• zmetek
  • kuscheltyp
Styltvrďárna
Datum publikace27. 12. 2018
Počet zobrazení956×
Hodnocení3.70
Počet komentářů12

MARTIN

Telefonát: „Hele, fotr chce jít na ryby, potřebuje kelímek žížal. Tak mi je nasbírej a přines!“

Chňapnul jsem kelímek od jogurtu a mazal jsem do parku. Lžící, kterou jsem sebral doma v šuplíku, jsem začal rozhrabávat záhonky. Pár žížal tu je, teda tahle je pěknej macek! Pomalu se kelímek plnil. Nemusí snad bejt vrchovatej, to by z něj přelejzaly, něco přes půlku by mělo stačit…

Doma jsem hodil lžíci do dřezu a na čtyřku směr Zahradní. Udejchanej jsem doběh a zazvonil. Zabzučení branky, otevřel jsem a mazal ke vchodu. Otevřel mi dveře. Kouknul na hodinky: „Tos docela zvládnul.“

Bradou mi ukázal, abych šel do pokoje.

Natáhnul jsem ruku s kelímkem: „Tady jsou…“

Posměšně se na mě díval: „Smůla, zmrdíku, otec nerybaří. Budeš je muset sežrat sám…“

Zůstal jsem na něj civět. To nemyslí vážně! Kouknul jsem do kelímku a málem se mi zvednul kufr. Podíval jsem se zpátky na něj…

Uchechtnul se: „Když je sežereš, budeš moct bejt čelem ke mně. Když ne, tak tě ošukám jako vždycky, jen…“

Rozhlídnul se po pokoji. Zarazil se při pohledu na svícen s krátkou tlustou svíčkou: „Jen ti pak do tý prdele strčím támhletu svíčku a půjdeš tak domů.“

Zůstala mi viset čelist a začaly slzet oči.

„Nebul mi tady a žer.“

„Můžu… můžu poprosit o sklenici vody?“

Šel do kuchyně a natočil mi sklenici vody. Teplý.

„No tak!“

Hrábnul jsem do kelímku, nechtěl jsem tam koukat. Vytáhl jsem první žížalu a strčil ji do pusy. Hlavně nekousnout. Trochu jsem upil a rychle polknul. Na zubech mi zavrzaly zbytky hlíny. Díval se na mě se směsí zvědavosti a znechucení. Tak dobře – další. Ta velká žížala, na kterou jsem byl tak pyšnej, byla nejhorší, skoro nešla polknout, ta mi teda zvedala žaludek. Kelímek byl prázdnej.

„Tak svlíkat!“

Odešel a vrátil se s kuchyňskou utěrkou: „Tohle budeš mít přes ksicht. Nebudu koukat na ksicht zmrda, co žere žížaly!“

Přikryl jsem si obličej, zvedl mi nohy… Zaklesnul jsem je kolem něho, objal ho rukama, hladil jsem ty jeho široký záda, bože, já ho miluju…, sténal jsem a vzlykal…

Skončil: „Napříště si ohol nohy, nesnáším chlupatý haksny!“

 

VLADAN

Zase čtvrtek. Naštěstí! Tejden nikdy nemůže utýct dost rychle. Říkalo mý péro. Muhehehe!

Včera po škole jsem chvíli čučel na redtube a pak se vydal prohrábnout otcovu ložnici. Vždycky se tam najdou skvělý udělátka. Vážně, fotr je labužník. Mívá tam i kufřík, co zvenčí vypadá jako běžnej set s vercajkem, ale je to bedýnka na elektrosex. Jasně, že to chci taky zkusit, ale on si ho bere často do práce s sebou. Akorát jednou, zrovna když měla přijít ta bába na úklid, si fotr sice vzal svuj kufírek do auta, jenže smyčky na péro ráno zapomněl pohozený na nočním stolku, ještě se zaschlejma flekama mrdky.

Když jsem to viděl i já, kterej tam fotrovi neuklízím, nemohla si toho pochopitelně nevšimnout ona. Odcházela taková rozrušená, řek bych vlhká… smyčky byly dokonale čistý a navíc položený na hedvábným kapesníčku.

Sere mě, že dodneška nevím, jestli to jenom utřela, nebo olízala; sám jsem skončil brutální honičkou u péčka, kde to svalnatej bílej týpek nakládá dvěma japonskejm čubkám zároveň.

