě a po návratu do tvrdé reality jsme z tohoto zážitku čerpali energii ještě hodně měsíců.

Po návratu nás čekalo další milé překvapení. Kaká se rozhodl usadit, Šárka byla holka, se kterou si rozuměl tak jako s žádnou jinou. Požádal ji o ruku a ona nadšeně souhlasila, i když nadšeně, prý to komentovala slovy:

„No to ti to trvalo, ty playboyi.“

Bylo tedy jasné, že už na to čekala nějakou dobu, ale tyhle věci Kaká prostě trvají, to není jako když jde o zásun, tam koná dříve, než přemýšlí. Tady šlo ale o opravdu promyšlenou věc, když nám to vyprávěl, povídá:

„Já si nemůžu pomoct, ale fakt ji mám rád, ona je takovej mámovskej typ, to mi asi sedí nejvíc. Představte si, že jsme se nikdy nepohádali, no až teď, ale jenom tak trochu.“

„A o co šlo?“ smál jsem se.

„No o svatbu, teda o svědka, jelikož já chci Robina a i ona chce Robina, no nakonec mě uargumentovala. Prý nebýt Robina, tak jsme se nepoznali, no má vlastně pravdu. Ale ticho, Robe, ona ti to řekne sama. Takže já nakonec vsázím na Pucka, bude to sranda, tak snad nebude všechno přiblble komentovat, jak má ve zvyku,“ smál se.

V den svatby se mi Robin opět krásně oblékl, jemu to tak seklo, oblek krásně obepínal jeho tělo, že vykresloval křivky jeho těla. Hlavně prdelku měl obzvláště šťavnatou, a když kráčel za Šárkou, zaslechl jsem pochvalné komentáře nejen na hlavní pár, ale také na, pro určitou část, neznámého fešáka. Jen jsem se pyšně uculoval s vědomím, že tenhle fešák patří ke mně. Nejraději bych jim to hned vyklopil, ale nakonec jsem si řekl, že pýcha předchází pád a během dne to stejně pochopí.

Svatba byla opravdu veselá, tak jak se na Kaká a konec konců i Šárku slušelo, táhli jsme to skoro do rána včetně ženicha a nevěsty, kteří tvrdili, že se na nějakou svatební noc můžou vyprdnout, že už mají naprcáno dost a raději si užijí tenhle speciální večer s přáteli.

Můj život s Robinem se ubíral klidným směrem, konečně jsme dosáhli jakéhosi klidu, takového, kdy jsme si řekli, že vlastně máme vše zařízeno, vybudováno a nyní to stačí jen udržovat a hlavně užívat klidu. Rok za rokem běžel a věk se na nás začal pomalu podepisovat, mně se občas hůře dýchalo a Robina pobolívala záda a občas měl křeče v rukou, což byl následek koníčka z mládí, díky kterému mě vlastně ulovil. Když ho bolely packy, tak mě to mrzelo, ale zároveň jsem z toho měl škodolibou radost, jelikož jsem pak mohl Robinovi poskytnout takovou jemnou masáž svalů na rukou, což stejně nakonec přešlo na kompletní masáž sakumprásk.

Libor s Fildou už fungovali sami, sice bydleli s námi, ale užívali si mládí tak jako kdysi my. Filda byl pořád sám, nikdy o nikom nemluvil, což nás s Robinem trochu překvapovalo, byl to moc hezký kluk a děvčata, která nevěděla, jak se věci mají, projevovala opravdu velký zájem. Filda jen čas od času zmizel se slovy, že jde pařit a vrátí se až ráno, ale na pařbu se až příliš upravoval, česal, voněl, a tak nám z toho vyplynulo, že má někoho na splnění biologických potřeb, ale tím to asi tak končí.

