• Ron
Styltvrďárna
Datum publikace4. 6. 2020
Počet zobrazení2737×
Hodnocení4.94
Počet komentářů8

Slunce se sotva vyhouplo nad obzor, když jsem nahej skočil do sametový vody našeho bazénu. Górdan spal jako zabitej, zatímco já se převaloval sem a tam, a nakonec to vzdal. V lednici byl velkej tác s kouskama ovoce. Vzal jsem si ho ven a cestou uzobával mango a ananas. Chtěl jsem si nejdřív pořádně protáhnout tělo a pak jen lenošit na sluníčku. Skočil jsem do vody šipku a dal pár rychlejch bazénů kraulem. Měl jsem rád dotek teplý vody v rozkroku i tu volnost bez plavek.

Už ráno bylo pořádný teplo. Do terasy u bazénu se slunce opíralo od rána do odpoledne a přes poledne se na něm nedalo vydržet. Pomalu jsem plaval sametovou vodou. Po rychlým kraulu se mi ozvalo zranění hrudníku, takže jsem si řekl, že nic se nemá přehánět. Górdan mi sice obstaral skvělýho fyzioterapeuta a osobního trenéra v jednom, ale ani ten nezvládl za šest tejdnů zázraky.

Zaposlouchal jsem se do řevu ptáků. Zdálo se mi, že každej majitel zobáku na ostrově ho má dokořán a vřeští o sto šest. A nejvíc vřískaly ary, který si Górdan před nějakým časem pořídil. Nechal jim postavit krásnou velikou voliéru kousek od bazénu, chodil jim z ruky dávat oříšky a ovoce a učil je irsky. Proto jsem teď slyšel mnohohlasně svou mateřštinou, že by mě rád vobtáh. Sem tam jsem se taky naším starobylým jazykem dozvěděl, že mám krásnou prdel a ještě hezčí vocas. Jestli sem někdy přijede někdo, kdo umí irsky, trefí ho šlak, až mu velikej červenej papouch řekne: vykuř mě!

Hodil jsem si na vodu nafukovací lehátko a plácl sebou na břicho. Zavřel jsem oči a přemejšlel o tom úžasným chlapovi, kterýmu patřím celým svým tělem i duší. Byl přes měsíc v Ulsteru a pak dole v Irsku jednat se Železnou Lady Margaret. Chtěl jsem domů letět s ním, ale nakonec jsem se nechal přesvědčit a zůstal na Bahamách. Górdan měl v plánu spoustu politickejch jednání a neměl by na mě čas. A navíc irskej podzim nebyl to, oč bych stál. Ne po zranění, který mě bolelo s každou změnou tlaku a počasí.

Můj nejúžasnější chlap na světě se vrátil včera odpoledne. Zrovna jsem spal, když se potichu vplížil do ložnice a vlezl nahej ke mně do postele. Spokojeně jsem zavrněl a naskočila mi husina po celým těle, když jsem mezi půlkama ucejtil jeho tvrdej kolík. Protáhl mi rýhu a pak se ke mně zezadu přitiskl a objal mě. Jazykem mi objel ucho a pak mě políbil na krk.

„Strašně jsi mi chyběl,” zašeptal.

„Ty mně taky,” otočil jsem se a políbil ho na rty. Chytl mě za půlky a jazyk mi dobyvačně nacpal do pusy. Cejtil jsem, jak fofrem tvrdnu. Přitiskl jsem se k němu rozkrokem a třel se o jeho ohon. Po tak dlouhý době jsem po něm toužil každou buňkou svýho těla. Znovu jsem se otočil a nabídl mu svůj vystrčenej zadek. Moc se nerozmejšlel, šáhl po tubě s gelem a pak do mě vrazil svůj klacek až po kořen. Pěkně to zabolelo, jak jsem v zadku víc než měsíc nic neměl. Ztuhnul jsem, zařval a chtěl uhnout, ale přidržel si mě pevně kolem boků.

„Vždyť to máš rád pěkně tvrdě, tak hezky drž,” zavrčel, zabodnutej ve mně až nadoraz.

Měl pravdu. Bezohlednej sex se správnou dávkou bolesti jsem měl rád. Potřeboval jsem dominantního chlapa, co se se mnou nepáral a kašlal na to, jak to chci já. Teprve pak se mi šoustání líbilo. Můj nejúžasnější chlap na světě mě dokonale znal, takže si prostě vzal, co mu patří. A já mu patřil! Byl jsem jeho otrok a on moje všechno.

Po chvilce přirážení jsem se uvolnil a zvykl si. Górdan neměl žádnýho prcka a vůbec mě nešetřil. Pěkně tvrdě do mě zajížděl až nadoraz, měnil frekvenci přírazů a občas dokonce celej svůj klacek vytáh, aby mi ho po chvilce prudce vrazil zpátky. I jemu šukání chybělo. Otočil mě na břicho, pod zadek mi dal polštář, přidržel mi obě ruce a pak do mě začal bušit celou svou vahou. Když měl pocit, že nejde dost hluboko, zasyčel mi jen do ucha, ať víc vystrčím prdel, jinak že si rákoska smlsne. Poslechl jsem, prohnul se a posloužil mu k ukojení chtíče. Nic jinýho jsem dělat nemohl. Znehybnil mě pod sebou a dal mi jasně najevo, kdo je tady pánem. Byl jsem z jeho dominance úplně na větvi. I kdybych pod ním řval bolestí, udělal by se bez ohledu na mě, a to se mi líbilo.