Ale stejně jsem ve fotrově ložnici našel jinou bomba věc! Zabavuje se! Zmrdík bude mít pěkně vyvalený oči! Nejen oči…

Takže to byl včerejšek, středa. Středa – je ho tam třeba! Ale čtvrtek taky není špatnej den. Nikdy není špatnej den… na dobrej mrd. Muhehehe! Čtvrtek, hm… Čtvrtek – den úzkejch prcek! No, dobře, to se moc nerýmuje, zato je to pravda. Pondělí – péro v tvý prdeli! To se rýmuje líp, ale v pondělí tvrdneme v ústavu celejch osm hodin!

Osm! Tolik hodin v kuse jsem ho kolikrát musel mít tvrdýho nadarmo… Už tak od tercie, od kvarty, no spoustu let. Než jsem si chytil svýho zmrdíka…

A jako proč?!

Protože ten píčus zasranej Komenskej!

Ta čubka Marie Terezie!

 

MARTIN

„Mám něco, co by se ti mohlo líbit,“ usmál se na mě Vladan. Přikrčil jsem se a omotal okolo sebe ruce. Bejt co nejmenší. Jak se takhle usměje, tak to nevěstí nic dobrýho. To, co se mi má líbit, se mi určitě líbit nebude, nebude, nebude se mi to líbit… Strach.

„Zbylo to tu po jedný otcový bejvalce, taková náruživá píča. Ty její noční řevy byly strašný, zticha byla asi jen, když fotra kouřila a dole si pomáhala tímhle.“

Teda to, co vytáh, bylo strašný. To snad ani nebylo dildo, to už byla skoro bejzbolová pálka. Obrovský černý monstrum.

„Když jednou fotrovi v náruživosti pokousala péro, tak ji vylil takovým fofrem, že si nestačila sbalit všechny věci. Tohle jí asi hodně chybělo, ještě fotrovi volala, že to chce zpátky. On jí řek, že při jejích rozměrech si má pořídit patník od silnice. Tak co, bude se ti to líbit?“

Snažím se, aby se mi hlas neklepal: „Vladane, prosím tě, ne, tohle ne, moc tě prosím…“

Ale zkuste to, aby se hlas netřás, když už máte slzy v očích, popotahujete nosem a klepete se hrůzou, co na vás vymyslel.

A to už jsem nahej a na všech čtyřech a pořád prosím: „Prosím tě, ne, nedělej to, já udělám všechno, co budeš chtít, ale tohle, prosím tě ne, tohle ne, já se bojím, ne, NEE!“

Máznul na to monstrum gel a během mýho naříkání prudce zatlačil. Příšerná bolest. Začal jsem ječet.

„Drž hubu! Neječ, kurvo, když ti chci udělat dobře,“ a narval mi do pusy moje slipy a zastrčil je dost hluboko. Blbě se mi dejchalo, ta strašná bolest, slipy v puse mi dráždily kořen jazyka, takže se mi dělalo blbě a najednou jsem cejtil, jak mi zvratky jedou do krku. Rukou jsem chtěl vytáhnout slipy z pusy.

Strhnul mi ji: „Co to děláš, zmrde?!“

A pak už jen černo.

 

VLADAN

Zmrdíkovi se podlomily ruce a čumákem to vzal o zem.

„No vztyk, vztyk, tady nemáš žádný leháro, kurvo,“ vrazil jsem do něj uměláka skoro nadoraz. Ani nekník! Divný.

A to se moh předtím strachy posrat. Vlastně – už nemoh. Muhehehe!

Kurva!!! Do hajzlu!!!

Ta malá zrzavá píča vůbec nebyla při sobě.

„Doprdele, co to děláš, ty zmrde! Chcípat mi tu nebudeš!“

Nadzdvih jsem ho za prdel a vsunul mu pod břicho svý koleno. Vyrval jsem mu z tlamy slipovej roubík, se kterým z jeho držky vylít proud blitek. Vlastní rukou, svejma čistejma prstama (!) jsem tý děvce vyčistil tu smradlavou horní díru.

„Doprdele, doprdele! No táák…,“ bušil jsem mu do zad, aby koukal chytit dech, „prober se, čúzo, prober se, nebo za to strašně zaplatíš. Zmrde jeden.“

Rozkuckal se. Čuměl na mě jak péro z gauče: „Já jsem omdlel, nebo co?“

„Tos přehnal, mrdko. Na moments vypad a poblils mi bejvák.“

 

MARTIN

Rozkašlal jsem se, něco ze mě vyletělo. Hnusná chuť po zvratcích v puse: „Já jsem omdlel, nebo co?“ Znovu jsem se rozkašlal.

Zadek mě bolel. Sáhnul jsem si na něj – na prstech krev. On mi fakt natrh prdel! Zase jsem se rozkašlal.

