• Ron
Styltvrďárna
Datum publikace5. 3. 2020
Počet zobrazení867×
Hodnocení4.99
Počet komentářů7

Nedělní návštěva Mastera Tylera byla rychlá, ale taky docela ponižující. Celou dobu, co se domlouval s Górdanem na podrobnostech smlouvy, jsem musel klečet nahej u zdi a čekat, až si mě bude chtít prohlídnout. Připadal jsem si tam hrozně a štvalo mě, že mu to Górdan umožnil. Souhlasil jsem, že si mě půjčí na dvacet čtyři hodiny, ale ne s tím, že mě bude ponižovat tam, kde mám já mnohem víc práv než on. Měl kliku, že mě tam nenechal klečet dlouho. Byl jsem totiž rozhodnutej prostě vstát a odejít, ať si třeba políbí prdel.

Asi to bylo v mým výrazu znát, protože Górdan to začal rychle žehlit. Přišel ke mně a tiše mě požádal, ať jsem hodnej a poslušnej, že mi to vynahradí. Do háje! Copak nevidí, jak mě to klečení v koutě ponížilo? Jako bych byl nějakej zlobivej parchant! Usmál jsem se na Górdana, ale byl to spíš kyselej úsměv. K Masteru Tylerovi jsem se ale choval slušně. Nechal jsem ho, ať si mě hezky osahá a promačká. Mlčky jsem strpěl jeho prsty v puse i v zadku. Když mi řekl, ať se narovnám, udělal jsem to s pohrdavým výrazem. Koukl jsem po Górdanovi a na jeho tváři byl lišáckej úsměv. Byl spokojenej. Čekal, že si minimálně odplivnu.

Když Master Tyler odjel s podepsanou smlouvou, oblíkl jsem se a šel se projít na útesy. Venku bylo krásný teplý letní odpoledne. Górdan byl ve svý pracovně, tak jsem na něj houkl, že jdu ven. Řekl mi jen, ať nechodím daleko, a dál studoval nějaký strašně důležitý papíry, co mu přišly faxem. Poslal mi vzdušnej polibek a já ho opětoval, aby si nemyslel, že jsem pořád naštvanej. Jo, byl jsem naštvanej, jenže to by chtěl jít se mnou a promluvit si. A já chtěl bejt sám. Stačilo, že mě z uctivý vzdálenosti sledoval jeden bodyguard, kterej mu stejně napráská, kam jsem šel. S tím jsem ale nemohl nic dělat. Górdan už dlouho věděl, kam chodím trucovat, ale nikdy se o tom ani slovem nezmínil.

Došel jsem na svý místo na útesech nad liduprázdnou pláží, jenomže dneska bylo obsazený. Už jsem se nadechl k nějaký šťavnatý poznámce, když mi došlo, že to místo není moje, a navíc vetřelce znám.

„Čau, zabral jsem ti rozhlednu, sorry,“ byl to ten kluk, kterýho jsem vídal dole na pláži. Takhle zblízka byl starší, než se zdál, možná tak pětadvacet. Zadíval jsem se mu do očí a ručička mýho gay radaru okamžitě vlítla do červený, podobně jako když jsem poprvý uviděl Willyho. No nazdar! Tohle skončí průšvihem!

„V pohodě, já se projdu,“ odfrkl jsem a šel dál. Zdrhal jsem jak střelenej jelen! Nechtěl jsem si s ním povídat, abych nebyl podezřelej. A taky jsem chtěl bejt sám a nestál jsem o další malér. Ohlídl jsem se na bodyguarda, kterej právě míjel toho drzýho samečka a měřil si ho ostřížím pohledem. Určitě Górdanovi řekne i kolik měl vousů na bradě, a kdyby mohl, legitimoval by ho.

„Počkej, já jsem tě nechtěl naštvat!“ přiřítil se ten pitomec za mnou s prosebným výrazem. Cestou musel odstrčit bodyguarda, kterej už možná sahal po zbrani.

„V klídku,“ mávl jsem rukou tak, aby to viděl hlavně můj stín. „Já chci fakt bejt sám,“ vrazil jsem ruce do kapes kalhot a šel pomalu pěšinou po útesech. Byla jen pro jednoho, takže sameček musel jít v trávě a vřesu vedle mě, anebo za mnou. A to se mu nechtělo, chtěl si povídat.

„Ten patří k tobě?“ otočil se na bodyguarda, jako by mě neslyšel.

„Jo, hlídá mě a taky napráská, že jsem se s tebou bavil.“

„To ty nesmíš?“ obočí mu vyjelo nahoru.