Když se blížil do cílový rovinky, stáhl si mě na sebe a přetočil se na záda. Pořád nabodnutej jsem rozkročil nohy. Górdan mi jednou rukou mi sevřel ocas a začal honit v rytmu tvrdejch přírazů. Druhou rukou mi stiskl bradavku a natáhl. To už jsem nevnímal nic jinýho než to, že jsem před vrcholem. Tmělo se mi před očima a slast ve slabinách rostla.

„Už, dělej, ještě!“ letělo mi hlavou, a nakonec už jsem jenom řval a nebyl sám. I Górdan by strčil řvoucího lva do kapsy.

Udělal se první, a to se stávalo málokdy. Cejtil jsem, jak mě plní, a pak mi zmáčkl plný koule a já začal stříkat taky. Dva dny jsem se nevyhonil, protože mi to můj pán po telefonu zakázal, a teď jsem vycákl snad až do stropu. Celý tělo mi sevřela křeč. Stříkal jsem na svůj hrudník a skoro až na obličej a Górdan moji mrdku nabíral prstama, dával mi ji olízat a sám ji taky lízal.

Vzpomínka na včerejší odpolední sex mě vzrušila. Přetočil jsem se na lehátku na záda, abych si pohrál s právě probuzeným ptákem a málem šel pod vodu. Na okraji bazénu stál Górdan a jeho lišáckej úsměv mi napovídal, že tohle si pěkně odnesu. Zanedbal jsem svý povinnosti, který mi včera večer v rámci trestu za Seana určil.

„Máš pocit, že si ho dneska chci vyhonit?” významně mi předváděl svýho ranního stojáka.

„Promiňte, pane, myslel jsem, že ještě spíte,” vylezl jsem z bazénu a sklopil hlavu. Nelhal jsem. Kdybych tušil, že se probudí, postaral bych se o jeho nadrbanej ocas jazykem a poslušně se nechal opíchat. Tak to teď mělo bejt každý ráno. Nejdřív zajistit spokojenost mýho pána a pak počkat, jestli mi dovolí se taky vystříkat.

„Dneska jsem ti slíbil prvních padesát řemenem za bratra, takže k tomu přidáme deset navrch za nesplnění povinností a kolík až do odvolání.”

Projelo mnou slastný vzrušení. Pohledu na nejúžasnějšího chlapa na světě se nedalo odolat. Nádhernej, opálenej a vzrušenej. Stihl i rychlou sprchu, protože se mu na těle leskly kapky vody. Panebože, jak já bych ho rád vobtáh. Jenže to jsem měl smůlu. O zákazu orgasmu sice neřekl ani slovo, ale bral jsem ho jako samozřejmou součást trestu.

Górdan si sedl s doširoka rozkročenejma nohama na lehátko a já se svezl na kolena. Dlažba u bazénu pěkně tlačila, ale byla moje chyba, že jsem vylezl z postele. Tam bych měl mnohem víc pohodlí. Stáhl jsem mu předkožku a nejdřív se jen rty pomazlil s lesklým fialovým žaludem. Naslinil jsem ho a objel několikrát jazykem. Přitom jsem palcem přejížděl po celý dýlce ocasu zespod. Přitlačil jsem jazyk na uzdičku a pohybem do stran to místečko dráždil. Górdan zalapal po dechu, tohle vždycky fungovalo. Taky fungoval kmitavej pohyb jazykem přes špičku žaludu a lízání dírky. Přitom jsem mu pořád jednou rukou pomaličku honil ocas a druhou jsem začal masírovat koule.

Se zamručením se svalil na záda na široký dřevěný lehátko a pokrčil nohy. Přesunul jsem se jazykem mezi jeho roztažený půlky. Zesílil jsem stisk ocasu a jazykem lízal nejen růžičku, ale i hráz a koule. Górdanovy přírazy mi ale jasně říkaly, co chce. Vrazil jsem mu do díry nejdřív jazyk a pěkně hluboko. I když jsem s tím měl pořád problémy, nechtěl jsem další rány řemenem navíc. Pak, když už se trochu uvolnil, vsunul jsem mu do zadku dva a po chvíli tři prsty.

V ocasu mi škubalo a sliny z něj tekly proudem. Panebože, jak já bych šukal. Nebylo to často, kdy mi Górdan podržel, ale o to sladší ta jeho pevná a krásná prdel byla. Zrychlil jsem pohyb prstama, ale to mě hned okřikl, že si to chce užít, a ne se udělat za pět minut. Zpomalil jsem a přidal krouživej pohyb v jeho díře. K tomu jsem ho ve stejným rytmu kouřil co nejhloubš. Zavřel jsem oči a vžil se do jeho pocitů. Zhluboka vdechoval jeho úžasnou vůni, poslouchal zrychlenej dech. Reagoval na každej jeho přiraz, kterým si určoval tempo i hloubku. A tiše u toho trpěl s nažhaveným pérem a plnejma koulema.

