• Ron
Styltvrďárna
Datum publikace9. 1. 2020
Počet zobrazení710×
Hodnocení4.94
Počet komentářů5

„Svlíkni se donaha a tohle si dej na hlavu,” řidič mi podal černou latexovou otrockou kuklu se zipy v místě očí a pusy, všema zavřenejma. Poslechl jsem, i když se mi moc nelíbilo svlíkat se venku za domem. Paddy Mahony a jeho muži byli poblíž a nemuseli vidět všechno. Nezbejvalo než doufat, že nečuměj přes zeď, protože celý zadní parkoviště bylo dobře osvětlený. Řidič dal mý věci do velký igelitový tašky a uložil dopředu do auta.

Když zkontroloval, že mám kuklu správně nasazenou, beze spěchu a špetky studu mě prohledal. Musel jsem si zvednout ocas i šourek, aby viděl obojí ze všech stran. Pak mi vrazil ruku v rukavici mezi nohy a přejel po hrázi. Nakonec mě vyzval, ať se otočím a ohnu. Kolík v zadku ho vůbec neodradil a důkladně mi prohlídl rýhu i okolí análu. Celý to divadlo mělo sloužit k tomu, aby mě ponížil, ne aby hledal odposlech nebo sledovací zařízení. Po veřejným trestu na pódiu muselo bejt všem jasný, že na sobě nic nemám.

Spoutal mi ruce za zádama policejníma náramkama a pomohl vlízt do zadního prostoru dodávky. Tam mi spoutal i nohy a připoutal mě do kouta tý plechový krabice.

„Budete tady dva, tak se moc neroztahuj,“ okřikl mě a práskl dveřma. Lehl jsem si na bok a doufal, že tam nebudu moc dlouho. V masce jsem propadal panice a dusil se, protože jsem mohl dejchat jen nosem. Byl to ale spíš psychickej problém než fyzickej. Nutil jsem se proto ke klidu, jenže marně. S někým, jako byl Master Tyler, jsem se ještě nesetkal. Mou jedinou zárukou, že mě ten šílenec nezabije, mi byl Jason. Doufal jsem, že se ve svým odhadu nesekl.

Zanedlouho přivedli druhýho otroka, připoutali ho, práskly plechový dveře a auto se rozjelo. Sotva jsme ale vyjeli z brány, ucejtil jsem na rameni jemnou ruku.

„Neboj se, jen pouštěj hrůzu,“ řekl mi tiše.

Nemá masku, napadlo mě a asi ani nebyl připoutanej. Už byl vycvičenej, takže se Master Tyler nebál, že bude cestou dělat problémy. Lehl si ke mně a objal mě kolem pasu. Kdykoliv jindy bych ho odkopl, ale v týhle situaci jsem mu byl neskonale vděčnej. Blízkost jeho nahýho rozehřátýho těla mě uklidňovala a já mu zabořil hlavu pod bradu. Neměl jsem daleko k slzám, ale bránil jsem se ze všech sil. Asi to na mě poznal, že jsem na cucky.

„Viděl jsem, jak tě řezal. Dopadls ještě dobře, jinejm nováčkům dává padesát,“ přejel mi opatrně rukou po jelitech na zadku. „Neboj, nekrvácí to, Master Tyler to s rákoskou umí,“ prozradil mi.

Jo, uměl to přímo dokonale! A že mi prdel nekrvácela, za to jsem byl neskonale vděčnej. Nechtěl jsem dopadnout jako ten chudák, co mě utěšoval. Strašně rád bych se ho zeptal, kde bere to sebeovládání, ale měl jsem zavřenou pusu na zip a on si nedovolil mi masku rozepnout. Ležel u mě celou cestu a hladil mě po zádech a hrudníku a já se pozvolna uklidňoval. Smířil jsem se s tím, že těch dvacet čtyři hodin nějak vydržím, protože už mi stejně nic jinýho nezbejvá. A pak pomůžu osvobodit Lady Claire, zlikvidovat Curryho a konečně si budu moct promluvit se Seanem.