„Smím, ale budu muset vysvětlit, kdo jsi a odkud tě znám,“ a stejně nejspíš dostanu padesát rákoskou, dodal jsem v duchu.

„Ty bydlíš tam?“ hodil hlavou k hradu.

„Jo, proč?“

„Že se nesmíš bavit s plebsem,“ pokrčil rameny, otočil se a šel pryč. Bylo mi to fuk, tak jsem ho nechal jít. Sice vypadal dobře a zjevně chtěl navázat kontakt, ale já na něj neměl vůbec náladu. Rozhodně ne ve chvíli, kdy se mi v hlavě honilo, co mě zase čeká u Mastera Tylera.

Vrátil jsem se volnou chůzí na hrad a rovnou Górdanovi řekl, že jsem na svým místě na útesech potkal nějakýho kluka. Čekal jsem, že mi vynadá, že jsem se s ním bavil, ale překvapil mě, protože dělal, že mu to nevadí. Zlepšoval se po všech stránkách. Jestli na to měla vliv moje aférka s Willym, tak tím líp. Stejně jsem si ale nedokázal představit, co řekne, když se na Floridu budu chtít na podzim vrátit, abych pokračoval ve studiu na College of Liberal Arts and Sciences. To mi asi rovnou zamkne ptáka do klece.

„Nechci ti bránit, abys tady měl přátele,“ Górdan vstal od stolu a přišel ke mně. „Nemůžeš tady žít jako vězeň v Toweru. Klidně se seber a vyraž někam za zábavou.“

„Jedině s tebou,“ objal jsem ho a položil mu hlavu na rameno.

„Už vidím ty palcové titulky v novinách. Možná bych trumfnul i skandály Lady Di,“ zavrčel. Měl pravdu, on si nemohl dovolit jít do nějakýho místního tanečního klubu. Ani sám, natož se mnou. Mohli jsme spolu ale vyrazit do Londýna, nebo do Paříže, tam bylo klubů dost.

„Až se vrátíš od Mastera Tylera, vyrazíme do Milána na nákupy. Cestou nazpátek se můžeme stavit třeba v Paříži,“ souhlasil. Zaradoval jsem se jak malej kluk, kterej dostal svý první autíčko na setrvačník. Takový, jaký já v životě neměl. A teď jsem najednou nakupoval odpoledne v Miláně a večer trsal na parketu v Paříži. Žil jsem ve zlatým snu.

Začal jsem na ty útesy chodit každej den, ale toho kluka jsem tam už neviděl. Taky nebylo nic moc počasí, takže jsem se tomu ani nedivil. Párkrát se ke mně dokonce přidal Górdan, jenomže s podmínkou, že si zaběháme.

„Co jsi zpátky v Ulsteru, zlenivěls,“ vyčetl mi jednoho rána. „Začneš se mnou běhat a taky budeš makat v posilovně, kam já chodím každé dopoledne,“ rozhodl. Námitky se nepřipouštěly, diskuze byla předem zrušená.

Měl zdejší krajinou po pozemcích, co mu patřily, vyměřené osmimílové kolečko. Já po třech mílích funěl jako hroch a po pěti jsem mohl vypustit duši, ale můj pán mi řekl jasně, že když to každej den neuběhnu, dostanu za každou nezvládnutou míli deset rákoskou. Překonal jsem se proto, makal a po třech dnech už mi to šlo mnohem líp. Endorfiny se mi vyplavily do těla a já se zpátky na hrad vracel s krásně čistou hlavou. Navíc už jsem si zvládl s Górdanem při běhu i povídat, takže mě to klusání naší krásnou divokou krajinou začalo bavit tak jako dřív.

Lekce v hradní posilovně byly mnohem zábavnější, protože Górdan rozhodl, že budu cvičit nahej. Navíc mi občas kliky zpestřil přívěškama na piercing nebo dřepy a shyby padáčkem na koule. Jako hlavní motivátor proti flákání sloužil mýmu pánovi jezdeckej bičík, kterým mě většinou jen lehce poplácal, abych zrychlil. Občas mi ale dal takovou šlehu přes zadek nebo záda, že jsem zařval. To když už jsem ho hodně naštval, většinou odmlouváním a diskuzema o počtu cviků. A odmlouvání nesnášel. Končilo vždycky rázně, přímočaře a jednoduše – výpraskem.

