Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 18. Otěže

Spal jsem skoro do jedenácti. Probudila mě vůně míchanejch vajíček, těch nejlepších na světě. Górdan je dělal se sýrem a se špetkou steakovýho koření, který by normální člověk na vajíčka nedal ani v deliriu. Výsledek byl neskutečně dobrej.

„Mluvil jsem se včerejším hostitelem,” prozradil mi, zatímco jsem se mlčky nimral v tý dobrotě. Vůbec mi nebylo do řeči a hlad jsem taky neměl. Nejen, že jsem byl zblblej po prášku na spaní, ale furt jsem viděl toho kluka a krev.

Zvedl jsem oči od talíře.

„Omluvil se mi. Prý nebyl v sále, když se to stalo, ale zakročil hned, jak zjistil, k čemu došlo. Vyhodil toho opilýho idiota a zavolal doktora.”

„Nemělo se to stát.”

„Ne, ale ten kluk bude v pořádku.”

„A už nikdy na to nezapomene. Jako já, jako ty, jako Matt a jako každej, koho něco takovýho potkalo.”

„To máš pravdu, ale s tím se nedá dělat nic jinýho, než se s tím vyrovnat a vybodnout se na to. Změnit to nemůžeš,” odpověděl mi tvrdě. Měl ale pravdu. On se dokázal přes tyhle věci přenýst snadno, já podstatně hůř.

„Pojedeme se podívat před odletem do města, nebo chceš hned domů?” změnil téma. Tím mi dal najevo, že o brutalitě na SM párty už nechce slyšet ani slovo.

„Jo, půjdeme do města,” usmál jsem se na něj. Dost se mu ulevilo.

Nejvíc na frak dostala Górdanova platební karta. Měl jsem ve zvyku si depku léčit nákupama. Holky to tak dělaly, tak proč ne já? Pořídil jsem si nějaký svetry do krutý irský zimy a taky sportovní bundu a boty, protože jsem měl jen křiváka s beránkem a smetanovej kabát. Byl jsem zvyklej trávit zimu na Bahamách, takže mý vybavení do mrazů se rovnalo skoro nule. V Odense se to ale dost vylepšilo. A taky jsem nakoupil vystřihovánky Hanse Christiana Andersena z černýho tvrdýho papíru. Visely na tenkejch drátech a provázkách a pohupovaly se v každým závanu větru. Velký černý balóny jsem koupil do našeho novýho obýváku nad krb a v menší verzi jako dárek pro Nialla s Mattem. Baletky jsem zas vzal pro paní Rose za její cheesecaky a další dobroty.

Mezitím, co jsem já utrácel, Górdan zjistil, kde je nejlepší restaurace, a rezervoval tam stůl pro dva. Do letadla jsme proto nastoupili až dost pozdě odpoledne. Náhodou jsme ale měli kliku, že nás nenechali dlouho čekat na odlet. Mně to ale bylo celkem jedno. Uvelebil jsem se Górdanovi na klíně a za pár minut sladce usnul.

Doma nás čekala navštívenka od nějakýho policajta. Prý chce vidět naše boty, aby mohl porovnat podrážky se stopama z místa činu. Docela mě ten požadavek pobavil. Jestli si policie odveze všechny naše boty k prozkoumání, tak mám docela štěstí, že mám ty nový. Górdana ale napadlo totéž, takže šel hned tomu poldovi zavolat.

„On si ty podrážky jen vyfotí,” řekl mi nahoře u skleničky bushmills.

„To je rozumný. Jinak by musel na naše boty mít stěhovák,” usrkl jsem whiskey. „Neptal ses ho, jestli už mají nějaký podezření?” Na můj vkus se poldové s vyšetřováním moc nepřetrhli. Znásilněnej buzík asi nebyl priorita.

„Do telefonu by mi nic neřekl. Uvidíme, až přijde,” Górdan pokrčil rameny, dopil whiskey a zamířil do ložnice. Kufry s oblečením nám vybalil komorník, ale jeden zamčenej kufřík s hračkama si můj pán musel vybalit sám. Anebo to mohl dát za úkol mně.

