• Ron
Styltvrďárna
Datum publikace21. 11. 2019
Počet zobrazení910×
Hodnocení4.98
Počet komentářů9

V neděli před polednem se na hradě objevil Master Frederic. Górdan ho pozval na oběd a mým úkolem bylo je oba obsluhovat. Měl jsem na sobě zase jen pouta a obojek. Nemusel jsem ale jíst jako pes na zemi. Górdan mi milostivě dovolil najíst se v kuchyni, což od něj bylo opravdu laskavý. Až bude příležitost, rád si to s ním vyřídím. Při jídle jsem ale vychladl. Měl na to právo, vždyť on byl pán a já jeho otrok. Celou dobu dělal jenom to, co jsem chtěl já. A že mi bylo proti srsti, když mě ponižoval před někým cizím, byl jenom můj problém. Měl jsem dvě možnosti: vyrovnat se s tím, anebo se nesmyslně vztekat. Ta první byla lepší. Míň sebedestruktivní.

Netušil jsem, co oba páni v jídelně řeší, ale povídali si o samotě dobře dvě hodiny. Mně řekli, ať se jdu najíst, že si mě zavolaj. Nechtěli, abych je rušil, protože mluvili o mně a o detailech toho, co pro mě Master Frederic chystá. Protože jsem ale věřil Górdanovi, že by mě nesvěřil žádnýmu magorovi, tak mě to vlastně ani nezajímalo. Stejně se to dřív nebo pozdějc dozvím a já měl překvapení rád.

A pak si mě Górdan zavolal a poslal do mýho pokoje. Zanedlouho za mnou přišel a přikázal mi, ať se ohnu u psacího stolu. Pořád se mnou jednal jako s otrokem, takže mi bylo jasný, že mě obtáhne jen pro svý vlastní uspokojení. Kdyby se chtěl milovat, choval by se jinak. Ošukal mě docela tvrdě a bez ohledu na mý potřeby, takže můj stojící ocas zůstal bez povšimnutí. Co jsem ale mohl čekat, když mi včera dopřál tři úžasný orgasmy?

Když se mi vystříkal do zadku, položil mi do dlaně červenou krabičku. Vypadala, jako by uvnitř byl nějakej šperk, a vlastně i byl. Anální kolík z leštěný oceli, pokrytej různě velkejma výstupkama pro větší dráždění prostaty i svěrače, na základně ozdobenej broušeným křišťálem. Měl průměr slabý čtyři centimetry, ale když mi ho zastrčil do zadku, zjistil jsem, že na jeho přítomnost nezapomenu ani vteřinu. Pak mě vášnivě políbil a počkal, až se oblíknu, a vyprovodil mě k autu.

Cesta k Masteru Fredericovi trvala asi hodinu. Řídil dost dobře. Bravurně se s dodávkou, označenou jako lékařská pohotovost, proplejtal klikatejma úzkejma irskejma silničkama mezi pastvinama a přitom mě podroboval dost zásadnímu a intimnímu výslechu ohledně mejch tabu. Nakonec mi hodil do klína něco jako dotazník, kam jsem mohl vypsat pět BDSM praktik, který bych nechtěl ani vyzkoušet, a taky mý stopky, slova, ale i gesta.

„Proč jenom pět?” zeptal jsem se zmateně. „Co když jich budu mít třeba šest?”

„Tak si musíš vybrat,” odpověděl mi tónem, kterej nepřipouštěl diskuze. „Jsi otrok, a ještě navíc v trestu. Buď rád, že nemáš pouta a že ti vůbec dám právo volby.”

„To zní, jako bys mě vezl do kriminálu,” odsekl jsem.

Střelil po mě pohledem, ale nijak to nekomentoval. Pak se vrátil zpět k dotazníku: „Za pár minut budeme u mě. Pokud tam do tý doby nic nenapíšeš, tak to budu brát, jako že všechno je dovoleno,” upozornil mě.

Podíval jsem se na něj a pak se pro jistotu chopil propisky a kostrbatým písmem v kolébajícím se autě napsal čtyři praktiky, který jsem absolutně odmítal. Chvilku jsem ještě přemejšlel, a nakonec tam dopsal i pátou.

„Tady to máš,” hodil jsem papír na středovou konzoli.

Mrknul na něj jedním okem mezi pravou a levou zatáčkou a ušklíbl se: „Vidím, že tě Górdan fakt zná. Stoprocentní shoda. Doufám, že tě před odjezdem stihl aspoň pořádně vopíchat.”

„To byl tvůj nápad, aby mi na rozloučenou vystříkal zadek?”