V pátek jsem odletěl Górdanovým Falconem do Londýna. Jeho Lordstvo bylo na palubě taky a s námi ještě několik chlapů. Dva se mnou vystoupili v Anglii, aby mi jistili záda, ostatní pokračovali na Gibraltar. Netušil jsem, co tam má Górdan za aktivity, ale bylo mi jasný, že se to týká PIRA. Nebyl jsem žádná naivka. Věděl jsem, že to letadlo ho stojí nemalý peníze za provoz a nekoupil si ho jen pro parádu. Dělal s ním pochopitelně dojem na svý obchodní a politický partnery, pokud někam na jednání přiletěl. Taky s ním lítal na Bahamy a na Floridu, ale taky v něm pašoval zbraně z Libye a z Baham nejspíš i kolumbijskej koks. PIRA se musela něčím financovat a prodej drog se dost nabízel. Jenomže čím víc z toho gaunera mi Górdan předváděl, tím víc jsem z něj měl mokro v kalhotách. Nejkrásnější chlap na světě byl smrtelně nebezpečnej a já do něj byl beznadějně zabouchnutej.

Podle smlouvy jsem se měl dostavit v deset večer do hotelu Savoy. V recepci mě čekaly instrukce v obálce na jmého O’Hara. Připadal jsem si jak v nějaký pitomý bondovce, když jsem si tu obálku vyzvedával, a měl jsem dojem, že recepční přesně ví, kdo jsem a co se v tý obálce ukrejvá. Paranoia se vším všudy.

Měl jsem počkat, až si mě vyzvedne někdo, kdo se představí jako Paul Jones. Sedl jsem si proto do pohodlnýho křesla v lobby baru a rozhlídl se po rozlehlý luxusní vstupní hale plný lidí. Nikdo si mě zatím nevšímal, takže jsem si objednal coca colu s ledem a citronem a zabíjel čas listováním v Timesech, který někdo nechal na stolku. Byly otočený na zadní stranu, jako by je četl Górdan. Ten vždycky začal na úvodní straně a pak pokračoval někde uprostřed. Mě ale noviny moc nezajímaly, takže jsem prostě jen listoval a četl titulky. Jeden mě ale zaujal: Irskej ministr zemědělství změnil názor a rozhodl se, že nebude blokovat dohodu o severoirský samosprávě. Na fotce u článku na mě zíral z upravenýho snímku ten milej sadista a já se v tu chvíli cejtil jako pán vesmíru.

„Vyhráls v loterii, zmrde?“ tichej chladnej hlas. Chtěl jsem se otočit, ale to mi muž zakázal. „Jsem Paul Jones,“ dodal a mně se ulevilo. Byl jsem zticha a čekal na další instrukce.

„Před hotelem stojí černej Ford Scorpio. Nastoupíš za řidiče a zavážeš si oči,“ podal mi černej neprůhlednej pruh látky. „Ve vlastním zájmu si je zavaž dobře, protože jinak končíš!“ dodal a zmizel.

Netušil jsem, co myslel slovem „končíš“, jestli jen s dnešní akcí, nebo definitivně. Nastoupil jsem do fordu, vonícího novotou, a oči si zavázal fakt pevně, aby nebylo pochyb, že nefixluju. Řidič a ještě jeden muž přistoupili asi po minutě a můj šátek důkladné zkontrolovali.

„Ruce dozadu,“ promluvil konečně muž vedle mě. Poslechl jsem a na zápěstích mi zacvakly náramky. Pak mě muž připoutal bezpečnostním pásem.

Se zavázanejma očima se mi dělalo blbě od žaludku, jenomže jsem s tím nemohl nic dělat. Požádal jsem řidiče, jestli by mohl trochu míň řezat zatáčky a změnit styl jízdy „brzda-plyn“, ale poslal mě někam a jel snad ještě hůř. Asi chtěl mít za každou cenu nablito za krkem. Proplejtali jsme se městem, kde byl pořád dost silnej provoz. Asi jsem nezažil, aby v Londýně nebyly ulice plný aut. Jako by mezi největší zábavu obyvatel patřilo prohánět svý plechový miláčky městem.

Po nekonečně dlouhý době jsme vyjeli za město a úplně nový auto na chvíli zrychlilo na dálnici. Po pár mílích ale sjel řidič na odbočku a pak už jen kousek a odbočil na nerovnou cestu. Muži mě vytáhli mlčky ven a práskli mnou o zem. Obsloužili mě několika peckama paralyzérem do rozkroku, aby mě mohli snáz naložit do kufru auta. Spoutali mi i nohy a hodili mě dovnitř, bez špetky soucitu. Spíš se snažili, abych se co nejvíc potloukl.

