• Ron
Styltvrďárna
Datum publikace28. 11. 2019
Počet zobrazení485×
Hodnocení4.96
Počet komentářů9

V úterý byl budíček ještě brutálnější než předchozí den, protože Master Frederic se rozhodl, že poctí svým tlustým ocasem mou zadní díru. Měl rád odpor a hodně úzkou zadnici, což jsem mu obojí mohl dopřát vrchovatě. V cele jsem nebyl k ničemu připoutanej, takže jsem se bránil jako lev, jenže mi to stejně nebylo nic platný. Měl jsem pouta. Stačila dvě cvaknutí karabin a já klečel s rukama u kotníků a vystrčeným zadkem. A navíc jsem si odporem určitě vysloužil nějakej speciální trest. První den výcviku se ke mně choval Master Frederic docela mírně, ale dneska mi nejspíš dá zabrat.

Při šukání jsem i brečel, protože to fakt bolelo. Snad ani Connor nebyl tak brutální. Tvrdě přirážel a já se jen modlil, aby mě nenatrhnul, protože na mě nebral vůbec žádný ohledy. Kdybych byl gumová panna, choval by se stejně. Pálilo to a dřelo a já nechápal, jak je možný, že to nebolí i jeho. Vystříkal se mi do zadku, řekl mi, že pro mě přijde Oliver, a odešel. Zůstal jsem ležet zkroucenej na zemi a nehejbal se, dokud neodezněla nejhorší bolest. Potom jsem se pokusil najít trochu pohodlnější polohu, ale nebylo to snadný, protože zápěstí jsem měl pořád připoutaný ke kotníkům. Nakonec jsem skončil v oblíbený poloze na boku s kolenama přitaženejma k tělu.

Oliver si pro mě přišel s vodítkem pro psa a odvedl mě rovnou do sprchy. Ta byla mnohem víc perverzní než první den. Subík asi dostal příkaz dát mi pořádnou čočku. To ho bavilo. Jako by si na mě chtěl vybít svý sadistický choutky. Vytahoval mi při mytí koule i ocas. Tahal mi za předkožku, dokud jsem nesyčel bolestí. Ostrej proud horký vody mi namířil do močový trubice a taky mezi roztažený půlky, do odřený díry. Kdybych v tý sprše nebyl připoutanej, dal bych tomu spratkovi co proto a bylo by mi úplně jedno, že se Master Frederic dívá.

„Už dost!” zasyčel jsem vztekle, když mi už asi potřetí mačkal koule a přejížděl je proudem vody. A on se jen usmál a zeptal se Mastera Frederica, jestli mě má vydrhnout kartáčem. Bohužel dostal svolení a hned se do toho pustil. Kartáč rozhodně nebyl jemnej a ten hajzlík taky ne. Užíval si to a Master Frederic mě ochotně přidržel, když jsem uhýbal. Přišly i výhružky seřezání důtkama, když nebudu poslušnej. Zklidnil jsem se až ve chvíli, kdy mi Master Frederic vážně pohrozil, že mi prdel protáhne kartáčem na lahve. Ten kartáč mi ukázal a mně bylo jasný, že to bych nedal. Měl tvrdý štětiny a byl hodně silnej. Strašivej mučící nástroj. Zajímalo by mě, jestli ho opravdu na nějakýho otroka použil, ale tipoval jsem, že ne. Riskovat jsem to ale nechtěl, a tak jsem už jen poslušně stál a nechal se Oliverem vydrbat po celým těle, včetně intimních míst.

Ze sprchy jsem vylezl po čtyřech vyčerpanej, bolavej a celej rudej jako rak. Seřezaná prdel mě pálila, protože ani moje půlky Oliver kartáčem nešetřil. Master Frederic si mě prohlížel a smál se na celý kolo, že prej můj zadek vypadá ohnivě. A se mnou se houpal svět, bylo mi blbě od žaludku a bylo mi všechno jedno. Zvednout ze země jsem se dokázal až na třetí pokus a putoval jsem rovnou na lehátko na ošetřovně, abych se trochu sebral. Že jsem to víc než z poloviny hrál, protože se mě dotklo, že mě Master Frederic dal na hraní tomu hubenýmu šmejdovi, mi naštěstí prošlo bez ztráty kytičky.

Dostal jsem infuzi, protože Master Frederic usoudil, že jsem kapku dehydrovanej. Dočkal jsem se takovýho luxusu, jakým byla deka a možnost se asi hodinu prospat. Docela rád jsem toho využil. To drhnutí kartáčem bylo fakt příšerný, protože jsem měl kůži na celým těle citlivou. Vztekal jsem se na toho hubenýho hajzlíka a sliboval si, že mu to při první příležitosti vrátím.

Když mi dokapala infuze, přišel si pro mě Master Frederic sám. Ukázal mi rovnou na gynekologický lehátko vedle, kam mě pevně připoutal. Na úvod mi do zadku strčil teploměr a potom se věnoval mejm varlatům.