„Klekni si opačně, chci si s tebou taky pohrát,” ozval se najednou.

Ach bože, to ne! Nestačí už tohle týrání? prolítlo mi hlavou, ale nedovolil jsem si neposlechnout. Zaklekl jsem nad jeho hlavu, takže měl mý koule a díru přímo před obličejem. Chytl mě rukama kolem stehen a stáhl níž. Potom si naslinil palec a začal mi objíždět růžičku. Zacukal jsem sebou a zalapal po dechu. Pořád jsem ale pokračoval v hlubokým kouření jeho krásnýho velkýho ocasu. Stáhl si rukou moje péro k puse a slízal ze žaludu touhu. Prohnul jsem se a na celým těle mi zas naskočila husí kůže.

„Jestli se uděláš, dostaneš klec na ptáka,” oznámil mi pevně. A pak pokračoval v lízání mýho ocasu a dráždění díry palcem.

Zrychlil jsem kouření, ale hned mě okřikl, že na žádnou rychlovku není zvědavej. Panebože, tak tohle nedám, došlo mi ve chvíli, kdy mi začal masírovat a mačkat koule. Přesně věděl, jakou silou může stisknout, aby byla bolest vzrušující. Slabiny se mi svíraly a tělo se roztřáslo. Zrychlil jsem pohyb hlavou a zarážel si Górdanův ocas snad až do žaludku. Do toho jsem přitlačil jazyk na patro a ještě ho vysával jak vývěva. Moje prsty kmitaly v jeho prdeli a masírovaly prostatu. Konečně! Jeho ocas sebou začal škubat. Jsem zachráněnej, udělám ho dřív než on mě. Jenomže to jsem se seknul.

Ucejtil jsem, jak ze mě vytáhl palec a na jeho místo vrazil ne zrovna malej, ale pěkně kluzkej anální kolik. Zabolelo to jako pokaždý, když si mě nepřipravil, a ta bolest mě katapultovala až na hranu. Zařval jsem, zarazil mu do zadku všech pět prstů a nasál jeho ocas do sebe. V tu chvíli mi krk začaly plnit jeho horký dávky. A to byl konec. Letěl jsem přes vrchol s ním. Celej jsem se rozklepal a vyprázdnil svůj zásobník do jeho žaludku. Měl co dělat, aby to spolykal, protože včera večer mi už orgasmus nedovolil.

Svezl jsem se vedle něj na léhatko, zhluboka oddechoval a pořád se mazlil s jeho ocasem a koulema. Právě jsem si vysloužil klec na ptáka, ale to mi bylo v tu chvíli jedno. Luxusně vykouřenej jsem viděl svět v růžovejch barvách. Ani výprasku řemenem jsem se nebál.

„Už toho nech,” Górdan natáhl ruku a přitáhl si mě k sobě. Jeho rty se přisály na mý a jazykem se probojoval dovnitř. Cejtil jsem z něj moji chuť. Nechal jsem ho přirážet dobyvačně do mý pusy a prozkoumat každý zákoutí. Přitom jsem na něj přitiskl svým rozkrokem. Jeho dlaň mi sklouzla mezi půlky a zatlačila na základnu kolíku.

„Ten ti zůstane do odvolání a brzo ti něco přidám,” usmál se na mě, sotva mi přestal ojíždět pusu jazykem. „A při výprasku dostaneš roubík s dlouhým dildem, aby sis to užil.”

„Děkuju, pane,” odpověděl jsem automaticky. Ten roubík byl to nejhorší, co jsem znal. Nevadil mi svou dýlkou, i když byl silnej a měl jsem ho až hluboko v krku. Vadilo mi, že pokaždý slintám jak drahej pes, tečou mi nudle a dusím se. Sám o sobě byl pořádným trestem a Górdan mi ho dával, když nebyl spokojenej s mým kouřením. Vždycky bez slitování trval na tom, že ho do sebe dostanu celýho, pak mi utáhl řemínky a nechal mě klečet uprostřed místnosti, aby na mě viděl. Větší ponížení jsem nezažil. Vždycky jsem pro něj chtěl bejt přitažlivej a sexy, a to s tím roubíkem nešlo.

Měl jsem nohy přehozený přes jeho. Hladil mě po vystrčeným zadku i po hrázi a přitom se mi díval do očí.

„Možná si to ještě rozmyslím a neseřežu tě řemenem,” přetočil mě na širokým dvojlehátku na záda a zalehl mě. Vzepřel se na lokty a jazykem začal dráždit hrot mý levý bradavky. Pak zubama zatáhl za zlatej kroužek. Nejdřív vlevo, pak přesunul pozornost doprava. Zlatý kroužky mi dal on sám. Měly pevný zapínání, takže vydržely dost velkej tah. Kroutil jsem se pod ním a sykal vzrušením. Musel cejtit můj ocas, co se znovu hlásil o slovo.