„Je pomalu načase, abychom si promluvili o trestu za tvůj útěk a za neposlušnost,” objevil se ve dveřích ložnice. Koukl jsem, co to schovává v ruce, ale držel tu věc tak, že jsem ji neviděl. „Svlíkni se,” přišel až ke mně. „Když už jsi skoro šestatřicet hodin nestříkal, tak v tom budeš pokračovat,” rozevřel dlaň a ukázal mi kovovou klec na ptáka.

Bez protestů jsem ze sebe sundal oblečení a nechal si ten mučící nástroj nasadit. Nemělo smysl prosit a diskutovat, tím bych si trest jenom zhoršil. Stál jsem nahej uprostřed obýváku s ptákem v poměrně malým kovovým CéBéčku a koulema zaškrcenejma kroužkem na zámeček. Górdan si mě chvíli prohlížel a pak mě ohnul u křesla. Jeho vyboulenej poklopec mluvil sám za sebe.

Nesvlíkl se, jen si spustil kalhoty. Dělal to tak, když mě chtěl ponížit. Připadal jsem si jak děvka v průjezdu, kterou zákazník kosí na stojáka. Použije ji, zapne poklopec a jde si za svým. Jestli mě něco uráželo, tak přesně tohle. Ani lízat Górdanovi celej večer ocas mi nevadilo tak, jako když mě ojel oblečenej a vestoje.

Párkrát mě plácl těžkou dlaní přes zadek, naplival mi mezi půlky a to byla celá něžná předehra, kterou mi dopřál. Fakt si dával záležet, aby mi to dal pěkně sežrat. Pak na mě štěknul, ať si roztáhnu prdel, jednou rukou mi zacpal pusu a druhou nasměroval ocas na moji díru. Připravil jsem se na bolest a ta přišla v zápětí.

Ani nepočkal, až se přizpůsobím, a hned začal přirážet. Bez gelu to bylo docela peklo, ale já byl zvyklej. Bezohlednej tvrdej sex se mi vždycky líbil. Můj instruktor Connor mě taky používal k ukojení svýho chtíče a kašlal na to, že mi tečou slzy. Držel jsem s maximálně vystrčeným zadkem a doufal, že to bude rychlý. Můj ocas se totiž rozhodl, že mi urve koule, a to bolelo mnohem víc. Klec mu bránila, aby se postavil, ale drsný dráždění prostaty a Górdonova bezohlednost mě vzrušovala tak, že se z toho mohl zbláznit.

Bylo to rychlý. Górdan se rozhodl moc to neprodlužovat. Párkrát mi koule promasíroval, takže moc dobře věděl, že to je trápení neviňátek. Chvilku před vrcholem ze mě ocas vytáhl a vrazil mi ho do pusy. Ani náhodou mě nenapadlo protestovat, malérů už jsem měl dost. Poslušně jsem ho nechal, ať mi několikrát protáhne krk a spolykal všechno, čím mi obstříkl mandle.

Klec mi bohužel nechal i na noc. Do sprchy mi ji na chvilku sundal, ale pak se zase vrátila na místo. Protože jsem si ale dal docela studenou, ocas se mi rychle odporoučel do mdlob a bez problémů se do ní vešel.

„A zítra si vyřídíme tvůj útěk z hradu,” řekl mi Górdan v posteli, když mi namazal odřenej zadek olejem Mistra Nobu. „Spousta lidí kvůli tobě riskovala krk a pár chlapů se i zranilo. Tak aby sis pamatoval, že takové blbosti se nedělají.”

„To je mi líto,” koukl jsem mu do očí. „Vůbec jsem nedomyslel, co se může stát.”

„Tak si o tom popřemýšlíš zítra při výprasku.”

„Jistě,” procedil jsem. Už jsem se nemohl dočkat.

