• Ron
Styltvrďárna
Datum publikace2. 7. 2020
Počet zobrazení1917×
Hodnocení4.90
Počet komentářů5

Ten kluk se na hradě objevil den potom, co jsem byl úředně prohlášenej za zdravýho a všeho schopnýho. V první chvíli jsem myslel, že to je Nick, ten rošťák ze sirotčince, kterej dělal spojku bráchovi. Tenhle vejlupek byl ale o trochu starší. Górdan řekl, že se jmenuje Faolán Óg, anglicky Felan. Ta přípona Óg znamenala v našem krkolomným jazyce ‘mladší’. To mě pobavilo, protože překlad jeho jména byl malej vlk mladší. Malej vlk starší bude asi jeho otec.

„Felan pracuje v jedné z mých továren. Vyplatil jsem ho, protože byl dva roky na škole pana O’Sheridana a ještě mu zbývalo pět let splátek za vzdělání,” začal Górdan vysvětlovat, když jsme se posadili v jeho pracovně u kávy a koláčků. „Na té škole se naučil pracovat se dřevem a taky spoustu jiných životně důležitých dovedností.”

„Jakejch dovedností?” otočil jsem se na kluka. Byl asi stejně starej jako já. Typickej irskej klacek. Svalnatej, pihovatej a zrzavej.

„Tu školu jsem si musel odmakat nejen v truhlářský dílně, ale hlavně u toho šmejda doma. Musel jsem poslouchat pána na slovo a splnit mu každý přání.”

„A řekneš mi podrobnosti? Chci se dostat O’Sheridanovi na kobylku, tak bych rád věděl, jak to u něj chodí,” nasadil jsem sladkej úsměv na prolomení ledů.

Felan zvedl oči od mísy s koláčema paní Rose. Nejdřív koukl na mě a pak se nejistě zadíval na Górdana. Taky jsem se podíval na Jeho Lordstvo. Pochopil to hned, ale moc se mu nechtělo nechat nás samotný. Byl zvědavej stejně jako já.

„Tak si popovídejte v salonku,” mávl nakonec rukou.

Vstal jsem, ale Felanovi se vůbec nechtělo opustit mísu s koláčema.

„Neboj, komorná to donese,” zamířil jsem ke dveřím a vypadl z pracovny dřív, než si Górdan svou velkorysost rozmyslí. Zamířil jsem k loveckýmu salonku. Z barokní přestavby hradu vyšel podle mě nejlíp. Celý křídlo hradu, který Górdan používal k oficiálním účelům, bylo plný zlatejch kudrlinek, ornamentů a prdelatejch andělíčků, jak si to kdysi dávno přála hraběnka Anne Christine, která pocházela z Francie a zhlídla se tam ve Versailles. Loveckej salonek ale její manžel ubránil. Zůstal strohej, pánskej a vyzdobenej byl trofejema, který si Górdanovi předci dovezli z celýho světa. Často jsem salonku říkal místnost tisíce skleněnejch očí, a kdyby bylo na mně, tak ty vycpaný vytřeštěný morbidní lapače prachu schovám co nejdál od lidí.

Salonek jsem měl rád, i protože z něj byl nejhezčí výhled na útesy a severní Atlantik. A teď odpoledne tam dokonce svítilo sluníčko. Usadili jsme se pod hlavu šestnácteráka odněkud z evropskejch lesů.

„Nespadne ten paroháč?” zeptal se Felan prakticky. Rozesmál mě.

„Visí to tu třista let, tak snad ještě chvilku vydrží.”

Služebná donesla tác s pitím, sendviče, ovoce a mísu s koláčkama. Na ty se hned vrhl Felan. Dítě v cukrárně, napadlo mě.

„Sněz to klidně všechno,” nalil jsem si džus a pohodlně se usadil.

„Co teda chcete vědět, pane?” zeptal se mě s plnou pusou.

„Jeho Lordstvo chce toho šmejda O’Sheridana zastavit, aby ta jeho povedená škola skončila,” lhal jsem. „A mě oslovovat pane nemusíš. Jmenuju se Kieran.”