„Dneska jsem chtěl, abys naštípal dřevo, ale budeme to muset nechat na pozdějc,” vykládal, zatímco mi moje přeplněný žlázy dost bolestivě mačkal. „Půjdeš uklízet do přijímací kanceláře a pak do ložnice. Abys ale neměl nějaký erotický nápady, trochu ti to vylepším.”

Vylepšením bylo zase podvázání koulí, jenomže teď podvázal každou zvlášť a pak spojil řetízky pravou s poutem na pravý noze a levou s poutem na levý. Bylo to něco neskutečnýho. Při každým větším pohybu jsem si varlata bolestivě tahal od sebe a škubal za ně a přitom jsem měl utřít prach, vytřít podlahu a uklidit ve dvou místnostech, převlečení postele nevyjímaje. Aspoň jsem to ale nemusel dělat prachovkou na roubíku.

„Není to žádná těžká práce, takže bys to měl za dvě hodinky stihnout,” dostal jsem šibeniční termín. „Jestli nebude dokonale uklizeno, tak si mě ale nepřej,” dodal ještě zbytečně a pak mě zamkl v místnosti, kde přijímal návštěvy klientů, který sem vodili svý otroky na převýchovu. Byla luxusně zařízená, aby bylo vidět, že pán domu na to má. Já ale neměl moc času meditovat nad tím, kolik stálo vybavení. Musel jsem se pustit do práce s hadrem a prachovkou, ale opatrně, abych si neutrhl svý podvázaný vejce.

Když se za dvě hodiny Master Frederic objevil, dokončoval jsem úklid v ložnici. Mrkl jsem na hodiny na nočním stolku. Přišel o pár minut dřív, asi podle rčení: kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

„To ses tady flákal? Dával sis dvacet?” zahromoval naštvaně.

„Omlouvám se, pane,” klekl jsem si a pokorně sklopil zrak.

„Zbytečně! Kdybys hnul prdelí, byl bys hotovej včas!”

„Ano, pane,” nehádal jsem se. Přemejšlel jsem, jak mě zase potrestá. Na výprask jsem se po tom kartáčování celýho těla moc necejtil a na svorky na koulích už vůbec ne. Asi to poznal, protože si mě dlouho jen prohlížel a přemejšlel, co se mnou. Pak mi ošahal zadek a podivil se, že je ještě horkej. Milej Oliver mě trochu sedřel z kůže.

„Pojď!” Připnul mi vodítko k obojku a já lezl za ním na všech čtyřech a snažil si co nejmíň ubližovat.

Dovedl mě do místnosti, kde jsem ještě nebyl. Asi v jedný třetině ji dělila kovová mříž, ke který jsem si měl stoupnout v předklonu, doširoka rozkročenej a rukama se chytnout mříže. Moje koule si užily a já se bál, že si snad roztrhnu pytlík, než jsem dal nohy od sebe tak, aby byl Master Frederic spokojenej. Neměl se ale k tomu, že by je osvobodil. Naopak mi dal mezi kotníky železnou rozporku a pak mý zmučený žlázy promnul rukou.

Zařval jsem z plnejch plic a můj výkřik bolesti se odrazil od prázdnejch stěn místnosti. Master Frederic se ale o mou bolest nestaral. Zkontroloval, jestli jsem dost předkloněnej, a pak mě za zápěstí připoutal k mříži. Ještě to ale nebylo všechno. Donesl ještě něco kovovýho. A když se ta věc dotkla mýho análu, pochopil jsem.

Hák!

Otřásl jsem se. To ne! Už znova ne! Ty vzpomínky byly moc živý. Análním hákem mě mučil velitel vojáků při výslechu v kasárnách Castelreagh. Visel jsem tam tenkrát v předklonu na koze dlouhý hodiny a zdálo se, že si ten nevšední zážitek pěkně zopakuju.

„Tohle nemáš moc rád, co?” poškleboval se Master Frederic, když mi hák zatlačil do zadku a přivázal pevně k mříži nad mou hlavou. Górdan mu toho zjevně vyžvanil až až. Přinutil mě zvednout zadek ještě kousek nahoru a zatáhnout si tím za koule. Bolelo to, ale v kasárnách při výslechu to bylo mnohem horší.

„Ne, pane,” odpověděl jsem podle pravdy.

„Tak si zvykej,” poradil mi můj pán, poplácal mě rozverně po zadku a vytratil se z místnosti.

Netušil jsem, jak dlouho mě tam nechá trpět, ale ze zkušenosti jsem věděl, že ta poloha bude za chvíli příšerná. Ulevím koulím a připomene se mi hák v zadku. Ulevím zadku a natáhnu si koule. Doufal jsem, že mi Master Frederic ještě neseřeže koule rákoskou jako tenkrát velitel SAS v kasárnách. To už bych nevydržel.