„Možná tě jenom nechám týden nevystříkaného,” usmál se zářivě.

„Panejo! Tak to hlasuju pro řemen,” vypadlo ze mě.

„Dobře, vybral sis sám,“ hlas chladnej jako led. „Jestli se z toho maléru chceš nějak dostat, tak padej pro pouta a za pět minut tě čekám dole,“ vstal a tvářil se jak Herodes.

Už jsem neodmlouval. Nemělo to vůbec smysl. Došel jsem si do ložnice pro sadu koženejch pout a obojek a pak zamířil po schodech dolů. Kdysi dávno to byl asi sklep. Dokud jsme tu byli s Górdanem jen občas, prostor byl nevyužitej. Když se ale z domu na Bahamách stalo místo, kde jsme se setkávali v době mýho studia na Floridě, nechal Górdan místnost rozšířit a samozřejmě vybavit.

„Nedá se tady aspoň zatopit?“ zima mě roztřásla už na schodech a ve sklepní mučírně byla ještě větší kosa. Górdan se oblíkl, ale já byl furt nahej jako prst.

„Za chvíli se zahřeješ,“ odsekl a beze slova mě přicvakl za karabiny k těžký dřevěný koze. Nohy jsem měl daleko od sebe a zadek beznadějně vystrčenej ke stropu. Byl jsem rozrajcovanej a ocas, kterej mi Górdan přejel několikrát sevřenou dlaní, byl tvrdší než šutry na podlaze.

„Tak se mi líbíš,“ usmíval se. „Těšíš se?“

„Ano, pane,“ mechanická odpověď. Beztak se ptal, jen aby mi zvedl mandle, a moc dobře to věděl.

„Otevři pusu!“

Poslechl jsem, protože zas nebyla jiná možnost. Brutální roubík, kterej mi slíbil, mi nekompromisně zaplnil pusu i krk. Górdan mi ho zasunul opatrně, a i přesto mě natáhlo, jak byl dlouhej a silnej. Vyhrkly mi slzy, a tak můj pán chvilku počkal, až popadnu dech. Potom mi ale zastrčil roubík až do krku a utáhl řemínky kolem hlavy.

Cejtil jsem se hrozně. Nevadilo mi, že jsem bezmocnej. Ne v Gordanovejch rukách. Vadilo mi ponížení a on si ho pěkně vychutnával. Obcházel mě, jak šelma svou kořist. Hladil mě po vystrčeným zadku i mezi nohama. Mačkal a kroutil mi koule a roztahoval půlky, mezi kterejma byl furt schovanej kolík. Pak mě obešel a pobaveně se mi podíval do uslzenýho a uslintanýho obličeje.

„Dostaneš padesát, ne řemenem, ale plácačkou. A pak se rozhodnu, co s tebou dál. To víš, dluhy za bratra se musí platit.“ Při řeči si u stěny vybíral, kterým nástrojem mi zmaluje prdel. Pak si konečně stoupl za mě a rozmáchl se něčím, co jsem neviděl.

První rána byla hrozná. Celej jsem ztuhnul a prohnul se, ale pouta mi dovolily jen malej pohyb. Zařval jsem. Vyšlo ze mě ale jen zahučení. Roubík mi víc neumožnil. Górdan si s další ránou dával načas. Pohladil mi čerstvý jelito na obou půlkách a prohmátl koule i ocas. Potom zase odstoupil o krok.

Bil mě chvíli pomalu, chvíli rychle. Měnil intenzitu úderů i strany, a dokonce i nástroje. Z kožený plácačky přešel na dřevěnou a pak zas na jinou, širší koženou. K tomu mi povídal o tom, jak je důležitý, aby moje prdel měla tu správnou rudou barvu, abych si na svýho bratra vzpomněl pokaždý, když si sednu, nebo se svýho zadku jenom dotknu. Sem tam mě švihnul dokonce i těsně pod zadek a tam to fakt hodně bolelo. A párkrát mě vzal i přes koule, a ne omylem. Záměrně, protože to pokaždý byla mnohem menší rána než na obě půlky.

Když konečně přestal, dost se mi ulevilo. Osvobodil mě od roubíku a já mu celej unudlenej a uslzenej hned poděkoval. Jenom se usmál a vmžiku mi do pusy strčil svůj ohon. Byl mnohem větší než ten roubík, ale já ho uměl dostat do krku bez problémů. Chvíli mě přidusil a pak párkrát projel ven a zase až hluboko do krku. Nakonec se ale slitoval a odpoutal mě od kozy.

„Dneska už ti dám pokoj, jen kolík ti zůstane,“ podíval se mi do očí. Pohladil mě po horkým zadku a konečně mi pomohl se narovnat. Musel mě přidržet, abych neupadl, jak se se mnou zatočil svět. Pokaždý to tak bylo a on to věděl. Objal mě a políbil.