Auto Mastera Tylera s trhnutím zastavilo. Druhej otrok se rychle přesunul do svýho kouta, dřív než se plechový dveře úložnýho prostoru rozletěly dokořán. Něčí silný ruce mě hrubě vyzvedly ven. Podle hlasu jsem rozeznal dva muže, ale nebyl to řidič a ani můj novej pán. Odemkli mi pouta na nohách.

„Tak pohni, manekýne,” dostal jsem kopanec kolenem do zadku. „Dostaneš klystýr a pak pomažeš k pánovi,” chytli mě pod spoutanejma pažema a kamsi vlekli.

Skončil jsem v kleku na zemi, ruce pořád za zádama, zadek zvednutej nahoru. Klepal jsem se jako osika, protože to, co mělo následovat, jsem nenáviděl. Vytáhli mi z prdele silnej kolík a místo něj do mě vrazili dlouhej sprchovej nástavec. Bránil jsem se, takže měli oba co dělat, aby mě udrželi. Nakonec mě zalehli zkroucenýho na zemi a mý koule sevřela železná pěst jednoho z nich. To a kožený pouta na kotníky mě zklidnilo dokonale.

Teprve Master Tyler mi sundal latexovou kuklu. Zamrkal jsem, protože v místnosti svítilo docela ostrý světlo. On ale nečekal, až se rozkoukám, a jeho ruce už zkoumaly mý tělo a jelita od rákosky. Moc se mu líbila. Dostal jsem příkaz se rozkročit a předklonit, takže jeden ze svalovců, co mě hlídali, mi rozepl karabinu mezi kotníky. Poslušně jsem vystrčil na Mastera zadek a tiše strpěl jeho hru s análním kolíkem. Kroutil s ním a přirážel, než se rozhodl, že mi ho vyndá.

Přikázal mi otevřít pusu a vrazil mezi čelisti kovovou rozporku. Chvíli ji rozvíral, až jsem měl pusu dokořán a málem vykloubený panty. Připadal jsem si hrozně a bezbolestný to taky nebylo. Brzo jsem se ale měl dozvědět, k čemu potřebuju pusu tak otevřenou.

Jeden ze svalovců se zmocnil vodítka a táhl mě za sebou jako psa. Šel dost rychle, takže jsem mu sotva stačil. Vrazili jsme do vyšetřovny, kde stála obdoba gynekologickýho lehátka, jaký jsem znal od Mastera Frederica.

„Vylez nahoru!“

Muž dotáhl řemeny kolem mýho těla a přidal dokonce jeden, kterej mi obepínal čelo a přidržoval hlavu. Bál jsem se, protože jsem se nemohl podívat, co na mě chystá. Nejdřív vylepšil rozporku v mý puse svorkou na jazyk, takže jsem ho nemohl zastrčit. Bylo to docela nepříjemný, ale nic, co by se nedalo vydržet.

Uslyšel jsem, jak si navlíká rukavice a pak něco vybaluje. Díval se mi do očí a pásl se na mým strachu a nejistotě.

„Tohle bude hodně bolet, takže se snaž nepochcat. Pán chce, abych tě na zítřek trochu vylepšil, tak se připrav,” usmál se a ukázal mi, co drží v ruce. Silnou jednorázovou jehlu!

Začal jsem řvát! Neprosil jsem, nesnažil jsem se říct ne, protože s jazykem ve svorce to stejně nešlo. Prostě jsem jen řval. Sadistovi to ale bylo jedno.

Postříkal mi hrudník dezinfekcí a pak mi vodorovně probodl levou bradavku. Surově ji stiskl, natáhl a bezohledně do ní zarazil jehlu. Žádná opatrnost, žádná snaha o minimální bolest. Naopak! Chvíli jehlou v ráně pohyboval a otáčel a mile se na mě přitom usmíval.