„To zrovna ne,” zavrtěl hlavou. „Ale ten kolík, co na něm sedíš, byl můj nápad. Máš v sobě pánovo sperma na památku,” přiznal a rozesmál se.

Kdybych mohl, nakopal bych ho do koulí. Sedět v autě s kolíkem v zadku byl jedinečnej zážitek. V každý zatáčce jsem si to užíval, i když Górdan vybral docela malej.

Master Frederic zastavil na krajnici a vytáhl z kapsy černej šátek. Nemusel mi nic říkat, jasně, že nestál o to, abych věděl, kde bydlí. Mlčky jsem si nechal zavázat oči a klidně se zase posadil. Celou cestu jsem byl v pohodě, nebál jsem se, spíš jsem byl zvědavej. Górdan by mě nikdy nesvěřil Dominantovi, kterýmu by absolutně nedůvěřoval. To ale nic neměnilo na tom, že jsem byl nasranej, že to vůbec udělal. Že ho chuť ztrestat mě za nevěru ještě nepřešla.

Master zkontroloval utažení šátku a pak se zase rozjel. Ještě několik mil jsme jeli po asfaltkách, ale pak auto odbočilo na štěrkem vysypanou cestu. Zvuk pneumatik mě nenechal na pochybách. Klikatila se podobně jako asfaltka a my jsme z ní několikrát odbočili. Zanedlouho i štěrk zmizel a my jeli nejspíš po uježděný hlíně. A pak za zatáčkou auto přibrzdilo a já slyšel zvuk otevírání vrat. Pak jsme zase popojeli a po chvíli zastavili. Master mi pomohl vystoupit a zkušeně mě vedl do nitra stavení. Jistě tak eskortoval už hodně subů, protože mě držel pevně a včas upozorňoval na schody a prahy, abych nezakopl, nebo neupadl. A pak jsme se konečně v jedný místnosti zastavili a šátek z mejch očí zmizel.

Rozhlídl jsem se. Místnost byla zařízená jako dobře vybavená lékařská ambulance a nechyběl ani známej gynekologickej stůl s řemenama. Vedle ale stála ještě jedna kovová konstrukce, ve který jsem neomylně poznal na bílo natřenou trestnou kozu, kde si určitě užiju svý při výprascích na holou. Ta představa mě vzrušila a můj ocas se okamžitě přihlásil ke slovu.

Master Frederic mezitím otevřel jedny ze dveří do ambulance a dovnitř vstoupil kluk v otrockým postroji z koženejch řemínků. Mohlo mu bejt tak maximálně devatenáct. Jeho propíchnutý bradavky i žalud zdobily ocelový kroužky. Klekl si před Mastera Frederica a pohled zabodl do vejšky jeho zipu na kalhotách.

„Kierane, tohle je Oliver. Slouží tady, ale taky mi pomáhá. Věř tomu, že za týden budeš stejně vychovanej a poslušnej sub jako on.”

„Věřím, pane,” odpověděl jsem automaticky a prohlížel si jizvy na Oliverově zadku. Tipoval jsem, že je vykouzlil řemen a rákoska.

„Chtěl bys taky takový?” všiml si Master Frederic mýho pohledu. „Brzo se dočkáš,” usmál se. „A teď se svlíkni donaha. Oliver uklidí tvoje věci, protože už je tady nebudeš potřebovat.”

Na cestu k Masteru Fredericovi jsem si vzal hodně drahý oblečení. Tak nějak jsem chtěl, aby poznal, že nejsem jen Górdanův otrok na hraní, i když to tak mohlo dneska na hradě vypadat. Kožená bunda Gianni Versace, kalhoty a bavlněná košile od Armani, prádlo Calvin Klein. Oliver to mlčky všechno pečlivě poskládal do krabice, nadepsaný mým jménem, a uložil do skříně ke třem podobnejm krabicím. Tu pečlivě zamkl a klíče podal Masteru Fredericovi. Pak si zase klekl před svýho pána. Zdálo se, že tu nejsem na výcvik sám. Podle dalších krabic s oblečením tu asi budou ještě tři další neposlušní otroci. Stál jsem tam nahej a vzrušenej a čekal, co bude dál.

„Lehni si na záda,” ukázal mi Master Frederic kupodivu na normální vyšetřovací lehátko bez řemenů. Mlčky jsem poslechl a on si natáhl vyšetřovací rukavice a pak mi změřil tlak a poslechl si stetoskopem moje srdce. Nakonec se ještě rozhodl natočit mi EKG, který chvíli studoval.