„Prosím, nemáš hajzlpapír?“

Přinesl roli, odmotal jsem kus, zmuchlal do koule, kterou jsem si přimáčk na zadek – dobrý, už to skoro nekrvácí…

Seděl vedle mě, držel mě okolo ramen a hladil mě. Měl jsem slzy v očích, ne už z bolesti, ale z toho, že mě drží a hladí. Položil jsem si hlavu na jeho prsa a trochu jsem se otřel. Když nereagoval, tak jsem se natočil a začal mu líbat hrudník. Držel.

Miluju ho. Nevadí, že mi natrh prdel, to se zahojí. Chci ho líbat, chci, aby někdy políbil mě, chci ho objímat, tisknout se k němu, užívat si ho… trochu jsem se zvedl, políbil ho na krk…

Podíval jsem se mu do očí. Třeba se teď prvně políbíme…

V jeho očích nebylo nic. Nic.

Odstrčil mě: „Tak už je ti dobře? Ukliď po sobě ty blitky, mně se z nich zvedá kufr.“

(Pokračování příště)

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (29 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (29 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (28 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (28 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (28 hlasů)

Autoři povídky

Celé jménoFilip
Věk0

Pozorovatel. Přemejšleč. Psavec. Stvoření plný paradoxů

Autor
Celé jméno-
Věk0

Pořád přemýšlím, jestli nejsem jen zbytečný člověk - zmetek. Tak se alespoň (většinou) snažím dělat jiným radost.

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #12 Odp.: Můj vladař – 8. Monstrumzmetek 2019-01-05 10:42
Tak Ficklip se ozval! Přemýšleli jsme, jestli to čteš, nebo jestli to je pro Tebe už moc...
Citovat
+2 #11 Už faxtačilo!Ficklip 2019-01-05 02:38
Cituji Jaachim H. T.:
Pánové, upřímně, jak jsem se na další díl těšil, tak mě další díl velmi zklamal. Čekám nějaký zásadní posun, čekám něco, co pohne příběhem, ale už podruhé jsem měl pocit, že díl snad ani nedočtu, jak mě nebavil.
Chybí tomu spád. Martin je pořád jenom trestanej za svoji “laskavost” a Vladan se chová jako kretén (to je ještě slabé slovo, měl jsem tam napsané horší).
Nemám z toho dobrý pocit, přesvědčte mě, abych přečetl i další díl. Udělám to sice automaticky, ale rád bych si z toho zase sednul na prdel.
Nerad to říkám, experimentovat se má, ale ocenil bych více, kdyby se kůša oblékl zpátky do mladého pana Hrbáčka a zméťa přinesl další dávku příběhu s Níťou.

Ty jsi tak hodnej, napsals to celé za mne!
Citovat
+1 #10 Nó!Ficklip 2019-01-05 02:35
Nekončíme už!?

Je to moc daleko za hranou! )-:
Citovat
+1 #9 Odp.: Můj vladař – 8. Monstrumzmetek 2018-12-29 19:53
Cituji Miky:
Cituji zmetek:
Z dětství pamatuju kluka, kterej sežral žížalu za pětikorunu. A našli se, co to chtěli vidět a on s tím neměl žádný problém. Když jsem to psal, vzpomněl jsem si na něj. Martin je prostě ochotný pro představu vztahu udělat všechno. Odměnu už má dávno napsanou a poslanou, všechny díly šly zároveň.

No tak to my jedli naštěstí jen mravence, samozřejmě i bez pětikoruny :D Ale jako vážně já si to s odstupem umím představit, že někdo tu žížalu pod nátlakem, nebo naopak nabídkou odměny sní, ale mě to v tom vašem románu natolik zaskočilo, že bylo třeba příběh na chvíli odložit a rozdýchat. A přiznávám, že mě Martin jako postava tolik nebaví právě proto, že je tak pokorný a ustrašený, stačí mu trochu pohrozit a nedovolí si ani pípnout...

Martin je zamilovanej a současně se pořád bojí možnosti zveřejnění videa, to mu zatím moc možností nedává...
Citovat
+2 #8 ŽížaložroutMiky 2018-12-29 15:51
Cituji zmetek:
Z dětství pamatuju kluka, kterej sežral žížalu za pětikorunu. A našli se, co to chtěli vidět a on s tím neměl žádný problém. Když jsem to psal, vzpomněl jsem si na něj. Martin je prostě ochotný pro představu vztahu udělat všechno. Odměnu už má dávno napsanou a poslanou, všechny díly šly zároveň.