Bál jsem se, že se s klecí nevyspím, ale usnul jsem jako špalek. Sice mě dvakrát probudil nějakej šílenej sen, kterej neměl s realitou nic společnýho, ale Górdan mě pokaždý uklidnil a uspal jak mimino. Dokonce si na noční stolek připravil i prášek na spaní, protože se bál, že mě budí příšernej zážitek z SM párty, ale nebyl potřeba. Tu vzpomínku jsem zasunul až někam úplně dozadu, aby se nevynořovala. Dost mi v tom pomohlo, že ten kluk byl v pořádku.

Ráno jsem se musel důkladně vypláchnout a pak dostát svejm otrockejm povinnostem. S ocasem v kleci to bylo zase peklo. Můj pán byl sice mnohem ohleduplnější než večer, ale tím hůř. Nejdřív si se mnou hrál nagelovanejma prstama, takže se mi ocas zase chtěl z klece probourat, a teprve pak mě obtáhl.

„Počkej na mě nahoře,” přikázal mi po sprše. Můj ocas sebou zacukal i s klecí. Samozřejmě, že si toho všiml. „Těšíš se?” zlehka mi promnul k prasknutí narvaný koule. Málem jsem vylezl po zdi až na strop.

„Ano, pane,” co jinýho taky poslušně zadeklamovat?

Na cestu a čekání na trest jsem nedostal kolík. Špatný znamení. Budu muset vydržet další vopíchání a přitom se sám nevycákat. Nevěřil jsem, že by přetlaku v mejch žlázách můj pán ulevil. Ráno ve sprše mi zase sundal CéBéčko a chvíli si hrál s mým ocasem, aby vytrénoval mý sebeovládání k dokonalosti. A měl škodolibou radost, když jsem doslova škemral o vystříkání. Ještě nikdy mě nenechal trpět takhle dlouho. No, holt jsem si tu svoji blbost musel vyžrat do dna.

V naší podkrovní mučírně se svítilo. Na koberci byly připravený pouta. Zapnul jsem si je kolem kotníků i zápěstí. Ještě chyběl obojek, ale ten mi nasazoval Górdan osobně. Klekl jsem si tak, jak se to ode mě vyžadovalo, a připravil se na dlouhý čekání. Můj pán mě vždycky nechával škvařit ve vlastní šťávě. Jako jeho sexuální otrok jsem na něj musel čekat nahej a vzrušenej, ale ten druhej požadavek byl po hodině v kleku s rukama za hlavou skoro nesplnitelnej. Jako na potvoru si ale můj ctěnej pták usmyslel, že zrovna dneska mi v kleci dá zabrat. Když už mi tekly slzy, protože to vážně bolelo, vrazil Górdan do mučírny. Na sobě měl džíny a černý úzký tričko.

„Já asi špatně vidím,” zahromoval už od dveří, protože jsem zrovna ulevil svejm koulím a přidržel klec rukou. Nebyl jsem v předepsaný pozici a ještě se bez dovolení dotýkal genitálií. Strašlivý provinění, který mi určitě připočítá k trestům za útěk a za neposlušnost.

„Promiňte, pane. Ono to bolí,” rychle jsem si klekl tak, jak jsem měl.

„To je v pořádku, že to bolí,” usmál se tím nejsadističtějším úsměvem, jakýho byl schopnej. Pak si mě důkladně prohlídl, jestli mám rovný záda a propletený prsty. Taky zkontroloval, že mám nohy správně daleko od sebe.

Nějaký pitomý centrum v mozku mi furt pumpovalo další a další krev do ocasu. Měl jsem dojem, že mi v tý kleci exploduje. Górdan chvíli se zájmem pozoroval, jak se mi přeplněný koule napínaj, a pak mi ukázal, ať si lehnu na záda na stůl. To jsem ani ve snu nečekal. Nohy mi dal do závěsů, ale nepřipoutal je. Znamenalo to, že tam nebudu ležet dlouho. A taky to bohužel znamenalo, že se budu muset ovládat. Ani to nemusel říkat, znal jsem ho dobře.