Auto se vrátilo zpátky na dálnici a zrychlilo. Neměl jsem ale vůbec představu, po jaký dálnici jedeme a kam. Nezbejvalo než doufat, že se nás Górdanovi chlapi drží. Že jsme jim agresivní jízdou Londýnem nezmizeli. Master Tyler se sice dušoval, že se mi nic nestane, ale sichr byl sichr.

Za nějakou dobu začalo auto zpomalovat. Sjelo z dálnice a po pár kilometrech odbočilo na nerovnou cestu a pak ještě na další a ještě znova. Nakonec zastavilo, práskly dvoje dveře a víko kufru se zvedlo. Přes pásku na očích jsem vůbec nic neviděl, takže jsem vůbec netušil, kde jsem. Dva silný chlapi mě vytáhli z kufru a hodili na zem. Pak mi odemkli pouta na nohou.

„Stoupni si, ty zkurvenej bastarde!“

Snažil jsem se, ale ztuhlý svaly mě vůbec neposlouchaly. Ti dva se se mnou ale nechtěli tahat, takže jim nezbejvalo než počkat, až se vyhrabu na nohy. Chytli mě pod spoutanejma rukama a vedli někam dovnitř. Upozorňovali mě na schody a jejich počet, říkali, kdy mám zastavit přede dveřma. Nejspíš jsem nebyl první, koho takhle vedli.

Odemkli mi pouta a sundali šátek z očí a já zamžoural do světla. Byli jsme v luxusně zařízený koupelně bez oken, obložený španělským hnědým mramorem. Górdan ho měl v koupelně na podlaze taky, ale tady byl od země až do stropu. Místnost díky tomu vypadala skoro jako rodinná hrobka.

„Do naha, dělej! Panstvo čeká!” strohej hlas, následovanej tvrdým kopancem do zadku. Oba muži byli za mnou. Chtěl jsem se otočit, ale hned mě dalším kopancem umravnili, ať čumím před sebe.

Stáhl jsem si tričko a pak si rozepl poklopec, jenže jsem s tím nijak nespěchal. Kopanec zezadu pod koleno mě srazil na zem a ty dva si ze mě udělali kopací míč. Když se mi konečně povedlo skopnout boty a servat džíny a slipy, byl jsem celý bolavej.

„No to to trvalo,” zavrčel jeden z mužů a znovu mi nasadil klepeta. Pak mě oba chytli pod pažema a nacpali do prostorný sprchy.

„Nohy od sebe a ohnout!“

Beze slova jsem poslechl. Vypáčili mi ruce nahoru a připoutali k tyči od sprchy. Zavřel jsem oči a snažil se nevnímat, co následovalo. Vypláchli mi několikrát zadek takovým množstvím vody, až jsem se kroutil bolestí. Komentovali to, že panstvo chce, abych byl důkladně čistej. Kdybych mohl, nakopal bych je oba i „panstvo“ do koulí jako toho irskýho ministra.

Odpoutali mě a znovu mi zavázali oči šátkem. Potom mě odvedli z koupelny chodbou do nějaký místnosti. Zevnitř se ozývaly hlasy, ale jestli jsem dobře počítal, tak Master Tyler nekecal. Zákazníci byli opravdu jen tři.

„No konečně, tak tady ho máme!“ zvolal jeden z těch mužů, když mě můj doprovod strčil dovnitř.

„Tak tohle je ten tvůj nováček?” ozval se jinej muž. Zaslechl jsem kroky a pak mi ruka vjela do vlasů a zvedla mi hlavu. „Hezkej exemplář,“ zhodnotil mě.

„Není můj, mám ho půjčeného jen do dnešní půlnoci,“ odpověděl první muž, zjevně hostitel.

Můj doprovod mě pořád držel, někdo mě poplácal po zadku a pak mi zezadu stiskl a natáhl koule. Ztratil jsem přehled o tom, kdo to byl. Zasykl jsem bolestí, ale byl zticha. Nikdo mi nedovolil mluvit a já nechtěl provokovat.

„Připoutejte ho a vypadněte,“ dostala má eskorta jasnej příkaz. Ohnuli mě a odemkli pouta. Kdybych se chtěl bránit, tak to byl přesně ten moment. Já byl ale poslušnej jako beránek. Souhlasil jsem s podmínkama Mastera Tylera a nechtěl si to dělat ještě horší, než to bylo. A pět chlapů bych stejně nepřepral.