Tmělo se mi před očima a místnost se točila jako na kolotoči. Kdybych neležel, už bych byl mimo.

Po chvíli surovec stiskl a natáhl mou pravou bradavku. Zamával mi před očima další silnou jehlou, ale já oči pevně zavřel.

„Dívej se!” zařval. „Budeš mít otevřený oči, jinak ti další jehlu vrazím do čuráka!”

Poslechl jsem, co jinýho mi zbejvalo? Otevřel jsem oči a podíval se do tý šklebící se tváře. A v tu chvíli mi pravou bradavkou projela šílená bolest. Zatmělo se mi před očima, ale kroucení jehlou v ráně mě zase probralo.

„Tak a teď se připrav,” varoval mě hlas toho sadisty a já nechápal, co tím myslí. Zatrnulo mi hrůzou, že mi opravdu začne vrážet jehly do ocasu, ale on chytl pevně můj jazyk a jehla projela špičkou jazyka. Krev se mi nahrnula do pusy a do krku a já se málem poblil. Řvát už jsem skoro neměl sílu a na těle mi vyrazil ledovej pot. A pak se mi před obličejem objevily tři ocelový kroužky, dva větší a jeden menší a já konečně pochopil. Ten zkurvysyn Master Tyler si vymyslel, že budu mít na tu jeho velkolepou akci piercing!

Górdan mě zabije! Ne, blbě! Górdan nejdřív zabije jeho a pak hned mě!

Při protahování kroužků jsem se málem složil, ale sadista to uměl. Určitě to nedělal poprvý. Natáhl mi bradavky, což sice příšerně bolelo, ale protažení kroužků to usnadnilo. Když jsem měl piercing na místě a zapnutej, docela dost jsem si oddechl. Piercing jsem si vždycky přál, takže mi to vlastně ani nevadilo, jenom jsem si představoval, že u toho budu mít bradavky umrtvený. No, co se dá dělat, představy otroků se často nekryjou s realitou.

„Tak a ještě zbejvá kroužek do jazyka,“ mrknul na mě sadista, kterej si to úžasně užíval. Jeho bradavky a jazyk to nebyly.

„Přátelé Mastera Tylera mají piercing v jazyku otroků rádi. Zvyšuje to dráždění při orálu. Tvýmu pánovi se to určitě taky bude líbit,” vysvětlil mi, zatímco dezinfikoval poslední kroužek.

„Můj pán vás zabije,” pomyslel jsem si a doufal, že se ty díry zahojej bez ošklivejch jizev. Pravda, kroužky v bradavkách bych si chtěl nechat, ale v puse jsem kroužek nechtěl ani náhodou. Leda by se to Górdanovi opravdu při orálním sexu líbilo.

Svalovec mi vytáhl jehlu ze špičky jazyka a mně se zase roztočila hlava jako na kolotoči. Krev mi kapala na hrudník a já musel zhluboka dejchat, abych zvládl nevolnost. Protažení kroužku bylo předpokojem pekla, protože to nešlo vůbec snadno. Mučitel mě musel dost rázně proplesknout, abych začal zase vnímat. Přinesl mi vodu a kostku ledu, aby zastavil krvácení, a pak zkontroloval, jestli je kroužek dobře zavřenej, než mi konečně sundal svorku z jazyka a já mohl chvilku odpočívat.

Povolil řemeny, ale nechal mě ještě ležet na lehátku. Byl jsem k smrti vyčerpanej a nejradši bych se několik hodin ani nehnul. Špička jazyka mě bolela, kdykoliv jsem zavadil o rty nebo o zuby a bradavky se taky připomínaly ostrou bolestí. Bolel mě doslova každej nádech.