Nedůvěřivě se na mě podíval a zavrtěl hlavou. Vychovali ho k úctě k těm, co mají prachy. Automaticky mě zaškatulkoval a přitom já měl stejně holej zadek jako on. Jeho problém. Vzal si šunkovej sendvič a začal povídat. Asi neuměl mluvit s prázdnou pusou, napadlo mě.

„Kluci ze sirotčince a z pasťáku to tam měli lepší, protože už něco podobnýho zažili. Já tam ale přišel z ulice. Dostal jsem ty dva roky vlastně za trest, protože mě chytli, jak kradu jídlo. Buď tři roky v krimu, nebo dva ve škole a odmakat si škodu i školný.”

„Takže sis vybral školu, protože ti nikdo neřekl, jak to tam chodí?”

„Přesně tak, pane. A navíc to byla šance dostat práci a nechcípat na ulici hlady. Jenomže už první dny jsem pochopil, že krim by bejval lepší. Asi třetí den si mě hned ráno vyzvedli na cimře dva vychovatelé, že budu mít individuální výuku. Ani ve snu mě nenapadlo, co to znamená. Dovedli mě do místnosti, kde seděl v křesle chlap jen v županu. Musel jsem se svlíknout donaha a pak jsem si musel kleknout mezi nohy toho chlapa. Bránil jsem se, tak mi ukázali pěkně velkýho uměláka, že mi ho narvou do prdele, když nebudu poslušnej. Strašně jsem se bál, že to udělaj, tak jsem nakonec zaklekl a začal tomu chlapovi lízat ptáka,” Felan zčervenal jak znak Arsenalu.

„Za to se nemusíš stydět. Neměls jinou možnost,” vzal jsem si hroznový víno. Felan mlsně pokukoval po jahodách, tak jsem mu strčil celej talířek pod nos i s cukřenkou a šlehačkou. Oči mu zasvítily jak žárovky. Hodil si hrst jahod rovnou do šlehačky, zasypal je lžící cukru a pustil se do nich. Připomínal mi dobu, kdy jsem přijel na hrad a Górdan mě začal rozmazlovat. Brzo zjistil, že mi chutná ananas a mango, takže jsem měl obojí každej den na stříbrným podnose.

„Měl jsem jinou možnost,” ozval se Felan, zase s plnou pusou. „Poslušnost, nebo bolest a nepohodlí. Vždycky bylo na výběr.”

„Bili tě?”

„Tak jako všechny. Když jsem se bránil při výcviku s těma třema chlapama, tak jsem dostával důtkama. Někdy mě i zavírali na samotku anebo ven do klece a to bylo horší než vejprask. Celej den nahej v poutech, skrčenej v malý cele nebo venku na dešti a mraze. Na vylepšení mi dávali různý plugy a svorky. A protože jsem zameškal výuku ve škole, dostal jsem nakonec ještě pětadvacet rákoskou na holou za neomluvený hodiny.”

Hvízdl jsem překvapením. Tak to teda měl O’Sheridan vymakaný k dokonalosti. Nechceš podržet při brutálním sexu? OK, ale připrav se na několik trestů za sebou. Možná, že by nebylo špatný odstavit toho sráče úplně. Budu to muset probrat s Górdanem, jenže ten bude určitě proti. Od mýho angažmá na farmě manželů Websterovejch se ke mně choval, jako bych byl z cukru.

„Bral si tě O’Sheridan někdy na noc k sobě?”

„Byl první, kdo mě tam ošukal,” hlesl tiše Felan. „Prej to tak dělá pokaždý."

„Poprvý?”

Jenom přikývl nebo spíš svěsil hlavu. Lžičkou honil po misce poslední jahodu. Nešla mu nabrat, tak misku vztekle odstrčil.

„Ta svině! Bylo mu úplně jedno, jak to bolí. Řval jsem, prosil ho, snažil se utýct, ale bylo zamčeno. Seřezal mě důtkama a pak si mě prostě vzal,” zvedl hlavu a podíval se mi do očí. „Bylo to hrozný.”

„Promiň, musel jsem se zeptat.” Byl jsem ten největší sráč. Mělo mi to dojít. Jasně, že mu úžasnej pan O’Sheridan narval svýho úžasnýho ptáka do prdele. Co jinýho taky čekat od takovýho prasete.