„Až na ten nízkej tlak jsi zdravej jako řípa,” oznámil mi pak s pohledem upřeným na moje stojící péro. „Tvůj výcvik proto může proběhnout bez omezení. Pokrč nohy,“ vyzval mě a začal mi promačkávat a proklepávat břicho. Přitom mi říkal, že nemám zvětšený játra ani slezinu, takže se moje alkoholický dýchánky na Floridě zatím obešly bez následků. Dál se jeho pozornost soustředila na můj ocas, kterej si důkladně prohlídl a dost bolestivě promačkal. Hned potom poctil stejnou pozorností i mý koule. To už jsem se kroutil bolestí, takže mě upozornil, že jestli se hned neuklidním, skončím připoutanej na lehátku vedle.

Jako zlatej hřeb programu si nechal prohlídku mýho análu. Klekl jsem si na lehátku a on ze mě vytáhl kolík a vzápětí už jsem v zadku měl rovnou dva prsty. Nahmatal mi prostatu a začal ji masírovat, takže to bylo pořádně vzrušující. Líbilo se mi to do chvíle, než řekl Oliverovi, aby si vzal rukavici a zkusil si to taky. Asi jsem se zatvářil jako sedm čertů, protože mě Master hned varoval, abych se nehejbal. Svý slova pro jistotu doplnil pádným argumentem důtek, který si vzal do ruky. A tak jsem tiše strpěl ponížení v podobě Oliverovy pracky hrabající se mi v zadku a bylo mi příšerně.

Konečně prohlídka skončila a já se mohl zvednout. Dostal jsem obojek a pouta na nohy i ruce, všechno zamknutý na visací zámky.

„Oliver tě teď odvede do tvý cely. Máš tam jídlo i pití. Tvůj výcvik začne zítra. Zákaz dotýkat se sám sebe a zákaz orgasmu považuj za samozřejmost. V cele je infrakamera,“ řekl mi Master Frederic a pak pokynul tomu protivnýmu hubenýmu frackovi, aby mě odvedl.

„Jestli si myslíš, že tvý prachy ti tady budou něco platný, tak ses šeredně sekl,“ prozradil mi Oliver na schodech, vedoucích kamsi do sklepa.

„V životě je to s hromadou peněz vždycky jednodušší než s holou prdelí a kroužkem v ocasu,“ mrknul jsem na jeho propíchnutej žalud. Nepřátele jsem si vyráběl doslova na počkání. Můj bratr Sean mi při našem posledním setkání řekl, že jsem buzerantská děvka pro boháče. Já se tak ale necejtil. Ne po boku muže, kterýho jsem miloval.

„Možná jo, ale tady to neplatí,“ odsekl a strčil mě do cely. Zabouchl za mnou s třísknutím dveře a nechal mne samotě a tmě.

Chvilku mi trvalo, než jsem se rozkoukal, úplná tma zas v cele nebyla. Kolem dveří šlo dovnitř docela dost světla z chodby, takže na orientaci v prostoru to stačilo. Mý luxusní apartmá mělo tak metr krát dva metry. Na zemi u stěny byly dvě misky, jedna s jídlem a jedna s vodou, a karimatka. Očichal jsem jídlo, ale když jsem zjistil, že to jsou jen granule pro psy, nechal jsem je být. Tak zle jsem na tom ještě nebyl. Vody jsem se ale napil. Byla studená a dobrá.

Sedl jsem si do kouta na karimatku a přitáhl kolena k bradě. Možná nějakej chabej pokus o obranu. Když mi bylo zle, taky jsem nejradši ležel stočenej ve fetální poloze. Podle toho Górdan nejlíp poznal, že je něco špatně. Jakmile mě někde našel takhle zalezlýho do ulity, hned začal pátrat po příčinách katastrofy, počínaje krachem na burze a konče zmizením koťat ze stáje.

Ta cela mi až moc připomněla mý nóbl ubytování v Castelreagh. Věřil jsem tomu, že kdyby Górdan věděl, kam mě Master Frederic strčí, nesouhlasil by s tím. Byl asi jedinej, kdo znal všechny detaily mýho uvěznění a taky všechny mý noční děsy a můry. Když jsem přijel poprvý na hrad a krátce na to začal s Górdanem spát, mockrát mě budil, když jsem v noci řval ze spaní. Radši jsem na to rychle přestal myslet, protože odklopit znovu ten ďábelskej kotel vzpomínek na mučení jsem nechtěl ani náhodou.

Koťata ze stáje, opakoval jsem si, abych z tý vražedný smyčky unikl. Jednoho dne se tam v košíku objevilo pět novorozenců. Milá tříbarevná kočka, která byla od zimy součástí stájovýho inventáře, si na jaře pořídila rodinku. Hned jsem zahájil frontální útok na Górdana, že si celou tu chlupatou smečku nastěhuju do pokoje, aby ve stáji netrpěla zimou, protože zrovna lilo jako z konve a teplota se pohybovala hodně nízko. Jeho lordstvo o tom ale nechtělo ani slyšet.