„Zvládneš už vstát?” zeptal se mě sadista po několika minutách. Vyndal mi z pusy rozporku, ale já stejně nedokázal mluvit. S čerstvým piercingem jazyka to nešlo. Chtěl jsem mu říct, že mi je pořád blbě, ale jazyk mě bolel tak, že jsem to vzdal. Jen jsem opatrně sklouzl z lehátka na všechny čtyři, překonal závrať a zhluboka se nadechl. Ještě pořád mi chyběl vzduch.

Vedl mě kamsi do nitra domu docela pomalu, abych mu stačil. Kolena už jsem měl pěkně otlačený, tolik jsem toho po čtyřech už dlouho nenaběhal. Vešli jsme do rozlehlý místnosti, kde v rohu stála ocelová klec metr krát metr krát metr. K tý jsme zamířili. Musel jsem vlízt dovnitř a nějak se tam poskládat, aby mě tam zavřel. Popřál mi dobrou noc, zhasl a zmizel.

Nad dveřma svítilo bezpečnostní světlo, takže úplná tma v místnosti nebyla. Rozhlížel jsem se, abych nemyslel na bolest piercingu a seřezanýho zadku a taky se něčím zabavil. Na zemi byly bílý dlaždice, stěny byly natřený lesklou šedou barvou. Rozhlídl jsem se po dalším vybavení, ale neobjevil jsem nic, co bych neznal. Ocelová traverza s háky a oky, naviják na kolejnici, u další stěny šikmá deska s mnoha otvory pro připoutání.

Lehl jsem si v kleci na záda a pokrčil nohy, abych poskytl úlevu zmrskanýmu zadku. Byla to docela pohodlná poloha, takže jsem zavřel oči a asi byl pár minut mimo. Probrala mě bolest, když jsem si zubama zavadil o kroužek v jazyku a zatáhl za něj. Špičku jazyka jsem měl celou oteklou, takže mi pořád v puse překážela. V matným světle jsem si prohlídl bradavky. Ranky už nekrvácely, ale byly taky oteklý a červený. Zkusil jsem pohnout jedním kroužkem a zasyčel jsem bolestí. Jestli jima někde zavadím, bude to očistec.

Znovu jsem zavřel oči. Měl jsem dojem, že jen tak ležím a relaxuju, ale příchod Mastera Tylera mě probudil, takže mi došlo, že jsem usnul jako špalek. Hned jsem zaskučel bolestí, protože jsem si ve spánku položil pravou ruku na bradavku. Divil jsem se, že mě bolest neprobudila. Musel jsem být hrozně unavenej.

Master Tyler rozsvítil a důkladně si prohlídl ranky po piercingu. Pak mi na zápěstí nahmatal puls.

„Čistá práce. George piercing fakt umí,” pochválil práci sadisty. „Je ti už líp? Říkal, že tě musel trochu profackovat.”

„Jsem jen unavenej,” řekl jsem s obtížemi, ale po pravdě. Večer jsem nic nejedl a pořádně jsem se nenapil.

„Rád bych ti dal večeři, ale to by ses mohl při jídle s tím piercingem i podělat bolestí,” pokrčil rameny.

Vlastně mi to bylo jedno. Hlad jsem neměl. Spíš mi chyběly cukry jako rychlej zdroj energie, jenže s piercingem bych se fakt nenajedl. Kroužek v jazyku byl moc velkej, takže mi pořád překážel a bolel.

Master Tyler si natáhl rukavice a vyndal z kapsy hojivou mastičku. Důkladně mi namazal bradavky a zahejbal s kroužky, aby nezarostly. Ne, nebyl ani opatrnej, ani jemnej, a když protáhl tkání celej obvod obou kroužků, ještě za ně zatahal.

„Zítra na ně dostaneš přívěšky,” sdělil mi a já se málem rozbrečel zoufalstvím. „Většinou dávám otrokům na piercing řetízek už první noc, aby si zvykali, ale ty si zítra užiješ dost. S čerstvým piercingem se budeš mým přátelům líbit,” nasadil tomu korunu. Jo, jasně, budou mě moct líp mučit.