Můj mučitel se vrátil poměrně brzo, i když mně to připadalo jako nekonečně dlouhá doba. Osvobodil mý bolavý koule, který se s novým návalem utrpení probíraly k životu, zatímco mi je masíroval a mačkal. Dával si záležet, abych si to vyžral i s úroky. Potom mi vyměnil anální hák za kolík, co jsem dostal od Górdana, odpoutal mě, připnul mi vodítko k obojku a odvedl si mě do místnosti, kterou jsem uklízel včera. Otevřel jednu starožitnou dubovou skříňku, kde byla schovaná televize. Pustil si sportovní kanál a sedl si do koženýho křesla, stejně jako včera. Mě nasměroval ke svýmu stojícímu ocasu, což bylo o dost lepší než vystrčenej zadek.

„Budeš mě hezky lízat a kouřit, ale tak, abych se neudělal. Chci se v klidu podívat na fotbal. Vystříkám se ti potom na dobrou noc do prdele.”

„Ano, pane,” polkl jsem a snažil se nemyslet na to, jak dlouho trvá fotbalovej zápas. Měl jsem dost sucho v puse, tak jsem se zadíval na karafu s vodou na stolku. Pochopil a nalil mi.

„Můžeš si říct o vodu, to ti dovolím, ale ne vždycky ji dostaneš,” zmírnil krutý pravidlo zákazu mluvit. Aspoň něco. Že jsem skončil na kapačce, určitě nebylo v plánu.

„Děkuji, pane,” poděkoval jsem nejen za možnost promluvit, ale i za sklenici vody. Žaludek jsem měl prázdnej, ale jíst ty páchnoucí psí granule prostě nebudu! Tejdenní výcvik jsem měl nejspíš i s redukční dietou. Až odsud vypadnu, bude na mě oblečení viset jak na věšáku.

Zaplašil jsem všechny úvahy, protože Master Frederic mě chytl za vlasy, aby mi dal najevo, že se mám pustit do práce. Chtěl jsem vzít jeho ocas do ruky, ale to mi zakázal, pod pohrůžkou spoutání rukou za zády. No tak jo, takže jen pusa a jazyk, žádná ruční práce.

Olizoval jsem pečlivě toho objemnýho ptáka, ale i koule, a když se Master trochu posunul a zvedl nohy, musel jsem se věnovat i jeho análu a hrázi. Slastně vzdychal a nastavoval mi místa, který chtěl olízat. Mockrát jsem v průběhu večera zasunul jazyk do jeho zadku a přirážel tam, jak si to přál. Taky jsem mu olizoval rýhu a hráz. Varlata jedno po druhym mi nacpal do pusy a nechal mě je cucat a sát. Teprve když byl hodně vzrušenej, vrazil mi ocas do pusy a já ho začal kouřit pomalejma pohybama hlavou. To už byl fotbalovej zápas skoro u konce a já věděl, že mi za chvíli zarazí ten svůj kyj do zadku. Vzrušovalo mě to a můj ocas stál v dokonalým pozoru. Stál tak vlastně celou tu dobu, co jsem ho lízal a kouřil. To byla přesně ta aktivita, která mě v roli otroka bavila.

„Ohni se přes opěradlo!” přikázal mi a vstal. A já obešel křeslo a maximálně mu vyhověl hlubokým předklonem a rozkročenejma nohama. Zacvakly čtyři karabiny a byl jsem připoutanej ke křeslu. Chtěl mě bezmocnýho, víc ho to vzrušovalo a mě ostatně taky. Pomalu ze mě vytáhl ten hrbolatej kolík od Górdana a já poděkoval všem svatejm, že jsem byl roztaženej. Zasunutí toho tlustýho bivoje mě skoro nebolelo, naopak! Měl jsem co dělat, abych se neudělal jen drážděním prostaty.

Master Frederic mě pár minut pomaličku šoustal, dokud si nebyl jistej, že jsem se jeho rozměrům přizpůsobil, a pak zavolal Olivera. Ten si klekl rozkročmo na opěradla křesla a rukama si roztáhl půlky přímo před mým obličejem.

„Dělej, vylízej ho!” přikázal mi můj pán.

Zavrtěl jsem hlavou. Tohle ne! Nebudu přece uspokojovat toho protivnýho hajzla.

„Tvůj pán si přál, abych tě naučil lízat díru, takže to prostě uděláš, nebo si mě nepřej!” přírazy do mýho zadku zrychlily a v tu chvíli mi mučitel rukou narval hlavu mezi Oliverovy půlky.

„Dělej, vzrušuje mě, když vidím otroka, jak vylizuje prdel!” řval na mě. „Neudělám se, dokud pěkně nezačneš. Budu tě klidně šoustat třeba tři hodiny!”

Ne! To ne! pomyslel jsem si. Tak dlouho bych to nevydržel a udělal bych se. A o trest za orgasmus jsem nestál.