„Ty asi nejseš na kluky, co?” další otázka na tělo.

Jestli byl předtím červenej vzteky, tak teď zfialověl. „Co si to vo mně myslíte? Já nejsem žádná pošahaná buzna! Všechny by je měli vypráskat bičem a upálit na hranici. Otec O’Lochlaín to říkal,” dodal původ těch osvícenejch názorů.

Správnej irskej hoch. Určitě by si rozuměl s mým bráchou.

„Otec O’Lochlaín je určitě velmi oblíbený,” procedil jsem upjatě, jen abych neztratil jeho důvěru.

„To ano,” uklidnil se. „Ptejte se dál. Slíbil jsem Siru Górdanovi, že vám odpovím na všechny otázky, pane.”

„Když tě O’Sheridan znásilňoval, měl jsi pouta, nebo tě přivázal?”

„Ne, pane. Nikdy nikoho nesvazoval, jenom zamkl a klíč dal na stolek. Měl rád odpor. Vzrušovalo ho, když se kluk bránil. Přes přivazování byli spíš vychovatelé.”

Usmál jsem se. Přesně stejný informace jsem měl od našich detektivů.

„Nutili tě v tý škole taky k prostituci?” rozhodl jsem se Felana nešetřit. Potřeboval jsem vědět, do čeho jdu. Co kdybych se tam kvůli nějakýmu maléru zdržel.

„Ani ne. Měl jsem kliku, moc jsem se těm tlustejm dědkům nelíbil. Nevypadal jsem mladší.”

„A nevíš, jak to probíhalo?”

„To vím, ostatní kluci mi to říkali. Vždycky se řeklo, že přijel otec a chce mluvit s dcerou nebo se synem. Měl předem vybráno, koho chce. Asi podle fotek, protože nás nahý fotili několikrát. I detaily.”

„A dál?”

„Dál klasika. Obtloustlej perverzák si vybral třeba kluka, odvedl si ho do pokoje v zadním křídle toho O’Sheridanova baráku a tam ho většinou seřezal za špatný známky, vošukal, nebo se nechal vykouřit a to bylo celý.”

„Nic víc?” To, co Felan říkal, vypadalo docela krotce. To jsem s Górdanem zažíval každej den.

„Vo ničem jiným nevím. Kluci fakt říkali, že měli hrát nezvedený fakany a nechat se potrestat. Taky měli vypadat mladší. Nikdo tam nebyl pod osmnáct, ale perverzákům se říkalo, že jim je patnáct. Asi je to víc rajcovalo. Některý ty dědky vzrušovali kluci v podkolenkách a kraťasech. Některý ani nechtěli sex, jen zmalovat klukovi prdel rákoskou nebo řemenem.”

„A co pan O’Sheridan? Bere si kluky k sobě do ložnice častějc, nebo jen na první noc?” Podstatná otázka. Kdyby se na poprvý něco podělalo, potřeboval jsem opravnej termín.

„Jo, každou noc má u sebe nějakýho kluka. Já tam byl asi desetkrát,” Felana víc zajímaly broskve než moje otázky.

„Sněz to všechno,” přistrčil jsem mu talířek s nakrájenejma broskvema. „Nestal se v tý škole někdy nějakej vážnej úraz?” ptal jsem se dál. „Že by se třeba nějakej zákazník neudržel a seřezal kluka víc.”

„O ničem nevím,” Felan pokrčil rameny. „Sem tam prdel rozsekaná do krve, ale nic, co by stálo za zmínku. Kolikrát soused u nás v ulici seřezal svýho syna víc.”

Oddechl jsem si. Po akci na farmě už jsem měl sadistickejch magorů plný zuby a nešel bych do žádný podobný akce. A Górdan by mě ani nenechal.

Venku se odpoledne udělalo hezky, tak jsem na sebe hodil bundu a vyšel na sluníčko. Górdan vyřizoval nějaký faxy a na uchu měl přilepenej telefon, takže jen mávl rukou, ať se projdu. Z jižní strany zahrady bylo slyšet motorovou pilu, tak mě zajímalo, co se tam děje. Louis mi řekl, že tu byl zahradní architekt, tak jsem šel na výzvědy k tomu nejpovolanějšímu.