Skončil jsem ohnutej v kládě, mezi široce roztaženejma nohama rozporku, záda prohnutý a zadek vystrčenej. Nejvíc ze všeho mi asi vadil ten šátek na očích, protože jsem vůbec neměl představu o prostoru, kde se nacházím. Taky jsem netušil, jestli si mě ty tři nenatáčej, o to jsem nestál, i když by mě se zavázanejma očima nejspíš nikdo nepoznal. Nejvíc mě ale znervózňovalo, že ty tři nevidím. Nevidím jim do očí, netuším, co na mě chystaj. Měl jsem strach.

Někdo mě pohladil po zádech i po zadku. „Tak co, budeš hodnej?“ zeptal se mě, jako bych měl nějakou jinou možnost. „Budeš pěkně držet a my si s tebou budeme hrát podle libosti. Ty se ale nesmíš udělat! Jestli se neovládneš, potrestáme tě. Rozumíš tomu?“

„Ano, pane,“ přikývl jsem. Co jinýho taky? Pořád stejný pravidla, který jsem moc dobře znal. I Górdan mi zakazoval orgasmus, ale vždycky jen na nějakou dobu. V tomhle ohledu jsem ale měl trénink docela dobrej.

Muž mě zatím celýho obešel a pak se jeho pozornost soustředila na mý koule. Zmáčkl mi je oběma rukama a začal kroutit a drtit.

„Jaůůůůůůůůůů,” zaskučel jsem a vyrostl asi tak o tři metry. Tenhle chlap bude pořádnej parchant.

Prohlídka mýho těla pokračovala. Bylo to docela nepříjemný, protože mě ošahávali všichni tři najednou. Jeden mi rval ruku do pusy, aby vyzkoušel, co do sebe dostanu, zatímco druhej mi roztahoval zadek a třetí mi v podřepu tahal za ptáka. První to nevydržel ten předemnou a strčil mi mezi čelisti ocas.

„Jestli se mě jen dotkneš zubama, uvidíš ten tanec,“ varoval mě a začal pomalu přirážet. Držel jsem hlavu co nejvíc v záklonu, protože měl pěkně tlustý péro a velkej žalud, kterej mě dusil. Chlap to věděl a dělalo mu to moc dobře, když mi zacpal krk tím svým mackem a čekal, až se začnu cukat nedostatkem vzduchu. Neměl jsem šanci uniknout, protože hlava mi v kládě držela pevně. Za chvíli už mi tekly sliny i z nosu a oči slzely, ale sadista byl čím dál drsnější a cpal mi svůj ocas hloubš. Neměl ho ale nijak výjimečně dlouhej, takže jsem to zatím zvládal bez dávení.

Druhej chlap se mezitím začal dobejvat do mýho zadku, kterej si ohleduplně připravil gelem. Na rozdíl od sadisty v mý puse byl docela jemnej, takže příjemný pocity převládaly. Ani péro neměl nijak výjimečný, takže jsem to dával bez problémů. Ocas se mi během chvíle drážděním prostaty postavil a já začal mít pořádnej problém. Chlap za mnou měl správnou frekvenci i dýlku a já začal zoufale bojovat sám se sebou, abych se neudělal.

Znovu jsem se soustředil na tlustej ocas v krku a přestal vnímat ty šíleně příjemný pocity ze šukání zadku. Taky jsem přemejšlel, kde je ten třetí chlap, ale necejtil jsem ho nikde blízko. Mýho těla se dotýkali jenom ty dva. Až za pár minut mi to došlo, když jsem zřetelně rozlišil troje zrychlený dejchání. Bral toho v mým zadku taky zezadu ve stejným rytmu, jako on šukal mou díru. To mě pořádně dostalo! Najednou jsem se přestal věnovat ocasu v puse, kterej už už hrozil explodovat, ale zaměřil se na ty dva za mnou. Už jsem dokázal rozlišit oba přírazy do mý prdele, prvního muže i toho za ním, kterej ho do mě narazil vzápětí. To se nedalo vydržet. Jako by mimochodem jsem s úlevou spolkl výstřik sadisty, kterej se udělal první, a mířil rovnou na vrchol. A chlap za mnou mi ještě pomohl, když mi sevřel ocas a začal ho honit.

Zoufale jsem zavyl, ať toho nechá, ale odpovědí mi bylo jen strohý: „Ovládej se!“. Copak jsem mohl? To nešlo. Šoustal mě tak úžasně, že bych to zvládl i bez honění. Jenom mou cestu na vrchol urychlil. Udělal jsem se během chviličky a hned na to mě začal chlap za mnou plnit. Třetí chlap se udělal pár vteřin po nás.

Zhluboka jsem oddechoval a čekal, co se bude dít. Bylo mi jasný, že trest mě nemine, že mě udělali jen proto, aby mě mohli potrestat.