„Tím ber záležitost tvého bratra za vyřízenou,“ řekl mi. Pořád se mi přitom díval s úsměvěm do očí. „Kromě tvý povinnosti postarat se o mou ranní erekci už tě trestat nebudu.“

„To jsem vyvázl dost lacino,“ usmál jsem se. Vykouřit každý ráno Górdana bylo za odměnu, ne za trest.

„Nemyslím si, že bys byl tak fit, abys to bití vydržel,“ dal mi poslední pusu a vyrazil ze studenýho sklepa. Svět už se přestal točit a nohy mě zase začaly poslouchat. Poslušně jsem šel za ním a přemejšlel o tom, co asi řeknu doktoru McKeenanovi. Górdan ho poprosil, aby se o mě po zranění hrudníku postaral, a ten milej práskač mu hned zatepla vyklopil, že jsem měl celej minulej tejden zvýšenou teplotu.

„Nic mi není!“ ohradil jsem se. „Doktor zbytečně nadělá. Pokaždý mě poslal odpoledne do postele a večer jsem pak žádnou teplotu neměl.“

„I tvůj fyzioterapeut Jim říkal, že tě hrudník ještě pořád bolí,“ nedal se Górdan. Přidržel mi otevřený dveře do koupelny a nasměroval mě rovnou do velkýho sprchovýho koutu. Rychle jsem ze sebe spláchl pot vlažnou vodou. Górdan už na mě čekal v ložnici s lahvičkou našeho zázračnýho oleje Mistra Nobu. Padl jsem na břicho na postel a on mi vyndal kolík a rozhicovanej, bolavej zadek mi jemně celej promasíroval. Nezapomněl ani na koule, který taky schytaly pár ran.

„Jim je obyčejnej saďour!“ zahuhlal jsem do polštáře svůj světobornej názor. Nelhal jsem. Pěknej namakanej svalovec, ale při rehabilitaci a cvičení mi dával neskutečně zabrat.

„Tos odhadl přesně!“ rozesmál se Górdan. „Zvedej se, máme připravenou snídani. Tam ti řeknu, co je nového,“ plácl mě lehce přes zadek.

Stoupl jsem si vedle postele a čekal na svolení oblíct se. Měl jsem slíbenou klec na ptáka a Górdan sliby plnil.

„Neboj, dočkáš se,“ pochopil můj výraz. „Do večera času dost na klec i na velkej kolík k ní.“

Tak to byl teda pěknej podraz. Jestli mi k CéBéčku dá i plug, ocas se mi z toho zblázní a já s ním. S neveselým výhledem do budoucna jsem se pomalu oblíkl do bermud a trička. Nic víc jsem si nebral. Slipy jsem v Górdanově přítomnosti považoval za zbytečnost.

Na Bahamách jsme jedli většinou venku, na terase u velkýho bazénu. K němu mohli všichni hosti, co za Górdanem na ostrovy jezdili. K našemu soukromýmu bazénu za domem jsme mohli jen my dva a nebylo k němu odnikud vidět. Byla to naše červená zóna. Proto jsme si tam mohli dělat, co se nám zlíbilo.

Překvapilo mě, že jsme na terase sami. Většinou jsem tu vídal doktora McKeenana i mýho fyzioterapeuta Jima.

„Vyrazili si na výlet lodí,“ četl mi Górdan myšlenky. „Chtěl jsem s tebou být sám,“ usmál se.

Jen jsem tázavě zvedl obočí, protože pusu jsem měl plnou lívance s jahodama. Uprostřed stolu stálo v nádobě s ledem šampaňský. Koukl jsem na etiketu. Na tu láhev by se normální rodina musela zadlužit na celej rok. Górdan ji vzal a nalil do dvou křišťálovejch skleniček perlivej zlatavej obsah. Pak mi jednu podal a svou zvedl k přípitku.

„Budu se rozvádět,” odpálil s úsměvem atomovou bombu.

Stříbrná vidlička mi vypadla z ruky a zazvonila o talíř. Seděl jsem tam a krve by se ve mně nedořezal. Chvilku jsem myslel, že si ze mě dělá prdel, protože rozvod a skandál byl to poslední, co si mohl dovolit. Jenomže si on si prdel nedělal. Ani náhodou.

„Moje drahá choť požádala o rozvod,” napil se sektu.

„Kvůli mně?” usrkl jsem taky.

Rozesmál se a zavrtěl hlavou. „Našla si chlapa. V Austrálii.”

„Ale to nejde,” vrtěl jsem hlavou a představoval si všechny důsledky toho průseru.

„Proč by ne?” pořád se lehkomyslně usmíval. „Dokončím jednání se Železnou Lady a vybodnu se na politiku. Stejně toho mám plný zuby.”

„Ale Severní Irsko tě potřebuje!” vyhrknul jsem.

„Prosím tě, vybodni se na tyhle patetický kecy! Na to, abych prospěl Irsku, nemusím předvádět žádnou politickou šaškárnu! Na to stačí moje prachy a vliv.”

Mlčel jsem, protože měl pravdu.