„Čau, už jsi zdravej?” Niall položil pilu na zem a vypnul ji. Ticho bylo nádherný.

„Jak se ti to doneslo?” moje rýmička se stávala legendou.

„Sir Górdan osobně mi zakázal dělat hluk, že prej potřebuješ klid,” ksichtil se Niall. „Ty stromy měly bejt už dávno pokácený.”

„Proč?” dva obrovský javory vypadaly zdravě a bezchybně.

„Protože se tady na jižní straně bude stavět nová terasa a vyhřívanej velkej bazén. Taky se bude rekonstruovat jižní křídlo hradu, aby se tam dalo normálně bydlet.”

Zíral jsem na Nialla jak kráva na kopací míč.

„Tys o tom nevěděl?” došlo mu. „Tak to sorry, asi jsem prokec překvápko. Sir Górdan se sem na hrad stěhuje. Natrvalo.”

„Jak to? A co bude se zámkem?” ptal jsem se nepravýho.

„Chlapi v hospodě říkali, že ten zámek nesnáší a…,” Niall zmlknul s očima zabodnutejma za mý záda.

„Tak už to víš,” ozvalo se za mnou. „Chtěl jsem tě překvapit,” Górdan se objevil ve dveřích jižního křídla. Musel projít hradem, cestou, kterou jsem neznal. Přišel až za mě a položil mi ruce na ramena. Před Niallem neměl žádný tajnosti, ten byl na stejný lodi. Opřel jsem se zádama o Górdanův širokej hrudník.

„Myslel jsem, že se chceš odstěhovat do Belfastu,” hodil jsem přes rameno.

„A ty bys chtěl?”

Zadíval jsem se na modrý nebe nad hlavou. „Záleží na tobě. Já jsem šťastnej kdekoliv, kde seš ty.”

„Chlapi v hospodě měli pravdu. Nesnáším ten barák. Dokonce ani Lady Claire tam nechce zůstat,” položil mi bradu na rameno a skoro šeptal. „Vyrůstal jsem tady. Tohle jsou moje kořeny. Do Belfastu jsme s otcem jezdili jen párkrát do roka. Přestěhoval jsem se tam jen kvůli politice a manželce a obojí už nechci ani vidět.”

Otočil jsem se k němu čelem. Jeho černý oči do mě vypalovaly díru. Jo, měl pravdu, jeho divoká irská krev patří sem na tyhle větrný útesy, ne do pozlacenýho zámku. V neodmyslitelnejch černejch džínách a silným kašmírovým svetru vypadal určitě lip než v žaketu. Vzal mě za ruku a nadšeně zatáhl dovnitř, aby mě provedl místama, kde jsem ještě nikdy nebyl. Chodil jsem kolem toho křídla zvenku, ale když jsem se dřív ptal, co je tam, odbyl mě, že skladiště krámů.

Uvnitř bylo vidět, že už se tam pracovalo. Místnosti byly vyklizený a vymalovaný. Někde dokonce chyběly příčky, aby se prostor zvětšil. Tomu se musely přizpůsobit štuky na stropech a intarzovaný podlahy.

„Tady bude práce jak na Titanicu,” zhodnotil jsem to.

Jižní část hradu byla sice nejnovější, dostavěná ve stylu romantický gotiky, ale z velkejch oken nebylo vidět na oceán. To byl důvod, proč se křídlo nepoužívalo. Jihozápadní výhled do rozkvetlý zahrady a anglickýho parku nebyl nic pro Górdana a jeho předky.

„Od druhý světový války tady nikdo nebydlel. Křídlo nechal dostavět můj dědeček, protože prostě chybělo. K ničemu ho ale nepotřeboval, i když babička chtěla původně pohodlnější bydlení. A taky chtěla obrovskej skleník. Plány mi ležej v pracovně, tak se na ně pak koukni. Litinovou konstrukci skleníku použiju jako zastřešení bazénu. A ty si promysli, jak těch dvanáct místností zařídíme.”

„To nemyslíš vážně?” upadla mi brada.