„Dostaneš deset ran dřevěnou plácačkou od každýho z nás a závaží na koule,“ rozhodl hostitel po chvilce váhání. „A jestli se uděláš příště, tak to bude řemenem, pak důtkama a nakonec rákoskou, tak si vyber, jestli chceš bejt ještě neposlušnej.“

Bylo mi to úplně jasný! Ty tři si se mnou budou hrát tak, abych se pokaždý udělal, a pak mě za to budou trestat čím dál brutálnějšíma trestama. A to mi Master Tyler slíbil, že to nebude ani zdaleka tak krutý jako dražba u něj doma. No pěkně děkuju, jestli se mi nepovede vzdorovat vzrušení, zažiju peklo!

Závaží na koule vážilo snad cent, alespoň mi to tak připadalo. Jestli mi ho nechají, tak se nejspíš už neudělám, protože to příšerně bolelo. Jako první si za mě s plácačkou stoupl hostitel. Byl to on, kdo mě bral zezadu, takže měl právo mě za výstřik potrestat jako první. Nejdřív mě s ní jen pohladil po půlkách, párkrát se rozmáchl a lehce ji přiložil, aby se pobavil tím, jak jsem ztuhlej v očekávání bolesti. Teprve pak mě poplácal po zadku rukou, řekl mi, ať se připravím, a začal na ostro.

Plác! Plác! Plác! Plác!

Plácačka dopadala v pomalým rytmu na můj vystrčenej zadek, ale rány zatím nebyly nijak silný. Pokaždý to štíplo, ale hostitel mě nechtěl zničit. Nebyl to žádnej surovec, nechtěl mi ublížit, jen se pobavit. Druhej chlap, co se zmocnil plácačky, byl ale mnohem horší. Podle hlasu ten, co se mi vystříkal do krku. Jeho deset ran bylo vší silou, takže jsem brzo začal řvát bolestí. Plácačka nebyla tak hrozná jako rákoska, ale zasáhla větší plochu a bolest se rychle stupňovala. Hrozně by mě zajímalo, jak bude moje prdel po tom výprasku vypadat.

Třetí muž mě překvapil, když si místo dřevěný „paddle“ vzal plácačku koženou. Řekl jen, že jemu víc vyhovuje. Brzo jsem poznal proč. Bolelo to s ní mnohem víc než s dřevěnou. Měla menší plochu, muž dával pořádný rány celou paží a tvrdá kůže se líp ohnula kolem mýho vyšpulenýho zadku. Taky svou práci komentoval, že mám krásný tlustý jelita. Přejížděl po nich rukou a pak řekl, že se těší na rákosku. Upřímně a z celýho srdce jsem s ním nesouhlasil.

Po dvou hodinách si muži dali pauzu, potom co mě potrápili u dřevěnýho X. Tentokrát byli zklamaný, protože i když mi sundali závaží z koulí, neudělal jsem se. Tak rychle mi to nešlo, a navíc jsem byl docela bolavej od prvního výprasku. Sice se snažili a použili i vibrační dildo, ale druhý kolo jsem vyhrál na celý čáře. Rozhodli proto, že potřebuju pauzu. Odvedli mě do malýho pokoje za koupelnou, kde jsem si mohl po jejich odchodu sundat šátek. Byla tam postel a stolek, na kterým stála karafa s vodou a džbán s pomerančovým džusem. Taky tam byly sendviče, ale těch jsem se ani nedotkl. Jen jsem se s chutí napil.

Dveře do koupelny jsem měl otevřený, tak jsem si odskočil na WC a pak vlezl pod sprchu. Byl jsem docela zpocenej a taky jsem si chtěl ochladit zpráskanou zadnici. V zrcadle jsem viděl, jak vypadá, ale nebyla to zatím žádná hrůza. Górdan mi dokázal prdel zmalovat mnohem víc, když na to přišlo. Začínal jsem věřit, že tahle akce opravdu nebude tak hrozná jako dražba u Mastera Tylera.

Zabalil jsem se do osušky a lehl si na břicho na postel. Byla hluboká noc, takže jsem během chviličky usnul. Probudilo mě zatřesení ramenem. Nade mnou stál muž v kukle. Když jsem neměl šátek já, chránil se před identifikací on. Stáhl mi osušku a pohladil půlky, aby viděl, jak moc to bolí. Dalo se to vydržet.

„Ty nemáš hlad?“ zeptal se mě při pohledu na nedotčený sendviče.