A pak byla najednou koťata i s maminkou a celým košíkem fuč. Udělal jsem tehdy Górdanovi příšernou scénu, protože jsem ho podezíral, že je nechal někam odvézt a zamordovat. Řval jsem na něj a obviňoval ho z biblickýho vyvraždění neviňátek. Poslouchal mě a mlčel. Nechal mě, až se vyřvu, a pak mi jen klidně řekl, ať jdu za paní Rose do kuchyně. Vůbec jsem nechápal, co tím chce říct, a prásknul jsem za sebou dveřmi jeho apartmá. Pak mi to ale nedalo a za paní Rose jsem zašel. A tam u kamen byl celý košík i s chlupáčky, v teple a pohodlí. Vrátil jsem se nahoru, abych se mu pokorně omluvil, ale omluva mi nebyla nic platná. Dostal jsem tenkrát v kládě sto ran rákoskou. Padesát, abych si pamatoval, jak se mám ke svýmu pánovi chovat, a padesát, že jsem ho neprávem a bez důkazů podezíral a osočil.

Nevím, jak dlouho jsem v koutě chladný a temný cely seděl, ale spánek nepřicházel. Představy toho, co se mnou bude lékař Master Frederic celej tejden provádět, byly hodně motivující. Podle vybavení si liboval v kliniku, což pro mě bylo něco novýho, a já se na to docela těšil. V ocasu mi pulzovala krev a já měl co dělat, abych se i přes zákaz neudělal. Infrakamera byla ale nebezpečnej protivník. Věděl jsem, že podle teploty odhalí i mou erekci, o masturbaci ani nemluvě.

Nakonec jsem přeci jen usnul. Jak dlouho jsem ale spal, ví bůh. Probudilo mě neurvalý zatřesení ramenem. Master Frederic stál nade mnou od pasu dolů nahej a vzrušenej. Viděl jsem toho jeho tlustýho bivoje ve světle z chodby. Byl snad ještě silnější, než jsem si představoval.

„Otevři hubu, máš tady nějakou práci. A koukej se pořádně snažit, jinak uvidíš!” upozornil mě a pak si mi sedl obkročmo nad obličej, takže jsem měl přímo před sebou jeho rozevřenej zadek, varlata a ptáka. Neexistovalo pro mě asi horší ponížení než lízat cizímu chlapovi prdel. S odporem a se slzama v očích jsem se do toho pustil a Master Frederic mě asi deset minut nutil strkat mu jazyk do zadku, než se otočil a vrazil mezi čelisti svůj ocas. Málem jsem ho do pusy nedostal, tak byl silnej. I když nebyl zrovna nejdelší, tak mi klouzal do krku a dusil mě, protože mi pusu i krk celej zaplnil. Ani jazykem jsem nemohl nic moc, a tak jsem ho jen na ten tlustej ohon přitiskl a nechal se pokorně šukat do pusy. Teprve když svýho macka trochu povytáhl, mohl jsem mu jazykem objet žalud a olízat uzdičku. Zajel jsem mu i pod předkožku a pomocí jazyka a patra ji stahoval.

Po několika minutách mi dovolil použít ruku, protože jinak by se neudělal a do zadku by se mi bez přípravy nedostal. Na to byl jeho pták opravdu silnej. Byl jsem mu vděčnej, že anální zážitek vynechal, a kouřil a honil ho, jak nejlíp jsem dovedl. Zrychleně dejchal a přirážel čím dál rychlejc a já taky přidal na intenzitě ruční a ústí práce, až jsem ho dovedl v mohutnejch záškubech k orgasmu. Zarazil mi s chroptěním ohon do krku a já se v poslední setině vteřiny stihl nadechnout, abych nevdechl i jeho sperma. Díval se na mě, jak se dusím, a vytáhl toho svýho bivoje, až když už jsem se kroutil na zemi a bojoval o vzduch.

Lapal jsem po dechu a můj tep se postupně uklidňoval. Připadal jsem si jak astmatik po záchvatu. Master Frederic mi nahmatal puls a pak jen spokojeně pokejval hlavou.

„To bude dobrý. Zvykej si, mám rád tvrdej sex. Olivera už jsem i křísil, když jsem ho přidusil moc.“

No to mám super vyhlídky, napadlo mě. Ještě pořád jsem funěl, jako bych uběhl maraton.

„Tys neměl hlad?“ zeptal se ironicky, když si všiml netknutý misky psích granulí.