„Myslím. Byt na Floridě sis zařídil nádherně a já na to nebudu mít čas. Rozvod a odchod z politiky se nedá zařídit jen zavřením dveří od domu a poslanecký kanceláře.”

„To mám vymejšlet interiéry dvanácti pokojů? Na Floridě jsou jen dva.”

„Ne, ty budeš zadávat požadavky architektovi, kterýho jsem najal. Já se tím fakt nechci zabývat a vkus máme stejný. Ta přestavba je prostě tvoje, ty jsi za ní zodpovědný. A jestli tam uvidím jedinou kudrlinku a jediného tlustého andělíčka, tak tvoje prdel zažije středověk.”

Stál jsem tam uprostřed budoucí jídelny jak opařenej. Takový pravomoci jsem fakt nečekal. Byl jsem tím povýšenej na pána domu stejně, jako byla Górdanova manželka paní na zámku. Zatím jsem byl na hradě pořád jen host a netroufl si nic rozhodovat. Vyšel jsem ven a zvenku si prohlídl celý jižní křídlo. Bylo obrovský, protože uzavíralo čtvercovej půdorys celýho hradu. Na rozdíl od renesančně a barokně přestavěnejch částí mělo ale veliký okna a z několika místností vedly dveře rovnou do zahrady.

„Nad čím přemýšlíš?” Górdan vyšel za mnou. Ruce vražený do kapes kalhot, větrem rozcuchaný vlasy. Strašně mu to slušelo.

„Že vůbec nevím, co budeme dělat s dvanácti pokojema.”

„A to jsi ještě neviděl třináctou komnatu ve sklepě,” oči mu zasvítily a jeho ruka mi samozřejmě zamířila mezi nohy. „Pojď se podívat, už je skoro hotová. Pracovalo se tam, zatímco jsi byl na Bahamách.”

Kamenný stěny, žádný okna a těžký dubový dveře. Bejvalej sklep, ke kterýmu vedla dlouhá temná chodba. Górdan cvakl vypínačem a místnost zalilo nepřímý měkký světlo. Rozhlížel jsem se a puls se mi zrychloval. Górdan přišel až ke mně a jeho ruka mi stiskla ocas, kterej fofrem tuhnul.

„Co kdyby ses svlíkl donaha?”

Nezaváhal jsem ani vteřinu. Oči mi jezdily po vybavení naší nový mučírny a vzrušení vystřelilo někam k Proxima Centauri. Uprostřed místnosti stál pranýř z nahrubo ohoblovanýho dřeva, zpevněnýho černým železným kováním. I okovy s řetězama byly černý. Vedle byla trestná lavice a v zadním rohu dřevěná trestná koza. U stěny nechybělo X vylepšený o kroužek na koule jako pátý pouto. Druhá stěna byla ověšená všema možnejma hračkama, včetně řemenů, důtek, plácaček a pěkný sbírky análních kolíků.

Górdan mi ukázal k tomu X. „Je dost vylepšené, tak ho aspoň vyzkoušíš. Nechci ti na těle nechávat stopy, aby hajzl O’Sheridan neměl podezření. Takže si pohrajeme trošku jinak.”

Stoupl jsem si břichem ke stěně a jen čekal. Górdan něco hrabal v šuplíkový komodě vpravo, ale já neměl odvahu se tam podívat. Potrestal by mě za to. Konečně si donesl něco, co cinkalo. Hned jsem pochopil, k čemu jsou očka po straně velkýho X. Měl v ruce několik gumiček s karabinama a velkejma i malejma svorkama. Nacvakal je do vejšky očí a pasu. Nemusel jsem hádat dvakrát, k čemu jsou.

Zavázal mi oči, tak mě to víc rajcovalo. Všechno se tím znásobilo. Každá bolest byla dvojnásobná slast, když mě uvěznil jen do mýho světa.

Zastudil mě ocelovej kroužek nad koule. Byl dost vysokej a těsnej, syčel jsem bolestí od první vteřiny. Tou příjemnou bolestí. Pohyb mi ale omezil dokonale. Nemohl jsem se hnout od dřevěnýho X ani milimetr, abych si neublížil.