Libor, ten byl ještě záhadnější, z něj se stal naprostý samorost, že mi povahově velice připomněl Robina v tomto věku. Samozřejmě měli svoji vesnickou partičku, se kterou prováděli různé akce a on byl i jejich kápem, jako pro nás Dominik. Na stranu druhou měl rád svůj klid a často se stávalo, že jsme o něm celý den nevěděli. Co se holek týkalo, to bylo jeho tajemství, jen o jedné z dřívějška jsme věděli, ale to bylo všechno.

Tajemno okolo Libora bylo rozčísnuto až při pátečním pivu naší party. Kaká se na nás významně podíval:

„Hele, pánové, a co ten váš mladej?“

„Co náš mladej? Jako Filda?“ zeptal jsem se.

„No toho teď zrovna nemyslím, já myslím toho druhýho.“

„No i tak nevím, co máš na mysli!?“

„No já jen jestli si pamatujete, jak jsem říkal, že jakmile se kolem mejch mladejch začne motat nějakej frajer, tak ho poženu. Má jediný štěstí, že je z vaší přízně.“

Já s Robinem jsme vyvalili oči a Pucek s Dominikem se začali smát na celé kolo:

„Počkej, Kaká, jako že Libor ti pálí za mladou, jo? Tak to je gól teda.“

„Jo, už nějakou dobu, neříkejte, fotříci, že o tom nevíte?“

„No tak to fakt nevíme, Libor je v tomhle dost tajemnej,“ odpověděl Robin.

„No téééda, vy jste teda famílie, vy si tu mládež neumíte vůbec hlídat.“

„A za kterou pálí?“ byl zvědavý Pucek.

„Za Dančou, ale kdyby to, já to už nějakou dobu tušil, ale už si ho tam vodí dost nepokrytě, a to ani nechtějte vědět, co tam někdy slyším.“

„Ježííííš, Kaká, my to nechceme vědět, doufám, že je nešpehuješ, ty prase úchylný?“ zvolali jsme společně.

„Nebojte, tohle nechci vidět a vědět ani já, jenže ono to nejde neslyšet, ten váš mladej u toho řve jak protrženej,“ smál se Kaká na celé kolo.

„No jo, ale teď je spíš otázka, jestli to chcete podporovat, nebo ne?“ odklonil téma Dominik.

„Nooo, jako do toho jim kecat nemůžeme, ale za mě, já bych měl radost, to by byla pro našeho Libču dobrá partie, Danča je pěkná, klidná, má dobrej genofond…,“ zdvihl Robin obočí na Kaká.

„Že jo!?“ vykřikl Kaká. „Já jsem taky pro, hlavně si vzpomeňte, co jsem prorokoval, když se narodily, že by si jednou mohly vzít ty vaše raubíře a budeme jedna velká rodina, to bys fakt nevymyslel! Jen škoda toho Fildy.“

„Ale tak na jednu stranu jo, ale co se dá dělat, jedině že by brousil tady za malým, teda spíše za mladým Domčou,“ fabuloval jsem.

Dominik jen uvážlivě zavrtěl hlavou:

„Zklamu tě, ale tady Fildovi pšenka nepokvete, on to má hozený na kundičky, a to je fakt jistota.“

„To je dobře, Filda i mladá Peťa si přivedou někoho zvenčí, naše Andula už má frajera taky z Písku, ještě by tady mrdal kámen cihlu a za pár let by to tady byl samej degenerát,“ prorokoval Pucek.

„No prosím tě, Kaká, a jak dlouho to už spolu táhnou?“ ptal jsem se.

„Jako nevím přesně, ale podezření mám tak skoro rok, párkrát jsem je potkal venku jako kamarády, pak měla najednou prstýnek, pak přibylo nějaký plyšový srdce u ní na posteli, no a teď už ho bez skrupulí tahá domů.“

„Jééé, tak to je hezký, taková romantika, a ten trouba nám nic neřekne.“

„No prosím tě, a co byste mu řekli nebo poradili, zrovna vy dva?“ smál se zase Kaká.