Jen jsem zavrtěl hlavou.

„Tvoje chyba. Tady nic jinýho nečekej. Ale ty granule jsou dobrý, kuřecí, superprémiový. Já na otrocích nešetřím,“ dodal se smíchem a pak mi přikázal vstát a vyvedl mě z cely. Ještě jednou se podíval do plný misky, ale nechal to bez poznámek.

Dovedl mě po schodech do přízemí a do dlouhý chodby, která vedla celým stavením. Na konci byly dveře, který vedly nejspíš rovnou ven. My jsme ale vešli do prvních dveří vpravo, kde byla bíle vykachlíčkovaná a docela studená koupelna. V koutě klečel úplně nahej Oliver. Zíral předpisově do země, ale já viděl, že se usmívá. Po zádech mi přeběhl mráz.

Master Frederic mi odemkl kožený pouta i obojek a zahnal mě pod sprchu, kde byla nerezová konstrukce s policejníma klepetama. Dostal jsem příkaz stoupnout si rozkročmo čelem ke stěně a vzápětí mi náramky zacvakly na rukou. Master si stoupl vlevo ode mě, aby na mě dobře viděl, a pak mi dovolil se vymočit. Rychle jsem toho využil, protože Vánoce nebejvaj často a mně už se šíleně chtělo. Když žlutá stružka odtekla kanálkem, přikázal Oliverovi, ať pustí studenou vodu a pořádně mě umeje. Sub bez váhání poslechl a vlezl pod proud vody. Klekl si, namydlil si ruce a začal mi mejt zadek a genitálie. Až moc důkladně, protože můj ocas se mohl i v tý studený vodě zbláznit. Master Frederic to s pobaveným výrazem sledoval a pak přikázal Oliverovi, ať mě umeje taky zevnitř.

Ne, to ne! Jestli k tomu dráždění ptáka přidá prsty do zadku, tak to nevydržím! Stál jsem tam na rozklepanejch nohách a snažil se myslet na něco hodně nepříjemnýho, jen abych vytěsnil to, co se mnou Oliver prováděl. Nechtěl jsem dostat trest za nedovolenej orgasmus. Musím to vydržet! Musím! Zaměřil jsem se proto na Mastera Frederica. Stál tam jen v černým tílku a jednou rukou si honil toho svýho tlustýho macka. Vzpomněl jsem si, jak to šíleně bolelo, když mě v podkroví hradu obtáhl, a hned jsem přestal vnímat Oliverovy prsty v zadku.

Master Frederic mě nakonec vysvobodil. Okřikl Olivera, ať už toho nechá a zastaví vodu, a pak přišel ke mně, stiskl mi pevně šourek a provázkem podvázal koule. Bolest to byla tak nečekaná, že se mi zatočila hlava a já málem upadl. Ustál jsem to jen tak tak a jako v mlhách před sebou viděl tvář mučitele.

„Nebo bys chtěl radši dvacet důtkama přes ptáka?“ zeptal se mě a pečlivě mi obtáčel pytlík, aby se kůže na varlatech napjala. Bolelo to úplně šíleně, protože jsem měl koule hodně daleko od těla. Pak si prohlídl svůj výtvor a trochu mi žlázy promnul mezi prsty. Kdybych neměl dokonale prázdnej měchýř, pochcal bych se bolestí. I ocas to vzdal. Master mě chvíli chladně pozoroval a potom přikázal Oliverovi, aby mě několikrát vypláchnul análním nástavcem sprchy, abych byl dokonale čistej. Ani utřít jsem se sám nesměl, i to udělal Oliver a bylo to hodně ponižující, protože nevynechal ani centimetr mýho těla. Všude jsem cejtil jeho prsty a ručník rozhodně nepatřil k nejměkčím. Chvílemi jsem měl pocit, že mi tím struhadlem sedře kůži.

Po sprše jsem zase dostal kožený pouta a obojek, a navíc i Górdanův hrbolatej ocelovej anální kolík. Nakonec mi Master Frederic připnul k obojku vodítko a já za ním po čtyřech vyrazil do obytný části domu. Otroci se u Mastera Frederica nesměli bez vyzvání postavit, takže jsem zjistil, že budu mít asi brzo mozoly na kolenou. Po krátký procházce různejma místnostma mě Master dovedl do obývacího pokoje, zařízenýho tmavým těžkým nábytkem. Hned jsem poznal, že několik kousků dubovejch starožitností má dvojí funkci. Na koženejch křeslech i na pohovce byly přidělaný masivní kovový oka na připoutání suba. Podobný jsem po chvíli objevil i na skříni, která plnila funkci dřevěnýho X.