No tak to my jedli naštěstí jen mravence, samozřejmě i bez pětikoruny :D Ale jako vážně já si to s odstupem umím představit, že někdo tu žížalu pod nátlakem, nebo naopak nabídkou odměny sní, ale mě to v tom vašem románu natolik zaskočilo, že bylo třeba příběh na chvíli odložit a rozdýchat. A přiznávám, že mě Martin jako postava tolik nebaví právě proto, že je tak pokorný a ustrašený, stačí mu trochu pohrozit a nedovolí si ani pípnout...
Citovat
+3 #7 Odp.: Můj vladař – 8. Monstrumkuscheltyp 2018-12-29 14:13
Cituji HRÁŠEK:
Trochu mi to připomíná tu povídku, jak nějakého kluka cvičili na poslušného psa.
Sloh a dokonalé propracování. Ale z obsahu jsem byl velmi rozpačitý a to samé tady.
Je vidět, že jste si dali záležet. Ale fakt je to pořád dokola. Na druhou stranu nepochybuju, že jsou lidé, kterým pocit ponížení a vnucená poslušnost dělá moc dobře. Jednoho takového znám...
Jenomže tady si spíš Vladan vybíjí vlastní flustraci, než co jiného.
Většinu vašich věcí čtu opakovaně, ale tohle asi pomalu odložím k ledu...
Vlastně ani nedokážu říct, kdy přesně se mi to přestalo líbit. Někdy okolo třetí kapitoly.

Díky, Hrášku, za reakci! Třebaže nám v ní dáváš -a ne sám- přátelsky trochu za uši. Nu, napsali jsme to, vykrucovat se nebudem. I čtenářovo nesouhlasné vrtění hlavou (zvlášť když je takto kultivovaně podané - ani to nebývá snadné) přijímám s pokorou... moh se na nás přece vyprdnout beze slova;) Díky!

Cituji Kashttan:
Snad je to jen nevýhoda "románového" zpracování a příběh bude mít nějaké zajímavé zpracování. Mě by nevadilo, že je to hodně tvrdé, ale už je to pořád dokola. Vladan ho chce vykouřit nebo si zapíchat, sexuálně v tom není nic zajímavého. Martin nevypadá na to, že by byl subík, takže je to spíš takový násilný akt. Jsem z toho trochu rozpačitý. Snad se to někam posune. Jsem zvědavý jak se tohle dá uzavřít.

Ehm.. no, kdyby to byla jednodílka, leccos bychom jistě proškrtali, ale ten příběh by v základních stavebních kamenech zůstal takovýhle. Románovitostí to asi nebude...
Zachováš-li této nesourodé dvojici pozornost (jako minimální úroveň přízně) uzavře se příběh před tvýma očima už v následujících čtyřech týdnech. Možná, že na konci -se znalostí celého příběhu- uvidíš věc mírně jinak... kdoví (na to zas budeme zvědavě čekat s tím od zet).
Citovat
+3 #6 Odp.: Můj vladař – 8. Monstrumzmetek 2018-12-29 13:21
Cituji Miky:
Takže žížaly heh? No nevím jejich jezení je asi i na mě moc, napadá mě s nimi věcí, ale sníst to by mě nikdo nepřinutil ani za Boha. - Ovšem Martin je jiný a já to tak beru, pro něj byla prostě důležitá hlavně ta odměna. :)
Druhá část se mi líbí víc, i to závěrečné "hledání neexistujících vztahů." Začínám mít čím dál silnější dojem, že i přes jakékoliv Vladonovi pochybnosti o sobě, Martin bude stejně nakonec zklamaný...