„Aspoň budu mít víc času na tebe,” poslal mi přes stůl polibek. Zjevně si to všechno už dávno dobře rozmyslel. Vzal jsem znovu do ruky vidličku, ale studený lívance nebyly to, nač jsem měl chuť. Hrábl jsem do misky jahod a jednu si hodil do broušený sklenice. Díval jsem se Górdanovi do černejch očí, ale budoucnost jsem už tak černě neviděl.

„Takže co bude teď?“

„Nic, co by se tě týkalo, lásko. Mí nehorázně drazí právníci se sejdou s nehorázně drahými právníky mé ženy a domluví se, jak mě co nejlíp oškubat,“ rozhodil rukama, ale pořád se spokojeně zubil.

„To nevypadá jako dobrej začátek,“ žvejkal jsem jahodu a zapíjel výtečným suchým Dom Pérignon.

„Zlato,“ vstal od stolu a přišel ke mně. Taky jsem vstal a dal mu ruce kolem krku. „Připadám si, jako bych se zbavil koule na noze,“ pokračoval. „A cena, kterou za to zaplatím, bude proti výhodám směšně malá. Rozvod mi sice voliči v naší krásné katolické zemí neodpustí, ale ze zákulisí se politika dělá mnohem líp. A my dva se konečně nebudeme muset schovávat,“ usmál se a políbil mě. „Možná bys mohl zvážit, jestli nestudovat radši někde blíž. Moje Alma Mater Oxford by možná byla fajn. Mezi jmény králů by se tvoje vyjímalo.“

Zíral jsem na něj a nevěřil vlastním uším. To myslí fakt vážně? Vždyť univerzitu na Floridě jsme vybrali právě proto, abych byl z Ulsteru co nejdál. Život s Górdanem, kterej se nemusí bát skandálu, se mi začínal sakra zamlouvat. A studium na nejlepší univerzitě světa bylo daleko za kategorií zázraků a nemožnýho. Jenomže život s Górdanem byl zázrak sám o sobě.

„Nechceš, abych se vrátil na Floridu kvůli Willymu?“ popíchl jsem ho.

Jeho reakce byl blesková. Stiskl a zkroutil mi levou bradavku tak, že se mi podlomily kolena. Chtěl jsem zařval, ale přimáčkl mi hlavu na svý rameno, takže ze mě vyšlo jen tichý zaskučení. Zaryl jsem mu prsty do ramen a zakousl se do látky jeho trička.

„Jauuuuuuuuu! Už dost, prosím,“ kvílel jsem, ale zbytečně. Drtil mi bradavku dál a ještě přitvrdil.

Když mě konečně pustil, sesunul jsem se zpátky do křesla. Bradavka mě šíleně bolela, ale já neměl odvahu se jí dotknout. Górdan stál nade mnou a nasupeně si mě měřil.

„Moc dobře víš, že nějakej Willy je mi u prdele, tak už mě sakra přestaň provokovat!“

„Promiň,“ konečně jsem se odvážil promnout si bolavou bradavku.

„Tak jednoduchý to nebude,“ usmál se a zavrtěl hlavou. Do oběda je dost času, tak padej do ložnice a svlíkni se. Budu ti muset důrazně připomenout, jak se máš chovat.“

„Ano, pane,“ oči mi zasvítily vzrušením.

Rychle jsem ze sebe shodil oblečení a pečlivě ho složil a urovnal, protože kdyby Górdan viděl něco jinýho než úhlednej komínek, slízl bych si to. Klekl jsem si před postel, kolena od sebe, ruce za hlavu a čekal. Górdan přišel za chvilku. Občas mě sice nechal klečet pěkně dlouho, ale dneska mě chtěl potrestat dřív, než se doktor McKeenan a Jim vrátěj z projížďky. Prohlídl si mě a potom zamířil ke skříňce s hračkama.

„Dneska už jsi dostal dost. A platné to moc nebylo, drzý jsi pořád,“ zvedl mi bradu a zadíval se mi do očí. „Možná to bude tím, že výprask rychle skončí a ty na něj stejně rychle zapomeneš,“ přemejšlel nahlas.

Čekal jsem, s čím se vytasí, a mlčel.

„Stoupni si a nohy od sebe,“ zavelel.

Poslechl jsem bez zaváhání, abych si to nezhoršoval. Doširoka jsem se rozkročil a ruce nechal za hlavou. Górdan se usmál a šáhl mi mezi nohy. Trčící ocas nechal bez povšimnutí a pevně sevřel v dlani moje koule. Zasykl jsem, ale ani se nehnul, i když bezbolestný to nebylo. Górdan nebyl ani jemnej, ani opatrnej. Díval se mi pořád do očí a úsměv mu z tváře nemizel.

Ukázal mi těžkej ocelovej kroužek na koule. Ne ten, co mi občas dával třeba na celej den, aby motivoval mýho ptáka k nekonečnýmu pozoru. Tenhle byl mnohem těžší a dostával jsem ho jenom za trest.

Zacvakl mi kroužek nad varlata a zamkl na malej visací zámek. Zatím ale pořád držel můj pytlík v ruce, takže to nebolelo.