První svorka byla děsná. Zakousla se do natažený pravý bradavky nad kroužek až skoro do dvorce. Zakňučel jsem a přilepil se na dřevo, abych zmenšil aspoň tah. Zbytečně. Górdan jen zacvakl gumičku o pár oček nahoru.

„Jauuuuuu,” neudržel jsem se.

„Chceš roubík?”

„Ne!”

„Tak se ovládej.”

Levá bradavka zabolela mnohem víc. Byla citlivější. Stiskl jsem čelisti a snažil se to vydržet. Zatím jsem byl k X připoutanej jen za bradavky a za koule. Brzo jsem zjistil, že i vejška ocelovýho kroužku na koulích se dá měnit. Górdan mi natáhl šourek a kroužek zajistil tak nízko, že mi vyhrkly slzy. Vydržel jsem to ale a nezařval.

„To aby sis neulevoval na špičkách,” medovej hlas těsně u ucha. Horkej jazyk mi přelízl ušní lalůček. Zad se dotkla jemná kašmírová vlna svetru a na zadek se přitlačil tvrdej rozkrok. Nasliněný prsty mi přejely po napumpovaným klacku a obkroužily žalud.

„Zvedni ruce.”

Poslechl jsem s hlavou opřenou Górdanovi o rameno. Zacvakl mi na zápěstí policejní klepeta. Pak se ke mně znovu přimáčkl a chvíli si hrál s mým ocasem.

„Ještě ti to trochu vylepším,” zašeptal mi sladce do ucha. Tušil jsem, co mi provede. Ještě zbejvaly dvě velký svorky, co se houpaly nedaleko mejch koulí. Ani trochu jsem se na tuhle bolest netěšil. Odporovat ale nemělo smysl. Musel jsem to prostě vydržet, nic jinýho mi nezbejvalo. Górdan mi natáhl každou žlázu zvlášť a zmáčkl svorkou. Gumičky nechal volně. I tak to bolelo jako čert. Tmělo se mi před očima a málem jsem se pochcal.

Uslyšel jsem šustění oblečení, jak se můj pán rychle svlíkal. Pak si zase stoupl za mě. Jeho horký tělo se mě dotýkalo, vůně umocňovala mý vzrušení. Představoval jsem si jeho svalnatej hrudník a pekáč buchet na břiše, opálenou kůži uprostřed irskýho podzimu. Byl jsem z něj úplně hotovej a bolest mě katapultovala až k vrcholům slasti.

Mezi půlkama mi projely nagelovaný prsty a hned po nich žalud několikrát od hráze až na kostrč a zase zpátky. Prohýbal jsem se a vystrkoval zadek a bylo mi úplně jedno, že to bolí. Tahal jsem si za koule i bradavky, ale nic mi nemohlo zabránit v touze mít Górdanův ohon co nejdřív v sobě. Sevřel jsem půlky k sobě, dráždil ho mezi nima a přál si ho uvnitř až nadoraz. K tomu se ale neměl. Chtěl mě vycukat a to se mu dařilo.

Ucejtil jsem další dávku chladivýho gelu mezi půlkama a pak konečně Górdan nasměroval žalud do mý díry. Uvolnil jsem se a on přirazil, bezohledně, jak byl zvyklej. Jen jsem hekl, jak zajel dovnitř. Chvilka bolesti, rozdejchaná s otevřenou pusou. Řekl mi, ať jsem zticha a ovládám se, a to se mi povedlo. Normálně bych řval z plnejch plic. Jenomže to by mě možná slyšel i Niall na zahradě a bůhví, kdo ještě.

Górdanovy ruce mi jezdily po těle. Nehty lehce dráždily mou kůži, až jsem měl všude husinu jak pralinky. Pomalu mě šoustal, rukou do rytmu honil můj ohon a já se klepal jak drahej pes. Přirážel jsem a ubližoval si tím a bylo mi to fuk. Vznášel jsem se na vlnách rozkoše. V mozku mi jiskřilo milion elektrickejch výbojů. Celá galaxie hvězd. Nedokázal jsem myslet na nic jinýho než na chuť stříkat a dostat Górdana taky na vrchol. Sevřel jsem svaly a vnímal jen ten pohyb uvnitř, kterej mi působil větší slast než ruka na mým klacku.