Jeho ruka zamířila mezi mý nohy. „Tvejm koulím určitě prospěje masáž,” oznámil mi uštěpačně. „Nehejbej se a buď zticha, jinak si vezmu bič a ty dostaneš dlouhej roubík.”

„Ano, pane,” vydechl jsem a zaťal zuby.

Sotva vzal mý vejce do ruky, vyhrkly mi další slzy. Zmáčkl je, sice jemně, ale stačilo to. A potom je začal palcema masírovat. Bolest byla příšerná. Taková, že i ocas se mi hned uklidnil. Potichu jsem fňukal a syčel bolestí, ale jinak jsem se držel a byl zticha. Tělo napnutý jak struna, tlak na dvojnásobku. I tak se mi ale podlomily kolena, když mi Górdan konečně dovolil slízt.

„Teď si jdi vybrat plácačku, řemen, rákosku a roubík.”

Každej krok mě bolel a klec vážila snad cent. S nohama pěkně doširoka jsem odešel vybrat trestný nástroje. Z roubíku jsem neměl vůbec radost. Předzvěst toho, že dostanu víc než běžně. Tři bicí nástroje byly víc než normálně. Górdan mi často rozehřál prdel plácačkou nebo důtkama a pak si teprve vzal rákosku. Řemen byl nadstandard. Začal jsem se docela dost bát.

Roubík jsem vybral středně velkej. Kdybych vzal jen malou kuličku do pusy, slízl bych si to a to obrovský dildo, co mě lechtalo na mandlích, jsem taky nechtěl. Górdan měl ale úplně jinej názor. Řekl mi, že si roubík rozmyslel, a poslal mě pro rozporku. Ach bože, to mě teda nečeká nic dobrýho. Rozporku jsem neměl rád a taky jsem ji moc často nedostával. Šáhl jsem po malý plastový, ale Górdan jen zavrtěl hlavou. Sklesle jsem přinesl krám z chirurgický oceli a poslušně si ho nechal nasadit mezi čelisti.

Ke koze mě připoutal pěkně pevně. Další špatný znamení. Pak vzal do ruky plácačku i řemen, jako by je potěžkával.

„Rozhodl jsem se, že dneska dostaneš něčím úplně jiným,” odložil oba bicí nástroje na polici vedle kozy, aby je měl pro všechny případy po ruce. Pak vytáhl černej šátek a zavázal mi oči. „Takhle si to mnohem víc užiješ a taky se ti bude líp přemýšlet o tom, jakou nebezpečnou blbost jsi udělal.”

Slyšel jsem, jak v koutě mučírny odemyká velkou dubovou truhlu. Tam byly hračky, který byly překvapení. Já od tý truhly neměl klíč, tam směl jenom můj pán. Neměl jsem vůbec tušení, čím mě chce seřezat. A pak jsem zaslechl zasvištění a celej jsem se zpotil. Ten zvuk byl se zavázanejma očima dost děsnej.

„Seznam se s koňskými otěžemi,” znovu strašný zasvištění za mojí vystrčenou prdelí. „Kdysi dávno jsem taky udělal chybu,” povídal Górdan, točil otěžema ve vzduchu a obcházel mě. „Na lovu jsem koně blbě navedl na skok a on si zlomil nohu. Museli ho utratit a byla to moje vina. A tak vzal můj otec otěže, přeložil je a přímo tam v lese, před všemi těmi chlapy, mi nařezal na holou. Bylo to nejhorší ponížení mýho života, být potrestán před otcovými zaměstnanci a přáteli. Máš obrovskou kliku, že nechci, aby se cokoliv z týhle místnosti a z našeho života dostalo na veřejnost, jinak bych sem všechny ty obětavý chlapy, co tě v dešti a zimě hledali, pozval. A nechal je, aby ti taky nějakou přišili.”

Zahuhlal jsem něco, co mohlo bejt klidně i: „Děkuju, pane”. Polil mě studenej pot z představy, že by to fakt udělal. Že by mě veřejně potrestal. Otěže přestaly svištět kolem mýho těla. Górdan si stoupl za mě a pohladil mě po napnutým zadku. Držel jsem ho předpisově vystrčenej, protože malérů už jsem měl dost.