Byl to pud sebezáchovy i strach, co mě přinutil vystrčit jazyk a začít důkladně obdělávat Oliverův vyšpulenej zadek. Zajížděl jsem mu v přírazech dovnitř a kroužil jazykem v díře a pak jsem přidal lízání hráze a zadní strany koulí. Master Frederic do mě zatím zarážel ten svůj tlustej kyj v šílený frekvenci. Asi ho lízání Olivera fakt hodně vzrušovalo. A já měl co dělat, abych svůj slintající ohon udržel na uzdě. Abych se nevystříkal.

Olivera moje dráždění jazykem taky pěkně dostávalo. Svíjel se na křesle, a nakonec si nenápadně chytl ocas a začal si ho honit. A v tu chvíli mi došlo, že asi nedostal povolení se udělat, a pustil jsem se do něj ze všech sil. Chtěl jsem ho dostat, udělat ho, pomstít se mu za to ponížení ve sprše. Górdan mě opravdu naučil kouřit a lízat, protože to měl rád. Taky jsem ho dokázal dráždit jazykem celý hodiny jako Mastera Frederica při fotbale. Přitlačil jsem Oliverovi jazyk na hráz a zpracovával mu prostatu zvenku, sem tam jsem mu ale zastrčil jazyk i do zadku a vzrušoval ho tam, anebo na švu mezi koulema.

Udělal se úplně tiše a nenápadně asi deset vteřin před tím, než zalil výstřik Mastera Frederica mou zadnici. Sice jsem měl co dělat, aby mě oba nestrhli přes vrchol s sebou, protože v ocase mi začínalo škubat, vyšlo mi to ale dokonale! Věděl jsem, že to tomu spratkovi neprojde. Sotva ze mě totiž Master Frederic vytáhl svůj ocas a vrazil mi do zadku zase kolík od Górdana, třema krokama oběhl křeslo a chytl Olivera za ruku, do který se právě vycákal.

„Kdo ti dovolil se udělat?” zařval na něj. Oliver se schoulil v křesle a začal se omlouvat. A pak se taky snažil hodit vinu za svůj výstřik na mě. Opravdu miláček, podrazák jeden!

Master Frederic ho ale neposlouchal. Držel ho za potřísněnou ruku a vlekl k druhýmu křeslu, kde ho připoutal tak, abych viděl jeho vystrčenej zadek. Vybral hodně velkej kolík, kterej mu bez přípravy narval do zadku. Jeho zoufalýho křiku a omluv si nevšímal. Byl ve svým živlu, spokojenej, jak mu všechno vyšlo. Mě ponížil lízáním Oliverova zadku a Oliver si to teď pěkně slízne i s úrokama. A navíc přede mnou.

Na scéně se objevila tenká a dlouhá rákoska. Sotva ji Oliver uviděl, spustil takovej vřískot, že si málem vysloužil roubík. Jistě ji neviděl poprvý, takže věděl, co ho čeká. Master Frederic ho poplácal po vyšpuleným zadku a odstoupil tak, abych měl na to divadlo ničím nerušenej výhled. Ocas mi při tom pohledu a v očekávání, že uvidím na vlastní oči to, co jsem doteď zakoušel jen já sám, málem explodoval. Stačilo mi málo a já se taky udělal a pak skončil s prdelí rozsekanou tenkou rákoskou.

„Dostaneš padesát ran za to, že ses vymlouval a ještě jsi chtěl hodit vinu na Kierana,” vyřkl Master svůj ortel a Oliver znovu začal naříkat a prosit. Nebylo mu to ale nic platný.

„A ty budeš počítat, aby ses nenudil,” otočil se na mě. Díky bohu, alespoň se budu soustředit na něco jinýho než na mý plný koule a ocas před výstřikem.

Rákoska zasvištěla vzduchem a ten zvuk se mi zaryl až do mozku.

Švih! Švih! Švih! Švih! Švih!

Oliver vřeštěl jako smyslů zbavenej a já pomalu a beze spěchu počítal ty strašný rány.

Švih! Švih! Švih! Švih! Švih!

Napočítal jsem do deseti a na Oliverově prdeli naskakovaly krásný a rovnoběžný, krvavě rudý pruhy. Svaly se mu vždycky otřásly pod úderem rákosky a další pruh se vybarvil o kousek níž, nebo vejš. Prut se zařezával znovu a znovu do jeho napjatejch oblin a já na to zíral úplně konsternovanej. Kdybych mohl, okamžitě bych se přidal a taky mu nějakou přišil.

Švih! Švih! Švih! Švih! Švih!

Na bitým zadku se objevily první kapky krve z rozseknutý kůže, a to jsme byli teprve u dvaceti. Vřískot se stupňoval a zdálo se mi, že síla úderů taky. Master Frederic se pokaždý napřáhl celou paží a dal mu další pořádnou ránu. A mě to surový divadlo čím dál tím víc fascinovalo. Kdyby tam byl místo Olivera Willy a místo Mastera Frederica Górdan, už bych z toho byl dávno hotovej a zralej k trestu.

Švih! Švih! Švih! Švih! Švih!