Na stole stála karafa s vodou a několik sklenic. Od večera jsem nepil a měl jsem pořádnou žízeň. V tý psí misce zrovna moc vody nebylo. Sice jsem se snažil napít pod sprchou, ale to nestačilo. Master Frederic si všiml mýho pohledu a pak mi nalil nejdřív jednu a po chvíli i druhou a třetí sklenici vody.

Musel jsem si kleknout doprostřed místnosti. Dal jsem nohy od sebe a ruce za hlavu, tak jak to chtěl Górdan. Master Frederic si mě chvíli prohlížel a já se snažil nevnímat, že je pořád od pasu dolů nahej a hodně vzrušenej. Nechtěl jsem, aby mě ošukal.

„Zdá se mi, že ti něco chybí,“ řekl po chvíli. „Otevři pusu, konečně tě potrestám za nedovolený mluvení při vyšetření na hradě.“

Ach bože, na tohle dávný provinění už jsem skoro zapomněl. Mlčky jsem poslechl a sledoval, co zase bude. Master Frederic chvíli něco hledal v jedný ze zásuvek dubový skříně. Pak odtamtud vytáhl roubík ve tvaru pěkně velkýho uměláka. Z druhý strany byl závit, kam se dalo našroubovat cokoliv. Ta věc měla soustavu koženejch řemínků, aby se dala přesně nastavit na hlavu otroka. Připomínalo to ohlávku pro koně.

„Jsem zvědavej, jak si řekneš, že se potřebuješ vychcat,“ usmál se a mně došlo, že jsem v maléru. Když mi zasunul to dildo do pusy, mohl jsem tak maximálně něco zahuhlat, ale určitě ne požádat o vyčůrání. A stejně jsem nesměl bez dovolení mluvit. Ty tři sklenice vody byly určitě součást rafinovanýho trestu.

Můj pán chvíli dotahoval pásky na ohlávce, aby mi velkej roubík v puse dokonale držel. Když byl spokojenej, vytáhl ze skříně ještě další věc – velký černý šroubovací dildo. To přidělal zvenku na můj roubík, takže mi ten umělák trčel z pusy. Potom mi rozkázal kleknout si u pohovky, kam mě připoutal za obojek k okům. Měl jsem hlavu ve vejšce sedáku a mohl s ní hejbat jen na dýlku řetězů, který mě držely na místě. Už jsem chápal, co se bude dít, a Master Frederic mi to hned potvrdil. Lehl si přede mě na pohovku a zvedl nohy, takže jsem měl přímo před trčícím dildem jeho zadek. Nakapal na dildo lubrikant a posunul se tak, abych mohl zasunout.

„Budeš mě šoustat tím umělákem. Hezky pomalu a celou dýlkou. A moc se neraduj, vydržím hodně, takže tu budeš klečet a obdělávat mi zadek třeba půl dne.“

Tohle jsem ještě nikdy nedělal, ale musím říct, že mě to ponižovalo stejně jako lízání zadku. Master Frederic mi říkal, jak rychle a jak hluboko mám zasunout, přikazoval mi pohybovat hlavou dopředu a dozadu, dovnitř a ven, abych mu dráždil ty správný místa, a pak mi chytl hlavu a narážel si ji do svý prdele v rytmu, jakej mu vyhovoval. Po nekonečně dlouhý době mi odepnul řetězy od obojku a já si musel lehnout na záda na zem. A on si znova nasedl a ojížděl ten dlouhej klacek a přitom si honil ptáka. Dosedal mi až na obličej a dusil mě nejdřív koulema, a když se otočil, tak jsem měl nos mezi jeho půlkama.

Konečně se blížil na vrchol a mně připadalo, že už ojíždí toho uměláka snad dvě hodiny. Začal ještě rychlejc funět a pak se zase otočil, abych měl jeho ocas nad obličejem a několika tahy se udělal. Jeho sperma mi vystříklo na obličej a do vlasů a on zavolal Olivera, kterej čekal poslušně za dveřma. Přilezl na povel po čtyřech a začal mi tu bílou záplavu na obličeji rozmatlávat a slízávat jazykem. Skoro jsem blil.

Když Master Frederic rozdejchal orgasmus, osvobodil moje koule od pevně utaženýho provázku, takže jsem si zase zařval, když se mi do nich vrátila krev a cit. Potom odšrouboval uměláka, ale roubík mi v puse nechal. Strašně moc jsem se chtěl umejt, protože jsem byl celej ulepenej od jeho semene. Jazyk subíka Olivera mi rozhodně k hygieně nestačil. To mi ale nedovolil. Pokračování mýho ponížení na sebe nenechalo dlouho čekat. Master Frederic vytáhl ze šuplíku prachovku na dlouhý šroubovací násadě a přidělal ji k mýmu roubíku. Ze šukacího stroje ze mě během momentu udělal uklízečku. Pak mi zacvakl karabiny na zápěstích za zády a mezi kotníky dal krátkej řetěz, abych se mohl jakž takž pohybovat. Bylo mi jasný, že budu uklízet opravdu jen prachovkou v puse. Příšerná představa!