„Dostaneš trest za každého chlapa, který tě hledal. A za Sloana a Maca, kteří si kvůli tobě zlámali kosti, to bude navíc ještě rákoskou.

První tři rány dopadly na můj napnutej zadek. Nebyly nijak velký, ale svištění přeloženýho tenkýho pásu silný kůže bylo děsný. Ucejtil jsem zase ruku. Hladila mě po půlkách a pak prsty zamířily i mezi ně. Promnuly bolavý koule a přejely rýhou nahoru.

Dalších několik ran, mnohem silnějších. Bolest se začala načítat, protože mě Górdan švihal v rychlým tempu. Otěže byly milosrdnější než rákoska, ale záleželo na počtu ran.

Znovu mi pohladil dlaní půlky a pak mi zasunul prst do zadku a naznačil přírazy. Spokojeně jsem se prohnul, protože to jsem měl rád. Mít u toho ale ptáka v kleci nebyla žádná výhra.

Uslyšel jsem zvuk zipu a čekal, co bude. Že můj pán pohled na můj vystrčenej seřezanej zadek nevydrží, jsem věděl. Teď šlo jen o to, kam mi svůj tvrdej ocas vrazí. Obešel mě a přejel mi žaludem po tvářích. Zvedl jsem hlavu a vyplázl jazyk. Kdybych mohl, hned bych si sundal šátek z očí. Rád jsem se na krásnej ocas mýho pána díval, takže černá látka byla trest navíc. On mi mezitím začal spodkem ocasu přejíždět po vyplazeným jazyku.

Chvilku se tak dráždil a pak pomalu zasunul, aby mi zaplnil rozporkou roztaženou pusu. Moje bezmoc ho vždycky vzrušovala a mě taky. Górdan mohl cokoliv a mně se to líbilo, jen z trestů jsem nebyl úplně nadšenej. Myslím z těch opravdovejch, jako byl tenhle. Ty jsem si musel vyžrat až do dna.

Zase mě obešel a pohladil po horký prdeli.

„Tak se připrav, začneme naostro,” poplácal mě a pak odstoupil a otěže zasvištěly.

Nedával mi moc velký rány, ale bylo jich moc. Strašně moc. Po pár minutách už se to nedalo vydržet. Začal jsem nahlas řvát, prosit a nakonec i brečet. Všechno marný. Trest jsem musel vydržet do konce, včetně deseti ran rákoskou za Sloana a za Maca. Vlastně jsem mohl bejt rád, že jenom deset a že mě nepotrestali sami zraněný chlapi. Takovej drsňák Sloan by mi určitě rád rozsekal prdel na kousky.

Ještě jsem vydejchával bolest, když mě Górdan pohladil po bolavejch půlkách a pak si nabral na prsty gel. Sakra, projelo mi hlavou, tohle bude kurevsky bolet. Tvrdý přírazy na seřezanou prdel budu mít jako bonus. Projel mi rýhu párkrát ocasem, než nasměroval žalud na svěrač a vtlačil ho dovnitř. Ne moc rychle, ale rovnou nadoraz. Přimáčkl se na mý seřezaný půlky a zapřel se o moje ramena. Zhluboka jsem vydechl. Krásný pocity z velkýho ocasu v zadku stírala bolest po výprasku a uvězněnej pták.

Górdan začal přirážet. Ne moc rychle a tvrdě, šetřil mě. Jak ho ale opouštělo sebeovládání, šly ohledy do háje a moje rudá, nažhavená, seřezaná prdel to dostávala naplno. Snažil jsem se vymazat bolest, ale nějak mi to nešlo a ocas, narvanej v kleci, mi to taky neusnadnil. Zavázaný oči mě navíc uzavřely v mým masochistickým světě a tam bolest prostě patřila.

Pár tvrdejch rychlejch přírazů a Górdan byl hotovej. Nalehl mi na záda a zůstal uvnitř. Jeho ruka mi promnula bolavý plný koule. Moje zalapání po dechu mýho pána uspokojilo. Jo, klec jsem měl za trest, a že to i bolí, bylo v pořádku.