Konečně jsem napočítal do čtyřiceti. Oliverova prdel už byla pěkně krvavej rozsekanej biftek a její majitel už ani neměl moc sil řvát. Naříkal pořád, ale další rány rákoskou už jeho utrpení nezvyšovaly. Už měl dost a přitom chybělo ještě deset ran.

„Posledních deset ti dám přes stehna,” rozhodl nakonec Master Frederic. Zadní strana Oliverových stehen byla neposkvrněná bitím, takže tam práci rákosky určitě ucítí. Master Frederic mu odepnul nohy od křesla a přikázal mu postavit se snožmo. Pak mu pouta na kotnících sepnul karabinou. Mohl tak zasáhnout jednou ranou obě nohy. Šikovný.

Další řev a těsně pod Oliverovým zmalovaným zadkem přibyly na stehnech rudý pruhy.

Švih! Švih! Švih! Švih!

Fascinovaně jsem to sledoval a říkal si, že milej Oliver si asi hned tak nesedne. Neměnil bych s ním, i když jsem byl vzrušenej, takhle surově seřezat prdel bych nechtěl.

Konečně jsem napočítal padesát a tím exekuce skončila. Master Frederic párkrát rukou přejel po Oliverově zmasakrovaným zadku a zatím ho nechal připoutanýho. Tušil jsem, co milýho suba ještě čeká, a znovu si oddechl, že to podruhý nebudu já. Master Frederic přišel ke mně a odepnul karabiny, který mě poutaly ke křeslu. Rukou přejel po mý erekci a plnejch koulích a pak mi přikázal dát ruce za záda. Tam mi sepnul pouta karabinou.

„To jen pro jistotu, kdyby sis chtěl v noci ulevit. Toho svýho nádhernýho klacku se ani nedotkneš!” Znovu se dotkl mýho ocasu a pak si klekl a jazykem přejel po žaludu. Zacukal jsem sebou, jako bych dostal elektrickou ránu, a ven vytekla další kapka touhy. Master Frederic se na mě se zájmem podíval a já v jeho očích poznal, že z toho, co vymyslel, radost mít nebudu. Vstal a došel k zásuvce s různejma kovovejma mučícíma nástrojema a přinesl odtamtud kovovej půlkruh s kovovou tyčkou a tenkým řemínkem. Zmateně jsem se na tu věc díval a její účel mi došel až ve chvíli, kdy Master Frederic tu tyčku potřel lubrikantem.

„Stůj a ani se nehni, jinak tvoje prdel zažije středověk!” varoval mě ledovým hlasem.

Stál jsem jako opařenej. Bál jsem se, že to bude hrozně bolet, ale neměl jsem odvahu se pohnout. Padesát ran rákoskou by určitě bolelo víc. Sehnul se, chytl mě za ocas a pak mi tu tyčku začal pomalu tlačit do močový trubice. Pálilo to a tlačilo, ale nesnažil jsem se vytrhnout, to bych si jen ublížil. Master držel můj ohon pevně.

Když byla tyčka uvnitř, utáhl koženej řemínek pod žaludem. „Tu zátku máš v ocasu proto, aby tě v noci náhodou nenapadlo stříkat,” vysvětlil mi zbytečně. Účel tý mučící věcičky mi byl jasnej, ale nechápal jsem, jak bych se mohl udělat s rukama za zády. Přemejšlel jsem nad tím celou cestu do mý sklepní cely.

„Moc nekoukej,” pochopil Master Frederic můj stále nechápavej výraz. „Už tu byli i tací, co si ho v zoufalství vyhonili o dveře. A ty jsi tak nadrženej, že by se ti to možná taky povedlo.”

Podíval jsem se na dveře cely a představil se, jak tam stojím přitisknutej na dřevo a snažím se udělat. Dost zoufalá představa. Měl jsem od Górdana v tomhle směru dobrou školu, takže jsem vydržel víc, než se Masteru Fredericovi mohlo zdát.

Dveře od mý cely za Masterem zapadly, zámek cvakl a já se octl zase sám skoro v úplný tmě. Teprve po chvíli si mý oči zvykly na matný světlo, který dovnitř pronikalo z chodby. Bylo úplný ticho, ale občas jsem zaslechl kroky. Už dřív mě napadlo, že tu Master Frederic není na výcvik otroků sám. Bude tu mít určitě nějaký pomocníky. Byl jsem docela zvědavej, jestli se tu setkám s někým jiným než s tím spratkem Oliverem.

Chtělo se mi na malou, protože můj pán mi nedovolil jít na záchod celej večer. S tou zátkou to ale nešlo, a to byl mnohem větší problém než zákaz orgasmu. Jak mě celej ocas od silný zátky pálil, tak nutkání rostlo. Snažil jsem se na to nemyslet.

U zdi na zemi jsem měl pořád naservírovanou večeři, granule a vedle voda. Pro jistotu jsem se kvůli zátce v ocasu ani nenapil. A taky jsem byl znechucenej předkrmem, kterej mi Master Frederic připravil. Začínal jsem se zlepšovat. Vylízat dvě prdele za večer byl dobrej výkon. To už bych skoro mohl udělat kariéru jako lobbista.