Poplácal mě po tváři, jako když chválí koně po dostihu, popřál mi dobrou noc a zhasnul. Stočil jsem se do klubíčka, do mý bezpečný polohy a doufal v brzkej spánek z vyčerpání, ale Master Tyler se zanedlouho vrátil. Přinesl mi velkej hrnek sladkýho horkýho kakaa a láhev s vodou.

„Abys neřekl, že jsem hajzl, tak jsem ti napsal adresu tý usedlosti. Máš ji v tašce u svých věcí,” rozpovídal se, zatímco jsem usrkával horký pití. S bolavým oteklým jazykem jsem rychlejc pít nemohl.

„Děkuju, pane,” zašeptal jsem a snažil se nedotknout špičkou jazyka patra, ani zubů. Nadlidskej úkol!

„Já svý sliby plním, jen nevím, k čemu ti ta adresa bude. To se chceš stát v roli otroka porno hvězdou?” vysmíval se mi. „To je úplná kravina, protože se odtamtud nedostaneš živej ty ani ta holka. Otroci tam vůbec nemají možnost volného pohybu podobně jako u mne. Zavřou tě tam do díry ve sklepě a budeš v hajzlu.”

Chtěl jsem se ho zeptat, co mi teda navrhuje, ale zarazil mě, ať nemluvím. A tak jsem opatrně upíjel po doušcích kakao a jen poslouchal.

„Tu usedlost vlastní manželé Vivian a Martin Websterovi. Jestli je někdy poznáš, pochopíš, že tady se máš jako v bavlnce. Udělali si z bolesti job, jenže to přehánějí. Otroky sbírají mezi přistěhovalci, bezdomovci a feťáky, které pak už nikdo nikdy neuvidí. Popřemýšlej, proč až vzadu, daleko od domu, chovají prasata.”

Mimoděk jsem se otřásl. Tohle bylo hodně silný kafe. I naše skvělá PIRA uklízela nepřátele do drtiče a servírovala prasatům. Podezíral jsem i Górdana, že se tak nejednou zbavil zajatců a odpůrců. Ne, že by je sám osobně takhle odstranil, ale věděl o tom, že to jeho muži udělali. V životě bych nechtěl bejt jeho nepřítelem, ale přesto mi jeho zločinecký alter ego imponovalo.

„Nějak odtamtud tu holku ale musíme dostat,” vypravil jsem ze sebe s obtížema. Jazyk jsem měl oteklej, jako bych měl v puse bramboru.

„Zkusím něco vymyslet,” umlčel mě zase, abych si sám neubližoval. „Otevři pusu.” Vytáhl z kapsy baterku a posvítil si na piercing, ale i do mý pusy. Měl jsem patro od kroužku celý odřený. Zahejbal kroužkem, takže jsem v kleci vyrostl aspoň o tři metry, a pak zhasl baterku. „Donesu ti listerin, to by mělo pomoct hojení.”

Vypláchl jsem si pusu antibakteriální ústní vodou a snažil se ji dostat i do probodnutýho místa. Sice to byl pěknej masochismus, ale měl jsem pak lepší pocit. Chvíli mi trvalo, než jsem v kleci našel nějakou pohodlnější polohu, protože o pohodlí se ani ve snu mluvit nedalo. Klec měla mříže ze všech stran, takže jsem na nich i ležel, což se mý zbitý prdeli vůbec nelíbilo. Jediný štěstí, že byly plochý a ne kulatý, takže se to dalo vydržet. Podložil jsem si hlavu rukou a za pár minut už jsem nevěděl o světě.

