Romány

Zíral jsem na něj a mráz mi běhal po zádech. Bylo mi jasné, že zažiju něco nepředstavitelného a že se mi to nejspíš moc líbit nebude. V prvním okamžiku jsem měl sto chutí se otočit a zdrhnout. Byl to takový šílený iracionální impuls. Přitom jsem věděl, že dveře od bytu jsou zamčené a ven se prostě nedostanu. Navíc pokusem o útěk bych si všechno jen zhoršil.

Pár tahů rukou po mém ohonu a k tomu dráždění mé prostaty a já stříkal snad až do stropu a v obrovských křečích. Orgasmus se přeléval mým tělem jako obrovská příbojová vlna a já ho díky zavázaným očím prožíval mnohem intenzivněji. Po několika dnech abstinence jsem konečně cítil úlevu a připadal si jako v sedmém nebi. A vzápětí jsem ucítil pár tvrdých přírazů, zaškubání údu hluboko v mém nitru a instruktor byl hotov také.

Ryan promluvil šestý den a hned tu noc vtrhla do našeho bytu zásahová jednotka SAS. Vojáci v černých kuklách vykopli dveře a prohnali se těmi třemi místnostmi jako tornádo. Řvali přitom jak na lesy a mávali kolem sebe zbraněmi. Bezohledně mě vytáhli z postele jen ve spodním prádle a praštili mnou o zem. „Kde máš bratra, ty sráči?“

Levan nechtěl čekat, vyšel do salonku, nikde nikdo. Všichni ve svých pokojích. Mohli by se Sebastianem jít bez nich, ale oni jsou teď jejich nejbližší. Mohou se na ně spolehnout. Zaklepal na dveře upírů a pak lykanů. Upíři byli venku hned, Kail s Markem za chvilku po nich. Levan v krátkosti vysvětlil, o co jde, ukázal tetování. Vyšli před hlavní dveře, vojáci tam stáli.

Sebastian se na něho díval a v mysli se mu objevila klečící Liem, čekající, až ji odvede k Levanovi. Je to pár dnů, co se s ní setkal, teď mu to přijde neskutečně dávno. Liem, Nela, kdo ještě zemře kvůli tomu, že se zamilovali. Sledoval vlkodlaka před sebou.

Jaký to je kouřit řidiči za jízdy? Hele, řeknu vám, že skvělý! Neumí to sice tak dobře jako zmrdík (asi když je přece jen kluk, tak prostě ví, jak vykouřit jinýho borce), ale tak na holku, ne moc zkušenou, dost dobrý. A hlavně v tý asi sto desítce to mělo ten pravej říz! Normálně… úplně jinej rozměr kuřby!

Mít někoho, kdo tě miluje, to je snad přece víc, než mít prachy? Nebo Vladan to má ložený jinak? Já už se v něm vůbec nevyznám… Život zasranej! Dá ti konečně někoho, koho miluješ, pro koho stojí za to žít, a pak na tebe vyplázne jazyk, ukáže ti fakáče a: „Hovno, nemáš zase nic, zmrde…!“

„Napadlo mě, že by se ti v léčbě hodily nějaký proteiny,“ usmíval se. –– Co tím myslí? Došlo mi to, když si rozepnul kalhoty. „Tak kuř, kurvo! A dneska polykáš!“ Jak řek, tak i bylo. Teda ne že by se mi to nakonec tak úplně nelíbilo. „Ale! Ty vypadáš nakonec i spokojeně. Hele, ty nemáš bejt co šťastnej…“

Hleděli si do očí, beze slov, v tichu lesa. Sebastian se jemně dotýkal Levanovy tváře, hladil mohutnou šíji, hrudník. Prsty opisoval stvoly tetování na Levanově těle. Hřejivé ruce hladily jeho záda, rty vypalovaly horké polibky do kůže na upírově krku a hrudi. Nemluvili, oblékli se a znovu splynuli v objetí. Každé pohlazení, políbení, bylo víc než jakákoliv slova. Souznění bylo úplné. Cítili emoce toho druhého, každý zachvěv těla i duše.

Ve sklepě jsem ještě nikoho nepíchal. Všecko je jednou poprvý :-) A všecko by se mělo vyzkoušet! Žrádla i chlastu maj ostatní nahoře i v obejváku dost; nikdo tam teď nepřijde. Navíc je náš sklep dobře zvukově izolovanej. A taky tam máme slušnej výběr vína…

„Ne? Jaký ne?! Víš co? Napadlo mě, že by se odkaz na to video moh nějakou záhadnou cestou dostat i k tvýmu fotrovi. Co ty na to?“ –– „On… on stejně všechno školní rovnou maže,“ pokusil se zmrdík chabě zaprotestovat. Asi tušil, jak by ho fotr zřezal, vidět mladýho tančit v dámským prádle. –– „Ale zprávu s názvem VÁŠ SYN KURVIČKA, tu by si otevřel, že jo?“

Teda, nevím, svý poprvé jsem si představoval trochu jinak. Bože, jak ho má asi velkýho?! Jestli adekvátně postavě, tak je to fakt Bigus Dickus a je to v prdeli. Akorát že v mý a nejspíš natržený. Kruci, já nechci brečet! To jsem kurva na zavolání? Ani se nezeptá, jestli můžu…

Lehnu si do postele. Vojtěch skočí za mnou a otravuje. Přitisknu se k němu, hladím rukama jeho hebký kožich. Uklidňuje mě. Už se mi nechce brečet, to ne. Za poslední den jsem stejně vybrečel všechny slzy. Už by ani nebylo co. Jen bych chtěl, abych se zítra probudil a Tom byl můj nejlepší kamarád, zdravý a šťastný kluk.