„Jsi tu novej, takže začneš jako uklízečka. Nejdřív prach, potom možná i něco lepšího,“ ukázal mi hajzlštětku se šroubovací násadou. Zvedl se mi kufr a fakt jsem se málem poblil. Master Frederic si toho ale nevšímal a pokračoval v proslovu. „Já mám teď práci a ty tu zatím dokonale utřeš prach. Jestli někde najdu zrnko špíny, dostaneš řemenem, a ani všichni svatí tě nezachrání před trestem.“

Přikývl jsem a prachovka v mý puse se zhoupla. Připadal jsem hrozně. Sotva však za Masterem Fredericem a Oliverem zacvakl zámek ve dveřích, pustil jsem se do práce. Určitě na mě byl úžasnej pohled, nahej v poutech, v zadku kolík a v puse tyč s prachovkou. Nic, co bych chtěl dělat každej den. Pořád ale lepší než čistit záchody s hlavou v míse.

Asi za hodinu se Master Frederic vrátil a kupodivu byl spokojenej, takže rajóny mě minuly. Jestli je za mě odsere Oliver, bude to malý bezvýznamný plus. Odšrouboval prachovku, ale velikej roubík ve tvaru ocasu mi zůstal i s postrojem na hlavu. Abych se nenudil, připoutal mě zády ke skříni za roztažený ruce i nohy a přidal mi pro zábavu na bradavky svorky se závažíčkama. Skučel jsem bolestí, ale s roubíkem to ani nebylo slyšet. A pak jsem si uvědomil, že se mi chce na malou. Zoufalství, který ale Master Frederic dávno předpokládal.

Stál jsem tam bez možnosti dát jakkoli najevo, o co mi jde. Ale i kdybych to najevo dal, nebylo by mi to nic platný. Režie týhle hry byla plně v rukou Mastera Frederica, kterej se výborně bavil. Oliver mu naservíroval oběd, zatímco já už byl od včerejšího večera hladovej. Vůně pečenýho kuřete útočila na moje smysly a já si připadal jako Pavlovův pes. Můj močovej měchýř mi ale působil mnohem větší muka než hlad.

Dopadlo to samozřejmě tak, jak si Master Frederic přál. Nalejval si zrovna víno do sklenice, když už jsem to nevydržel a počůral podlahu. Zatvářil se vítězoslavně, když mi přikázal tu louži uklidit. A s ještě větší radostí mě pak připoutal ohnutýho přes křeslo a ke slovu se dostal silnej koženej řemen.

Bolelo to šíleně! Master Frederic mě hned od začátku řezal velkou silou. Řemen se mi zarejval do citlivejch polovin, a protože byl silnej, tak se každý prásknutí rozložilo do velký plochy. Bolest nebyla tak ostrá a palčivá jako při švihání rákoskou, ale rány dopadaly rychle za sebou, takže se naakumulovala a stala nesnesitelnou. Byl jsem rád, že nemusím počítat a děkovat, protože bych to při rychlosti, s jakou mě švihal, asi nestíhal.

Prásk! Prásk! Prásk!

Řval jsem a skučel do roubíku, takže ze mě vycházely zvuky jako meluzína z komína.

Prásk! Prásk! Prásk!

Řval jsem a doufal, že už to brzo skončí. Řemen se ale pořád zařezával do mý prdele a já si připadal, jako když mě kdysi dávno seřezal provozní v klubu.

Prásk! Prásk! Prásk!

Že vejprask přestal, jsem si uvědomil teprve po několika vteřinách, a ještě chvilku se bál, že se raduju předčasně. A pak mi Master vyndal roubík a já mu musel poděkovat za výchovu. Sotva jsem mluvil, jak se mi lepil jazyk na patro. Potřeboval jsem se napít a měl jsem i šílenej hlad. Master Frederic mě odepnul od kruhů na křesle a já se pomalu narovnal. Jeho výraz mi ale rychle připomněl, že mý místo je na zemi. Během vteřiny jsem předpisově klečel.

„Máš kliku!” upozornil mě. „Oliver tě zase umeje, aby tě nenapadlo si ho ve sprše honit. Tu zábavu ti obstará on, ale bez orgasmu. Potom tě odvede do tvý cely. Večeři tam máš od včerejška a vodu dostaneš čerstvou.”