Po pár minutách ze mě ocas vytáhl a nahradil kolíkem. Nebyl tak velkej, zato hrbolatej a nepříjemnej. Měl očko na zamknutí ke kleci. Pak zmizela rozporka a šátek z očí. Zamžoural jsem do tlumenýho světla. Můj pán mi podržel láhev s pitím, ale moc nespěchal s odvázáním od kozy.

„To ještě není všechno,” pohladil mě zase po zadku. „Teď tě namažu olejíčkem Mistra Nobu a pak si půjdeš na hodinu kleknout do kouta. Jestli to vydržíš, sundám ti klec a tím tvůj trest skončí. Když to nezvládneš ti, klec ti zůstane. Na jak dlouho, to se ještě uvidí.”

Vytřeštil jsem na něj oči. Tohle jsem fakt nečekal. Klečet hodinu s kolenama od sebe a rukama před sebou na tvrdý zemi bylo dost děsný i bez bolavýho zadku. Celej rozlámanej z kozy to budu mít fakt náročný. Jenomže sundání klece mi za to stálo. Rozhodl jsem se, že to vydržím za každou cenu. Když mě Górdan odpoutal od kozy, protáhl jsem se a ošahal si zadek. Byl horkej, ale olej Mistra Nobu rychle utišil bolest. Kromě pár jelit od rákosky jsem dokonce necejtil ani žádný strupy, takže můj pán byl při bití skoro něžnej. Nestál o to, abych měl na prdeli nadosmrti jizvy.

Sám jsem zamířil do rohu, ve kterým už jsem čelem ke zdi párkrát klečel. Nejednou dokonce na dřevěný rohoži s ostrejma hranama. Teď tam ale nic takovýho nebylo, jen rozpraskaná dřevěná podlaha.

„Dej kolena dál od sebe,” přikázal mi Górdan a já mlčky poslechl. Předpažil jsem a nechal si na hřbet napnutejch rukou položit rákosku. Hypnotizoval jsem ji očima a doufal, že se ta mrcha ani nehne. Moc šancí jsem tomu ale nedával, protože ruce mě začaly bolet asi za deset vteřin. A s nima i záda, zadek, nohy a kolena. Celej člověk mě bolel a to můj trest sotva začal.

„Užij si to a nezapomeň na kameru,” popřál mi Górdan ironicky a tiše se vytratil.

Netušil jsem, jestli sedí v křesle pár metrů ode mě, nebo opravdu odešel. Tak jsem se soustředil na rákosku na rukách, že můj mozek už nebyl schopnej zpracovávat nic jinýho. Rákoska a bolest, bolest a rákoska. Musel jsem rychle najít nějakou jinou zábavu pro mou šedou kůru mozkovou, jinak zlikviduju sám sebe.

Začal jsem přemejšlet nad tím, kdo mohl ublížit Mattovi. Čím dál víc se mi do hlavy vkrádala teorie, pro kterou jsem sice neměl jedinej důkaz, ale seděla dokonale. Chlap, kterej si potřeboval něco dokazovat, byl přesně ten, co si podá slabšího. Zakomplexovanej hajzl, co si hraje na děsnýho frajera. Kdybych tak mohl zkouknout podrážky jeho bot, ale to se mi určitě ve zdraví nepovede. Věděl bych, jak ho dostat, ale to by mi zase nikdy nedovolil Górdan. Zatracená práce!

Ruce už mi málem upadly v ramenou. Několikrát jsem je musel zvedat. Jen tak tak, že mi rákoska nespadla. Taky se mi třásly všechny svaly v těle, protože jsem všechny zapojoval. Stálo mě obrovský úsilí, abych se nekroutil jak paragraf. Abych klečel napnutej jak struna a nevystrkoval prdel ani břicho.