Naše těla se vlnily a pot z nás jen lil. Pravidelný hekání se odráželo od stěn třináctý komnaty. Bolest i slast v jednom. Dvě centra v mozku, rozpálený doběla. Zrychlující se pohyb a pulsování tý supernovy v mý hlavě. Bolest koulí, když mi Górdan sundal těsnej kroužek, a pevnej stisk mýho klacku, připravenýho k palbě.

Nádherná exploze živočišnýho chtíče na vrcholu. Řval jsem a Górdan taky, když mě plnil, naraženýho břichem na dřevo. Pocákal jsem zeď i podlahu, zatímco mě Gordan drtil svým tělem, jako by mě chtěl rozmačkat prudkejma přírazama.

Chytl mě kolem pasu, protože mě nohy nenesly. Visel jsem bezvládně z pout. Rychle sundal svorky a pak klepeta a opatrně mě položil na zem. Pořád jsem se třásl. Orgasmus mi z těla vysál všechnu energii. Byl jsem jak kus hadru. Górdan mi celej udejchanej pomohl na nohy a vlastně mě donesl do dveří, kterejch jsem si předtím nevšiml. Koupelna! Sklo, chrom a černej obkladovej kámen v neskutečně dokonalý kombinaci. Sprcháč, kde taky nechyběly ocelový pouta a pěkně velkej nástavec na výplach. Ten ale zůstal v držáku.

„Neboj, taky ho brzo vyzkoušíš,” uculoval se Górdan mýmu kritickýmu pohledu. Pak přehodil páčku a pustil horkou vodu z velký sprchy nad hlavou. Sesunul jsem se na zem a ještě pořád sbíral síly. Smrtelná rýmička mě fakt vyřídila.

„Jsi OK?” sklonil se ke mně.

„Odneseš mě do postele?”

„To si ještě rozmyslím,” natáhl se po Aqua di Gio a začal mi voňavou pěnu roztírat po těle. Roztáhl jsem nohy a nechal ho, ať se snaží.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (27 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (27 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (27 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (39 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+2 #5 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 5. Třináctá komnataRon 2020-07-07 09:18
Jo, vypadá to nevinně. Górdan by už Kierana nepustil do akce, kde by to zavánělo nějakým zraněním. Na té farmě to slízl až až, tak proto. ;-)
Citovat
+5 #4 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 5. Třináctá komnataAlianor 2020-07-04 16:09
Zatím ta návštěva u O'Sheridana vypadá krapet nevinně, podle toho kluka,nicméně čuju stejně nějaký pořádný průšvih, to by v tom nesměl figurovat Kieran, aby všechno šlo hladce. Třináctá komnata - skvělý název pro mučírnu, zvlášť tak skvěle vybavenou. Super - takže mají ted na výběr - sklepení nebo podkroví. No to je luxus. Parádní kapitola, ostatně jako vždycky. 8)
Citovat
+5 #3 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 5. Třináctá komnataGD 2020-07-04 11:55
Tak jsem si přečetl další příběh a ze začátku jsem měl strach o K, ten název, však je známé co se tak nazývá, první odstavce tomu nasvědčovaly, ale pak už jsem se uklidnil.
To co se dělo ve třinácté komnatě bylo famózní, ono už ten fakt, že je je supeer.
Ovšem ten samotný fakt, že G má takové plány jaké má se mi strašně líbí. :lol:
Rone samozřejmě to máš za full a těším se na pokračování.

Cituji Ron:
To asi ne. A navíc je tam všechno slyšet. :oops: ;-)

No anebo by se musel celý zapojit. ;-) každý dle svého :lol:
Citovat
+3 #2 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 5. Třináctá komnataRon 2020-07-03 20:38
To asi ne. A navíc je tam všechno slyšet. :oops: ;-)
Citovat
+6 #1 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 5. Třináctá komnataLenka 2020-07-03 18:40
Moc hezké. Takovou " Třináctou komnatu " bych taky brala. :-) V paneláku asi nic takového nebude, že? :-)
Citovat