Nevím jak, ale nakonec jsem usnul. Bez večeře, s plným močákem, nahej v tý chladný cele. Probudil mě nad ránem Master Frederic, ale i když mu ocas jako každý ráno stál, nevrhnul se na mě. Opatrně mě zbavil zátky, ale i kolíku od Górdana a dopřál mi úlevu u mísy. Teprve potom mě odvedl do sprchy a do obýváku, kde mě připoutal vkleče za kotníky k rozporce. Ruce mi zatím nechal volný.

„Jsi tu třetí den a ještě jsi nejedl,“ řekl mi důrazně a pak přede mě postavil misku s granulema, jenže mnohem vetší, než jakou jsem měl v cele.

Ze smradu těch granulí se mi zase zvedl žaludek. Zoufale jsem se na něj podíval. On se ale tvářil bezvýrazně a nalil mi vodu ze džbánu do druhý misky.

„Ty granule dneska všechny sníš, i kdybys u toho měl chcípnout!“

Zavrtěl jsem hlavou v naprostý jistotě, že to nedám.

„Jak chceš, je to jen na tobě,“ řekl mi chladně a tiše. Pak vzal do ruky důtky a švihl jima do vzduchu.

„Žer!“

Sklonil jsem hlavu k misce, ale smrad mě zase odradil.

Švih!

Důtky dopadly na mý prohnutý záda a já zaskučel a do očí mi vyhrkly slzy. Byl jsem zoufalej, protože sníst granule pro psy jsem nemohl a výprask jsem nechtěl.

„Prosím, pane, nenuťte mě k tomu,“ zkusil jsem to s pláčem na krajíčku.

„Nezkoušej to na mě, a žer!“ byl neoblomnej a znovu mě švihl důtkama mezi lopatky.

Sklonil jsem hlavu a vzal do pusy první granuli. V misce jich bylo sto a možná i víc. Skousl jsem ten hnus a hmota se mi okamžitě začala lepit na patro a na jazyk. Přežvykoval jsem a snažil se nevnímat chuť, která sice nebyla úplně odporná, ale dobrá taky ne.

„Napij se, pak ti to půjde líp,“ poradil mi Master a pobaveně mě sledoval.

Vsrkl jsem trochu vody a zkusil tu blátivou hmotu spolknout, jenomže můj mozek s tím měl větší problém, než se zdálo. Zvedl se mi žaludek a já vyhodil nejen tu jednu granuli, ale taky žaludeční šťávy. Dejchal jsem otevřenou pusou, z nosu mi tekly nudle a z očí slzy.

„Jestli chceš žrát vlastní zvratky, tak pokračuj!“ řekl mi Master mrazivě a pak mě dvakrát švihl důtkama.

Rozbrečel jsem se zoufalstvím na celý kolo. Nedokážu sežrat ty granule a ani to, co jsem právě vyblil. Klečel jsem tam, civěl do misky a Master Frederic stál nade mnou.

„Rozmysli si to! Buď sežereš ty granule, nebo tě zmrskám tak, že se nezvedneš! Anebo to stopni a pak budeš ta největší sračka na světě,“ dodal úplně tiše.

Ne! Nejsem sračka!

Otřel jsem si nudle do hřbetu ruky a napil se, abych necejtil pachuť žaludečních šťáv. Potom jsem znovu vzal do pusy granuli, ale hned jsem ji zapil a bez kousání celou spolkl jako velikou tabletu. Okamžitě se mi sice zvedl kufr, ale povedlo se mi blití potlačit. Rychle jsem do sebe nacpal dalších pět granulí stejnou taktikou. Bylo vidět, že Masteru Fredericovi nevadí, že je nekoušu, naopak se výborně bavil odporem, kterej viděl v mým výrazu. Posadil se na židli proti mně, aby důtkama mohl kdykoliv zasáhnout, a sledoval mě.

Než jsem do sebe narval celou misku granulí, požádal jsem ho dvakrát o vodu a pokaždý jsem ji dostal. I tak mi ale trvalo snad hodinu a půl, než jsem tu lahůdku pozřel, a nevyblil jsem ji jen, protože jsem přestal myslet na to, co jím. Brečel jsem ale celou dobu, protože na sebelítost bylo vždycky spousta prostoru. Jestli jsem si ale myslel, že tím Mastera Frederica obměkčím, tak jsem se šeredně sekl. Celou dobu byl úplně chladnej k mýmu zoufalství a neustoupil ani o jedinou pitomou granuli.

Když mě pár švihnutími důtek donutil misku vylízat do čista, vrazil mi do zadku za trest velkej kolík s dlouhým psím ocasem, asi abych se do tý psí diety líp vžil a vytáhl mě ven na dvůr. Sotva jsem lezl a kolík mi v zadku tancoval čardáš. Gumovej prut se pohupoval při každým kroku a kolík se hejbal s ním.