Ukončila to křeč do zad. Zhluboka jsem se nadechl a trochu se pohnul rukama nahoru a bylo zle. Ostrá, bodavá, silná bolest se rozjela jak požár. Nedalo se jí vzdorovat. Zkroutil jsem se a chytl se za pravou stranu těla. Rákoska ťukla o podlahu, ale v tu chvíli mi byla úplně ukradená. Lapal jsem po dechu a žhavá obruč kolem hrudníku se stahovala. Svíjel jsem se na podlaze a přál si jediný, ať ta hrozná křeč přejde a zas můžu dejchat.

„Kierane!” Górdan se přihnal do podkroví poklusem. Zabalil mě do vlněný deky a vzal do náruče. Strašně to bolelo, ale to mi bylo jedno. Jinak bych se z mučírny stejně nedostal. Chytl jsem se ho kolem krku a pevně držel, protože Górdan bral schody dolů pěkně rychle.

Odnesl mě do masérny. Tam už čekal Jim. V tu chvíli mi bylo úplně volný, že mě uvidí s ptákem v kleci a seřezanou prdelí. A Górdanovi to bylo taky jedno. Jim byl jedinej, kdo mi mohl pomoct, a taky se do toho hned pustil. I přes bolest mě natáhl a zkroutil na lehátku do takový polohy, ve který se mi hned ulevilo.

„Dejchej,” připomněl mi.

Zhluboka jsem se nadechl. Konečně to po těch nekonečnejch minutách v křeči šlo.

„A teď výdech a úplně se uvolni. Hlavně klid, ničemu se nebraň,” mluvil na mě tiše. „A zase nádech a výdech.”

Poslouchal jsem ho jak zhypnotizovanej. Uvolnil jsem se a uklidnil a on se mnou v jednu chvíli škubnul, až mi v zádech zakřupalo. Zařval jsem, ale zablokovaný žebro i obratel se dostal zpátky na svoje místo. Úleva byla okamžitá a nádherná. Vyčerpaně jsem ležel na lehátku a zhluboka dejchal. Úžasnej pocit!

„Dej si horkou koupel, prohřej to a zalez do tepla. A žádný prudký pohyby! Zejtra ti to ještě namasíruju.”

„Rozkaz!” chtěl jsem si sednout, ale zadržel mě a pomohl mi, abych si hned zase neublížil.

„Dík,” zavrčel jsem nerad. Nestál jsem o jeho pomoc, ale hodila se.

„Od toho tady jsem,” poplácal mě po rameni. Ani slovem se nezmínil o mý otrocký ocelový výbavičce a rudý prdeli. Dokonce se mi mezi nohy snad ani nepodíval. Tolik diskrétnosti jsem od něj teda nečekal.

Górdan mě zase vzal do náruče a odnesl do koupelny. Horká voda s bublinkama už byla ve vířivce připravená. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, že moje rudý a horký půlky se s tou vodou moc kamarádit nebudou. Instinktivně jsem chtěl bejt v teple. To mi na bolest vždycky pomáhalo.

„Sundám ti to CéBéčko,” Górdan mě postavil na zem tak opatrně, jako by se bál, že se rozpadnu. Stejně opatrně mě zbavil toho protivnýho ocelovýho výtvoru i análního kolíku. A pak mi konečně pomohl do vody a vlezl ke mně. „Promiň, mělo mě napadnout, že v té zimě nahoře není klečení nejlepší nápad,” hladil mě po břiše a hrudníku a bříškama ukazováčků dráždil bradavky. „I Jim mi řekl, že klečet s předpaženejma rukama nezvládneš. Nenapadlo mě ale, že to bude tak zlý.”

„Já udělal blbej pohyb,” koukl jsem po něm.

Usmál se a dal mi pusu na čelo. A pak další na rty. „To CéBéčko už ti nevrátím, ale na sex si nech zajít chuť,” zajel mi rukou mezi nohy. Ochotně jsem je roztáhl. Sevřel mi pod vodou ocas a přejel po něm dlaní. Nezdálo se mi, že by svý slova chtěl dodržet. Jestli mě ale nechá vystříkat, to jsem netušil.