Romány

K jeho pokoji patřila i menší koupelna se sprchovým koutem, kam jsme zamířili, když jsme předtím Bětě a Davidovi popřáli dobrou noc. Kdyby mi před rokem někdo řekl, že se u pana manažera budu jednou sprchovat a spát s jeho synem pod jeho střechou, asi bych si jen poklepal na čelo.

No však já vlastně taky ne. Chvilkové rozhodování, co mu řeknu, za které jsem se skoro hned začal stydět. Vždyť se přece nic nestalo, proto jsem nasadil co nejnormálnější tón: „Taky jsem je nevybíral já. Ale potkal jsem Jerryho a ten mi poradil.“ Všiml jsem si, jak sebou Damián malinko škubnul. Odložil notebook a posadil se. Chvilku mlčel, než se opatrně zeptal: „Kdes ho potkal?“

Damián dorazil několik minut před sedmou. Slyšel jsem, jak shodil ze zad školní batoh, jen to zadunělo. Sešli jsme se na prahu mojí kuchyně. Objal jsem ho místo pozdravu a po jeho ‚ahoj Honzo‘ ho jednoduše políbil.

Usadili jsme se k tomu v mém obýváku se suchým bílým vínem – já, Kamil a Jáchym, Damián dal zas jednou přednost kapitánu Morganovi. Kocour se vmezeřil mezi nás, i když z Kamilova líčení neuslyší ani slovo. Náš excentrik se mohl bez obav vypovídat…

V duchu jsem si připravoval, co mu řeknu. Když on se k ničemu neměl, budu muset začít já. Povím mu, jak moc mě naštval a co všechno mi vadí, ale že ho miluju a mrzí mě, jak jsem na něj vyletěl.

Od té doby, kdy u nás bydleli kluci, jsem do své bývalé pracovny nevkročil. Stala se z ní jejich ložnice, jejich soukromý prostor, tak co bych tam dělal. Jenže tentokrát jsem musel, kdyby náhodou.

Přejel jsem mu dlaní po tváři. Malé pohlazení, úplně hořel. Přes krk a klíční kost putovala moje ruka níž, na hrudník, k pevnému břichu se zřetelnými bochánky svalů.

Ráno jsem si myslel, že nejlepší dárek už jsem dostal. Teď mi došlo, že něco se zkrátka změřit nedá.

I v té malátnosti po orgasmu mnou tohle jeho prohlášení malinko škublo a nadzvedl jsem se na lokti, abych se mu mohl lépe podívat do tváře. „To myslíš vážně?“

Na okamžik jsem zatoužil vrátit se do té doby, kdy jsem ho učil já, kdy bylo všechno tak krásně jednoduché. Nakonec se ti po tom lockdownu ještě bude stýskat, ty pitomče, ne? Oslovil jsem v duchu sám sebe, ale skoro to tak bylo.

A v té chvíli jsem se začal doopravdy bát. Protože Damián nebyl z těch, kteří svoje problémy řeší před obecenstvem. Právě naopak. A když k tomu chtěl přizvat i moje kamarády…

Notebook a dvoje sluchátka s rozbočovačem zůstaly na zemi u postele, protože já ten večer vážně netoužil trávit sledováním sebelepšího filmu. O pár minut později už mým bytem zněly zvuky dvojí, zajímavě synkopické.

Tón jeho hlasu při vzrušení mě pokaždé rozechvěl. Temný, mollový, měkký, podbarvený touhou. Tenhle kluk se milovat doopravdy chtěl, věděl bych to, i kdybych ho nelíbal a zároveň s tím nevzal do dlaně jeho penis.