„Ne, pane,“ lhal jsem. Byl jsem hladovej jako vlk, ale nechtěl jsem se při dalším brutálním orálu pozvracet. Dávení žaludečních šťáv mi ke štěstí stačilo.

„Tak pojď,“ podal mi suchej černej šátek, protože ten, co jsem si sundal, byl promáčenej slzama. Nechal jsem ho, ať mi zaváže oči sám a pak mě odvede zpátky do mučírny. Už jsem neměl strach. Jestli to bude takhle probíhat dál, zvládnu těch dvacet čtyři hodin bez problémů.

V neděli v jednu hodinu ráno mě dva muži vysadili z Fordu Scorpio zase před hotelem Savoy. Sice jsem nebyl nijak vážně zraněnej, ale měl jsem toho dost a sotva jsem lezl. Měl jsem za sebou dvacet čtyři hodin šoustání. Díra mě pěkně bolela a taky jsem si vysloužil dost ran řemenem, důtkama i rákoskou a jako finále polití zmrskaný roztažený prdele voskem. Jako bonus jsem si užil elektrický svorky na koule a nakonec i na předkožku, takže kromě zadku mě bolely i genitálie. Jediný, co jsem si přál, byla postel a spánek.

V hale hotelu mě čekalo Jeho Lordstvo, ale i Master Tyler. Górdan byl oblečenej jako na audienci u královny. Velbloudí plášť a šedej, ručně šitej oblek. Master Tyler měl na sobě džíny, bílej rolák a černý bavlněný sako. Do noblesního Savoye se hodil asi jako pěst na voko.

„Kierane!“ Górdan se nenechal zahanbit. Vyrazil ke mně přes obrovskou hotelovou halu a objal mě tak silně, že mě málem rozmačkal. Kdybychom byli sami, určitě by mě zvedl do náruče. Vzal mě kolem ramen a dovedl ke koženejm křeslům.

„Zvládneš let domů, nebo tu zůstaneme?“ zeptal se a pak objednal v non stop lobby baru tři panáky irský. Sice měli jenom Jamesona, ale mně to bylo jedno. Kopnul jsem do sebe alkohol na ex a poprosil Górdana, ať zůstaneme v Londýně. Přišlo mi to praktický i kvůli informacím, co jsem potřeboval od Mastera Tylera. Górdan ho proto pozval na pondělní oběd do svýho londýnskýho klubu. Pak kartou zaplatil za pokoje pro bodyguardy a za apartmá pro nás a odvedl si mě do výtahu.

Apartmá bylo přesně v tom stylu, kterej jsem ani já, ani Górdan nemusel. Zlacený kudrlinky, mramorový sloupy, veliká kovová zlacená postel s draperiema okolo. Ty jediný se mi líbily, protože když jsem do tý postele oblečenej padl, bylo za těma záclonama útulně. Górdan se svlíkl donaha a potom vlezl ke mně a začal mne pomaličku svlíkat, jako by se bál, že mi rychlejším pohybem ublíží. Když mi sundal tričko a kalhoty, konečně si mohl prohlídnout následky dvaceti čtyř hodin sadistickejch hrátek tří anonymních mužů. Záda jsem měl zmalovaný důtkama a řemenem a zadek plácačkama a rákoskou. Nelapal ale po dechu, což mě překvapilo. Já sám jsem se před odjezdem z domu v koupelně viděl a až na stopy po rákosce jsem na svejch zadních partiích nic hroznýho neshledal.

„Chceš o tom mluvit?“ přejel mi opatrně rukou po hrbolatým oteklým zadku.

„Zejtra,“ zamumlal jsem do polštáře.

Zlehýnka mě políbil na seřezanej zadek. „Nejdeš do sprchy?“

„Osprchoval jsem se před odjezdem tam. Taky jsem něco snědl. Chovali se ke mně docela dobře, i když to tak nevypadá,“ mluvil jsem pořád do polštáře.

„Vzhledem k tomu, že z tebe nikde necrčí krev, tak bych tomu i věřil,“ Górdan odněkud vykouzlil náš zázračnej olejíček a začal mě jím pomalu a jemně masírovat. Jeho horký ruce mi prohnětly svaly ramen a pak jely dolů, obratel po obratli. Jak mi anestetikum pronikalo o krve, mizela nejen bolest, ale i špatná nálada. Ještě nikdy jsem si neuvědomil, že drogy v oleji navozujou taky euforii. Docela by mě zajímalo, z čeho Mistr Nobu olej vyrábí. To ale bylo jeho přísně střeženým tajemstvím.