Zdálo se mi o Seanovi, o tom, jak jsme jako malí jednou zdrhli z domova. Sean chtěl jít na koncert nějaký tehdy slavný rockové skupiny. Byl už v pubertě a z máminejch zákazů si vůbec nic nedělal. Už nevím, proč mě tenkrát vzal s sebou, možná abych ho nepráskl. Celý to skončilo fiaskem, protože na stadion nás stejně nepustili, a ještě na nás zavolali poldy. Tehdy se mý jméno poprvý dostalo do policejní databáze, a to bylo něco jako stigma. V naší chudinský čtvrti to bylo jedno, tam jsme byli pro unionisty vždycky kriminálníci. Když jsem si ale pozdějc chtěl sehnat práci, mockrát se mi to vrátilo jako bumerang. Nikoho nezajímalo, že jsem nic neprovedl. Jednou měli fízlové mou fotku a tím to haslo. Jo, pokud šlo o maléry, tak to byl vždycky můj denní chleba.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (23 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (23 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (23 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (24 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (27 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+5 #5 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 17. Cejch otrokaAlianor 2020-01-10 19:28
Jistě, to jsem pochopil, tak nějak už za tu dobu, co Kieran vychází, znám trochu ‚tvůj vkus‘ V podstatě se odráží v tom, co snese a má rád Kieran sám. Tohle v žádném případě nebyla kritika. U knih, které na mě nějak dopadají a vzbuzují ve mně emoce, rád komentuju ve smyslu toho, že dám svou osobní zpětnou vazbu autorovi onoho díla. Ještě bych se vrátil k vydání té knihy. Samozřejmě na tebe netlačím, to bych si nedovolil, ale když jsi mluvil o tom, jestli by lidé byli ochotní dát 200 kč za knihu. Jistěže ano, pod 2 stovky snad ani knihy nestojí. A pak existují speciální stránky, které neprodávají pouze erotické pomůcky, ale mají v nabídce i knihy tohoto typu. Kdyby sis to rozmyslel a pohledal e-shopy zaměřující se převážně na tento ‚žánr‘, myslím, že stovka knih by byla rychle pryč. Ale je to samozřejmě všechno na tobě. Je to jen taková moje úvaha.
Citovat
+7 #4 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 17. Cejch otrokaRon 2020-01-10 18:35
Je mi jasný, že tenhle díl je pro někoho na hraně a pro někoho už za hranou. Já sám jehly taky moc nemusím, ale potřeboval jsem něco, co už je přes čáru. Slibuju, že už do Kierana nebude nikdo nic píchat. Už ho budou jenom píchat. :lol:
Citovat
+8 #3 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 17. Cejch otrokaAlianor 2020-01-10 15:04
Tak tohle bylo drsné, tedy pro mě jistě. Mám hrůzu z jehel a to dost panickou i u dr. omdlívám jen když vidím stříkačku s jehlou. Tudíž to pro mě bylo pekelné a musím přiznat, že jsem chvilku přemýšlel, jestli to zvládnu přečíst. Nicméně toto je jen můj pocit. Dočetl jsem, protože zvědavost byla silnější. Pevně doufám, že příště už se dostaneme na statek a už do něj nebudou nic píchat - tedy, víš jak to myslím. :lol: :lol: :lol: pokud to bude něco jiného než jehla, tak se budu opět tetelit. Jsem velmi zvědav, jak se k propíchané kůži postaví Górdan. Já bych vyletěl z kůže a hned poté, co bych zachránil lady Claire, šel bych mastera Tylera zastřelit. :-x Ale to jsou jen mé fantazie :lol:
Citovat
+10 #2 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 17. Cejch otrokagayděvka 2020-01-10 00:47
Díky Rone, opět za pět :D Teda to jsem zvědavý jak Claire dostanou ven. Ovšem až bude venku tak se obávám, že nastane smrtící hurikán G :D Neřekl bych, že patří mezi lidi, kteří promíjejí ubližování svým drahým, no asi i jim samotným, když si na to naběhnou.
Citovat
+11 #1 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 17. Cejch otrokaLenka 2020-01-09 20:29
Jestli to má být " klid před bouří ", tak to sakra funguje. Páni!
Citovat