„Koukej hnout prdelí, sráči,” okřikl mě Master Frederic naštvaně. „Když můžeš bejt nevěrnej svýmu pánovi, tak můžeš vydržet i kapku nepohodlí. Jestli se budeš s tím kolíkem takhle ploužit, tak si vezmu zase důtky a proženu tě po dvoře poklusem.”

Zrychlil jsem, ale taky hned zalapal po dechu. Ne ale bolestí, vzrušením! A Master Frederic škubnul vodítkem na mým obojku a vlekl mě po dvoře až k velký hromadě špalků dříví. V pařezu byla zaseknutá sekera. Můj pán zamkl řetěz, na kterým mě vlekl, k oku v pařezu, a pak koukl na hodinky.

„Tady z tý hromady naštípeš dříví do kamen. Po obědě se přijdu podívat, kolik jsi toho stihl. Když budu spokojenej, půjdeš pod sprchu a pak se s tebou pobavím. A když spokojenej nebudu, pobavím se taky, jenže ty už se budeš bavit míň. Skončíš jako Oliver včera večer, a ještě tě obtáhnu.”

Zatmělo se mi před očima. Po misce granulí, který mě ještě pořád tlačily v žaludku, jsem se vůbec necejtil na čtyři hodiny štípání dříví. Ani na čtyři minuty.

„Pane, donesete mi prosím vodu?” využil jsem svolení požádat.

„Jasně, ještě žes mi to připomněl,” přikývl a odkvačil kamsi pro velikou plechovou bandasku plnou studený vody. Postavil mi ji vedle pařezu se sekerou.

„Už jsi někdy štípal dříví?” zeptal se mě, když viděl, jak zoufale se tvářím.

„Ne, pane.” Byla to pravda. V Belfastu jsme topili uhlím a na hradě jsem se o topení nestaral.

Zavrtěl hlavou nad mou neschopností a pak vzal jeden špalek a sekerou z něj udělal ukázkový dříví do kamen. Pak mi podal sekeru a já si vzal další špalek a pustil se do práce.

Kolík v zadku mi Master Frederic vymyslel s obzvláštní dávkou sadismu. Týral mě kýváním při každým pohybu a ve chvíli záseku sekery obzvlášť. Musel na mě být úžasnej pohled, jak se tam nahej potím na slunci a u zadku se mi vrtí psí ocas.

Asi po hodině už jsem zvládal štípání dřeva docela dobře. Taky jsem byl ale unavenej. Opatrně jsem se na chvíli posadil na pařez, abych si kolíkem neubližoval, a poprvý se v klidu rozhlídl kolem sebe. Byl jsem na zadním dvoře sám. Když jsem se podíval nad sebe, poznal jsem okamžitě okna obývacího pokoje Mastera Frederica. Měla renesanční olověný sklíčka, který se hodily k nábytku. Napil jsem se vody a studoval to venkovský kamenný stavení dál. A pak cosi upoutalo mou pozornost. Za velkejma dřevěnejma vratama na druhým konci dvorku jsem zaznamenal pohyb. Někdo tam prošel a já automaticky předpokládal, že Oliver nebo Master Frederic, ale pak jsem zaslechl hlasy a byly úplně neznámý. Nerozuměl jsem, co říkají, ale jeden byl zlostnej a ten druhej plačtivej. A pak se ozval svist biče a já hned pochopil, co se to tam děje. Nějakej jinej vychovatel trestá neposlušnýho otroka. Takže jsem tu opravdu nebyl na výcvik sám.

Docela by mě zajímalo, jak se taková polepšovna pro otroky propaguje. Master Frederic si určitě nedal reklamu do nedělní přílohy místních novin. Zřejmě se to rozkřikne jako šuškanda po klubech a soukromejch akcích, kam jezdí vyznavači BDSM. Taková akce, kde se sejdou páni se svejma otrokama, by mě docela zajímala. S Górdanem jsem měl ale smůlu, protože byl moc známej. Proto jsme mohli naši zálibu provozovat jen v soukromí hradu nebo vily na Bahamách. Pokrčil jsem nad tím rameny, protože se s tím stejně nedalo nic dělat, a znovu se pustil do práce. Asi jsem přestal vnímat čas, protože najednou stál Master Frederic přede mnou. Tvářil se vážně.

„Moc ti to nejde,” zhodnotil hromadu naštípanýho dříví, o který jsem byl přesvědčenej, že strčí do kapsy i Cheopsovu pyramidu. „Strašně rád bych ti rozsekal zadek rákoskou jako Oliverovi, ale tenhle trest ti budu muset schovat na jindy.”

Mlčky jsem na něj zíral a ničemu nerozuměl.