Než se Gordanovy jemný ruce dostaly k mýmu zadku, už jsem v posteli spokojeně předl jako kocour. Roztáhl jsem nohy, aby se můj pán dostal na všechny místečka, který mě bolely od šukání i od vosku a nechal ho, ať si se mnou dělá, co chce. Prstama mi projížděl rýhu i hráz, jemně vzal do dlaně mý koule, palcem je masíroval a roztíral po nich olejíček. Bylo to k zbláznění vzrušující a příjemný. Můj pán přesně věděl, jak na mě. A pak konečně objel palcem růžičku a zajel i dovnitř.

„Ten tvůj rudý horký zadek mě pěkně dostává,” zachraptěl a přejel mi dlaní po zbitejch půlkách.

Zhluboka jsem vzdychal a přirážel. Bylo mi jasný, že Górdan si honí ten svůj krásnej velkej ocas. Slyšel jsem, jak za mnou rychle oddechuje. Strašně jsem ho chtěl, bez ohledu na bolest. Vzepřel jsem se na posteli do kleku a nasměroval zadek do jeho klína. Protestoval jen malou chvilku. Nedal jsem mu na výběr. Měl jsem díru důkladně promazanou olejem Mistra Nobu, takže dostat do sebe jeho tvrdej klacek mi nedalo vůbec práci.

Naskočila mi husí kůže z tý důvěrně známý a příjemný bolesti, jak mě jeho pořádnej klacek roztáhl. Jo, takhle to mám rád, když cejtím každej pohyb, když mě vyplňuje Górdanův tvrdej ocas.

„Dělej, znič mě!” provokoval jsem ho. „Jsem tvůj otrok, co si nezaslouží nic jinýho než pořádně vymrdanou bolavou díru.”

„To máš pravdu,” přistoupil na mý masochistický pravidla. Chytl mě jednou rukou pod břichem a druhou mi zacpal pusu, abych neřval. A pak mi bezohledně vyšukal duši z těla.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (32 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (32 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (32 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (32 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (36 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+3 #7 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 25. Call Boygayděvka 2020-03-09 13:30
Cituji Kritik:
Doufám, že tě inspirace přepadne brzo, nejlépe hned, Rone. ;-)

Včera bylo pozdě :D
Citovat
+3 #6 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 25. Call BoyKritik 2020-03-09 13:14
Hlásím se k těm, kdo se vůbec netěší, až Kieran skončí. Doufám, že tě inspirace přepadne brzo, nejlépe hned, Rone. ;-)
Citovat
+1 #5 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 25. Call BoyRon 2020-03-08 11:34
Tak to jsem teda mimo, ale možná, že už kopíruju sám sebe. :lol:
Citovat
+1 #4 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 25. Call Boygayděvka 2020-03-07 23:37
Musím se taky přidat. :D Nemusím snad říkat jak si dopadl Rone, že? ;-)
Opět pěkný, jako vždy. :-) Souhlasím naprosto s ostatními.
„Jsem tvůj otrok, co si nezaslouží nic jinýho než pořádně vymrdanou bolavou díru.” mne opravdu dostalo. :lol: Tak se mi to líbí.
Nakonec si ovšem musím rýpnout. Nemůžu si pomoci, ale mám utkvělý pocit, že scéna na útesu už proběhla již dříve, nebo něco takového, podobného. :-)
Citovat
+6 #3 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 25. Call BoyRon 2020-03-06 14:32
Moc mě těší, že se vám díl líbil. Já nechtěl, aby byl Master Tyler jen za šmejda, co Kierana pokaždé přizabije. A tu scénu s Górdanem v posteli, si už od toho svlékání představuju doslova v barvách. A celkem dost si ji užívám. :lol:
Citovat
+7 #2 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 25. Call BoyAlianor 2020-03-06 12:07
Rone, zase jsi mě překvapil, tak skvěle zapokomponovaná romanitka s tvďárnou, to dokážeš jenom ty. Jde vidět, že v tobě dřímá pořádný kus romantika a tuhle kapitolu (I spoustu dalších z Kierana) bych zařadil do úplně nové odnože zdejší literatury a to "romantická tvrďárna". 8) A to mi sedí jak trenky na prdeli! Myslím, že až tento příběh skončí, uroním snad i slzu :cry: a vrhnu se na příběh od začátku. Díky Rone ;-)
Citovat
+7 #1 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 25. Call BoyLenka 2020-03-06 08:37
Moc hezký díl. Určitě ho zařadím mezi oblíbené na přední příčky. :-) A máme tu zajímavou možnost adepta na trojku, že by??? ;-)
Citovat