„Vyber si,“ díval se mi do očí. „Buď teď vydržíš deset ran bičíkem přes koule, anebo tady budeš stát bez hnutí s tím závažím až do oběda.“

No nazdar! To mám na výběr jako mezi oběšením a utopením. Do oběda zbejvaly čtyři hodiny, takže nekonečně dlouhá doba. To bych nedal bez hnutí ani bez tý ocelový ozdoby. A deset přes šourek se závažím byla taky příšerná představa. Přesto mi bylo jasný, že deset ran je úlitba bohům. Kdybych byl v pohodě a nedostal právě šedesát na prdel, vysázel by mi Górdan přes vejce klidně pětadvacet.

„Tak to radši těch deset bičíkem, pane,“ rozhodl jsem se. To budu mít aspoň rychlejc za sebou.

Usmál se a opatrně mi šourek pustil. Těžký závaží ho okamžitě natáhlo. Zkurvená gravitace! Zasyčel jsem bolestí a po chvilce už i zařval, když jsem musel Górdana následovat dolů do mučírny. Jakmile se mi napnutej pytlík rozhoupal, myslel jsem, že se pochčiju bolestí.

Dole jsem se musel rozkročenej ohnout přes kozu, ale Górdan mě nepřipoutal. Dostal jsem příkaz to vydržet bez hnutí, a to byl další pěknej podraz. Za každej pohyb mi k trestu připočte dvě minuty s kroužkem navíc. Příšerná podmínka! I vteřina s tím kovářským výtvorem byla moc.

Pevně jsem sevřel madla na koze. V hlubokým předklonu jsem nabízel Górdanovi svý našponovaný vejce nechráněný, visící pod prdelí. Stoupl si vedle mě a pohladil mě po zádech a po zadku.

„Budeš počítat a za každou ránu poděkuješ,“ pleskl mě lehce rukou přes koule. Málem jsem vylítl ke stropu. Jak tohle dám bez pohnutí, jsem vůbec netušil. Zaslechl jsem, že si Górdan rozepíná zip kalhot. Byl už před trestem tak vzrušenej, že si vytáhl ocas z kalhot, obešel mě a strčil mi ho před obličej. Vzal jsem ho bez pobízení do pusy, chvilku se s ním mazlil a nechal si párkrát protáhnout krk.

„Tak začneme,“ konečně zahlásil můj pán, vytáhl ocas z mýho krku a obešel mě.

Švih! Přišil mi první ránu na moji bolavou výbavičku.

Zařval jsem a před očima se mi zatmělo. Měl jsem co dělat, abych se nepustil kozy a nechytl se za zmučený žlázy. Pěkně dlouho mi trvalo, než jsem ze sebe dostal jedna a poděkování. Górdan mě mezitím zase obešel a jen, co jsem se uklidnil, zas mi na chvíli vrazil ocas do pusy.

„Užívej si to,“ bavil se náramně. „Není kam spěchat.“

Ne, kdepak, není. Jeho koule to nejsou!

„Máš snad jiný názor?“ vysmíval se mi. „Tak se zeptej svého ptáka. Stojí ti jak na přehlídce, podrazák jeden.“

Měl pravdu. Jasně, že ten hajzl si zase dělal, co chtěl. Já trpěl bolestí a milostpán mi čněl pod břichem, napumpovanej krví a dělal, jak je to hrozně fajn dostávat přes vejce. No jasně, jeho vejce to nebyly. Byly moje!

Švih! Švih! Švih!

Górdan mě zase obešel a zrychlil frekvenci bití. Díky bohu ale dával mnohem menší rány, než jakou mi vyšil v úvodu. Bičík na koně s plácačkou z jemný kůže vypadal sice nevinně, ale moje koule by nesnesly ani pohlazení hedvábným kapesníčkem.

Švih! Švih! Švih!

Řval jsem a prosil ho, aby už toho nechal. Brečel jsem a sliboval, že už budu hodnej a úplně nejhodnější. Nebylo mi to ale vůbec nic platný. Neslevil ani jedinou ránu.

Konečně jsem měl exekuci za sebou a těšil se, že mě Górdan konečně zbaví toho protivnýho kusu oceli, jenomže chyba lávky. Uslyšel jsem mlaskavý zvuky, jak si po ocasu roztírá gel. Stoupl si za mě a vrazil mi celýho svýho krasavce do prdele na jeden prudkej příraz. Zařval jsem, ale pro změnu bolestí z rozhoupanýho pytlíku. I když si mě už zase nabodnul bez přípravy, bolest koulí byla větší. Stiskl jsem madla kozy, že mi úplně zbělaly klouby.

Začal tvrdě přirážet a mně zatíženej šourek tancoval pod prdelí kankán. Skučel jsem a svíral svaly, aby se můj nejúžasnější chlap na světě udělal co nejdřív a už mě přestal mučit. Dokonce i můj ocas už to neviděl jako úplně nejlepší nápad a poroučel se k zemi. Górdana to ale vůbec nevyvedlo z míry. Několik minut mi tvrdě vojížděl díru, abych si tu bolest pěkně vychutnal.