„Pojď se umejt a oblíct. Odjíždíš. Górdan tě potřebuje,” řekl jen a odepnul mi řetěz od obojku. Hra náhle skončila, jako když otočí vypínačem. V koupelně mě zbavil kolíku, obojku a pout a k mé neopadající erekci jen poznamenal, že se bude Górdanovi líbit. Díval se na mě celou dobu, co jsem se sprchoval a oblíkal. Pak mě odvedl do tý luxusně zařízený kanceláře, kterou jsem den před tím uklízel, a předal komorníkovi jeho lordstva, kterej přijel mateřskou lodí Enterprise. Když mi řidič David uctivě držel otevřený dveře, doufal jsem, že se odněkud dívá hajzlík Oliver a pořádně mi závidí. Takový malý zadostiučinění. S prachama je ten život přeci jen příjemnější než s holou prdelí.

„Co se stalo?” zeptal jsem se komorníka, sotva jsme vyjeli z brány.

„Jeho lordstvo vám to vysvětlí, pane.”

„Když myslíte,” pokrčil jsem rameny a zavřel oči. Štípání dříví bylo dost náročný a já na něj nebyl zvyklej. Bolel mě snad každičkej sval v těle. „Nemáte něco proti bolesti, Louisi?” zeptal jsem se po chvíli.

„Ten muž, co jste u něj byl na návštěvě, mi pro vás něco dal,” usmál se komorník a vylovil lahvičku s bílejma tabletkama. „Prý si máte vzít dvě,” poradil mi a nalil vodu z minibaru v autě.

Poděkoval jsem v duchu Masteru Fredericovi za stoprocentní péči a spolkl prášky. Zabraly během pár minut a dokonale, takže když jsem vystupoval z auta na nádvoří hradu, mohl jsem se už normálně hejbat.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (26 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (26 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (25 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (25 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (27 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+3 #9 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 11. GranuleRon 2019-12-05 10:44
Lenko, děkuju za přízeň a jsem moc rád, že se ti Kieran líbí, že není jen pro kluky. Neboj, trest už je u konce. Už dneska večer vyjde najevo, proč Górdan Kierana tak nutně potřeboval. :-)
Citovat
+7 #8 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 11. GranuleLenka 2019-12-03 16:06
Děkuji za pěkné čtení, jen ten týden je moc dlouhý. Kierana je mi trochu líto, nestačil už ten trest? Chybí tam to co je ve vztahu s G ( a bylo vlastně i s C ) a to :lol: nejdřív ojetí a pak objetí :lol: stručně řečeno. A chtělo by to knižní podobu … Padesát odstínů čehokoliv se může jít s ostudou zahrabat. Jen tak dál.
Citovat
+5 #7 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 11. GranuleAlianor 2019-12-03 00:18
No ano, myslel jsem si, že budu mimo a verze gayděvky mi přišla smysluplnější, ale tvoje fantazie jsou prostě luxusní a proto ten příběh tak milujeme. No nic, tak nezbývá než se skřípěním zubů čekat na čtvrtek. :o
Citovat
+6 #6 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 11. GranuleRon 2019-12-03 00:04
Samá voda, samá voda. Ale těšte se, protože teprve ve čtvrtečním díle začne hlavní příběh. A Kieran si to samozřejmě celý užije pěkně natvrdo. :lol:
Citovat
+8 #5 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 11. Granulegayděvka 2019-12-02 13:35
Tak já bych si přisadil k Alimu svoji verzi. :D
Už původně měl G s F dohodnutý jiný, kratší termín výcviku a ten týden byl jen psychonátlak na K. :D Ono po pár dnech, když si otrok uvědomí co ho ještě čeká a jak dlouho, je docela záhul na palici. No jak vidno i na hlavičku. ;-) :lol:
Ještě pár dní a Ron nám v tom udělá jasno ve vysoké kvalitě.
Citovat
+8 #4 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 11. GranuleRon 2019-11-30 01:14
Nojo, Kieran si užil určitě vic, než čekal. I když teda... co mohl čekat v trestu? Prostě zjistil, že musí jako otrok poslouchat. :-)
Citovat
+10 #3 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 11. GranuleAlianor 2019-11-29 19:48
Takže si to nakonec přece pěkně s M.Fredericem užil. Myslím, že ty granule byly topka hnusu, které si musel přetrpět. Mám pár verzí, co se mohlo stát. Myslím, že měl Górdan v domě Mastera Frederica špiona, který mu hlásil, co se tam děje a Górdan už nedokázal strpět, jak 'chudák' Kieran trpí. :lol: :lol:
Asi to nebude ono, ale přežiju s touto verzí do příštího čtvrtku :lol: ;-) 8)
Citovat
+9 #2 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 11. Granulegayděvka 2019-11-29 14:41
A opět si nezklamal. Až je to jednotvárný a to je dobře. :lol:
Pěkně si to užil ten K. :D S Kritikem budu na trní co se stalo. Taky mne zajímá zda G opravdu vše povolil co F s K dělal a pokud ne co z toho vyplyne.
Citovat
+12 #1 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 11. GranuleKritik 2019-11-28 22:40
Tak to ti teda pěkně děkuju. Teď budu celej tejden napnutej, co se stalo.
Citovat