Z dětství pamatuju kluka, kterej sežral žížalu za pětikorunu. A našli se, co to chtěli vidět a on s tím neměl žádný problém. Když jsem to psal, vzpomněl jsem si na něj. Martin je prostě ochotný pro představu vztahu udělat všechno. Odměnu už má dávno napsanou a poslanou, všechny díly šly zároveň.
Citovat
+2 #5 Odp.: Můj vladař – 8. MonstrumKashttan 2018-12-29 11:43
Snad je to jen nevýhoda "románového" zpracování a příběh bude mít nějaké zajímavé zpracování. Mě by nevadilo, že je to hodně tvrdé, ale už je to pořád dokola. Vladan ho chce vykouřit nebo si zapíchat, sexuálně v tom není nic zajímavého. Martin nevypadá na to, že by byl subík, takže je to spíš takový násilný akt. Jsem z toho trochu rozpačitý. Snad se to někam posune. Jsem zvědavý jak se tohle dá uzavřít.
Citovat
+2 #4 Odp.: Můj vladař – 8. MonstrumHRÁŠEK 2018-12-29 09:36
Trochu mi to připomíná tu povídku, jak nějakého kluka cvičili na poslušného psa.
Sloh a dokonalé propracování. Ale z obsahu jsem byl velmi rozpačitý a to samé tady.
Je vidět, že jste si dali záležet. Ale fakt je to pořád dokola. Na druhou stranu nepochybuju, že jsou lidé, kterým pocit ponížení a vnucená poslušnost dělá moc dobře. Jednoho takového znám...
Jenomže tady si spíš Vladan vybíjí vlastní flustraci, než co jiného.
Většinu vašich věcí čtu opakovaně, ale tohle asi pomalu odložím k ledu...
Vlastně ani nedokážu říct, kdy přesně se mi to přestalo líbit. Někdy okolo třetí kapitoly.
Citovat
+2 #3 Odp.: Můj vladař – 8. Monstrumkuscheltyp 2018-12-29 00:11
Cituji Jaachim H. T.:
Pánové, upřímně, jak jsem se na další díl těšil, tak mě další díl velmi zklamal. Čekám nějaký zásadní posun, čekám něco, co pohne příběhem, ale už podruhé jsem měl pocit, že díl snad ani nedočtu, jak mě nebavil.
Chybí tomu spád. Martin je pořád jenom trestanej za svoji “laskavost” a Vladan se chová jako kretén (to je ještě slabé slovo, měl jsem tam napsané horší).
Nemám z toho dobrý pocit, přesvědčte mě, abych přečetl i další díl. Udělám to sice automaticky, ale rád bych si z toho zase sednul na prdel.
Nerad to říkám, experimentovat se má, ale ocenil bych více, kdyby se kůša oblékl zpátky do mladého pana Hrbáčka a zméťa přinesl další dávku příběhu s Níťou.

Neboj, Jášo. Kůša si bude "oblíkat Hrbyho" ještě dlouho:-)

Zásadní posun v tom vztahu/nevztahu bychom ti mohli slíbit hned v další kapitole, ale... to bychom tě zase natěšili a pak by to možná bylo celé jinak (oproti tvému očekávání, které by sis třeba vysnil).

Btw, je to u Martina jen laskavost ad absurdum, nebo je prostě... naivní, hodnej až hloupej?

Cituji Miky:
Takže žížaly heh? No nevím jejich jezení je asi i na mě moc, napadá mě s nimi věcí, ale sníst to by mě nikdo nepřinutil ani za Boha. - Ovšem Martin je jiný a já to tak beru, pro něj byla prostě důležitá hlavně ta odměna. :)
Druhá část se mi líbí víc, i to závěrečné "hledání neexistujících vztahů." Začínám mít čím dál silnější dojem, že i přes jakékoliv Vladonovi pochybnosti o sobě, Martin bude stejně nakonec zklamaný...

Vladař přece jasně demonstruje, jak o sobě vůbec nepochybuje ;-D (Výborný postřeh o dominantově v něčem podvrknuté sebedůvěře.) Proč on vlastně, když tzv. 'má všechno', potřebuje tak nezdravý vztahy?
Citovat
+6 #2 Odp.: Můj vladař – 8. MonstrumJaachim H. T. 2018-12-28 21:55
Pánové, upřímně, jak jsem se na další díl těšil, tak mě další díl velmi zklamal. Čekám nějaký zásadní posun, čekám něco, co pohne příběhem, ale už podruhé jsem měl pocit, že díl snad ani nedočtu, jak mě nebavil.
Chybí tomu spád. Martin je pořád jenom trestanej za svoji “laskavost” a Vladan se chová jako kretén (to je ještě slabé slovo, měl jsem tam napsané horší).
Nemám z toho dobrý pocit, přesvědčte mě, abych přečetl i další díl. Udělám to sice automaticky, ale rád bych si z toho zase sednul na prdel.
Nerad to říkám, experimentovat se má, ale ocenil bych více, kdyby se kůša oblékl zpátky do mladého pana Hrbáčka a zméťa přinesl další dávku příběhu s Níťou.
Citovat
+4 #1 ŽížalyMiky 2018-12-28 20:02
Takže žížaly heh? No nevím jejich jezení je asi i na mě moc, napadá mě s nimi věcí, ale sníst to by mě nikdo nepřinutil ani za Boha. - Ovšem Martin je jiný a já to tak beru, pro něj byla prostě důležitá hlavně ta odměna. :)
Druhá část se mi líbí víc, i to závěrečné "hledání neexistujících vztahů." Začínám mít čím dál silnější dojem, že i přes jakékoliv Vladonovi pochybnosti o sobě, Martin bude stejně nakonec zklamaný...
Citovat