V cele na mě čekala včerejší miska granulí a dvojnásobně velká miska s vodou. Taky tam přibyl kýbl s víkem, kam jsem se mohl vymočit. Luxus jako v hotelu Ritz. Napil jsem se a granule nechal bez povšimnutí. Lehl jsem si do svý oblíbený fetální polohy do kouta na karimatku. Zadek mě pořádně bolel, takže jiná poloha nepřicházela do úvahy. Zavřel jsem oči a během chvilky odplul do světa beze snů.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (28 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (28 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (27 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (27 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (29 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+3 #9 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 10. Otrocká polepšovnaAlianor 2019-11-26 20:23
Už dlouho jsem se tak netěšil na čtvrtky jako od té doby, co jsem objevil Kierana. Ať ho zprzní kdokoliv, bude to zcela jistě skvělé. A to, že se chystáš psát třetí sérii, to je ta nejlepší zpráva. Jen pevně doufám, že to nepřehodnotíš a opravdu do toho půjdeš :P
Myslím, že mluvím za všechny, co jsme členy Tvého a Kieranova fanklubu ;-)
Citovat
+3 #8 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 10. Otrocká polepšovnaRon 2019-11-26 19:05
Miky, já myslel pokračování u Mastera Frederica, to bude jiné, než asi všichni čekáte. Pokračování cele série bych tak kategoricky nevylučoval. Never Say Never. :lol:
Citovat
+3 #7 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 10. Otrocká polepšovnaMiky 2019-11-26 00:42
Konec nás jistě bude všechny mrzet ať už bude jakýkoliv, ale holt i ty nejlepší věci někdy skončí, pokud to tak má být tak ať :) A věřím že nás oslovíš zas jiným, novým příběhem :)
Citovat
+3 #6 Re: GayděvkaRon 2019-11-25 15:00
No, já nechci nic říkat, ale moc bych si to pokračování nemaloval. :lol: Ono to totiž všechno dopadne úplně jinak, než byste všichni čekali. Ale nebojte, Kieran si ještě užije. ;-)
Citovat
+6 #5 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 10. Otrocká polepšovnaMiky 2019-11-22 23:53
My jsme jedli granule jako děcka na základce :D jako výzva dobrý a tak hrozný to nebylo; nevím jestli jsme měli nějaké spešl a nebo je to tím věkem že nám to tenkrát bylo jedno. Každopádně zkoušet to teď nebudu :D
Díl se mi jako obyčejně líbil, moc. Ale prosím tě Rone hlavně nás nestraš koncem, páč to bude k uzoufání :cry:
Citovat
+4 #4 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 10. Otrocká polepšovnagayděvka 2019-11-22 19:31
Rone, Rone :-) zase stejné. Musím souhlasit s Kritikem i s Alim.
Teda s tím rozdílem, že tvrďárny můžu už (pra)dávno a místo granulí jsem zkoušel konzervu. :D
Na první den, fakt dobrý rozjezd a co bude dál jsem strašně zvědavý, snad si K užije pestrý život ;-) . Nakonec to dopadne asi jak, a co řekne na tuhle výchovu G? No uvidíme. :lol:
Hlásím se do klubu závisláku na K a jeho příbězích. :P
Citovat
+4 #3 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 10. Otrocká polepšovnaRon 2019-11-22 18:51
Taky jsem ochutnával granule od našich psů. Ti je ale žerou. Budu upřímnej, byly hnusný. Pro otroka v trestu ale přesně to pravý. Vyvážená strava. :lol:
Kritiku, nestraš. To až Kieran za několik měsíců skončí, budeš potřebovat další díly - dávky. :cry:
Citovat
+4 #2 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 10. Otrocká polepšovnaAlianor 2019-11-22 17:21
Myslím, že si to Kieran hustě užívá, je mi ho trochu líto, abych se přiznal a to hlavně kvůli té stravě :-x . Je sice pěkné, že granule obsahují vitamíny a živiny, ale pro člověka jsou nepoživatelné . Vím to, zkoušel jsem je. Ani můj pes je nežere - žádné :-? .
Jinak samozřejmě opět skvělá práce a nezbývá než se těšit na čtvrtek, co si na něj Master Frederic připraví dál :D
Citovat
+7 #1 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 10. Otrocká polepšovnaKritik 2019-11-21 23:35
Nikdy jsem nepreferoval tvrďárny, ale na téhle začínám být slušně závislý. Celý čtvrtek se jako narkoman klepu a nemůžu se dočkat další dávky pěkně tvrdého sexu. :lol:
Citovat