„Tsss, to by ses divil, jak rozumíme dívčímu srdci,“ smál se Robin.

Druhý den ráno jsme byli jak na trní. Pořád jsme Libora pozorovali, uchechtávali jsme se jak dva puberťáci, až si toho Libor všiml.

„Co je vy dva? Mám někde nějakej flek, nebo co?“

„Nooo to ani ne.“ A pro jistotu jsem si prohlížel, jestli někde opravdu flek nemá.

„No tak co se mi smějete, vo co jde?“

„Víííš, Libčo, my jsme o tobě něco slyšeli, a tak přemýšlíme, co je na tom pravdy,“ škrábal se na bradce Robin.

„Jo táák, jak vás tak pozoruju, tak to, co jste slyšeli, vám určitě řekl strejda Kaká.“

„Přesně tak, já vždycky věděl, že jsi hodně chytrej,“ doplnil Robin a oba jsme se opět uchechtávali.

„No je to pravda, jsme teď s Dančou, asi tři čtvrtě roku jako oficiálně, předtím to bylo asi půl roku jen tak.“

„To máme fakt radost, ale proč jsi nám nic neřekl?“

„Prosím vás, fotříci, to se vám musí taková věc oznamovat?“

„Ale tak samozřejmě že ne, ale tak budeme mít radost, že nejste sami. Navíc rádi Danču poznáme, můžeš ji někdy pozvat k nám,“ vybídl jsem Libora.

„Copak vy Danču neznáte, nebo co?“

„Tak známe, ale tak rádi ji poznáme po tvým boku.“

„Vy jste teda stíhačky, vám řeknu.“

„My víme, ale fakt budeme rádi. I ty, Fildo, jestli někoho máš, rádi ho poznáme.“

Filda jen stroze odpověděl, že nikoho nemá, a dál jsme je už zase nechali být. Určitě jim to nebylo příjemné, ale naše nadšení a zvědavost byla silnější, že jsme je prostě do rozpaků uvést museli. Po pár týdnech to nakonec dopadlo tak, že Libor podlehl a pozval Danču k nám na oběd, a aby to seznamování mělo grády, pozval i Kaká s Petrou, jako rodiče, ale přidala se i Šárka. Petra s Šárkou si sedly skvěle, žádné handrkování jedné ex baby a druhé současné baby, žádné předhánění, která je lepší, spíše se vzájemně doplňovaly, aby dělaly vtípky na Kaká. Za tohle jsme byli moc rádi, často slýcháváme, co dokážou udělat zhrzené ženské, kdy to nakonec odnese ten chlap, nebo dokonce děti. I na Kaká bylo vidět, jak je spokojený.

Večer, když jsme ulehli, jsem si posteskl:

„Ty jo, tak ten kluk se nám snad bude ženit nebo co. To to letí, čím jsem starší, tím mám pocit, že je všechno rychlejší.“

„Že máš taky tenhle pocit?“ zeptal se Robin.

„No to teda mám, když jsme vedli Libora do školy, přišlo mi, že je ten čas pomalejší, a teď už je to takovejch let, a když se zamyslím, mám pocit, že to je tak dva tři roky zpátky.“

„Jo, mám to úplně stejně a už nějakou dobu přemítám na jednou věcí, asi trochu zásadní,“ řekl zamyšleně Robin.

„Copak, Robe? Co vymyslela tahle stárnoucí makovička?“ cvrnknul jsem ho do čela.