Když viděl, že už mám dost, vzal moje koule do dlaně a nadlehčil je. Byla to taková úleva, že jsem se málem rozbrečel. Ještě víc jsem sevřel svaly a příjemný pocity konečně začaly převládat. Górdan přesně věděl jak na mě. Přejížděl mi tou svou kládou přímo po prostatě a mně ocas v momentě zase stál jako na přehlídce. Můj pán si toho ale nevšímal. Vystříkal se mi do prdele, pak mi díru hned zacpal pěkně velkým ocelovým kolíkem a odemkl závaží na koulích. Moji erekci nechal bez povšimnutí, jen mi před nosem zacinkal kovovou klecí na ptáka.

„Mazej do sprchy a dej si pěkně studenou,“ významně se koukl na moje krví nalitý péro.

Poslechl jsem bez keců a cestou se snažil myslet na něco hodně nepříjemnýho, aby se můj podrazáckej ocas rychle uklidnil a vešel do klece. Jinak by mě asi zase čekal trest. Tu klec nechal Górdan vyrobit na míru, stejně jako spoustu dalších hraček. Měla zámeček, kterým se dala připnout k análnímu kolíku a dvě očka na protažení koulí. Z celýho srdce jsem ji nesnášel.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (39 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (38 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (39 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (37 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (42 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+3 #8 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 1. Splátky za SeanaMiky 2020-06-09 00:46
Juhuu sláva! :D děkuji za pokračování, povedlo se :)
Citovat
+3 #7 Supeer, miláček Kieran je zpětGD 2020-06-08 14:51
a opět nezklamal. :)
První odstavec vystihl můj postoj ke koupání, třetí mne rozesmál, pěkná představa takových papouchů. :lol: 9 pro změnu můj postoj k sexu. :oops: a ten zbytek už ani nebudu rozebírat, jen řeknu, že jsem se dobře bavil nahoře i dole ;-) :D
Děkuji Rone za návrat v plné parádě. :roll:

Cituji Ron:
Je to vůbec poprvé, co Kierana dávám ven nedopsaného a jsem z toho trochu na nerva, aby mi ten náskok 9 týdnů stačil. Abych se nezasekl a neměl něco jako “tvůrčí krizi”. :lol:

Neboj se, to dáš, mi ti věříme! Že jo kluci? :) A kdyby náhodou jsi nevěděl jak dál, tak ti snad někdo pomůže- postrčí. ;-) :D
Citovat
+4 #6 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 1. Splátky za SeanaTomáš98 2020-06-07 00:44
Úžasné. Nečekal jsem pokračování tak brzy. Vzhledem k tomu, že jsem někde v komentářích četl, jak si radši příběh napíšeš celý než ho psát po jednotlivých dílech. Tleskám, že jsi to zvládl tak rychle a moc se těším na další díl. :-)
Citovat
+5 #5 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 1. Splátky za SeanaLenka 2020-06-06 08:55
:-) " …Volejte sláva a pět dní se radujte! " :-)
Citovat
+3 #4 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 1. Splátky za SeanaRon 2020-06-05 14:28
Díky moc, snad se bude i pokračování příběhu líbit. Upřímně, rychlost zveřejnění je daná tím, že jsem teprve u desáté kapitoly. Je to vůbec poprvé, co Kierana dávám ven nedopsaného a jsem z toho trochu na nerva, aby mi ten náskok 9 týdnů stačil. Abych se nezasekl a neměl něco jako “tvůrčí krizi”. :lol: Kostru příběhu mám vymyšlenou. Teď jde o to, dostat ji z hlavy skrz klávesnici k vám v takový podobě, aby se to dalo číst. Snad se mi to podaří. ;-)
Citovat
+7 #3 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 1. Splátky za SeanaAlianor 2020-06-05 13:51
Tak si dnes ráno otevřu Ostrov a jaké na mě vyskočilo překvapení. S velkou chutí jsem se začetl, protože na pokračování jsem se strašně těšil, myslím, že nejsem sám a popravdě, tak brzy jsem jej ani nečekal. Takže jsi mi, Rone, udělal velmi příjemný den. I po delší době tenhle příběh neztratil ani kousek originality a geniálního stylu psaní. Milující Górdan dál drtí Kierana, který s láskou těší svého pána a ještě si to neuvěřitelně užívá. Jo, to je přesně to, co mi strašně chybělo toho půl roku. Příběh se vyvíjí parádním směrem vzhledem k rozvodu a nabízí se tím skvělé šance, jak rozjet vztah na veřejnosti. Věřím, že to bude ještě sranda. Takže - opět se budu těšit na čtvrtky :-) 8) Díky moc Rone :-)
Citovat
+7 #2 MarlysMarlys 2020-06-05 06:33
Nadhera... tak zase pristi ctvrtek nebo o neco drive ...budu se moc tesit...
Citovat
+8 #1 DíkyOndra 2020-06-05 04:24
Dočkal jsem se. Byla to nekonečná doba. Jsem velice zvědav, jak to bude dál pokračovat. Děkuji.
Citovat