„Souvisí to právě s Liborem. Když jsem nemohl, postaral se o firmu skvěle a je nám oběma asi jasný, že Filda se v tom nijak angažovat nebude, ten je prostě jinde. Chtěl bych si víc užívat života, víc šetřit tebe i sebe, a když to tak vezmeš kolem a kolem, tak kromě úplnýho začátku jsme sami pro sebe neměli moc času.“

„Nooo, pořád nevím, kam míříš, čumáku.“

„No zkrátka mě napadlo, že bych půlku svýho podílu napsal na Libora a postupně mu předával vedení firmy. On už většinu věcí zná a ví, co a jak, a je jen pár drobností, do kterých jsem ho zatím nepustil. Prostě bych mu chtěl předat vedení firmy s tím, že bych ho všechno naučil. Neboj, nechci končit úplně, zase jsme pořád ještě mladý, ale mám nějakou potřebu bejt víc volnej, takže bych jel jenom na cosi jako poloviční úvazek. Spíš bych Libčovi poradil, kdyby tápal, ale sám bych se už chtěl věnovat spíš holý truhlařině a montážím, a to jenom v omezený míře.“

„Jestli to tak chceš? A nebudeš se doma nudit?“

„Nebudeme se nudit, Fildo, tohle jsem myslel i směrem k tobě.“

Vůbec jsem nechápal, kam míří:

„Robe, my se určitě nudit nebudeme, ale musíš počkat, než se já vrátím z práce. Ale budeš alespoň odpočinutej.“

„Fildo, ty jsi takovej můj natvrdloň, viď? Já to samozřejmě myslím tak, že bys taky v práci byl třeba jenom na poloviční úvazek, pokud to teda půjde. Nemusíš se bát, zajištěný jsme výborně, i kdybychom tady byli do sta, a tím, že budu mít pořád podíl ve firmě, tak příjem bude.“

Povzdechl jsem si:

„Robe, to mě moc těší, ale já s tím mám asi trochu morální problém.“

„Prosím tě, jakej morální problém, teď ti ale vůůůbec nerozumím.“

„No to, že bys mě měl živit, byť částečně, ale pořád na to budeš doplácet.“

Robin se vzepřel, převalil mě na břicho a plesknul mi tři rány na holý zadek:

„Tak takhle mě budeš zlobit? Za každou špatnou reakci teď bude následovat tady ten trest. Za prvý, když jsme začali vydělávat, byl jsi to ty, kdo bral víc a kdo do nás vrážel víc ze svýho, za druhý vždycky jsi stál při mně, i když jsem byl v pěknejch sračkách, za třetí jsme manželé, takže půl na půl, za čtvrtý jsme dokonalej tandem, takže zase půl na půl, a za pátý si to prostě zasloužíš!“

„Jeh no dobře, vzdávám se, znáš mě, to jsem prostě já.“ Robin mi přidal dalších pět na holou. „Auuu, počkat, počkat! Tohle snad byla správná odpověď, ne?!“

„To byla, ale to bylo preventivně,“ smál se Robin.

Ty rány mi však udělaly nějak dobře, až jsem z toho ztvrdnul, a když jsem se přetáčel, neuniklo to pozornosti Robina:

„Aháááá, takže panu MachoBláhovi se tohle líbí, jo? Proto měl špatné odpovědi?“

„Nooo to bylo tak mimoděk.“

„Jo mimoděk, takže bychom pánovi dopřáli více příjemného?“ A znovu si mě natočil a začal plácat po zadku. Kam dopadla Robinova ruka, se po štípnutí rozlilo lehce pálivé mravenčení, které přecházelo do příjemného mravenčení v podbřišku. Všiml jsem si, že i Robinovi to dělalo dobře a díky tomu, že při výprasku jsem měl hlavu hodně blízko jeho již téměř naplno stojícímu péru, zakousl jsem se zlehka do jeho nalitých koulí.

„Áááách, ty krááávo, jo kousej do nich, cucej je!“

Tahle pobídka mě rozpálila ještě víc, takže jsem vše ještě zintenzivnil, až mi tekly sliny a Robin byl v rozkroku pěkně poslintaný. Můj zadek už byl dost rudej a byl jsem ve stavu, kdy mi ta bolest již nebyla příjemná, což Robinovi došlo, aniž bych ho musel zastavit. Položil mě na záda a sám se nastavil tak, aby vznikla klasická šedesát devítka. Vrazil mi ho do pusy celkem nevybíravě, byl tak nadržený, že nějaká něžnost šla stranou. Zajížděl mi hluboko do krku, zatímco on ležel na mně a můj tvrdý pták mizel v útrobách jeho pusy.

Měl jsem zavřené oči a vnímal ty intenzivní zvuky, které jsme vydávali, ale po chvilce jsem oči otevřel a přímo nade mnou se otvírala prdelka mého manžela. Okamžitě se mě zmocnila další chuť:

„Robe, nech toho a normálně se posaď!“

Udělal tak a já mohl svůj obličej plně zabořit mezi jeho půlky a jazykem dráždit jeho díru. Intenzivně na mně poskakoval a zhluboka vzdychal:

„Fílo, pořádně, to je vono, prolízej se, co to jde!“ povzbuzoval mě.

Bože, jak ten mě, i po tolika letech, dokáže vyrajcovat, chvílemi rukou přejel po mém péru a tak málo stačilo, abych byl blízko vyvrcholení. Nadzvedl jsem Robina a vykřikl:

„Robe, ty mě tak bereš, že už budu.“

Robin se naklonil a zase ho nasál, v tu chvíli jsem vybuchl a pumpoval vše do Robinovy pusy, a přitom jsem prožitkem drtil rukama jeho lýtka. Pak si lehl vedle mě a pozoroval, jak se vydýchávám. Byl se svou prací evidentně spokojený a já to mohl jen potvrdit. Skulil jsem se opět k jeho penisu, který pořád toužebně trčel, a dokončil jsem jeho očekávání taky pěkně pusou. Obsah jsem si v puse nechal, naklonil se nad Robina a začal ho líbat. Robinovo vyvrcholení se tak částečně vrátilo jeho majiteli.

Pak už jsme jen leželi vedle sebe a koukali se vzájemně do očí.

„Tuhle prasárnu s mrdkou mám stejně nejradši,“ vydechl Robin.

„Že jo?! To je pro mě taky hroznej rajc.“

„Takže mám tohle brát jako souhlas s tím, o čem jsme se bavili předtím?“

„Ano, Robine, ale stejně asi budu mít někdy blbý kecy, abys mně zase takhle pěkně nasekal.“

Robin se jen pousmál, poplácal mě po tváři a s tím jsme pomalu usnuli.

Hned další víkend jsme si sedli s Liborem i Fildou, kde jsme jim řekli, co zamýšlíme, respektive co Robin zamýšlí.

Libor se jen pousmál:

„No čekal jsem, že to jednou přijde, takže žádný překvapení a určitě do toho chci jít. Chci jednou pokračovat v tom, co jsi vybudoval, třeba dojít ještě dál.“

„Budiž ti to přáno, nakročeno k tomu máš skvěle, a to víš, že já ti to budu jednom přát. Kde by mě napadlo, kam až se může dostat jeden nápad, kterej vzniknul vlastně díky vám,“ zasnil se Robin.

„Fildo, neboj, na tebe jsem myslel taky, ty na tuhle práci prostě nejsi, ale tím, že Libor přebere část firmy a do budoucna celou, bude tam mít závazek ti vyplácet určitý procenta z jeho zisku. Nebude to na vyskakování, ale slušný přilepšení k platu rozhodně.“

„Já vím, taťkové, a i jsem počítal s tím, že firma bude jednou celá Libora. A moc děkuju za to, že jste na mě takhle mysleli, mám vás rád.“

Udělali nám oba velkou radost, Libor hned představil nějaké své plány a Filda se projevil jako skromný kluk, který chápe, že truhlářská firma by byla nad jeho síly. Mně se o půl roku později podařilo přemluvit šéfovou na poloviční úvazek a díky tomu jsme tu mohli být jeden pro druhého daleko víc než kdy předtím.